Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Formálnímu demokratismu bude učiněno zadost, jakmile uvedena bude v život naše ústava. Politickým zrovnoprávněním všech občanů, zavedením občanským svobod budou splněny požadavky demokratismu formálního.

Další však a nutný vývoj demokratismu jest demokratismus materiální, a ten ovšem v moderní době nepůjde jiným směrem, než k socialisaci. Uznávám jen jedinou závoru této socialisace, to jest ovšem závora důležitá, bez které by se celý vývoj shroutil, t. j. výrobnost domácího průmyslu a domácího hospodářství; ale žádné jiné závory neuznávám, a mám za to, že zájem nás všech se musí soustřediti na to, aby socialisace, která jest nutná a nezbytná, se vyvinula pokojným způsobem, bez prudkých otřesů, bez krve a beze všech těch katastrofálních zjevů, které takové věci jinde provázejí.

My jsme právem pyšni na to, že jsme politický převrat provedli téměř bez jediné kapky krve, způsobem, který imponuje celému světu. Mám za to, že naše ctižádost se musí upnout k tomu, abychom také sociální převrat, který jest nutný, provedli stejným způsobem. Neužívám slova "převrat" nedopatřením. Z poměrů tak reakcionářských, v jakých jsme žili v Rakousku, není možno se dostati k modernímu zřízení pozvolna nějakým dlouhým vývojem. Zde je opravdu nezbytný převrat. Je na nás, abychom ten převrat provedli stejně hladkým způsobem jako jsme provedli převrat politický. Proti všem takovýmto věcem se namítává: Začnete-li to, kde to přestane? Na tuto námitku mám odpověď jenom jedinou: nevím. Přestane to tam, až bude zjednána jistá přirozená sociální rovnováha, až třídní rozpory pozbudou nenávistného charakteru, který mají. Pak to přestane! Vím jenom, že bude-li umožněn tento vývoj legální cestou, pak že bude pro všechny súčastněné lacinější (Tak jest!), nesrovnatelně lacinější než, bude-li brzděn a bude-li vnucen na cesty, které nebudou legální. To jsou zjevy, které se vyvíjejí z nutnosti přirozených zákonů přímo. Tohoto vývoje neovládá ani žádná strana ani žádný blok, a dá se zameziti katastrofa právě jen tím způsobem, že do budoucna si uvědomíme, co je nezbytno, co musí přijíti, a že se nebudeme snažit udržeti zřízení a řády, které se přežily (Hlas: K udržení nejsou!), přežívají a kterých hlavně veliká (Hlas: Správně!) a zdrcující většina národa nechce (Hlas: Výborně!) Končím, pánové tím: válka, kterou jsme zažili, byla, jak doufám pevně, poslední válkou v Evropě. Přeji si jenom a záleží to na opravdovosti a vlastenectví všech súčastněných, aby také sociální revoluce, které se po světě dějí, byly posledními krvavými revolucemi a aby československá republika dala příklad, aby byla prvním z těch států, které i převrat sociální provedou bez krvavé revoluce. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Uděluji další slovo občanu Stivínovi.

Posl. Stivín: Slavné národní shromáždění!

Poměr naší strany sociálně-demokratické k republice československé objasnil zde ve svém prvním projevu velmi trefně soudruh Tusar a nemám, co bych v tomto směru k jeho vývodům podotkl. Uvádím jenom tolik, že ty první týdny Národního shromáždění, té jeho práce, jsou nám jakýmsi obrazem, který nám dává tušiti, jakým asi duchem naše republika bude ovládána. My bychom si přáli, abychom pro budoucnost vždycky nalezli mezi ostatními stranami aspoň tolik pochopení pro dělnické požadavky, jako jsme ho nacházeli dosud, aby snad ten zjev, že dnes pro sociální politiku, pro ochranu dělnictva a sociální otázky jevilo se více pochopení pod vlivem událostí zahraničních, aby potrval tento zjev i tehdy, když by události zahraniční změnily se způsobem dělnictvu neprospěšným.

Mám naději, že první president naší republiky československé celým svým životním dílem vědeckým jest nám zárukou, že republika československá nebude ovládána duchem takovým, který by nebyl dostatečnou zárukou pro dělnictvo, že může počítati s klidným a mírným vývojem poměrův a s vybojováním potřeb, které vůči republice má.

Jen jest třeba, pánové, aby si strany nesocialistické dobře uvědomily a ujasnily své postavení v dnešních poměrech společenských, aby chápaly, že dnes ty doby, v nichž jsme žili před válkou, kdy každá sociálně-politická předloha musela býti předmětem velikých bojů, že ty doby jsou pryč a že také my, strany socialistické, musíme hleděti k tomu, abychom kráčely krok za krokem stejným pochodem s těmi massami dělnictva a že musíme vyhověti náladě, která dnes v dělnictvu jest, a potřebám, které se tam ozývají. Jestliže dnes mezi dělnictvem pod vlivem války projevuje se sociální radikalismus, musíme působiti k tomu, aby tento sociální radikalismus nevybočil z rámců politických stran, nýbrž aby zůstal v určitých mezích, a to jest možno jen tehdy, bude-li se nám vycházeti z nesocialistických stran vstříc, tak abychom mohli dělnictvo uspokojiti. (Hlas: To jsme dokázali včera!)

Bylo zde, velectění pánové, voláno, a sám pan ministr financí důtklivě volal po tom, že bude třeba, abychom v naší republice pilně pracovali. Já bych tu řekl jako zástupce strany českého dělnictva, že pokud jde o dělníky české, můžete býti, pánové, ujištěni o tom, že kdybychom vzali národy slovanské, že v žádném z národů slovanských dělnictvo není tak pilné a pracovité, jako v našem národě českém. (Výborně! Potlesk.)

Český dělník - to vám snad nebude, pánové, plně známo, ale ptejte se po tom lidí, kteří byli v cizině, má pověst velmi zvučnou - ten pověst českého jména roznesl do celého světa a udělal mu velikou čest.

Dělník český jest v cizině velmi hledán právě pro svou způsobilost, píli a inteligenci, kterou při práci dovede uplatniti. (Tak jest! Posl. Vaněk: O ochotě mluví naše hornictvo!)

Musíme si býti vědomi, že dnes, když celá Evropa jest ožebračena a kdy také my trpíme strašně účinky války, jsou dnes dělnické ruce jedním z hlavních bohatství naší republiky. To jest ten zlatý poklad, kterého musíme využiti (Výborně!)

Ale buďte si vědomi toho, že dělníci jsou si vědomi, že význam jejich společenský po válce stoupl, že také v naší republice dnes jest význam jejich práce daleko větší nežli ve státech jiných a že proto mezi dělnictvem nabývá půdy jisté zvýšení sebevědomí, jistá zvýšená důvěra a jistý pocit, že nemůže býti na dále odstrkováno, jak bylo až do posledních let. (Tak jest!)

V tomto Národním shromáždění není třeba, abychom snad byli nějak nervosní vůči tomu, že se zde někdy projeví rozdíl názorův a že někdy protivy třídní prudčeji na sebe narazí nějakým slovem. Já bych byl přímo toho náhledu, že není žádné neštěstí, a že nám nemůže ani v očích cizích, jak přátel, tak nepřátel, škoditi, i kdyby cizina věděla, že u nás není to všechno v takovém nebeském pořádku a souladu.

To přece každý vzdělaný evropský politik ví, že v tak vzdělané zemi s vysoce vyvinutým průmyslem musí na sebe velmi ostře a příkře narážeti protivy třídní. A já bych byl přímo proti tomu, abychom chtěli zde vytvořiti nějakou svornostářskou fikci a uměle vyvolávat obraz, že jsme zde v hotových líbánkách. Viděli jsme to zejména na Německu, kde ta fikce jednotného národa byla uměle udržována do poslední chvíle, ale jakmile armáda se shroutila, vidíte, co se tam odehrává. Z toho vzniká zmatek a nedorozumění.

Velectění pánové! V tomto směru, když se volá do práce, jistě dělnictvo české bude pracovati a jsem přesvědčen, že ta potřeba výroby, která na dělnictvu závisí, bude úplně uspokojena, i když bude pracovní doba osmihodinová, ale když veškeré dělnictvo, všichni lidé práce schopní budou produktivní prací zaměstnáni. Ale vážené shromáždění, není jenom lehko, volati do práce, jest také třeba, aby lid byl k poznání, že práce jest nutná a zdravá, vychováván.

A tu je třeba vysloviti politování nad tím, čím se shledáváme v naší literatuře. Zvláště v nové době jsou dva takové frapantní doklady, že se mluví o práci jako o kletbě člověka, jako o nějakém zlu, že se prostě lidu vštěpují názory zcela opačné těm, které jsme hlásali my, mluvíce a zpívajíce, aby práci byla čest, a chtěli, aby práce byla ve společnosti vážena. Volá-li se do práce, pak vám řeknu, že dělnictvo dnes, zejména po světové válce, slyší-li o tom, že se má pilně pracovati, má uvědomění tak jasné a určité, že dělník, řeknete-li mu: "Musíš rychle pracovati", okamžitě se zeptá: "Pro koho?" A to není lhostejná věc. Jsou ochotni pracovati pro republiku, pro společnost, pro všeobecné dobro ze všech svých sil a s největší obětavostí, ale méně chuti k práci najdete u nich, budete-li chtíti, aby pracovali za starých rakouských řádů pro soukromé kapitalisty, pro soukromé zájmy jednotlivce. (Výborně! Hlučný potlesk. Posl. Vaněk: A ti aby mohli lenošit!)

V tom směru bylo by třeba, aby okamžitě bylo přistoupeno k řízení oněch velkých otázek hospodářských, které s otázkou války souvisí. My musíme vysloviti již jednou ten určitý program, jak my si představujeme další stav průmyslu. Musíme říci otevřeně a jasně, že chceme přikročiti k vyvlastnění velkoprůmyslových podniků, že chceme znárodniti hutě, doly a těžký průmysl, aby nebyl více majetkem jednotlivců neb akciové společnosti nebo banky, nýbrž aby náležel lidu, a pak můžete býti ujištěni, že hospodářská potence státu bude daleko větší, než dosud.

Totéž týká se otázky velkostatkův, o které bude zde hovořeno stejně, jako o otázce agrární reformy. Vedle toho bylo zde uvedeno, že se podává velmi mnoho návrhů. Pan ministr financí zde triumfoval tím, že zjistil, kolik miliard by bylo třeba, aby byly provedeny všechny ty věci, které od členů Národního shromáždění byly žádány.

V tomto směru je třeba říci, že do jisté míry vina za tyto zjevy, za tuto přemíru návrhův a nesystematičnost, která se v nich projevuje, spadala by také na vládu, kdybychom nebyli si jasni všichni o tom, že ve vládě nebylo ještě do dnešní doby času k tomu, aby se nějaká soustava práce pro Národní shromáždění vypracovala. (Hlasy: Tak jest!)

Kdyby, pánové, vláda, která byla vytvořena, byla měla možnost a příležitost vypracovat programy, co vlastně chce provésti, na jakých zásadách chce pracovati, které věci pokládá za nejnaléhavější a nejnutnější, každý by zajisté věděl, že Národní shromáždění má svůj určitý úkol, a dal by se vypracovat hotový takový rozvrh práce, kterého je třeba, aby Národním shromážděním byl proveden. Chceme-li, aby Národní shromáždění bylo silné a mohutné, chceme-li, aby posice našeho lidu byla silná, nesmíme zbytečně prodlužovati zasedání tohoto sboru. (Výborně!) My bychom si přáli, aby v zájmu posílení jeho postavení byl stanoven určitý termín, do které doby může býti ústavní výbor s ústavou i s volebním řádem hotov, abychom ten termín vyplnili programem určitě stanoveným, který by se vedle této ústavotvorné práce jistě vykonal, a na to abychom omezili svoji činnost a hleděli zasedání skončiti.

Dle sdělení, které mám od člena ústavního výboru, počítá se s tím, že k volbám do Národního shromáždění by mohlo normální cestou dojíti snad až za tři čtvrtě roku. Tato lhůta zdá se mi příliš dlouhá. Myslím, že bychom ji nevydrželi v dnešní době, zejména, dojde-li ještě k hlubším hospodářským otřesům, které zde naznačoval přítel Tusar.

A vidíte, v tom, co se zde odehrává bez přičinění vedení kterékoli strany v obcích: že netrpělivost lidu dospívá svého vrcholu nad těmi starými privilegiemi buržoasie, a že dochází k různým zjevům, které nesvědčí o tom, že by se takový provisorní stav dal déle táhnouti.

Ale co jsem vám, pánové, chtěl ještě hlavně uvésti: já bych si přál, aby, jestliže pan předseda ministerstva nebo jiný člen vlády zasáhne do této rozpočtové debaty, bylo nám učiněno určité prohlášení v jedné věci, která dle mého názoru je velmi palčivá. Je to věc, o které mluvil již také přítel Tusar a celá řada řečníků po něm, totiž náš poměr k Němcům. My víme určitě, kteří jsme zde do práce zasvěceni, že názory naší vlády v otázce poměru k Němcům a úpravy jejich soužití v našem československém státě v tomto směru jsou zcela jiné, než jak je projevuje žurnalistika, která patří těm stranám, jejíž členové ve vládě zasedají.

Víme, že vláda zaujala v tomto směru stanovisko národnostně umírněné, stanovisko naprosto střízlivé, že je vzdálena různých ostrých projevů, které se mnohdy u nás projevují, že je vzdálena všech těch činů, kterých místní jednotlivé orgány a korporace vůči Němcům se dopouštějí a které možno nazvati přehmaty. My jsme chtěli v této otázce podati pilný dotaz, ale jelikož přišla rozpočtová debata, usnesli jsme se, že v této debatě vzneseme žádost k vládě, aby učinila určité a positivní prohlášení dnes, když otázka severních Čech jest rozřešena, jakým způsobem chce ten poměr Němců k nám upraviti, aby také positivně řekla, jak si celou tu věc představuje. Tedy, pánové, pokud jde o poměr k Němcům, máme ten názor, že musíme míti pochopení pro národ německý, který dnes ocitl se v té kůži, která mu byla oblečena po nešťastné válce, jež mu není nijak příjemná. Nemůžeme ale německý národ, vzhledem k tomu, že jsme jím obklopeni, že chceme s ním žíti ve shodě a míru, nemůžeme prováděti politiku zdvižené pěsti, jak se to dělá v žurnalistice, a mluviti o odvetě.

Musíme otevřeně říci, že, kdybychom chtěli mluviti o tom, že vůči Němcům zaujmeme nějaké stanovisko odvety, že jim budeme spláceti stejné stejným a měřiti jim, jako oni nám, tím bychom dávali sankci všemu tomu, co káží šovinisté, a ulehčovali bychom posici jejich a pomáhali jim stavěti prestiž a tvořiti nové posice politické.

Nemůžeme lépe a důtklivěji německé nacionální štváče v Čechách, ať jsou kdekoliv, v očích lidu německého ponížiti lépe, než tím, když budeme velcí a rozšafní vůči německému národu a provozovat takovou politiku, abychom ukázali, že máme s německým lidem nejlepší úmysly. Přáli bychom si, aby toto stanovisko také vláda vyjádřila, aby bylo jasno a aby také všechny strany v národě českém byly do určité míry tímto stanoviskem vázány. (Hlas: Němci se musí také polepšiti!)

Vedle toho je zde ještě druhá věc. Již můj pan předřečník dr. Hajn se zmínil o těch událostech a výtržnostech na venkově. Tázal se, z jakého původu vznikají; víme, že při těchto výtržnostech v různých krajích bylo také sáhnuto na majetek křesťanský, poněvadž lid, který se na takové drancování vrhne, neohlíží se, čí to jest, komu to béře. Ale hlavní podstatou všech těchto výtržností byl antisemitismus a také pogromy nejvíce postiženi byli židé. Musím říci, že tyto zjevy nemohou býti ke cti naší mladé republiky, že musí býti co nejostřeji odsouzeny, a že musím hleděti se vším úsilím k tomu, aby v tomto směru zjednána byla náprava. Tyto zjevy vyplývají z antisemitismu. V dnešní době můžeme říci, že antisemitismus není ničím jiným pro náš lid, než politickým alkoholem, že lid se štvaním proti židům opíjí a že jeho smýšlení a názory jsou strhovány na zcela jiné cesty.

My, vážení pánové, třeba jest to dnes velmi populární býti antisemitou, my jako lidé, kteří stojíme v popředí politických stran, nemůžeme než prohlásiti také, že máme povinnost, abychom tomu čelili, abychom této popularitě čelili, abychom se proti ní ostře postavili nejen v zájmu spravedlnosti, nýbrž i v zájmu naší republiky, poněvadž víme, že by nám to mohlo škodit na mírové konferenci a v očích celého kulturního světa. (Výborně!)

My nesmíme jednati s lidem jako s rozmazleným děckem, nýbrž musíme k němu přistoupiti jako jeho vychovatelé. Přál bych si, aby i v tomto směru bylo žádáno určité prohlášení od vlády, že vláda tyto věci odsuzuje a že si přejeme, aby žurnalistika naše této antisemitské nálady mezi lidem dále neživila a nezviřovala, aby byl lid vychováván ve vědomí, že svoboda není anarchie a samostatnost není právo na zvěrstva. (Hlas: Co oni dělali nám!) Nemůžeme dělati politiku odvety. (Hluk.) V tom směru by bylo třeba, aby bylo vyšetřeno, kdo vlastně tyto pogromy pořádá, kdo je jejich původcem a jakým způsobem k těmto událostem dochází. Já tedy, vážené shromáždění, v tomto směru mám za svou povinnost, říci určitě a otevřeně své stanovisko: že pokládám tyto pogromy za hanbu a skvrnu naší republiky, ať dochází k nim proti komukoliv, kdykoliv a kdekoliv, a že je třeba, aby v této věci byl u nás zjednán pořádek.

Přáli bychom si, aby nám vláda také řekla, jakým způsobem chce vyšetřovati a čeliti těmto zjevům a zdali je ochotna, vykonávati také na veřejné mínění určitý vliv, aby zjevy tyto se neopakovaly.

Dotkl bych se ještě jiné otázky, která s těmi pogromy souvisí a která vůbec souvisí s bezpečnostními poměry v naší československé republice.

Snad bude třeba a možná, že tato vlna pogromů, která se u nás projevuje, vyžadovati bude ráznějších opatření bezpečnostních. My, sociální demokraté, včera jednomyslně schválili jsme reformu vojenského řádu trestního. Schválili jsme ji v zájmu veřejné bezpečnosti, byť v dotyčném zákoně stanovil se nejen trest smrti, nýbrž zavádělo se i stanné právo a různá jiná opatření násilná. My schválili zákon ten proto, poněvadž víme, že je třeba, aby v takovéto době republika měla možnost vykonávati i ráznými opatřeními svůj vliv. Jako jsme taková opatření dovedli včera schváliti, tak bychom dovedli ochotně schváliti také veškerá opatření, která by od Národního shromáždění v zájmu bezpečnosti a pořádku v naší republice byla žádána. My bychom z toho důvodu si také přáli, aby vláda konečně nalezla odvahu i odhodlanost k tomu, aby odstranila tu potupu všeho občanstva československého státu a aby výminečná opatření Stürgkhova z 25. července 1914 zrušila. Jako socialisté pokládáme za neudržitelné, aby naše republika pro ten případ, že by potřebovala nějakých mimořádných bezpečnostních opatření, neměla k tomu dosti odvahy, aby je učinila sama, nýbrž aby skrývala se za pověstný systém hraběte Stürgkha a markýze Géra, který byl na počátku války nastolen.