2. Ist Seine Exzellenz geneigt, bei der hohen Regierung dahin zu Wirten, das diese Verfügung schon im Jahre 1906 in Wirksamkeit tritt?

Prag, am 17. November 1905.

Abg. August Ansorge und Gen.

Oberstlandmarschall: Ich werde die verlesenen Interpellationen an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter leiten.

Odevzdám přečtené dotazy Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Ich ersuche, dem hohen Hause den Einlauf an Petitionen mitzuteilen.

Žádám, by slavnému sněmu bylo sděleno, které petice došly.

Sněmovní aktuár Dr. Lauschmann (čte) petice od č. 4974 do č. 5275.

Landtagsaktuar Dr. Lauschmann verliest den Einlauf an Petitionen von Zahl 4974 bis Zahl 5275.

Die Herren Abg. Feierfeil und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni posl. Feierfeil a soudr. podali mně návrh.

Ich ersuche, den Antrag zu verlesen.

Landtagsaktuar Dr. Šafařovič (liest): Antrag des Abgeordneten Johann Feierfeil und Genossen, betreffend eine Unterstützung der durch Brandunglück in der Gemeinde Hässeldorf schwer Betroffenen.

Hoher Landtag! Am 9. Juli 1905 wurde die im ärmsten und unwirtlichsten Teile des Tachauer Bezirkes, im Gerichtsbezirke Pfraumberg, gelegenen Gemeinde Hässeldorf von einem schweren Brandunglücke heimgesucht, dem 8 Wohn- und Wirtschaftsgebäude, sowie weitere drei Scheuern zum Opfer fielen.

Bereits im Jahre 1887 waren in dieser Gemeinde 54 Wohn- und Nebengebäude und im Jahre 1891 weitere 4 Wohn- und Wirtschaftsgebäude durch eine Feuersbrunst eingeäschert worden.

Schwer lastet das Unglück besonders aus den durch den letzten Brand Getroffenen. Einer Schadensumme von zirka 50. 000 Kronen steht ein minimaler, kaum erwähnenswerter Versicherungsbetrag gegenüber.

Die Dürre und Unfruchtbarkeit der letzten drei Sommer Brachte diesen armen Landwirten schon ohnehin unberechenbare Schaden; der so frühzeitige Eintritt des heurigen Winters versetzt sie in die bitterste Not. Siegt doch das erhoffte Grummet uneingebracht unter dem Schnee und stecken die Kartoffel, fast das einzige Nahrungsmittel in dieser Gegend, verfault oder erfroren im Felde.

Hilfe, baldige, ausgiebige Hilfe, tut dringend not. Die Mildtätigkeit der Gemeinde selbst ist machtlos. Betragen doch die Gemeindeumlagen dortselbst im Jahre 1905 160%. Aus diesen Gründen stellen die Gefertigten den Antrag:

Der hohe Landtag wolle Beschließen:

1.   Es ist nach genauer Prüfung der Verhältnisse der durch das letzte Brandunglück in Hässeldorf schwer Betroffenen denselben eine ausgiebige Unterstützung aus Landesmitteln zu gewähren.

2.   Dieser Betrag ist durch die Gemeindevertretung von Hässeldorf dem Schaden entsprechend unter die Abbrändler zu verteilen.

In formaler Beziehung wolle dieser Antrag ohne erste Lesung der Budgetkommission zugewiesen werden.

Prag, am 17. November 1905.

Johann Feierfeil und Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Konstatuji, že slavný sněm je způsobilý usnášeti se.

Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Prvním předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávě výboru zemského v příčině zákona, týkajícího se osvobození budov se zdravými a levnými byty dělnickými od přirážek k domovní dani třídní, k domovní dani činžovní a k 5 % dani z výnosu budov dočasně daně prostých.

Der erste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht, betreffend das Gesetz in Angelegenheit der Besreiuung von Gebäuden mit gesunden und bill gen Arbeiterwohnungen von Zuschlägen zur Hausklassensteuer, sowie zur Hauszinssteuer und zur 5° 0 Steuer vom Ertrage zeitlich steuerfreier Gebäude.

Zpravodajem jest pan posl. Dr. Zimmer. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj dr. Zimmer: Slavný sněme! Jak známo, byl 8. července 1902 pod č. 144 ř. z. vydán rámcový zákon, na základě kterého obytné domy, které budou na ploše dosud nezastavěné nebo na stavební ploše až k povrchu zemskému úplně strženého domu za tím účelem vystavěny, aby dělníkům byly poskytnuty byty levné a zdravé, požívají osvobození od daně domovní třídní, činžovní a od 5°/0 daně z výnosu budov dočasně od daně osvobozených a to na dobu 24 roků potud, pokud byty příslušného domu dělníkům budou pronajaty nebo přenechány bezplatně nebo za nějakou, v pracovní smlouvě částku číselně neustanovenou do mzdy započtenou.

Stejné výhody mají požívati také ty domy obytné, (rodinné a hostinné), které ve smyslu čl. 7. ř. z. budou dělníkům od osob právnických nebo fysických prodány tím způsobem, že celá kupní cena aneb aspoň polovice její splatiti se má v 15 annuitách a to bez rozdílu, zdali podle učiněných úmluv vlastnictví k domu přejde na dělníky ihned nebo teprve později.

Důležitá ustanovení ř. zákona jsou ještě v § 2., který ustanovuje pojem dělníka a stanoví výslovně, že za dělníka ve smyslu zákona pokládají se ty osoby při rolnických, živnostenských, nebo jinak na zisk zařízených podnicích anebo ve veřejných nebo soukromých ústavech za stálou nebo proměnlivou mzdu zaměstnané, jejichž roční příjem ve smyslu zákona ze dne 25. října 1896, z. ř. čl. 220, nepřevyšuje částky a sice:

a)  u osob samojediných 1200 korun;

b)  u rodin o dvou až čtyřech hlavách 1800 korun;

c) u rodin o pěti a více hlavách 2400 korun.

Jiná ustanovení jsou pro Vídeň, kde může částka ta býti o ¼ vyšší a v místech výše než 50. 000 obyvatelů a jejich předměstích jakož i v místech průmyslových bezprostředně spolu souvislých, jejichž obyvatelsvo převyšuje 50 tisíc částka o 1/8 vyšší.

Další ustanovení toho zákona udána jsou v § 3., který ustanovuje, že úleva má býti poskytnuta i tenkráte, když část domu příslušného je pronajata nebo bezplatně přenechána nikoli dělníkům aktivním, nýbrž i také jiným osobám za podmínek v zákoně uvedených jejichž roční důchod nepřevyšuje výměru v § 2. ustanovenou.

V článku 3. jest stanoveno, že mimo dělníkům byty v domech takových ponechány býti také osobám, které dělnictvo zásobují a výslovně je zakázán výčep a drobný prodej pálených lihovin v domech takových.

Článek 5. a další a jiné stanoví stavební podmínky.

Článek 7. stanoví, že v příčině nocleháren domů hostinných, určených pro přechovávání samojediných osob téhož pohlaví, úlevy v § 1. dotčené mohou býti přiřčeny toliko tenkráte, jsou-li domy tyto zřízeny okresními svazy, obcemi a jinými morálními osobami za podmínek v § tom stanovených.

Paragraf 10. stanoví dohled politických a finančních úřadů, aby podmínky zákonné byly náležitě šetřeny a paragraf 11. jmenovitě stanoví, aby úřady tyto každých 10 let konaly prozkoumání a sice odborná, zda všem podmínkám těm jest náležitě vyhověno.

Paragraf 13. stanoví, že na takových domcích dělnických má býti vyvěšen řád domácí, který má také lhůtu výpovědní výslovně obsahovati. Další § 14. stanoví, a to je důležito, že majitelé domku musí si dát vtěliti do knih, jako reální břemeno, že věnují dům za 50 let účelu § 1. stanovenému. Konečně důležitý jsou §§ 22. a 23.

Paragraf 22. stanoví, že úlevy zákonité platí jen pro ty domy, pro dělníky vystavené, které budou do 20 let od působnosti zákona vystaveny, t. j. od 8. července 1902 až do 8. července 1922.

Článek 23. stanoví pak výslovně, že toto osvobození od daně třídní domovní, činžovní a 5% z výtěžku budov dočasně od placení daní osvobozených, má platiti jen pro království a země na říšské radě zastoupené, kde bude usneseno, že také dotyčné domy mají býti osvobozeny od zemských přirážek vůbec, od okresních přirážek a nejméně od polovice obecních. V důsledku toho říš. rámcového zákona předložila vláda prostřednictvím Jeho Excellence pana místodržitele osnovu vládní zákona zemského, a žádala již r. 1902, aby sněm usnesl se na cestě zákonodárné o dotyčné osnově zákona zemského. Ve sněmu bylo tehdy 24. července 1902 usneseno, že se osnova postupuje komisi pro záležitosti obecní a okresní, aby podala o ní do 4 dní návrh. Poněvadž však čirou náhodou, snad nikoliv úmyslně se stalo, že ani jeden exemptář říšského zákona nebyl po ruce, nemohla komise pro okresní a obecní záležitosti o té věci reelně a poctivě jednati a usnesla se na tom a to také z toho důvodu, poněvadž ten zákon tyká se vitálních zájmů samosprávných korporací, jmenovitě okresů a obcí, že ukládá se zemskému výboru, aby s urychlením vyslechl o zákoně tom obecní a okresní zastupitelstva a mimo to, aby s vládou vyjednával, jestli by se úlevy zákonem tím stanovené neměly také rozšířiti na malorolniclvo a maloživnostnictvo. Tenkrát, jak známo, zemský sněm pro známé okolnosti byl odročen a nebylo možno předlohu tuto ve sněme projednati. Zemský výbor však nelenil, poctivě a s urychlením, aniž by sněm na tom se byl usnesl, vykonal usnesení komise pro záležitosti okresní a obecní, vyjednával s vládou ohledně resolučního návrhu druhého a vyslechl také o zákoně tom obecní představenstva a okresní výbory. Výsledek jednání s vládou byl prostě ten, že vláda řekla, že na další úlevy pro malorolnictvo a maloživnostnictvo přistoupiti nemůže, proto že by to znamenalo, že by zákon o daních, činžovní a domovní třídní, byl úplně převrácen a poukázala po mém náhledu právem k tomu, že vlastně by následkem toho, kdyby se to rozšířilo na maloživnostnictvo a malorolnictvo, mělo by se to rozšířiti také na jiné osoby, které stojí ještě blíže dělnictvu v hospodářském a sociálním ohledu. Dále poukázala vláda k tomu, že by obce a okresy byly ještě tím více poškozeny, poněvadž kdyby se tyto úlevy poskytly pro malorolnictvo a maloživnostnictvo a snad ještě šířeji, by pak pravá cena stávajících domů přirozeně náležitě klesla. Zajímavý jest výsledek šetření, které se stalo výslechem okresních zastupitelstev a obcí.

Okresní zastupitelstva, která jsou počtem 214, vyslovila se většinou a sice počtem 116 pro tento zákon, totiž pro to, že chtí tu úlevu poskytnouti. 72 okresních zastupitelstev vyslovilo se proti. Některá zastupitelstva vůbec nepochopila, o co se jedná a odpověděla, že prý takových domků nemají, oni totiž nevěděli, že se jedná o budoucnost. Jiná zastupitelstva prohlásila naproti tomu, že jsou toho náhledu, že by se toto dobrodiní mělo také poskytnouti učitelstvu. Byl to jmenovitě okresní výbor ve Vysokém Mýtě, Veselí, Chotěboři a Rakovníku.

Konečně jiné okresní výbory vyslovily se proto, že by nejlépe bylo, kdyby se snížila daň domovní třídní a činžovní vůbec, a že takovým způsobem by se vyhovělo veškerému obyvatelstvu, domovními daněmi přetíženému.

Zajímavo jest, jak se vyjádřila rada královského hlavního města Prahy a Liberce. Tyto vyjádřily se úplně kontrerně. Kdežto rada královského města Prahy vyslovila se příznivě a řekla, že jest volna poskytnouti slevu 50 procent a podala také několik petic v tom ohledu, aby osnova zákona byla co nejdříve uzákoněna. Naproti tomu městská rada v Liberci docela úporně proti zákonu se postavila. Mimo to celá řada spolků majitelů domů ze severních Čech, jmenovitě z Liberce, z Ústí nad Labem, z Děčína, z Harzdorfu vyslovila se podobně, kdežto zase svaz zemský spolku ku potírání tuberkulosy a pan poslanec Hoffmann a soudruzi a konečně členové ústavověrného velkostatku podepsali petice, kterými doporučují, aby co nejdříve dotyčná osnova byla uzákoněna.

Ačkoliv tedy výsledek toho šetření nebyl jednomyslný, naopak byl to konglomerát různých protivných vyjádření, tedy zemský výbor s urychlením předložil výsledek šetření toho s návrhem, že se doporučuje co nejvřeleji, aby ve prospěchu dělnictva osnova zákona byla skutečně co nejdříve uzákoněna.

Proti tomu návrhu na uzákonění, jak jsem se již zmínil, jsou různí spolkové majitelů domu ze severních Čech, pak město Liberec a celá řada okresních zastupitelstev.

Důvody, které proti tomu uvádějí, jsou hlavně asi ty, že říkají, že se tím zákonem bude hověti nejvíce velkostatkářům, velkoprůmyslníkům a továrníkům, kteří tím více učiní dělnictvo od sebe závislým.

Myslím, že kdo tuto námitku činí, že věc náležitě neuvážil, poněvadž dle zákona může každý stavěti takové domky a tím spekulovati může každý, bude-li v tom viděli svůj vlastní prospěch.

Dále uvádí městská rada v Liberci, že majitelé domů docílí takového příjmu až 9%, tak že o tom řeči býti nemůže, že by byty ty byly levnými. Avšak kdo zná říšský zákon, článek 11, kde 'se výslovně praví, že smějí vynášeti maximálně o 2/10 až nejvýše ½ % více než běžný úrok ve spořitelnách a jiných peněžných závodech, ten vidí, že námitka ta naprosto padá. Konečně uvádějí městská rada v Liberci a majitelé domů, jak již zmíněno, že prý dělnictvo stane se daleko odvislejším od továrníkův a velkoprůmyslníkův a že prý již dnes dělnictvo vlastně stojí úporně proti občanské společnosti a že tím, když se ještě místně a majetkově oddělí, že poměry ty ještě se zhorší. Já však myslím, že dělncitvo, když se mu vyjde takovým způsobem vstříc, bude se hleděti assimilovati ostatním stranám občanským a to tím spíše, poněvadž nebude musit býti závistivo na majitele domů, když samo bude moci se státi majitelem domkův takových a když takovýmto způsobem nabude samo výhody lepšího bydlení.

Myslím tedy, že není pravdou, že by se protivy mezi občanskou a dělnickou třídou přiostřily, naopak po názoru mém spíše dojde k tomu, že dělnictvo se sblíží s ostatní občanskou společností.

Další důvod však, který uvádějí městská rada liberecká a majitelé domů, je ten, že zákon onen poskytuje velké stavební úlevy, že následkem toho budou se stavby prováděti velice filigránsky a že nebude vůbec vyhověno tomu, aby dělnictvo nalezlo v nich zdravé, byty naopak, že v zimě budou byty ony nezdravé a že nebudou také laciné.

Hlavní námitkou, již uvádějí protivníci zákona, je ta, že jím budou poškozeny země, která je finančně velice zatížena, okresy, které z domů těch nedostanou přirážek a konečně i obce, které dnes beztak jsou přetíženy a které nevědí, jak získati peněz, aby mohly vyhověti úkolům na ně kladeným. Myslím, že námitka tato nebyla dobře uvážena. Sluší v té příčině poukázati, že nejde o úbytek přirážek z domů stávajících, nýbrž, že domnělý úbytek vzejíti má na dobu 24 let z domů, které se teprve v budoucnosti mají postaviti, v čemž, jak myslím, spočívá spíše prospěch pro samosprávné korporace, poněvadž tím bude položen jaksi nový přirážkový základ, když nové domy budou postaveny, které by se nepostavily, kdyby tohoto zákona nebylo.

Námitkou, kterou uvádí městská rada Liberecká a majitelé domů, že budou se musit postaviti pro dělnické domky vodovody, kanalisace, osvětlení a zříditi stráž, odpadá sama sebou, poněvadž myslím, že každé zastupitelstvo obce jest povinno starati se, aby také dělnictvu právě tak, jako jiným třídám vůbec, poskytlo výhod ve směru kanalisace, vodovodů, osvětlení atd. a je tím více k tomu povinno, poněvadž v budoucnosti budou se z oněch domů po 2 letech platiti přirážky.

Proti všem námitkám, jichž byla celá řada a jichž bezpodstatnost, tuším, aspoň částečně jsem vyvrátil, je celá řada důvodů, které mluví proto, jak v předloze a návrhu zemského výboru je vytčeno, aby dotyčná osnova zákona skutečně co nejdříve byla uzákoněna. Mluví pro to důvody jak lidskosti, tak mravnosti, důvody zdravotní i hospodářské a sociální.

Co se týče důvodů hospodářských a sociálních, sluší poukázati k tomu, že dělnictvo, jak jsem vyložil, bude se moci stáli majitelem těchto domků.

Sluší dále poukázati k tomu, že veškery daňové a poplatkové úlevy přijdou skutečně ne na prospěch majitele domu, nýbrž na prospěch nájemců, na prospěch dělnictva, což jest zákonem stanoveno a nedá se to jak se obyčejně stává - aby dobrodiní, které jest zdánlivě na prospěch majitele, přesunulo se na prospěch majitele domu.

Že osnova zákona tohoto bude hověti zdravotním zájmům dělníků, o tom nelze pochybovati, neboť jest jasno, a každému, kdo viděti chce, patrno, že jmenovitě ve velkých městech a průmyslových místech nejhorší byty obývají dělníci. Jsou to byty podzemní, podkrovní, byty v nejstarších domech, které jsou infikovány nemocemi.

Když však se poskytne možnost, aby dělník mohl obývati byt vlastní a zdravý, do kterého nebude moci přijímati nocleháře a nájemníky, nelze o tom ani za málo pochybovati, že to bude z důvodů hygienických prospěšno. Dále sluší poukázati k tomu ještě, že takové byty v průmyslových, ve velkých městech, podzemní, podkrovní a v starých domech, dávají příčinu ku vzniku různých nemocí, nýbrž i k šíření nemocí vůbec, jmenovitě k šíření záhubné tuberkulosy a lékaři vyslovili se, že dokud nebude vykonána náprava, že u statisíců disposice onemocnění následkem spolubydlení, čím dále tím více šířiti se bude.

Jsem také toho náhledu, že zákonem tímto slouženo bude k umravnění a povznesení života u tříd dělnických a že následkem toho stane se zákon, o kterýž se jedná, důležitým článkem v soustavě reformy sociální. Poukazuji ještě k tomu, jak jsem se již zmínil, že zákon ten má platiti jen pro ty domy, které v době 20 let od platnosti říšského zákona budou postaveny. Poněvadž pak již uplynuly 3 léta od té doby, je jasno, že interesované kruhy byly tím již poškozeny.

Jedná se již opravdu o třetí zvonění a jest potřebí, aby bez dalších průtahů osnova zákona stala se skutkem.

Poukazuji k tomu, že takřka všecka království a země na radě říšské zastoupené na podobném zákoně se již ustanovily, jedině Dalmacie a Krajina dosud ne, a myslím, že království České, které přece v mnohém ohledu jest napřed, nemá a nesmí zůstati v této věci na posledním místě.

Pokud se týče zákona z r. 1892, ovšem jsme si pospíšili, ačkoliv zákon tento s tímto nedá se nijak srovnati a soudím, že i ohledně zákona z roku 1892 nesmíme zůstati posledními.

Myslím, že bych nosil dříví do lesa, kdybych o prospěšnosti tohoto zákona chtěl se dále zmiňovati a činím proto na základě usnesení komise pro obecní a okresní záležitosti návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti na připojené a známé osnově zákona. (Výborně! Hlučný souhlas. )

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle den gedruckten Gesetzentwurf und die Erledigung der Petitionen beschließen.

Nejvyšší maršálek zemský: Mám za to,jelikož návrhy komise jsou mezi sebou v úzkém spojení a osnova zákona toliko pozůstává z málo paragrafů, že může býti projednána v jediném rokování.

Ich bin der Anficht, daß, nachdem der Gesetzentwurf, welchen die Kommission Vorschlägt, nur aus wenigen Paragraphen besteht, und die Anträge der Kommission untereinander im engsten Zusammenhange stehen, der auf der Tagesordnung befindliche Gegenstand in einer einzigen Debatte Verhandelt werden kann. Es sind zu diesem Gegenstande Redner gemeldet.

Jsou přihlášeni k tomuto předmětu řečníci:

Contra: Pan posl. Dr. Viškovský, Herr Abgeordneter Glöckner.

Pro: Die Herren Abgeordneten: Dr. Funke, Schreiter, Dr. Herrman, Posselt:

Dávám slovo prvnímu pánovi, který jest zanesen jako řečník proti návrhu p. posl. Dr. Viškovskému.

Pan posl. Dr. Viškovský: Slavný sněme! Jestliže přihlásil jsem se ke slovu ku předmětu tomuto, neučinil jsem tak proto, že bych byl unešen zvláštním významem této osnovy samotné, ale učinil jsem tak pro význam, který má otázka bytná vůbec pro sociální a hospodářské poměry.

Vzpomínám, že je tomu téměř 3 roky, kdy J. Ex. p. místodržitel vřelými slovy odporučoval slavnému sněmu brzké vyřízení této osnovy a kdy vytkl význam tohoto počinu humanity c. k. vlády.

Od té doby musily uplynouti skoro tři roky, než několikoparagrafová osnova dostala se do plena sněmovního.

Věru, že upomíná to na passivní resistenci drah, které jsme byli před nedávnem svědky a že je viděti, že parlamenty a specielně sněm království Českého v passivní resistenci dovedl vykonati vlastně větší rekord, než to dovedli železniční zřízenci.

Náš jednací řád a veškeré poměry k tomu dávají nejlepší pomůcky.

Za zvláštních poměrů projednáváme dnes osnovu zákona, která týká se dělnických poměrů. - V Praze střílelo se do dělníků, byly nepokoje a tu nezasvěcencům mohlo by se zdáti, že to má býti nějaký aequivalent dělnictvu za to vše, co se mu nedostalo na právech a co se mu dostalo od policie.

Tu ovšem musel bych říci: »risum teneatis amici, « poněvadž to, co mu poskytuje osnova, jest ovšem nepatrné.

Prohlašuji předem, že nepřihlásil jsem se jako řečník contra proto, že bych chtěl hlasovati proti této osnově, proti tomuto malému daru dělnictvu. Ale mám za to, že touto věcí dostává se celá otázka bytová, tato velká hospodářská a sociální otázka, když ne na falešnou tedy aspoň na vedlejší cestu, vždyť otázka bytová je mnohem širší, než aby se dala pojmouti do tohoto malého a úzkého rámce. § 2. ř. z. praví, že výhody tohoto zákona platiti mohou pro dělníky, hlavně dělníky průmyslové, dělníky továren. A tu táži se, jakým důvodem má býti osnova tato tak zbytečně zúžována na pouhé dělníky, a zdaž otázka bytová nedotýká se také jiných vrstev a zda by nebylo právem humanity, aby dostalo se stejných výhod ku příkladu chudým vdovám, a vůbec osobám nuzným.

Pozoruji, že celá osnova je do jisté míry industrielně zbarvena a že vlastně to nebyla čistá humanita, která ji diktovala. Osnova říšská má mnoho specielních ustanovení, která stěžují a komplikuji provádění celé věci. Tak na př. hned citovaný § 2. praví, že za dělníky považují se jen takoví zřízenci, kteří mají služné u osob samojediných nejvýše 1. 200 K ročně, u rodiny o 2 až 4 hlavách l. 800 K ročně, u rodiny o 5 a více hlavách 2. 400 K.

Představme si v praxi provádění tohoto předpisu ! Dělník, který má rodinu o 4 hlavách a má plat 1. 800 K, postěhuje se do bytu,který má výhody dle zákona z r. 1892, zemře-li mu díte, provdá-li se mu dcera, nebo půjde-li syn jinam do služby, musí dělník býti vypovězen, a musí se stěhovati dále. Narodí-li se mu dítě, může se stěhovati zpátky. Myslím, že podobné absurdní historie budou hráti v této věci dosti podstatnou roli.

Kromě toho finanční kontrola, jak je v zákoně obsažena, je tak komplikovaná, že opravdu majitel dotyčného domu bude potřebovati takřka celý aparát písařských sil aneb advokáta, aneb finančního radu, aby mu prováděl tu věc. Proto myslím, že celá věc zůstane obmezena na humanitní podniky a továrníky, kteří tímto způsobem budou moci své dělníky připoutati ku své továrně, a kteří konečně přijdou ku svým penězům tím, že budou míti vliv na své dělníky a budou moci také nájemné vybírati ve formě srážky mzdy a pod.

Co při otázce této postrádám, je program vlády, jímž by tato humanitní věc byla i finančně podporována. 0 tom jsem neslyšel ani při předkládání dřívější osnovy říšského zákona, ani při předkládání osnovy zemského zákona.

Četl jsem nedávno telegrafickou zprávu z Belgie, dle které tamější král uvažoval s radou šefů, jak by se mělo použíti obnosu 60 mil. franků, kterého vyzískala Belgie konversí státní půjčky 600 mil. franků. Tu stojí v této zprávě, že král dohodl se s radou šefů o tom, aby tohoto obnosu se použilo ku stavbě dělnických domů. To jest velice slušné věnování!

Prohlížíme-li nařizovací list, který vydává ministerstvo vnitra, nalézáme tam velice často příklad o humanitní péči státu v oboru dělnických domků, ale ne v Rakousku, nýbrž v cizině.

A tu čtu na příklad, že Německo za posledních několik let od r. 1901 věnovalo účelu tomuto za 4-roky 15 millionů marek. A zároveň vidím zajímavou poznámku, že tento obnos není jen na stavbu domků pro dělníky, nýbrž i pro menší úředníky a jiné osoby. Tedy humanitní péče jest tam daleko větší. Ale nejen říše Německá sama jako celek, nýbrž také každý jednotlivý stát věnuje tam velmi slušné obnosy na stavbu levných bytů.

A tu vidím, že na př. Prusko věnovalo v poslední době od r. 1895 44 mil. marek k tomuto účelu; rovněž k tomuto účelu věnovalo Sasko, Bavorsko atd. Pojišťovny veřejné v Německu investovaly až do r. 1903 kapitál 109 millionů marek k řešení otázky bytové.

Vůči těmto cifrám musím ovšem tím více postrádati, když o nějaké podpoře veřejné, zejména státní, vůči této otázce neslyším ani slova.

Myslím proto, že osnova tato zůstane i po uzákonění zákonem, který bude omezen poměrně na velmi malý obor případů, že bude spíše jistým dekorativním předmětem humanitního zákonodárství, ale velký, praktický dosah pro otázku bytovou vůbec tento zákon, myslím, míti nebude.

Nejdůležitější pro vládu je ta okolnost, že osnova tato jest vlastně krásnou draperií, za kterou se skrývá nevyřízená otázka bytová vůbec a specielně otázka daně domovní. 0 dani domovní uspořádala vláda v poslední době velkou anketu, vydala o ní folianty, avšak nyní vidíme, že v té věci se nečiní nic a že vláda vyhledává jen vedlejší cesty k upokojení jistých tříd podobným podnětem, jako jest osnova, o které jednáme. A tu chci poukázati na vynikající sociální a hospodářský význam bydlení u nás. Myslím, že není státu, kde by bylo bydlení tak stíženo domovní daní, jako jest to v Rakousku. (Tak jest!)

K tomu není třeba dokladů. Jest tomu tak nejen v městech, ale i na venkově. Zprávy, které vydává na př. pražský magistrát o poměrech bytových, přinášejí o drahotě a přeplňování bytů přímo křiklavé doklady. Obyvatelstvo jest omezeno na nepatrné malé byty; malé byty, mající jednu místnost obytnou, nanejvýš s jednou kuchyní, tvoří v Praze 50-60-80 proč, tak že vlastně obyvatelstvo jest v městě stěsnáno v bytech, které hygienickým poměrům nedostačují.

Počítáme-li, že místnost obytná, která jest obývána více než třemi osobami, jest místností přeplněnou, přicházíme k výsledku, že v Praze jest v jednotlivých čtvrtích 10 až 15 procent přeplněných bytů. Nedávno, když bylo konstatováno v novinách, že byt o jednom pokoji byl naplněn 15 osobami, tu přímo ironicky posmívaly se tomu dělnické listy, že se taková věc ještě uveřejňuje, vždyť to jest na denním pořádku, to není novinkou a že to nestojí za uveřejnění.

Nechci mluviti dále o bytových poměrech, jaké jsou v Praze a ve velkých městech, kde jest konečně krise bytová vysvětlitelná pro nedostatek plochy. Tyto poměry jsou s dostatek známy.

Ale poměry špatných a nedostatečných bytů šíří se i na venkově. Nechci zdržovati citáty, ale uvádím jen několik slov z úřední zprávy statistické o poměrech zřizování zdravých bytů v království Českém za léta 1899-1905.

Ve zprávě té se praví:

Jakkoli obyvatelstvo - zvláště zámožnějších měst - zdravých bytů víc a více se domáhá, přece panují ještě na venkově ve příčině hygieny staveb a bytů četné, tu a tam i závažné nedostatky. Tu jest zvláště se zmíniti o bědných bytných poměrech na venkově a v horách. V pravdě smutné poměry shledáváme v horských vískách, kde živí se obyvatelstvo bídně domácím tkaním, výrobou knoflíků nebo jiným odvětvím domácího průmyslu (roštím zakryté vchody, okna a pod. ). V jedné větší obci okresu Chotěbořského má na př. jen 79 bytů podlahu z prken, kdežto ve 156 domcích je podlaha z pěchované hlíny. Ale i v lépe situovaných vesnicích bývá způsob stavby velmi nevhodný. Velikou vadou jest, že namnoze nejsou podsklepeny, že se ku stavbě užívá čediče, ruly, žuly a jiného hydroskopického kamene, že se ve sklepích studny, jež vydány jsou znečišťování, neroubí, že záchody jsou nedostatečný, že se žumpy nezřizují dle stavebního řádu, že oken velmi často nelze otvírati a j.

To jsou, pánové, tak velice smutné poměry nejen sociální, ale i hygienické.

To jsou hranice, kde končí rodinný život, kde končí spokojenost občana, kde končí rodinné štěstí.

A surrogatem za špatné byty je líh, a to buď ve formě té neb oné.

Nedivím se, že se najdou mužové vědy, kteří jdou tak daleko, že otázku bytovou pokládají dokonce za významnější než celou otázku mezdní a otázku pojišťo-