národnosti na úkor národnosti druhé v tom kterém místě, ať dovolenou nebo i nedovolenou cestou.

Z důkladných totiž novějších pojednání zejména ředitele městské kanceláře statistické v Pešti dra. Korosyho je na jisto postaveno, že mezinárodní kongres Petrohradský volil r. 1872 slovo "langue parlée" jedině proto, aby tou cestou zjistila se ethnografická národnost na rozdíl od národnosti politické, čili od příslušenství státního, a proto v Uhersku, Bulharsku a Švýcarsku sčítali mateřskou řeč jakožto přední znak přirozené národnosti a ve Švédsku, Rumunsku a Finsku prostě ethnografickou národnosti.

Řeč obcovací (la langue ďhabitude) zavedlo si jedině Rakousko a pak Srbsko, kdežto v Belgii počítali řeč, jakou kdo mluví (la langue parlée).

Poněvadž pak většina států vzdělaných r. 1890 ani řeč ani národnost nečítala a poněvadž i v jiných věcech při sčítání lidu velká různosti v jednotlivých státech se objevila, uzavřel v roku 1898. mezinárodní ústav statistický v Římě, ve smyslu usnesení kongresů statistických v Ženevě a ve Vídni odbývaných, doporučiti vládám vzdělaných států, aby roku 1900 sčítání lidu v celém světě vzdělaném dle jedněch a těchže zásad se provedlo, a za tím účelem sám pomocí nejpřednějších statistiků světa vypracoval osnovu cadre internationale pour le recénsement séculaire de 1900, podle které by se sčítání předsevzíti mělo

V osnově této pak odporučuje se vzdělaným státům, aby se nečítala více ,, la langue parlée", nýbrž pouze národnost (nationalité), a aby též zjistil se věk, vzdělání a náboženství příslušníků jednotlivých národností.

Tímto usnesením nejpřednější orgán vědecký v Evropě v záležitostech statistiky schválil stanovisko, které zejména v Rakousku, v tomto nejpřednějším národnostním státě, stoupenci rovnoprávnosti národní na základě znění státních základních zákonů, na základě praktické potřeby a přirozenosti věci povždy hájili, domáhajíce se toho, aby při sčítání lidu také národnost jednotlivců byla na jisto postavena.

Neniť pochybnosti o tom, a dávno jest dokázáno, že ve státě obydleném několika národnostmi, jako je zejména Rakousko, zjišťování přirozené t. j. příslušnosti k určitému kmenu národnímu, jest jedním z nejdůležitějších osobních momentů popisného výkonu a že tento moment zjišťováním jiného, byt i sebe důvtipnějšího demografického momentu příbuzného nedá se nikterak nahraditi. Zejména pojem řeči obcovací, jak u nás byl zaveden při posledních sčítáních lidu, nespadá v jedno s pojmem národnosti, neboť jest příliš široký a neurčitý, proto mohl se vykládati nejrozličnějším způsobem a mohl také snadně sloužiti rozličným účelům politickým.

V  podstatě nemůže slovo "řeč obcovací" nic jiného znamenati, nežli řeč, kteréž jednotlivec při obcování s kruhy společenskými, v kterých se právě nalézá, vůbec užívati jest nucen; ono tedy neznamená nic jiného než v užším smyslu řeč jistých neznámých společenských kruhů, ve kterých se jednotlivec pohybuje, v širším smyslu pak řeč většiny obyvatelstva místa, ve kterémž sčítaný jednotlivec právě se zdržuje

Toliko v nejužším slova smyslu může se tím vyrozumívati řeč, kterou jednotlivec v rodině své - má-li jakou - mluví, a jest známo, že právě tento výklad, pro národnosť jednotlivce poměrně nejpříznivější, na mnoha místech setkal se s nejrozhodnějším odporem sčítacích orgánů.

Přiznání řeči obcovací ať v tom neb onom smyslu nevyjadřuje ale žádný osobní moment jednotlivce, jenž při sčítání lidu přece se má zjistiti, nýbrž jistý nahodil poměr, v kterém se jednotlivec dočasně nalézá, tedy poměr, jenž pro statistiku nemá valné ceny, a pomoci kterého národnost obyvatelstva správně se vyšetřiti nedá.

V    mnohojazyčném Rakousku, jak známo, otevřely se sčítáním obcovací řeči brány k neoprávněnému nátlaku na příslušníky národních menšin, kteří byli nuceni přiznávati se k cizí řeči, která nebyla jejich mateřskou ani jich národností a jak dr. Mayerhofer v. Grůnbubel ve spise "Die Volkszahlungen in Oesterreich" (Graz 1898) dobře poznamenává, dotazování po řeči obcovací mělo a musí vůbec

míti za (následek "majorisování jazykových menšin. )"

Takovéto majorisování je ale porušováním článku XIX státních základních zákonů, jenž zabezpečuje všem národům a tedy také jich příslušníkům neporušitelné právo "zachovati národnosť a řeč" a nepřestává býti zjevem politování hodným a vědomí právní porušujícím, když děje se za účastenství a pod dozorem orgánů státních. Výsledky při takovémto sčítání lidu docílené nemají pravé ceny vědecké a nemohou sloužiti za podklad ani zákonodárství ani správě politické a soudní ve státě mnohojazyčném, jakým je Rakousko-Uhersko, v němž potřeba konečného, spravedlivého uspořádání otázek národnostních velitelsky žádá, aby konečně došlo na správné, poctivé vyšetření skutečných číselných poměrů národnostních, jaké jsou v jednotlivých zemích, okresích a obcích, a aby se nepřestávalo na zjištění fiktivních číslic, umělou agitací docílených.

Když i nejvyšší soudní dvory byly nejednou nuceny vysloviti, že přiznaná při sčítání obcovací řeč není žádným průkazem národnosti, když posavadní sčítání lidu mělo za následek, že v některých obcích, kde na př. po léta trvají četně navštěvované školy jedné národnosti, arci české, orgány sčítací neshledaly skoro žádných příslušníků s obcovací řečí této národnosti a tím sčítání lidu přivedly v tomto kuse prostě ad absurdum, a když konečně nyní dá se očekávati, že ve velké většině vzdělaných států bude roku 1900 sčítána národnost tedy je zajisté zcela oprávněným požadavek, aby při nejbližším sčítání lidu i v našem mnohojazyčném státě nečítala se více obcovací řeč, nýbrž národnost obyvatelstva, jež nemůže nikde k pochybnostem zavdávati podnět, jest-li že orgány státní pilně budou přihlížeti k tomu, aby se sčítání dálo svobodně a v každém ohledu správně.

Od té doby, kdy takto odůvodněný dotaz k c. k. vládě byl podán, ukázala se při nejedné příležitosti makavá opět potřeba toho, aby při nastávajícím sčítaní lidu neopakovaly se nešvary, které se při posledním sčítání r. 1890 dály, a aby zejména byla národnost obyvatelstva v zemích českých sčítána.

I sněmy království Českého, markrabství Moravského a vévodství Slezského byly nuceny zabývati se otázkou národnostní; sněm český zejména usnesl se dne 22. dubna 1899 na osnově zákona o užíváni obou jazyků zemských při samosprávných úřadech v království Českém, v které povaha jednojazyčnosti a smíšenosti obcí a okresů řídí se dle procenta obyvatelstva, jež při posledním sčítání lidu přihlásilo se k té neb oné národnosti; a dále dne 8. a 9. května 1899 přijal sněm osnovu zákona ohledně zákonného upravení veřejného školství národního v Školních obcích národně smíšených, v které so napořáde mluví o zřizování minoritních škol ve smyslu § 19. státních základních zákonů pro děti a rodiče jedné neb druhé národnosti, a kde příslušnost k národnosti má se protokolárním doznáním žadatelů zjistiti.

Kromě toho sněm český přijal v sezení dne 9. května 1899 resoluci, kterou také otázka dozoru k národním školám minoritním má býti upravena ve smyslu zásady, že příslušníci té které národnosti mají dohlížeti v místních i okresních radách školních toliko ke školám své národností tak, jako se v zemské školní radě už děje.

C. k. vláda pak sama, chtějíc přispěti k urovnání národnostních sporů v zemích českých, svolala, jak známo, zvláštní konference zástupců obou národností z království Českého a markrabství Moravského do Vídně, jejichž předmětem jednání jsou sporné otázky národnostní, jichž řádné rozřešení předpokládá v první řadě správné, poctivé zjištění číselného poměru obou národností v jednotlivých obcích, okresích a zemích.

Jenom na pevném, spravedlivém takovémto základě dá se vybudovati na př. nový volební řád do sněmu království českého, anebo upraviti jazyková otázka v státních úřadech. Nesprávné provedení sčítání lidu spůsobí nové zlo, nové roztrpčení a nové odcizení obou národů naší vlasti.

Následkem toho následujíce hlasu povinnosti a zodpovědnosti dovolujeme si k Vaší Excelenci jakožto zástupci c. k. vlády opětovati svůj dotaz:

Jest c. k. vláda odhodlána vydati nový předpis o sčítání lidu, jež se má dne 31. prosince 1900 provésti, a v něm přivésti k platnosti zásady, jež mezinárodní ústav statistický v Římě všem vládám vzdělaných států usnesl se doporučiti k provedení, zejména zásada že má býti r. 1900 sčítána v každém vzdělaném státu národnost obyvatelstva?

Pakli ano, jest c. k. vláda ochotna učiniti opatření, aby zejména v místech se smíšenou národností přiznávání se k národnosti dělo se úplně svobodně beze všeho nátlaku z nepovolaných stran a za řádného dozoru státních orgánů popisných ?

V Praze, 20 dubna 1900

Prof. dr. J. Čelakovský a soudr.

Nejvyšš maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz J. E. panu místodržiteli

Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthafter leiten.

Die Herren Abg. Iro und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht

Pan posl. Iro a soudr rni odevzdali dotaz k j. E. panu rnístodržiteli.

Ich ersuche diese Interpellation zu verlesen Landtagssecretär Höhm (liest) Aufrage der Abg. Karl Iro und Genossen an Seine Excellenz den Herrn Statthalter.

Abgeordneter Iro vertritt im Reichsrathe u a, auch den Landgemeindenbezirk Luditz. Seine Abgeordnetenpflicht erfüllend, und einer Anregung der Wähler des Luditzer

Bezirkes Folge leistend, beabsichtigte Abg. Iro am 22. April d. J. nachmittags 1/2 3 Uhr in Lubenz eine Wählerversammlung abzuhalten, um den Wählern dieses Theiles seines Reichsrathswahlbezirkes Bericht zu erstatten über seine und seiner Parteigenossen parlamentarische Thatigkeit, seine Wähler über die angenblickliche politische Lage auszuklären, und mit seinen Plänen, in Bezug aus agrarpolitische und parlamentarische Anträge bekannt zu machen

Als zweiter Redner sollte Landwirt

Hoje. aus die Gefahr hinweisen, die dem Bauernstände durch die Agitation der Socialdemokratie droht und die Nothwendigkeit der Abwehr dieser bauernfeindlichen Bewegung von dem bis heute von dieser Partei nach freien Bezirk Luditz betonen.

Abgeordneter Iro zeigte diese Versammlung, den gesetzlichen Vorschriften entsprechend, der Bezirkshauptmannschaft Suditz an, worauf ihm von dieser Behörde der nachstehende Bescheid zugieng:

Z. 6025.

Seiner Wohlgeboren Herrn Karl Iro, Reichraths- und Landtagsabgeordneten in

Wien XII/1, Ruckergasse 20/II. 10. Ihre Anzeige vom 13. April 1900, hier-

amts eingelangt am 16. April d. J., wornach Sie am Sonntag den 22. April d. J. nachmittags um 1/2 3 Uhr im Gasthofe zum goldenen Löwen in Lubenz eine Wählerversammlung mit der Tagesordnung:

1.   Eröffnung und Begrüßung durch den Einberufer.

2.   Wahl eines Vorsitzenden

3 Besprechung der politischen Lage, der parlamentarischen Thätigkeit und Erörterung der Agrar-Politik Redner: Reichsrathsabgeordneter Karl Iro.

4.   Bauernstand und Socialdemokratic.

5.   Anfragen und Anträge.

6.   Schlusswort des Einberufers abhalten wollen, wird nicht zur Kenntnis genommen und wird diese Versammlung im Grunde der Bestimmungen des § 6 des Versammlungsgesetzes vom 15. November 1867 untersagt, weil durch die Abhaltung derselben das öffentliche Wohl gefährdet erscheint 

Gegen diese Entscheidung steht der Recurs an die k. k. Statthal'erei in Böhmen offen, welcher binnen 8 Tagen bei der k. k. Bezirkshauptmannfchaft Lnditz eingebracht werden kann.

Luditz, am 17. April 1900.

Der k. k. Bezirkshauptmann:

Hirsch.

Es erscheint fast unglaublich, dass in einem constitutionellen Staate von einem behördlichen Organe eine derartige, die Bevölkerung geradezu zum Hass und zur Verachtung gegen den betreffenden politischen Beamten heraussorndernde Entscheidung gefällt werden kann, i. msomehr, als erst vor ganz kurzer Zeit der derzeitige Ministerprä sident an alle Behörden einen Erlass des Inhaltes hinausgegeben hat, dass sich die behördlichen Organe bei ihrer Amtirung strenge an die Gesetze zu halten und alles zu vermeiden haben, was, dem Gesetze widersprechend, als eine Schädigung der Bevölkerung in ihren staatsbürgerlichen, verfassungsmäßig gewährleisteten Rechten bezeichnet werden könnte.

Die freigewählten Abgeordneten des Volkes müssen auf das Allerentschiedenste dagegen Verwahrung einlegen, dass es dem Belieben eines untergeordneten politischen Beamten anheimgestellt werde, den gewählten Abgeordneten mit seinen Wählern verkehren zu lasser oder nicht; ganz besonders aber müssen die Abgeordneten dagegen Stellung nehmen, dass durch so muthwillige und mit Hinweis auf die Begründung geradezu frivole und dem Versammlungsgesetze Hohn sprechende behördliche Entscheidungen wie das vorstehende Versammlungsverbot des Luditzer Bezirkshauptmannes der freie Verkehr der Abgeordneten mit ihren Wählern unterbunden und bedeutsame freiheitliche Rechte der Staatsbürger gänzlich in Frage gestellt werden.

Es geht denn doch nicht an, dass sich ein Vertreter der Regierung dadurch lächerlich macht und dem öffentlichen Spotte preisgibt, dass er das Verbot einer Wählerversammlung in einem vollständig ruhigen, von keinerlei Leidenschaften oder sonstigen öffentlichen Demonstrat onen erregten Bezirke, damit begründet, dass er sagt, durch die Abhaltung einer so einsachen Wählerversammlung einer Aussprache des Abgeordneten mit seinen Wählern, erscheine die öffentliche Wahl gefährdet.

Mit Hinweis auf die Ungeheuerlichkeit der vorangeführten Entscheidung des Luditzer Bezirkshauptmannes richten die Gefertigten an Se. Excellenz den Herrn Statthalter die Anfrage:

Ist Seine Excellenz geneigt, dem Bezirkshauptmann Hirsch tu Luditz telegraphischen Auftrag zu geben, das erwähnte Versammlungsverbot zurückzuziehen und die in Aussicht genommene Wählerversammlung ihren Verlauf nehmen zu lassen, da der Einberufer die Betretung des Recursweges für vollständig werthlos' hält, nachdem bereits alle Vorbereitungen für die Versammlung getroffen sind, und eine spätere, wenn auch günstige Entscheidung der Statthalterei ohne praktischen Erfolg wäre?

Ist Se. Excell, geneigt, den politischen Behörden neuerdings den Körber'schen Erlass betreffend die streng gesetzliche Amtirung der Beamten in Erinnerung zu bringen und besonders darauf aufmerkfam zu machen, dass der freie Verkehr des gewählten Abgeordneten mit feinen Wählern, wenn sich derselbe im Rahmen des Gesetzes bewegt, keinerlei Einschränkung erfahre?

Prag. am 20. April 1900.

Karl Iro und Genossen.

Oberstlandmarschall (läutet): Ich constatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses

Konstatuji, že je sl. sněm způsobilý usnášeti se.

Pan posl. Dr. Krásl žádá za 14denní dovolenou.

Der Herr Abg. Dr. Krásl ersucht um einen 14tägigen Urlaub.

Prosím, by jeho žádost byla čtena.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Slavný sněme králoství Českého! Pro neodkladnou důležitou cestu prosí níže v hluboké úctě podepsaný, aby mu byla udělena 14denní dovolená, ve které by sobě záležitosti své uspořádal. Po uplynutí této doby hodlá se v pokoře podepsaný opětně súčastniti sněmovních schůzí, jestliže slavný tento sbor ještě zasedati bude.

V Praze, dne 19. dubna 1900.

Dr. Frant. Krásl, poslanec na sněmu král. českého.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Pan posl. Dr. Krásl žádá za 14denní dovolenou.

Herr Abg. Dr. Krásl ersucht um einen

14tägigen Urlaub.

Žádám pány, kteří k tomu svolují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Urlaub bewilligen, die Hand zu erheben.

Dovolená jest povolena.

Der Urlaub ist bewilligt.

Pan posl. Dr. Krásl jest členem školské komisse kurií velkých statků do ni zvoleným, jest tedy třeba, aby tato kurie vykonala novou volbu jednoho člena komise školské. Vybídnu kurii velkých statků v příštím sezení, aby volbu tuto vykonala.

Herr Abg. Dr. Krásl ist Mitglied der Schulkommission und wurde in die elbe von der Curie des Großgrundbesitzes gewählt.

Diese Curie wild deshalb die Neuwahl eines Mitgliedes der Schulkommission vorzunehmen haben und werde ich in der nächsten Sitzung an diese Kurie das entsprechende Ersuchen stellen.

Weiter ist ein Urlaubsgesuch vom H. Abg. Dr. Sedlák eingelaufen.

Pan posl. Dr. Sedlák podal taktéž žádost za dovolenou.

Žádám, by byla čtena.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Slavný sněme království Českého! V hluboké úctě podepsaný dovoluje si tímto prositi, aby mu na neodkladnou delší cesta udělena byla 14denní dovolená. Spolu prosí, aby své místo v komisi školské pro toto sněmovní zasedání složiti směn.

V Praze, dno 19. dubna 1900 Dr. Jan Sedlák, poslanec na sněmu zemském.

Nejv. maršálek zemský: Pan posl. Dr. Sedlák žádá za 14denní dovolenou a zároveň, by mu bylo povoleno, by složil svůj mandát ve školské komisi.

Herr Abg. Dr. Sedlák ersucht um einen 14 tägigen Urlaub und ersucht zugleich um Zustimmung, dass er seine Stelle im Schulausschusse niederlege.

Žádám pány, kteří dovolenou povolují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Urlaub bewilligen, die Hand zu erheben.

Der Urlaub ist bewilligt.

Dovolena jest povolena.

Ježto p. posl. Dr. Sedlák jest členem komise školské, byv do komise této zvolen celým sněmem, bude tedy třeba, aby slavný sněm vykonal novou volbu člena komise školské, i dám tuto volbu na denní pořádek některého z příštích sezení.

Da Herr Abg. Dr. Sedlák Mitglied der Schulkommission ist und in dieselbe durch den ganzen Landtag gewählt ist, so ist die Neuwahl eines Mitgliedes der Schulkommission aus dem ganzen Landtag nothwendig geworden, und weide ich diese Wahl auf die Tagesordnung einer der nächsten Sitzungen setzen.

Pan posl probošt Dr. Lenz omluvil se pro dnešní sezení churavostí, rovněž tak p. posl. Hodys.

Der Herr Abg. Probst Dr. Lenz hat sich für die heutige Sitzung wegen Unwohlseins entschul ist, ebenso der H. Abgeordnete

Hodys.

Der Herr Abg. Dr. Milner, welchem am 6. d. M. ein 8tägiger Urlaub ertheilt wurde, hat unter Vorlage eines ärztlichen Zeugnisses angezeigt, dass er mit Rücksicht auf feinen Gesundheitszustand noch einige Zeit hindurch den Sitzungendes hohen Landtages nicht beiwohnen könne.

Pan posl. Dr. Milner, jemuž byla dne 6. t. m. udělena 8denní dovolená, předložil vysvědčení lékařské a oznámil, že pro churavost nemůže se ještě po nějakou dobu súčastiniti sněmovních jednání

Der Herr Abg. Ernst Graf Sylva-Tarouca hat sich wegen Unwohlfeins entschuldigt.

Pan posl. hrabě Arnošt Sylva Tarouca omluvil se pro churavost.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Na denním pořádku nachází se pokračování prvního čtení návrhu poslance inženýra Jana Kaftana a soudruhů na vydání zákona v příčině prodeje uhlí v království českém dobytého.

Aus der Tagesordnung befindet sich die Fortsetzung der ersten Lesung des Antrages des H. Abg. Kaftan, und es gelangt zum Worte der Herr Abg. Dr. Scharf.

Dávám slovo p. posl. Dru Scharfovi.

Posl. dr. Scharf: Slavný sněme ! Myslím, že se váženému posluchačstvu zavděčím, prohlašuju-li, že promluvím co nejstručněji (Výborně!) a to jak o tom, o čem se v této debatě vlastně mluviti mělo, tak o tom, o čem se převážnou většinou skutečně mluvilo.

Ve věci samé budiž mi dovoleno jen několik slov.

Byly včera zde odporučovány některé prostředky, které podle mínění navrhovatelů učinily by návrh p. kolegy Kaftana zbytečným, tak zejména dr. Baxa odporučoval, aby se jen zákona z roku 1877 a z r. 1881 správně používalo. Li-

tuji, že v této příčině s ním souhlasiti nemohu. Zákon z r. 1877 by nám velmi málo pomohl, poněvadž byl vydán toliko pro Halič a i pro tu byl zrušen Zákon z r. 1881 pak poskytuje dosti málo prostředků zde, neboť hned první slova tohoto zákona vylučují přímo možnost jeho používání

V zákoně tom, jako v každém zákoně, který má upraviti poměry lichvy, předpokládá se daný neb prodloužený úvěr a bylo by možná tedy zákona toho používati jen tam, kde bylo uhlí prodáváno na úvěr a nikoliv tam, kde uhlí bylo prodáváno za hotové.

Ale při zákoně tom naskytuje se závada ještě další, že zákon tento neplatí pro poměry a smlouvy mezi obchodníky a následkem toho tam, kde chceme právě a kde také p. dr. Baxa chce zlu předejíti a kde chce zlo vykořeniti, ve styku mezi velkoobchodníky a prostředkovateli, mezi velkoobchodníky a konsumenty, tedy ve styku mezi obchodníky samými, tam by nám tento prostředek p. dr. Baxou navrhovaný jednoduše selhal, poněvadž jak velkoobchodník tak i ten, kdo prodává uhlí v drobném, jsou obchodníky a pro ně zákon ten neplatí, a pokud by se týkal styků mezi obchodníkem a konsumentem, pak by jednoduše zákon ten selhal proto, poněvadž malý obchodník zajisté již cenami je tísněn tak, že nelze tvrditi, že by on sobě dal slibovati nějaký prospěch, který by byl způsobilý, hospodářskou zkázu konsumentovu přivésti.

Nezbude tedy nic jiného, než aby se přece jen komise zabývala návrhem pana ing. Kaftana. Námitky, které proti návrhu byly činěny, vycházejí podle mého náhledu z jakési nezvyklosti.

Ti pánové, kteří proti návrhu tomu mluvili, poukazovali stále k panujícímu hospodářskému řádu a dovozovali, že návrh ten nelze srovnati s nynějším řádem hospodářským. Zvláště bylo poukazováno k tomu, že dosavadní řád hospodářský by nedopustil, aby byla tržba od výroby oddělena, a aby bylo jednomu zůstaveno dobývání a druhému pak možnost ustanovování cen. Zdá se mi, že námitka tato správná není. Nehledě k tomu, že máme již celou řadu takových odvětví, při kterých se výroba od tržby odděluje, dlužno k tomu poukázati, že ohledně stanovení cen jest zásada již uznána řádem živnostenským a jakmile zákonodárství připouští možnost při prodeji v drobném ustanovovati ceny vlivem veřejné moci, nelze nahlížeti, proč by zásadně něco podobného, nějaké podobné zasahování, nebylo možné také, pokud se týká prodeje ve velkém.

Zdá se mi dále, že to, o čem se lze dohodnouti dobrovolnou úmluvou, dalo by se také provésti způsobem zákonodárným, a jestliže se mohou továrnici a velkoobchodníci kartelovati a jestliže mohou prostřednictvím tzv. "prodejních kancelářů" vzdáti se vlivu na ustanovování cen, není příčiny, proč by se totéž zásadné nemohlo učiniti také zákonem. Arci budou jakési obavy při projednávání návrhu pana poslance Kaftana, aby totiž neznamenal přílišný krok k socialisaci našeho národního hospodářství, a v té příčině netajím se tím, že bude potřebí jakési opatrnosti aby tu nebylo snad vybočeno příliš daleko, a aby na druhé straně byl dosažen účel, který záslužný podnět pana kollegy Kaftana sleduje, aby totiž veřejné dobro nebylo na pospas vydáno několika spekulantům Že se mezi těmi spekulanty nalézají také z části příslušníci vyznání Mojžíšova vtisklo celé té debattě ne druhou, ale skoro bych mohl říci hlavní a první signaturu, a byla při té příležitosti učiněna celá řada útoků na vyznaní to, tak že jest povinností každého, kdo jest příslušníkem vyznání toho, aby na ně odpovídal.

Není to pouhou citlivostí, jak senám vytýká, není naší vinou, jsme-li my občas nuceni, abychom se uchopili k tomu konci slova. Kdyby antisemitismus se vzdal onoho generalisování, které za vinu jednotlivců zodpovědným činí celek, které opovržitelné neb odsouzení hodné činy jednotlivců klade na vrub celku, pak nebylo by potřebí, abychom my zde se uchopili slova, neboť nebude nikoho mezi námi, kdo by chtěl nepravosti hájiti, proto že ji páše žid. Ale my stejně pokladáme za svou povinnost a za povinnost čestnou, abychom odmítali stotožňování s temito lidmi, kterým se nepravost vytýká, a jestliže se my zde na obranu chápeme slova, tedy my nejen že nikterak se nestotožňujeme s těmi individuy, kterým nepravosťt se vytýká, nýbrž naopak setřásáme je se sebe a stotožňování s nimi odmítáme.

Generalisuje se. slavný sněme, a bylo také v té příčině generalisováno. Bylo přehlédnuto, že mezi majitely dolů jest celá řada také podnikatelů jiných, nežli příslušníků vyznání Mojžíšova, a jak nenapadne nikoho aby proto, že také někteří šlechtičtí majitele dolů, že také některé banky, které se nenalézají v rukou židovských, stejně jako ti židovští majitelé dolů těžili z kalamity vzešlé, aby z toho kul snad zbraň proti šlechtě vůbec, právě tak by se neměla kouti zbraň z té okolnosti proti židům, že někteří židé těžili z této kalamity. A že to nebylo nic specificky židovského, to plyne nejlépe z jednoduché okolnosti té, že i průmysl, o kterém se přece také stále tvrdí, že jest velikou částí v rukou židovských, bez rozdílu vyznání byl kalamitou stižen, a že konzumenti, nechť se přiznávají k zákonu novému neb starému musili platiti za uhlí tytéž hříšné ceny.

Zde tedy nebylo nic o tom souručenství, které se na našem vyznání nechválí, nýbrž které se mu vytýká. Zde nebylo o tom ničeho, a mohu ubezpečiti, že z těch 90. 000 židů, kteří království České obývají, alespoň 89. 900 cítilo stejně tak tíhu té těžké ruky uhelných baronů a velkoobchodníků uhlím, jako těch 5 miliionů ostatních.

To spoluručenství ostatně vůbec jest více méně báchorkou. vždyť omezeno jest téměř jenom na podporu chudých, a zdá se raně, že bude záhodno, aby i v té příčině nastala jakási změna; neboť jenom okolnost ta, že žebrák židovský jenom na žida se obrací, vy volává domněnku, jakoby mezi židy skutečně žádných žebráků nebylo. Já bych si dovolil, je stliže někdo jest toho náhledu, že každý z těch židů je skutečně tím milionářem nebo velkokapitalistou, někdy, ať již za povodně nebo normálního stavu, pozvati ho do svého volebního a rodného okresu, do pražského Josefova, tam by viděl, mnoho-li bídy a nouze skrývá se také u příslušníků náboženství Mojžíšova. Škoda, že nemohu již ukázati pánům křídou rozdělenou malilinkou jizbičku obývanou dvěma rodinami, ve které jsem spatřil světlo tohoto světa; byl by tam pozorovatel viděl, jak málo pravdy jest na tom stálém vytýkání, že žid je milionářem, že žid je kapitalistou, že žid je boháčem.

Bylo, slavný sněme, vytýkáno generelně, byly činěny také výčitky konkrétní Pan dr. Baxa omezil se na generalisování. Podle mého náhledu muž, který o sobě tvrdí, že on jest, ať již jediným aneb jedním z těch, kteří mluví pravdu, nesmí přestati na pouhém generelním tvrzení; columniare audacter nehodí se na onoho zástupce lidu, který chce pravdu a který se snaží po nápravě; a jsem toho náhledu, že je to přímo porušení povinností poslaneckých, jestliže poslanec ví o korupci soudcovské, a jestliže ji nejmenuje, jestliže veřejnost neupozorňuje a jestliže neukáže, kde by se měla státi náprava. Jsem toho náhledu, že p. dr. Baxa, ví-li, že zhoubný vliv židů korumpuje naše soudcovství, měl svatou povinnost, aby řekl, kde, kdy a koho. Jsem arci toho náhledu, že p. dr. Baxa tak neučiní; neboť on velice dobře ví, že jest dvojí způsob korumpování soudcovského, netoliko penězi a slibováním výhod, ale i jiným způsobem lze korumpovati justici Jestliže se před chystaným cause célebre tvořícím procesem různými způsoby, použitím veřejného mínění, prováděním zvláštního vyšetřování napřed již něco sugeruje těm, kteří budou povolání na místo soudcovské, pak stejně je to korupce; ale podle mého náhledu, slavný sněme, ještě zhoubnější korupce, poněvadž ona otřásá tím soudem, který měl býti zárukou ústavních našich svobod. Pochybuji, že pan dr. Baxa přijde s konkretním případem korupce soudcovské možná, že by se pak také pátralo, jakým způsobem byl tak liberálně vykládán v jistém procesu § 47 trestního řádu, jakým způsobem se stalo, že zástupce soukromé účastnice byl pasován na druhého státního návladního, (Hlas: To není uhlí!) zajisté že to není uhlí, ale v ostatních řečích ho také mnoho nebylo.

Bylo nám vytýkáno, že nikde nenajde se prý žid, který by šel za pluhem, že nikde nenajde se žid, který by se oddával řemeslu, že se žid vyhýbá těžké práci.

Jsem toho náhledu, slavný sněme,