Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Po mém soudu toto Národní shromáždění - a nejen ono, nýbrž i vláda, kterou jsme schválili, nejen Národní shromáždění samo, nýbrž i naše organisace samosprávná, obce a okresy, ve svém dnešním složení - jsou provisoriem, které se zánikem poslední etapy politického vývoje českého, tedy se zánikem tohoto Národního shromáždění musí ve svém privilegovaném postavení a složení zaniknouti také. (Hlasy: Ještě dříve! Jsou to zbytky otroctví!)

Národní shromážděni jest tedy posledním bodem. Já bych tomu shromáždění nepředložil ohromný komplex práce a povinností, já bych toto shromáždění nechtěl zatížiti prací, kterou nemůže zdolat, a nechtěl bych mu svěřiti osudy, o kterých musí rozhodovat parlament Československého národa, volený na základě všeobecného práva hlasovacího.

Pokládám jedině za nutné a účelné aby Národní shromáždění při likvidaci starých řádů starého Rakouska, působilo k očistění naší veřejné politiky a samosprávné správy. (Výborně!) Pokládám za účelné, aby Národní shromáždění rozřešilo naléhavě akutní otázky, které se dotýkají života, pilířů tohoto státu: pracujících tříd. Pokládám za samozřejmo, aby toto Národní shromáždění tyto otázky hospodářské, sociální a politické řešilo v zájmu dalšího vývoje naší Československé republiky. Naše republika nemůže zůstati na těch pilířích, které jsou zbytky starého režimu rakouského. Správně řekl Masaryk 9. t. m. ve své proklamaci k Československým legiím: Musíme zbudovati příkladnou demokratickou správu v našem znovuzrozeném státě. To znamená, že nejen zevně musíme tu stát jako svobodný národ a jako svobodná republika, nýbrž že pilíře této republiky musejí býti veskrze demokratické (Výborně! Hlasy: Ne hofráti!)

Těmito pilíři jsou obce samosprávy, politické úřady a bude to potomní parlament československé republiky, vybudovány na nejkrajnějším demokratickém volebním řádu. (Výborně!) To jest úkol a to jest příkaz pro Národní shromáždění.

Řekl jsem, že má býti pro tuto dobu společná česká politická vzájemnost, na jedné i na druhé straně. Dělnictvo splnilo svou povinnost vzájemnosti tím, když svoji potenci - a ano nemá kapitály a bohatství - po stránce nadšené obětavosti, krev a všechno věnovalo tomu, aby staré Rakousko ztroskotalo a zmizelo (Výborně!) a aby na ruinách tohoto nás deptajícího státu a režimu vyrostla svobodná, demokratická republika československá.

Ale my chceme, aby zejména ostatní vrstvy potvrdily také skutky vzájemnosti naproti národu a širokým vrstvám lidovým.

Pánové! sem přichází otázka risika. Kdo nesl větší risiko ve válce, kdo potřebuje více ošetření a více ohledu? Řeklo se zde, že trpěli jsme všichni. Ano, trpěli jsme všichni, ale nejvíce -, a prosím, to není demagogie, to je pravda kterou těžká skutečnost a postavení pracujících vrstev potvrzuje - největší risiko války nesla dělnická třída. (Tak jest! Výborně!) A pánové, když my máme před sebou okolnost, že dělníci nejvíce ztratili, dělníci nejvíce byli zatlačováni, dělníci nejvíce trpěli (Posl. Štychová: Ženy ještě víc!), je povinností, aby náš stát, naše celá společnost národní tento fakt uznaly a nebránily se těm samozřejmým věcem, které v oboru sociálním a hospodářském musí býti provedeny.

Pánové, nadšení u člověka chudého, který nemá kapitálu, jest bohatstvím největším. Nadšení u člověka, který nemá starosti o existenci a který má svoje kapitálové a majetkové postavení, řeknu, pánové, to jest nadšení již lacinější ceny, a jestli tu stojíme před faktem, že dělnictvo dalo všechno bohatství pro republiku a svobodu svého národa, pak musí majetné vrstvy ze svého bohatství dáti o to víc, oč daly méně v boji, v době velkého zápasu našeho československého národa. Česká otázka nemá jen směrnice politické a národnostní. Česká otázka po našem soudu jest otázkou eminentně sociální, to jest problém, který se dotýká celé struktury našeho národního života. Jde o otázku práva práce, o otázku nové kultury, o otázku nové morálky, o otázku nové povinnosti naproti pracujícím třídám - to jest problém český, poněvadž majorita československého národa se skládá z pracujících tříd, z dělnictva, které jest a bude základem naší demokratické republiky.

Známe své povinnosti v přechodné době ke své republice nechceme jíti do extrémů, chápeme, že tato doba přechodu vyžaduje ještě společenství v určitých věcech, poněvadž republika dosud jest zde representována ideálně, jako právní mezinárodní útvar, ale fakticky republika ve veřejnosti neexistuje tak, jak vyrůstá a stojí v našem ideálu. Z toho plyne, že chápeme po této stránce situaci naší republiky, chápeme dobu přechodu, chápeme, že by mladá republika naše nesnesla velikých nárazů zdola. Ale říkáme-li, že naše republika nesnese nárazů zdola, tak musíme tvrditi, že tím méně snese nárazů shora. (Výborně!) A tím nárazem mohlo by býti zatvrzelé stavění se proti všem sociálním a sociálně-politickým reformám. Tento náraz shora mohl by býti spatřován v nedostatečné péči o výživu a zásobování našeho obyvatelstva a tento náraz shora musil by býti spatřován v tom, když by ostatní strany bránily provedení úplné demokratisace naší mladé Československé republiky. Mocenské pilíře starého Rakouska byly společnou silou rozraženy. Ty pilíře politické reakce, politických a národnostních bezpráví jsou pryč, ale, pánové, jest nutno také podlomiti mocenské pilíře kapitalistického hospodaření, aby náš život mohl býti založen na novém řádu sociálním. To jest povinností celé společnosti národní, aby pochopila tuto okolnost, poněvadž český národ nemůže býti národem onoho vzoru velkokapitalistických států, nýbrž může býti národem, který svůj život založil nejen na demokracii, ale také na spravedlivém, zdatném, novém sociálním řádu.

Já chci při té příležitosti poukázati, že duch a tón řeči p. kol. Viškovského nepohyboval se, pokud mluvil o dělnických otázkách, v té směrnici vzájemné povinnosti ostatních tříd k dělnictvu.

Jeho názor o nezaměstnanosti a právu na podporu v nezaměstnanosti mohl příslušeti do parlamentu rakouského, ale nemůže býti akceptován v Národním shromážděni svobodné republiky. (Výborně!) Pan kol. dr. Viškovský prohlásil, že otázka podpory v nezaměstnanosti není tak akutní, a dále, že je otázka, mají-li býti podporováni ti, kteří jsou nezaměstnáni a před tím nepracovali. Dále pravil, že máme vlastně nedostatek pracovních sil a že nezaměstnanosti není. Pánové, já nevím, ale jsem náhodou z města, kde bolest nezaměstnanosti jeví se nejvíce. Považte, prosím, jenom tu okolnost: Škodovka měla 28.000 dělníků a redukuje jich počet na 12.000 osob. Prosím, co uděláme s těmito 16.000 nezaměstnaných dělníků? Ale říká-li se, že na venkově je malá nabídka pracovních sil, pak tento názor o malé nabídce práce na venkově nemůže býti směrodatný pro posuzování otázky nezaměstnanosti.

Otázka zaměstnání na venkově neřídí se tím, že je nezaměstnanost a potřeba práce, nýbrž okolnosti, aby práce byla na venkově odměňována tak, jak to odpovídá potřebám dělnictva. (Výborně!) Upraví-li se poměry zemědělského a hospodářského dělnictva, bude-li toto dělnictvo podrobeno modernímu zákonodárství živnostenskému a sociálně-politickému, bude-li se mu vycházeti vstříc také v ohledu mzdovém a pracovním (Výborně!), pak nebude nedostatku pracovních sil na venkově, nýbrž dělník půjde raději z dusné továrny do přírody, aby se uživil a pracoval. (Hlasy: Ale kdež pak! Odpor.)

Říká se dále, že podpora náleží pouze těm, kteří pracovali. Pak by z toho vyplynula také zásada, že pracovní povinnost náleží těm, kteří vůbec nepracovali a bohatli. (Výborně!) Dnes žádný dělník nemůže za to, že nepracuje, prosím, to je rozvrat, to je následek války, to je likvidace války a my máme morální povinnost, abychom to, co válka rozvrátila, léčili. Uznává-li stát svou povinnost, podpořit průmysl tam, kde je ochromen, aby mu zjednal základy existence, pak je jisté také povinen, aby podepřel existenci těch, kteří do stavu nezaměstnanosti přišli bez vlastní viny. (Výborně!) V tom bude politický důvtip všech politických stran. My musíme se zřetelem na naši vnitřní situaci působit k řešení těchto naléhavých otázek, jenom v konečném uspokojení dělnictva po této stránce spočívá pevnost a základ rozvoje naší Československé republiky. Pokud zmínil se p. kol. Viškovský o nouzových pracích, tu my nechceme, aby to byly hladové zdi, jako za Karla IV.

My chceme dráhy, my chceme regulace, my chceme účelné stavby, které budou prospívat naší republice, ale nechceme, aby práce nouzová byla pokládána za nouzovou se zřetelem na otázku mzdovou, nýbrž, aby tato práce byla pokládána veřejně za jeden pokus, odčiniti nesnáze hospodářské a sociální, ve kterých stojíme. Pan kol. Navrátil prohlásil, a s tím se úplně stotožňuji, že bylo dobře, odebírat všechny síly Rakousku. Já jsem byl jedním z těch, kteří chtěli pracovati a pracovali o rozvratu Rakouska. My jsme věděli, že na té půdě rakouského státu nejen kvete reakce politická nýbrž, že Rakousko bylo jedním z největších vzorů reakce v otázce sociální a v otázce sociálně politické. Proto z vlastního zájmu jsme bořili staré Rakousko, proto jsme působili k jeho rozkladu, z těch důvodů také, poněvadž jsme viděli, že na půdě parlamentu rakouského pro neustálé rozpory ústavní a národnostní není možnosti nějaké účelné práce hospodářské, sociální a kulturní a chtěli jsme, aby tyto otázky nejhlavnější nalezly půdu doma, v našem vlastním státě.

Řekl-li pan kolega Navrátil, že bylo dobré a účelné, když rolníci odmítali státu povinnost přídělu a zadržovali jej, souhlasím s ním. Ale, pánové, rozdíl jest, a já nechci sevšeobecňovat, já tu chci konstavovati veřejně, že u nás na př., na českém západě, je veliká část zemědělců, kteří svou povinnost vykonali, ale chci také říci, že byla veliká část rolníků, kteří z toho plus, kterého neodvedli rakouskému státu, dělali obchody pro své vlastní obohacení. (Tak jest!) Pánové, přiznejte to! My, - přiznávám veřejně - když se v dělnickém hnutí objeví stávkokazové, zatracujeme je, my je pranýřujeme. (Tak jest!) A má-li na svém těle zemědělský stav keťasy, ať je zatratí také. (Hlas: To děláme!) My nechceme býti tak neloyálními, abychom řekli, že jest vinen celý stav zemědělský, nýbrž jest povinností nás všech, prohlásiti loyálně: jako zatracujeme stávkokaze, zatracujte také ty, kteří na bídě lidu založili své bohatství. (Výkřiky.)

Pánové, dnes řeknu otevřeně: (Předseda zvoní) situace se poněkud lepší, a já tu chci konstatovati, že na příklad v některých plzeňských okresích zemědělci dodali minulý týden více, než dodali za celou dobu války státu rakouskému.

Ale pánové, přes to, že se tu setkáváme s řadou těchto dobrých zemědělců, je nám však ještě počítati s řadou nedobrých zemědělců. (Hlas: To je pravda!) a já tu konstatuji a mám fakta pro to, že na Novokdýňsku v okresu domažlickém prodává se ještě dnes mouka za 12-16 korun. (Slyšte!) Jsou to ti, kteří sice odvedou, ale kteří mají ještě určité zásoby, které by mohli státu odprodat ve prospěch lidu, ale neodprodávají, nýbrž prodávají podloudně. Chci tu také veřejně říci, že vedle spravedlivých mlynářů máme mlynáře lichváře. (Hluk, hlas: O těch vám také můžeme pověděti!) Zejména v tomto okrese novokdýňském jsou ještě mlynáři, kteří prodávají mouku, jak jsem řekl, za 12-16 K. My tyto osoby více pardonovati nebudeme, my ty případy odevzdáváme státnímu zastupitelství (Hlas: To je správné!) a chceme, aby zejména ministerstvo vnitra a spravedlnosti naléhalo na politické a soudní orgány, by tento plevel z našeho českého života vyplenili, ne tresty pokutovými, nýbrž tresty na svobodě a odejmutím živností. (Výborně!)

Řekl jsem, pánové (Předseda zvoní), že pokládám českou otázku za otázku z valné části sociální, za problém sociální.

My zdůraznili jsme, že jest povinností, by kompetentní činitelé starali se o výživu lidu. Já mám za to, že polovička těch sil, které se zde vybily. patřila do rakouského parlamentu, poněvadž Rakousko způsobilo rozklad v celém našem organismu vyživovacím. Jedna polovina těch stížností patří také nám, řekněme si to otevřeně. My tady jednáme o zabezpečení širokých vrstev lidových, o zabezpečení naší republiky. Já však myslím, že máme ještě jednu hlavní povinnost: že se musíme postarati o zabezpečení existence naší republiky, která vůbec není tak bezpečna, jak nás o tom ujišťuje vládní optimismus.

Ta situace není taková, abychom mohli říci, že ten ideální, přiznaný stav naší republiky trvá. - Naopak, naše republika je ohrožena (Tak jest!) nejen po stránce právního stavu, nýbrž i tím, že rakousko-uherský dualismus ještě činí vliv nejen fakticky na právo naší samostatnosti, naší celistvé republiky, celistvé ve směru hospodářském i sociálním, nýbrž, že nás ohrožuje dnes již na životě, pokud se tyká zabezpečení našeho obyvatelstva potravinami a pokud se týká zabezpečení uhlím, a sice ohrožuje bezpečnost našich českých lidí při provozu železnic. Prosím, co pozorujeme? Rakousko, od kterého jsme se odtrhli, ve kterém nechceme býti, které dnes nemá naprosto žádného práva, aby se vměšovalo do našich poměrů, Rakousko, které sice má novou formu, ale starého ducha, to Rakousko vysílá notoricky do našeho území západních a severních Čech vojsko. To Rakousko zabavuje celé železniční vlaky, to Rakousko nařizuje německým úředníkům a zřízencům, aby nekonali svoji povinnost; to Rakousko působí také na ochromení našeho hospodářského a sociálního života. (Souhlas.)

Máme dojen, že tu hraje roli interes velkokapitalistů německých severních a západních Čech. Německý velkokapitál má největší interes na tom, aby věci hospodářské a sociální nebyly řešeny v české republice, která má většinu pracujícího lidu. Německý velkokapitál právem se obává, že ty hodnoty, které urval z naší země, budou této zemi vráceny. Německý velkokapitál pod firmou rakouské republiky podniká hotová tažení do oblasti naší svobodné republiky.

Dostal jsem služební telegram z plzeňského ředitelství státních drah, ve kterém obsaženo je následující:

"Hlášení průvodčích vlaku Berana a Grubra. Vlak č. 82-98 do Plzně byl ve stanici Blatno (Pladen) na trati "Žatec-Plzeň" přepaden od Národní gardy německé, která s křikem: "Die Tschechen müssen heraus" jala se Čechy z vlaku vyháněti a brala jim zavazadla. Když průvodčí zakročili u adjunkta Luxe, odpověděl jim tento, že mu po té záležitosti nic není a že on má také své předpisy. Dále u vlaku č. 1188 byl od německé gardy vykraden vůz se zásilkami úplně. Německá garda je ozbrojena loveckými puškami. V Chebu zadržen byl 59. dělostřel. pluk, který odjížděl ze západní fronty. Vojáci byli odzbrojeni a také celá vyzbroj dělostřelecká německou gardou pluku odňata. V Chebu zřizuje se veliké muniční skladiště a se všech stran svážejí se velké zásoby muniční. Ve zněmčelém území řídí se železniční úředníci příkazy z Liberce i z Teplic. Bezpečnost cestujících a majetek vážně ohrožen. Ve stanicích ve zněmčelém území je nadbytek zásob uhlí. Vlakové transporty jsou dirigovány ústecko-teplickou drahou, místo původního určení přes Cheb do Bavor a na Pasov. Naproti tomu západní železnice v našem území trpí nedostatkem uhlí a nastává nebezpečí obmezení provozu."

Již čtyři tisíce obyvatel v Plzni nemá dosud úřední dávky uhlí.

(Čte dále:) "Na železnících panuje desolátní stav. Úřednictvo a zřízenectvo německé poslouchá rozkazů ředitelství teplického. Tím nastává rozpor ve službě mezi personálem německým a českým a následkem toho zmatek a nebezpečí při dopravě. Stanice německé přerušují telegrafické linky a znemožňují telegrafickou korespondenci. Hospodářský život v západních Čechách jest tímto stavem ohrožován a následkem nedostatku uhlí zastavila většina průmyslových podniků výrobu."

Tento telegram mohu jen potvrditi a konstatovati, že všechen průmysl na Plzeňsku, který jest základnou našeho hospodářského života, zastavil produkci následkem nedostatku uhlí. Němci nám odvážejí z naší oblasti uhlí, tedy to není již otázka národnostní a politická, to je otázka sociální, to je otázka bezpečí našeho dělnictva, to jest otázka bezpečí naší republiky. (Potlesk.) To jest otázka, která souvisí také s tím, že musíme tyto základy svébytnosti sociální a hospodářské uchrániti řádnými kroky diplomatickými, aby tento rozvrat našeho hospodářství byl nějakým způsobem znemožněn. Zde nejde již jen o české dělníky, já to konstatuji, že se zde jedná také o dělníky německé. Chci připojiti, že 90 procent německých dělníků, ale také německých obyvatelů v západních Čechách zejména trvá na stanovisku, připojiti se k československé republice (Tak jest!) a jen 10 procent nenávistných lidi udržuje německý lid v názoru, že jim chceme zrušiti jejich jazyk, že jim chceme zavříti jejich školy a že jim chceme překážeti v rozvoji jejich národního života.

Pokládal bych za účelno, aby vláda vedle diplomatických kroků u vlády rakouské zakročila a protestovala proti transportům německého vojska z Rakouska do našeho území. Pokládám za účelno, aby zejména před dělnickou veřejností německou bylo publikacemi konstatováno, že československá demokratická republika nemá žádných cílů imperialistických, nemá žádných cílů, kterými by znásilnila národnost druhou, nýbrž že československá republika chce šetřit potřeby národa druhého, ale že chce také po stránce hospodářské a sociální pomáhat i německému dělnictvu, žijícímu v oblasti naší demokratické republiky. (Tak jest! Výborně!) To pokládám se zřetelem na situaci, ve které stojíme, za účelno a nutno. Též pro mně otázka "Deutschböhmen" není otázkou, jak ji rozhodují representanti vlády rakouské. To není boj o území, které chceme získat za účelem imperialistickým, nýbrž snaha, abychom tímto územím, které tvoří hospodářský základ našeho budoucího života, se udrželi jako sociální a hospodářská jednotka. To jest nárok na přirozený stav, který jest nutný pro naší republiku, to jest nárok oprávněný našimi potřebami sociálními a hospodářskými.

Totéž vidíme také v otázce Slovenska.

O té věci nechci mluviti, nejsem kompetentní, ale myslím, že i ta otázka, jako otázka "Deutschböhmen" jest v souvislosti s naším interesem sociálním a hospodářským. Uherská vláda po způsobu vlády rakouské činí totéž proti Slovensku. Ona nám chce odejmout pevnou základnu našeho sociálního a hospodářského života. A nejen to. Maďarská vláda - a při ní jsou ještě účastníci těch dřívějších směrů a toho dřívějšího maďarského ducha - sleduje tu zjevnou tendenci útoku proti sebeurčovacímu právu slovenského národa, který se hlásí k československé republice. (Výborně!) A i z tohoto plyne určitá povinnost naší vlády. Naše vláda je živena optimismem. Já tomu snad také věřím, že právní stav, který byl uznán dohodou, bude potvrzen mírovou konferencí. Ale, pánové, já bych se bál té okolnosti, abychom na základě změn, které mohou nastati i v mezinárodní situaci (Tak jest!), pomalu nestali se provincií republiky rakouské, abychom nestali se tímtéž činitelem podrobeným a porobeným, sice za nového zařízení státně rakouského, ale v témž poměru vasalském, bez vlastní samostatnosti, jako jsme byli v Rakousku starém. Na tyto okolnosti upozorňuji, ne proto, že bych chtěl sledovati nějaký cíl výboje, nebo cíl nějakého branného zakročení, které by mohlo způsobiti nové válečné konflikty, ale pokládám za povinnost vlády, v těch případech, kdy se nám ukrádají celé vagony, patřící naší československé republice, v tom případě, když naši obyvatelé čeští jsou taháni z vlaků ven a okrádáni o svůj majetek, že jest železniční správa povinna, toto bezpečí našeho obyvatelstva a majetku zajistiti dostatečnou ochranou při provozu a na druhé straně také dostatečnou ochranou na stanicích pro nás nejvíce důležitých. Na druhé straně bych pokládal za samozřejmou povinnost, by naše vláda se zřetelem na otázku Slovenska, se zřetelem na to, že se ochromuje naše republika těmi podniky rakouské vlády, zahájila diplomatické kroky jak u dohody, tak u těch, kteří tyto akce proti nám řídi, aby zde bylo jasno, abychom měli bezpečí svého politického, hospodářského a sociálního života.

Chci, pokud se týče otázky vyživovací a zásobovací, končiti tím, co naznačil předřečník kolega Juriga. On nám tu pohádku života v naší republice vylíčil velmi pěkně. Já ovšem přiznávám, že jest to skvost, co on přednesl, ale skvost, který naráží na skutečnost: na rozvrstvení třídní a zájmové a jeho pohádka nebude pohádkou jen tehdy, když odstraníme příčiny dosavadního třídění stavů a sociální nerovnosti. Ale zásadu, kterou prohlásil: "Musíme býti lidmi! Musíme jednati lidsky!" - tuto zásadu aplikoval bych na celý český život. Stojíme ještě v boji a v práci pro upevnění naší republiky. Jednejme lidsky, kde jest toho třeba a kde toho vyžaduje zájem širokých vrstev našeho lidu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Řečnická listina jest vyčerpána, debata jest skončena.

Ve smyslu §§ 67. a 70. našeho jednacího řádu jest debatu tuto zakončiti hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení ministra nebo ministrů, či nikoliv. Po případě může býti hlasování toto odloženo.

Návrh na odložení nebyl učiněn, přistoupíme tedy k hlasování.

Poněvadž v projevech čtyř zástupců vlády, čtyř ministrů, bylo vysloveno, že projevy jejich vznikly na základě usnesení ministerské rady, myslím, že nebude námitek proti tomu, když dám o prohlášeních jejich, zdali se schvalují, hlasovati najednou.

Námitek není.

Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Zvoní.)

Prosím pány členy Národního shromáždění, kdo schvaluje prohlášení, činěná čtyřmi zástupci vlády, aby povstali ze svého místa.

To jest většina. Prohlášení jsou vzata na vědomí.

Přistoupíme k dalšímu bodu denního pořádku, kterým jest zřízení pěti výborů 16členných a sice výboru k prozkoumání zabaveného tajného policejního archivu, výboru menšinového a rozhraničovacího, výboru pro vodní hospodářství, výboru pro Velkou Prahu a výboru státně zřízeneckého.

Volba provedena bude v příští schůzi.

Kdo se zřízením těchto výborů souhlasí, prosím, aby se zvedl ze svého místa.

To jest většina. Výbory ty jsou zřízeny.

Přistoupíme k ukončení schůze. Zápis o 4. schůzi Národního shromáždění ze dne 21. listopadu 1918 je podle § 77. jedn. řádu vyložen v kanceláři sněmovní k nahlédnutí.

Sděluji dále: železniční výbor koná ustavující schůzi po dnešní plenární schůzi a sice v místnosti komise č. 7. čís. dveří 132, II. patře, za galerií.

Zdravotní výbor koná ustavující schůzi po příští plenární schůzi v místnosti čís. dveří 165 v II. patře.

Příští schůze koná se v úterý - činím v tom smyslu návrh - 3. prosince 1918 o 2. hod. odpol. Denní pořádek je následující:

1. Zpráva ústavního výboru o návrhu zákona, jímž zrušuje se šlechtictví, řády a tituly. Tisk 54.

2. Volba do výborů již zřízených.

Je proti tomuto návrhu, jak pokud se týče doby, tak pokud se týče denního pořádku, námitka? - Není! - Tím pokládám návrh svůj za přijatý.

Prohlašuji schůzi za skončenu.