Stenographischer Bericht
über die
XLII. Sitzung der II. Jahressess. des Landtages
des Königreiches Böhmen vom Jahre 1901
am 12. März 1907.
Stenografická zpráva
o
XLII. sezení 11. výročního zasedání sněmu
království Českého z roku 1901. dne 12. března 1907.
Inhalt:
Präsidialmitteilungen
Bekanntgabe des Einlaufes an Petitionen (Seite 1999).
O b s a h:
Zprávy praesidiální: Oznámení došlých petic (str 1999),
Anfragen:
1. der Abg. Dr. Kaftan und Genossen an den k. k. Statthalter, betreffend die beabsichtigte Einführung von Schiffahrtsabgaben (Seite 1999);
2. der Abg. Dr. Hackel und Genossen an den k. k. Statthalter, betreffend die beabsichtigte Einführung von Schiffahrtsabgaben (Seite 2001).
Aufforderung an die Kurie des Großgrundbesitzes wegen Vornahme einer Kommissionsergänzungswahl (Seite 2002).
Entschuldigung (Seite 2002).
Dotazy:
1. posl. dr. Kaftana a soudruhů k c. k. místodržiteli v příčině obmýšleného zavedení poplatků plavebních (str. 1999);
2. posl. dra Hackla a soudruhů k c. k. místodržiteli v příčině obmýšleného zavedení poplatků plavebních (str. 2001).
Vyzvání kurie velkostatkářské, aby vykonala doplňovací volbu do komisí (str. 2002).
Omluva (str. 2002).
Tagesordnung.
1. Fortsetzung in der ersten Lesung des Antrages der Abgeordneten Dr. Eppinger, Dr. Škarda, Graf Buquoy, Fürst Rohan, Dr. Reiniger. Dr. Steidl, K. Prášek, Dr. Baxa, Dr. Urban und Genossen, betreffend den österreichisch-ungarischen Ausgleich; Ldtgs. -Z. 1144. Druck. CDXCV.
Rede des Abg. Kubr (Seite 2003)
Rede des Abg. Dr. Baernreither (Seite 2009).
Denní pořádek:
1. Pokračování v prvním čtení návrhu poslanců dra Eppingra. dra Škardy, hrab. Buquoye, knížete Rohana, dra Reinigra, dra Steidla, K. Práška, dra Baxy, dra Urbana a soudruhů v příčině vyrovnání rakouskouherského; č. sn. 1144, tisk CDXCV.
Řeč posl. Kubra (str. 2003). Řeč posl. dra Baernreithra (str. 2009).
Rede des Abg. Dr. Pfersche (Seite 2015).
Rede des Abg. Dr. Dvořák (Seite 2018).
Rede des Abg. Konz (Seite 2024).
2. Erste Lesung des Antrages der Abg. Peschka, Zuleger, Dr. Schreiner, Pacher und Gen., betreffend den österreichisch-ungarischen Ausgleich; Ldtgs. -Z. 1149, Druck D.
Rede des Antragstellers Abg. Pacher (Seite 2027).
3. Erste Lesung des Antrages der Abg. Karl Iro und Genossen, Betreffend den österreichisch-ungarischen Ausgleich; Ldtgs. -Z. 1151, Druck DII.
Rede des Antragstellers Abg. Wüst (Seite 2028).
4. Zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht, betreffend die Verbreitung der Trunksucht im Königreiche Böhmen, sowie der Vorkehrungen gegen den Alkoholismus; Ldtgs. -Z. 758, Druck Nr. CCCXVIII.
Rede des Berichterstatters Abg. Srdínko (Seite 2028).
5. Zweite Lesung des Berichtes der Landeskulturkommission über die Anträge der Abgeordneten Wenzel Stahl und Genossen und der Abgeordneten Josef Heinzl und Genossen, betreffend die Regelung der Waffenübungen und Vergütung der Bahnfahrt zu denselben; Ldtgs. -Z. 899. Druck Nr. CDV.
Rede des Berichterstatters Abg. Barták (Seite 2030).
Rede des Abg. Wüst (Seite 2031). Rede des Abg. Stahl (Seite 2032)
Schlußwort des Berichterstatters Abg. Barták (Seite 2033).
Řeč posl. dra Pfersche (str. 2015). Řeč posl. dra Dvořáka (str. 2018). Řeč posl. Konze (str 2024).
2. První člení návrhu poslanců Peschky, Zulegra, dra Schreinera, Pachra a soudruhů v příčině rakousko-uherského vyrovnání; č. sn. 1149, tisk D.
Řeč navrhovatele posl. Pachra (str. 2027).
3. První čtení návrhu poslanců Karla Ira a soudruhů v příčině uherského vyrovnání, č. sn. 1151, tisk DII.
Řeč navrhovatele posl. Wüsta (str. 2028).
4. Druhé čtení zprávy komise pro záležitostí okresní a obecní v příčině rozšíření moru kořalečního v království Českém jakož i o prostředcích proti opilství: čís. sněm. 758, tisk CCCXVIII.
Řeč zpravodaje posl. Srdínka (str 2028).
5. Druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o návrzích poslance Stáhla a soudr. a poslance Josefa Heinzla a soudr. v příčině úpravy vojenských cvičení a náhrady jízdného k nim; čís. sněm. 899, tisk CDV.
Řeč zpravodaje posl. Bartáka (str. 2030).
Řeč posl. Wüsta (str. 2031). Řeč posl. Stahla (str. 2032).
Závěrečné slovo zpravodaje posl. Bartáka (str. 2033).
Anfrage:
der Abg. Maděra und Genossen an den k. k. Statthalter, betreffend die Konfiskation Der periodischen Zeitschrift »Jihočeský Obzor« vom 8. März 1907 (Seite 2035).
Dotaz:
posl. Maděry a soudruhů k c. k. místodržiteli v příčině konfiskace časopisu »Jihočeský Obzor, ze dne 8 března 1907 (str. 2035).
Aufforderung an die Kurien zur Vornahme der Wahl einer Kommission (Seite 2036).
Bekanntgabe der Kommissionssitzungen (Seite 2036).
Bekanntgabe der Tagesordnung der nächsten Sitzung (Seite 2036).
Vyzvání kurií k provedení volby komise (str. 2036).
Oznámení schůzí komisí (str. 2036).
Oznámení denního pořádku příští schůze (str. 2036).
Beginn der Sitzung um 11 Uhr 15 M. Vorm.
Vorsitzender: Seine Durchlaucht der Oberstlandmarschall Georg Fürst von Lobkowicz.
Anwesend: Der Oberstlandmarschallstellvertreter JUDr. Albert Werunsky und eine größere Anzahl von Abgeordneten.
Am Regierungstische: Seine Exzellenz der k. k. Statthalter Karl Graf Coudenhove und der k. k. Hofrat Heinrich Vojáček.
Schůze začala v 11 hod. 15 min. dop.
Předseda: Jeho Jasnost nejvyšší maršálek zemský Jiří kníže z Lobkowicz.
Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka zemského JUDr. Albert Werunsky a větší počet poslanců.
Jako zástupcové vlády: J. Excel. c. k. místodržitel Karel hrabě Coudenhove a c. k. dvorní rada Jindřich Vojáček,
Nejvyšší maršálek zemský: Zahajuji schůzi.
Ich eröffne die Sitzung.
Žádám, by slavnému sněmu bylo sděleno, které petice došly.
Ich ersuche dem hohen Hause mitzuteilen, welche Petitionen eingelaufen sind.
Sněmovní aktuár dr. Hoetzel čte došlé petice od 9. až do 12. března 1907 č. 8286 až do č. 8331.
Landtagsaktuar Dr. Hoetzel verliest den Einlauf an Petitionen vom 9. bis 12. März 1907 von Z. 8286 bis Z. 8331.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kaftan mně podal dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Der Herr Abgeordnete Dr. Hackel hat mir eine Interpellation an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Dám čísti oba tyto dotazy.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):
Dotaz poslance dra. inž. Kaftana a soudr.
k Jeho Excellenci pana c. k. místodržiteli království Českého.
Již v roce 1903 stala se otázka opětného zavedení poplatků plavebních na splavných řekách v říši německé předmětem pilné úvahy. Hnutí toto vyšlo z Pruska, kde ozývalo se zejména v kruzích zastanců pruských zájmů železničních přání, aby dosavadní nerovnost mezi železnicemi a plavbou byla odstraněna, jelikož zatím co stát pruský vyžaduje na svých drahách železných úplnou úhradu nákladů svéstojných, ano přes to ještě značných přebytků se těší, musí při drahách vodních poskytovati doplatky.
Tento proud nalezl v Prusku ve vodocestném zákoně ze dne 1. dubna 1905 pohříchu velké podpory.
Odvoláváno se na znění čl. 54, odst. 4. německé ústavy říšské, jenž byl doslovně převzat z ústavy severoněmeckého buntu z r. 1867 do ústavy nové říše německé a který praví, že smí býti na všech přirozených vodních drahách vybírány poplatky toliko ze zvláštních zařízení, jež mají sloužiti k usnadnění dopravy vodní. Avšak nelze popříti, že Labe jest a zůstane přes všechny úpravy stále přirozenou cestou vodní a na takové nesmí dle ustanovení mezinárodních smluv a zejména na základě úmluvy mezi Rakouskem a Severoněmeckým spolkem ze dne 22. června 1870 žádný poplatek z lodě neb z nákladu lodního býti vybírán. Toliko za použití zvláštních zařízení, jež slouží k usnadnění dopravy, lze vybírati od 1. července 1870 poplatek z lodí a lodního nákladu.
Taková zvláštní zařízení uvádí čl. XIV. akty Labské a sice: poplatek za používání jeřábů a váh, skladišt, zdvihů mostních, za otvírání plavidel a za lodivody.
Čl. XX. plavební akty Dunajské z roku 1857 obsahuje též podobná ustanovení, ku kterým též Wirtembersko a Bavorsko přistoupily.
Taktéž stanoví plavební akta Rýnská z r. 1868, že nesmí na Rýně a na rýnských ramenech holandských poplatek, vyplývající toliko z provozování plavby ani z lodí, ani z nákladů jejich, ani z pltí býti vybírán (aucun droit basé umquement sur le fait de la navigation).
Ostatně byla by i akta Stadská z roku 1861, ku které nejen Severoněmecký bunt, nýbrž též Rakousko, Francie, Anglie a Holandsko přistoupily, nepřekonatelnou překážkou pro zavedení poplatků plavebních na veleproudu Labském.
Vždyť platila v době úmluvy v roce 1870 adicionální akta Labská ze dne 13. dubna 1844, jejíž čl. 53 předpisuje na trati Hamburk-Děčínské nejmenší hloubku 3 stop rýnských a jako prostředek k dosažení její: upevnění břehů, prohrádku mělčin, zúžení příliš širokých částí řeky a odstranění ostrůvků a jespů.
Této minimální hloubky nebylo však dosud dosaženo na všech místech. Jestli tedy vlády německé podnikají podrobných prací, činí tak, poněvadž jsou k tomu smlouvami zavázány, začež nemohou žádati žádné náhrady, jelikož tento náklad byl dle smlouvy pevně stanoven prve než úmluva z r. 1870 nepoplatnost plavby prohlásila. Říše německá jest ovšem oprávněna měniti své vlastní zákony, avšak smlouvy mezinárodní mohou býti toliko za souhlasu všech kontrahentů pozměněny neb zrušeny, což také státní tajemník německý hrabě Posadovský dne 6. února 1905 zřejmě na sněme doznal.
Prostředky k úpravě a zlepšení řečiště přirozených drah vodních potřebné, byly bezpodmínečně povoleny; na tomto předpokládání spočívají veškerá komercielní a průmyslová zařízení a veškeré závody, obcemi a soukromníky vzhledem k nerušené plavbě na těchto řekách nákladem bezčetných millionů korun vybudované, zavedení plavebních poplatků odňalo by půdu těmto předpokladům.
Nejvíce byl by stížen právě hořejší obvod Labe obmýšleným vybíráním poplatků dle tun a kilometrů, tedy česká část Labe, na které obnášela v roce 1905 doprava po vodě z Mělníka až na hranici zemskou 40. 5 millionů q, z nichž na dopravu přes hranice českosaské připadlo 38. 5 millionů q; 2300 lodí (parních, plachetných a vlečných) překročilo v stejné době po proudu a proti proudu hranice zemské.
Účinek osvobození od veškerých poplatků plavebních, úmluvou dne 22. června 1870 o plavbě vnitrozemní na Labi zaručeného, jež dalo též podnět k soustavné úpravě a zlepšení plavební dráhy, lze seznati nejlépe z toho, že pohraniční doprava vodní na českosaské hranici od 1875 do 1905 stoupla ze 7. 7 millionů q na 40. 5 millionů q, tedy za 30 roků na množství pateronásobné.
Muselo tedy prohlášení pruského ministra pro práce veřejné v sezení pruského sněmu dne 20. února 1906 vzbuditi největší úžas a pronikavé znepokojení v kruzích plavebních a průmyslových, že Prusko zamýšlí na řekách jen tehdy prováděti úpravy, když náklad na ně vynaložený bude uhrazen poplatky plavebními. To by znamenalo potlačiti vývoj plavby Labské - také pro Prusko potěšitelný - násilně na neprospěch ostatních států spolkových, hlavně však na úkor říše rakouské.
V uvážení, že Rakousko nemá ve svém obvodu žádné, přímo do moře ústící velké řeky, a že se jemu toliko na severu otvírá Labem brána směrem k Hamburku do moře Severního, k Lübeku prostředkem průplavu Labe-Travenského do moře Baltického, potom do Anglie a Ameriky, v uvážení, že následkem vodocestného zákona ze dne 11. července 1901 tato vodní dráha bude k Vltavě a k Dunaji prodloužena, v uvážení, že se při zavedení poplatků plavebních na Labi nejedná pouze o vnitřní záležitosti říše Německé, nýbrž že se jedná o záležitost evropského práva mezinárodního a vzhledem k hlubokému znepokojení, jež zmocnilo se našich kruhů plavebních vůči zamýšlenému vybírání poplatků plavebních, činí podepsaní k Vaši Excellenci dotaz:
1. Jest-li a v jakém směru bylo zahájeno jednání mezi oběma smlouvajícími státy v záležitosti poplatků plavebních?
2. Jaké postavení hodlá zaujmouti c k. vláda vůči takovému novému tísnivému a neoprávněnému obtížení naší plavby domácí?
V Praze dne 12. března 1907.
Dr. inž. Kaftan a soudr.
Anfrage der Abgeordneten Dr. A. Hackel und Genossen an Seine Exzellenz den Statthalter von Böhmen.
Bereits im Jahre 1903 wurde im Deutschen Reiche die Frage der Wiedereinführung von Schiffahrtsabgaben auf den Schiffbaren Strömen in Erwägung gezogen.
Die Bewegung ging von Preußen aus, wo insbesondere in den Kreisen der Verfechter der preußischen Eisenbahninteressen der Wunsch laut wurde, die zwischen Eisenbahn und Schiffahrt bestehende Ungleichheit zu beseitigen, welche darin erblickt wird, daß während der Preußische Staat von seinen Eisenbahnen die volle Deckung der Selbstkosten Verlangt und erhält, ja sogar darüber hinausreichende Überschüsse erzielt, bei den Wasserstraßen Zuschüsse geleistet werden müssen.
Diese Strömung sind in Preußen im Preußischen Wasserstraßengesetze vom 1. April 1905 leider eine gewaltige Unterstützung. Man berief sich aus den Wortlaut des Artikels 54, Abs. 4 der deutschen Reichsverfassung, welcher wörtlich aus der Verfassung des norddeutschen Bundes vom Jahre 1867 in die des neuen Reiches übernommen wurde und welcher besagt, daß auf allen natürlichen Wasserstraßen Abgaben für die Benützung besonderer Anstalten, die zur Erleichterung des Verkehres bestimmt sind, erhoben werden dürfen.
Allein es wird doch niemand bestreiten können, daß die Elbe trotz aller Meliorationen immer eine natürliche Wasserstraße bleibt und auf solchen darf auf Grund von internationalen Verträgen und insbesondere aus Grund der Übereinkunft zwischen Österreich und dem norddeutschen Bunde com 22. Juni 1870 keine Gebühr von Schiffen oder deren Ladungen eingehoben werden.
Nur für Benützung von besonderen Anstalten, welche zur Erleichterung des Verkehres bestimmt sind, dürfen vom 1. Juli 1870 an Abgaben von den Schiffen und deren Ladungen, sowie auch von Flössen eingehoben werden. Als besondere Anstalten nennt der Art. 14 der Elbeakte Krahnen, Waganstalten, Niederlagen, Brückenaufzüge, Schleußen und Lotsen. Die gleiche Aufzählung enthält auch Art. 20 der Donauschiffsfahrtsakte vom Jahre 1857, die auch Baiern und Würtemberg unterzeichnet hat.
Desgleichen bestimmt die Rheinschiffahrtsakte vom Jahre 1868, daß am Rhein und auf den holländigen Rheinarmen eine Abgabe, welche sich lediglich auf die Tatsache der Beschiffung gründet, weder von den Schiffen und ihren Landungen, noch von den Flößen erhoben werden darf.
Überdies würde die Staderakte von 1891, an welcher nicht nur der norddeutsche Bund, sondern auch Oesterreich, Frankreich, England und Holland beteiligt waren, der Einführung einer Abgabe auf dem Elbestrome entgehenstehen.
Es bestanden zur Zeit der Übereinkunft vom Jahre 1870 die Additionalakte vom 13. April 1844, deren § 53 auf der Strecke Hamburg-Tetschen eine Tiefe von 3 Fußerheinisch als Minimaltiefe vorschreibt, und als Mittel hiezu Uferbefestigungen, Aufräumung seichter Stellen, Einengung zu breiter Stromstrecken, Abbagerung von Inseln nennt.
Diese Minimaltiefe war an vielen Stellen nicht vorhanden.
Wenn also die deutschen Regierungen Aufwendungen auf der Elbe machen, so geschieht dies, weil sie vertragsmäßig dazu verpflichtet sind, so daß sie also hiefür ein Entgelt nicht Verlangen könnten, da dieser Aufwand schon vertragsmäßig festgestellt war, noch bevor die Übereinkunft von 1870 die Abgabenfreiheit feststellte.
Es steht dem deutschen Reiche allerdings frei, seine Gesetze zu ändern; allein internationale Verträge dürfen nur mit Zustimmung des Kontrahenten gelöst oder geändert werden, was ja auch Staatssekretär Graf Posadovsky am 6. Feber 1905 anerkannte.
Die zur Verbesserung der Fahrrinne der natürlichen Elbewasserstraße notwendigen Mittel wurden Vorbehaltlos bewilligt, und aus dieser Voraussetzung beruhen sämtliche in Ansehung der Schiffahrt von Gemeinden und Privaten an diesen Wasserstraßen mit Aufwendung ungezählter Millionen geschaffenen kommerziellen und industriellen Einrichtungen und Anlagen.
Die Einführung von Schiffahrtsabgaben würde aber diesen Voraussetzungen den Boden entziehen.
Am schwersten würden gerade die oberen
Stromgebiete der Elbe bei der geplanten Einhebung von Gebühren nach Tonnenkilometern getroffen werden, zumal die böhmische Elbestrecke, auf welcher von Melnik bis zur Landesgrenze im Jahre 1905 der Gesamttverkehr 40. 5 Millionen Zentner, davon der Grenzverkehr 38. 5 Millionen Zentner betragen hat.
Welche Wirkung die am 22. Juni 1870 gewährleistete Abgabenfreiheit der Binnenschiffahrt aus der Elbe hatte, welche auch den Impuls zur systematischen Regulierung der Jahrstraße gegeben hat, erhellt daraus, daß der österreichische Grenzverkehr vom J. 1875 bis 1905 von 7. 7 Millionen Zentner aus 405 Millionen Zentner gestiegen ist, sich daher in 30 Jahren verfünffacht hat.
Deshalb mußte die Erklärung des preußschen Ministers für öffentliche Arbeiten in der Sitzung des preußischen Abgeordnetenhauses vom 20. Februar 1906 die größte Verwunderung und eine tiefgehende Beunruhigung in den Schifsahrts-, Handels- und industriellen Kreisen erregen, daß Preußen nur dann noch Verbesserungen an den Strömen auszuführen gedenkt, wenn deren Kosten durch Schiffahrtsabgaben gedeckt werden.
Das hieße, die auch für Preußen erfreu, liche Entwicklung der Elbeschiffahrt zu Ungunsten er übrigen Bundesstaaten, haupt sächlich aber zu Ungunsten der österreichischen Monarchie gewaltsam hemmen.
In Erwägung, daß Österreich feinen im Staatsgebiete ins Meer mündenden größeren Strom besitzt, und sich ihm nur im Norden durch den Elbestrom ein Ausfallstor in die Nordsee und durch den Elbe-Travekanal in die Ostsee öffnet, in Erwägung, daß zufolge des Wasserstraßengesetzes vom 11. Juli 1901 diese Wasserstraße zur Moldau und Donau verlängert wird, in Erwägung, daß es sich bei Einführung von Schiffahrtsabgaben an der Elbe nicht um eine innere Angelegenheit des Deutschen Reiches, sondern um eine Sache des europäischen Völkerrechtes handelt, und im Hinblick aus die große Beunruhigung, welche unsere Schisfahrtsinteressenten in betreff der von Preußen geplanten Einhebung von Schiffahrtsabgaben ergriffen hat, stellen die unterfertigten an Euere Excellenz die Anfrage:
Ist Euere Exzellenz geneigt, dem hohen Landtage Mitteilung zu machen:
1. ob und in welcher Richtung Verhandlungen zwischen den beiden Vertragsstaaten in der Angelegenheit der Schiffahrtsabgaben stattgefunden haben, und
2. welche Stellung die k. k. Regierung gegen eine solche neue ebenso drückende, als ungerechtsertigte Belastung der heimischen Schiffahrt einzunehmen gedenkt?
Dr. Hackel und Genossen.
Oberstlandmarschall: Ich werde diese beiden Interpellationen an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter leiten.
Předložím obě tyto interpellace Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Kurie velkých statků má voliti po dnešní schůzi jednoho člena do komise pro změnu zřízení zemského za vystouplého p. posl. Ferdinanda prince z Lobkovic.
Die Kurie des Großgrundbesitzes hat ein Mitglied in die Wahlreformkommission für den ausgeschiedenen Herrn Abg. Ferdinand Prinz Lobkovic zu wählen.
Herr Abg. Heinzl hat sich unter Vorlage eines ärztlichen Zeugnisses wegen Erkrankung entschuldigt.
Pan poslanec Heinzl omluvil svou nepřítomnost churavostí předloživ lékařské vysvědčení.
Konstatuji, že jest slavný sněm způsobilý usnášeti se.
Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Přejdeme k dennímu pořádku.
(Zvoní: )
Prvním předmětem denního pořádku jest pokračování v prvním čtení návrhu poslanců Dra. Eppingra, Dra. Škardy, hraběte Buquoye, knížete Rohana, Dra. Reinigra, Dra. Steidla, K. Práška, Dra. Baxy, Dra. Urbana a soudruhů v příčině vyrovnání rakousko-uherského.
Dovoluji si sděliti, že v seznamu řečníků nastaly některé změny, že totiž přihlásil se proti návrhu pan rektor německé university Dr. Pfersche a pro návrh dal se zapsati pan poslance rytíř Baernreither, s kterým si pan poslanec kníže Rohan vyměnil své místo.
Následkem toho jsou řečníci, kteří nyní jsou zapsáni proti návrhu, ještě pan poslance Kubr a pan rektor prof. dr. Pfersche a řečníci, kteří jsou zapsáni pro návrh, páni poslanci Dr. Baernreither, Dr. Dvořák, Ronz a kníže Rohan.
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die Forsetzung in der ersten Lesung des Antrages der Abg. Dr. Eppinger, Dr. Škarba, Gras Buquoy, Fürst Rohan, Dr. Reiniger, Dr. Steidl, St. Prášek, Dr. Baxa, Dr. Urban und Genossen, betreffend den österreichisch-ungarischen Ausgleich.
Ich erlaube mir mitzuteilen, daß in der Rednerliste einige Änderungen vorgekommen sind.
Es hat sich nämlich gegen den Antrag der Herr Rektor der deutschen Universität Prof. Dr. Pfersche eintragen lassen, für den Antrag hat sich der Herr Abg. Dr. Baernreither eintragen lassen, und es hat mit ihm Fürst Rohan den Platz in der Rednerliste gewechselt.
Infolgedessen sind die Redner gegenwärtig solgende:
Gegenden Antrag haben noch zu sprechen die Herren Abgeordneten Kubr und Rektor Prof. Dr. Pfersche und für den Antrag kommen noch zum Worte die Herren Abgeordneten Dr. Baernreither, Dr. Dvořák, Ronz und Fürst Rohan.
Jelikož posledně řečnil řečník, který mluvil pro návrhy komise, přijde nyní k řeči příští řečník, který jest zanesen proti návrhům a dávám slovo panu poslanci Kubrovi.
Poslanec Kubr: Slavný sněme! Jest to opravdu vzácný úkaz v tomto sněmu království Českého, že veškeré strany bez rozdílu národnostního a politického nazírání v otázce, kterou máme dnes na denním pořádku, se v zásadě shodují a staví se na určité a jasné stanovisko řkouce: Nežli špatné, nepříznivé nám rakousko-uherské vyrovnání, raději žádné. Tím spíše každý, kdo zná dějiny našeho hnutí, kdo zná potřeby stavu zemědělského pochopí, když dnes jménem naší strany, za kterou mám čest mluviti, postavím se na stanovisko ještě určitější, na stanovisko, že heslem naším v této otázce bylo, jest a bude úplná celní a obchodní rozluka s Uhrami a že vzdor tomu, že k návrhu tomuto, který mírnější formu obsahuje, nebudeme se rozpakovati ani ve slavném sněmu otázku tuto, jak my na ni nazíráme, taktéž i ventilovati.
Vždyť, velectění pánové, nám jinak nelze. Celou tíhu poměru, spojených s neblahým rakousko-uherským vyrovnáváním nese především nejkrutěji stav zemědělský a s ním společně i stav mlynářský. (Tak jest!) To, velevážení pánové, docela jasně již dává nám směr a dokazuje, že naším heslem musí býti celní a obchodní rozluka s Uhry. Jest to náš vlastní životní zájem, neboť kdybychom i v této otázce někdy a někde sleviti chtěli, nelze to proto, poněvadž tím zabíjeli bychom sami sebe i přátele, kteří vedle nás stojí.
Páni předřečníci dotkli se otázek politických a já jich jenom letmo vzpomenu. Dovolte mi kratičkou reminiscenci, velectění pánové, z historie.
Hned v počátkách dob ústavní naší éry stáli jsme společně v jednom táboře proti t. zv. Rakouskem vládám a proti ústavě pro Rakousko-Uhersko, resp. pro tehdejší Rakousko ve skutek uvedené společně s Uhry. Vždy bojovali jsme svorně, jenže Uhři s daleko větším výsledkem než my. My jsme již před nešťastným rokem 1860, který s našeho stanoviska přímo tak nešťastným nazvati nesmíme, se stanoviska českého, nedocílili úspěchů žádných.
Vážení pánové ! Dějiny nás učí a mnoho je pamětníků nešťastného jinak roku 1866 a tu víme, jak odehrávala se historie poměrně jinak na straně uherské a jinak na straně naší. My jsme manifest tehdejšího krále pruského zcela jasně odmítli, zůstali jsme loyální dynastii, loyálni i k říši, Maďaři na druhé straně koketovali s Pruskem, sestavili svou pověstnou Klapkovu legii a docela klidně paktovali s Pruskem, jako by již Rakousko mělo býti roztrháno.
A co jsme dostali, pánové, za odměnu za tuto naši loyálnost, a co dostali Uhři za toto jejich jednání, které musíme nazvati se svého stanoviska přece jenom vlastizradou ?
Maďaři dostali dualismus a svoji samostatnost, a my, velevážení pánové, byli jsme tlačeni dále ke zdi, jako jsme dosud stále