Dolním Jiřetíně, Louce, Novosedlicích, Sobůdruhách, Běhánkách, Rejdících, Pohledu, Podmoklech, Březnicích (Krásném Březně) a Litoměřicích, kde Vaše Excellence novou dočista praxí přikazuje akta již skoncovaná a všemi možnými průkazy opatřená úředníkům německého oddělení zemské školní rady, aby vyhledávali záminky k jalovému vyšetřování a dalším odkladům. A když posléze vše jest na výsost zevrubně zjištěno a školy nejúzkostlivějšími ohledy na Němce plenární schůzí zemské školní rady povoleny, nastávají zásluhou c. k. ministerstva vyučování nové nekonečné průtahy, jak tohoto roku svědčí neotevřené dosud české školy v Ervěnicích, Ghabařovicích, Světci a Rožnově.

Ad II.

Že se školy, po velikých a dlouhých bojích zřízené, nerozšiřují ani postupnými, ani pobočnými třídami, jak přesně nařizuje zákon, (§11. říš. zákona ze dne 14. května 1879) a nový definitivní řád školní (§ 3), bylo v tomto roce viděti zejména na českých veřejných školách menšinových v Čouši, Duchcově, Horním Litvínově, Dobřanech, Nýřanech, Prachaticích a-j.

Kde pobočky nebo třídy postupně byly zemskou školní radou nařízeny, jako: v Bílině, Lomu (Bruchu), Mostě, Trnovanech, Kopistech, Rudolfově, tam nicotné rekursy obcí daly Jeho Excellenci ministru vyučování vítanou příležitost ukázati nepřízeň k českému školství a nevážnosť k zákonům, i základním říšským, jež přísahal zachovávati; posud jich nevyřídil.

Ad III.

Místnosti a budovy pro menšinové školy české nejsou jen obrazně kravíny, čímž je nazval v Č. Krumlově zeměpanský lékař, nýbrž i skutečnými, jak ukazuje »hlavní budova« české školy v Bílině, která hostí vedle sebe i ubohou českou školní mládež i čtvernohý a jiný dobytek.

Podobné děsné poměry jsou také v Teplicích, dále v Duchcově, Břežánkách, Hostomicích, Ledvicích, Mostě, kde bývalá německá a nyní česká škola na poddolované půdě puká a hrozí stále sesutím, v Českém Dubě, Trutnově a j. Ani tu nevešlo v platnost nařízení zemské školní rady o nezbytné nápravě (vydané arci jen pro Bílinu a Teplice, kdežto jinde se hrozné místnosti

patrně uznávají dostatečnými) pro hříšnou liknavost ministerstva vyučování - na úkor zdraví a bezpečnosti českých dítek. Není však místností dosti ani počtem, tak že žádná česká škola menšinová není vypravena, jak zákon a nařízení přikazují, a z toho vychází zase nepravidelné střídavé nebo polodenní vyučování, dlouho i léta trvající, ačkoli prováděcí předpis zemské školní rady k definitivnímu řádu školnímu a vyučovacímu (k § 15) je připouští pouze na krátkou dobu a jen tehda, je-li zároveň na německé škole v té které školní obci.

Nepřátelskou zlobu vyznačuje též okolnost, že proti nařízení ministerskému (ddto. 12. III. 1888 č. 40 z. z § 16) nejsou školní české budovy v uzavíraném území označeny ani nápisem »Škola« a zemská školní rada netroufá si v té příčině vymáhati poslušnost svého rozhodnutí (Kopisty, Horní Růžodol a j. ).

Ad IV.

Místní školní rady pro české školy menšinové se proti jasnému znění zákona (§ 7. zemského zákona o dozoru na školy ze dne 24. února 1873 č. 17 z. z. ), které jest utvrzeno a zdůrazněno nařízeními c. k. ministerstva kultu a vyučování a zemské školní rady i nálezy správního soudního dvora, skládají z Němců (zejména v Bílině, Čouši, Duchcově, Kopistech, Lomu, Teplicích, Trutnově a j. ), úřadují pak ovšem německy a vedou si proti českým školám, jich dozoru svěřeným, s krajním nepřátelstvím. V této okolnosti, zaviněné arci vyššími úřady školními, dlužno hledati hlavní pramen všech příkoří, jež se dějí českým obecným školám menšinovým; v ní tkví promyšlená soustava, kterou německé obce bojují proti spravedlivým školským požadavkům českým; tolikéž okresní rady školní v uzavíraném území jsou německé; o smýšlení jich nejvýmluvnějším dokladem je skutečnost, že se za řadu let jedinkrát jediná z nich přimlouvala za zřízení české veřejné školy, tak že zemská školní rada ve všech ostatních případech povolovala české menšinové školy proti protestům těchto »nestranných« okresních úřadů školních. Jiným, stejně význačným úkazem jejich účinné náklonnosti k českým školám jest, že se za správce těchto škol odvažují a neostýchají vyšším úřadům školním praesentovati učitelé, stigmatisované i v německých listech za notorické zhýralce, kteří musí po disciplinárním vyšetřování býti propuštěni ze školních služeb.

V duchu předsedů jejich (c. k. okr. hejtmanů) svědčí, že dávají učitelům, kteří se podle vynesení c. k. ministerstva vyučování ze dne 31. července 1871 (č. 603 praes. ) brání přijímati od nich německé přípisy, důtku, ježto prý inteligent má rozuměti německy. Pro české menšinové školy není, ač jsou četnější, než v leckterém samostatném okresu německém, není zvláštního inspektora okresního, není okresních porad, leč kusých, není okresních knihoven atd.

Avšak ani zemská školní rada nedbá při dozoru na českou menšinovou mládež školního zákona a vlastních nařízení. Dokazují to pokuty, jimiž německý odbor její schvaloval stíhati české rodiče ervěnické, kteří, nechtějíce posílati dítek do německé školy, opatřili jim soukromé vyučování české, přes to, že není podle § 25. zmíněného již zákona zemského ze dne 19. února 1870,   č. 22 z. z. a podle al. 2 vynesení c. k. zemské školní rady ze dne 25. dubna 1871,   č. 4751, přípustno, takové rodiče pokutovati.

Ad V.

Mluviti o pronásledování rodičů, kteří za české menšinové školy žádají, nebo děti do nich posílají, je po hříchu zbytečno, ale pořád víc a více trudno a žalostno. Denní  listy jsou i v tomto roce plny hrozných zpráv o úporném zápase, jejž s bezohlednými násilníky musí vésti náš statečný lid za právo zákony zaručené, aby své děti mohl a směl dáti do škol vlastního jazyka. Oběžníky a provolání, které se v té příčině tisknou a rozesílají s německé strany, těší se výminečně tiskové svobodě, ač neomalenými slovy hlásají brutální vyhlazovací boj proti českým rodičům. Z poslední doby stačí jmenovati Ervěnice, Bílinu, Březnici!

Z minulých interpellací, podaných v prošlém období sněmovním, z resolucí veřejných schůzí, z otevřených listů českých rodičův i z »Pamětního spisu o nedostatcích českého školství menšinového«, doručeného tyto dny Vaší Excelenci zvláštní deputací poslanců, v němž jsou namnoze zaznamenány a při jednotlivých menšinových školách českých zevrubně vylíčeny i doloženy věci tuto uvedené, Vaše Excellence mohla poznati malomoc zákonů, pokud jde o školství pro menšiny české, malomoc, již zavinují úřady, podřízené Vaší Excellenci a c. k. ministerstvu vyučování.

Nevýslovná trpkost a rozhořčení, které se nás zmocňují nad touto školskou anarchií, velí nám tázati se Vaší Excellence:

1)  Kterými důvody může Vaše Excellence vysvětliti tato bezpráví a příkoří?

2)  Kterými cestami a kdy hodlá přikročiti k nápravě strašných poměrů v menšinovém školství českém?

3)  Jakým způsobem chce se starati, aby příště bylo pokračováno jen podle zákona a spravedlnosti?

V  Praze, dne 15. září 1908.

Posl Čipera a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Dotaz posl. Josefa Anýže a společníků k Jeho Excellenci panu místodržiteli království Českého Karlu hraběti Coudenhoveovi o bouřlivých událostech a násilnostech v Kašperských Horách a v Sušici.

Sněmovní aktuar Dr. Šafařovič (čte): Dotaz poslance Jos. Anýže a společníků k Jeho Excellenci panu místodržiteli království Českého, Karlu hraběti Coudenhoveovi o bouřlivých událostech a násilnostech v Kašperských Horách a v Sušici.

Vaše Excellence! Ve dnech 5. a 6. září letošního roku konal se v Kašperských Horách, v sídle okresu, který má samosprávné zastupitelstvo většinou české, výroční sjezd německého pošumavského spolku (Böhmerwaldbundu). Sjezd tento měl, jako jmenovaný spolek, ráz zjevně a výslovně germanisační a provokační.

V  tom smyslu mluvili na sjezdě němečtí poslanci, zástupcové měst, německého odboru Zemědělské rady pro království České, Národní rady německé, německého školského spolku (Schulvereinu) a německého studentstva. Zejména věnovali snahám poněmčovacím své výklady starosta města Českých Budějovic pan Taschek, známý německý agitátor a štváč předseda německého odboru Zemědělské rady pro království České, poslanec Dr. Gustav Schreiner, jakož i ostatní řečníci z kruhů poslaneckých, kteří mimo jiné potvrdili, že germanisační činnosti v Kašperských Horách přispěl na pomoc ministr vyučování Dr. Marchet, založiv tam německou střední školu.

Na tomto provokačním sjezde bylo protičeské smýšlení podněcováno obvyklým útočením na osobnosti i podniky české, o  nichž hlásány nesmyslné nepravdy, jen aby mysli účastníků proti Čechům byly podníceny.

Národnostní štvanice a protičeské předráždění německých občanů způsobily skutečně bouřlivé, krvavé a protizákonné události jak v Kašperských Horách, tak i  v Sušici. Jak zjištěno, přepadli němečtí fanatikové, shromáždění v Kašperských Horách na sjezdu »Böhmerwaldbundu«, tamní »Českou Besedu« zničili její zařízení a úplně porušili osobní bezpečnost českých občanů v »České Besedě« meškajících. Vedli si zkrátka jako nekulturní, sveřepí zběsilci. Okna »České Besedy« byla velkými kameny a sklenicemi vytlučena, rámy okenní rozmláceny, omítka a římsy otlučeny. Demonstranti vyrazili domovní vrata a násilím vnikli do domu.

V  hostinské místnosti strhány české listy s rámů, převrženy stoly, strhány věšáky, zkrátka místnost na dobro zpustošena. Přítomní hosté insultováni způsobem nejhnusnějším, urážlivým.

Demostranti vnikli do prvého patra, do soukromých bytů, zotvírali všechny místnosti, skříně, zpřevraceli stoly. Bezbranné ženy, děti a bezmocní otcové vydáni tu byli na pospas rozběsněným, zpitým hordám buršáckým a turnéřským. Mnohá žena i dítě onemocněly vážně z přetrpěných hrůz!

Přepadení »Besedy«, vniknutí do bytů opakovalo se za noc ještě několikráte a to za asistence městského úřadu.

V  pondělí dne 7. září však běsnění vyvrcholilo. Po celý den byli české povozy i čeští passanti pěší za bílého dne na veřejných, ulicích přepadáni a násilně vraceni. Žádný Čech nesměl vyjíti na ulici bez obavy o život.

Odpoledne na náměstí byl rada vrchního zemského soudu Smítek přepaden. Buršáci vyrvali mu hůl a do krvava ho zbili. Zástup cloumal jím a táhl jej před radnici. Tou dobou byl každý Cech v nebezpečí o život.

Večer uspořádán tábor na náměstí, na němž proklamován vyhlazovací boj proti Čechům.

Orgánové vládní, místo aby dle své povinnosti chránily přepadené proti útočníkům a násilníkům, podnikli, co jen bylo možno na ochranu německých zbůjníků, kteří hromadně se vraceli z Kašperských Hor městem Sušicí, kde vzati byli v ochranu silným oddílem vojenské jízdy, četnictva i pěšího vojska, jež vesměs se zbraní v ruce chránily německé studenty, hromadně a provokativně projíždějící město Sušici zpáteční cestou k jich domovům; oslyšán a zamítnut byl varovný hlas starosty města Sušice, aby útočníci německého sjezdu Kašperskohorského nevnikali do české Sušice. Naopak: k vůli německým studentům zakázán byl průvod tělocvičné jednoty »Sokola« k nádraží, ač Sokolstvo české přečasto již způsobem velkolepým prokázalo svou znamenitou kázeň.

Německý, jen za provokačním účelem pořádaný průvod vzbudil, jak přirozeno, velikou nevoli sušického občanstva, jíž dán byl výraz projevy nelíčeného odporu.

Episodu sušickou vzali si osnovatelé protičeských štvanic v Kašperských Horách za záminku a za podnět k bouřlivým pouličním demonstracím jak proti tamní české škole, tak proti orgánům státní správy. Když demonstrace zvrhly se v brachiální násilí, došlo ke dvěma případům politování hodným: byla prolita krev.

Tyto demonstrace nebyly jediným projevem násilného záští protičeského, jež nacionální Němci kašperskohorští skutkem provádějí proti tamní české menšině. Její středisko »Česká Beseda« byla demolována, čeští občané byli přepadáni a týráni na ulicích, a nejsou ani dnes bezpečni svým majetkem, ani svým zdravím, ba ani svým životem!

Tyto křiklavé doklady barbarské surovosti zavinili němečtí jich strůjcové, kteří protičeské záští a štvanice soustavně podněcují a trvale udržují. Nemenší jest vina nynější vlády, jejíž politický postup vypěstil v hlavách německých občanů názory, předsudky, nacionální sobectví, jichž dílem i plodem jsou napořád násilnosti Němců proti občanstvu českému. Bouřlivé a protizákonné události v Kašperských Horách nejsou zjevem ojedinělým.

Rozhodující státníci svým jednáním a svým nadržováním Němcům nejvíce přispěli k rozmachu německé fikce o t. zv, uzavřeném území v království Českém, o rozdělení země, o zvláštním postavení německého úřednictva, jakož oni právě umožnili soustavné porušování národní a jazykové rovnoprávnosti v úřadech, ve školství a ve státním životě vůbec.

Vším tím je zaviněno, že v tomto státě a hlavně v království Českém povážlivě se zmenšila právní bezpečnost občanstva a že přímo ve psí Němcům vydána jsou veškerá práva českých občanů, žijících ve městech a krajích, co do většiny obyvatelstva německých. To znamená ve svých důsledcích rozklad státu. Míní vláda přihlížeti dále k tomu, jak vzmáhá se veřejnosprávní anarchie a jak uplatňuje se pěstní právo stále víc a hrozivěji?

To vše stejně, jako události kašperskohorské na zřeteli majíce, táží se podepsaní:

1.   Jsou Vaší Excellenci známy všechny vylíčené události kašperskohorské?

2.    Co míní Vaše Excellence učiniti, aby plná právní bezpečnost českého občanstva kašperskohorského a vůbec všech českých občanů kdekoliv v zemi pro každý případ a úplně byla zajištěna?

3.   Hodlá Vaše Excellence v oboru úřední působnosti své provésti, čeho třeba, by předem postupem správy státní zamezeno bylo bezpráví, jež se dosud soustavně páchá na českých občanech v místech a krajích, kde většinou žije obyvatelstvo národnosti německé?

V Praze, dne 15. září 1908.

Josef Anýž a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Dotaz poslance dra L. Melhuby a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli hrab. Coudenhoveovi.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte): Dotaz poslance dra. L. Melhuby a soudruhů k Jeho Excellenci Karlu hraběti Coudenhoveovi, místodržiteli království Českého:

Dne 6. září t. r. konala se valná hromada »Böhmerwaldbundu« na Kašperských Horách, kde žije česká menšina v počtu půl třetího sta obyvatel. Již zjednání sjezdu samého a řečí na něm provedených bylo patrno, že se o klidný průběh a výsledek nejedná, nýbrž, že sjezd má býti pokračováním oněch násilností, jež páchány byly se strany německé na severu Čech v Ústí n. L., Jablonci, Teplicích atd.

Jestli příslušníci čeští na Kašperských Horách již před valnou hromadou vyslovovali obavu ohledně bezpečnosti své, pak obavy byly odůvodněny a vyplnily se měrou nejhorší. To, čeho zažili Češi po X. valné hromadě Böhmerwaldbundu, co po tolik dní snášeti musili a ještě musí, to není možno v žádném právním státě.

V neděli večer dne 6. září t. r. přitáhl dav Němců před budovu České Besedy. Čechům bylo nejhrubším způsobem spíláno, okna v Besedě vytlučena.

Po vykonání této «kulturní« práce vnikli násilníci němečtí dovnitř, kde roztrhali české noviny, plvali přítomným Čechům do obličeje, lomcovali jimi a ohrožovali přímo bezpečí života přítomných příslušníků české menšiny. Nebylo však na tom dosti, že do veřejné místnosti vedrali se cestou násilnou, i soukromé byty vyhledali a řádili v nich způsobem neslýchaným. Tak vnikli do místnosti pošumavské záložny do bytu tamnějšího notáře, kde rozházeli a roztrhali spisy. Jestli první den »slavnosti německé« za takové hrůzy prožívati musili Čechové Kašperskohorští, následující dny byly pro ně ještě strastiplnějšími. Žádný Cech nesměl se ukázati na ulici a ten, kterému jeho povolání velelo jíti přes ulici, byl přepaden a ztýrán.

Soudní rada Smítka a jeho děti zakusili násilnictví německé za bílého dne. Násilím vnikli rozzuření Němci do lékárny, kde se jim brániti chtěl farmacent p. Křížek, kterého však povalili na zem a ztýrali. Povozník sušický pan Mirvald, který kočárem jel ulicemi kašperskohorskými, jen tím, že splašili se mu koně, unikl z nebezpečí života, jež hrozilo mu od zuřivců německých.

O bezpečnost české menšiny bylo se strany povolaných úřadů naprosto nedostatečným způsobem postaráno, neboť proti rozvášněné masse 4 četníci byli malomocnými. A za této nedostatečné ochrany musili Čechové zůstati až do úterka, jsouce ve stálém strachu o své životy. Městský úřad odepřel naprosto součinnost k ochraně a k zakročení.

V hnusném řádění nejvíce vyznamenávali se němečtí studenti. Ti ve své vášnivosti neměli dosti na násilnostech, spáchaných v Kašperských Horách, ještě odvážili se na náměstí českého města Sušice drze provokovati české obyvatelstvo. Tři němečtí studenti přijeli před polednem v pondělí před radnici a přes půl hodiny vyzývavě si počínajíce procházeli se náměstím. Jednání těchto tří studentů bylo tím opovážlivější a nebezpečnější, když již věděli, že zprávy o ztýrání Čechů Kašperskohorských právě do Sušice došly a že obyvatelstvo nalézá se ve velkém rozechvění. Provokace té ovšem dopustiti se mohli jen u vědomí, že o bezpečnost jich lépe bude postaráno, než o bezpečnost Čechů na Kašperských Horách. O tom se přesvědčili již při příjezdu svém dne 3. a 6. září na nádraží sušické.

Čechové Kašperskohorští, kteří tři dni na řádnou ochranu čekati musili, žijí ještě nyní ve stálém strachu o své životy, a ti, kteří dlí mimo Kašperské Hory, nemohou se vrátiti, aby nebyli vydáni v šanc ohrožení zdraví a života. Věru, že naskýtá se otázka, zda žijeme opravdu ve státě, kde zákony i ústava zaručují osobní i majetkovou bezpečnost. Ač přepadení Čechové nalézají se v tak hrozném postavení, ohrožováni jsouce na životě i majetku, přece německé listy s rafinovanou lživostí vylíčily věc tak, jakoby Němci byli napadeni a jakoby německá, tak značná většina, menšinou českou byla znásilněna.

Vzhledem k tomu, že povinností zodpovědných činitelů jest chrániti právní postavení i majetek českých menšin proti německým násilnostem, táží se podepsaní:

1.   Jsou Vaší Excellenci poměry a události tyto známy ?

2.   Jest Vaše Excellence ochotna, provésti nejpřísnější vyšetřování a potrestání násilníků německých ?

3.   Je Vaše Excellence ochotna, postarati se o ochranu právního postavení i majetku českých menšin proti útočníkům německým ?

4. Hodlá Vaše Excellence vzhledem k tendenčnímu a štváčskému překrucování a vykořisťování těchto událostí německým tiskem v těchto a příštích případech postarati se o to, aby podobné nesprávné časopisecké zprávy byly ve smyslu tiskového zákona úředně vyvráceny a na pravou míru uvedeny ?

V Praze, dne 15. září 1908.

Dr. L. Melhuba a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám všechny tyto interpellace Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Ich werde diese Interpellationen Seiner Egzellenz dem Herrn Statthalter überreichen lassen.

Ferner ist mir eine Interpellation der Herren Abg. Dr. Malý und Genossen an den Oberstlandmarschall abgegeben worden.

Landtagsaktuar Dr. Šafařovič (liest): Anfrage der Abgeordneten Dr. Maly und Genossen an Seine Durchlaucht den Oberstlandmarschall:

Die Landtagskanzlei, bestehend aus 1 Landtagssekretär und 4 Landtagsaktuaren, wurde für die laufende Landtagssession vollständig aus tschechischen Beamten des Landesausschusses zusammengestellt, das deutsche Element wurbe vollständig übergangen, trotzdem unter der einigen deutschen Kongeptskräften des Landesausschusses genügend Kräfte vorhanden sind, welche mit Rücksicht auf ihre praktische Erfahrung und ihre Kenntnisse in das Landtagsbureau berufen werden könnte. (Abg. Dr. Schreiner ruft: Das ist schwer, sie haben doch leine deutschen Beamten! Abg. Dr. Malý ruft: Dann müssen sie eben geschaffen werden!)

Die Abgeordneten des böhmischen Landtages deutscher Nationalität erblicken in der Übergehung des deutschen Elementes bei Konstituierung der Landtagskanzlei eine in jeder Richtung unberechtigte Zurücksetzung des deutschen Volkes, eine neue bewußte Beleidigung der deutschen Minorität dieses Landtages und protestieren gegen diesen Akt nationaler Voreingenommenheit mit aller Entschiedenheit.

Die Gefertigten stellen an Seine Durchlaucht den Oberstlandmarschall die Anfrage:

Ist derselbe bereit, mit der Beeidigung des Landtagsbureaus auszusetzen und die Angelegenheit an den Landesausschuß mit der Weisung zurückzuleiten, derselbe habe neuerlich eine Nominierung der Beamten des Landtagsbureaus in der Weise Vorzunehmen, daß sich unter den Aktuaren zumindest 2 Beamte deutscher Nationalität befinden?

Abg. Dr. Maly und Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werbe mich betreffs Beantwortung dieser Interpellation mit dem Landesausschusse in Verbindung setzen.

Dohodnu se se zemským výborem stran odpovědi na tuto interpellaci.

Ich erlaube mir dem hohen Landtage die Mitteilung zu machen, daß der zum Rector Magnificus der deutschen Universität gewählte Abgeordnete Hofrat Dr. Ritter von Jaksch mir folgende Mitteilung zukommen ließ:

Euer Durchlaucht! Ich beehre mich, Euer Durchlaucht die ergebene Mitteilung zu machen, daß ich das, mir von der Kurie des Großgrundbesitzes übertragene Landtagsmandat mit dem heutigen Tage niederlege.

Ergebenst Dr. Jaksch.

Byly mi podány následující návrhy.

Es wurde mir eine Anzahl von Anträgen überreicht.

Návrh poslance Dra Karla Kramáře a soudruhů o podání adresy k Jeho Veličenstvu císaře a krále.

Sněmovní aktuár Dr. Bébr (čte): Návrh poslance Dra. Karla Kramáře a soudruhů o podání adresy k Jeho Veličenstvu císaři a králi:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Budiž zvolena 27-členná komise, která by vypracovala návrh nejoddanější adresy Jeho Veličenstvu císaři a králi, kterou by sněm království Českého vzdal hold k šedesátiletému jubileu panovníkovu a projevil tužby království Českého, nejen politické, zejména státoprávní, nýbrž i osvětové a sociální.

Komise ta podejž sněmu zprávu s příslušnými návrhy.

V Praze, 15. září 1908.

Dr. Kramář a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Návrh poslance Dra. Fořta a soudruhů na změnu zemského zřízení v království Českém.

Sněmovní aktuár dr. Šafařovič (čte): Návrh poslance dra Fořta a soudruhů na změnu zemského zřízení království Českého.

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Budiž volbou po 9 členech z každé kurie zvolena z celého sněmu 27 členná komise, kteréž se ukládá, aby, přezkoumavši zemské zřízení pro království České, k účelu jeho přeměnění předložila sněmu návrhy, sestrojené za šetření následovních hledisk vůdčích:

I.   Království České, trvajíc v rámci celkového útvaru státního jakožto státoprávní individualita, založená na nerozlučitelných legálních svazcích s nejjasnějším dědičným rodem panovnicím, tvoří v ohledu zákonodárném i správním jednotný, nedílný celek. Sídlem zákonodárství správy zemské jest král. hlavní město Praha.

II.   Bezvýhradná, v platných zákonech založená rovnoprávnost a rovnocennost obou království České obývajících národů po všech stránkách, jakož i bezvýjimečná platnost češtiny a němčiny jakožto jazyků zemských v celém obvodu království Českého buďtež pojaty do zemského zřízení jakožto stěžejná zásada, k níž nechť přičlení se předpisy k zabezpečení účinné ochrany menšin jak ve školství, tak ve všech směrech veřejného života vůbec.

III.   Obor zákonodárné právomoci zemské budiž jak se zřetelem k právním nárokům království, tak se zřetelem k hodnosti, ba potřebě věcné přiměřeně rozšířen a rozšířená tato právomoc dobudována budiž účelně upravenou zodpovědností místodržitele.

IV.   Obracen budiž zřetel k reorganisaci správy zeměpanské i autonomní, nesoucí se zvlášť k tomu konci, aby s případnými určitými výjimkami instanční postup v řízení správním i soudním zakončen byl v Praze, aby správní soudnictví, pokud se týče rozhodování orgánů samosprávných, bylo pozemštěno a aby jak ústrojí zeměpanské i autonomní správy, tak i jejich řízení dle požadavku věcné účelnosti a časové vhodnosti znovu bylo upraveno.

V.   Přihlédnuto budiž k tomu, aby stalo se skutkem vybudování vlastní finanční soustavy zemské o případné souvislosti se změnami, jež k tomu konci ve finančním příjmu státním nutno bude provésti.

V Praze dne 15. září 1908.

Dr. Fořt a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Návrh poslance dra Karla Baxy, Václava Choce, V. Klofáče a soudruhů stran zavedení všeobecného, rovného, přímého práva hlasovacího na sněmu království Českém.

Ich erlaube mir die Mitteilung zu machen, daß der, nunmehr zur Verlesung gelangende Antrag nicht die notwendige Zahl der Unterschriften trögt, welche ihr geeignet machen, der weiteren parlamentarischen Behandlung unterzogen zu werden.

Ich werde daher nach der Verlesung die Anfrage stellen, ob noch jemand diesen Antrag unterftützen will.

Dovoluji si na to upozorniti, že tento návrh nemá dostatečného počtu podpisův a že tedy po přečtení tohoto návrhu otáži se přítomných pp. poslanců, chtějí-li podporovati tento návrh.

Sněmovní aktuár Dr. Šafařovič (čte): Návrh poslance Dr. Karla Baxy, Václava Choce, Václ. Klofáče, Václ. Prunara, Dr. Ant. Sobotky, Václ. Špirhanzla, Dr. Karla Švihy, Ant. Tůmy na zavedení všeobecného rovného přímého práva hlasovacího na sněm král. Českého.

Slavný sněme, račiž se usnésti:

I. Na místě dosavadních zákonů o volbě poslanců do sněmu nastupuje tento zákon:

§ 1. Sněm království Českého má 300 poslancův.

§ 2. Právo volební přísluší každé zletilé osobě mužské i ženské, příslušné do některé obce království Českého, pokud nenastalo vyloučení z práva volebního z důvodů, v tomto zákoně výslovně udaných

§ 3. Z volebního práva jsou vyloučeni:

a)  všichni, kdož jsou pod mocí poručenskou neb opatrovnickou,

b)  kdož požívají práva chudinského,

c)  kdož jsou v konkursu,

d)  kdož byli právoplatně odsouzeni pro zločin neb přestupek krádeže, podvodu, zpronevěření a § 512. tr. z. a 515. tr. z. Následky odsouzení pomíjejí dle ustanovení zák. z 15. listop. 1867, čís. 130.,

e)  ti, o nichž jest zjištěno úředně, že neumějí čísti aneb psáti.

§ 4. Právo volební vykonávají oprávnění k volbě v té obci, v níž bydlí.

§ 5. Volení děje se přímo a osobně. Plné moci se nepřipouštějí.

§ 6. Volebním místem jest každá obec, mající nejméně 250 obyvatelů. Obce s menším počtem obyvatelů budou spojeny v jednu volební obec tak, aby počet obyvatelů spojených obcí činil počet 250 obyvatelů.

§ 7. Volitelnost: Za poslance do sněmu může býti volen každý, kdož jest oprávněn k volbě poslance, muž i žena, má-li své řádné bydliště v král. Českém a má-li 30 let věku.

§ 8. Volební okresy: Volební okresy tvoří se dle soudních okresů. Král. hlavní město tvoří 16 volebních okresů, a sice: Staré Město 3, Nové Město a Vyšehrad 5, Malá Strana a Hradčany 2, HolešoviceBubna 2, Libeň a Josefov 2.

Usnesením zemského výboru může pro ty soudní okresy, které mají více než 30 tisíc obyvatelů, býti zřízeno více volebních okresův.

Ohraničení volebních okresů v Praze a v okresích soudních, tvořících více volebních okresů, provede zemský výbor tak, aby volební okresy tvořily stejné množství obyvatelstva.

§ 9. Každý volič jest oprávněn, napsati na svůj volební lístek jméno jednoho volence.

§ 10. Každý volič jest povinen, k volbě se dostaviti a hlasovací lístek odevzdati. Opomenutí výkonu volebního práva stíhá se dle ustanovení zvlášť o tom vydaného zákona.

§ 11. Vypsání voleb: Den volby poslanců sněmu království Českého oznámí se vyhláškou úřední zemského výboru království Českého. Vyzvání toto budiž oznámeno novinami denními a návěštími, nalepenými v každé obci.

§ 12. Poslanci se volí jeden den ve všech okresích volebních.

§ 13. Voličové buďtež sepsáni do seznamů volebních.

Volební seznamy sestaví představenstvo každé obce a vyvěsí (vyloží) je na místě příslušném. Zároveň budiž ustanovena 14denní lhůta nepřestupná, v níž se mohou proti seznamu podati námitky.

Námitky se podávají u okresního výboru, úřadu, který rozhoduje o nich.

Odvolání proti rozhodnutí okresního výboru jde na zemský výbor.

§ 14. Každá oprava budiž zanesena do volebního seznamu.

§ 15. Osm dní před volbou nesmí se díti žádná oprava ve volebním seznamu.

§ 16. Oprávněnému voliči doručí legitimační volební lístek okresní výbor spolu s hlasovacím lístkem a úřední listinou kandidátní. Na lístku legitimačním musí býti udáno jméno voličovo, bydliště jeho, volební okres, den, hodina, jakož i místnost volební, doba, do které se lístky hlasovací přijímají.

§ 17. Úřední kandidátní listina sestavuje se zemským výborem.

Za tím účelem učiní zemský výbor současně s vypsáním voleb vyhlášku, jíž vyzývá všecky, kdož chtí kandidovati, aby to ohlásili do určité lhůty.

Ve vyhlášce té musí býti upozornění, že jednotlivé strany neb volební výbory mají ohlásiti své kandidáty hromadně. Až do dne, kdy se počnou legitimace voličské s hlasovacími lístky voličům doručovati, lze činiti v úřední kandidátní listiny změny.

Ohlášení kandidátův musí obsahovati jméno, příjmení, stav i bydliště.

Neohlášením kandidatury na úřední kandidátní listině není nikterak dotčeno právo občana ke kandidování.

§ 18. Na úřední kandidátní listině, opatřené rovněž úřední pečetí, buďtež uveřejněni kandidáti všech stran, které oznámily své kandidáty ve lhůtě ustanovené u zemského výboru.

Rovněž buďtež uveřejněna zde jména všech jednotlivých kandidátů (t. zv. samostatných kandidátů), ohlásili-li úředně ve lhůtě ustanovené své kandidatury.

§ 19. Jména kandidátů vytisknou se podle příslušnosti k jednotlivým stranám, takže všichni kandidáti jedné a téže strany musí býti uvedeni pohromadě. V jakém pořadí strana kandidáty přihlásivší chce své kandidáty sestaviti, jest jí ponecháno na vůli. Neučinila-li o tom bližšího určení, uveřejní se v pořadí abecedním.

Listiny stran, voleb se súčastnivších, uveřejní se dle abecedního pořádku pojmenování strany.

§ 20. Jména samostatných kandidátů vytisknou se v abecedním pořádku a to za kandidátními listinami stran.

§ 21. Při jméně kandidátově musí býti uvedeno křestní jméno, příjmení, stav i bydliště.

§ 22. Hlasovací lístky musí býti opatřeny úřední pečetí. Musí na nich býti naznačeno, mnoho-li poslanců má volič voliti.

§ 23. Je-li jméno voleného na úřední kandidátní listině, stačí napsati jméno a příjmení. Jen v tom případě, kdyby bylo více úředně přihlášených kandidátů téhož jména, musí býti ještě přesně uveden stav i bydliště.

§ 24. Napsal-li volič mimo jméno na úřední kandidátní listině uvedené jméno jiného kandidáta, musí udati přesně vedle křestního jména a příjmení i stav a bydliště.

§ 25. Za ztracený neb zmařený lístek