Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Českosl. vojská nemajú proti Uhorsku žiadneho útočného úmyslu, lebo obmedzujú sa na čisto slov. kraje. Útočné úmysle majú len maďarská vojská, ktoré obsadené držia, alebo obsadit chcú čísto slovenská mestá a vesnice.

Protestujeme proti dvojmyselnému chovániu sa maď. vlády, ktorá ustavične na ústach má Wilsonové zásady, jej skutky však voči Slovensku a Slovanom a voči českoslov. štátu kriklave odporujú tomu, čo Wilson, celý svet a slovenský ľud slávnostne prohlásili.

Protestujeme proti vytlačení naších československých vojsk z územia Slovenska, lebo znamenalo by to návrat anarchie a vydánie slovensk. ľudu krvavej pomste maď. gard.

Nasledujú návrhy o zakročeniu na príslušnych miestach vojenských a diplomatických.

Obsah tohoto memoranda si klub slovenských poslancov Národného shromaždenia, ktorí sú zároveň i členmi Slov. Nár. Rady, na dnešnom zasadnutí klubu v podstate osvojil.

Od odevzdania memoranda viedenskemu zplnomocníkovi českosl. státu, vyhlásená bola československá republika a vyvolená bola prvá českoslov. vláda. Týmto prestalo poverenie českoslov. dočasnej vlády na Slovensku a jej právomoc, ako i právomoc Slov. Nár. Rady a Českoslov. Nár. Výboru, prešla na vládu československej republiky.

Ďalej: maď. vláda v protive s podmienkami prímeria nariadila mobilizovať dľa zpráv novín 6 ročníkov, postavila ďalšie branné sily proti naším českosl. vojskám a v okolí Trnavy dala naších vojakov napadnúť, takže týto po krvavých bojoch nútení boli ustúpiť zo svatej pôdy slovenskej.

Následkom týchto udalostí obracajú sa dolupodpísaní poslanci na člena vlády pre zahraničné záležitosti a na člena vlády pre nár. obrany s týmto naliehavými dotazmi:

1. Či si člen vlády pre zahraničné záležitosti v memorande obsažené žiadosti osvojuje a podľa nich s najväčšou urýchlenosťou a dôraznosťou konať mieni?

2. Či je pan člen vlády pre zahraničné záležitosti tej mienky, že mobilizácia maď. ročníkov a útočné postupovanie maď. vojsk proti českosl. silám na pôde Slovenska narušujú ustanovenia prímeria, v ktorom maď. vláda zaviazala sa demobilisovať a uznal právo dohodových, teda aj československých vojsk, obsadiť ktorýkolívěk bod býv. Uhorska?

3. Či pan člen vlády pre nár. obranu ochotný je porobiť všetky opatrenia potrebné obrániť záujmy českoslov. štátu a slov. ľudu v tejto vážnej otázke?

Prosíme o zahájenie debaty v smysle § 70. jednacieho rádu.

Předseda: K slovu se přihlásil předseda ministerstva pan dr. Kramář. Uděluji mu slovo.

Předseda ministerstva dr. Kramář: Slavné shromáždění! Já bych prosil, byste dovolili, by bylo sezení přerušeno asi na 20 nebo 25 minut. Stala se totiž fakta, která jsou neobyčejně důležita, a já bych rád odpověděl hned po této přestávce, poněvadž se mi zdá, že snad nebude potom potřebí ani debaty, neboť na každý způsob bude míti debata již věcný podklad. Prosil bych, aby slavné Národní shromáždění dovolilo - a pana předsedu prosím, aby bylo přerušeno sezení asi na čtvrt hodiny nebo 20 minut, aby se vláda mohla na základě došlých zpráv uraditi, a já slavnému shromáždění hned na počátku schůze, až bude opět zahájena, řeknu všechno, co se dnes dá říci.

Předseda: Ve smyslu přání pana ministerského předsedy přerušuji schůzi na půl hodiny.

(Schůze přerušena o 12. hod. 5 minut.)

(Nové zahájení schůze o 12. hod. 40 min.)

Předseda: Zahajuji opět schůzi a uděluji slovo panu předsedovi vlády Dru Kramářovi.

Předseda vlády Dr. Kramář: Slavné shromáždění! Já nepotřebuji vás ubezpečovati, že stejně jako naši bratři slovenští jsme my všichni do duše rozrušeni tím, co na Slovensku se děje.

Myslím, že mluvím ve smyslu vás, když řeknu, že všickni srdečně a upřímně litujeme obětí, kterých toto násilnictví si vyžádalo. (Hlučný souhlas.)

Páni interpelanti se táží, zdali vláda staví se na stanovisko slovenského memoranda. Nepotřebuji ubezpečovat, že ano. (Výborně! Potlesk.) Rozumí se to samo sebou a já mohu jen říci, že bych si nedovedl představiti, že by stála před vámi vláda československé republiky, která by se na toto stanovisko nepostavila. (Výborně!)

Ovšem přirozeně naše postavení není lehké a sice není proto lehké, poněvadž nejsme více ve válce a také my se své strany nemůžeme nic udělati, čím bychom byli obviněni, že jsme jakýmkoliv způsobem přispívali k pokračování v krveprolití (Výborně! Potlesk.) a v tom, že by nadarmo byly zase obětovány lidské životy. (Výborně! Potlesk.) Proto se Národní výbor a nyní také vláda staví úplně na to stanovisko, že jsme na Slovensku nechtěli naprosto ničeho dobývati a sice proto, poněvadž jsme k tomu neměli žádné příčiny.

My tak pevně věříme v platnost velitelských principů, které formuloval Wilson, my tak pevně věříme v to, že budoucí mír nemůže vůbec býti jinakým, než provedením zásady té, že nesmí býti národ utiskován nadále cizím národem, že úplně klidně a spokojeně s plnou důvěrou očekáváme rozřešení světové mírové konference.

Jestli jsme my a jestli Národní výbor byl nucen na Slovensko poslati branné síly, tak to nebylo proto, poněvadž bychom chtěli Slovensko dobýti. Naši bratři slovenští by byli ještě docela dobře počkali těch několik neděl, když tolik století ten útisk cítili, ale jen proto jsme tam poslali vojsko, poněvadž jsme od nich byli voláni na pomoc. Maďarští úředníci a maďarští žandarmové opustili prostě territorium, ponechali všechno úplně bez ochrany a docela přirozeně Slováci se obrátili k nám, abychom zavedli a udržovali pořádek. (Tak jest!)

My jsme tedy na Slovensko nešli dělati pranic jiného, než to, že jsme chtěli, aby v krajích, které byly od Maďarů opuštěny, zavládl pevný pořádek a spořádaný řád. Nám zdá se a jest to vlastně naše právní přesvědčení, že k takovémuto zakročení jsme my naprosto oprávněni. (Výkřik: Povinni!)

My jsme včera proklamovali zde Československou republiku, presidentem naší republiky jest dr. Masaryk a členy naší vlády jsou ministři: Dr. Beneš a Štefánik. Ministr Beneš je řádným členem v konferenci spojenců ve Versailles. My tedy jsme národem spojeneckým (Tak jest!) a na nás vztahují se zrovna tak jako na všechny ostatní spojence podmínky příměří (Souhlas). Jestliže tedy ve 3. bodu podmínek příměří je dáno státům spojeneckým právo, aby obsadily territorium, když je toho potřebí k zachování pořádku, pak jsme my, když poslali jsme svoji bezpečnostní stráž - výslovně konstatuji, že poslali jsme ne vojsko, nýbrž bezpečnostní stráž - úplně v právu a jednali jsme na základě 3. bodu příměří, které Maďaři včera podepsali (Výborně!)

My tedy budeme také v tomto případě protestovat u ententy a u konference spojenců ve Versailles prostřednictvím našeho zahraničního ministra dr. Beneše, že mobilisace, kterou provádějí Maďaři, aby nás vyháněli ze slovenského území, jest prostě porušením příměří! (Tak jest! Slováky mobilisují a střílejí! Potlesk.)

Dovoluji si přečísti telegram, který jsem včera poslal hraběti Michalu Karolyiovi jménem vlády. Hrabě Michal Karolyi obrátil se totiž na nás telegramem, v němž nám navrhl, abychom věci uspořádali takovým způsobem, že by na Slovensku byla zřízena jakási národní rada, kterou by Maďaři sice uznali, ale jen s podmínkou, že by tato slovenská národní rada uznala suverenitu a integritu Uher. (Hlas: Nechceme, raději zahyneme!)

Já tedy jménem vlády odpověděl hrab. Karolyimu následovně:

ťDovoluji si upozorniti, že naše republika byla uznána dohodou jako spojenecká moc a že náš ministr dr. Beneš se účastní jako řádný člen vojenské rady spojených mocností ve Versailles. Následkem toho máme právo dle 3. článku uzavřeného příměří obsaditi všechna místa požadovaná jako důležita k udržení pořádku. Není naším úmyslem, obsaditi násilím jakékoliv území zbraní, poněvadž zrovna tak, jako vláda uherská, očekáváme konečné rozhodnutí mírové konference.

Nepřišli jsme na Slovensko z jiných důvodů, než proto, že jsme byli žádáni, abychom zabránili násilnostem a anarchii, jelikož správní úřady a maďarské četnictvo opustily svá místa.

Kdyby nyní maďarské vojsko chtělo násilím vytlačiti naše bezpečnostní oddíly, byli bychom nuceni obrátiti se na dohodu se žádostí o vojenské zakročení a budeme zároveň nuceni učiniti vládu maďarskou zodpovědnou za všechny urážky a násilí, spáchané na slovenském lidu.

Nemůžeme souhlasiti s Vaším návrhem, aby Národní rada slovenská sama spravovala slovenské území pod podmínkou, že uzná maďarskou souverenitu, již z toho důvodu, že Vy a Vaše vláda uznala právo sebeurčení pro Slováky a jich Národní Radu 29. října, načež 30. října Národní Rada vyhlásila slavnostně ve smyslu sebeurčení národů své spojení s národem českým ve státě Československém. V důsledku toho dovoluji si žádati Vaši vládu, aby neprodleně vydala rozkaz své armádě, aby tato se zdržela každého napadení našich strážních oddílůŤ.

To jsme poslali včera večer, a nevím tudíž, zda-li hr. Karolyi ve jménu uherské vlády vyplní naši žádost, nebo ne.

Velectění pánové, ať vyplní, nebo nevyplní, my se díváme do budoucnosti velmi vlídně.

Dnes ráno přijeli delegáti marš. Focha (Výborné! Na zdar! Bouřlivý a dlouho trvající potlesk.) 2 aviatikové angličtí a 1 francouzský a kromě toho major Fierlinger, major naší českoslovácké armády (Výborné! Potlesk.) Přinesli nám zprávu od našeho ministra zahr. záležitostí Beneše. Já si dovolím z ní říci toto:

Definitivně je rozhodnuto, že naše českoslovácké armády ve Francii a Italii, provázené jednou divisí francouzskou pod velením francouzského generála, v nejbližší době přijdou k nám. (Bouřlivé volání slávy, neutuchající potlesk), a budou k disposici československé vládě, aby zde garantovaly podmínky příměří. (Výborně!)

Mohu také říci, což dojista všichni uvítáte s tou největší radostí, že nám spojenci slibují co nejrychlejší pomoc ohledně naší výživy. (Výborné! Dlouhotrvající potlesk.)

Můžeme očekávati, doufám, v nedaleké době, že konečně bude poněkud uleveno tomu, co nás tolik let trápilo.

Ale ovšem, naši spojenci také žádají - a v tom je skutečně výraz neobyčejné důvěry k nám a v naši spravedlnost, - abychom my spravedlivě se rozdělili o věci, které dostaneme, také s našimi krajany německými, eventuelně s Vídní. (Výborně!)

Já to zde veřejně řikám, poněvadž musím prohlásiti, že od samého počátku národní výbor, i vláda československé republiky v této příčině jinak nemyslila. (Výborně! To jest správné!), ona naprosto nechtěla, aby někoho jiného mučila hladem. (Výborně!)

Jestli nám nebylo možno posud učiniti všechno to, co bychom byli chtěli, stalo se to proto, že byly fysické překážky, že nešlo všechno provésti tak, jak bychom si byli bývali přáli.

Já ovšem toto sdělení bych přece jen chtěl ještě doplniti jedním, co nám píše dr. Beneš, a sice proto, poněvadž myslím, že je to pro naši veřejnost neobyčejně důležité.

On píše: ťPro naše zájmy a zejména ke konečnému docílení všech našich požadavků na konferenci mírové bude nutno, když bude u nás zaveden pořádek co nejrychleji a velmi pevně udržen (Výborně!). Ukázali jsme se všude a ve všem jako element pořádku a jestliže se to potvrdí i nadále, bude to míti veliký a dalekosáhlý vliv na jednání mírové v náš prospěch.Ť (Výborně!)

Myslím, že tato výzva našeho ministra zahr. záležitostí dr. Beneše najde vřelého a upřímného ohlasu u všech nás a tak, jako se včera ukázalo tak velikolepým způsobem, že všichni jenom jedno chceme, že nemáme jiné touhy, než aby naše československá republika skutečně byla vzorem oné vnitřní krásné discipliny, kterou se vyznamenává naše českoslovácká armáda, jsem pevně přesvědčen, že v této příčině přání našich zahraničních druhů plně vyhovíme. (Výborně!)

Velectění pánové! Končím jen jedním: My chtěli jsme na všechny strany zachovati jistou umírněnost a zdrženlivost a chránili jsme se, pokud jsme to vůbec dovedli, každých srážek.

Jestliže tu a tam vyskytla se někde nějaká věc, která vypadala jinak, musím otevřeně říci, že by bylo dětinské, aby z každé maličkosti v době tak těžké, jako nyní v době velkých převratů, dělaly se hned ohromné věci, které by se nadouvaly na akci státního prvního řádu.

Kdyby všechny revoluce a převraty se provedly tak klidně a v takovém pořádku, jako u nás (Výborně!), mohli bychom si gratulovati nejen my, nýbrž celé lidstvo. (Výborně!)

Jestliže nyní na Slovensku se dějí věci, kterých musíme hluboce litovati a proti kterým musíme co nejdůrazněji protestovati na tom foru, které jedině uznáváme, totiž na mírové konferenci, pak končím jen tím, že za všecku krev, která tam bude prolita, za všechno násilí, které tam bude učiněno na našich bratrech Slovácích, budou ti, kteří se jich dopustili, odpovídati před forem světovým, na mírové konferenci. (Výborně! Hlučný, dlouho trvající potlesk.)

Předseda: (zvoní): Pokládám naléhavý dotaz členů československého Národního shromáždění prohlášením předsedy vlády již proto také, že nebyl činěn návrh na debatu, za vyřízený.

Člen Národního shromáždění dr. Engliš podává návrh, aby ve smyslu § 33. jednacího řádu podala finanční komise zprávu o předloze o náhradních platidlech v příští schůzi.

Je proti tomuto návrhu námitek?

Námitek není, pokládám jej za schválený.

Dále průběhem schůze dohodly se jednotlivé strany na kandidaturách pro výbor pro změnu jednacího řádu.

Není-li proti tomu námitek, vykonáme ihned volbu.

Námitek není, přistoupíme k volbě a žádám o přečtení kandidátů.

Zapisovatel dr. Němec (čte): Navrženi jsou do tohoto výboru: dr. Rolíček, dr. Kyjovský, Slavík, Bradáč, Vaněk, dr. Meissner, Pik, Bechyně, dr. Krouský, Buříval, dr. Hajn, dr. Lukavský, Kalina, dr. Stojan, Juriga a Ivanka.

Předseda: Nebude-li námitek, provedeme volbu výboru jednacího řádu aklamací.

Námitek není; kdo souhlasí s navrženými, prosím, aby povstal se svého místa.

Jsou zvoleni.

Sděluji, že výbor pro jednací řád sejde se v místnosti č. dv. 19.