Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Návrh posl. dr. Srdínka a soudr.:

Podepsaní navrhují:

Národního shromáždění račiž se usnésti:

Zákon ze dne ... o zřízení fondu ku vzdělání učitelských sil pro vysoké školy.

Na podporu a přípravu naléhavě potřebných sil učitelských a vědeckých pro české vysoké školy povoluje se pro dvouleté období 1919-1920 obnos 500.000 K.

Z obnosu tohoto se udělují stipendia kandidátům povolání akademického penízem 2000 K ročně na dobu 2 roků.

Provedení tohoto zákona se ukládá státnímu úřadu pro vyučování.

V Praze, 15. listopadu 1918

Posl. prof. dr. O. Srdínko.

Návrh člena Národního výboru dr. Frant. Krejčího a společníků na neodkladnou změnu příslušného zákona, po případě nařízení, týkajícího se universit a náboženského vyučování na školách středních a nižších:

1. Theologické fakulty buďtež osamostatněny a vybaveny ze svazku s ostatními fakultami jako samostatné autonomní státní ústavy se všemi právy (jmenování doktorů) a privilegii universit.

2. Budiž zrušen úřad kancléře university jako zbytečný.

3. Vyučování náboženství na školách středních budiž prohlášeno za neobligátní, jakož i na odborných, kde bylo dosud zavedeno.

4. Cvičení náboženská (služby boží, eksercicie, chození ke zpovědi atd.) buďtež na všech školách (i obecných i měšťanských, středních a odborných) konána nezávazně a mimo hodiny vyučovací.

V ohledu formálním navrhuji, aby návrh přikázán byl školní komisi.

Poslanec dr. Frant. Krejčí a soudruzi.

Návrh člena Národ. Shromáždění Jana Hrizbyla a společníků na udělení státních příspěvků textilnímu dělnictvu.

Následkem státního převratu 28. října zastaveno bylo vyplácení státních příspěvků nezaměstnanému textilnímu dělnictvu, hrazených až dosud dvěma třetinami z prostředků státních hospodářskou ústřednou (odbor sociální péče). Poněvadž nezaměstnanost v průmyslu textilním trvá v míře neztenčené, ocitá se dělnictvo tohoto oboru odejmutím státního příspěvků vydržovacího v postavení zoufalém.

Podepsaní navrhují, by zadržená podpora dělnictvu byla ihned poukázána z prostředků státních, jakož i aby část, připadající na pány průmyslníky, těmto i na dále byla placena a aby podniknuty byly s největším urychlením všecky potřebné kroky, aby dělnictvu textilnímu dostalo se přiměřeného vzdělání.

V ohledu formálním navrhujeme, aby tento návrh byl ku projednání přidělen soc. politickému odboru.

V Praze, dne 15. listopadu 1918.

Poslanec Jan Hrizbyl a soudruzi.

Předseda: Dále došla interpellace p. poslance Pelikána a soudruhů na p. ministra železnic. Dotaz bude dán do tisku a odevzdán příslušnému ministerstvu.

Dotaz zní:

Pane ministře železnic!

Za účelem organisování ředitelství (přechodního provozního inspektorátu) shromáždil se z Vídně, případně i z jiných míst v Brně řiditelský personál, který nemá kde bydleti, ježto v Brně je naprostá nouze o byty a bydlení hotelové vyčerpalo by příjmy interessentů - poukazované ku krytí výloh mimo domicilu - samo úplně. Čekati, až bytová otázka bude nějakým způsobem rozřešena, není možno a proto jest nutno učiniti opatření, aby tento personál za účelem započetí přípravných prací byl prozatím ubytován na náklad železniční správy.

Podepsaní podavatelé Jan Pelikán a Al. Konečný dovolují si Vás, pane ministře, proto žádati, aby ve směru tom splnomocněno bylo řiditelství drah, najati potřebný počet postelí na zvláštní smlouvu v některém z brněnských hotelů, případně vyžádati si slušné ubikace od městské nebo vojenské správy v Brně na náklad správy železniční k volnému použití do té doby, dokud zájemníci si sami byty nenajdou. Prozatím bylo v Brně příslušné opatření učiněno.

Stejné bolesti, ovšem vždy pouze pro jedinou noc, mají zaměstnanci železniční, projíždějící Brnem na Slovácko a mohla by tudíž tato otázka býti řešena společně s přáním výše uvedeným.

V Praze, dne 15. listopadu 1918.

Poslanec Jan Pelikán a soudruzi.

Zapisovatel posl. dr. Němec (čte): Návrh posl. Josefa Šamalíka, Vincence Ševčíka, Fr. Navrátila, Fr. Čapky a druhů ve příčině zavedení jednotné kvoty chlebovin pro všechny země v Československém státě zastoupené.

Válečný obilní ústav v Praze zvýšil dnem 11. listopadu t. r. moučnou dávku pro zemědělce na 16 kg obilí měsíčně, pro osoby těžce pracující na 300 gr, pro ostatní 200 gr. mlýnských výrobků pro osobu na den.

Od 15. prosince t. r. má býti zvýšena dávka pro těžce pracující na 450 g, pro ostatní na 300 g mlýnských výrobků pro osobu na den, čítajíc v to mimo mouku také kroupy, ovesnou rýži, krupici a pravou rýži.

Po stránce výživy lidu jest jen vítati každou rozumnější úpravu a zvýšení přídělů moučných výrobků, poněvadž jest nemyslitelno, aby mohl být kterýkoliv člověk živ z kvoty dosaváde platné, stanovené bývalým úřadem pro výživu lidu ve Vídni.

Dávka aprovisace musí býti však řešena jednotně pro všecky země v Československém státě zastoupené, poněvadž se autonomních práv zemí těchto nedotýká.

Na Moravě jest dosud v platnosti ustanovení, dle kterého určena jest kvota vyživovací pro konsumenty 1.15 kg mouky pro osobu na den. Také pro výrobce byl příděl chlebovin snížen z původně stanoveného množství.

Pro stát Československý zřízeno jest ministerstvo výživy, jemuž podléhají všecky země: Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko.

Jest tudíž samozřejmo, že toto ministerstvo výživy má dbáti toho, aby v zemích jeho správě přidělených prováděno bylo vyřizování jednotným způsobem a jest velmi povážlivým zjevem, pakli pro zemi českou zvyšuje se příděl obilí a mouky pro producenty a konsumenty bez ohledu na Moravu, Slezsko a Slovensko, kde jsou příděly jinaké a kde není možno pomýšleti na zvýšení kvoty, zejména na Moravě a ve Slezsku, vzhledem k nedostatečným zásobám obilních výrobků.

Spravedlnost toho vyžaduje, aby otázka výživy lidu byla řešena v celém státě československém jednotným způsobem, a to jak v zájmu producentů, tak i konsumentů.

Proto podávají podepsaní následující návrhy:

1. Vzhledem k tomu, že Válečný obilní ústav v Čechách bez ohledu na poměry v ostatních zemích, k státu Československému náležejících, zvýšil od 11. listopadu, resp. 15. prosince t. r. vyživovací kvotu chlebovin a že není jisto, zda tato, jakož i od 15. prosince t. r. nově upravená vyživovací kvota jest zabezpečena i pro spotřební lid, aby ohlášené zvýšení kvoty chlebovin se snad nestalo jen agitačním prostředkem polit. stran, navrhujeme, aby

2. byla pro všecky země v československém státě zastoupené stanovena jednotná kvota chlebovin, která by také z výnosu sklizně všech súčastněných zemí v Československém státě byla zabezpečena;

3. a aby rekvisiční systém odběru plodin byl zrušen, a aby ve všech zemích státu československého zaveden byl rozumný odběr přebytků plodin dle kontingentu na okresy, obce, a jednotlivce spravedlivě rozdělený, a aby ve všech těchto zemích po odevzdání potřebných kontingentů byly ostatní zásoby sklizně u rolnictva uvolněny, zejména aby byly zrušeny mlecí lístky.

Návrh budiž přidělen příslušnému výboru.

V Praze 15. listopadu 1918.

Josef Šamalík a soudr.

Předseda: Návrhy budou příslušným výborům odevzdány.

Prosil bych, aby na příště byl připojován k návrhům vždy formální návrh, které komisi se má návrh písemně podaný přikázati, aby tím jednání bylo usnadněno a urychleno.

Prosím, aby byl přečten naléhavý dotaz ve smyslu § 71. jednacího řádu, který došel do dnešní schůze.

Zapisovatel dr. Stojan (čte): Naliehavý dotaz v smysle § 70. jednacieho rádu Nár. shromaždenia na pánov členov vlády zahraničných záležitostí a národnej obrany.

Ménem československej dočasnej vlády na Slovensku a Slovenskej národnej rady ďalej s vedomím zahraničnej komissie československého národního výboru podané bolo na viedenského splnomocnenca československého státu následovné:

Zastupitelia všetkých politických strán a vrstev Slovenska utvorili si Slovenskou národní radu, ktorá bola dočasne jedine oprávnená menom uhorských Slovákov uzavierať, jednať a konať. Za takýto orgán uznal Slovenskou národní radu aj gróf Karolyi v svojom telegrame na predsedu rady Matúša Dulu. Slovenská národní rada 30. októbra t. r. v Turč. Sv. Martine v slavnostnom shromáždenie svojích členov deklarovala, že Slováci sú súčiastkou jednotného československého národa a Slovensko cíti sa byť čiastkou nového medzinárodniprávného útvaru státu československého. Deklaracia slovenských zástupcov mala na Slovensku revolučné následky. Hnev slovenského ludu elementárnou silou obratil sa proti dosavadným predstavitelom maď. štátnej myšlienke. V mnohých okresoch boly maď. úrady od ľudu zosadené a odohnané a ešte i stáletý predstaviteľ maď. státnosti a pánstva nad slovenským ľudom: maď. žandarmeria všade opustila Slovensko. I mnohí železniční úradníci poutekali a poniektoré stanice ostaly bez personálu.

Na iných miestach zase bývalí maď. úrady podrobily sa vôle ľudu a složily slub vernosti československému státu.

Vôla slov. ľudu, odstrániť maď. jarmo a pripojiť sa k bratom Čechom, vyjavila sa teda nie len v deklaracii jeho zastupcov, ale aj v elementárných, násilných činech samého slovenského ľudu proti predstavitelom maď. státu.

Následek úteku maď. úradov bola však aj úplná anarchia.

Aby tejto anarchie učinený bol konec, utvorila sa 4. novembra b. r. z prítomných na hranici členov Slov. nár. rady a Českoslov. nár. výboru z dr. Šrobára, dra Blaha, dra. Dérera a z Antona Štefánka s usrozumením a z plnomocnia Slov. nár. rady a Českoslov. nár. výboru ťčeskoslovenská dočasná vláda na Slovensku.Ť Tato zo Slovákov pozostávajíca dočasná vláda ihned podriadila si celú na Slovensku toho času náhodne sa nachádzajúcú branú moc, pomocó ktorej bola anarchia odstránená a verejný poriadok zase uvedený. Na všetkých takýmto zposobom osľobodených krajóv Slovenska panuje dnes už úplný klid a poriadok. Dočasná vláda zariadila sa predbežne so sídlem v Uh. Skalici.

O cudzej invázii na Slovensko nemóže byť teda ani reči, lebo české vojská podliehajú horemenovanej dočasnej slovenskej vláde a plnia len jej rozkazy. Tejto vláde podlehajú nie len české vojská, ak aj čistoslovenské oddiely, ako 25. pěší pluk lučenský, ktorý na skalickom námestí 8. novembra b. r. slávnostne prísahal vernosť dočasnej vláde. Ďalej podliehají jej húfne pod československý prapor dobrovolne hlasivšie sa slovenské obyvatelstvo, slov. nár. gardy a slov. nár. stráže. Jedná se tu teda nie o inváziu, ale o branné vykonávanie práva sebeurčenia slovenskej vetve, o ťleveé en masseŤ, lepšie rečeno o brannom vystúpení samého slovenského ľudu pod vedením ím samým ustanovenej dočasnej vlády za tým účelom, aby maďarským útekom spôsobená anarchia odstránená a nové, vôle ľudu zodpovedajúce šťastne poriadky uskutočnené boly.

Dočasná vláda posiela jej podriadené vojská len ta, kde ích volá slov. ľud. Tieto volania sú tak valné a pochodia zo všetkých ešte i najvýchodnějších strán Slovenska, že ím dosial dočasná vláda len vo veľmi nepatrnej miere vyhoveť mohla. Volania tieto pochádzajú aj zo slovenských miest maďarskými vojskami obsadených. Slovenské obyvatelstvo žiada všade odstránenie týchto maď. vojsk a nahradenie ích československými, lebo maď. vojská nazívajú sa trestnými expediciami, pokračujú všade brutálne a na mnohých miestach strielali do ľudu a zastrelili maloleté deti. (Hanba!) Naproti tomu československé oddiely neoddaly doposavád ani jedného výstrelu, obyvatelstvo ích všade nadšene privítá a na území skrze ich oslobodenom je všade klid a poriadok. (Výborně! Potlesk.)

Maď. vláda vydala 11. b. m. grófom Károlyim a ministrom války Barthom podpísaný ohlas, v ktorom ohlašuje branný postup proti naším vojskám. V súvise s týmto boly velitelstvá československych vojsk na západnom Slovensku od maď. vojenského velitelstva v Prešporku vyzvané, aby Slovensko ihneď vyprazdnily, v opačnom pade postúpia Madari brannou silou. Ďalej upravily maď. poštové a železničné riaditelstva všetky na Slovensku sa nachádzajúce poštovné a železničné orgány, nepodrobiť sa rozkazom československej dočasnej vlády.

Proti tomuto počínaniu maď. vlády protestuje tak dočasná vláda na Slovensku, ako aj Slov. N. Rada a Č. sl. N. Výbor v Prahe.

Československý štát stal sa skutečnosťou nie len vôlou ľudu celého světa, ak aj vôlou samého slov. ľudu.

Protestujeme, že sa krajšia maď. vláda na mnohých miestach Slovenska pokusuje túto vôlu ľudu korruptnými a násilnými prostriedkami starého Uhorska zfalšovať.

Nie českoslov. dočasná vláda na Slovensku, ani nie českoslov. vojská, ktorých právomoc sahá len na nesporné slovenské oblasti, ale naopak maď. vláda ruší neutralitu Uhorska, keď ešte i dnes brannými silami obsadené drží čisto slovenské čiastky Slovenska a vyhráža sa vytisnúť nás až po hranice starých Uhier, teda obsadíť Slovensko, prináležajíce medzinárodnoprávne k československému štátu. Neutralita Uhorska vyžaduje, aby Slovensko bolo od maďarsk. vojsk ihneď vyklidnené.