daleko, že jsou společenstva, která jsou naprosto nemajetná, myslíme i tu na prostředek. Jest to "Jubilejní zemský fond" pro maloživnostníky, který ku podpoře maloživnostnictva přímo byl založen.

U této nové instituce mohl by se ze správních přebytků založiti jakýsi bonifikační fond, z něhož by se těmto malým společenstvům na tyto naprosto chudé nemajetné příslušníky jakási podpora mohla nahražovati.

Tímto zařízením, velectění pánové, vykonalo by se dle našeho názoru také mnoho v oboru veřejného chudinství, poněvadž jest samozřejmo, že by velká břemena odpadla našim obcím. I na poli tomto můžeme se tudíž těšiti nadějí, že snad naše obce se sympatiemi uvítají tyto kroky, a to tím spíše, že v návrhu si přejeme, by také vedle kruhů vládních i obce měly přímé účastenství ve zřizování a správě těchto fondů.

Tolik, velectění pánové, dovolil jsem si ve všeobecných obrysech uvésti a dokládám pouze, že nežádáme jen tak snad bezdůvodně od státu, aby stát také sám přispíval k tomuto podniku budoucnosti. Jest jisto, velectění pánové, že stát vyžaduje od svých občanů, od svých poplatníků velikých obětí, velikých a stále rostoucích břemen, a jest tudíž spravedlivo, aby stát také nějakou cestou vyrovnací vracel opět svému poplatnictvu ve formě podobných užitečných zřízení něco zpět.

Ve veřejnosti, jest jeden hlas, že je-li vždydosti peněz na vydržování velikého vojje-li vždy peněz na vydržování jiných a jiných velikých zřízení státních, jest také potřebí, aby našla se nějaká možnosť a cesta, kterou se přispěje k udržení tak velikého a důležitého stavu, jako jest stav Živnostenský.

Nemůžeme, pánové, nikomu vyčítati jestli-že někteří lidé nemohou vždy doj ti aneb ani uhájiti samostatné existence Jest známo a dokázáno, že každý člověk jest vlastně jen jaksi výtvorem a výsledkem okolí, ve kterém žije, a okolností, ve kterých byl vychován, ve kterých se pohybuje a kterých nemůže změniti.

Nemůžeme nikomu tudíž zazlívati, jestli jeho individualita není dosti silná, by si mohl na vždy zajistiti nějakou bezstarostnou nebo výtečnou existenci a budoucnost.

Z toho důvodu tudíž dožadujeme se podpory státu a myslíme, že stát vyplní úkol tento vyplní tak i sociální své poslání.

Je také potřebí, aby i vrstvy majetné staraly se, aspoň ve velkém slohu, o povznesení vrstev nemajetných a aby přišly na pomoc těmto vrstvám.

Ovšem, když uvádím veškeré tyto důvody ve prospěch příštího pojišťování, které mám na mysli, neračte mysliti, velectění pánové, že snad souhlasím s tím, aby v této věci úplně veškerá starosť uvalena byla na veřejné fondy. Nikoli; toho jsem dalek a naopak kladu na to hlavní důraz, že i v budoucnosti nesmíme zapomenouti, že svépomoc musí na dále zůstati hlavním zdrojem občanského blahobytu, a přičinlivosť hlavním zdrojem majetnosti a blahobytu našeho obyvatelstva, což ovšem platí v první míře a v hlavní míře o stavu živnostenském.

Doufám, že podařilo se mně poukázati na možnost toho provedení.

Vím, velectění pánové, že projekt dá se kritisovati, že má mnoho nedostatků; avšak spoléhám na to, že dalším jednáním podaří se věc vytříbiti a k cíli přivésti. Že to není nemožno, to dokázal v poslední době náš "Pojišťovací zemský fond", který na svůj vrub provedl v poslední době pojišťování u několika menších společenstev a zejména u malého společenstva v Kolči.

Myslím tedy, že jsem odůvodnil s důstatek důležitosť návrhu toho, a prosím, aby slavný sněm ráčil přikázati jej komisi živnostenské k dalšímu projednání a ku podání zprávy. (Výborně! Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Žádám pány, kteří přijímají formální.

návrh, aby byl návrh přikázán komisi živnostenské, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den formalen Antrag, dass der Antrag der Gewerbekommission zugewesen werde, annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dr. V. Škardy a soudruhů, aby zvolena byla komise, jež by vzala v úvahu a podala návrh, které články zemského zřízení a volebního řádu na sněm království Českého a jak měly by se změniti.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Dr. 28. Škarda und Genossen aus Einsetzung einer Commission behufs Berathung und Antragstellung darüber, welche Artikel der Landesordnung und der Wahlordnung für den Landtag des Königreiches Böhmen und in welchen Richtungen abzuändern wären.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Posl. Dr. Škarda: Slavný sněme! Úkol, který byl na mne vznesen mými přáteli, není bez obtíží.

Není ovšem nesnadno dokázati, že volební řád sněmovní je pro národ náš nespravedliv, že zemské zřízení nevyhovuje právům této země a jejím potřebám, ale působí obtíže vyznačiti tu stanici, ku které lze za daných poměrů v této době na dráze k našim ideálům dospěti.

Bylo by to počínáním zásadníka, umíněnce, kdybychom z toho důvodu, že nemůžeme všechny nedostatky, všechny křivdy napraviti, váhali s kroky, které mohou vésti aspoň k podstatnému zlepšení. Nebylo by správno, kdybychom popírali a nepřiznali, že skutečně mnoho z těch nerovností, mnoho z těch nespravedlností té doby bylo napraveno, avšak nelze zase s druhé strany popříti, že dosud vzdor všemu tomu vývoji, vzdor všemu tomu pokroku a postupu se český národ nedodělal v této zemi rovného práva a spravedlnosti. (Tak jest!)

Čtvrté desítiletí chýlí se již ke konci,kdy zástupcové českého národa omáhají se toho podle všech sil svých, aby poměry ty neblahé byly zrušeny, aby národu českému dostalo se na sněmu zemském takového zastoupení, jaké mu náleží podle jeho počtu, podle jeho berní síly, podle jeho významu, jakýž má netoliko v této zemi, ale i v celé říši. (Výborně!)

Velectění pánové, právě v dnešní době, kdy - a vidíme to v tábore německé menšiny - zvoní se na poplach od těch nejmenších zvonů až do těch největších a kdy se volá, že německá minorita jest utlačována a pronásledována, tu jest právě potřebí, aby zástupcové českého lidu pronesli svě otevřené slovo na tomto sněmu a aby prohlásili, že by milerádi vyměnili postavení své s tou posud hýčkanou a posud stále přesycenou menšinou !) (Výborně!)

Jest tomu již 50 let, od r. 1848 a potom po obnoveném konstitučním zřízení od r. 1861, co vidíme v Rakousku, a ovšem především v naší zemi, poněvadž kolem české otázky vlastně otáčejí se celé politické poměry v říši, ten boj těch velkých dvou principů: jednoho principu, který se domáhá rovného práva a spravedlnosti pro všechny, a druhého principu, který touží po nadpráví, po privilegiích jednoho kmene a ani ne jednoho kmene, nýbrž jedné strany politické. (Tak jest!) Celý tento zápas měl různé fáse svého vývoje. My vidíme z politické své historie, že již již byla tu doba, kdy klonilo se vítězství k našim zbraním, ale zase podařilo se minoritě zvrátiti tento stav a udržeti svou nadvládu.

Kdo však, velectění pánové, poohlédne se po mapě Rakouska, kdo vezme ku pomoci statistiku tohoto soustátí, kdo poněkud obeznámen je s dějinami této říše, musí přiznati, který ten princip může zabezpečiti pokoj a klid této říše.

Velectění pánové! Jak pravím, v táboře, který praví, že veškeré věci, veškeré poměry v soustátí mají býti regulovány tak, aby všem dostalo se rovného práva, aby všichni mohli v této říši pokojně se vyvíjeti, by mohli starati se o zlepšení svých hospodářských a svých kulturních poměrů, vidíme, Že jsou zástupcové všech národů, kdežto druhý tábor representuje jen malou menšinu. (Tak jest!)

Jedním z přesních stesků, který pronášeli zástupcové českého národa v této síni, byla snaha, aby volební řád slavného sněmu, kterýž vydán byl jako druhá příloha patentu ze dne 26. února 1861 č. 20. ř. z. byl opraven, a aby zkrátka českému národu dostalo se v této síni takového zastoupení, jaké mu podle skutečných poměrů náleží.

Bylo by to, slavný sněme, nadbytečným počínáním, abych všechny ty žaloby, všechny ty důkazy opakoval, které zde zástupcové českého národa od roku 1861 přednášejí, a z nichž tane nám na mysli ten velkolepý způsob, ta apologie českého národa, kterou hned r. 1863, 29. ledna pronesl zde slavný otec národa Frant. Palacký, a později ony skvělé vývody jak dra Riegra, tak i hraběte Clama-Martinice, dra Kučery a jiných, kteří vždy usilovali o to, aby poměry aspoň částečně byly napraveny, nelze-li se domoci nápravy úplné.

Pohledneme-li jen na poměr poslanců lidových v tomto sněmu, seznáme, že obnáší dle procent 58. 43 ku 41. 57. Podle počtu obyvatelstva obou národností dle posledního sčítání lidu měl by býti 68. 08 ku 38. 20%, tak že by podle poměru tohoto na 69 poslanců německých mělo připadnouti 126 poslanců českých a ne toliko 97.

Jeden poslanec německý připadá tu průměrně na 31. 295 německých obyvatelů v Čechách dle téhož ovšem nepřesného sčítání lidu, jak již právem v dnešní schůzi bylo na to poukázáno, kdežto český poslanec připadá teprv na 37. 569 obyvatelů českých. V tom jest hned vidět tu rovnost. Podobně patrno jest, jak sdělán jest oktroyovaný volební řád na úkor národnosti naši, že ve skupině měst volí celkem 159 měst, z těch pak jest 77 tedy 49 proč takových, v nichž dle úředního sčítání lidu jest většina obyvatelstva německá.

Uvážíme-li, že leckterá města mají Českou většinu a německou správu a že v době sestavení volebního řádu byla považována za německá, jest zjevný nepoměr mezi německými a českými městy, v skupině volební měst, kde jak bylo několikráte poukázáno na sněmu, volí každé německé, abych tak řekl, hnízdo, pouhá vesnice, jako Parchem s 558 obyvateli, Haslov s 2156 obyvateli, Blottendorf se 1346 obyvateli, Ehrenberg s 1075 obyvateli, Mikulášovice (Nixdorf) s 6704pr. obyvateli Zeidler s 1868 obyvateli, Königswalde s 2457 obyvateli a Světlá-Langenau s 3116 obyvateli - a naproti tomu srovnáme-li, že na př. v samém nejbližším okolí Prahy, obec Vinohrady s obcí Žižkovskou - volí teprve s velkým počtem soudních okresů. (Slyšte !)

Avšak půjdu dále. Ve venkovskě kurii volí celkem 490 měst a městysů a to většinou ovšem českých; bylo zde poukázáno na Liberec, ano německý Liberec, který má 30. 603 obyvatel, má 3 poslance, za to česká Plzeň, která při posledním sčítání lidu měla 48. 463 obyvatel, kdežto nyní dokonce již dostoupila přes 60. 000 obyvatel, má toliko poslance jednoho.

Rozhlédneme-li se jen po svém hlavním městě Praze, vidíme ten různý počet a jak naměřeno bylo jednotlivým čtvrtím. Největší, Nové Město pražské má zrovna tolik zástupců, jako nejmenší, Josefov. V tom právě bylo viděti určitou tendenci, aby český národ nedostal potřebnou většinu hlasů, poněvadž právě Josefov to byl, který v první době vysílal zástupce německé na český sněm. Rovněž pohlédneme-li k okresům venkovským, vidíme v českých okresích týž nepoměr. Tak na př. okres Karlínský má 187. 816 obyvatel, ba podle posledního sčítání daleko více, a 10. 531 voličů, dále okres Smíchovský 154. 087 obyvatel a 8. 246 voličů, nebo 51. okres, Novoměstský, který má 96. 544 obyvatel a 7059 voličů, kdežto německé okresy mají zase pouhou náhodou, ku př. Rumburk, toliko 26116 obyvatelů a 1784 voličů, dále Jáchymovský toliko 19. 950 obyvatel a 1510 voličů a Šluknovský dokonce jen 17. 075 obyvatel a 1263 voličů Nechci dále unavovati slavný sněm, abych tato různá data opakoval. Již z těch dat, která jsem uvedl, je přece patrno, jak se zde děje českému národu křivda a že nadále poměry tyto se nedají udržeti.

Jak jsem již naznačil, od samého počátku slavného sněmu domáhali se posl. naši toho, aby tento nespravedlivý sněmovní řád volební byl opraven.

Ovšem, jak jsem již pravil, nepodařilo se jim v hlavní věci posud dojíti cíle. Nebudu se zmiňovati obšírně o jednotlivých krocích, které se staly, a zmiňuji se o tom, že mimo roku 1871, kdež vláda předložila osnovu volebního řádu zajisté spravedlivého a pak mimo snahy, které se staly r. 1883., kdy slavný sněm usnesl se, aby spravedlivě opraven byl volební řád, od zemského výboru podána byla. 1884 důkladná zpráva a důkladné návrhy, ve kterých všech hledělo se ktemu, aby tyto nesrovnalosti byly odstraněny a aby oběma národnostem v této zemi měřeno bylo stejnou měrou..

Nebudu opakovati jednotlivé důkazy učiněné a chci zmíniti se jen ve všeobecných rysech o směru, ve kterém by se oprava ta měla v daných poměrech pohybovati.

Velectění pánové! Stanovisko naší v této příčině je známo. My jsme prohlásili zcela jasně, že jsme pro to, aby právo hlasovací do sněmu zemského bylo všeobecné, přihlížejíc k rovnosti občanů před zákonem, ale připomenuli jsme ihned, že přejeme si, aby právo toto bylo poměrné, by všechen rozdíl, netoliko jenom rozdíl národní, nýbrž i rozdíl v povolání nabyl zde patřičného zastoupení, aby náležitý zřetel vzat byl k zastoupení menšin a k zastoupení všech těch činitelů, které vidíme v naší společnosti. Přihlížíme-li nyní k jednotlivým těm bodům, o které se jednati může při opravě volebního řádu, pravím, pro svou osobu a bylo to též jinými mými přáteli projeveno, že strana naše zcela dobře uznává, že není možná rázem zvrátiti poměry v pravý opak, že sluší krok za krokem postupovati k tomu, aby volební řád spravedlivě byl opraven; a tu bylo též veřejně projeveno, že úplně dá se hájiti při jednokomorovém systému parlamentárním, aby zvláštní zastupování měl velkostatek vzhledem k historické kontinuitě, vzhledem k jeho významu a zejména k jeho poplatnosti, a není to první prohlášení, které zde v této příčině činíme, a prohlašuji, že těmitéž slovy vyslovil se na sněmu, který tehdy ovšem většinou německou byl obeslán zvěčněly náš vůdce Dr. Karel Sladkovský v roku 1876. Při zákonodárných sborech, které jsou o dvou komorách, možno provésti myšlénku všeobecného rovného práva hlasovacího bez obavy a bez jakéhokoli obmezení, když jest bezpečná záruka v komoře druhé, v takovém senátu, v takové panské sněmovně, kde ten rychlý pohyb všech výrobních vrstev nalézá korrektivu v komořn druhé. Při takovémto komorním systému, kde jest komora jediná a kde dlužno uznati rovnoprávnost tu - a jak pravím, neděje se to z místa tohoto poprvé, již roku 1876 tak učinil Dr. Karel Sladkovský a bylo by nesprávné, abychom to veřejně neřekli, abychom zde neprohlásili. že právě od té doby, co nastalo rozlišení ve velkostatku, kdy rozdělil se tento ve skupinu autonomistickou a ve skupinu t. zv. ústavověrnou společenství, které trvalo mezi čes. lidovými posl. a zástupci velkostatku, dávalo základ k vývoji ve prospěch pokroku a postupu českého národa.

A právě, velectění pánové, v posledním roce, při onom slavném stoletém jubileu Palackého jsme si vzpomínali, a můžeme tak při veškeré věrnosti svým zásadám říci, že při kolébce našeho znovuzrození, že při všech našich ústavech osvětových a hospodářských, které český národ během svého vývoje založil, a které se též nyní utěšeně vzmáhají, že - a to svědectví vydati musíme - při těchto všech podnicích osvětových, hospodářských a politických šli zástupcové českého národa ruku v ruce se zástupci velkostatku.

Pánové, zejména Palacký, hned ve své řeči, kterou měl roku 1863, a o které jsem se již zmínil, také na to poukázal, jaké zásluhy získala si česká šlechta o kulturní náš vývoj, a vzpomínal si těch slavných mužů - jmenoval hrabata Kolovrata, Šternberka, kn. Lobkovice a kn. Kinské - kteří velice platně působili a zásluh si získali o vývoj českých věcí.

Pánové, jest to skutečně pravdou, že mezi stranou naší a mezi zástupci velectěné strany na pravici byli nedorozumění, proč bychom to veřejně nekonstatovali ale tolik jest jisto, že v posledních letech nedorozumění ta byla odstraněna, že my, ačkoliv strana naše zůstává úplně samostatnou, ačkoliv máme úplně samostatný program, který se v určitých bodech liší, našli jsme, že jsou opět četné, body v programu našem, které jsou společné, a že v těchto společných bodech programu můžeme postupovati svorně ve prospěch práv této země a ve prospěch českého národa. (Výborně. )

A pánové, právě od roku 1897, po nových volbách do říšské rady, jest to právě to politické spojení strany naší a strany na pravici, které zbudovalo tu pevnou falanx, od které se odrážejí vlny a úklady našich nepřátel.

Co se týče dalších oprav volebního řádu, tu nutno odstraniti tu zřetelnou křivdu, která se děje venkovu proti zástupcům městským.

Přítel Dr. Slavík konstatoval zde v minulém zasedání, že 79 poslanců městských vysílá 103000 voličů, kdežto 62 poslanců venkovských   vysílá 329000 voličů, tedy že skutečně   právo jednoho voliče městského rovná   se právu 3 voličů venkovských.

Taktéž bylo poukázáno na tu nerovnosť v censu; praví se ovšem, že právo volební bylo rozšířeno na muže pětizlatové, ale jest patrno, že tomu tak není úplně, poněvadž ve sboru prvním, druhém a třetím často mají v mnohých městech volební právo ti, kteří ani 5 zl. dani neplatí, tak že vlastně tento census týká se třetího sboru.

Byl nám tu představen jeden volič, který platí toliko 51 krejcarů přímé daně, a přes to má volební právo na sněm. Já myslím, že není žádného důvodu k nějaké nerovnosti mezi obyvatelstvem v městech a obyvatelstvem na venkově a že má tu býti měřeno úplně rovnou měrou, aby jak dle počtu, tak i ale daňové síly stejnoměrně byly okresy volební a počet mandátů rozdělen. (Výborně !)

Další věc týká se způsobu volení. Ovšem usnesl se slavný sněm na tom, aby ustanoveno bylo, aby také ve venkovských obcích bylo voleno přímo, a je tudíž jenom o to se postarati, aby o známých neshodách v té věci tato předloha byla uzákoněna. Než klamali bychom se, kdybychom nechtěli pokračovati dále v reformě volebního řádu. To jest jisto a tomu nikdo se neubrání, že celý vývoj veřejných poměrů nese se k tomu, aby volební právo bylo rozšířeno na ty, kteří posud volebního práva nemají. To jest požadavek spravedlnosti, to jest nezbytný požadavek nutnosti. Při všeobecné povinnosti branné, při všeobecné povinnosti návštěvy školní nedá se jednoduše udržeti, aby byli vylučováni z volebního práva ti, kteří svým významem ve společnosti lidské nemohou býti podceňováni, kteří máji dostatečnou intelligenci a řádnou organisaci, aby se mohli domoci vlivu na zákonodárství, jež platí pro všechny. (Výborně !) V té příčině jest zajisté stanovisko naše úplně známé.

Ovšem jisto jest, že takové veliké otázky neřeší se najednou, rázem, tak úplně, jak by bylo přáním určité strany. V těch otázkách může se docházeti k určitému postupu, k určitému kompromisu, a tu myslím, když v říšském zákonodárství byla zřízena všeobecná kurie, ve které nalezli volebního práva ti, kteří ho posud neměli, že jest to nejmenším minimem, které co nejdříve provedeno býti má, aby náprava v té příčině stala. Ovšem bude snad namítáno, proč mluvíme o těchto otázkách v nepřítomnosti krajanů německých, proč o věci té se šíříme, když zde přítomni nejsou.

Velectění pánové, já poukazuji k tomu zcela určitě, že jest jasno z celého toho velikého materiálu, o který jde, že není možno, aby v letošním zasedání přišlo se k určitému formulování osnovy zákona, nýbrž že může se slavný sněm usnésti toliko na určitých zásadách, které mají býti vodítkem další úpravy, a aby zemský výbor ve shodě s c. k. vládou učinil potřebné kroky, aby v této příčině byla zjednána náprava.

Však ani na německé straně, jak jsem to poznal z různých výroků, které se staly na tomto slavném sněmu, nemohou odpírati této naší snaze a slyšeli jsme to zde zejména od pana dra Schlesingra, který pravil, že je nezbytno, aby volební řád byl zmodernisován a aby bylo měřeno při této opravě oběma národům podle stejné míry. Ovšem on při tom učinil zmínku, že prý když hledí se toliko k počtu obyvatel, jest to ten nejbrutálnější způsob výměry práva. Avšak táži se: Jak nazvati sluší ten způsob, když malá menšina má právo utlačovati velkou většinu? Jak to lze nazvati?

Nejenom na tomto slavném sněmu, nýbrž i ve veřejném životě poukazuje se na to a zejména myslící hlavy německé praví, že zajisté velice brzy nastane doba, kdy se ustálí a upevní česká majorita na sněmu zemském, a že sluší starati se o to straně německé, aby její bezpečnosť a aby její národnost byla úplně zajištěna, a tu slyšíme především. že domáhají se zástupcové německé národnosti zřízení národnostních kurií; praví, že v nynějších kuriích žádné nemají majority, a že nemohou podle své libosti zvoliti si do jednotlivých komisí a do zemského výboru své zástupce.

Na to ovšem odpovídáme, že jest to pravdivé, ale že byly poměry, kdy většina česká měla v zemském výboru ku př. toliko dva zástupce a tu ta velká spravedlnost a ta velká citlivost na německé straně se nejevila; víme, jak tehdá bylo měřeno české národnosti za těch poměrů a jak se nyní národnosti německé měří za poměrů dnešních. Praví-li se dokonce, že jest potřebí k ochraně národnosti německé zřízení národních kurií a jiných takových prostředkův, odpovídám na to zcela klidně, když jednalo se o skutečný národnostní smír r. 1877, že to právě byla myšlénka naše, abychom předstoupili s návrhem na zřízení národnostních kurií s právem veta. Avšak otázka jest, kdy se tak státi může. (Tak jest!)

Teď v dosavadní době, když my jsme dosud nedocílili rovného práva, když posud vidíme ve všech odborech, že nemáme to, co nám přísluší, do té doby není vůbec možno mluviti o nějaké národní kurii (Výborně!), do té doby není možno mluvit o nějakém vetu, poněvadž veto takové bylo by jen závorou, abychom se nemohli domoci toho, čeho potřebujeme, co musíme míti, abychom se mohli volně rozvinovati (Výborně!).

A, pánové, povšimněme si jen poměru té rovnoprávnosti, jak dnes vypadá.

Bylo to roku 1848, kdy známým nejvyšším rozhodnutím bylo prohlášeno, že národnost česká má používati stejných práv s národností německou ve všech větvích veřejné správy a veřejného vyučování.

To bylo před 50 lety, a teprv roku 1896 učiněn byl první krok k jazykové rovnoprávnosti, kdy česká řeč přestala býti, jak známo, podle jazykových nařízení pouhou řečí, které se používá k dorozumění se se stranami, ve kterých skutečně dostala česká řeč povahy jazyka státního.

Padesát let to trvalo!

A když vydána byla jazyková nařízení Badeniho, kterými přece ani to nejmenší nebylo ubráno z práva německé národnosti, - jest to toliko část práva, které nám přísluší, a která byla nám dána -, jaký se strhl poplach, jaká nastala vřava a jak skutečně veškerý vývoj dalších veřejných poměrů byl znemožněn, a nastaly poměry takové, že nejenom nedbáno bylo toho, co jest prospěšné pro nás, ale že nebylo dbáno ani toho, co jest prospěšné pro německý lid.

A tak jest to, pánové, též ve školství. Rozhlédneme-li se po školství, vidíme, že daleko nedospěla doba tak, abychom mohli býti spokojeni, že školství jest rozvětveno tak, jak to českému lidu přísluší.

Většina nemá posud stejný počet škol a, když jdeme od vysokých škol až do vesnických, vidíme, že mnohých oprav musíme se domáhati.

Horlí-li se z některé strany, ovšem jen anonymně více, o potřebě, jak by to bylo vhod uzavříti národnostní smír, tu ovšem postavení národa českého jest velmi snadné. My nikdy nevyhýbali jsme se tomu, abychom o poctivém a spravedlivém smíru se zástupci německého národa se shodli.

Ovšem v poměrech, kde zástupcové německého národa nechtějí nám podati ruku ku spravedlivému smíru, těžko o věcech těch mluviti. Dá se, jak pravím, otázka ta rozebrati do jednotlivých detailů.

Všimneme-li si první otázky, otázky jazykového rovného práva, shledáváme, Že není možno skutečně s krajany německými se dohodnouti. Stále i ti nejmírnější vykládají, že potřebí jest státní řeči německé, která s veškerým vývojem historickým, spotřebou jednotlivých národů, a také s jejich národním citem se naprosto

srovnati nedá, poněvadž jest v odporu se všemi poměry.

Rovněž tak shledáváme-li a tvrdí-li se, že překážkou celého tohoto provedení rovného práva mají býti naše menšiny v krajinách zněmčených, tu odpovídáme, že, uzavíráme-li mezi národy Českým a německým nějaký smír, nemůžeme upustiti od toho, aby ke všem příslušníkům národa bylo přihlíženo, (Tak jest! Výborně!) a že není možno, aby byli vynecháni určití příslušníci. (Tak jest! Výborně!)

To, co my žádáme pro menšiny, co my žádáme pro příslušníky své v krajinách německých, není něco takového, co by splněno býti nemohlo.

My toliko žádáme, aby s námi bylo nakládáno jako s rovnoprávnými občany (Tak jest! Hlas: Po zákonu. ) a aby ta ustanovení státních základních zákonů, která platí pro všechny občany, platila také pro ně. (Tak jest!)

Oni mají plné právo, aby se v úřadech jednalo s nimi v jejich jazyku. O tom šířiti slov a důkazů bylo by zbytečno.

Oni mají plné zákonné právo na vyučování ve svém jazyku, oni mají právo, aby zcela volně mohli vykonávati právo shromažďovací a spolčovací. A bude-li pravá míra a pravé porozumění pro tyto požadavky na straně německé, bylo by možné dohodnutí se, ale naprosto přejiti přes tolik tisíc našich rodáků v krajinách německých jest naprosto nemožno.

A tak vidíme i v dalších otázkách jazykových. V otázce státních úředníků celá věc točí se kolem toho, je-li povinností úřednictva státního znáti oba zemské jazyky. Pánové, já myslím, může-li předepsati stát pro své úředníky určitou Kvalifikaci jazykovou, zajisté jest první podmínkou, aby úředník měl tu kvalifikaci, aby mohl jednati s obyvatelstvem a nedá se naprosto provésti, aby úřednictvo bylo tu jen pro jednu národnost a ne pro národnosti obě.

Mluví-li se o ohraničování, my ovšem nemáme pranic proti tomu, aby byly okresy pokud možná národně jednotné, ovšem jenom tehdy, když bude úplně zabezpečeno, aby rovné právo obou národností bylo hájeno, aby nebyl vydán ten,

který náhodou bydlí v krajině německé, za psance bez práva, s kterým v úřadě se nejedná v jazyku jeho. Další požadavek, který z německé strany byl činěn, týká se administrativního rozdělení. Praví se tam, že není možná, aby byla správa v tomto království provedena tak, aby úřady státní pro oba národy byly dvojí, nýbrž že potřebí jest rozděliti tyto dva velké celky v tak zvané české a německé uzavřené území ve směru administrativním.

Po mém soudu není o teto věci možno ani mluviti, poněvadž veškeré poměry a celá soustava teritoria jest taková, že naprosto není možno, aby na nějaké takové administrativní rozdělení došlo a aby byl takový rozdíl mezi českým a ně meckým územím. Tak jest tomu též ve příčině dalšího požadavku, o kterém pan poslanec dr Schlesinger zde před několika lety mluvil, kdež poukázal na to, že prý administrativním rozdělením a zřízením nových úřadů krajských atd. má znovu býti vybudována samospráva a že má býti sesílena. To jest ovšem zajisté požadavek, o kterém jednati jest možno, avšak jen tehdá, když bude reforma úřadů státních kráčeti ruku v ruce s reformou úřadů samosprávných.

Co se konečně týče úpravy zemského zřízení, tu není žádné pochybnosti, že stanovisko, které v této příčině zaujímá český národ, jest jasné a úplně určité.

My, velectění pánové, pokládáme si za velikou zásluhu, že osvěžili jsme nejen v tomto slavném sněmu, ale vůbec myšlénku státoprávní, myšlénku, aby platnosť českého státního práva skutečně uvedena byla ve skutek a aby ty poměry, kteréž odporují stanovisku tomu, úplně byly odstraněny.

Prosím, Jasnosti, jest mi tak nevolno, že nemohu dále mluviti... (Odchází ze sněmovny. )

(Hlasy: Přerušte schůzi!)

Nejv. maršálek zemský: Přeje-li si p. řečník ještě dále mluviti, jsem ochoten přerušiti schůzi. -

Přerušuji schůzi na půl hodiny a žádám pány, aby se ve čtvrt na dvě opět zde sešli.

Ich unterbreche die Sitzung auf eine halbe Stunde und ersuche die Herren um 1/2 2 sich hier wieder einzufinden (Schůze přerušena ve 12 hod. 55 min. Unterbrechung der Sitzung um 12 Uhr 55 Min. Schůze opět zahájena v 1 hod. 30 min. Wiederaufnahme der Sitzung um 1 Uhr 30 Min. )

Nejv. maršálek zemsky (zvoní).

Zahajuji opět schůzi, avšak toliko, abych velect. pánům sdělil, že následkem náhlého onemocnění líného p. člena se vidím pohnuta ukončiti dnešní schůzi a učiniti jen potřebná sdělení

Stanovuji příští schůzi na pondělek, dne 10. dubna o 11. hod dopol.

Ich eröffne wieder die Sitzung, jedoch lediglich, um mitzutheilen, dass ich in Folge plötzlicher Erkrankung noch eines zweiten Mitgliedes des hohen Hauses mich bestimmt sehe, die heutige Sitzung zu schließen und die heutige Tagesordnung in der nächsten Sitzung, welche Montag, den 10. April, um 11 Uhr Vormittag stattfinden wird. fortzusetzen.

Komise rozpočtová koná schůzi v pondělí o 10. hod. dop.

Die Budgetkommission halt Sitzung Mon tag, den 10. April, um 10 Uhr Vorm.

Komise živnostenská koná schůzi v pondělí, 10. dubna, o 10. hodině dopol.

Die Gewerbekommission halt Sitzung den 10. April um 10 Uhr Vorm.

Komise pro záležitosti zemské banky koná schůzi v úterý, dne 11. dubna, o 9. hod. dopol.

Die Commission für Angelenenheiten der Landesbank halt Sitzung Dienstag, den 11. April, um 9 Uhr Vorm.

Die Schulkommission halt Sitzung Dienstag, den 11. April, um 9 Uhr Vorm.

Komise školská koná schůzi v úterý, 11. dubna, o 9. hod. dop.

Příští schůze, jak jsem již dovolil si poznamenati, se bude odbývati v pondělí, 10. dubna o 11. hod dop a na denní pořádek kladu pokračovaní dnešního denního pořádku.

Du nächste Sitzung findet statt Montag, den 10. April, um 11 Uhr Vorm.

Aus die Tagesordnung letze ich die Fortsetzung der heutigen Tagesordnung.

Prohlašuji schůzi za skončenu

Ich erkläre die Sitzung für geschlossen.

(Schůze skončena v 1 hod. 35 minut odpoledne. Schluß der Sitzung um 1 Uhr 35 Min. Nachmittag. )

Mensdorff, verifikator.

Leminger, verifikátor.

Kryf, verifikátor.

Praha. - Rohlíček & Sievers. - Prag.