Královské hlavní město Praha, jakož i obce předměstské největším úsilím již od 14 let domáhají se na vládních orgánech toho, aby tyto závady při lihovaru firmy Fischl a Rosenbaum na ZIíchově, jež veřejné zdravotnictví v nejvyšší míře ohrožují, byly odstavěny, avšak dosud se tak nestalo.

Ku stížnostem na odvádění odpadových vod z lihovaru firmy Fischl & Rosenbaum na ZIíchově nařídilo c. k. místodržitelství firmě této, aby do 15. dubna 1897 předložila projekt na zlepšení čistění odpadových vod z továrny.

Avšak, co v záležitosti této nařídilo c. k. místodržitelství, to ku stížnosti firmy c. k. ministerstvo orby zase zrušilo a nyní nalézá se záležitost tato tam, kde se náležala před léty, neboť nestalo se dosud nic jiného, než že c. k. místodržitelství král. Českého výnosem ze dne 19. března 1899 opětně firmě nařídilo, aby do jednoho měsíce projekt na zlepšeni předložila.

V příčině z komínů vycházejících plynů bylo na stížnost obce Smíchovské ze dne 14. dubna 1896 č. 4588 firmě nařízeno, aby do 6 neděl komín zvýšila, avšak opět, co nařídily politické instance nižší, to opět vyšší instance zrušily, až konečně rozhodnutím c. k. místodržitelství ze dne 12. září 1898 č. 123963 intim dne 23. října 1898 č. 62874 bylo dosavadní jednání v záležitosti této co zmateční zrušeno.

Ku dosti nepatrným, často i malicherným závadám zdravotním v obcích přihlíží se orgány vládními s veškerou přísností, avšak soukromé firmě vládní orgány trpějí, aby tato vzdor všem prote stům a stížnostem obyvatelstvo král. hl. města Prahy a obcí předměstských na zdraví smrdutými plyny z továrny stále ohrožovala.

Král. hl. město Praha a obce předměstské starají se co nejsvědomitěji o opatření pravé pitné vody, což bude s nákladem do milionů zlatých jdoucím spojeno, avšak soukromě firmě vládní orgány trpí, aby hnijícími splaškami vodu ve Vltavě, z kteréž města tato požitkovou vodu čerpají, stále otravovala.

Takovéto jednáni mohlo by ve veřejnosti vzbuditi domnění, jakoby vládním orgánům na soukromých zájmech firmy Fischl & Rosenbaum na Zlíchově více záleželo než na ohrožených veřejných zdravotních zájmech stotisíců obyvatelstva a tážeme se proto Jeho Excellence pana místodržitele:

Jest c. k. vláda ochotna učiniti ihned opatření, aby veřejné zdravotnictví továrnou Fischl & Rosenbaum na Zlíchově na dále ohrožováno nebylo?

V Praze, dne 19. dubna 1899.

Dr. Alois Koldinský a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz J. Excellenci panu místodržiteli.

Ich werde diese Interpellation an Seine Ercell. den Herrn Statthalter leiten.

(Zvoní: ) Ježto panu poslanci Kožmínovi bylo povoleno vystoupení z komise pro zřízení nových soudů a týž do této komise zvolen byl kurií obcí venkovských, tedy jest zapotřebí, aby kurie tato vykonala novou volbu člena komise pro zřízení nových soudů, a požádám ku konci dnešního sezení, aby kurie obcí venkovských tuto volbu vykonala.

Nachdem dem Herrn Abg. Kožmin der Austritt aus der Commission für die Errichtung neuer Gerichte bewilligt wurde und derselbe in diese Commission von der Curie der Landgemeinden gewählt worden ist, so ist die Neuwahl eines Mitgliedes der genannten Commission seitens der Curie der Landgemeindennothwendig geworden und ich werde zum Schluße der heutigen Sitzung diele Eurie ersuchen, die Wahl vorzunehmen.

Konstatuji, že slavný sněm je způsobilý usnášeti se.

Ich constatiere die Beschlußfähtgkeit des hohen Hauses.

Pan posl. hr. Pálffy podal žádost za 14denní dovolenou

Der Herr Abg. Pálffy hat ein Gesuch um 14tagsten Urlaub eingereicht.

Ich ersuche dieses Ansuchen zu verlesen.

Landtagssecretar Höhm (liest): Euer Durchlaucht' Zur Session des k. k. Reichsgerichtes in Wien für den 17. d. M.

einberufen, beehre ich mich diesfalls Euer Durchlaucht um einen 14tägigen Urlaub vom obbezeichneten Tage angefangen ehrfurchtsvoll zu bitten.

Genehmigen den Ausdruck meiner ausgezeichneten Hochachtung, womit ich bin Euer Durchlaucht ergebeuster Eduard Pálffy.

Prag, am 16. April 1899.

Nejvyšší maršálek zemský: P. posl. hrabě Pálffy žádá za 14denní dovolenou. Dám hlasovati o této žádosti.

Der Herr Abg. Graf Pálffy ersucht um einen 14tägigen Urlaub.

Ich werde dieses Ansuchen zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří dovolenou povolují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Urlaub bewilligen, die Hand zu erheben.

Dovolená jest povolena.

Der Urlaub ist bewilligt.

Pp. poslanci hrabě Buquoy a Niklfeld omluvili se pro dnešní sezení.

Die Herren Abgeordneten Graf Buquoy und Niklfeld haben sich für die heutige Sitzung entschuldigt.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir gehen zur Tagesordnung über.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení zprávy zemského výboru s osnovou stavebního řádu pro král. hlavni město Prahu, král. města Plzeň, Budějovice a jich okolí.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Berichtes des Landesausschußes mit dem Entwurfe einer Bauordnung für die königl. Hauptstadt Prag, für die königl. Städte Pilsen, Budweis und deren Umgebung.

Zpravodajem jest p. přísedící zemského výboru Dr. Škarda. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj přísedící zemského výboru Dr. Škarda: Slavný sněme!

Osnova, kterou zemský výbor předkládá a která se týká stavebního řádu pro královské hlavní město Prahu, jakož i pro královská města Plzeň a Budějovice sokolím, není již širší veřejnosti neznáma.

Jest známo, že konána byla k návrhu referentově v té příčině písemná anketa, a že u příležitosti konání této ankety vznikly zprávy o ní do širší veřejnosti, i byla předmětem velmi živé diskusse nejenom v dotyčných obecních zastupitelstvech, nýbrž též odborných kruhzích a v různých spolcích i časopisech všeho druhu. A jako to ovšem bývá při každém takovém důležitém návrhu, tak také v tomto případě byly hlasy o této předloze různé. Na jedné straně byla co nejvíce chválena a tu sluší konstatovati, že to se dělo právě z kruhů odborníků jak ve vědě tak v umění; kdežto na druhé straně nalézány byly v ní různé nesprávnosti, a zejména na to poukazováno, že příliš daleko zabíhá obmezováním soukromého vlastnictví.

Úkolem zemského výboru ovšem nemůže býti, aby vykládal zde, zdali jednotlivá ta mínění jsou správna čili nic. Toliko mám za svou povinnost zde prohlásiti jménem zemského výboru, že zemský výbor k úkolu, jenž mu byl svěřen od slavného sněmu, přistoupil s veškerou láskou k věci a také s přípravou důkladnou, a že dříve, než návrh ten učiňil, zcela bedlivě všechno si rozvážil a že hleděl, aby nejenom byl hájen celek, veřejnost, nýbrž aby také zájmy jednotlivců, pokud to ovšem veřejné ohledy dovolují, hájeny byly.

Chci nazývati krátce osnovu tuto osnovou stavebního řádu pražského a připomínám, že hlavní myšlénka celé osnovy byla, aby Praha nejenom udržela a zachovala všechny ty své přirozené umělecké a historické krásy, které má, nýbrž i aby vyvinujíc se Šetřila těchto krás a zachovala ve svém postupu systematickém rázu svého charakteristického, kterýžto jí dodává tvářnosti uměleckého díla, jaké právě Praha má. (Výborně!)

Pánové, uvažme jen, jak by to vypadalo s Prahou, kdybychom byli bývali přišli - a bylo tu nebezpečí - o ten rozkošný výhled na zelený Petřín, kdybychom zbaveni byli pohledu na imposantní Hradčany a kdyby, jak se také již stalo, byly bývali v jiném směru poškozeny přirozené krásy, které Praha má, a umělecké i starožitné památky, kterými se honosí.

Zemský výbor pracuje na osnově, kterou předkládá, nejprve bedlivě uvážil všechny návrhy, kteréž podány byly od jednotlivých obci a korporací. Kdo takové návrhy zná a osnovu si přečte, uvidí, že veliké části návrhů bylo si povšimnuto a pojaty byly do osnovy zákona.

Mimo to užil zemský výbor všech zkušeností a celé praxe, která se vyvinula u stavebních orgánů po tu dobu, co zákon z r. 1886. platí. A mimo to bedlivě uvážil a prozkoumal všechna zákonodárství moderní v Evropě a zejména v střední Evropě, kterážto skutečně učinila v poslední době veliké pokroky a tu především bylo si všímáno poměrů v Německu, ve Francii a v Italii. Vzdor tomu, že opírá se práce o návrhy obcí a vzdor tomu, že opírá se o legislaci moderní v Evropě a o praxi vyvinutou u stavebních úřadů, přes to jest jednotným celkem promyšleným a není pouhou kompilací, nýbrž úplně přiléhá k poměrům, které upravovati má. Ovšem jest správné, že zejména v poslední době vzmáhá se utěšeně ve vlasti naší a zejména pak v hlavním městě pražském snaha, aby při postupu staveb šetřeno bylo nejen uměleckých krás a památek historických, nýbrž i přirozených půvabů, které Praha se svým okolím skytá.

Bylo by zajisté nezaslouženo a nesprávno, - ač nutno připustiti, že staly se v té příčině vážné nesprávnosti všecko svalovati jen na hlavu representace pražské, jako se to v poslední době děje a vyličuje tak, jako by tato obecní representace pražská neměla vážného porozumění pro všecky tyto památky a půvaby její.

Musím zde konstatovati, že skutečně obec pražská ze svých skrovných sil, které má, učinila pro pokrok a povznesení Prahy v ohledu uměleckém velice mnoho, a že není zajisté správno, když se vyličuje, jako by ti, kteří stojí v čele této obce, neměli žádného ohledu a porozumění k těmto vážným otázkám.

Já poukazuji však zároveň k tomu, jak Praha byla málo podporována od různých těch činitelů, kteří ji podporovati mají.

Pánové, pohleďme a porovnejme jenom Prahu s jinými městy!

Co ku příkladu státní správa pro Prahu učinila?

Považte jen ty budovy, které stát, ovšem jen v malé míře, v poslední době v počtu náramně skrovném vystavil, jak je chatrně vypravil, tak že skutečně taková budova od státní správy v Praze postavená na okrasu Prahy nikdy neslouží. (Výborně!)

Vzpomínám si právě nato, když jednalo se o stavbu nové vysoké průmyslové školy pro Prahu.

Jest známo, že odtud z Prahy od místodržitelství šly plány do Vídně, které chtěly vyhovovati uměleckým požadavkům a měly výzdobu, která jest příslušnou k tomuto úkolu, který vyšší průmyslová škola stihati má.

Ale plány vráceny byly z Vídně tak seškrtané, že, když kdo viděl, jak se projektuje tato škola, zrovna se zhrozil, jaká péče o Prahu na těchto místech jest! (Tak jest!)

Já pravím, že není to správné, když vše, v čem pochybeno, vrhá se jen na hlavu obecní representace pražské, nýbrž že jiní faktoři, zejména správa státní neplnila zde, co jí náleželo. (Výborně!)

Jest potřeba, aby podle sil a významu, který má Praha i království české, věnovaly se jejímu uměleckému vyzdobení a zbudování budov v královském hlavním městě náležitý zřetel a náležitá péče.

Ovšem přihlížíme-li ku stavebnímu vývoji v Praze a v okolí, uznáme, že nelze sestaviti stavební řád pouze pro Prahu, nýbrž že musíme hleděti ku celému okolí, které činí s Prahou jeden souvislý hospodářský celek, který, ač doposud administrativně rozdělen jest, přece jen jedno tělo tvoří, které pojímá jednu duši a jedno srdce. (Výborně!)

Nelze řešiti otázky tyto odděleně, nýbrž sluší přihlížeti k celkovému zájmu.

Právě to byla chyba tehda, že v době, kdy Praha nejvíce se rozvinovala, ke konci let 60 tých a v letech 70 tých, tu nebylo prostředků, že tu nebylo orgánů., které by se staraly, aby celý tento vývoj Prahy s předměstími a s okolními obcemi děl se soustavně, a v tom jest základ celé chyby.

Uvažme jen, že první vadou a překážkou řečeného vývoje Prahy bylo zřízení státního nádraží společností státních drah, na místě, které dělí Prahu od Karlina, a kde mohla býti moderní čtvrt, že tam trčí nádraží se vším příslušenstvím a vadí rozvinutí města! Podobný případ máme při založení nádraží císaře Frant. Josefa: Kde mohlo se rozvinouti připojení Prahy k Vinohradům, tam vražen klín. Ten krásný přechod, který zde mohly tvořiti městské sady, které - jak známo byly založeny na troskách velkých ohrade, - tento krásný pohled k Vinohradům jest tentam, a jak krásný by byl, kdyby zde netrčel ten ohromný kolos nádražní.

Ještě dlužno poukázati na to, že tehda v Praze ozývaly se varovné hlasy, a byl to právě zvěčnělý pan Vojta Náprstek, který poukazoval na to, že to bude míti následky velice neblahé, když nebude těchto námitek šetřeno a v díle započatém pokračováno.

Dále máme ještě mnoho jiných takových věcí, kde sluší na to poukázati, že stalo se tak vinou jednotlivých orgánů, které stojí v čele obce. Vidíme na př, že jest to založení nábřeží podskalského, které zabraňuje krásnému rozhledu, který skytá Praha, pohlížíme-li zejména k Petřínu, tím, že celé náměstí jest súženo, že jest prostorně velice úzké, takže pohled na Vltavu zdá se jako by stlačený.

Jak pravím, takových vad shledalo by se více, ale sluší konstatovati, že nejenom město Praha, ale i předměstí hleděla, by dle skrovných svých sil a prostředků vyhověla požadavkům měst velikých, takže shledáváme zde dosti objektů, na př. v každém městě vidíme náměstí, uprostřed je něho kostel, kol něhož druží se různé budovy, které uměleckou svojí hodnotou odpovídají rázu městskému.

Hlavní vadou v celém stavebním vývoji bylo, že zde každá obec jednala na svou pěsť, že nebylo zde náležité solidarity, že nebylo zde společných orgánů, takže mohl se státi případ, jako jest u musea král. českého, kde spojení Vinohrad jest nepěkné, nevhodné, kdežto by zde mohly se vyvinouti časem výhodné třídy komunikační. Ale bylo zde pracováno bez plánů, stavěly se silnice a cesty, jak se právě potřeba jevila.

Podobný případ máme ku př. u mostu Palackého, kde vidíme u hlavní třídy Palackého na Smíchově, jak jest úzká a krásný prospekt, který by se měl vyvinovati, odpadl a jest zaraženo vyvinutí, jak by bylo podle uměleckých ohledů potřebí. A tu právě by ty vady byly odstraněny a další vývoj soustavný, promyšlený, umělecký umožněn, proto osnova přihlíží ještě k tomu, by upravovací plány, které musí obce zhotoviti podle nového zákona, dály se podle plánu přehledného, aby celek skládal se z částí souměrných a v druhé stolici byl tu spojený orgán, který by hleděl, by celý ten vývoj stavební dál se soustavně a při tom aby byl nejen zdravý celek - neboť zdravý celek bez zdravých částí není možným, byla ponechána agenda první instance v rukou jednotlivých obcí, by se mohlo k jednotlivým poměrům, které v těchto obcích jsou, přihlížeti.

Dovoluji si ještě poukázati na hlavní zásady, o které se tato nová osnova opírá, jest to především větší a účinnější ochrana veřejných zájmů.

Podle dřívějšího stavebního řádu nebyly podporovány obce ve své snaze, kterou musí vyvinovati, když jedná se o ruch stavební. Tady všecky obtíže zakládání ulic, osvětlování, dláždění atd., to všecko bylo uloženo obci. Kdežto jednotlivci, spekulanti prodáváním drahých pozemků mnoho vyzískali, měla obec samé povinnosti a skorem žádných práv.

Tu především osnova nového řádu usiluje o to, aby v tomto směru nastala náprava a aby rozšíření obcí a úprava starých částí dála se systematicky, soustavně, a, jak jsem napřed jíž naznačil, aby bylo dbáno historického rázu a přirozeného půvabu, aby nové části vyhovovaly ohledům esthetickým.

Jedná se také o ohledy zdravotní a bylo o to postaráno, aby ohledy zdravotní byly co nejvíce respektovány při provádění stavby.

Poukazuji jen na ustanovení o odlukách mezi jednotlivými staveními, o prospektu, o volné soustavě, kdy bude možno stavěti domy v zahradách, ustanovení o drahách, ustanovení o bytech, aby byly zdravější a vzdušnější, ustanovení o povolení obývacím, které se může státi, až když dům řádně vyschne, ustanovení o stavebních místech, že potřebí jest uznání stavenišť za způsobilé, i toho, které dříve zastaveno bylo, o podzemních bytech atd.

To jsou první hlavní zásady, na kterých zbudován nový řád. Dále bylo přihlíženo k tomu, aby celé řízení bylo zjednodušeno a zrychleno. Podle starého stavebního řádu měli jsme vlastně trojí řízení, jedná-li se o čáru stavební, o čáru regulační, o parcelaci; zde má nastati zjednodušení.

Nepřípustné návrhy mohou býti a limine zamítnuty. Ustanovuje se určitá lhůta, do které musí stavební úřad žádosť vyříditi a komisi ustanoviti; dále nastalo obmezení, by nemusila komise býti příliš veliká.

Třetí zásada hlavní, na které spočívá nový stavební řád, jest úprava kompetence samosprávných orgánů podle základního zákona o obecních věcech; podle obecního zřízení, podle statutu, náleží záležitosti stavební orgánům samosprávným; posud ovšem nepodařilo se zákonodárné moci naší pro odpor státní správy, aby toto správné stanovisko bylo skutečně prováděno, a v tom smyslu staral se o to zemský výbor, aby samosprávě připadlo, co jí náleží.

Když zákonodárce v letech 60tých neměl obavy, že bude samospráva s to, aby řádně vykonávála stavební řád, zajisté tyto obavy úplně vymizely, když samospráva po 30ti letech a ještě v delší době se osvědčila a zdárně působ). V té příčině jsem se již o tom zmínil, že navrhuje se nová druhá instance, stavební sbor, který má v Praze s okolím, v Plzni s okolím a v Budějovicích s okolím rozhodovati. Při tom ovšem nalézáme výčitky, že prý nyní jest obyvatelstvo úplně vydáno jedné národnosti v šanc, vydáno libovůli obce Pražské.

Já poukazuji na to, že ten státní dozor, který podle základního obecního zřízeni má platiti, na dále je zachováván a že státní správě ponechává se podle osnovy dostatečně prostředků, kdyby toho třeba bylo, aby starala se o to, aby skutečně stavební řád byl vykonáván.

Já na to poukazuji - ovšem žádné dílo lidské není bez chyby, - že celkem samosprávné úřady a zejména samosprávné úřady, na které se vztahuje tento stavební řád, vykonávaly stavebni policii správně, a že zajisté nikterak nemůže se jim činiti nijaká výčitka neobjektivnosti anebo nezachováváni náležitých práv.

Ve veřejnosti četli jsme to a také slyšeli výtku, že se prý právo vlastnické příliš obmežuje a že se nehledí k tomu, že vlastnictví má býti svatým, že se majetek tím znehodnocuje atd.

Tvrzení ta jsou následkem chybných náhledů, které měly nejen jednotlivé orgány, nýbrž celá společnost.

Prosím, zákon starý ustanovoval určité maximum, do kterého může se pozemek zastavěti; avšak zákon nebyl vykládán tak, aby to bylo jen maximum, nýbrž stalo se to za pravidlo; podle toho stanovila se cena pozemku, a právě nyní se vykládá, že se zbytečně a nesprávně majetek soukromý obmezuje, kdežto přece již podle starého občanského zákona, §364., každý může vlastnictví používati jen potud podle své vůle, pokud to vyšší zájmy, veřejné ohledy připouštějí.

Obyčejně se praví, že celý základ našeho nazírání právnického římské právo stanovilo určité zásady, a těch že sluší nyní šetřiti; to že je ten pravý základ, na kterém se má dále budovati.

Avšak kdo o tom vypravuje, že římské právo neznalo omezení vlastníka, ten toto právo skutečně nezná!

Já jsem naznačil v důvodové zprávě, jak byla přísná ustanoveni právě v římském právu při obmezení vlastníka a doplňuji to některými poznámkami; ukazuji na příklad na stavební řád císaře Zenona, kde v § 3. se praví: "qui aedificaturus est, inter suam et vicini domům duodeciin pedum spatium relinquere debet et plus uniusve addat.

Dle § 3. téhož musilo býti zachováváno totéž z veřejných důvodů, "ut civitati sua jura conserventur. " Od staveb veřejných směly býti budovy soukromé stavěny teprv ve vzdálenosti 15 stop

L. 9. a l1. Cap. a 10 h. t.

A toto obmezení nikterak nezadají obmezením, která se mají stanoviti v nové této osnově.

Avšak jsou ještě další obmezení vlastníků sešlých budov, kteří byli nuceni k opravám.

Lex 4. cap. 8. tit. 10. stanovila, že zdráhá-lí se některý ze spolumajitelů budovy přispěti k úhradě výloh na opravy, podíl jeho připadne po 4 měsících spolumajitelům, kteří provedli opravy. Přísná ustanovení obsahují konstituce císařů Va lenta Gratiana, Valentiniana, lex 8, cap. 8. tit. 10. Curiales etiam inviti vel reparare domos vel ac novo aedificare cogantur.

Kromě toho z esthetických důvodů, což spadá též pod ustanovení, která obsahají značná mezení vlastnického práva, ustanovovaly konstituce cís. Severa a Antonína obligatorně pro jednotlivé druhy budov zachování určité formy:

"Observatata men forma, quae ceteris super balneum aedificare permittitur. "

Dále § 5. Zenonova stavebního řádu: "Ut solária non ex solis lignis et asseribus fiant, sed romanensium specie aedificentur. "

Podobné ustanovení nalézáme též ohledně zevnějšku budov. Konstituce císaře Alexandra z roku 222 nařizuje: "nec dominis ita transferre (marmora) liceat, ut integris aedificiis depositis publicus deformetur adspectus. "

Zenonův stavební řád § 6. nařizuje: ozdobné provedeni staveb mezi Milníkem a Capitolem: "exornari etiam eius modi aedificia sive tabernas marmoribus extrinsecus, ut et decori sint civitati et oblectamento praetereuntibus. "

Kdo odstranil ozdoby z městských domů a použil k okrase budovy venkovské, ztratil za trest dům, Constituce císaře Konstantina z roku 321 (LCC. 8. 10) nařizuje:

"si quis spoliata civitate ornatum, hoc est marmora et columnas ad rura transtulerit, privetur ex possessione, quam ita ornaverit".

Tamtéž praví se, že "haec esse publicum decus est. "

Zákaz odstranění ozdob z domů opětován císařem Julianem roku 363; "nemini columnas vel statuas cuiuscunque materiae auferre liceat vel movere. "

Z toho jest patrno, že to právo římské, které nejvíce chránilo vlastnictví a proti jehož celému pojetí stojí věda moderní, která dbá veřejných ohledů, která má úkoly sociální a kulturní, bylo mnohem přísnější, nežli posavadní uátanovení naší osnovy, v které se praví, že jde příliš daleko a že nehledí na zájem jednotlivců. Zejména již bylo na to poukazováno, že v tom případě, když majitel domu - stavebník - má býti obmezen, co se týče výše budovy a stavby, musí dostati za to nějakou náhradu,.

Já ještě jednou poukazuji k tomu, že celý tento princip překáží celému tomu pojetí stavebního řádu a celému pojetí práva moderního vůbec, poněvadž jednotlivec jest členem společnosti a může svého práva jednotlivě užívati potud, pokud to veřejnosti není na škodu a bylo by to úzkoprsé, kdyby se tvrdilo, že si může ziniti se svým majetkem co chce, poněvadž by to bylo v úplném odporu s pojímáním práva a zejména s pojetím myšlénky sociální, poněvadž není možné, aby takto bylo postupováno. Kam bychom s takovými náhledy přišli ? Pak by mohl žádati za náhradu i ten, který náhodou staví v úzké ulici, poněvadž se v široké ulici může stavěti výše než v ulici úzké.

Taktéž by to bylo, dejme tomu, kdyby někdo měl pozemek méně hluboký a jehož soused může stavěti dva trakty, když se mu vezme část jeho pozemku na veřejné prostranství.

Ten také by mohl žádati za náhradu, že nemůže postaviti dva trakty. Takové náhledy nelze mi právnicky srovnati.

Bylo by ještě velice zajímavo srovnati pokrok, který se stal mezi zákonem z r. 1864 a zákonem z r. 1886. Já jenom na dvě věci poukazuji. V příčině dvorů ustanovuje § 36. zákona z r. 1864, že dvůr má býti, pokud možno, prostranně zřízen hledíc k tomu. mnoho-li tu světla jest potřebí. Když se stavěly domy podle toho § tohoto zákona, a můžete podívati se do těch domů, vidíme, že tam není světlo, jsou to žumpy a hrady, že uvnitř není světla, že ulice byla na jedné straně rozšířena a na druhé straně mají byty nezdravé, které vedou do dvora, poněvadž nemají světla.

Proto zákon z r. 1886 byl již přísnější a ustanovil 15 pct., které se úplně neosvědčily. (Tak jest!) V zákoně se vyrozumívalo tomu tak, že jest to jaksi mi nimum, kterého musí býti šetřeno, ale nejbližší odstavec ustanovuje, že musí býti stavěno tak, aby měly byty do dvora vedoucí dostatek světla a vzduchu. Ale k tomu se nepřihlíželo a stavělo se úplně tak, že se vše zastavělo, až na 15 pct. a do toho se počítaly též světlíky, takže to pro světlo a vzduch nemělo významu.

Podobně ještě vytýkám, že v § 66 byla při zakládání ulic minimální šířka 115 m. kdežto v zákonu z r. 1886 rozšířena byla na 14 m. ohledně zakládání v jiných částech města. V zákoně z r. 1864 bylo pojato ustanovení, aby hleděno bylo při zkoušení plánů k tomu, aby ulice zakládaly se v šíři, která by vyhovovala nejen veřejným potřebám, ale i krasochuti; ustanovení § 2. jde mnohem dále, má býti dokonale vyhověno potřebám zdravotnictví, bezpečnosti, snadné chůzi, vozby a požadavku v příčině okrašlováni Prahy.

Na to chtěl jsem poukázati, že jeví se pokrok od r. 1864-1886 a že nyní jde se opět dále, jak toho požadavky doby a přesvědčení inteligence musí vyžadovati.

Ovšem vytýká se proti tomu často, že se hledí příliš v zákonodárství k institucím, které se vyvinuly v Německu. Ale právě v Prasku a v Německu vidíme, jak tam moderní zákonodárství stavební pokročilo.

Veškeré zákonodárství evropské vůbec řídí se zásadami, které tam dobyly si platnosti. Podívejme se na vzorná města bavorska, na Mnichov, podívejme se na Drážďany a j.

Také v těchto městech vidíme že vlastně právě jest to působením všech těch velikých architektů a zdravotních znalců, kteří poukazují k tomu, že se musí přestati s tím vykořisťováním majetku a že se musí hleděti ku prospěchům veškerenstva.

V dnešní době nastaly veliké pokroky, které buši již na naše brány, a jest se nám postarati, abychom proudu tomuto, pokud veřejné řády toho vyžadují, vyhověly. Jak jsem se o tom zmínil, nejen v Německu, ale i v celé střední Evropě jest viděti postup, aby veřejným ohledům více se vyhovělo

Poukazuji na město Milán, na jeho dodatek k stavebnímu řádu a na město Pešť, kde podobná ustanovení zákonná dána byla o tom, jak se má v jednotlivých částech města stavěti, ustanovení, která do jisté míry přijata byla do naší osnovy.

Ještě chci se krátce zmíniti a ochraně starých památek, a tu vidíme, že ty pomníky, které jsou zbytky onoho silného kulturního života v minulem století, sluší zachovati, že nelze k nim hleděti jako k jednotlivostem, nýbrž že musíme zachovati nejen jednotlivé budovy, nýbrž i rázovité celky.

Také v té přičíně, v příčině ochrany starých památek, vidíme, že dříve stačilo pouhé nařízení, že stačily různé regulativy, které vydávány byly, ale nyní stále razí si cestu, - také ve Francii, jak v důvodové zprávě jest uvedeno, - přesvědčení, že jest nutno, tuto otázku pevně a důsledně zákonem stanoviti.

Tím jsem asi ovšem co nejstručněji vyčerpal zásady, na kterých stavební raz spočívá. Zmínil jsem se též o hlavních námitkách a pokusil se je též ovšem stručně stručně vyvrátiti.

Jestliže jsem tu vystoupil ku obhájení samosprávy, učinil jsem tak v této části řeči své proto, abych rozhodně vystoupil z tohoto místa prot jednotlivým útokům, které učiněny byly v jednom veřejném spolku proti samosprávě města.

Ja jsem poznal totiž z celého průběhu věci, že pani ti rozumějí samospravě jen tehdy, když ji mají v rukou oni. Když ji má v rukou někdo jiný. pak té samosprávě nerozumějí. Já ještě jen opakuji, že pokud jsem seznaí a pokud jedná se o místo, na které tato osnova se vztahuje, městské obce vykonávají svoje stavební řády zcela správně, a bylo by si přáti, aby obyvatelstvo všudy nalezlo takové objektivnosti a ochrany, jako se to děje v těchto místech.

Nebývá to zvykem, ale já to pokládám právě pro důležitost této práce se nutno,