ftabt Prag dazu beigetragen hat, um zunächst die provisorische Eröffnung einer dritten Klasse herbeizuführen. (Zuruf: Die Waisenkinder werden dazu mißbraucht!) Auf diese Weise wollen Sie durch die Heranziehung Von Waisenkindern, die auch mit unseren Geldern erhalten werden, uns zwingen, in der tschechischen Schule neue Klassen zu schaffen!

Meine Herren! Das ist Ihrer doch unwürdig !

(Abgeordneter Dr. Schreiner ruft: Das sollte Ihrer unwürdig sein!)

Das können wir doch nicht ertragen. Das können Sie uns nicht zumuten.

(Zwischenruf:

Dvorní rada má mluviti jinak!)

Ihre Zwischenrufe verstehe ich nicht und reagiere also nicht darauf.

Ich will nur bemerken, daß es solcher und ähnlicher Fälle eine ganze Menge gibt. Sehen Sie nach Worlitschka hin. Da ist, ohne daß der behordliche Konsens abgewartet wurde, einfach die Schute inauguriert worden.

Das geht bei ihnen, weil die Macht, die Gewalt da. ist. Und wenn das Unrecht einmal geschehen ist, dann werden die Blatter aufgerufen und organisiert und von ihnen alles als gerechtfertigt oder unter Umständen doch so dargestellt, daß es recht unschuldig aussieht.

Es wäre, meine Herren, in Worlitschka fast dazu gekommen, daß diejenigen, die sich um ihr gutes Recht gewehrt haben, behördlich bestraft worden wären. Es hat eines Prozesses bedurft, um die volle Unschuld derselben nachzuweisen, das ist vor dem Kreisgerichte in Chrudim gelungen.

Ich schließe, indem ich bemerke, baß wir Herrn Dr. Schreiner für sein Eingreifen nur zu Danke verpflichtet sind dafür, daß er so energisch und entschieden für die deutsche Sache eingetreten ist, und will nur auch mei nerseits nachdrücklichst betonen, daß wir die Argumente von der anderen Seite als gerechtfertigt nicht anerkennen. (Lebhafter Beifall links. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Dr. Podlipný přihlásil se k slovu.

Posl, Podlipný: Slavný sněme! Poněvadž i pan dvorní rada Bachmann ve věci té zasáhl do debaty a specielně si vybral Prahu za předmět, budiž raně dovoleno jako členu rady městské, ale zároveň členu německé školní rady odpověděti na jeho bezdůvodné, ano do jisté míry přece jen odvážlivé výtky.

Že pan dvorní rada musí chváliti pana dra Schreinera, je přirozeno. Každá strana má býti povděčna míti ve svém středu takového agitátora. Tu se však ne bez důvodu obracím k straně lordů našich, kteří tak často se staví za smiřovatele ve věcech národnostních, neboť s podivením jsem viděl jednoho lorda stále zasedati k panu dru Schreinerovi právě, když nejštvavějším způsobem v této síni nepravdu vrhal z oken těchto, aby do lidu byla metána.

Pánové, byly mnohdy klidné doby a právě, jak již kolega Roček pověděl, v tom momentu, když přišel do těch shromáždění pan Dr. Schreiner, nastalo znepokojení, které před tím nebylo, on skutečně odpustí, že jej považuji za agitátora, že jen štve a štve a štve. (Tak jest! Výborně!)

Pánové, vracím se k vývodům pana dvorního rady a těšilo mne jedno, že ve svých útocích proti Praze ihned v tom momentu povolil, když viděl, že jsem se přihlásil o slovo. Alespoň takový dojem to na mne činilo. Pan dvorní rada praví: »o té Praze mlčte! Tady zejména tak nepřátelským způsobem se postupuje proti německému školství, proti německému učitelsvu atd, že raději o tom pomlčte!« Pánové, po těch věcech, které Vy provádíte od Liberce až po malé Ervěnice, nemáte příčiny takovým způsobem mluviti a zejména na Prahu ukazovati, ba Vy nemáte ani práva, abyste chtěli stavěti v nějaké špatné světlo Prahu v tomto směru; Ba, věřte mi, velectění pánové, že i klidní lidé řekli, kdyby Praha byla méně učinila pro německé školství, že by snad přivedla mnohé ty Vaše předáky, jimž hoří příliš v hlavě, snad k rozumu. Pan dvorní rada vytýká nám nepřátelské postupování při jmenování učitelů! Já se tomu divím, vždyť pan dvorní rada Bachmann má přece vědět, že okresní školní rada to jest, která ustanovuje terna a že městská rada nemůže voliti nikoho mimo terno. A pro německé školy jest to přece německá školní rada! Ale tu bych jen prosil upřímně, poněvadž si přeji smír v tomto království, a poněvadž si zejména přeji, aby takoví mužové, kteří stojí v popředí, spravedlivým a nestraným způsobem pohlíželi na naše záležitosti, - ať pan dvorní rada promluví s kterýmkoliv členem německé školní rady, a přesvědčí se, zdali jen jediný bude mu moci říci, že by se bylo stalo nějaké bezpráví v této věci.

(Hofrat Prof. SBachmann ruft: Es handelt sich nicht um den Bezirksschulrat, sondern um die Stadtvertretung. Die stellt immer die schlechtesten an!)

Pane dvorní rado. Vy nevíte co to jest volební právo ? Co mají říkat čeští učitelé, když česká okresní školní rada sestaví terno a městská rada nezvolí přímo loco navrženého? A totéž stane-li se u Němců, má býti panu dvornímu radovi důvodem k tomu, aby tvrdil, že zde v Praze jest nějaké nepřátelství proti německému učitelstvu?

(Hofrat Prof Dr. Bachmann ruft: Sie nehmen immer den schlechtesten statt des besten, das haben wir oft genug gesehen. Ich könnte eine ganze Menge Namen nennen ).

Pane dvorní rado, to jest právo volby a děje se tak v mnohých případech i v českém školství. Z toho nemohl byste odvozovati nějaké nepřátelství. Máte-li však nějaké jiné námitky, obraťte se na členy německé okresní školní rady. Pan dr. Schreiner sice o nich řekl, že zástupcové vyslaní do německé školní rady, jsou naši lidé, avšak lomu tak není. V německé školní radě mají Němci absolutní většinu a my 4 čestí zástupcové - ačkoliv jsme toho daleci, abychom chtěli nepřátelským způsobem vystupovati - nemůžeme proti 6 německým ničeho dělati, poněvadž tito dostaví se vždy v plném počtu a dovedou si svoje věci uhájiti, ačkoliv nemají k tomu namnoze příčiny, vyjímaje onu věc, na kterou ještě později přijdu.

Tedy, ohledně jmenování učitelů nemají pronešené výtky nejmenší podstaty a opakuji: račte se o tom přesvědčiti u svých členů německé školní rady, kteří nebudou moci uvésti jediný příklad pro tvrzení Vaše (Posl. dvoř. rada dr. Bachmann odporuje). Tak to přece musím panu dvornímu radovi vyložiti, jak se věci mají. On neví, že německá školní rada navrhuje terno a že městská rada jest vázána na toto terno.

To není jako na venkově, kde okresní školní rada není nijak vázána! V Praze, a opakuji to znovu, městská rada jest vázána na tři kandidáty v ternu a ten případ, že nevolí vždy přímo loco navrženého, nýbrž třebas tertio loco, vyskytuje se také při obsazování českých míst. (Hofrat dr. Bachmann widerspricht dem Redner. )

Pan dvorní rada bude musit dáti poučiti se soukromě, tady to nepůjde. (Veselost. )

Pan dvorní rada mluvil tu také o přijímání dětí do školy. Jaká zmatenost pojmů musí v hlavách obyčejných Němců býti, když jejich dvorní rada má takové názory o přijímání dítek do německých škol pražských? Ať uvede jediný případ, kde by se bylo stalo, že německé dítě nemělo býti přijato ! Ale my se budeme brániti proti tomu, aby do německých škol chodili české děti a budeme vše možné, po zákonu příslušné činiti, aby české děti do německých škol nechodily, poněvadž trváme nejen na Komenského zásadě, nýbrž i na přirozeném postupu, že dítě musí se vychovati nejprvé jazykem mateřským a teprve když dospělo do jistého stupně, že může se teprvé učiti také jazykům jiným, ale to splítat, co se děje zde při přijímání do německých škol, to odvažuje se některý z Vás ještě zde tvrditi, když nemáte jediného dokladu jiného, než to, že se píši články věcná, ukazující ovšem na paedagogickou a didaktickou stránku a výchovu mládeže, na nerozumnost jich rodičů, kteří mohou přece docela dobře opatřiti dětem svým znalost jazyka německého aniž by musili posílati děti do německých škol - to nazýváte znásilňováním, nebo nespravedlivým jednáním?

Podívejte se, co Vy děláte v Ervěnicích!

To byl jistě lapsus linguae u pana kolegy Anýže, když mluvil o povinnosti státu. Jest ovšem povinnost státního dozoru, ale je to smutné, že nedovedete obce přesvědčiti, že dle stávajících zákonů jsou ony povinny, stavěti i dodávati školní budovy takovým způsobem, aby to skutečně kulturního národa německého bylo důstojno. Co Vy v tak zvaném uzavíraném a po Vašem přání snad uzavřeném území děláte, tím nezdobíte ten germánský kmen, za to Vám nemohou býti povděčni zejména Vaši paedagodové a lidé, jichž je také dost a kteří spravedlivým způsobem již nyní nazírají na zápas obou národů.

V tomto království neměli byste zejména dotýkati se Prachatic a mluviti o vpádu do této i celé řady jiných obcí, kde jen dočasně domohli Jste se vlády a kde tvrdíte, že Čechové jsou živlem jen fluktuujícím a jak pravil pan dvorní rada jen jaksi trpěným, který by snad neměl míti žádného práva. Když tak mluví obyčejný muž v agitačním ruchu volebním, snese se to, ale když to tvrdí dvorní rada ve sněmu král. Českého, pak to nesvědčí o ušlechtilosti, ani o tom, že stojíte na těch velkých ideách, kterýmiž skutečně německý národ honositi se může a smí, tu vylučujete se v těchto věcech z něho, opouštíte ty eticky veliké stránky a stavíte se často na takový dobývačný předvoj, který chce se mermomocí jisté části tohoto království zmocniti a bylo již znamenáno, jakým způsobem, za jaké součinnosti a za jaké pomoci. (Výborně!)

Co se týče Prachatic, přiznal bych snad, že Praha učinila něco víc, ale víte, že špatné příklady kazí dobré mravy. Praha to nedělala sama, Praha, když viděla, jak Jste si do Třebenic dovedli přivésti jakousi kolonisaci, jen abyste umělým způsobem přítok žactva si opatřili, tolik my také umíme a musili byste míti podivné o nás přesvědčení, abychom se nebránili.

My známe také stará pořekadla česká a víme, že snad na něco hrubého nebudeme dávati hedvábnou rukavici. Přirozeno, že stejným způsobem jisté věci se musí odrážeti. Nechci to déle rozebírati, ale nemají se příklady takové uváděti, které jsou dvojsečnými zbraněmi, jak pro Němce, tak i pro jiné.

Konečně ukázal pan dvorní rada, co prý se děje s rozdělováním těch různých věcí ve školách, snad sešitů, knih a takových věcí.

Pánové, tu pan dvorní rada zase nezná celou věc. Rada městská vysadí jistý obnos, a určité částky dostanou správy jednotlivých škol. Pan dvorní rada ať se obrátí na správy škol, jak to dělí, a v německých školách je to přece německá správa, která poděluje.

Tedy prosím, pánové, odpusťte, jestli sem se dal sem tam unésti, ale jestliže mužové v předu národa stojící takovým způsobem dávají příklady, aby se postupovalo, a když zejména i ve sněmu tak se mluví, pánové, pak to nejsou zdravé poměry, tu není ethika pod Vaší půdou, tu nemůžeme se nadíti, že spravedlivě chcete prováděti tyto věci v tomto království.

Odpusťte, jest to dávným přáním krále českého, císaře našeho, že chce míti rovnoprávnost. A je to s podivem, že takovým způsobem se stavíte proti této věci, která přec jen vyžaduje jedno:

Nechme tu volné pole, popřejte zápas oběma národům stejně spravedlivý; který z nich konečně bude vítězem, to právě příští doby přinesou! Znásilněni býti nemůžeme; kdyby i vláda postavila se po Váš bok, dokud máme právo na své straně, dotud se nepodáme! (Výborně! Hlučný souhlas a potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se k řeči ještě pan posl. dr. Čelakovský.

Dávám jemu slovo.

Posl. dvoř. rada Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Není to poprvé, co při příležitosti projednávání zpráv komise školské o stavu školství přicházejí na denní pořádek stížnosti, jež se týkají zejména minoritních škol, a bylo by bývalo i zvláštní, aby tentokráte byla zpráva školské komise sněmem prošla, aniž by s některé strany tato palčivá důležitá záležitost uvedena byla na přetřes.

Po výtečné řeči mého přítele Dr. Podlipného, který zajisté odpověděl jménem nás všech na tvrzení, která byla s druhé strany pronešena a také po řečích předešlých řečníků s naší strany není roně třeba, abych se do detailu opětně pouštěl a vyvracel jednotlivé námitky ohledně Prahy, Prachatic a jiných měst. Také čas pokročil.

Toto thema by zajisté vyžadovalo dlouhého pojednání a musilo by se díti na základě podrobného studia akt, proto mohu žádati snad za poshovění, když o těch věcech nebudu mluviti, a když spokojím se poukazem na řeči pronešené s naší strany, které opravňují přesvědčení naše - pánové z druhé strany mohou míli své mínění a přesvědčení - kteréžto přesvědčení naše bylo také potvrzeno J. E. panem místodržitelem, když pravil, že nepopírá, když se jedná o českou školu, že to trvá ukrutně dlouho, kdežto s německou jde to rychle, a když dal poučení našim kruhům, že na našich obcích je také vina, poněvadž s německé strany kladou se stálé překážky, kdežto s české strany se nedělají daleko takové obtíže.

A to se stalo na př. v Králové Dvoře, kde se také s naší strany nestalo asi mnoho, takže mohla býti beze všeho zřízena čtyřtřídní škola německá.

Posl. Kubr (volá): Obec Králové Dvůr, kterou mám čest zastupovati, podala v této věci rekurs a konala svou povinnost.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Neračte vyrušovati řečníka.

Posl. Dr. Čelakovský (pokračuje): Přiznávám, že nejsem o věci té informován, ale na našem přesvědčeni to nic nemění, že ve věci minoritních škol se nepostupuje stejně a správně ať z těch neb oněch příčin a moje přesvědčení, které jsem si dovolil ve slavném sněmu několikráte hájiti, jest, že hlavní příčina těchto stížností a věčného škorpeni v naší zemi a toho stálého brojení jedněch proti druhým leží v tom, že nemáme žádného spravedlivého a rozumného zákonodárství ve věcech minoritního školství.

Slavný sněm přijal zákon v té příčině, ale zákon ten nebyl schválen, a od té doby všechny pokusy, které by k tomu směřovaly, aby otázky minoritního školství byly zákonem upraveny, selhaly a setkávají se s odporem právě na straně německé. Nejsou to jen otázky, které se týkají zřizování, rozšiřování a vydržování škol, otázky tak nesmírně palčivé, jak také dnešní debata ukázala, ale i jiné otázky neméně důležité, jako ta, zdali jest spravedlivo a rozumno, aby u nás k českým školám mohli také dohlížeti německé místní a okresní školní rady a k německým školám vice versa české školní rady. Jest to nesrovnalost, které by se již dávno mělo odpomoci. Ale když v tomto smyslu činíme nějaké podněty, můžeme býti přesvědčeni, že nenaleznou ohlasu na druhé straně.

A rovněž tak, pánové, když se jednalo dnes o měšťanských školách, a když bylo poukazováno k tomu, že prý právě z německé strany mají příčinu si stěžovati, že některé německé měšťanské školy nebyly zřízeny, tu třeba vytknouti, že na naší straně jest rovněž mnoho míst, jmenuji ku př. jen Budějovice, Duchcov atd., kde se dávno marně domáhají zřízení české měšťanské školy. A z toho plyne, že i zde nacházíme se při vlastní příčině sporů a stížností, totiž že nemáme žádného spravedlivého zákona o zřizování měšťanských škol nýbrž že jest to pouze administrativní věc. Nechci o tom mluviti, jakým způsobem se měšťanské školy zřizovaly druhdy a jak se zřizují dnes. Pánové sami ukázali, že to od benevolence dotyčného referenta závisí, zda-li se škola zřídí či nikoliv a že tu nejsou všude stejné důvody, které by měly býti zákonem vytknuty a které by stanovily, kdy měšťanská škola má se zříditi. Že na některých místech neměly se zříditi měšťanské školy, ježto tam není dostatečný počet dětí, je obecně známo a je jasno, že mělo by se hleděti k počtu dětí školou povinných v stáří 11-14 let v obci neb okresu. Kdybychom měli zákon v tomto směru, musel by se týkati také minoritních škol měšťanských a mohly by tyto stížnosti odpadnouti.

Konečně, pánové, jest tu ta velká důležitá otázka, která hýbe dávno všemi našemi myslemi, totiž aby u nás pomocí škol nebylo renegátů, jež se vychovávají v školách druhého jazyka. My považujeme to též za záležitost obecného prospěchu a národní cti, poněvadž jsme se přesvědčili, že v našem veřejném životě nikdo tolik zla nezpůsobil, ať mezi Čechy nebo Němci, jako renegáti (Tak jest!) a jestliže vychovávání děje se takovým způsobem, že školy mohou renegáty vychovávati, že české dítě chodí do německé školy, aby se odnárodnilo, pak naše společnost svým zákonodárstvím přispívá k tomu, že se renegátství vzmáhá a to vede zase dále k tomu, že renegáti, chtějíce osvědčiti své mínění, nejvíce štvou a stojí v čele každé štvavé akce jedné národnosti proti druhé. Kdyby těch renegátů nebylo, pak by nebylo vůbec toho štvaní, neboť já to řeknu otevřeně - velmi často jsem se stýkal s mnohými Němci, ale nikdy jsem nenašel u skutečných Němců takového nepřátelství, toho nepřátelského a opovržlivého ducha a mluvení o nás Češích, jako právě se to děje se strany renegátů. Aby tomuto renegátství byla učiněna přítrž, jest třeba přivésti k platnosti zásadu, která na Moravě stala se skutkem, kde byla přijata zásada, že české dítě patří do české školy a německé do německé školy. Přijměte tuto zásadu, když sami pravíte, že nestojíte o české děti. Sláva vám, že jste přišli k tomu předsvěčení. My o nic jiného dosud jsme neusilovali a se nestarali, než aby české děti byly v české škole. Jestli zaujímáte to stanovisko, nemáte příčiny, proč byste se stavěli proti t. zv. lex Kvíčala a to by byl předmět, o kterém můžeme velmi lehce dohodnouti.

Avšak, velectění pánové, po těch dlouhých zkušenostech, které jsem učinil ve veřejném životě, po těch zkušenostech, kterých nabyl člověk při zasedání tohoto sněmu, nenabyl jsem toho přesvědčení a naděje, že bychom tak lehkým způsobem dodělali se konečně spravedlivého rozřešení těchto nevyřízených otázek.

My mnohem spíše zregulujeme naše Labe a Vltavu se všemi přítoky a do spořádaných kolejí řeky naše přivedeme, nežli zde v zemi se sejdeme a rozumným způsobem upravíme otázky minoritního školství pro obě národnosti stejným způsobem, totiž aby byly školy pro obě národnosti stejně zřizovány, spravovány a vydržovány, a co se týče návštěvy jejich, aby platila pro obě národnosti stejná zásada, že dítě toliko na základě mateřského jazyka může býti vzděláváno.

Nemám bohužel naděje, že tak brzy přijdeme k tomu, abychom se v těch věcech dohodli, lituji toho a litovat toho budu tak dlouho, dokud budu míti příležitost ve veřejnosti působiti.

Jestliže ale toho lituji, pak zároveň musím říci, že lituji tím více, že za takových poměrů neužívá se veřejné tribuny k tomu, aby se veřejné vášně mírnily, nýbrž zneužívá se jí k tomu, aby se vášně ještě více rozpalovaly.

Račte odpustiti, že se toho nesúčastním. Mně šlo pouze o to, ukázati k cestám, kterými by bylo možno dosíci míru v naší vlasti, tak vroucně žádaného ode všech vlastenců. (Výborně ! Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu přihlášen. Prohlašuji rokování za skončené.

ES ist niemand mehr zum Worte gemeldet und ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Es haben sich zu einer kurzen tatsächlichen Berichtigung die Herren Abgeordneten Hofrat Dr. Bachmann und Kubr gemeldet.

Přihlásili se ke krátkým opravám věcným pan poslanec Dr. Bachmann a pan posl. Kubr.

Ich erteile dem Herrn Abgeordneten Hofrat Dr. Bachmann das Wort zu einer kurzen tatsächlichen Berichtigung.

Hofrat Dr. Bachmann: Hoher Landtag! Ich bätte gegen die Ausführungen des Herrn Dr. Podlipný) außerordentlich vieles zu sagen, weil er über vieles gesprochen hat, daß tatsächlich auch von einer anderen Seite he* trachtet und erörtert werden muß und sich erst dann als richtig erweist.

Ich will nur Dasjenige, worin er nur persönlich entgegen getreten ist, was eigentlich meine Person berührt hat, mit zwei Worten Streifen.

Er hat Sich gewundert, daß ich von einer fluktuirenden Bevölkerung gesprochen habe und hat aus prachatitz angespielt.

Ich bemerke, daß ich Prachatitz nicht im Auge hatte, sondern die tschechische Bevölkerung in der Umgebung von Brüx und in westböhmischem Kohlengebiet überhaupt. Was Prachatitz anbelangt, so darf es der Herr Abgeordnete Dr. Podlipný für sein Volkstum, doch nicht so in Anspruch nehmen, wie er es getan hat.

Er wird ja wissen, von wem Prachatitz gegründet wurde, und welche Nationalitäten bis zur Zeit -Žižkas und Hus dort geherrscht und gewohnt haben; ebenso, daß dann eine tschechische Periode der Stadt eingetreten ist und daß ihr bald die Regermanisierung von Prachatitz nachfolgte, ferner von der heutigen Bevölkerung 4/5 Deutsche sind. Als man unlängst daran ging, die Zahl der Wählerschaft festzustellen, fand sich, daß unter einer Anzahl von über 700 Wählern 86 Tschechen Wähler sind.

Ebenso hat sich bei anderen Gelegenheiten dasselbe Verhältnis gezeigt, so auch bei der letzten Volkszählung, die Sie allerdings nicht gelten lassen wollen, so wie auch wir die ihrige nicht gelten lassen. Ich bleibe also hier und sonst ganz ruhig bei dem, was ich gesagt habe, wenn ich auch direkt Prachatitz nicht gemeint habe; es gilt eben in gewissem Sinne auch für Prachatitz dasselbe, was ich von den westböhmischen Orten gesagt habe.

Nun wäre über Prag zu sprechen; ich bedauere, daß ich augenblicklich nicht die bestimmte Ziffernn in Händen habe, um dazutun, was für die arme deutsche Kinder von der Stadt getan wurde.

Es ist den Herren wohl erinnerlich, daß wir hier Jahre lang kämpfen mußten, um für eine Mädchenbürgerschulklasse, in welcher 109 Kinder in einem Zimmer jusammensaßen, die Errichtung einer zweiten Klasse zu erreichen.

(Abg. Anýž ruft: Ale české děti to byly a ne z Prahy!) Der Stadtrat hat dies zu tun nicht für nötig gefunden. Es soll zudem in demselben Gebäude zu dieser Zeit ein Schulzimmer gewesen sein, das geschlossen gehalten wurde.

Die Eröffnung dieses Schulzimmers wurde nicht bewilligt, weil die Stadt formell nicht dazu gezwungen war.

Ich weiß es, diese Dinge sind wechselseitig, unter Umständen wird gesagt:,, Ich tue es nur, wenn ich es tun muß!" Aber sie dürfen sich dann nicht als die allein Unschuldigen hinstellen.

Die von mir angeführten Tatsachen bleiben auch da durchaus ausrecht, weil sie wahr sind.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo ku krátké věcné opravě panu posl. Kubrovi.

Posl. Kubr. Slavný sněme! Bylo zde zmíněno v debatě, která se vedla se strany české, že byla zřízena německá škola v Královém Dvoře u samotného Berouna beze všech prý větších odporů obcí samostatných.

K vůli pravdě dovolím si zde konstatovati veřejně, že toto tvrzení nespočívá na úplně správných datech, poněvadž sám musím dosvědčiti, že jako poslanec za tento okres a za tyto obce vedl jsem deputaci k Jeho Excellenci panu místodržiteli jako předsedovi zemské školní rady a chodil jsem s nimi po všech možných úřadech, aby bylo zabráněno zřízení této německé školy. Ovšem síla montanní společnosti, která tuto školu sama vyvolala v život, byla silnější nežli celý okres a všechno namáhání, které jsme v této věci podnikli.

Pan dvorní rada Dr. Bachmann zmínil se o tom, že prý v německých krajinách - a prosil při tom za odpuštění a já prosím s druhé strany také za odpuštění element fluktující dává kádr pro obecné školy české v německých okresích. Pánové, jestliže někde se to děje, tak se to děje právě v Královém Dvoře, kde fluktující element jest německý, který dodává této německé škole materiál.

Velectění pánové, jsou to lidé z válcoven, z Teplic a z Falknova, kteří měli vyučiti lid, v továrně v tomto oboru, ale zatím se zde roztáhli a zřídili si školu.

Bohužel musím při tom žalovati, že okresní školní rada hořovická v této záležitosti přes protest obecního zastupitelstva v Královém Dvoře i okresního zastupitelstva v Berouně tuto školu zemské školní radě doporučila a zemská školní rada, poněvadž se jednalo o bolestínka německého, povolila hned.

My máme tolik českých škol, které tam visí, a o které se pracuje, a o které jsou podány dříve žádosti, ale poněvadž to jest montanní společnost, poněvadž to byli utlačovaní Němci, proto se škola hned povolila. To jsem byl povinen přednésti na obranu dotyčných obcí, abych poukázal na nestejný loket, jakým se měří českým školám, a jakým se měří německým školám. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Dr. Schreiner hat sich zu einer kurzen tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten.

Ich erteile ihm dasselbe.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag ! Der Herr Hofrat Dr. Bachmann ist bereits so gütig gewesen, mich gegen die sehr persönlichen Angriffe des Herrn Kollegen Anýž in Schutz zu nehmen und sich mit meinen Ausführungen namens der gesamten deutschen Abgeordneten zu identifizieren.

Ich kann nur persönlich hinzufügen, daß ich der Kampfesweise von "Phrasen, Lügen und Unwahrheiten" nicht folgen werbe, Wiewohl ich dem Kollegen Anýž mit denselben Waffen dienen könnte.

Ich möchte nun noch aus die Ausführungen des Kollegen Dr. Podlipný zurückkommen, welcher es rügen zu müssen geglaubt hat, daß ein hochachtbares Mitglied des hohen Hauses, ein Lord, wie er ihn genannt hat, die "Kühnheit" begangen hat, meinen Ausführungen zuzustimmen und sich sogar zu mir zu setzen.

Meine Herren, wenn das die Freiheit ist, von welcher der Herr schwärmt, dann muß ich gestehen, daß ich mir von der Freiheit stets einen besseren Begriff gemacht habe.

Endlich muß ich noch, um nicht mißverstanden zu werden, bezüglich meiner Bemerkungen, welche daraus hingezielt haben, daß speziell in Bodenbach Kinder von angestellten Staatsbeamten die dortigen Schulen füllen, hinzufügen, daß ich das auf das allerentschiedenste verdammen muß, und zwar aus dem Grunde, weil wir seit jeher und mit Recht die Forderung aufgestellt haben, daß im deutschen Sprachgebiete nur Deutsche angestellt werden Sollen (Poslanec Dr. Zimmer: Kde pak máte zákon?), und kommen Tfchechen hin, meine Herren, so können wir es zwar leider nicht immer verhindern (Poslanec Dr. Podlipný: Mohou, ale musí znát druhý jazyk. Když už umějí německy, tak nemáte príčiny!), aber dagegen müssen Wir auf das entschiedenste protestieren, daß durch den Zuzug, tschechischer Beamten den deutschen Gemeinden auch noch die Last von Minoritätsschulen ausgebürdet werden sollte. Damit schließe ich. (Lebhafter Beifall. Poslanec Anýž: Vy se budete roztahovat po celé zemi a nám nenecháte nic. Jděte do Berlína! Rufe. Wir gehen ja auch nicht zu Euch! Vielleicht nach Rußland oder Sibirien! Heiterkeit. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Ich erteile das Schlußwort dem Herrn Berichterstatter.

Zpravodaj poslanec Dr. Kotrbělec: Slavný sněme! K dalekosáhlé této debatě dovolím si jen několik málo slov. Správně poznamenal pan dvorní rada Čelakovský přede mnou, že debata, jaká byla tentokráte vedena při zprávě o národním školství, nebývala zvykem; také při první dnešní předložené a projednané zprávě za rok 1901 odbyla se věc docela hladce. Teprve při zprávě z roku 1903-4 vyvinula se obsáhlá debata místy zajisté docela ostrá a bojovná.

Jak se to stalo?

Stačilo, že pan poslanec Dr. Stranecký dal, abych tak řekl, jakýsi popud, aby se vyvinula debata, ačkoliv návrh jeho vlastně s věcí přítomnou neměl nic společného jednaliť o industriálních učitelkách, o kteréžto záležitosti bylo v posledním zasedání již jednáno a rozhodnuto. Vážení pánové, co to znamená?

To znamená, že školské záležitosti přirostly zajisté oběma stranám a zejména nám Čechům k srdci, že při první příležitosti, která se vyskytla, bylo o nich hovořeno šíře, než bývalo zvyklo. Řekl bych, že viselo přímo něco v povětří a že při první příležitosti, která se udála, vybuchlo to přímo silou elementární.

Velectění pánové, stojím zde jako referent školské komise, která učinila Vám určitý návrh a v jeho mezích ovšem mohu také své závěrečné slovo držeti.

Myslím však, že nechybím, jestliže jako referent stejně jako předseda školské komise pan dvorní rada Čelakovský dám tomu přesvědčení výraz, že všichni my - myslím, že to platí bez rozdílu aspoň na naší české straně - kteří bychom si přáli opravdu smírného a dobrého spolužití veškerého obyvatelstva v tomto království, bychom pokládali za první požadavek, aby každý podnět, každá příčina, často dosti malicherná, která může vznítiti vášně a boje, byla odstraněna.

Souhlasím plně s názory pana dvorního rady Čelakovského, že postrádáme v první řadě zákona na zřízení a ochranu našich menšinových škol a zajisté bychom všichni ze zkušenosti jak Češi tak Němci mohli dotvrditi, že právě zřizování těchto škol menšinových bývá příčinou nejvášnivějších bojů, které se pak rozšiřují všemi směry.

Jakkoliv nemám žádného zmocnění se strany školské komise, abych v tom směru něco přednášel, myslím přece, že nenarazím na odpor ani na straně německé, pokládám-li za vhodné říci, aby přáním po této stránce pronášeným cestou zákonnou se učinilo zadost.

Co se týká zprávy vlastní školní komise, velectění pánové, dovoluji si jako referent upozorniti na to, že zpráva, která právě teď je předmětem hlasování, týká se r. 1902, 1903, 1904, totiž o tom stavu, v jakém tehdy školství naše se nalézalo Věci, které dnes byly přednešeny, nespadají do této doby a tu ovšem školská komise neměla příležitosti, těmito záležitostmi se zabývati a já sám v této stránce nemohu jinak, než přes často dosti pohnutou debatu, která však k vysvětlení mnohých názorů přispěti mohla, žádati slavný sněm, aby ráčil schváliti návrh zemské školní komise, že totiž zprávu zde podanou o stavu národního našeho školství za r. 1902-19031904 bére na uspokojivě vědomí, (Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování je tištěný návrh komise.

Gegenstand der Abstimmung ist der gedruckte Kommissionsantrag.

Žádám pány, kteří návrh přijímají, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Kommissionsantrag annehmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Denní pořádek jest vyčerpán.

Die Tagesordnung ist erschöpft.

Der Herr Abgeordnete Pacher hat im telegraphischen Wege während der Sitzung ersucht, ihn von der heutigen Sitzung zu entschuldigen, was ich hiemit tue.

Se strany pana poslance Pachra došel mezi sezením sněmu telegram, ve kterém žádá, aby byl omluven pro dnešní sezení, což tímto činím.

Páni poslanci Stanislav Mayer a soudruzi mně podali návrh.

Die Herren Abgeordneten Stanislaus

Mayer und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Sněmovní tajemník Dr. Haasz (čte): Návrh poslance Stanislava Mayera, Antonína Zázvorky a soudruhů na změnu zákona ze dne 25. května 1876 ve příčině řádu policie požární vydaného.

Slavný sněme! Nutnost změny zákona, daného dne 25. května 1876, kterým se vydává řád policie ve příčině ohně pro království České, byla všeobecně uznána a také již zemským výborem kroky učiněny k upravení osnovy nového řádu požárního.

Otázka brzkého uzákonění nového řádu požárního jest pro další vývoj a uplatnění dobrovolného hasičstva velice naléhavou a proto navrhujeme:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, učiniti dále, čeho třeba, aby osnova nového zákona požárního byla s všemožným urychlením vypracována a slavnému sněmu k projednání předložena.

V   příčině formální budiž návrh ten přikázán komisi pro obecní a okresní záležitosti bez prvního čtení.

V  Praze dne 20. září 1907.

Stanislav Mayer, Antonín Zázvorka a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Páni poslanci Bíba a soudruhové mně podali návrh.

Die Herren Abgeordneten Bíba und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Žádám, aby byl tento návrh přečten

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte): Návrh poslance M. Bíby a soudruhů na poskytnutí podpory obyvatelstvu okresů Pacovského, Pelhřimovského, Kamenického a Počáteckého z prostředků státních a zemských.

Slavný sněme! Krupobitím zuřivším dne 6. srpna 1907 těžce poškozena celá řada obcí výše zmíněných okresů, jak šetřením politickými úřady zjištěno. Pohroma tato tím více doléhá na bedra obyvatelstva, ana jí úplná výhyna ozimu na