Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Potěšitelno je pro nás všechny, že vláda již ve své předloze, o které podávám zprávu, a také v jednání finančního výboru oznámila, že pro období následující, pro kalendářní rok 1919, již řádný státní rozpočet sestavuje. Ovšem že sestavení rozpočtu bude ještě vyžadovati jisté doby a proto přichází vláda prozatím s návrhem rozpočtového provisoria pro první pololetí 1919.

Tímto provisoriem žádá vláda pro sebe jednak zmocnění, aby mohla daně a ostatní státní příjmy vybírat dále v dosavadním rozsahu a dále, kdyby tyto příjmy nestačily, aby směla schodek krýti další státní výpůjčkou, a to do výše 1 miliardy korun.

Poněvadž dřívější zmocnění k výpůjčce ve stejné výši ještě trvá, - bylo ho dosud použito jen z poloviny - tedy kdyby tyto oba úvěry byly vyčerpány, znamenalo by to, že náš nový národní dluh by dostoupil výše 2 miliard.

Jménem finančního výboru navrhuji, aby slavné Národní shromáždění, projevujíc tím své vládě důvěru, přijalo návrh rozpočtového provisoria a udělilo vládě zmocnění v obou směrech.

Vážení pánové a dámy, dovolte, abych připojil ještě několik slov.

Jsem předem jist souhlasem vás všech, jestliže dám projev svému mínění, že tím projevem důvěry vládě ještě nebude učiněno dosti, nýbrž že bude naší povinností učiniti všechno, poskytnouti vládě, pokud na nás jest, vší potřebné pomoci, aby skutečně mohla dospěti k rovnováze ve státním hospodářství finančním a k tomu konci, co svět světem stojí, jest jediná cesta, totiž zvyšování státních příjmův a nechci říci zmenšení, ale alespoň nezvyšování nebo ne překotné zvyšování státních výdejů.

V těchto obou směrech musíme jíti vládě na ruku. I když, velevážení pánové, nehledíme ke stále rostoucím úkolům státním, samo znehodnocení naší měny má v zápětí, že stát musí všechny své potřeby platiti dráže, nežli platil, takže proto nemůže se svými příjmy vystačiti. Vždyť každý podnikatel musí hleděti, aby docílil k úhradě větších vydání též většího hrubého výtěžku.

Také náš stát jest v těžké situaci a při tom jeho příjmy většinou nestoupají, nezvyšují se v tom poměru, v jakém klesá kupní hodnota koruny. A tu je třeba zákonodárné pomoci, a zajisté jsou pánové za jedno v tom, že naše Národní shromáždění ochotně vládě této zákonodárné pomoci poskytne.

Ale nejen, že bude třeba zvýšiti výnos našeho bernictví, bude třeba celou naši daňovou soustavu ze základů přebudovati tak, aby vyhovovala myšlence sociální spravedlnosti, která jest vůdčí ideou naší mladé republiky a která jest také přední zárukou, že tato naše republika bude se i dále vyvíjeti klidně, lepší budoucnosti vstříc. (Výborně!)

Tedy mohu jistě jménem všech pánů prohlásiti, že takřka již s dychtivostí čekáme, až nám vláda v těchto směrech předloží své návrhy. Ale ještě v jiném směru je povinností naší, podporovati vládu ve snaze o zavedení a udržování spořádaného hospodářství státního, totiž jistou ochotou v sebezapírání a odříkání, abych tak řekl.

Vážení pánové, od té chvíle, co se uvolnila dřívější dohoda, podle které návrhy ve sněmu směly býti předkládány jenom ve srozumění všech klubovních předsedův, od té doby, jakoby se byly prolomily všechny hráze a pravá zátopa iniciativních návrhů rozlila se po sněmovně. Teď každý den rojí se tyto návrhy. Přemnohé, většina z nich snad, vyžadují však k provedení svému většího nákladu, v tom případě menšího, v onom většího, ale vždycky jsou to náklady, o jejichž výši nebývá jasné představy a které dohromady jistě by šly do miliard.

To je věc, na kterou jsem chtěl jako zpravodaj pozornost vážené sněmovny obrátit, to je prosba, se kterou se obracím ke všem váženým stranám této sněmovny. Ukládejme si, pánové, větší reservy při podávání takových návrhů, propočítejme předem sami effekt finanční a starejme se již při podání návrhu o nezbytnou úhradu.

Tak si představuji tu tichou součinnost naši, kterou umožníme vládě, aby dospěla k sestavení rozpočtu, pro náš stát snesitelného, aby také bylo možno tento rozpočet dodržet. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Zahajuji debatu. Jako řečníci zapsáni jsou páni kolegové Tusar, dr. Hajn, dr. Heidler, prof. dr. Horáček, Pospíšil, dr. Bouček, Heinrich, Stivín, Kadlčák a Svozil, všichni řečníci pro.

K slovu se přihlásil dále pan ministr financí dr. Rašín. Uděluji mu slovo.

Ministr dr. Rašín: Velectěné shromáždění!

Vláda by bývala velice ráda přišla s rozpočtem již úplně propracovaným a do detailů vybudovaným. A nikomu více, než ministrovi financí nepřekáží to, že vlastně pracujeme bez rozpočtu nebo, abych tak řekl, se surogátem rozpočtu, usneseného na říšské radě, který platí až do 30. června 1919 podle zákona našeho, o kterém jsme se usnésti dne 28. října letošního roku.

Ministr financí, aby nepřejímal na sebe osobně celou odpovědnost za vydání, která se zde konají, nemůže nová nějaká vydání jinak povolovat, nežli se svolením ministerské rady, vycházeje z té úvahy, že administrativní cestou, ne zákonodárnou, lze povolovati jen to, na čem se usnesou jaksi všechny strany, representované v naší vládě.

Rozpočet za tu krátkou dobu nemohl býti proveden také z toho důvodu, poněvadž nemáme dosud plně konstituovaná svoje ministerstva, a rozpočetní práce dělají se vždycky tím způsobem, že je provede každé ministerstvo pro sebe, předloží celý svůj elaborát ministerstvu financí a ministerstvo financí pak teprve je upravuje, eventuelně vyjednává (Hlas: Škrtá!) s dotyčným resortem o jednotlivé položky.

Tedy tato práce přirozeně do detailu provedena býti nemohla, ale ministerstvo financí, aby tak nehospodařilo jenom do vzduchu, hledělo si přece jenom učiniti jistý přehled o tom, jakých asi vydání v naší nové republice bude potřebí. A přišlo k cifře, která, když zahrnou se řádné i mimořádné výdaje, způsobené zvláštním stavem, který je stavem částečně válečným a částečně poválečným, bez zřetele na to, mnoho-li se bude muset platit úroků ze starého dluhu, a bez zřetele na příjmy a vydání na Slovensko, páčila by se v našem výdajovém rozpočtu téměř na 2 milliardy, při čemž byly zařaděny vyživovací příspěvky částkou 600 millionů.

Naproti tomu příjmy, když byly odhadovány podle rakouského rozpočtu dřívějšího, páčily se na 1300 millionů, takže schodek, který by zde resultoval, byl by 700 milionů. Tyto výpočty, které byly sdělány, vedly mne k tomu, aby rozpočet budoucí nebyl sestavován tak, jak dosud se dálo, nýbrž, abychom hleděli udělat rozpočet tak, že bychom nejprve sestavili rozpočet řádný, to jest, že bychom hleděli si udělati obraz o tom, na kolik bude se páčiti státní vydání po zahájení normálních poměrů; do druhé kategorie bychom dali jakožto mimořádná vydání všechno to, co má ráz přechodní a o čem můžeme předpokládati, že, až zavedeme normální poměry, zmizí.

Stejným způsobem by se postupovalo v oboru našich příjmů, že bychom také, pokud se týče příjmů, vzali to, co za normálních poměrů můžeme očekávati, t. j. normální daně a normální příjmy, ale zároveň, že bychom odpočítali to, k čemu nás mimořádné poměry v těchto příjmech nutí, abychom na to nepomýšleli. Já takový rozpočet bych pokládal za neobyčejně důležitý pro to, jak v budoucnosti asi budeme vypadati. Pokládal bych to také za důležité pro náš zahraniční úvěr, kterého eventuelně - budeme-li chtíti naše valutní poměry upraviti, budeme-li chtíti dodělati se zaměstnanosti - budeme snad ve velké míře potřebovati.

Proto, jestliže chceme takovýmto způsobem svůj rozpočet upraviti, nemáme zde vlastně z minulosti žádného vzoru a musíme pracovat na novém způsobu rozpočtování. Při tom zároveň vláda nemíní dodržovati ten způsob, jak až dosud bylo od několika let nově zavedeno na radě říšské, totiž, že rozpočtový rok byl od 1. července do 30. června následujícího roku, nýbrž chceme zavésti zase zpětně, jak to bylo dříve, rozpočtování ode dne 1. ledna do 31. prosince. (Výborně!) Tyto věci, které byly zavedeny ve Vídni, měly důvod ten, že nebyl zde parlament, který by byl výkonný, kdežto nyní, jak doufám, v československé republice bude opravdu výkonný parlament, parlament, který bude míti smysl pro to, že největší právo parlamentu jest jeho právo rozpočtové (Výborně!), že při tomto rozpočtovém právu může provésti úplnou kritiku státního hospodářství, a že není správné, aby parlament tohoto práva se vzdával. (Výborně!)

Při sdělávání rozpočtu na příští rok ovšem jedna věc, vzácní pánové a dámy, dělá mně, jako ministru financí, velké těžkosti a starosti. Já opravdu nevím při rychlé práci, s jakou pracuje naše Národní shromáždění, máme-li opravdu pomýšleti na to, že budou uskutečněny veškeré ty návrhy, které iniciativně od členů Národního shromáždění byly podány. Ale proto, abychom pracovali opravdu svědomitě, dal jsem pod svým vedením odhadnout, co by asi iniciativní návrhy zde podané stály a do jaké míry by zatížily rozpočet.

Říkám ovšem předem, že jsem počítal co možná střízlivě a co možná nízko a že při tom celá řada návrhů, které zde byly odhlasovány, po této stránce neskýtá možnosti ani přibližného odhadu. Dojista, pánové, uznáte, že nemohu na př. při právě odhlasované 8hodinnové době pracovní odhadnouti, mnoho-li to bude znamenat pro stát jako zaměstnatele, o kolik se náklad zvýší, rovněž tak nemohu odhadnouti, mnoho-li by znamenal návrh na krupobitní pojišťování, které pravidelně je velice passivní. (Odpor.)

Račte odpustit, není passivní jen tenkrát, vylučuje-li se risiko, jestliže soukromá pojišťovna může vyloučiti krupobitní risiko, ale jakmile by to byl státní ústav, pak není přece možno, aby se vyloučilo risiko tam, kde často kroupy bijí. Velectění pánové! Veškerá ta statistika, kterou byste k tomu mohli dáti, kulhá. (Odpor a hlasy: Vaše statistika!) Já vám říkám, že nemohu předem oceniti, mnoho-li by to stálo. Je pravda, že nenajdete nikoho, kdo by to mohl odhadnout, a já to také do těch miliard nedávám.

Rovněž nemožno odhadnouti, kolik by stála pojišťovna požární. Zjev, že nyní za války vůbec nehoří... (Hlas: Hoří dost! Posl. Vaněk: Je zajímavo, že nehoří! Posl. Hampl: Je drahý materiál! Veselost.) Nemohu to přece připisovati tomu, že moralita všeho obyvatelstva stoupla takovým způsobem, když na druhé straně vidím, že moralita poklesla. Musí to tedy vězeti v něčem jiném, že nehoří (Veselost). Dosavadní pojišťovny, dokud byly soukromé, bránily se takovému pojištění, když někde tuze často hořelo, a nepřijímaly pojištění. Jakmile tu bude pojišťovna státní, nebude po mém názoru možno odhadnouti, kolik by to stát stálo. (Hlas: To bude zas hořet moc! Veselost.)

Je zde celá řada podobných návrhův, u nichž by se náklad odhadnouti dal jen tehdy, kdybychom napřed sobě vyhotovili podrobnou statistiku.

To ovšem nelze od ministerstva financí žádati, aby tuto statistiku dělalo, poněvadž by to zase jen stálo peníze, a neví se, jestli vůbec k těmto návrhům dojde. My jsme v ministerstvu financí udělali jen jedno, že tam, kde jsme měli nějakou možnost to odhadnouti, že jsme ten odhad provedli, a tu, pánové, dovolte, abych vám řekl tu konečnou cifru, která nám vyšla. Z 224 tisků, které jsme měli po ruce, 91 bylo spojeno s novými značnými náklady. A tyto náklady zatěžují rozpočet částkou 2 miliard a 450 milionů. Jestliže jsem, velectěné shromáždění, před tím řekl, že počítám i s vyživovacími příspěvky, které jsme zařadili 600 miliony a s výdaji 2 miliard, tedy, velevážené shromáždění, chceme, aby tento rozpočet - to by bylo tedy 1.400 milionů bez vyživovacích příspěvků - aby tento rozpočet byl zdvojnásoben (Hlas: Ztrojnásoben!) - ne prosím, pardon - ano ztrojnásoben, čili kdybychom šli zpátky do rakouského hospodářství, tedy bychom viděli, že rakouský výdejový budžet páčil se okrouhle na 3 miliardy, náš výdajový budžet by obnášel 4 a půl miliardy, čili, pánové, my bychom byli o 50% dražší, nežli byl starý rakouský stát (Hlas: Ale po válce!)

Tedy prosím, pánové, já jen říkám jedno. Opravdu, já se přece na všechny návrhy, které se strany váženého shromáždění, vážených pánův i dam jsou předloženy, musím dívati vážně. Já nemám práva, abych si myslil, že některé tyto návrhy jsou dávány jen tak jako návrhy agitační. (Odpor.) Já nemám k tomu práva, abych si něco takového osoboval a něco takového myslil. Já se na všechny ty návrhy dívám seriosně a vážně, poněvadž jsem přesvědčen, že zajisté páni členové, kteří tyto návrhy podpisovali, řekli si, co to bude stát a jakým způsobem bude tu úhrada. Já myslím, že tato povinnost, takto si otázku položiti, nepatří jen ministru financí, nýbrž patří každému členu tohoto slavného shromáždění. (Výborně!)

Tedy, slavné shromáždění, myslím, že tím způsobem se naše rozpočtování neobyčejně ztěžuje. Myslím, že snad přece by bylo dobře, kdyby při každém návrhu, který znamená finanční zatížení, dotčené strany položily tomu navrhovateli otázku, kolik to bude státi, a kdyby snad, pánové, v tom návrhu samotném bylo odhadnuto od dotčených pánů navrhovatelů, jakého nového nákladu bude potřebí. (Hlas: Vždyť leží peníze na ulici!)

Já, pánové, k té ulici přijdu. Pan referent zde učinil již dříve apel na ctěné shromáždění, abychom v těchto výdajích byli opatrni a já, pánové, jsem mu za to povděčen, a to proto, že nevím, zdali pro náš úvěr jest tak docela doporučitelné, abychom vydávali peníze, resp. navrhovali vydávání peněz s takovou lehkou myslí.

Je to, pánové, také snad důsledek toho celého válečného hospodářství. My jsme si jaksi zvykli na to, že miliarda není nic, my jsme si zvykli ve válce vydávati miliony, jako se dříve vydávaly tisícovky. Všecko to přešlo do všech vrstev a jisté šetření může býti dokonce příhanou, jak jsem se včera z řečí jednoho člena Vašeho váženého shromáždění dověděl, že když ministr financí šetří, že to není vlastně dobře. (Hlasy. Šetřiti na pravém místě!)

Velectěné shromáždění, o tom, kde se má šetřit a jestli na pravém místě, o tom přirozeně nemohu rozhodovati jen já, já jsem velice vzdálen toho, abych sám o tom chtěl rozhodovati. Ale nevím, jestli z těch vydání, která se dělají, jsou nějaká vydání, která by nebyla odůvodněna. (Hlas: Zbyteční generálové, které jsme přejali!) Nepatří jistě do mého resortu přejímání generálů. (Výborně!) Lituji, že adresáta zde není. (Veselost.) Ostatně mohu uspokojiti vážené shromáždění, že ministr financí si dovolil, ba se osmělil, udělati jednu věc, že si dal dáti zmocnění od ministerské rady, aby si prohlédl všecky generálské límce a podíval se, jestli řádným způsobem byli všichni tito generálové ustanoveni. A jistě, pánové, pověřili jsme tím takové úředníky, kteří těmto věcem rozumějí a kteří dovedou zavésti ve všech těchto věcech pořádek.

Odpovídám jaksi proto, aby bylo viděti, že ministr financí se nezastavuje také před resortem, který až dosud byl v Rakousku pokládán za netýkavku (Výborně!), totiž, že se nezastavuje před vydáním na vojáky a že také tady si dovoluje říkati, že i tady se musí šetřiti. (Výborně!)

Tedy, velectěné shromáždění, tato kapitola snahy o zvýšení vydání vypadá takto.

Nyní jde o tu druhou věc, totiž, jakým způsobem mohou býti zvýšeny příjmy státní. Celá mimořádnost poměrů našich jest dokumentována tím, že my velice těžko můžeme přistoupiti k nějakým novým daním, a to proto, že nemáme dosud řádně okupovaného, řádně obsazeného a řádně vypraveného území. Bez možnosti kontroly hranic a bez možnosti toho, abych věděl, co ke mně patří a nad čím mám skutečně berní suverenitu, bez toho zaváděti nové daně, bylo by, pánové, neobyčejně nejen těžké, ale řeknu, do jisté míry nemožné.

Proto vláda nepřišla k Vám se žádnými novými daněmi - dosud; ale jest docela přirozeno, že přijde. (Veselost. Hlasy: My bychom již rádi věděli, kolik to bude!)

Pánové, vláda jest odkázána na staré daně. Také pro vládu znamená, když dostane ty koruny starých daní ve staré výměře, že tyto koruny nemají pro ni takové kupní síly, jako měly před válkou, a že by v pravdě, kdyby měla vyhověti všem potřebám, musila nynější daně aspoň zešesteronásobniti.

Já myslím, velectěné shromáždění, že kdybychom přišli s tím, že všechny nynější daně mají býti zešesteronásobněny, nenašli bychom žádného zvláštního nadšení u ctěného shromáždění (Veselost.), i kdybychom prohlásili, že to jest opatření prozatímní do té doby, nežli bude moci vláda předložiti důkladně propracovaný nový a moderní finanční plán. (Hlas: Jen aby zatím nezmizely ty válečné zisky, aby nebylo pozdě!) Také k tomu přijdu.

Jestliže my nemůžeme přijíti s novými daněmi, tedy pro nás také jest jedna věc nesmírně obtížná: že nemůžeme pořádně ani ty staré daně, které máme, nařizovati a vybírati. Neboť, velectění pánové, my žijeme pořád ještě pod úžasným šlendriánem, se kterým byla provozována správa finanční ve státě, který zmizel, ve státě rakouském.

Na 300 úředníků berních správ jen v Čechách jest odňato nařizování daní tím, že mají kontrolu ve mlýnech, čili zkrátka, že je okupovalo vyživovací ministerstvo. 800 úředníků berních bylo používáno k rekvisicím, poněvadž okresní hejtmanství, - která vládnou nad berními úředníky, bohužel, a ne dotyčný přednosta finanční správy, který jest odpověden za výsledky finančního hospodaření - prostě si odkomandovala nejdříve berní úředníky. A v tomto stavu žijeme vlastně ještě dnes. A jestliže se divíte, že není nařízena celá řada válečných zisků, že není nařízena osobní daň z příjmu, tedy prosím, to jsou všechno důsledky toho starého systému, jejž odstraniti jsem se vynasnažoval všemožně, ale jehož odstranění, pánové, jsme dosud v plné míře dosíci nemohli. Tedy není žádné pochybnosti, že nevčasné vyměřování daní a speciálně daně z válečných zisků bude nás státi veliké a těžké miliony, a ukazuje to jenom, jak nerozumná byla správa dřívější, že užívala sil, kterých potřebovala, k takovýmto pracím, které se daly opatřiti jinými silami, eventuálně přímo placenými, poněvadž to bylo daleko dražší pro stát, jestliže berních úředníkův a úředníků vyměřovacích bylo používáno k těmto službám. (Výborně! Hlas: Jiný by to byl tak nedovedl!)