Tedy v tomto směru je potřeba, aby
vláda zjednala si aspoň trochu spolehlivější
podklad a následkem toho aby nastal systém, který
by směřoval k uspokojení nutné potřeby.
Považuji za svoji povinnost, zmíniti
se také o jednom zjevu velice charakteristickém.
Že páni zemědělci přirozeně
počítali jako každý obchodník
s tím, co více vynese, to je fakt a v důsledku
toho řídila se také produkce. Já chci
říci, že všeho ubylo: pšenice ubylo,
cukrovky ubylo, bramborů ubylo, ale jednoho neubylo: krmné
řepy. Desetiletý průměr obnášel
při krmné řepě 7,600.000 q, za rok
1918 obnáší odhad 7,262.000 q. Nastalo to,
že se nám objevil v hojné míře
v Čechách neznámý tuřín,
u něhož osazená plocha obnáší
kol. 12.000 hektarů. (Posl. Vraný: "Dříve
se zkrmovalo obilí!")
Ale ještě zajímavější
je poměr, pokud se týče mrkve. Té
se průměrem silo v Čechách na 202
až 300 hektarech a výnos byl 30.000 až 100.000
q, ale letošním rokem odhaduje se osevní plocha
mrkve na 3.868 ha a její úroda na 564.000 q. Jenom
že - a právě to je velice důležito
- mrkev zůstala zde a zkazila se jí sta vagonů,
zejména červené mrkve, která je úplně
zničena. A podobný poměr je u zelí.
Zelí pěstovalo se v očekávání
většího tisku čtyři- až
pětkrát tolik, ale co se stalo? "Ovocena"
prodala kruhárnám zelí za 44 K a nyní,
poněvadž cena zelí klesla, prodává
se 1 q za 8 K. To znamená přímou katastrofu
pro kruhárny zelí, které sije nakoupily po
44 K, z toho je tedy viděti, co může v přechodním
hospodářství nastati, když nebudou zde
do jisté míry, třeba nenáviděné
ústředny, které, byť bychom všichni
byli proti nim, musí býti regulátory cen,
poněvadž bychom jinak celá odvětví
potravinářského průmyslu zabili. Chci
na zjev tento poukázati, poněvadž je charakteristický
pro poměry, které zde stávaly.
Chci poukázati na nesmyslnost zásobovacího
systému rakouského při vymílání
obilí.
Byl totiž nařízen vymílací
předpis při obilí na 90 procent. Pravím,
že je to úřední a oficielní "svinstvo"
- promiňte mi tento výraz. Proč máme
pěti procenty otrub, pěti procenty odpadků
kaziti statisíce vagonů dobré mouky? Otruby
za nic nestály, poněvadž dobytek je ztráviti
nemohl, a my měli mouku, kterou jsme prostě krmili
slepice, drůbež atd. A tom směru tedy bude
povinností ministerstva pro zásobování
lidu, aby dosavadní systém vymílací
byl změněn; stačilo by, kdyby vymílací
procento bylo sníženo na 80 procent a bylo by možno
při tom dát zemědělci trochu slušných
otrub, mohla by se také vyrábět krmná
mouka a tím, že by se zvýšilo vymílání,
pokud se týká mouky ku vaření, docílilo
by se i finančního efektu daleko lepšího,
než se docílilo uvedeným způsobem.
Tedy i v tomto směru by se mohla nastavovati
žitná mouka, pokud se týče chlebová
mouka aspoň 20 procenty ovesné mouky, ježto
silnější mouka by to snesla, chléb by
byl dobrý a tím zároveň zlepšila
by se také jakost mouky samotné.
Vyměřený krátký
čas mi nedovoluje, abych probral veškerý materiál,
který je mi k disposici. Chci jen ještě poukázati
na některé momenty, jakým způsobem
by bylo možno, abychom do jisté míry aspoň
zachytili to, co se zachytiti dá.
V první řadě je také
třeba, aby byl proveden nucený odstřel zvěře.
(Výborně!) Německo-rakouský
stát nařídil 80 procentní odstřel
zvěře. Tu jest bezpodmínečně
nutno, abychom dostali náhradu, aby zbytečně
nebyl vybíjen dobytek.
Jest třeba také, aby využitkováno
bylo naše rybnikářství, poněvadž
jsou zde zajisté celá sta, ba tisíce metrických
centů ryb, které by se mohly použiti pro kosum
širokých vrstev lidových (Souhlas.)
Jest zde třeba, vážení
pánové, také, aby působeno bylo již
jedenkráte k spravedlivým relacím cenovým.
To jest velmi důležito. Naši zemědělci
právem si stěžují, že mají
své potřeby zdraženy, že se při
tom nehledí k jejich potřebám, a že
v důsledku toho je zemědělec nucen, aby zvyšoval
ceny, resp. aby prodával pod rukou za ceny nadprůměrné.
Zde je třeba skutečně toho,
aby byly stanoveny aspoň směrné ceny tak,
aby si v relaci vzájemně odpovídaly. (Hlasy:
Ano, ano!), aby takovým způsobem jsme dosáhli
správného podkladu pro tvoření cen,
poněvadž tak, jak byly tyto stanoveny centrálním
úřadem pro stanovení cen, kde se prostě
dalo na jednotlivce, to dále nejde. Zde musí nastati
také spravedlivý poměr a jsem toho názoru,
že bychom vyrazili z ruky zbraně těm, kdo chtějí
snad keťasovat nebo podloudný obchod provozovat.
To jsou asi, velevážení pánové,
mé názory, jež považoval jsem za záhodno
s vámi sdělit. Vznáším apel na
pány zemědělce, aby v tomto směru
vykonali vše, co jest v jejich moci.
Říká se, že musí
přijíti moc, vojsko, nebo četníci,
ale, pánové, my víme, že to jsou prostředky
snad tu a tam působivé, avšak mohou také
selhati.
Prosil bych jen o jedno, aby páni zemědělci
vzali si příklad z dělnictva, které
konalo svou povinnost, které zatínalo pěsti
za rakouského státu, ale které s větší
radostí konalo svou povinnost nyní ve státě
československém. (Hlasy: Dejte nám potahy!)
Přečtěte si prohlášení
okresního důvěrníka horníků
kladenských, s jakým nadšením a radostí
vyzývá své hladové, trpící
kollegy, aby v zájmu Československé republiky
konali svou povinnost. (Hlasy: Dlouho to dělat nebudou,
přejde je trpělivost!)
Dnes je možno, že když je požádáme,
že budou konat svou povinnost, ale může nastat
okamžik, že následkem hladu a zoufalství
vybuchnou a pak nikdo tuto vlnu nezastaví.
Nejen v zájmu nás samých, nýbrž
i zdárného vývoje Československé
republiky vznáším tento apel na vás.
Nechceme z tohoto místa činiti vám zbytečné
výtky, které snad by mezi zemědělským
obyvatelstvem vzbudily roztrpčení proti Národnímu
shromáždění - to není také
mým úmyslem - ale prosím vás, velevážení
pánové, v zájmu dobré věci,
v zájmu budoucího rozvoje Československé
republiky, abyste vy, kteří máte vliv, kteří
jste vlastními představiteli zemědělského
venkova, vykonali všechno, aby všechny potřeby
obyvatelstva mohly býti ukojeny. (Výborně!
Hlučný potlesk!)
Místopředseda Udržal: K
slovu je přihlášen pan posl. Sonntag. Dávám
jemu slovo.
Posl. Sonntag: Slavné Národní
shromáždění!
Pan předřečník skizzoval
poměry zásobovací v Čechách.
Mně dovolte, abych stručně se zmínil
o našich vyživovacích poměrech na Moravě,
částečně ve Slezsku a na Slovensku.
A tu především dlužno jest se obírati
otázkou, zda zásada a základna vyživovacího
dosavadního systému byla správná,
či byla-li nesprávná. Zásady dosavadního
vyživovacího systému spočívaly
na jedné velké lži, a z této lži
rodil se celý roj dalších chybných počinů
a kroků rakouské vlády, což se mstilo
přirozeně na nás, jako na aktivních
zemích, nejvíce. (Výborně!)
Velká lež spočívala již
v tom, že ty kvoty vyživovací, určené
pro zemědělce a dělníky, mají
stačiti fakticky k vyživení lidí, k
výživě mužů pracujících
i lehce pracujících, vždyť ony ani nestačily
k výživě malých dětí.
(Správně! Tak jest!)
Následkem toho bylo nutno a bylo to v interesu
sebezáchrany, aby lidé se navzájem obelhávali.
A obelhávali jsme se v tom minulém systému
všichni navzájem. (Výborně! Hlas:
Teď ještě taky!)
My jsme se obelhávali tím, že
jsme rakouským úřadům fatýrovali
nižší výnosy, my jsme se obelhávali
tím, že již ti komisionáři nesprávně
informovali okresní hejtmanství, okresní
hejtmanství nesprávně informovalo obilní
ústav, ten opět místodržitelství
a toto informovalo pak nesprávně vyživovací
úřad ve Vídni. Byl to jeden systém
lží a to proto, poněvadž bylo zjevnou
snahou rakouských vlád, vyvézti co možná
nejvíce z Čech a Moravy.
Nebýti této akce, této svépomocné
akce, která nikým nebyla diktována, u našeho
rolnictva, pak bychom se byli dočkali katastrofy vyživovací
již dávno. (Hlučný souhlas.)
Statistika mně nikterak neimponuje, zejména
ne úřední statistika z minulé doby.
Správně zde platí slova Lloyda George, že
zná 3 druhy lží: obyčejnou. sprostou
a naši statistiku.
Protivývozní akce přirozeně,
že rozdmychovala na našem venkově různé
snahy, tím že hospodářská rada
v poslední době živila, ještě před
dobou převratů, tu protivývozní akci
pasivní resistencí. Tím jsme přišli
v tom okamžiku, když převrat byl hotov, do určitého
vakua. My jsme neměli dostatek potravin zde, abychom zásobili
řádně všecka konsumní střediska.
Ovšem, že to, co bylo výhodou, to, co nejdříve
pro toho rolníka bylo příkazem, aby neodevzdával,
to teď stalo se velkým hříchem, poněvadž
karta se obrátila a dnes situace vypadá jinak.
Chaos odběru a výkupu učinila
i cenová politika, zaviněná aspoň
u nás na Moravě místními a okresními
hospodářskými radami.
Cenová politika to byla zejména u zemáků.
Válečný obilní ústav platil
20 korun, smluvní zemáky byly za 24 korun, zemáky
pro hospodářskou radu za 30 až 32 korun, pro
město Vídeň se kupovalo za 40 korun a pod
rukou se platila cena daleko vyšší. A nyní,
když se přišlo při té změně
systému s tím, že rolníci musí
odevzdati za 20 korun, nastala taková, řekl bych
disharmonie. (Hlas: egyptská rána to byla),
přišlo se k tomu, že se přidaly 4 koruny
na základní cenu tak, že jest 24 koruny, 4
koruny jako premie za rychlé dodání do posledního
listopadu, to jest 28 korun a nyní příplatek
za dovoz, tak že průměrně přichází
1 metrický cent na 30 korun. Když už mluvíme
o bramborech, chtěl bych, co se Moravy týká,
podotknouti, že vykoupeno bylo do dnešního dne
na Moravě 4800 vagonů zemáků. Ne,
že bychom zemáků neměli, ne, že
by naši sedláci nechtěli jich dodávati,
my máme pohotově sta vagonů zemáků,
ale nemáme lidí a potahů. My zemáků
máme na sta měřic v půdě, a
není nikoho, kdo by tyto zemáky skutečně
vykopal. (Slyšte! Výborně!)
Počasí bylo špatné, pršelo
a obdělávání bramborů bylo
spojeno s největšími obtížemi.
Zemáky přišly zamazané s hlínou,
ale to není jinak možné, když se zemáky
vydělávají z takové omáčky
a když je to spojeno s nadlidskou prací, aby vůbec
byly vydělávány. Zemáky letošního
roku u nás na Moravě nejsou té kvality, jako
byly na příklad loni. Jsou méně trvanlivé,
jsou infikovány hnilobnými zárodky, a mám
velkou obavu, dle úsudku odborníků, že
nám satba do jara shnije a že do nového roku
nebudeme míti ani dostatek bramborů na satbu.
Učinili jsme reservu pro zásobení
na Moravě, která činí dnes asi 1000-1200
vagonů. Jsou to krechty na Dačicku, Mor. Budějovicku,
Třebíčsku, pro ten případ,
abychom na jaře mohli dotovati prázdná skladiště
našich potravinových svazů v Brně a
Mor. Ostravě, jestli do té doby nebude Mor. Ostrava
zásobena z Polska.
My jsme se zasadili o to, aby dnes, kdy ta otázka
zásobování brambory byla tak nejistá,
byl prozatím vydán zákaz pálení
zdravých zemáků v lihovarech. Tento zákaz
šel ven, smí se páliti pouze brambory nahnilé,
přeorávky, zemáky defektní.
Pokud se týče obilí, tu byl
předepsán prozatím kontingent 13.500 vagonů
obilí, t. j. pšenice, žita a ječmene.
Na tento provisorní kontingent bylo dodáno 8000
vagonů, t. j. 61 procent. (Slyšte!) Po převratu,
vážení pánové, jsme se okamžitě
sešli a řekli jsme: Tímto provisorním
kontingentem nevystačíme do nové sklizně,
dnes musíme jíti k sedlákům a říci
jim: Musíte dáti všecko co máte přebytečného,
abychom vystačili.
Následkem toho zvyšujeme dobrovolně
tento kontingent z 13.000 na 16.010 vagonů obilí.
(Výborně.) Tento kontingent jest rozšířen
ještě o kontingent ovsa 250 vagonů.
My jsme kontingent tento rozdělili za účasti
hospodářských okresních rad na jednotlivé
okresy, okresy na jednotlivé obce a ručí
nám nejenom ta obec, ale celý okres za dodání
kontingentu. Jakmile kontingent okresní bude dodán,
pak jest všechno volno, pak odpadá každá
kontrola ve mlýnech námezdních, pak odpadá
všechno chikanování různých kontrolorů,
ať každý se svým přebytkem činí
si jak chce, on dal již svou dávku, kterou jsme požadovali.
Jsem jist, že kdyby vláda z prvopočátku
zvýšila kvoty samozásobitelů, že
by byli vystačili, že jsme nebyli svědky těch
rozháraných poměrů zásobovacích,
jakých jsme se dočkali. (Výborně!)
Celá měsíční potřeba
Moravy bez Slezska a karvínské části
s vojskem činí 1260 vagonů mouky. My bychom
s tím, co jsme vydali jako definitivní kontingent,
kdybychom všechno obdrželi, vystačili do května,
až do června. V dřívějším
zásobovacím plánu neměli jsme slezskou
část ostravského revíru. Nyní
přirozeně po převratu, kdy Slezsko již
není dotováno z Vídně, Uher a Rumunska,
jest přirozeně povinností Moravy, aby se
starala o Moravsko-Ostravsko-Karvínsko a dále, aby
se starala i o veškeré garnisony a vojsko.
Tu dlužno promluviti vážné
slovo k zástupcům těch, kteří
se mají starati o naše vojíny, aby zásobovací
poměry u našeho vojska byly postaveny na solidní
basi (Výborně!), aby se nedělalo,
co se dělalo ve starém systému, aby naši
vojáci dostali řádně najíst.
(Výborně!) A tu jest třeba doložit,
že ta kvota per 420 gramů chleba jest pro vojáka
příliš malá a že jest nutno ji
zvýšiti minimálně na 600 gramů,
tak jako dlužno i kvotu masa z 15 dekagramů - mají
také bezmasé dny - podle možnosti zvýšiti.
Garnisony a zásobování jich
nutno dáti do určitého systému, což
doposud učiněno nebylo. Mor. Ostrava a přiléhající
část Slezska jest kapitolou sama o sobě.
Jest to nejdůležitější bod nejen
strategický, ale i hospodářský a politický.
Denní potřeba tohoto revíru činí
20 vagonů obilí, čili 16 vagonů mouky
a my v Moravské Ostravě žijeme dnes den ze
dne a může již zítra neb pozítří
vypuknouti na Moravsko-Ostravsku velké hnutí z hladu
(Slyšte!), poněvadž nejsme s to dnes,
abychom Moravsko-Ostravsko a Karvínsko zásobili.
Jestliže by to vypuklo na Ostravsku, pak přirozeně
se ta vlna povalí dále a nikdo nebude s to, aby
to lokalisoval, poněvadž 250 tisíc lidí,
žijících v tomto revíru, nemůže
se držeti tak na uzdě jen pouhými sliby, mluvením
a řečmi. (Výborně!)
Dnes dlužno učiniti všechno a i
z Čech dlužno učiniti všechno, aby byla
Moravsko-Ostravsku dána výpomoc, výpomoc
nejméně 150-200 vagonů mouky, abychom měli
tam určitou malou reservu pro každý případ,
poněvadž může i nastati porucha na železnici,
porucha ve mlýnech u Ostravy a my bychom byli zde úplně
odříznuti.
Zatím poslali Čechy 26 vagonů.
Jest nutno při změněných
poměrech počítati s tím, že v
Mor. Ostravě pro Moravsko-Ostravsko, Karvínsko,
Těšínsko a českou část
Opavska dlužno vytvořiti exposituru Obilního
ústavu se sídlem v Mor. Ostravě, poněvadž
není myslitelno, aby tyto věci byly dirigovány
z Prahy nebo z Brna. Jest to oblast sama pro sebe a myslím,
že by bylo jen rozumno, kdyby taková expositura tam
byla zřízena.
Naše postavení na Moravě jest
komplikováno dnes také stanoviskem Němců,
kteří si utvořili svůj "Sudetenland"
na severní Moravě a "Deutsch-Oesterreich"
na jihu Moravy. Všichni němečtí okresní
hejtmané v těchto okresech přísahali
na "Deutsch-Öesterreich" a odpírají
nám ovšem veškeré dodávky, takže
odtamtud nedostaneme pranic, ba naopak i ty zásoby, které
byly z německých mlýnů a z německých
okresů určeny pro Mor. Ostravu, nám zadrželi,
a to byl hlavní kámen úrazu, že jsme
se na Moravsko-Ostravsku dostali do fatální situace.
Pokud se týče Slovenska, tu prosím
aby i zde na Slovensku prozatím, než budou poměry
ujasněny, pro tu část, kterou máme,
byla zřízena prozatímní expositura
Obilního ústavu v některém městě
na Slovensku, snad v Holiči, expositura, která by
se nestarala pouze o výkup obilí a zemáků
a o distribuci, nýbrž která by měla
také vlastní oddělení pro dobytek
a maso a třetí oddělení pro cukr,
petrolej a ostatní zásobovací artikle, takže
bychom měli Obilní ústav se třemi
odděleními.
Se Slovenskem musí se zacházeti jinak,
nežli s ostatními partiemi naší československé
republiky. Slovenský lid má svou zvláštní
duši, svou zvláštní psyché a tu
dlužno všude respektovati, (Výborně!)
a proto také ti lidé, kteří od nás
budou povoláni na Slovensko, musejí býti
lidé křišťálových povah
a charakterů (Výborně! Potlesk), poněvadž
jest nutno, aby jen ti nejlepší pracovníci
ujali se této práce, poněvadž, kdyby
to nebyly takové křišťálové
povahy, mohly by nám politicky i hospodářsky
na dlouhá desítiletí zabiti celou naší
akci na Slovensku. (Výborně! Potlesk.)
Nutno zde ještě jedno připomenouti:
že by ovšem prozatím platily na Slovensku ceny
uherské, za které prodávali rolníci
slovenští. Ceny uherské jsou vyšší
nežli naše v Čechách a na Moravě,
jak u obilí, tak i u dobytka. (Hlas: Jenom maximální
ceny jsou vyšší v Uhrách, kdežto
ceny pod rukou jsou nižší, o mnoho nižší!)
Slavné Národní shromáždění!
Jest nutno, aby s touto hospodářskou akcí
na Slovensku šla ruku v ruce i snaha po zřízení
administrativy politické, poněvadž hospodářská
akce se přirozeně musí opírati o politickou
administrativu a tu myslím, aby bylo postupováno
za souhlasu moravských činitelů, aby to byla
expositura moravského Obilního ústavu, poněvadž
máme jednak blíže a lépe si snad rozumíme,
i telefonické spojení jest bližší
a lepší. (Hlas: I duše jest bližší!)
Ano, i duše jest snad bližší, takže
zde nebude rozporů v organisačních otázkách,
pokud se týkají Slovenska. Jen by bylo nutno začíti
s touto prací okamžitě, pokud nebude pozdě
a dokud nebude všecko vybrakováno.
Pánové! Já nechci, aby ti naši
pánové, kteří tam budou posláni
na Slovensko, dovozovali dokonce, že snad my tam chceme rabovat.
Nikterak! Tam se bude vykupovat. My musíme si učiniti
plán, že pro zásobování v těch
stolicích, které jsou chudé a pasivní,
které samy se nezásobí, nutno také
získati reservy, poněvadž po míru sotva
jim Maďaři dají to, čeho potřebují.
A jen to, co je skutečný přebytek, by se
za souhlasu slovenských činitelů, kteří
přirozeně byli by v této exposituře
súčastněni, smělo vyvézti.
(Hlas: Když tam nebude české vojsko, za
dva týdny vyrabují všechno!).