A nyní, kdy se mnozí
navracejí zase do svých domovů, všimněme
si, pánové a dámy, jak to vypadá v
takové dílně u malého výrobce,
u malého řemeslníka. Rodina jeho po celá
léta strádala, z nouze a bídy odprodávala,
co se odprodati dalo; byly to různé suroviny, byly
to různé přípravy řemeslné,
ba i stroje se odprodávaly z dílen, aby se zachránilo
alespoň to nejnutnější a aby se vyživila
rodina. A nyní, kdy řemeslník chce zase zbudovati
znovu svou existenci, nemá prostředkův, a
je zde úplně vydán na pospas druhým
činitelům. Nemůže samostatně
vyráběti a je nucen, když se chce vyvarovati
nezaměstnanosti, nabídnouti zase svou pracovní
silu těm silnějším, kteří
byli po celou dobu války podporováni, kteří
měli zvláštní privileje od státu
bývalého Rakouska.
A přece, vážené
shromáždění, musí záležeti
tomu našemu mladému státu na tom, aby tento
důležitý střední stav řemeslnicko-živnostenský
se uchoval, aby se udržel, aby zdárně, svobodně
se vyvíjel, aby byl důležitou složkou
našeho národa. Musíme se zajímati o
to, aby živnostník zase se domohl své samostatnosti
a aby si vybudoval zase svoji vlastní existenci.
Jakým způsobem má
mu stát přispěti? Slavné shromáždění,
podali jsme návrh, aby vláda alespoň to,
co je nejnutnější pro zařízení
těchto samostatných živností, uvolnila
těmto jednotlivcům, kteří o svou samostatnost
během války byli oloupeni, z těch zásob,
které se hromadily do různých skladišť,
ať již to byla skladiště vojenská,
ať již to byly zásobárny různé
privátní, mnoho jest ještě dnes v tomto
státě československém uschováno,
mnoho jest ještě zadržováno.
Vy víte, pánové,
velmi dobře, že různé ústředny
tak blahodárně působily, že skoupily
všechno, co se jenom skoupiti dalo. V popředí
těchto ústředen byly zvlášť
routinovaní obchodníci, jak vám všem
je známo, kteří všemožně
se o to starali, aby veškeré potřeby k výrobě
a k zásobování byly skoupeny pro vojenskou
správu, jako kdyby ta válka ještě deset
roků měla trvati.
Víte velmi dobře, kdo
byl příčinou toho zdražení různých
těchto životních potřeb, o tom nepotřebuji
se obšírně rozšiřovati. Jsem pevně
o tom přesvědčen, že v různých
vojenských zásobárnách, ba i v přečetných
různých skladištích jsou ještě
zásoby a že tyto zásoby není potřeba
stále a stále zadržovati, že tyto zásoby
mohou se dáti zase zpět tomu lidu, kterému
svého času byly odcizeny, u kterého byly
zabaveny. Jsou zásoby nashromážděné,
které nejsou zvláště reservovány
přímo pro vydržování militarismu,
které jsou čistě civilní, které
se mohou zase vrátiti výrobci, které se zase
mohou poskytnouti konsumentu.
Já mám statistiku,
třeba jen z brněnského skladiště,
že tam pro malá řemesla, pro všechna různá
odvětví jest velmi mnoho zásob nashromážděno.
Možno bez poškození správy vojenské
alespoň 50 procent ze zásob těchto uvolniti
a to zásoby koží, různých látek,
různých kovů, součástek, polotovarů,
různých surovin a příprav, jako tuků,
mazadel, různých příprav k řemeslu
obuvnickému, krejčovskému, sedlářskému.
Tam jsou celé zásobárny těchto příprav
nashromážděny pro výrobu malého
řemeslníka a malého živnostníka.
Proč se to tam shromažďuje?
Proč se to tam stále zadržuje? My nechceme
přece válčiti ještě dlouhá
léta, my chceme přijíti brzy do normálních
kolejí. Víme dobře a máme zprávy
ze zahraničí, že se již dějí
přípravy za hranicemi, abychom brzo dostali nové
suroviny, nové tovary k obchodování a výrobě.
Jest třeba tedy stálého
zadržování toho, co ve skladištích
máme? Je opravdu zapotřebí, aby se tyto zásoby
uvolnily a aby tak důležitému stavu, jako jest
stav řemeslnicko-živnostenský, usnadněno
bylo, aby on sám se zásobil, zřídil
si svou vlastní výrobnu, svou vlastní dílnu,
aby zase byl samostatným členem v samostatném
státě. (Výborně!) Nebude tím
postižena správa vojenská, když žádáme
uvolnění zásob z různých skladišť
vojenských. Kdyby se 10 procent reservovalo materiáliím
různým pro naše vojsko v zásobárnách
těchto, docela zajištěno bychom měli
obstarávání potřeb vojenských,
poněvadž zásoby tyto jsou dosti značné.
My však žádáme alespoň 50 procent
uvolnění a zase jenom toho zboží, které
se hodí pro naše výrobce, pro naše konsumenty.
Jsou to věci čistě civilní, které
spadati mají pod správu civilní. Obzvláště
v odboru textilním jsou značné zásoby.
Ve skladišti brněnském
- kde věci znám dopodrobna - látek civilních
jest přibližně na 100.000 metrů; jsou
to různá sukna dámská (Hlas: Ta
se přece nehodí pro uniformování našeho
vojska!), různé věci barevné,
civilní, které se dobře hodí pro oblékání
našeho civilního obyvatelstva.
Tam jest nahromaděno všeho
možného a to: koží, podšívek
různých, nití atd. O tom všem víme.
Docela dobře část těchto zásob
uvolniti se může. Vedle těchto věcí
hotových je v našem státě československém
ještě velmi mnoho surovin, které se též
uvolniti musí a co nejdříve ke zpracování
dáti se musí, poněvadž nám jde
o záchranu důležitého stavu, o znovuzřízení
zničených existencí. Vedle těchto
tovarů hotových jest velmi potřebno též
uvolniti různé suroviny, pro různé
odbory řemeslné nahromaděné v různých
sběrnách a skladištích, a to: kovy,
dřevo, tuky, benzin, uhlí a suroviny ke zpracováni
látek jako bavlny, vlny a různých odpadků.
V Brně samém, kde máme mnoho textilních
továren, víme ze zkušenosti, že jsou nahromaděny
ještě suroviny různé tohoto oboru; jest
tam hotová příze, jsou tam suroviny různé,
které se upotřebiti dají pro spředení
látek. Jest jenom potřeba, aby dostali rozkaz tito
podnikatelé, aby z toho mohli vyrobiti suroviny, aby z
toho mohli vyrobiti polotovary, které by se zase daly do
výroben a obchodů těm činitelům,
kteří na to čekají. Z Prostějovska
přicházejí k nám stále deputace,
které sdělují, že na 40.000 dělníkův
odboru oděvního bude za nějakých 14
dní bez práce. Na druhé straně se
říká: nemáme surovin, není
volného obchodu, továrník konfekční
nemůže si ještě volně dát
vyrobit látku takovou, kterou by spotřeboval, kterou
by mohl prodati v místě nebo vyvézti za hranice,
aby mohl zaměstnati celé zástupy dělnictva,
které čeká na onu práci. Je nutně
zapotřebí, aby věci tyto co nejdříve
se uvolnily, aby k velké katastrofě, k hromadné
nezaměstnanosti opravdu nedošlo. Věci zde jsou,
víme dobře, že je třeba jen je zjistiti,
že je třeba věci tyto uvolniti, dáti
do výroby a tím již předem budeme viděti,
že za několik týdnů přijdou do
obchodu, přijdou ke zpracování dělníkům
do dílen řemeslnických a průmyslových
podniků. Činem tímto zachrání
vláda též velké částky
peněžní, neb za nějaký čas
nebudou míti suroviny tyto tu cenu, jakou mají ještě
nyní.
Dnešní návrh,
pánové, dbá toho, abychom čelili nezaměstnanosti
nejen u stavu dělnického, nýbrž i u
našeho stavu středního, řemeslnicko-živnostenského.
To nás přimělo, abychom podali tento návrh,
a živnostenský výbor jednomyslně souhlasil
s tím, aby návrh tento byl dán na denní
pořádek, poněvadž věc je naléhavá
a kvapí. Nač to stálé hromadění,
nač to stálé zadržování,
když se může uvolniti materiál, který
ležením se kazí; vždyť již od
r. 1915 leží různé tovary a suroviny
státu, aby co nejdříve byly tyto věci
uvolněny, aby dány byly výrobcům,
aby zase mohli sobě založiti samostatné existence.
Proto navrhli jsme toto:
Vláda se vyzývá,
aby nařízením provedla:
1. Uvolnění alespoň
50% zboží bavlněného, polovlněného
a lněného jakož i koží, nalézajících
se nyní v různých skladištích
vojenských, pro volný prodej a výrobu.
2. Uvolnění potřebných
zásob kovův a polotovarů ze železa,
jakož i lihu, mazadel, uhlí, petroleje, benzinu, cukru
a jiných životních výrobních
potřeb.
3. Uvolnění surovin:
vlny, bavlny a odpadků pro výrobu zboží
textilního.
4. Stanovení maximálních
cen zboží tohoto.
5. Rozdělení tohoto
uvolněného zboží podle kontingentu,
stanoveného na jednotlivé kraje podle poměrů
výrobních, spotřebních, jakož
i dělnických svěřeno budiž komisi,
do které mají právo vyslati po zástupci
tyto korporace:
1. Zemský svaz živnostenských
záložen a družstev v Praze.
2. Svaz nákupních družstev
živnostenských v Praze.
3. Zemská jednota živnostenských
společenstev v Praze.
4. Zemská jednota obchodních
gremií.
5. Ustav pro zvelebování
živností v Praze.
6. Ústřední
jednota českých hospodářských
společenstev v Praze.
7. Velkonákupní společnost
konsumních a výrobních družstev v Praze.
8. Zemská jednota živnostenských
společenstev v Brně.
9. Zemský úřad
pro zvelebování živností v Brně.
10. Ústřední
svaz družstev živnostenských pro Moravu a Slezsko
v Brně.
11. Živnostenská velkonákupní
ústředna v Olomouci.
12. Zemský svaz obchodních
gremií v Brně.
13. Jednota živnostenských
společenstev ve Slezsku.
14. Zástupcové Slováků.
Vedle jmenovaných tuto korporací
mají právo vyslati po zástupci odborové
jednoty živnostenské, které mají zájem
na předmětech shora uvedených a které
o přizvání zástupce požádají.
Velectění přátelé!
Věc tato jest naléhavá a nestrpí odkladu.
Budou dojista ještě mluviti k tomuto předmětu
další řečníci. Já prosím,
aby tento návrh, pro naše stavy opravdu potřebný,
byl vámi přijat, aby naše řemeslnictvo,
naše živnostnictvo zase bylo opravdovým, samostatným
činitelem, a aby našemu dělnictvu dostalo se
zase práce v době, kdy hrozí opravdu brzy
nezaměstnanost. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Přistupujeme k debatě. V řečnické
listině zapsáni jsou: P. T. kolegové Mlčoch,
Netolický, Rebš, Svozil a Sechtr. Uděluji
slovo prvnímu řečníku, v řečnické
listině zapsanému, p. kolegovi Rudolfu Mlčochovi.
Posl. Mlčoch: Slavné
Národní shromáždění!
Politika a otázka živnostenská
netěšila se dosud ve veřejném životě,
v politickém životě i v síních
sněmovních popularitě v té míře,
jako otázka agrární a dělnická.
A také již vývoj politický, který
prodělává každý národ,
a zejména také národ náš, bohužel,
nevedl se tím směrem, aby dbal zájmů
existenčních, zájmů stavu tak významného,
tak důležitého, jako jest stav živnostenský,
v té míře, jak toho k své budoucnosti
potřebuje, a musím si postěžovati, že
také živnostnictvo samo dosud nevědělo,
kterým správným směrem má se
bráti k obhájení svých existenčních
zájmů, a že této významné
vrstvy národní bylo až dosud zneužíváno
namnoze proti jejím vlastním zájmům
pro zájmy cizí.
Chci upozorniti, že zejména
ten směr, který živnostnictvo jako důležitá
složka národní vedlo v proud a směr
kapitalistický, ten směr že jest neštěstím
pro živnostenský stav, neboť živnostnictvo
nemá zájmu na tom, aby mohutněl velkokapitál,
aby mohutněla velkovýroba, aby mohutněl směr
velkokapitalistický, nýbrž má existenční
zájem na tom, aby byla provozována hospodářsko-sociální
politika protikapitalistická. (Výborně!
Potlesk!)
Vážené shromáždění!
Musím si zde postěžovati, že ten směr
v živnostnictvu, bohužel, dosud neovládal, že
nepatříme ve vrstvy kapitalistické, nýbrž
že naší povinností jest, stavěti
se v boj, v zásadní boj proti moci, ideám
a rozmachu velkokapitálu. Živnostnictva až dosud
však, bohužel, bylo zneužíváno za
předvoj, řekl bych, za pěchotu zájmů
kapitalistických, bylo hnáno namnoze, aniž
to samo vědělo, proti svým zájmům,
proti masám pracujícího lidu (Tak jest!),
ačkoliv musím doznati, že menší
živnostnictvo má mnoho společných zájmů
s dělnictvem a s malým pracujícím
lidem. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)
Proto bylo potřeba, aby také
živnostnictvo konečně revidovalo svůj
zásadní hospodářský program,
hlásilo se do života se správným názorem
národohospodářským, který umožňuje
existenci všech vrstev pracujícího lidu, do
něhož patří také živnostnictvo,
a aby se stavělo proti systému, který znemožňuje
existenci malého výrobce, malého člověka.
Musím prohlásiti, že,
pokud se týče této politiky v bývalém
státě rakousko-uherském, bylo maloživnostnictvo
ukolébáváno sliby vídeňských
vlád, které chtěly takovým způsobem
využiti středních a malých vrstev živnostenských,
aniž to tyto tušily, ve prospěch rozmachu a ideí
kapitalistických. Opravdu však stavěla se vláda
vídeňská proti existenčním
zájmům živnostenského stavu. Živila
nás sliby a my varujeme vládu československé
republiky, aby v tomto směru nenásledovala příkladu
vlád vídeňských. Musím prohlásiti,
že zejména u nás na Moravě přes
to, že teprve vládne se zde v naší republice
šest neděl, jsou oprávněné stesky
z řad živnostnictva, že česká vláda
chce nastupovati ty cesty, které jsme potírali a
potírati musili u vlád vídeňských,
že chcete dělati zákonodárství,
že chcete dělat hospodářství
v tomto státě bez nás, že chcete dávat
zákony a příkazy o hospodářské
politice bez maloživnostníků.
Včera, velectění,
byla zde deputace moravského živnostnictva společného
pracovního sboru všech ústředních
živnostenských korporací na Moravě,
která si přišla stěžovat k české
vládě a ministrům na to, že již
dnes se vidí, že česká vláda
začíná inklinovat k směru, který
se zdá býti protiživnostenský, který
se zdá býti směrem, který chce vyloučiti
malou a střední výrobu a chce protežovati
zájmy kapitalismu a velkovýroby.
Nebyli to jen zástupci politické
strany živnostenské moravské, byli to též
zástupci odborných živnostenských organisací,
kteří přišli do Prahy stěžovati
si na to, že provádí se dále pod jiným
titulem tatáž hospodářská politika,
jak se prováděla vládami vídeňskými.
Ve Vídni jsme měli centrály, zde v Praze
máme tak zvané komise. Faktický stav však
jest tentýž. Centrály nám sebraly veškeren
materiál, veškeré životní potřeby
a zboží, v těchto centrálách
vídeňských hospodařili tehdy vídeňští
židé, velkoobchodníci a velkoprůmyslníci
rozdělili tento materiál velkopodnikům.
U nás v Praze nemáme
sice centrál, máme však rozdělovací
komise, ve kterých zasedají opětně
z velké části zástupci velkoprůmyslu,
v tomto případě ovšem českého,
kteří se starají o to, aby nejprve zásobili
sebe, a na malé výrobce a malé živnostníky
se zřetele nebéře. V těchto komisích
také přes to, že živnostenské odborové
organisace se hlásily o zastoupení, ve většině
případů zastoupení nedostaly, nevím,
z jakých příčin, ale faktum je, že
tyto centrály pražské zanedbávají
zájmy a potřeby maloživnostníkův
a že jest třeba, aby v tom směru byla zjednána
náprava.
Proto přišli zástupci
moravských živnostníků s tím
kategorickým imperativem, s tou rozhodnou žádostí,
aby se tu řeklo:
"Záleží české
republice a vládě v tomto českém státě
na další existenci maloživnostnictva či
nikoliv? Záleží-li, pak nemůže
se kopírovati politika neblahé vlády rakousko-uherské,
vlády vídeňské, nýbrž
musí se prováděti politika česká,
v každém slova smyslu česká, která
musí respektovati zájem a existenci pracujících
vrstev, která musí zaujímati stanovisko příznivé
ve prospěch malovýrobců, maloživnostníků.
Nechceme, aby dále živnostnictvo
bylo nesprávným způsobem politickým
a národohospodářsky využitkováno
k zájmům svých zásadních národohospodářských
i politických odpůrcův a proto se snažíme,
seč naše síly jsou, sjednotiti československé
živnostnictvo jak hospodářsky, tak i politicky,
aby se stalo tak významným činitelem, jako
organisované vrstvy dělnické a agrární.
Z těchto příčin,
velectění, vzniká mezi českým
živnostnictvem nyní již elementární
hnutí politické, hnutí živnostensko-politické
strany a já jako jediný dosud mluvčí
této strany v této sněmovně dovolím
si jen v nejhrubších rysech naznačiti zásadní
myšlenky a program této strany.
Živnostensko-politická
strana jest stranou protikapitalistickou, jest stranou demokratickou,
stranou pokrokovou, stranou sociálně reformní.
Snažíme se odstraniti veškerá politická
i sociální privilegia, vycházíme z
názoru, že v české republice musí
býti zajištěno každému občanu
právo na existenci, právo na plný příjem
z jeho práce, že v české republice nesmí
býti těch, kteří by tyli a žili
z mozolů cizích kteří by lenošili,
aniž pracují, a kteří by, měli
snad ještě významná místa veřejná.