mně odevzdali dotaz k J. E. panu místodržiteli.

Die Herren Abg. Březnovský und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Exc. den Herrn Statthalter überreicht.

Sněmovní sekretář Höhm (Čte): Dotaz poslance Březnovského a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli král. Českého.

Jest povinností státních orgánů, by přihlíželi k tomu, aby obyvatelstvo nebylo vykořisťováno dryáčnickými spekulanty všeho druhu, zvláště v ohledu zdravotnickém. Jsou případy, že veřejné listy přinášejí inseráty, v nichž se doporučují různé zázračné léky proti různým nemocem, a státní návladnictvo mělo již příležitost často zakročiti proti podobnému klamání obecenstva.

Pravili jsme, že státní orgány mají přihlížeti, by podobné klamání obecenstva se nedělo, avšak co říci tomu, že noviny, jež vycházejí pod dozorem c. k. místodržitelství, ve své insertní části přinášejí podobné švindléřské inserty, jako příkladně insert vytištěný v čísle 133., dne 12. června t. r., v úředním "Prager Abendblattu".

Tento inserát doporučuje zázračného doktora v Americe, hodně daleko, až v Cincinati, jenž dovede v několika dnech zhojiti dlouholeté nemoce krční, jako staré vole atd.

Úřední list se nemá k něčemu podobnému propůjčiti a táží se podepsaní, hodlá-li Jeho Exc. podobné zneužívání úředního listu zameziti.

Praha, 25. června 1901.

V. Březnovský a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz J. E. p. místodržiteli.

Ich werde diese Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter leiten.

Páni posl. dr. Dyk a soudruzi mně odevzdali dotaz k J. E. p. místodržiteli.

Die Herren Abg. Dr. Dyk und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.

Sněmovní sekretář Höhm (čte: ) Dotaz poslance dr. Dyka a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Obec Čížice a Borek postiženy byly loňského roku trvalým suchem a neúrodou tak krutě, že se mezi obyvatelstvem následkem nedostatku píce, semen a obilí zahostila ohromná bída.

Žádost za státní podporu v říšské radě podaná, odstoupena byla c. k. vládě k vyšetření a vyhovění.

C. k. okresní hejtmanství v Plzni však žádné řádné šetření nevykonalo, šetření autonomními úřady vykonané nerespektovalo a žádost odmítavě vyřídilo.

Jaká křivda se však postiženým rolníkům stala, vysvítá z toho, že šetření, které se konalo za příčinou žádosti o slevu daní, potvrdilo úplnou správnost šetření autonomního.

C. k. berní správa v Plzni vyslechla o škodách v obci Čížicích a Borku dle protokolu ze dne 3. března 1901 č. 3581/1901 co nestranného znalce pana Josefa Škardu, starostu ze Škvrňan, který potvrdil rozsah utrpěných škod úplně a zjistil nezměrnou nouzi rolnictva.

Jelikož c. k. okresní hejtmanství v Plzni i toto dobrozdání znalecké ignorovalo, kladou podepsaní dotaz:

Jest Vaše Excellence ochotna učiniti v této věci nápravu a žádost obce Čížic a Borku za státní podporu ve smyslu znaleckého dobrozdání pana Josefa Škardy v brzku příznivě vyříditi?

V Praze, 25. června 1901.

Dr. Em. Dyk a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz J. E. panu místodržiteli.

Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.

Páni posl. dr. Dyk a soudruzi mně odevzdali dotaz k nejvyššímu maršálkovi jako předsedovi zemského výboru.

Die Herren Abg. Dr. Dyk u. Genossen haben mir eine Interpellation an den Oberstlandmarschall als Vorsitzenden des Landesausschusses überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl Sten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Potaz poslance dr. Dyka a soudr. k Jeho Jasnosti panu nejvyššímu maršálkovi jako předsedovi zemského výboru.

Již v loňském zasedání sněmovním dotazovali se podepsaní Vaší Jasnosti, k jakému výsledku dospělo jednání o vládní osnově v příčině zákona o scelování hospodářských pozemků, kterou c. k vláda zemskému výboru v době, když sněm nezasedal, zaslala. Vaše Jasnost v odpovědi na tento dotaz sdělila s námi, že předlohy ty odevzdány byly zemědělské radě k podání dob rozdání a že zpráva dosud nedošla.

Jelikož již opět rok uplynul a sněm zajisté má právo žádati, aby v době zasedání předlohy jemu se předložily k projednání, kladou podepsaní dotaz:

Co jest příčinou toho, že dotyčné vládni osnovy sněmu se nepředkládali?

V Praze, dne 25. června 1901.

Dr. E. Dyk a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Odpovím na tento dotaz dohodná se s výborem zemským.

Ich werde diese Interpellation beantworten, nachdem ich mich mit dem Landesausschusse ins Einvernehmen gesetzt haben werde.

Páni posl. Barták a soudruzi mně odevzdali taktéž dotaz k nejvyššímu maršálkovi jako předsedovi zemského výboru.

Die Herren Abg. Barták und Gen. haben mir gleichfalls eine Interpellation an den Oberstlandmarschall als Vorsitzenden des Landesausschusses überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance Jana Bartáka a soudruhů k J. Jasnosti nejvyššímu panu maršálkovi království českého, jakožto předsedovi výboru zemského.

Vaše Jasnosti!

Ve schůzi 26. sněmu království Českého, dne 20. prosince 1900 odbývané, navrhl interpellující následovní resoluci:

"Zemskému výboru se ukládá, aby pokračoval v jednáni ve příčině zřízení pojišťovny zemské proti škodám z ohně a krupobití, zejména aby vyjednával s některým domácím pojišťovacím ústavem stávajícím, a to především s "Rolnickým vzájemně pojišťovacím ústavem v Praze", zda mohl by utvořiti základ pojišťovacího ústavu zemského, po případě aby s urychlením vypracoval a sněmu království českého v příštím zasedání podal přiměřený návrh stanov zemské pojišťovny proti škodám z ohně a krupobití s příslušnou osnovou zákona "

Resoluce tato odkázána byla komisi rozpočtové.

Výbor zemský vyřídil ovšem záležitost tuto již dříve zprávou zvláštní, avšak způsobem takovým, že zjevná z něho byla nechuť a nepřízeň výboru k ústavu takovému.

Záležitost tato ovšem nemůže se řešiti vzhledem k tomu, že sobě toho nějaký člen správní rady či řiditelstva ústavu pojišťovacího zemské pojišťovny nepřeje, anebo vzhledem k té okolnosti, že vlivuplná osoba nechce vůbec o pojišťovně zemské slyšeti, bojíc se obtíží a nezdaru, nýbrž vzhledem k tomu, že takového ústavu je nejvýš potřeba, že je možný, že zdar jeho je očividný a že si ho obyvatelstvo co nejvíce přeje. Výbor zemský ve zprávě své nemohl také zatajiti předností zemských pojišťoven cizích, uvedl však také mnohé důvody, které akci té překážejí; bohužel tyto důvody zdály se se mu tak silnými, že bychom se vlastně měli vzdáti vší naděje ve zdárný výsledek, a proto sněmu zřízení pojišťovny pro ten čas neodporučil.

Ve skutečnosti důvody udané spíše jen naznačují, jakou cestou jest se bráti při zřizování ústavu a nejsou takové síly, aby otázka ta musila býti odložena ad calendas graecas, naopak, stále jest daleko více závažnějších důvodů, které pro zřízení pojišťovny zemské mluví.

Již po mnoho let starají se členové sl. sněmu o to, aby zemská pojišťovna i u nás konečně skutkem se stala, avšak stále marně, neboť práce jejich je stále mařena nepřízní a neochotou rozhodujících kruhů. A zatím v zemích vedlejších zkvétají rok od roku zemské ústavy pojišťovací, scházející se zřizují, jen u nás jest obyvatelstvo ponecháno ve všem a úplně v moci společností soukromých a namnoze cizáckých; pokročilé král. České zůstává zajisté k nevelké cti u věci této úplně po zadu, jako v přemnohých jiných otázkách hospodářských vůbec.

Vzhledem k tomu, že levná pojišťovna zemská je pro obyvatelstvo království Českého a levný odbor krupobitní pro zemědělství zvláště potřebou neodkladnou; vzhledem k tomu, že po více let, kromě věcí menší důležitosti, sněm králov. českého zvláště vinou nepřízně vládní, nepodnikl dosud větší nějaké akce zemědělství prospěšné, ač tolik otázek palčivých jemu vyříditi jest, konečně vzhledem k tomu, že sněm výboru zemskému uložil, by se zřízením pojišťovny zemské zabýval a čeho třeba, aby připravil, tážeme se:

Hodlá Vaše Jasnost postarati se o to, aby záležitost zřízení pojišťovny zemské jako jedné z předních důležitostí zemských a hospodářských vůbec s péčí všemožnou a s úsilím byla konečně k cíli přivedena a potřebné elaboráty sněmu předloženy ?

V Praze, 25. června 1901.

V. Barták a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odpovím na tento dotaz, dohodná se ze zemským výborem.

Ich werde diese Interpellation beantworten, nachdem ich mich mit dem Landesausschusse ins Einvernehmen gesetzt haben werde.

Der Herr Abgeordnete Dr. Ruß hat unter Beilegen eines ärztlichen Zeugnisses seine Abwesenheit entschuldigt.

P. poslanec Dr. Russ, předloživ vysvědčení lékařské, omluvil svou nepřítomnost churavostí (zvoní).

Seine Excellenz der Herr Statthalter hat sich das Wort erbeten.

Jeho Excellence pan místodržitel mne požádal, abych mu udělil slovo.

J. E. c. k. místodržitel hrabě Coudenhove: Páni poslanci Prášek a soudruzi a Brdlík a soudruzi učinili ke mně v zasedání slavného sněmu, dne 20. června toho roku odbývaném, dotaz v příčině nuceného vymáháni daní, před nedávném v obci Skalici provedeného, při němž četnictvo užilo zbraně a dvě osoby poranilo.

Pokládám si za čest na základě úředních zpráv o tomto nanejvýše politování hodném případě sděliti následující:

Majitel pozemků, Vojtěch Kubů ve Skalici, v pol. správním okrese Táborském neplatil od 6. listopadu roku 1899., kdy zapravil nedoplatek za rok 1898 vzdor častým upomínkám žádných daní.

Nedoplatek dostoupil minulého roku na obnos 170 K 16 haléřů.

Když exekuční upomínání nepomohlo, byly jmenovanému dne 12. prosince minulého roku zabaveny dva býčci v ceně 200 k.

Poněvadž Kubů neplatil, bylo přikročeno k exekučnímu prodeji.

Veřejná dražba dne 5. a 19. ledna i. r. odbývaná však zůstala bez výsledku, poněvadž se nedostavili kupující.

Na to minuly 4 měsíce, aniž by byl berní úřad něco podnikl proti dlužníkovi a poněvadž ani nyní dluh zaplacen nebyl, bylo ustanoveno převezení zabavených dobytčat do Soběslavi na 15 květen t. r.

Tento úřední výkon, který prováděl vykonavatel berního úřadu v Soběslavi, Jan Novotný za přítomnosti čl. obecního výboru Václava Tupého a strážníka Václ. Soukupa, byl však zmařen exekutem, jenž se jmenovaným opřel a proti exekutorovi se dopustil násilí.

Převezení bylo ustanoveno znova na 14. června, tentokráte za podpory četnictva i byl o tom Vojtěch Kubů okr. hejtmanstvím napřed vyrozuměn s připomenutím, aby úřední výkon nerušil.

Musím zde vůči zprávám v novinách obsažených poznamenati, že Kubů ani písemně ani ústně nepodal žádost za poshovění, kteréž, dle stávající prakse, by se bylo beze vší pochyby vyhovělo.

Jmenovaný, jenž požívá pověsti muže snadně vznětlivého a násilného, naopak si umínil a také častěji veřejně to prohlásil, že daní platiti nebude a že také nepřipustí nucené jich vymáhání.

Tento úmysl také provedl, když se k němu dostavili vykonavatel a jeden obecní radní s dvěma četníky. Hrozivé chování se Vojtěcha Kubů, jež vzbudilo obavu, že by se musilo užíti zbraně, přimělo oba četníky, aby poslali do Soběslavi pro další dva muže za tou příčinou, aby se oné nutnosti předešlo.

Když posila přibyla, chopili se četníci a vykonavatel exekuta, jenž stál u dveří chléva a vchod do něho všem bránil, aby ho od dveří odstranili. Poněvadž Kubů se tomu násilně opřel, byl prohlášen za zatčena a měl býti spoután. Ta nastalo dlouhé a prudké zápolení, během něhož strážmistr Naxera, aby se útokům exekutovým ubránil, (Posl. Kratochvil: Hanba! Poslanec Prášek: To jest smutné. To jest správa berní?) tasil zbraň poboční a dvakráte po něm seknul. První rána tečná zasáhla neznačně rámě Kubů-ovo, druhou ranou byla zraněna Marie Kubů-ová, která chtěla chrániti hlavu svého manžela rukama, na prstech pravé ruky.

Mezi tím podařilo se Kubů-ovi, četníkům se vytrhnouti i postavil se znova ke dveřím chléva, aby bránil vchod do něho. Když pak četníci proti němu postupovali, chopil se železných vidlí a pustil se útočně proti nim. Vtom okamžiku četník Kožíšek, když se již bylo ukázalo, že Kubů jest schopen nejhoršího, k sebeobraně vypálil střelnou ránu do jeho nohou. (Posl. Kratochvíl: To jest správa berní v Rakousku. Jako s dravou zvěří se to činilo!) Kule projela svalstvem obou stehen a způsobila ránu, jejíž hojení bude vyžadovati doby asi čtyř týdnů.

Jakkoli musím toho velice želeti, co se stalo, přece musím výtky berním orgánům učiněné označiti jako neodůvodněné, poněvadž postup jejich odpovídal platným zákonům a předpisům.

O tom, zdali četnictvo jednalo správně, zavedeno jest již zeměbraneckým soudem (Posl. Prášek: Myslím, že bude vyznamenán ten četník!) vyšetřování i nemohu mu předbíhati.

Pokud ale lze seznati ze spisů, jež dosud jsou po ruce a jichž obsah jsem právě sdělil, i tito orgánové se zachovali dle svých předpisů. (Hlas: Smutné předpisy! Posl. Kratochvíl: To je milost! To jest nejhorší ostuda jaká se mohla stát!).

Býčkové - a sice zabavení, nikoliv však, jak v interpellaci jest uvedeno dobytčata jiná, byly ještě 14. června za intervence obecního starosty do Soběslavi převezeni, ale již následujícího dne, když dlužné daně byly zapraveny, navráceni.

Výtku, v dotazu pánů posl. Práška a soudruhů berním orgánům vůbec učiněnou, že postupují při vymáhání daní způsobem drakonickým a brutálním. (Posl. Prášek: To je ještě slabé, pane místodržiteli. To pojmenování jest slabé, pro to!) musím označiti jako zcela neodůvodněnou i mohu vůči tomu jen znovu prohlásiti, že finanční správa stále se vynasnažuje o to, aby poplatníkům se dostalo všech možných ohledů, aby dle možnosti byly vymítěny příkrosti.

K žádosti v dotazu posléze uvedeném obsažené, aby daň pozemková od rolnictva v této době vůbec vymáhána nebyla, ještě poznamenávám, že dle stávající prakse přísně všech prostředků u vymáhání běžných dluhů daně pozemkové přede žněmi se vůbec neužívá, (Odpor. Posl. Kratochvíl: To je vidět! Manlicherovky se použilo!) nýbrž že se dlužníci prostě upomínají, že by se ale při rozdílnosti poměrů jednotlivých poplatníků ospravedlniti nedalo, aby bylo zavedeno všeobecné poshovění v příčině běžné daně pozemkové.

Záleží spíše na jednotlivých kontribuentech, aby dle potřeby o posečkání žádali, i připomínám, že se při vyřizování takových žádostí postupuje s největší shovívavostí (Posl. Kratochvíl: To takhle ve Lvově, ale ne u nás v Čechách!) a že se jim téměř bez výjimky vyhovuje.

K dotazu, jejž dne 18. června toho roku ke mně učinili páni poslanci Dr. Dyk a soudruzi v příčině úředního řízení při odepisování státních záloh následkem živelním pohrom poskytovaných, kladu si za čest odpověděti takto:

Přesné vyšetřování majetkových poměrů stran, jež za odepsání neb za úlevy při splácení záloh žádají, jest již samým zněním zákona ze dne 28. března roku 1900, jakož i pravidly ve věci té ministerstvem vnitra vydanými, podmíněno.

Případy, že by se bylo vyšetřovalo inkvisitorským způsobem, nebyly mi dosud oznámeny, ani nebyly pány dotazovateli zvláště uvedeny.

Obava však, jako by výsledků tohoto šetření se používalo k účelům fiskálním, jest naprosto bezdůvodnou.

Že rozhodování o žádostech, o něž tu jde, vyžaduje delší dobu, zakládá se jednak ve značném počtu žádostí samých, jednak v tom, že vyřizování děje se v dorozumění dvou zemských instancí, totiž politické i finanční, a pokud se týče záloh za než zemský fond převzal ručení, i v dorozumění s výborem zemským.

Dlužno dále uvésti, že pro zájemníky neplyne z toho příliš citelná ujma, ježto již po více roků veškeré exekuční vymáhání těchto záloh jest zastaveno.

Mimo to hledí místodržitelství neustále k tomu, by citovaný zákon byl, pokud možno, blahovolně a rychle prováděn, a mohu zde výslovně konstatovati, že, kdykoliv jde o případy pochybné, místodržitelství zaujímá vždy stanovisko pro dlužníky příznivější.

Oberstlandmarschall (läutet): Ich constatire die Beschlussfähigkeit des hohen Hauses.

Konstatuji, že slavný sněm jest způsobilý usnášeti se.

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abg. Dr. Schreiner, Vollgruber, Taschek und Genossen, betreffend das Schulgartenwesen.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Dra. Schreinera, Vollgrubera, Taschka a soudruhů v příčině školního zahradnictví.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Antragsteller zur Begründung seines Antrages.

Abgeordneter Dr. Schreiner: Hoher Landtag!

Ich hätte es mir gleich mehreren anderen Collegen und Antragstellern Genüge sein lassen können, meinen Antrag, den ich dem hohen Landtag einzubringen die Ehre hatte, einfach der landwirtschaftlichen Commission zuweisen zu lassen.

Wenn ich dies nicht gethan habe, so hat dies einen ganz besonderen Grund. Ich wollte durch die Begründung dieses Antrages, durch die Besprechung desselben hier in diesem hohen Hause, die Aufmerksamkeit weiterer Kreise auf unser leider noch arg darniederliegendes Schulgartenwesen richten, und die Bedeutung desselben mit einigen wenigen Worten beleuchten.

Es lässt sich gar nicht leugnen, dass in jenen Bezirken unseres Landes, die wir als die in cultureller und landwirtschaftlicher Beziehung fortgeschritteneren zu besitzen so glücklich sind, thatsächlich das Schulgartenwesen bereits ans einer gewissen Stufe der Vervollkommnung angelangt ist. Allein das sind zumeist Bezirke, welche in der glücklichen Lage sind, für solche Zwecke größere Aufwendungen machen zu können, Bezirke, die steuerkräftiger sind, die eine reichere Bevölkerung haben, während einerseits eine große Anzahl von Bezirken unseres engeren Heimatslandes nicht in der Lage ist, derartige Aufwendungen zu machen, und andererseits auch nicht in der Lage ist, das Interesse für die Errichtung und Ausgestaltung genügender Schulgärten in weiteren Kreisen wecken.

Die Schulgartenfrage, hoher Landtag, ist nicht neu. Schon das Reichsvolksschulgesetz bestimmt im § 63, dass nach Thunlichkeit ein Garten für Lehrer und eine Anlage für landwirtschaftliche Zwecke vorzusehen ist, und § 2 des Ausführungsgesetzes für Böhmen vom 24. Februar 1873 verpflichtet die Schulgemeinden zur Herstellung und Erhaltung von Schulgärten und Anlagen für landwirtschaftliche Versuchszwecke. Auch ein weiterer Factor -u. das muss ich dankbarst anerkennen, - der Landesschulrath für Böhmen hat dieser Frage seit dem Bestände dieser beiden Gesetze seine wärmste Fürsorge zugewendet. Eine ganze Reihe von Erlässen, die diese Frage behandeln und welche Normen, die bis ins Kleinste gehen, enthalten, behandelt diese so wichtige Angelegenheit und macht es namentlich den Bezirksschulräten und den ausführenden Organen der Landesschulbehörde, den k. k. Bezirksschulinspectoren, zur Pflicht, sich für eine ausgiebige Ausgestaltung, resp. für die Errichtung von Schulgärten einzusetzen. Und tatsächlich ist der Erfolg in vielen Bezirken, wie ich bereits erwähnt habe, nicht ausgeblieben und es ist nur sehr zu begrüßen, dass diese Tätigkeit des Landesschulrathes durch die Bezirksschulräthe in eingehender sachgemäßer Weise gefördert wird.

Ich werde mich des längeren nicht ergehen über die große Bedeutung der Schulgärten.

Jedermann, der nur halbwegs ein Interesse für die allgemeine erziehliche Tätigkeit unterer Volksschule hat, wird es ja wissen, dass die Schulgärten in erster Reihe ein sehr wichtiges, erziehliches und pädagogisches Hilfsmittel sind für den Unterricht im allgemeinen, aber namentlich für den Unterricht auf dem Gebiete der Naturkunde und Naturgeschichte.

Und für mich, als Vertreter landwirtschaftlicher Interessen, kommt noch ein ganz besonderes Moment dazu, das, wie erwähnt, im § 63 des Reichsvolksschulgesetzes seinen Ausdruck findet, wo es heißt, dass eine Anlage für landwirtschaftliche Zwecke vorzusehen sei. Also schon das Reichsvolksschulgesetz hat es sich zur Aufgabe gemacht, der Volksschule allenthalben auf dem Lande eine solche Stellung zu geben, welche sie in einen unmittelbaren Verkehr mit der Landwirtschaft bringt und aus welcher ihr die Aufgabe erwachst, soweit es mit ihrer allgemeinen erzieherischen und bildenden Tätigkeit verbunden werden kann, sich in den Dienst der Landwirtschaft zu stellen.

Nun, meine Herren, ist es allgemein bekannt, dass die Bemühungen, welche seitens vieler Schulfreunde allenthalben im Lande im Laufe der letzten Jahrzehnte in Bezug auf die Förderung des Schulgartenwesens gemacht worden sind, leider keinen großen Erfolg gehabt haben.

Auch der Erlass des Landesschulrathes für Böhmen vom 3. Feber 1892 hatte einen sehr geringen Erfolg aufzuweisen. Es sind wohl hie und da Schulgärten errichtet worden, aber die breite Masse der Bevölkerung, die weiteren Kreise der Vezirksschulräthe; haben sich nicht mit jenem Eifer, mit jener Begeiferung für diese Idee zu erwärmen vermocht, wie sie es thatsächlich verdienen würde. Wohl sind hie und da einzelne Ausnahmen zu verzeichnen, aber, meine sehr geehrten Herren, diese Ausnahmen sind zumeist daraus zurückzuführen, dass einzelne Ortsschulräthe in ihrer Mitte ganz besonders schulfreundliche oder schulgartenfreundliche Mitglieder haben, die sich dafür interessieren. Denn, leugnen wir es nicht, einer der Hauptgründe, warum die Schulgartenidee bisher in die weiteren Streife der Lehrer und Ortsschulräthe und der Bevölkerung nicht Eingang gefunden hat, liegt wohl darin, dass über die Art und Weise der Bedeckung der Kosten der sachlichen Bedürfnisse stets Schwierigkeiten aufgetaucht sind und dass sich die meisten Ortsschulräthe weigern, die arbeiten, welche der Schulgarten nothwendig mit sich bringt, auch thatsächlich auf Kosten der Schulgemeinde auszuführen.

Nun, hoher Landtag, glaube ich, dass in jenen Fällen, wo ein mit seinen hohen Zielen und den hohen Aufgaben der Volksschule wohl vertrauter Lehrer seines Amtes walten wird, er thatsächlich auch in die Lage kommt, die Hilfe der Gemeinde zur Beistellung der hiezu nöthigen Kosten heranzuziehen, sie zu veranlassen, das zu thun, was unbedingt nothwendig ist, um die Schulgarten auf ihrer Höhe zu erhalten, damit sie nicht etwa glaube, dass sie für den Lehrer einen Privatgarten errichtet, sondern dass sie bloß dem Lehrer die Mittel gibt, seine erziehliche Tätigkeit auch auf weitere Kreise auszudehnen, welche bereits der Volksschule entwachsen sind.

Ich möchte noch darauf hinweisen, dass gerade in einem der wichtigsten und bedeutungsvollsten Zweige der Landwirtschaft in unserem engeren Vaterlande - das ist der Obstbau - die Sache noch außerordentlich stagniert und darniederliegt.

Nicht nur in den von Gott und der Natur gesegneten Fluren des Elbethales und den Niederungen ist sie noch nicht auf jener Höhe angelangt, auf der wir sie wissen wollten sondern auch in jenen Thälern, in denen er eine bescheidene aber gute Stätte finden könnte, ist der Obstbau noch sehr darnieder und es scheinen mir gerade die Schulgärten ein Mittel zu sein, um den Obstbau in nachhaltiger Weise zu fördern und zwar nicht nur zu fördern dadurch, dass zahlreiche Baumpflanzungen angelegt werden, sondern auch dadurch, dass man für Baumpflanzungen in weiteren Kreisen der Bevölkerung Freunde schafft, und dass man einem der größten Übel, das hie und da in weiten Kreisen unseres engeren Vaterlandes zu bemerken ist, nämlich dem Baumfrevel endlich Einhalt gebietet. Dem Baumfrevel, Einhalt zu gebieten und es ist ja bekannt, dass er leider noch außerordentlich viel um sich greift - ist nur auf die Weise möglich, dass man den jungen Gemüthern, den Schülern in den Volksschulen, eine größere Wertschätzung für die Bedeutung einer geregelten Pflege des Obstbaues beibringt.

Nun, hoher Landtag, scheint es mir bei Begründung meines Antrages außerordentlich wichtig zu sein, mir die Frage vorzulegen, warum denn das Schulgartenwesen heute noch nicht auf jener Stufe ist, auf die ich es gebracht haben möchte, und welche Gründe dem thatsächlich entgegenstehen.

Einer der wichtigsten Gründe scheint mir, meine sehr geehrten Herren, darin zu liegen, dass es bisher noch nicht möglich war, eine größere Anzahl von Lehrern mit jener Summe von Kenntnissen auszustatten, die sie befähigt hätte, einen Schulgarten ordentlich zu leiten. Es krankt, meine sehr geehrten Herren, die Ausbildung der Volksschullehrer in dieser Richtung ganz außerordentlich. An den Lehrerbildungsanstalten sind wohl im Laufe der letzten Jahre, dank sehr eingreifenden Verfügungen der Unterrichtsverwaltung, bereits wie: erholt Bestrebungen zu Tage getreten, welche es ermöglichen, dass eine bessere Ausbildung der Lehrer platzgreift. Aber die Sache geschieht noch nicht mit jener Energie, jener Ausdauer, mit jener Vertiefung, welche es thatsächlich den Zöglingen der Lehrerbildungsanstalten ermöglichen würde, sich eingehender Kenntnisse auf dem Gebite des Schulgartenwesens und der Landwirtschaft anzueignen. Und in dieser Richtung bezweckt mein Antrag eine Besserung, indem ich wünschen möchte, dass die Obstbaucurse, welche vielfach bereits seitens beider Sektionen des Landesculturrathes für Böhmen in allen Theilen des Landes abgehalten werden, ganz speziell für Lehrer berechnet, für die Zwecke der Heranbildung von Schulgartenleitern abgehalten werden, um so einen Grundstock von Lehrern auszubilden und sie für die Zwecke der Schulgartenleitung auch thatsächlich befähigt zu machen.

Ein weiterer Grund, meine sehr geehrten Herren, liegt darin, dass bisher in vielen Bezirken keine Anregung, keine Aufklärung, kein Beispiel gegeben wurde, wie denn eigentlich ein Schulgarten aussehen soll, und da möchte ich darauf hinweisen, dass ich mir erlaubt habe, auf die große Bedeutung der Erhaltung, der Subventionirung, der Errichtung von Musterschulgärten in den einzelnen Landesschulbezirken hinzuweisen.

Wenn es gelingt, gerade in jenen Bezirken Böhmens, in welche die Schulgartenidee noch nicht Eingang gefunden hat, wenn es uns gelingt, sage ich, dort mindestens in einem solchen Bezirke mit einer öffentlichen Unterstützung des Staates und Landes solche Musterschulgärten zu errichten, so wird es auch möglich sein, von diesem aus die Belehrung und Aufklärung auch in den übrigen Theil des Schulbezirkes zu tragen.

In erste Reihe scheint es also wichtig zu sein, Subventionen zu ertheilen für die Herstellung, Errichtung und Pflege ordentlicher, rationell eingerichteter Musterschulgärten, und zwar vorläufig eines derselben in jedem Schulbezirke. Aber damit ist noch nicht alles gethan. Es ist auch nothwendig, dass diese Musterschulgärten auch befruchtend und anregend auf die Umgebung wirken.

Und da wird man sich selbstverständlich einen Mann als Schulgartenleiter aussuchen müssen, der für den Gedanken des Schulgartens vollständig begeistert ist, dem man auch Gelegenheit gibt, auf seine Umgebung einzuwirken, dadurch, dass man ihn entschädigt, wenn er in seinem Bezirke herumreist, neue Schulgärten aufregt und alte inspiziert, und wenn er aus seinem Schulgarten die mit großer Mühe und mit Kosten gewonnenen Reiser und Sämereien für die übrigen Schulgärten zur Verfügung stellt.

Es wäre dies der dritte Punkt meines Antrages, dass nämlich ein Betrag in das Budget eingestellt werde, der für Die Leiter der Musterschulgärten zu dem Zwecke bestimmt ist, um belehrend und aufklärend zu wirken in Bezug auf die Herstellung neuer Schulgärten in dem betreffenden Schulbezirke.