Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vláda Československé republiky předkládá zákonodárnému sboru Národního shromáždění poprvé rozpočet. Již p. předřečník zmínil se o politickém významu tohoto aktu. Projednávání rozpočtu je ve všech státech parlamentních - a my stále ještě nemůžeme si zvyknouti na to, že vlastně proti tomu starému Rakousku jsme a budeme parlamentním státem - otázkou největší politické důležitosti, poněvadž tu jde o projev důvěry, a to nejen o projev osobní důvěry k těm, kteří jsou povoláni v čelo vlády, nýbrž také o projev důvěry k systému, který zastupují.

V našich poměrech jest ovšem situace poněkud jiná. Národní shromáždění jest provisorním útvarem, jehož úkolem jest co nejrychleji uvésti v chod příslušný státní aparát a připraviti volbu řádného zákonodárného sboru. S tohoto hlediska posuzováno, jest potom také otázka předloženého rozpočtu poněkud jiná. Není tento rozpočet předmětem politického boje, není také výsledkem politického boje, nýbrž jest pouhou státní nutností, jest nutno státu dáti k jeho zahájené existenci provozovací prostředky a jest proto také povinností tohoto Národního shromáždění, jež, jak jsem řekl, má povahu provisorní, tyto prostředky státu opatřiti a omeziti se pouze na kontrolu jejich použití.

Již pan dr. Horáček líčil přirozené podmínky našeho státu. Jest jisto, že jsou přímo znamenité. Naše bohatá země a naše osvědčená pracovní energie dávají nám plnou záruku, že můžeme se nadíti státního útvaru úplně soběstačného. Náš dělník, který svou novou republikánskou vlast miluje stejně vřele, jako jiný příslušník národa, dovede pracovati s radostí pro blaho nového státu, jestliže uvidí, že jeho starým požadavkům, které od let marně vznášel, jest vůle a ochota vyhověti. Já zdůrazňuji ten moment dělníka z toho důvodu, poněvadž jsem si plně vědom toho, že v rukou jeho spočívá, bude-li z tohoto státu stát krásný a stát silný anebo bude-li z něho stát, kde bude bída a kde budou nespokojenosti se všemi svými důsledky. (Tak jest!) A také právě z tohoto důvodu upozorňuji na včerejší slavné usnesení Národního shromáždění. Včerejším jednomyslným usnesením o zavedení 8hodinné práce průmyslové i zemědělské učiněn byl Národním shromážděním čin, který nejen že nás může naplňovati hrdostí, nýbrž který také imponuje všem přátelům, nýbrž i všem nepřátelům našim. A já v tomto momentu vidím určité záruky dalšího našeho příznivého vývoje.

My ovšem nesmíme si tajiti, že vyšli jsme ze světové války snad politicky jako skvělí vítězi, ale hospodářsky jistě jako na hlavu poražení, a že dnes ocitáme se v tom skutečně podivném vnitřním rozporu, že máme odměnu vítěze a pokutu poraženého uvésti v jakýsi pořádek, a to za přerodu celé společnosti v novou, a, jak doufáme, také lepší. Ale i zde osvědčil náš národ, jak zejména pan Tusar zdůrazňoval, tolik politické vyspělosti, že můžeme i tak oddávati se naději, že tuto těžkou dobu šťastně překonáme. Naše hospodářská situace jest, jak jsem již řekl, těžká. Ale naše finanční situace jest ještě daleko těžší. Pan ministr financí nám vyložil, co očekává na daních přímých a co očekává na daních nepřímých a jaké schodky očekává. Předloženou osnovou rozpočtového provisoria dává se státnímu hospodářství zákonný podklad. Ale, že by se nám tím dal finanční podklad, to nikdo netvrdil a ani finanční správa by si toho netroufala.

Nevíme dobře, jaké příjmy budeme míti, víme jen, že daleko našim vydáním nestačí, ale na druhé straně stojíme před úkolem, organisovati správu státní, organisovati na rychlo v novém, dosud nám nenáležejícím území, máme organisovati armádu k obraně svého území, máme odčiniti všecku bídu zproletarisovaných vrstev národa.

To jest věc, která jest neodkladná, která se pronésti musí. Pan ministr financí upozorňuje na to, že podle všech těch nároků, které se dnes činí, by výlohy naše dělaly více, než normální rozpočet rakouský, o 50%.

To jest pravda, ale ten normální rozpočet rakouský nesmíme srovnávati s rozpočtem svým dnes, poněvadž náš rozpočet dnes není normální. I my jsme ve vojně, v té těžké krisi sociální, a proto musí Národní shromáždění i finanční správa odhodlati se k tomu, aby, jak jsem již řekl, byla odčiněna bída zproletarisovaných vrstev národa. Jest nutno, a to úplně podpisuji a přiznávám, rozeznávati mezi naléhavostí té které otázky, a jak již zpravodaj sám připomenul, přece jen vždy býti si toho vědomi, že hospodaříme ze svého a že musíme zachovati určitá hlediska šetrnosti.

Máme dnes za těchto poměrů pracovati na konsolidování svého hospodářství a svých financí, a dáváme finanční správě zmocnění k velkým dalekosáhlým úvěrním operacím. Není pochybnosti, že za těchto poměrů jest předložená osnova zmocněním ohromného dosahu a nejen, řekl bych, vlastně ne politické důvěry, ale věcné a osobní důvěry, a to nejen ministru financí, nýbrž všem členům vlády a jest to za těchto poměrů připomenutím nejvyšší odpovědnosti všech těchto vládních činitelů.

Přiznávám upřímně, a pan ministr financí nám to jasně vyložil, že dnes nebylo možno naprosto sestaviti nějaký pravidelný rozpočet. Ale spoléháme na druhé straně na to, že na řádném rozpočtu se opravdu pracuje, a že bude v brzku také předložen, neboť s provisoriem nelze skutečně dlouho pracovati. Na to umřelo již staré Rakousko a na to by umřel každý stát, který by se neodhodlal k řádnému hospodářství.

Dnes hospodaříme vlastně na dluh. Pravděpodobně státní příjmy, jak jsem již řekl, nestačí vydáním. Již Národní výbor povolil půjčku 1 miliardy a dnešní osnova povoluje vlastně druhou miliardu. K tomu přistupuje ještě náš dluh, který naše vláda učinila za hranicemi, a ještě všecka ta očekávaná a snad i obávaná břemena, která musíme jako dědictví převzíti. Já jsem s velkou radostí slyšel z úst pana ministra financí, že dluh, který dnes má zmocnění uzavříti, bude-li uzavřen, bude jen dluhem přechodným. Přál bych si, aby se mu skutečně podařilo, nalézti prostředky, kterými by to mohl skutečně a rychle provésti.

Jest nyní velikou otázkou, jak máme svoje nynější naprosto rozhárané hospodářské poměry převésti zase do nějakého spořádaného stavu. To jest otázka, jejíž rozřešení souvisí s uspořádáním problému hranic našeho území, problému valuty a dluhů bývalého Rakouska a bývalých Uher. A tu upozorňuji na to, že jest to skutečně jedinečný zjev v dějinách, že státy, které jsou si dnes nepřátelské nebo málo přátelské a vzešly na půdě bývalého Rakouska a bývalých Uher, ačkoliv se již politicky a hospodářsky nadobro rozešly, jsou k sobě upoutány okovy papírových peněz a nemohou se těchto okovů zbaviti.

Jest dnes velice těžko a myslím, že by pan předseda Národního shromáždění sotva mně dal k tomu čas, abych se rozšířil o všech těchto otázkách v jejich podrobnostech. Mám také dojem, že vše, co se o úpravě těchto poměrů dnes pronáší, jsou theorie a dohady, jejichž uskutečnění nemožno dnes dobře zaručovati. - My dnes nemáme faktické možnosti, abychom všechny předpoklady správného rozřešení těchto otázek si uvědomili. My v té věci závisíme na vůli známých a málo známých činitelův, a řeknu přímo: i na osudu. Mně se zdá totiž, bude-li toto naše valutní společenství s těmi dědici Rakouska a Uher ještě déle trvati, - a my nemáme možnosti, zkrátiti tuto dobu - že si poměry vynutí po případě někde násilné řešení automaticky samy a že my se ocitneme potom v té situaci, abychom se bránili nějakým nám snad málo vítaným a příjemným komplikacím a důsledkům.

Kdyby bylo možno, aby se dědicové rakouského státu mezi sebou dohodli o provedení všech těchto otázek o uspořádání území, rozdělení dluhů, pak by to bylo skutečně štěstím pro všechny, poněvadž by se to mohlo rozhodnouti rychle a rázně. Poněvadž jest to ale nemožno, poněvadž musíme očekávati rozhodnutí a po případě i diktát mírové konference, proto nám nezbývá nic jiného, nežli oddati se tomu jistému trapnému stavu. Ale povinností naší pak by bylo přirozeně, zachovávati tu největší opatrnost. Jest úkolem finanční správy, pozorovati za těchto poměrů přirozený vývoj událostí s největší bedlivostí a činiti zavčas všechna opatření, kterými by se zabránilo nějakým škodlivým vlivům z ciziny na nás, a já neváhám přiznati, že podle toho, co jsem doposud mohl z jednání finančního výboru k vědomosti vzíti, finanční správa skutečně činila dosud všechna tato opatření řádně a spolehlivě.

K osnově samotné bych připomenul hlavně to, že finanční výbor škrtl původní návrh osnovy, kterým se dávalo vládě zmocnění, přejímati záruky státní za všechna event. hospodářská a finanční opatření, která by se snad vyskytla.

To je formule starého Rakouska. Je to také výsledek rakouské korupce a proto ji také finanční výbor jistě plným právem odmítl. Je také jistě dlužno pozdraviti, že zavádí se místo dřívějšího roku fiskálního kalendářní rok jako rok fiskální. Jak jsem řekl, očekáváme, že finanční správa řádný rozpočet na rok 1919 brzy vyhotoví a že jej pan ministr financí brzo také předloží. A my očekáváme také pevně, že pan ministr financí při této příležitosti také nám sdělí svůj program, jak zabezpečiti a opatřiti státu pravidelný příjem. Není pochybnosti, že nemáme zájmu, aby v našem státě se vyskytovala velká jmění. My to pokládáme přímo za škodlivé, nebezpečné, aby se tvořila a hromadila velká jmění v jedněch rukou (Hlas: Tak jest!), my to pokládáme přímo za hřích, jestliže se mají tato jmění bez zásluhy přenášeti přes generace. Dnes, kdy naše česká strana socialistická stojí na zásadě vývoje, kdy nepřiznává se k zásadě revoluční, stojí zde k disposici jedno opatření v daňovém korektivu a my žádáme, aby využitím tohoto korektivu daňového byly nejen odčiněny všechny ty bezzáslužné a řeknu to rovnou, i krvavé zisky, nejenom zisky válečné, nýbrž zisky vůbec. Pokládám tento prostředek daňový za způsobilý, aby vyrovnal sociální nesrovnalosti a křivdy.

Po této stránce bude míti finanční správa v nás vždycky spolehlivého pomocníka a my nepřejeme si nic jiného, než aby nám bylo možno finanční správě k tomuto účelu své služby nabídnouti.

Pan ministr financí se vyslovuje velmi reservovaně o svých plánech. Pokládám to za velmi správné. Bude-li pan ministr žádati, aby pro určitá opatření, která zejména na poli daňovém chce podniknouti, byla eventuelně censura sněmovní, eventuelně konkláve, i s tím jsme jistě srozuměni. (Hlas: Ano!)

Slavné Národní shromáždění! Česká strana socialistická se hlásí k státu, jest ochotna poskytnouti mu také všechny prostředky finanční a z toho důvodu bude hlasovati pro povolení prozatímního rozpočtu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Dalším řečníkem jest občan dr. Hajn. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Hajn: Vážené Národní shromáždění!

Zapadlo by do rámce vývoje věci od 28. října, kterýž byl přijat cizinou s velkým obdivem a překvapením, kdyby byla vláda předstoupila před nás s rozpočtem řádným a detailně vypracovaným. Avšak nechtějme nemožností! Od 28. října jest krátká doba, k tomu bylo jisté bezvládí úřednické zpočátku, dále, a to ještě více váží, Slovensko není ještě doposud v naší moci, a finančně jest to pro nás neznámá pevnina. Pak ještě ani tak zv. "Deutschböhmen" ani t. zv. "Sudetenland" není ještě pořád plně v naší moci. Byli bychom tudíž snad mohli nanejvýš dostati rozpočet pro tak zv. české území, ale to by bylo nanejvýš jen zajímavé, a mohlo by to býti tak dosti choulostivý politický praejudic, kdybychom s takovým částečným rozpočtem vystoupili.

Máme tedy jednati s prozatímním rozpočtem. Dokonce v něm jest ještě i zvláštní položka mimořádného zmocnění do výše 1 miliardy korun, tedy zase půjčka. Hlasovati tudíž pro tuto předlohu znamená potencovanou důvěru k vládě. Toho si buďme všichni vědomi, až - doufám - do jednoho muže vstaneme, abychom pro to hlasovali, ale toho ať se je také vědoma sama vláda ve své zodpovědnosti.

Jinak, pánové, vláda naší mladé republiky jest útvarem, můžeme říci, sui generis. Pojímajíc do sebe veškeré strany bez rozdílu, jak jsou zde shromážděny, - vyjímaje menší skupinu centralistických sociálních demokratů moravských - činí tím vlastně všechny strany zde jsoucí stranami vládními, tudíž také všechny bez rozdílu stranami zodpovědnými, a nanejvýš by mohl býti spor o míru té zodpovědnosti, zda některá strana více či méně je zodpovědna.

Kdybychom, ctěné shromáždění, vzali zde známý, nechci říci pověstný, desítinný klíč páně Švehlův při výměře té zodpovědnosti, jaká na kterou stranu připadá, dostali bychom za výsledek, že můj klub na př. participuje na té celkové důvěře k vládě 0.2, čili jednou pětinou, kdežto socialistický blok participuje 0.4, čili dvěma pětinami. To znamená, že aspoň kvantitativně tento blok je vládnější (Posl. Buříval: Kvantitativně!) - ano kvantitativně, já to říkám.

Ale to jen tak více pro zajímavost, co přináší stranický klíč, když se ho používá také v tomto případě.

Při způsobu sestavení našeho prvního kabinetu jakožto koaličního nejsou jen samé světlé stránky. Pozorujíce činnost jeho, nemůžeme se ubrániti myšlence, že jednotlivá ministerstva nejsou organickými články jednotného celku, nýbrž že jsou na sobě navzájem nezávislými, samostatnými částkami. Pak ovšem jest již pouze jediné pouto mezi těmi ministerstvy, ať již srdečně milované, ať pouze nutností přijímané, totiž pokladna ministra financí. (Veselost.)

Mohlo by se skutečně říci, že v naší vládě často dělá něco levice, o čem neví pravice, ba zdá se mně dokonce, že i v jednotlivých ministerstvech si ne všecko vždy hraje do rukou. Jeden činitel, totiž venkovské Národní výbory okresní, které v prvních dobách naší republiky vykonaly zajisté uznáníhodný kus práce, začaly se stávati tu i tam rušiteli veřejného pokoje. Tyto okresní Národní výbory byly zrušeny a tím se umožnilo na př. ministerstvu zemské obrany, aby mohlo konečně nastati jednotné vedení ve všelikých jeho operacích a podnicích. Zdá se nám, jakoby práce celé vlády někdy vázla ze zřetele na některou druhou skoalovanou stranu a tak někdy bezděčně nám probleskne myšlenka, zdali ten starý systém konstitučního učení: "Zde většina, tady menšina, tam vládní blok, zde oposice", skutečně byl tak beze všeho všudy špatný, aby se odsuzoval.

Většina a menšina! Jest skutečně možna oposice v této sněmovně, ctěné shromáždění, za tohoto stavu věcí?

Když se v listopadu konečně chtěl prováděti úmysl utvořiti skutečnou odpovědnou vládu, ale nepojmouti do ní zástupce katolických poslanců, zdálo se, že tato skupina bude jediná, která zde bude moci provozovati oposici ve stylu starých oposičních nauk, ale i tato naděje zmizela, když tato strana, dostavši lacinou rehabilitaci, dostala přídavkem ještě jeden portefeuille bez resortu. A voda se zavřela úplně, i vidíme před sebou již jedinou tichou hladinu v této sněmovně.

Strannický klíč se uplatňuje také s neúprosnou přesností i ve výborech sněmovních. Těchto výborů je celkem v této chvíli 31. Ctěné shromáždění! Kdyby se chtěla provésti jejich revise, došli bychom k názoru, že jich nemusilo tolik býti (Tak jest!) a že si některé spíše překážejí, než aby si pomáhaly. (Posl. Dyk: Výborně!) Výbory tyto mají celkem 512 členů, to jest, každý člen Národního shromáždění musí býti aspoň ve dvou výborech. Dovolte mi, pánové, abych poukázal na toto: výbory pracují, pracují pilně, mluví se v nich. Co přichází do denního tisku z toho jednání? Několik řádek. Pak přijdou plenární schůze. Jak vypadají plenární schůze? S výjimkou, jako je na př. dnešní schůze, která přece je na vysokém niveau a může poutati širokou veřejnost politickou, jsou krátké, rázu více méně formálního, referáty stručné, debata žádná, můžeme říci: takřka němé. Vždycky bývá galerie naplněna, jsou zde účastníci z venkova, ze všech zemí, ale český tisk při své nouzi o papír nemůže referovati než zase stručně, takže mínění veřejnosti o Národním shromáždění nemůže býti, řekl bych, tak radostné, jak bychom si byli přáli a jak bychom byli očekávali.

Ministerstva se tedy zhruba již teď zařídila - nemyslím ovšem, co do bytů, nebo nábytku, nýbrž co do úřednictva. Až zařízení to bude již úplně ukončeno, bude se moci přikročiti k jistému srovnání, pánové, v jakém číselném poměru je počet našeho ministerského úřednictva k počtu úřednictva centrální byrokracie bývalých vlád rakouských, čili jinak a otevřeněji řečeno: oč vláda československé republiky má méně úřednictva než vláda bývalého Rakouska, jež přece byla vládou pro stát podstatně větší rozlohou i obyvatelstvem, (Posl. Buříval: A oč je méně byrokratická!) a v souvislosti s tím, oč je lacinější, než bývalá správa rakouská.

Podrobiti úvaze vlastní domácí náš vládní systém po stránce ducha a výkonu, bude možno teprve ovšem až později, a tu vroucně bychom si přáli už předem, abychom se nedožili toho zlořádu, jehož jsme byli svědky v Rakousku, totiž byrokratismu, vlády byrokracie. (Souhlas.)

Pánové, byla zde již jedním řečníkem dotčena jedna vada našeho shromáždění: spousty návrhů, často bez ladu a skladu, majících někdy zřejmou vignetu jen jakési stranické agitace. (Posl. Buříval: To není vždycky! Posl. Pelikán: Jsou jimi také některé, jimiž se vláda vyzývá, aby podala návrh!)

Proto jsem řekl někdy, a když někdy, tedy ne vždycky. Ctěné shromáždění, některé návrhy jsou zase takového rázu, že rozviřují již předem, sotva že byly podány, tu hladinu, o které jsem hovořil s počátku.

Je mým přesvědčením, že je samozřejmo, že až do příští konstituanty nebo ještě lépe do vyřízení naší otázky na kongresu mírovém, že bude zde upuštěno nejen od té spousty návrhů, nýbrž i od takových návrhů určitého zabarvení, které mohou způsobiti zde jisté rozbroje, po případě v širší veřejnosti i jakési občanské války.