Als ein krasses Beispiel sei mir hinzuweisen gestattet aus den k. k. Bezirksschulinspektor in Reichenberg.

Der Bürgerschuldirektor aus Bensen ist nach Reichenberg als Inspektor gekommen, wo die Lehrer Aftivitätszulagen erhalten.

Der Inspektor erhält diese nicht und hat außerdem die freie Wohnung verloren.

Mit dieser Frage steht im Zusammenhange die Besetzung jener Stellen, welche durch den Abgang der Direktoren oder Lehrer als Inspektoren frei werden.

Diese Stellen sind in der Regel besetzt worden mit Substituten, meist jungen Leuten, welche die Reifeprüfung hinter sich haben und sich vorbereiten müssen zu anderen Prüfungen, daher nicht das leisten können, was sie leisten sollen!

Oft sind es aber auch ältere erfahrene Herren, die schon die Prüfung haben und die dann wieder mit dem lächerlich kleinem Gehalte angestellt werden.

Es wäre sehr wünschenswert, daß diese Stellen als provisorische Fachlehrerstellen ausgeschrieben werden mit vollem Gehalte.

Die Lehrerpensionisten - auch diese Frage ist in der Schulkommission erledigt worden, doch kommt sie wie alle anderen nicht auf die Tagesordnung. Seitens der Schulkommission wurde der Landesausschuß beauftragt, positive Vorschläge zu erstatten. In dem Verzeichnisse der Pensionisten ist eine ganze Reihe zu finden, welche nicht einmal das Existenzminimum haben, ja sogar einzelne, welche unter 300 Kronen an Pension haben. Mit dem Betrage auszukommen, ist heutzutage unmöglich. Es wäre auch hier lebhaft zu wünschen, daß die Sache nicht länger hinausgeschoben werde, sonst Sterben manche inzwischen den Hungertod.

Für die Industriallehrerinnen und Kindergärtnerinnen waren in der Schulkommission alle Mitglieder dafür, daß ihre Verhältnisse geregelt und gebessert werden, und wenn die Ausstellungen, die in der Schulkommission angenommen wurden, Gesetzform Verlangten, wäre für die Industriallehrerinnen das getan, was unter den Verhältnissen zu tun möglich war und würden dieselben damit wohl zufrieden fein.

Für die Kindergärtnerinnen kann leider Schulkommission und der Landtag nicht in der Weise eintreten, da sie nicht Angestellte des Sandes, sondern meistens Privatangestellte oder Gemeindeangestellte sind. Doch wird dahin getrachtet, daß die die Kindergärten erhaltenden Faktoren genötigt werden, für das Alter der Kindergärtnerinnen zu sorgen. Dann ist noch etwas von den Gnadengaben zu erwähnen.

Eine ganze Reihe von Gesuchen um Gnadengaben liegt seit 5 Jahren und länger vor und trotzdem sie in der Schulkommission erledigt wurden, kamen sie nicht aus dem Hause hinaus.

Auch hier wird es so werden, daß manche früher sterben, bevor sie in den Genutz der Gnadengabe kommen. Hier mache ich darauf aufmerksam, daß einzelne Ansuchen um Gnadengaben keine Beilagen hatten, daß dieselben daher nicht verhandelt werden konnten.

Die verkürzte Dienstzeit. Es gelangen Petitionen vor, welche die Herabsetzung der Dienstzeit auf 35 Jahre fordern. Wenn man sich darüber wundert, so will ich ganz kurz erklären, warum diese eingebracht wurden.

Im Reichsvolksschulgesetze steht ausdrücklich, daß die Lehrer bezüglich der Pensionierung im allgemeinen nach den Normen für die Staatsbeamten behandelt werden sollen. Da nun für die Staatsbeamten die 85 jährige Dienstzeit bewilligt wurde, so hat die Lehrerschaft jetzt dasselbe verlangt.

Wir sind aber sehr bescheiden geworden, und haben uns schon angewöhnt, daß wir bei weitem nicht das bekommen, was wir verlangen. Wir sind zufrieden, wenn wir eine tatsächliche 40 jährige Dienstzeit bekommen, aber nicht, wie es jetzt der Fall ist, eine 43jährige Dienstzeit, denn bekanntlich werden die Dienstjahre vor der Lehrerbefähigungsprüfung nicht eingerechnet und so kommt es vor, daß die Dienstzeit nicht 40 Jahre, sondern 42, 43 beziehungsweise noch länger dauert.

Das Disziplinargesetz hat die Schulkommission in einer Reihe von Sitzungen beschäftigt und endlich ist man Soweit gekommen, daß beschlossen wurde, die ganzen Anträge und bisherigen Arbeiten dem Landesausschusse zuzuweisen zur Schaffung eines neuen Gesetzes.

Leider wird auch dieses Gesetz nicht sobald das Licht der Welt erblicken, da es auch nicht aus die Tagesordnung des Hauses gekommen ist.

Ferner verlangt die Lehrerschaft neue Abänderung des Schulaufsichtsgesetzes, besonders in der Richtung, daß sie eine ordnungsmäßige Vertretung in allen, auch in den obersten Behörden im Landesschulrate, habe.

Dann die Abänderung des sogenannten Lehrersoldatengesetzes in der Richtung, daß das Freiwilligen-Jahr mit als Dienstzeit eingerechnet wird und ein neues Stellvertretungsgesetz, da das jetzige sehr linkenhast und äußerst reformbedürftig ist.

Das Gesetz über die freie Bewerbung oder die Besetzung der Lehrerstellen an Mädchenschulen. Die Lehrerschaft wird - trotz der Ablehnung des Legler'schen Antrages in der Schulkommission - fortgesetzt Verlangen, daß das freie Bewerbungsrecht gewahrt werde, wie es eben durch die Reichsvolksschulgesetze gewahrt ist, wie ich sofort nachweisen werde, und sie wird nicht eher davon abgehen, als bis dieses Ziel erreicht ist.

Ich wiederhole zudem noch zwei Ziffern; in den zehn Jahren von 1894/95 bis 1904/05 hat sich die Zahl der männlichen Lehrkräfte um 17%, die Zahl der weiblichen um 70% vermehrt, also um mehr als viermal soviel.

Wir Verlangen, daß beide Geschlechter sich gleichmäßig um Lehrerstellen an Mädchenschulen bewerben können, und daß als Leiter von Mädchenschulen in der Regel männliche Lehrer ernannt werden.

Nach §§ 14 und 15 des Reichsvolksschulgesetzes können an einer Mädchenschule Lehrer und Lehrerinnen angestellt werden. Für die Lehrerinnen gilt die Einschränkung des § 16: "Ob in den unteren Klassen der Unterricht der Knaben weiblichen Lehrkräften anvertraut werden kann, bestimmt die Landesgesetzgebung. " Das Reichsvolksschulgesetz kennt überhaupt nicht Lehrer- oder Lehrerinnenstellen, sondern nur Lehrkräfte.

Das Landesgesetz enthält keine Bestimmung bezüglich der Berufung von Lehrkräften; dafür hat das Reichsvolksschulgesetz schon gesorgt.

Nach § 48 des R. -V. -G. gehören zur Zulassung zum Lehramte die österreichische Staatsbürgerschaft und der Nachweis der gesetzlichen Befähigung; für die Schulleiter der Nachweis zur Erteilung des Religionsunterrichtes. " Derselbe Paragraph erklärt ganz klar, bündig und unzweideutig: »Der Dienst an öffentlichen Schulen ist ein öffentliches Amt und für alle Staatsbürger gleichmäßig zugänglich. "

Ich betone, "öffentliche Schulen" und "alle Staatsbürger" und "gleichmäßig" zugänglich. Unter "öffentlichen Schulen" sind Mädchenschulen doch auch gemeint, zu "allen Staatsbürgern" gehören die Lehrer auch. Also ergibt dieser Paragraph klar, daß auch an Mädchenschulen Lehrer angestellt werden können.

Paragraph 50 R. -V. -G, sagt weiter: "Dem Präsentierten, der den im §48 gestellten Anforderungen entspricht, kann die Anstellung nur dann Verweigert werden, wenn derselbe - kurz gesagt - vom Lehramte entlassen Werden müßte. "

Auch das ist ganz klar. Wir werden fortgesetzt dafür eintreten, daß diese Paragraphe in ihrer Giltigkeit bleiben, und wir wollen nur wünschen, daß auch die Bezirksschulräte sich keine Eingriffe in ihre Rechte gefallen lassen.

Die Verehelichung der Lehrerinnen! Meine Herren, der Herr Kollege Legler hat schon der Schulkommission erklärt, daß es eine Fabel sei, wenn man vom Zölibat der Lehrerinnen spricht, da es nirgends geschrieben steht, daß eine Lehrerin nicht heiraten darf. Ich bekenne mich dazu, daß ich persönlich nichts dagegen hätte, wenn die Lehrerinnen heiraten würden und ihren Beruf weiter ausüben könnten, - ich erkläre aber, daß ich keine persönlichen Interessen dabei habe. (Heiterkeit. )

Nun aber stehen die Lehrerinnen selbst aus dem Standpunkte, daß sich der Beruf einer Hausfrau und Mutter nicht mit dem Dienste einer Lehrerin verträgt - und das ist auch ein ganz richtiger Standpunkt. (Abg. Glöckner ruft: Das wollen auch die Sozialdemokraten nicht!)

Deshalb wird sich der beste Ausweg darin finden, daß einfach gesagt wird, die Lehrerin, die sich Verheiratet, bekommt eine Abfertigung, deren Höhe nach der Dienstzeit und den in den Pensionsfond geleisteten Beiträgen bestimmt hat.

Ich komme zum Schlusse. Alle diese Forderungen, welche die Lehrerschaft stellt, werden in einer Denkschrift zusammengefaßt, diese wird Seiner Durchlaucht dem Herrn Oberstlandmarschall und Seiner Exzellenz dem Hrn. Statthalter vorgelegt werden, und wir wünschen lebhaft, daß die Forderungen, welche dort gestellt werden, möglichst bald Gesetzeskraft erlangen. (Lebhafter Beifall. Bravorufe. )

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k řeči první řečník, který jest zapsán pro návrh.

Dávám slovo panu poslanci dru Čelakovskému.

Poslanec Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Sněmovní rokování nachází se na takové sklonné ploše, že jest velmi obtížno ještě míti odvahu, aby rokováni toto bylo řečmi zdržováno. Ale nicméně se nacházíme při tak důležitých kapitolách, jako jest vyučování a vzdělání na jedné straně a na druhé straně při kapitole o vědě a literatuře, takže my, kteří nemáme na tom žádnou vinu, že teprvé v pozdní hodině přichází k rokování o těchto otázkách, musíme prositi, aby nám bylo dopřáno aspoň několik slov pronésti.

Co se nejprve školství týká, mám za svou povinnost vytknouti, co již předešlý pan řečník byl zde pověděl, že školská komise během letošního zasedání velmi mnoho schůzí odbývala a že se snažila, aby skoro všechny předměty vyřídila, které jí ve formě zpráv zemského výboru anebo návrhů pánů poslanců anebo ve formě peticí byly předloženy.

Jest to velká řada záležitostí, které předešlý pan řečník vyjmenoval, záležitostí, které se týkají zejména hmotného postavení národního učitelstva vůbec.

Tím ovšem mi usnadnil předešlý pan řečník poněkud práci, a nechci jej následovati, abych unavoval sl. sněm výpočtem těch otázek, o kterých ve školské komisi netoliko bylo jednáno, nýbrž o kterých byly podány určité návrhy ve formě obšírných referátů.

Já bych jen jeho vývody v některém ohledu chtěl poněkud doplniti a se omluviti, že na leccos, co on řekl, nemohu reagovati, poněvadž jsou některé otázky sporné, jichž se dotknul a které také v komisi školské spornými zůstaly, a kdybychom se do těchto otázek hned dnes pustili, rozhodně bychom protáhli velice debatu.

Doufám, že aspoň v podzimním zasedání se udá, aby záležitosti tyto, ať již byly jednomyslně vyřízeny anebo o kterých mínění se rozcházelo, přišly na pořad slavného sněmu, a pak bude příležitost o těchto věcech obšírně promluviti.

Velectěný pan kolega, předešlý řečník, výslovně podotkl, že učitelstvo o svých požadavcích míní sestaviti obšírné promemoria, které chce podati na příslušná místa, a můžeme se jen tomu těšiti, že co nám se nepodařilo, může touto cestou se podařiti a docíliti, totiž, aby zemský výbor se otázkami těmi zabýval.

Chci při tom jménem školské komise prohlásiti, že co se průtahu těchto otázek týče veškerou zodpovědnost komise školská od sebe odmítá a že pokud na ni bylo, mohly tyto tak důležité otázky zde býti vyřízeny. Ano, musím jménem komise školské žádati, aby alespoň slavný zemský výbor hleděl přípravu nějakou učiniti, když nebylo již možná věc do sněmu přivésti, aspoň v tom směru, aby v budoucím zasedání byla školské komisi dána možnost, aby o všech těchto záležitosti jednati mohla, zejména, aby měla komise všechna potřebná statistická a finanční dáta po ruce; to přec mnoho není žádáno. Bylo dosti stěžováno na to i dosti právem, že zemský výbor dostatečně nepodporuje snahy, které se ve slavném sněmu objevují.

Proč se tak hlavně děje, může, pánové, ovšem každý vyčísti z našeho rozpočtu, ve kterém je viděti, že máme letos zase 21, 000. 000 korun schodek, a může si tedy snadno domysliti, proč energie na straně zemského výboru a také na straně většiny pánů sněmovníků v tom ohledu, aby se těmto důležitým účelům věnovaly větší sumy, ochabuje, a proč není tak horlivá, jak by si každý přál.

Dokud zemské finance nebudou upraveny, - jest to v jiných oborech a také v tomto - nezbývá, než pokrčiti rameny a litovati, že nemůžeme prosaditi všechno to, co bychom za jiných okolností rádi učinili a upravili.

Co se pak školských otázek týká, mám za svou povinnost vytknouti několik otázek, o  kterých se předešlý pan řečník nezmínil a o kterých v komisi též bylo jednáno, a litovati zároveň s ním, že nejenom otázka týkající se poměru industriálních učitelek a jiné podobné jednomyslně komisí přijaté záležitosti nepřišly na denní pořádek, nýbrž litovati také, že jiné důležité otázky, které v komisi byly projednány, nemohou býti předloženy slavnému sněmu.

Jest to zejména otázka nákladu na školství v Praze a Liberci, která souvisí s připojením předměstí ku hlavnímu městu. Jest známo, že tato otázka jsouc stále nevyřízena jest překážkou důležité myšlenky, aby se velká obec Pražská mohla utvořiti.

Jest to dále otázka, na kterou učitelstvo klade hlavní váhu, totiž disciplinární řád. I v tom ohledu s naší strany bylo učiněno, co bylo možného, zejména aby zemský výbor v té věci s vládou zavedl jednání, a není zajisté překážky, aby zemský výbor učinil opatření, aby komise v budoucím zasedání sněmovním měla možnost rozhodnouti se pro to neb ono znění disciplinárního řádu.

Velectění pánové, i jiné otázky velmi důležité byly předmětem jednání ve školské komisi, jako na př. otázka pokračovacích škol, která táhne se již po 30 let - a při které sám mám jakýsi osobní interes, aby důležitá ta otázka k nějakému kloudnému konci byla přivedena.

Velectění pánové! Ráčíte míti zprávu ve svých rukou o této otázce, a když nemohli jsme návrh komise vyříditi, jest si aspoň přáti, aby zemský výbor ve smyslu resoluce dále pokračoval.

Totéž týká se velmi důležité otázky opravy zákona o dozoru ku školám, kterážto otázka byla u nás ve sněmu častokráte vyvolána jak s toho stanoviska, aby školní úřady byly podle národnostního principu upraveny, jak jest to v zemské školní radě, tak i s toho stanoviska, že se žádalo se strany občanstva - a v tom ohledu podány jsou různé návrhy mého přítele Adámka - tak i se strany učitelstva, v kterémžto ohledu přičiňoval se zejména pan kolega Legler,

aby zákon o dozoru ku školám byl upraven takovým způsobem, aby zástupcové učitelstva byli větším počtem v okresních školních radách a vůbec úřadech školních zastoupeni. K tomu se, pánové, připojuje otázka organisace školství, která souvisí s otázkou minoritního školství a se vším tím, o co po dlouhá léta usilujeme s jedné i druhé strany, aby totiž školství naše dostalo se v národnostním ohledu do naprostého klidu.

Nebudu se o všech těchto věcech dále šířiti, ježto bylo zde během debaty mnoho promluveno o důležitých otázkách, které nás dělí; ve školské komisi alespoň vždy bylo možno jednati o těch otázkách, jež nás více méně spojují, a já bych nerad svojí řečí zase znovu otevíral rány, které zde beztoho dosti byly rozjitřeny.

Račte mi tedy odpustiti, že se spokojím pouze s tím, že znovu dovoluji si zejména pana přísedícího zemského výboru, který jest referentem pro školství, žádati, ano do jisté míry i zodpovědným učiniti, aby v této věci učinil, co jest jeho možností, zejména pak, aby přiměřeně připravil návrhy, o nichž by komise školská mohla jednati.

Pánové, nemohu se tím tajiti, že když komise koná 20 nebo 30 schůzí, věnuje dlouhé hodiny podrobnému rokování a nemá z toho nic positivního vzejíti, že jest mezi námi, členy této komise, omrzelost, ano šíří se i mínění, že se nedáme více do ní voliti. Tedy račte laskavě vzíti na vědomí toto sdělení, které zde já, jako předseda komise, znaje smýšlení velké většiny členů komise, tlumočím.

Pánové, račte mi nyní dovoliti, abych několika slovy dotkl se otázek, které souvisejí s kapitolou o vědě a umění. Jsou to zejména pro nás historiky důležité resoluce, které jsou navrženy a o kterých pokud možno stručně se zmíním.

Jsou tu zejména dvě resoluce, které se týkají archivu zemského. Jedna resoluce žádá, aby do vatikánského archivu byli posíláni také mladší historikové. Rozumím této resoluci tak, že vedle úředníků v archivu zemském mají tam býti vysíláni také stipendisté obou národností, a s tím bych také souhlasil.

Upozorňuji však, že utěšeným způsobem pokračuje dnes vydávání pramenů archivu vatikánského ve formě »Monumenta vaticana«. Tato publikace působí království Českému takovou čest, že bych si nepřál, aby snad právě v tomto dalším vydávání monument nastal nějaký odklad Máme v rukou čtyři velké díly, a jsou to hlavně spolupracovníci dr. Klicmann, dr. Novák a dr. Krofta, kteří vydali tyto díly, o kterých kritika domácí i cizí vysoce pochvalně se zmínila. Mohl bych ukázati obšírné kritiky, které mám po ruce a které by ukázaly, že jsou to hlasy, které vítají publikace tyto a staví je vysoko i nad jiné cizozemské. A tu jest zajisté potřebí, aby v této publikaci dále bylo pokračováno.

Máme vydané díly, obsahující akta papeže Klimenta VI. od r. 1342 až 1352, pak akta papeže Innocence VI. z 1. 1352 1362 a pak jest najednou laguna dvou až tří dílů, a pak teprvé přichází díl pátý obsahující akta z r. 1378-1404. Papežové následující scházejí. Jest velice důležito, aby tři díly scházející a pak i následující brzo vyšly, a k tomu právě jsou úředníci zemského archivu povoláni, kteří na sebe toto vydání vzali a kteří nemohou v něm pokračovati jinak, nežli když budou v archivu vatikanském dále pátrati a opisy doplňovati. Když pak jim budou při tom mladší historikové pomáhati, tedy zajisté nikdo nemůže proti tomu ničeho namítati, poněvadž tím způsobem se mladým badatelům otvírá pole, aby se mohli seznámiti se světem a mohli nabýti jiných názorů o vědeckém bádání vůbec, poněvadž ve vatikánském archivu jsou historikové všech národů vzdělaných, kteří se tam stýkají, a tím dána jest možnost i naše postavení vědecké uhájiti ve světě.

Přicházím k druhé resoluci, která se zde navrhuje a která žádá, aby při archivu zemském při nejbližší příležitosti bylo přikročeno k ustanovení řádně kvalifikovaného německého úředníka, který by byl dle možnosti zároveň germanistou neb právníkem. Podotýkám, že historická komise, když o této věci jednala, neměla žádných námitek proti tomuto stanovisku, nýbrž že nalezla přiměřeným, aby zejména v archivu zemském království Českého byl aspoň jeden historik, který by se specielními dějinami německého obyvatelstva zabýval. To jest požadavek docela spravedlivý, a není příčiny proti tomu nějakých námitek činiti.

Rozumím však té resoluci tím způsobem, že se musí v archivu především hleděti k tomu, aby úředník, má-li býti nazván kvalifikovaným, mohl se se stranami dorozuměti, znal jazyk archivalií, které tam jsou, a mohl ovládati veškerou vědeckou literaturu.

Předpokládám proto, třeba to byl německý úředník, že bude uměti tolik česky, jak toho jest potřeba případně, že bude znáti oba zemské jazyky, jak to žádá regulativ z r. 1861. Třeba, že to není dnes možná, aby úředník znal oba jazyky stejně dokonale, jak jsme si tu znalost mohli zjednati my, vyšedše ze středních škol, kde nám byla možnost k tomu dána. Dnes jsou střední školy takové, že ani Němec ani Čech nemůže se druhému zemskému jazyku úplně přiučiti, a s touto zkušeností musíme ovšem počítati a nesmíme se v tom ohledu na příkré stanovisko stavěti, když se k tomuto nedostatku našeho veřejného školství a života poukazuje.

Velectění pánové! Když jsem poukázal k tomuto vědeckému bádání, mohu zajisté s povděkem zaznamenati a konstatovati, že naše vědecké bádání, hlavně za podpory slavného sněmu velmi zdatně pokračuje, že toto vědecké bádání netoliko v těch monumentech Vatikánských, nýbrž také ve vydávaném Diplomatáři utěšeně pokračuje, a tak dávné naše požadavky, které jsme činili a po nichž jsme toužili, jsou přiváděny ve skutek. Zejména v Diplomatáři máme sklad všech starých listin kriticky vydaných a můžeme se těšiti, že i v tom ohledu se činí přípravy, aby starší zemské sněmy dále vědecky se publikovaly. Když pak vidíme, že archiv zemský podal zprávu, kde všecky publikace a přípravy a práce samému sněmu k vědomosti a před oči předvedl, můžeme zajisté s velkým potěšením a uznáním vysloviti se o všech těchto snahách vědeckých, které se dnes za munificence jak slavného sněmu tak i zemského výboru, zejména referenta jeho, pana přísedícího zemského výboru poslance Adámka, dějí Pan referent naší rozpočtové komise velice usnadnil mně moje postavení, když mám mluviti o poslední resoluci, která se v kapitole 10. navrhuje.

Byl jsem požádán totiž za intervenci od »Svazu českoslovanského studentstva, ve kterémž se nalézá skoro 50 spolků studentských, a kterýžto Svaz se musí považovati za nástupce druhdy nám tak velice vzácného a důležitého Akademického spolku, ve kterém jsme vyrostli k veřejnému životu. Tento spolek se na mne obrátil, abych se jeho záležitosti ujal, aby věc, jak zde byla navržena, byla napravena. Poněvadž tento spolek jest nejčetnější a sleduje účele společné všemu studentstvu, a sice má velkou knihovnu bývalého Akademického spolku, rozmnožuje ji, má čítárnu, sleduje tytéž účele, společné všemu studentstvu, a poněvadž již podal petici za podporu v roce 1905, která nebyla vyřízena, ačkoliv spolku, který petice nepodal, vyřízena byla, má zajisté spolek příčinu si stěžovati.

Ale tím, co pronesl pan zpravodaj rozpočtového výboru, jest věc napravena tím způsobem, že se resoluce doplňuje, která zde se strany rozpočtové komise je předložena, že se má při tom hleděti netoliko k dvěma spolkům, o kterých v resoluci jest řeč, nýbrž také k jiným spolkům, sledujícím všeobecné úkoly studentstva.

Vítám tedy s potěšením podnět, který se stal se strany pana zpravodaje samotného a doufám, že zemský výbor bude míti možnost, aby, jako jiným českým spolkům a dvěma německým spolkům, které všeobecný účel studentský sledují, totiž »Lesehalle« a »Germanii«, také tomuto hlavnímu spolku všeho studentstva dle poměru jeho členstva v jeho lůně se nalézajícího a dle poměru studentstva českého vůbec, subvenci poskytnul.

Tím myslím, že mohu ukončiti své vývody.

Mínil jsem sice ještě o mnohém jiném se zmíniti, zejména o nutnosti, aby slavný sněm ráčil podporovati všeobecně vychovatelské a humánní účely, jako je Svaz Osvětový. spolky pro ochranu dětí atd.

Byl bych rád tak učinil, ale, aby pánové neřekli, že jsem čas zabral, jak se mnohým již nyní vytýká, končím a přeji si jen, abychom, až sejdeme se na podzim, ve všech těchto otázkách vysoce důležitých, kulturních a vědeckých, školských a humanitních, ano i ve všech otázkách politických, které jsou zajisté společné a důležité oběma národům naší země, šli společně, hleděli se o nich přátelsky dohodnouti a při tom podporovali se aspoň tak, jak se snažíme dle možnosti činiti aspoň ve školské komisi. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall. Es hat sich noch als Redner für die Anträge der Herr Abg. Glöckner eintragen lassen.

Der Herr Abg. Maštálka hat sich zu einem formalen Antrage das Wort erbeten.

Přihlásil se o slovo ještě pan poslanec Glöckner, jenž dal se zapsati pro návrhy, a pan poslanec Maštálka k formálnímu návrhu.

Dávám slovo panu poslanci Maštálkovi.

Posl. Maštálka: Navrhuji konec debaty.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Maštálka navrhuje konec debaty.

Der Herr Abgeordnete Maštálka beantragt Schluß der Debatte.

Žádám pány, kteří přijímají konec debaty, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Schluß der Debatte annehmen, die Hand zu erheben.

Ist angenommen.

Jest přijal.

Ich erlaube mir, noch mitzuteilen, daß sich noch weiters zum Wort gemeldet haben: contra der Herr Abg. Graf Zedtwitz, pro die Herren Abg. Krejčí und Glöckner.

Es gelangt daher zum Worte der Herr Abg. Graf Zedtwitz.

Die Herren Abg. Glöckner und Krejčí ersuche ich, sich aus einen Generalredner zu einigen.

Dovoluji si sděliti, že jsou toliko zapsáni ještě páni poslanci hrabě Zedtwitz proti návrhům a páni poslanci Krejčí a Glöckner pro návrhy.

Přijde nyní k řeči pan poslanec hrabě Zedtwitz jako generální řečník proti návrhům.

Požádal jsem pp. poslance Krejčího a Glöcknera, by se usjednotili stran generálního řečníka.

Der Herr Abg. Glöckner ist gegenwärtig nicht im Hause anwesend.

Ich werde einstweilen dem Herrn Abg. Grafen Zedtwitz das Wort erteilen und bitte die Herren, sich inzwischen auf einen Generalredner zu einigen.

Ich erteile dem Herrn Abg. Grafen Zedtwitz das Wort.

Abg. Graf Zedtwitz: Hoher Landtag! Vor allem bitte ich, aus dem Umstände einerseits, daß ich als Kontraredner eingetragen bin und andererseits aus meinen folgenden Ausführungen in gar keiner Weise entnehmen zu wollen, daß ich gegen unsere Volksschule oder gegen das Volksbildungsschulwesen im allgemeinen aufzutreten gewillt bin. Das liegt nicht in meiner Absicht. In meiner Absicht liegt es ganz allein, auf gewisse Umstände aufmerksam zu machen, von deren Darlegung, beziehungsweise Abstellung ich die Hoffnung schöpfe, daß es möglich wäre, die so bedeutende Steigerung der Kosten unseres Volksschulwesens, immer unter der Voraussetzung der Richtbeeinträchtigung der Bildung des Volkes und des Volksschulunterrichtes, einigermaßen herabzumindern.

Meine Herren! Das Schulbudget ist seit 8 Jahren, wie aus dem Berichte der Budgetkommission zu ersehen ist von 22, 083. 000 K auf 43, 600. 000 K, also nahezu um das Doppelte, gestiegen.

Und da müssen wir, nachdem andererseits die automatische Steigerung jedes Jahr eine weitere Grenze, als die anfangs in Aussicht genommene, erreicht hat und seit Erhöhung der Lehrergehalte die in Aussicht genommene Million überschritten hat - tatsächlich betrug sie in den ersten 2 Jahren 1 1/2 Millionen und im letzten Jahre 2l/2 Millionen Kronen, glaube ich schließlich an die Frage heranzutreten, ob es nicht möglich wäre, mit den Beträgen, die bis heute das Volksschulwesen erfordert, in den gegebenen gesetzlichen Bestimmungen und den Grenzen der Mittel das Auslangen zu finden.

Ich bitte, meine Herren, mir zu gestatten, daß ich hier in ganz furzen Ziffern eine Darlegung gebe, wie eigentlich das Schulwesen in einer gewissen Richtung bei uns sich gestaltet hat.

Ich habe hier einen Auszug aus mir zur Verfügung gestellten amtlichen Daten, welche insbesondere sich beziehen aus die Frequenz einzelner Klassen der Volks- und Bürgerschulen, also unanfechtbare Ziffern vom Jahre 1904-05; daraus geht hervor, meine Herren, daß wir an einklassigen Volkschulen mit unter 40 Kindern 285 Klassen, an zweiklassigen 708 und an drei- und mehrklassigen 329, also im Ganzen unter 40 Kinder zählenden Klassen 1322 haben.

Ich werde die Klassen mit höherer Kinderzahl, um die Herren nicht auszuhalten, nicht aufzählen.

Nehmen wir an, daß die 285 einklassigen Schulen mit unter 40 Kinder tatsächlich zu Recht bestehen, daß sie der Forderung, welche das Schulgesetz aufstellt, entsprechen und tatsächlich notwendig sind.

Aber die zweite Kategorie der zweiklassigen Schulen, von denen 708 Klassen unter 40 Kinder zählen, die, meine Herren, mochte ich denn doch Ihrer Betrachtung empfehlen, ebenso wie die dreiklassigen Schulen, und ich glaube, daß man doch in Erwägung ziehen könnte, ob es nicht möglich wäre, bei diesen Klassen mit weniger Lehrkräften als je eine Lehrkraft für jede Klasse sein Auskommen zu finden.

Ich habe hier eine Reihe von Schulbezirken, und zwar werde ich zuerst die deutschen Schulbezirke nur Zahlen nach nennen.

Da heißt es - das Verzeichnis steht den Herren zur Verfügung. In 17 Schulbezirken zählen 33% der sämtlichen Klassen unter 50 Kinder. Bei den böhmischen Klassen haben wir 11 solche Schulbezirke - ich spreche immer von Volksschulen - wo die Frequenz eine so geringe ist, daß man glauben würde, daß viele dieser Schulen in der Weise sich gestalten lassen, daß eine Lehrkraft den zweiklassigen halbtägigen Unterricht übernehmen konnte, oder daß in dreiklassigen Schulen zwei Lehrer entsprechend unterrichten könnten.

Ich weiß, man wendet mir ein, der Unterricht könnte dann nicht entsprechend erteilt werden, aber dem setze ich gegenüber die Erfahrungen der Nachbarländer, die zeigen, daß auch mit entsprechendem halbtägigen Unterricht vollständiges Auskommen gefunden werden kann und ich weise, wie ich dies bereits in früheren Auseinandersetzungen getan habe, zunächst auf das Nachbarland Sachsen hin.

Erschrecken Sie nicht, wenn ich Ihnen