ticí obec. zastup. v Xaverovicích v téže záležitosti,
č. p. 1962. týž pan poslanec s peticí předst. obce Lhoty Bradlecké v téže záležitosti,
č. p. 1963. poslanec pan Novotný s peticí prvního živnos. spolku v Mirovicích v téže záležitosti,
č. p. 1964. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Kozárovicích v téže záležitosti,
č. p. 1965. týž pan poslanec s peticí obec. zastup. v Kozárovicích v téže zálež.,
č. p. 1966. týž pan poslanec s peticí hosp. čten. besídky v Chrasticích v téže záležitosti,
č. p. 1967. týž pan poslanec s peticí učit. sboru v Chrasticích v téže zálež.,
č. p. 1968. týž pan poslanec s peticí sboru dobrov. hasičů v Chrašticích v téže záležtosti,
č. p. 1969. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Chrašticích v téže záležitosti,
č. p. 1970. týž pan poslanec s peticí obec. představ. v Chrašticích v téže záležitosti,
č. p. 1971. týž pan poslanec s peticí místní škol. rady v Zalužanech v téže záležitosti,
č. p. 1972. týž pan poslanec s peticí čtenářsko-ochotnického spolku v Zalužanech v téže záležitosti,
č. p. 1973. týž pan poslanec s peticí obec. zastup. v Zalužanech v téže zalež.,
č. p. 1974. týž pan poslanec s peticí učit. sboru v Pohoří v téže záležitosti,
č. p. 1975. poslanec pan Udržal s peticí předst. obce Žiliny v téže zálež.,
č. p. 1976. týž pan poslanec s peticí předst. obce Lhoty v téže zálež.,
č. p. 1977. týž pan poslanec s peticí místní škol. rady v Račicích v téže záležitosti,
č. p. 1978. poslanec pan Krumbholz s peticí hospod. spolku v Berouně v téže záležitosti,
č. p. 1979. poslanec pan Karlík s petici městské rady v Chýnově v téže záležitosti,
č. p. 1980. poslanec p. Dr. Dyk s peticí obec. výboru v Lipnici v téže záležitosti,
č. p. 1981. poslanec pan König s peticí společenstva živností v Přelouči v téže záležitosti,
č. p. 1982. týž pan poslanec s peticí učitelstva v Zděchovicích v téže záležitosti,
č. p. 1983. týž pan poslanec s peticí místní škol. rady v Semíně v téže záležitosti,
č. p. 1984. posl. pan Janda s petici městské rady v Smečně v téže záležitosti,
č. p. 1985. posl. p. Komárek s peticí obec. zastup. v Cholticích v téže záležitosti,
č. p. 1986. týž p. posl. s pet. místní šk. rady v Klenovce v téže zálež.,
č. p. 1987. týž pan poslanec s peticí sboru dobrov. hasičů ve Veselí v téže záležitosti,
č. p. 1988. týž pan poslanec s peticí obec. výboru ve Veselí v téže zálež.,
č. p. 1989. týž pan poslanec s peticí spolku div. ochotníků v Semíně v téže záležitosti,
č. p. 1990. týž pan poslanec s peticí učitelstva v Cholticích v téže zálež.,
č. p. 1991. týž pan poslanec s peticí řemesl. živnost. besedy v Cholticích v téže záležitosti,
č. p. 1992. posl. pan dr. Pippich s peticí hosp. besedy v Trojovicích v téže záležitosti,
č. p. 1993. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Stolanech v téže záležitosti,
č. p. 1994. týž pan poslanec s peticí obec. zastup. obce Honvic v téže záležitosti,
č. p. 1995. týž pan poslanec s peticí čtenářské besedy v Slatiňanech v téže záležitosti,
č. p. 1996. týž pan poslanec s peticí zastup. obce Slatiňan v téže zálež.,
č. p. 1997. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Slatiňanech v téže záležitosti,
č. p. 1998. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Honvicích v téže záležitosti,
č. p. 1999. týž pan poslanec s peticí obč. besedy v Stolanech v téže zálež.,
č. p. 2000. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Mora šicích v téže záležitosti,
č. p. 2001. poslanec pan dr. Dvořák s peticí zastup obce Dolní Radechov v téže záležitosti,
č. p. 2002. týž pan poslanec s peticí okres, zastup, v Č. Skalici v téže záležitosti,
č. p. 2003. týž pan poslanec s peticí obec zastup, v Hor. Radechově v téže záležitosti,
č. p. 2004. týž pan poslanec s peticí místní šk. rady v Hor. Radechově v téže záležitosti.
Nejvyšší maršálek zemský: Panu posl. dru Kramářovi byla udělena 8denní dovolená.
Dem Herren Abgeordneten Dr. Kramáž wurde ein achttagiger Urlaub bewilligt.
Pan posl. Gustav Adámek předloživ vysvědčeni lékařské oznámil, že pro ochuravěni není mu na delší dobu možno účastniti se sněmovních schůzi.
Der Herr Abgeordnete Gustav Adámek hat unter Beibringung eines ärztlichen Zeugnisse angezeigt, daß es ihm infolge Erkrankung durch längere Zeit nicht möglich ist an den Landtagsverhandlungen theilzunehmen.
Pan posl. Karel Adámek omluvil svoji nepřítomnosť churavostí.
Der Herr Abgeordnete Karl Adámek hat seine Abwesenheit durch Unwohlsein entschuldigt.
Pan posl. Kožmín a soudruzi odevzdali mně dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Der Herr. Abgeordneten Kožmin und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance Kožmína a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržitelí, co předsedovi c. k. zemské školní rady pro království české.
V obci Kosové Hoře, v okresu Sedlčanském, nalézá se německá dvoutřídní škola obecná, kterou tamní obec Kosova Hora vydržovati musí 6 proc. nákladem ku všem přímým daním, ačkoli v této obci podle posledního sčítaní lidu přihlásilo se pouze 6 obyvatelů israelského vyznaní k německé národnosti.
Tito rodiče mají pouze 6 dítek školou povinných počítaje v to dítky německého židovského učitele, kostelnika a jednoho obchodníka.
Za poslední tři léta navštěvovalo dvoutřídní tuto školu německou: r. 1896-97 34 dítek (z těch 27 Čechů, 7 Němců, 7 katolíků, 27 židů. 27 místních, 10 cizích), roku 1897-98 36 (z těch 29 Čechů, 7 Němců, 6 katolíků, 30 židů, 21 domácích, 17 cizích), roku 1898-99 33 (z těch 27 Čechu, 6 Němců, 3 katolíci, 30 židů, 19 místních, 14 cizích) - návštěva to nedostatečná, skoro z poloviny z cizích obcí a okresu sestávající.
Jak této školy je v ryze české krajině třeba, podává nejlepší důkaz sama místní školní rada německá, která se skládá z členů jazyka německého úplně neznalých, poněvadž v celé obcí nelze nalézti osob, jazyka německého mocných, což jest přímo v odporu se stávajícími zákony Školními.
Jelikož tato místní školní rada nevyhovuje, má se, jak se dovídáme, zvoliti ryze německá místní školní rada, což ovšem jinak nelze učiniti, než když zvoleni budou oni, kteří se přihlásili k jazyku německému a jsou vesměs židé, a jejíž předsedou bude obecní starosta, jazyka německého úplně neznalý.
Tyto přímo křiklavé, nesnesitelné poměry v ryze české obcí, jimiž se ukladá českému obyvatelstva vydržovati se značným nákladem zcela zbytečnou německou náboženskou školu, přiměly obec Kosovou Horu, že již takřka celé desetiletí domáhá se nápravy, jak na sněmu království českého, tak i u příslušných úřadů školních, aby tito škola úplně aneb aspoň II. třída zrušena byla, avšak bezvýsledně.
Bez udání příčiny vyřídí zemská školu rada, stížnosť poznovu,, nevidí se školu tuto zrušiti, aneb malicherným šetřením se věc protáhne, celý rok mine, a věc opakuje se znova
Obyvatelstvo obce Kosové Hory jest po většině nezámožné a opakujícími se živelními nehodami, které po pět roků okres Sedlčanský postihly, nalézá se na pokraji záhuby a přece ukládá se mu vydržováním této zbytečné školy německé v krajině ryze české, jež obnáší náklad 300 zl. ročně břemeno nesnesitelné.
Z těchto důvodů táží se podepsaní: 1. Jsou Vaší Excellenci co předsedovi c. k. zemské školní rady známy tyto nezákonné poměry při trvající německé škole v Kosové Hoře?
2. Jest Vaše Excellence ochotna postarati se o nápravu a zrušiti tuto zcela zbytečnou německou školu v zájmu obyvatelstva této ryze české obce ?
V Praze, dne 28. března 1899, Jan Kožmín a soudruzi.
Nejv. maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz jeho Excellenci panu místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
Prohlašuji, že slavný sněm je způsobilým usnášeti se.
Ich erkläre das hohe Haus für beschlußfähig.
Přijdeme k dennímu pořádku.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Heřmana Jandy a soudruhů v příčině záležitosti pojišťování proti škodám ohněm, krupobitím neb pádem a nemocí dobytka způsobeným.
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Hermann Janda und Genossen in Angelegenheit der Feuer-, Hagel- und Viehversicherung.
Dávám slovo panu navrhovateli, by návrh svůj odůvodnil.
Poslanec Heřman Janda:
Slavný sněme!
Dne 18. února 1897 měl jsem česť se svými politickými přáteli podati v tomto slavném sněmu návrh, aby zřízeny byly pojištovny v král. Českém na principu nucenosti a sice, aby zřízeny byly pojišťovny okresní, které by byly povinny sestoupiti se v zemský svaz zajišťovací.
Od této doby uplynuly 2 roky a my můžeme říci, že otázkou pojišťovací zabývala a se celá naše veřejnosť a nejen naše veřejnost, nýbrž i kruhy jiné mimo naše království.
Ovšem porovnáme-li, jakým způsobem zabývaly se kruhy mimo království naše asekurecní otázkou, a porovnáme-li, jak zabývali jsme jí my - vidíme rozdíl a sice vidíme rozdíl, který nevypadá nikterak ve prospěch práce naší. My vidíme, velectění pánové, že na příklad ve Vídni snem dolnorakouský usnesl se na zřízení zemské pojišťovny, my vidíme, že od té doby v sousedním Bavorsku postoupilo pojišťování krupobitní na základě levných sazeb a že dnešního dne v celém Bavorsku, které slouží skutečně jaksi za vzor, kteroužto zem možno považovati jaksi za mateřskou zem veškerých pojišťovacích společností, záležitosti asekurační vedou se způsobem pro veškeré stavy, pro veškeré třídy veškerého obyvatelstva skutečně vzorným.
Nelze ovšem sobě také zapříti, že v poslední době byla vržena mezi lid hesla, která nelze odůvodniti ničím, zejména bylo vrženo mezi lid heslo, že zřízením na př. nucené zemské pojišťovny jest možno upraviti finance zemské.
Pánové, takováto hesla vrhati mezi lid není zajisté oprávněno, poněvadž, kdybychom se zeptali dnes veškerých tříd a veškerého obyvatelstva v král Českém, jestliže chce platiti větší praemie pojišťovací, jestliže, chce více platiti, aby byly upraveny zemské finance, obdrželi bychom odpověď zápornou; zajisté každý řekne: My chceme úpravu pojišťovací proto, poněvadž se nám zdají dnešní praemie soukromých společností vysoké a nesnesitelné; proto nechceme míti zákonné pojišťování, abychom platili více, abychom měli platiti vyšší premie jen za tím účelem, abychom zapravovali povinnosti za někoho jiného, abychom zapravovali povinnost za stát a říši Rakouskou vůči království Českému (Tak jest! Výborně).
A, velectění pánové, tato hesla přivedla to také s sebou, že my nikterak se nemůžeme uzavírati tomu a že nutně jest povinností naší, abychom, třeba to nebylo populární přivedli všelijaké takové věci na pravou míru. Předešle před dvěma léty byl přikázán tento návrh komisi zemědělské a komise zemědělská také dne 4. března 1897 podala zprávu o veškerých těchto záležitostech. Ovšem zpráva této komise nebyla projednána a, kdyby i bývala projednána, nebyla by měla toho účinku, jakého si všichni přejeme, poněvadž končila přáním, kde se vyzývá zemský výbor, aby vypracoval osnovu zákona v příčině nuceného pojišťovaní jednak na základe principu okresního a jednak na základě principu zemského.
Nechci se dnes nikterak zmiňovati o tom, zdali jest princip okresní nebo princip zemský prospěšnější, jedině poukazuji na to, že, co se týká principu zemského máme mnoholeté výborné výsledky v sousedním Bavorsku, ale že máme také někdy léta, která skončila velkým deficitem.
Ale mně je známo a mohu poukázati na to, že v království Českém působí celá řada okresních pojišťoven způsobem výborným.
Jmenuji zde jen nejstarší okresní pojišťovnu v Nové Pace, Mnichově Hradišti, mimo to pojišťovnu v politickém okrese Děčínském a všechny tyto pojišťovny za malé režie a za malých vydání působí blahodárně ve prospěch obyvatelstva.
Zde, pánové, máme tedy již jisté faktum, že něco působí dobře, že něco působí skutečně prospěšně. Následkem toho, byla také vedena zemědělská rada a nejen snad výbor zemědělská rady, nýbrž celé valné shromáždění českého odboru rady zemědělské tou myšlénkou, aby zemskému výboru předložila dobrozdání v tom smyslu, aby byly pojišťovny na základě principu okresního a sice se zemským svazem zajišťovacím.
To pánové, jest docela přirozeno, a já myslím, poněvadž jsem již 18. února přede 2 léty odůvodnil, co si pod tímto zemským svazem zajišťovacím představuji, že není třeba, abych pozornosť slavného sněmu ještě dále ve věci této napínal.
Političtí moji přátelé a já přišli jsme k tomu náhledu, že záležitost pojišťování není pouze otázkou zemědělského obyvatelstva. My jsme přišli k tomu náhledu, že jest to otázka veškerých stavů a všech tříd v král. Českém a proto že jest nutno, aby byla zřízena zvláštní komise.
Velectění pánové, jest to nejenom otázka pojišťování proti požáru a nejenom pojištování proti krupobití a proti pádu dobytka.
My, velectění pánové, za dnešních sociálních poměrů a zejména my zemědělci
budeme se musiti starati o pojišťováni jiných věcí, musíme uvážiti pojišťování starobní, musíme uvážiti zejména starobní pojišťování našeho zemědělského dělnictva.
My, pánové, všichni trpíme a úpíme pod onou hroznou tíhou nedostatku zemědělského řádného dělnictva, poněvadž veškeré zemědělské dělnictvo jest absorbováno do továrních míst a sice z toho důvodu, že zákonodárství zná dělníka továrního, ale nezná dělníka zemědělského.
V této věci musíme učiniti nějaký krok, nesmíme dáti se překvapiti, abychom stáli na statcích našich, na půdě naší, bez pomocné ruky dělníkovy. Neříkejme stále, že jsou to jen bliktry a prostředek vůči dělnictvu. Dělnictvo má na to právo a my máme povinnost a tato povinnost naše mnohonásobně se nám zaplatí v celém našem zřízení chudinském v našich obcích i okresích. Podívejte se na naše obstarávání chudinství království Českém!
Tyto věci jsou naší povinností a z toho důvodu dovoluji si žádati slavný sněm, by zvolil 12člennou komissi, kteréž by přiděleny byly veškery záležitosti týkající se pojišťování všeho druhu a všech tříd obyvatelstva a každého případu neštěstí. (Výborně! Potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo ve formálním ohledu za slovo ?
Verlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?
Byl učiněn návrh, by zvolena byla dvanáctičlenná komise kuriemi z celého sněmu, kteréž by veškeré záležitosti pojišťovací ku rychlému podání návrhů a zprávy přikázány byly.
Der Herr Antragsteller stellt den Antrag:
Es ist eine zwölfgliedrige Commission durch die Curien aus dem ganzen Landtage zu wählen, welcher alle Versicherungsangelegenheiten zur schleunigen Berichterstattung und Antragstellung zuzuweisen sind.
Žádám pány kteří s tímto návrhem souhlasí, aby vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest přijat.
Der Antrag ist angenommen.
Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dr. K. Pippicha a soudruhů ohledně české spořitelny v Praze.
Nächster Gegenßand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Karl Pippich und Genossen betreffend die Böhmische Sparkassa in Prag.
Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh oddůvodnil.
Poslanec dr. Pippich:
Slavný sněme!
Když po dni 12. února letošního roku roznesla se zpráva ve veřejnosti o věnování, jež se stalo usnesením valné hromady české spořitelny ve prospěch studujících obou vysokých německých škol pražských a sice věnováním Grandhotelu, tu hluboké hnutí šlo veškerým lidem českým. (Tak jest!)
Věc ta vzbudila v českém lidu nejtrapnější pocity proto, poněvadž ústav ryze humanitní, který má své úkoly dobročinnosti a lidumilnosti prováděti způsobem naprosto nestranným. (Tak jest!) naprosto mravným a vyvýšeným nade všechnu strannickost, poněvadž tento ústav provedl akt, který ma ráz rozkodně tendeční, ano provokační (Tak jest! Výborně!) a který jednomyslně v českém lidu, jak dosvědčují nesčetné projevy nejvážnějších našich korporací samosprávných a spolků, byl odsouzen.
V něm bylo vycítěno, že jest úmyslnou urážkou našich národních citů a úmyslnou nevážností našich humanitních a kulturních snah, ve kterých přece zajisté český národ dospěl takové výše, že při nejmenším šetrnosť a slušný takt může vyžadovati na těch, kteří dnes mají správa takového velkého ústavu v rukou, jakým jest právě česká spořitelna.
Věc ta, jak pravím, způsobila trapný pocit proto také, poněvadž směsovala se ihned ve veřejném mínění, které vystupovalo částečně ze strany německé národnosti na obhájení tohoto okázalého demonstračního aktu správy české spořitelny, s tou otázkou, že snad nechce český lid dopřáti chudému německému studentstvu zlepšení jeho hmotného postaveni, jeho existence, jeho výživy tak, aby mohlo řádně studovati a aby se mu dostalo všech pomůcek, kterých jest zapotřebí ku dokonání studia na obou vysokých školách Pražských.
Zajisté v tomto ohledu nemůže právem výtka činiti se nám, že nejsme prodchnuti naskrze snahami humanitními a že snad nepřejeme německému studentstvu, aby poskytovalo se mu výhod a úlev na zlepšení jeho existence; ale nemůžeme nikdy připustiti, aby lesklý štít ideálnosti a obecného dobra zakrýval docela jiné snahy politické a agitační, aby takovým věnováním jaksi pod záštitou a zástěrkou humanity nesloužilo se účelu obecně prospěšnému, nýbrž aby se zřídilo něco, co má býti přímo tvrzi politickou (Tak jest!) na potírání našich snah politických a národních, aby tím posilněn byl živel nám nepřátelský a aby tím Česká spořitelna zaujala postavení přímo nepřátelské vůči veškerému lidu českému. (Výborně! Posl. Březnovský: Zbrojnice jejich, pijárna).
Má-1i tato celá otázka ve svém velkém mravním dosahu správně býti posuzována, třeba, abychom přihlíželi k té historické genesi, k tomu vzniku prvotnímu a úkolu české spořitelny.
česká spořitelna byla založena v r. 1825, založena především darem J. Vel. císaře a krále Františka I. a příspěvky zakladatelů a podporovatelů po výtce z české šlechty (Slyšte!) byla založena za opravdu ryze lidumilným úkolem tím, aby se poskytla možnost právě nemajetným třídám, dělníku, řemeslníku, rolníka a čeledi, aby si mohli takto uložením malého kapitálu pro případ jakékoliv životní potřeby zjednati záchranu ve své existenci.
Zcela právem ve starých stanovách české spořitelny z roku 1825 praví se, že lidumilové založili tento soukromý spolek České spořitelny, lidumilové, mezi nimiž nalézáme jména, zvučná jména českých vlastenců. Jsou to jména české šlechty: hrab. Františka Aug. Lobkovice, Josefa Schwarzenberga, Františka Dietrichsteina, Josefa Vratislava z Mitrovic, Filipa Kinského, Karla Rohana, Jana Kolovrat a, Rudolfa Kinského, Václava Leop. Chlumčanského, Františka Deyma, Jana Buquoye.
Především poskytl ochranu tomuto podniku hrabě Kolovrat Liebsteinský, a v tom pokračoval později zajisté, co se týče zásluh takových humanitních a místních pro král. hlavní město Prahu, nezapomenutelný nejvyšší půrkrabí hrabě Chotek. A tito všichni lidumilové v nejušlechtilejším smyslu slova stali se zakladateli tohoto ústavu zajisté v té intenci, aby ústav ten nepřihlížel v dalším svém vývoji snad s jistou protekcí k jedné straně politické nebo k druhé straně, by snad nestal se ústavem macešským pro jednu národnost nebo druhou národnost království České obývající, nýbrž aby výlučně a jedině sloužil nestrannému účelu ryzí lidskosti.
Tito zakladatelé a podporovatelé ústavu také věnovali tehdáž určité částky jako základní fond tomuto ústavu, tito zakladatelé zároveň vyslovili tu zásadu, že musí správa celého tohoto ústavu býti bezplatná, totiž ti, kteří mají státi se členy spolku, že musí bezplatně obstarávati správu jeho, že nesmí nižádného zisku pro sebe vybírati a že právě tak jen obecnému dobru a všeobecnému prospěchu má celý ten ústav sloužiti. (Slyšte!)
Zároveň bylo ustanoveno - a zdá se mi býti zároveň důležito, bych to zde vytknul - v prvotních stanovách, že jsou to zakladatelé a podporovatelé tohoto spolku, kteří jsou jeho členy, ale že nevylučují jiné, aby také osvědčili svou dobročinnost a lidumilnost, a aby také se stali zakladateli a podporovateli tohoto spolku, nýbrž že jen určeno bylo ve stanovách, že tito první zakladatelé a podporovatelé jako členové spolku přikročí k volbě výboru, a že jen ohledně počtu členů tohoto výboru zůstává ponecháno těm zakladatelům počet ten určiti.
Neměl tedy býti obmezen celý ten spolek na několik privilegovaných osob, které by sami potom správu jeho způsobem třeba libovolným a svémocným prováděly. (Tak jest!)
Takový byl stav věcí před vydáním regulativu z r. 1844., který jest, jak známo, platným zákonem, a sice dosud platným zákonem pro zřizování i správu spořitelen.
A v tomto regulativu z r. 1844. shledáváme ustanovení v § 6., že všeobecná základní zákonná ustanovení toho regulativu musí býti pojata do stanov každé spořitelny a že jen taková zvláštní zařízeni ve stanovách některých spořitelen mohou býti připuštěna, která jsou podle místních poměrů sice účelná, ale nepříčí se základním těm všeobecným ustanovením zákona, která tedy nejsou v odporu s nimi.
Dále bylo nařízeno v tomto regulativu z r. 1844. a sice v § 31., že každá již zřízená spořitelna musí během jednoho roku upraviti své stanovy tak, jak regulativ ohledně těchto všeobecných základních podmínek nařizuje, a že zároveň se ukládá politickému úřadu zemskému, aby na provedení toho, dohlédl. Dále mezi závaznými základními ustanoveními všeobecnými regulativu zvláště význačné jest ustanovení, že přebytků, kterých není třeba podle stavu toho kterého ústavu pro fond reservní, může býti použito k dobročinným nebo k všeobecně prospěšným účelům místním, to však se schválením spojené dvorské kanceláře, jež předem má býti vyžadováno, a že účely tyto mají býti stanoveny v dorozumění s místními úřady, jakož i, že předem mají sloužiti zájmům nemajetných účastníků ústavu. (Slyšte!)
To jsou podle § 12. regulativu stěžejní takové pilíře veškerého zřízení spořitelen našich a jejich humanitních úkolů.
Důležité jest ještě ustanovení § 22. regulativu, v němž se praví, že, jedná-li se o spořitelny spolkové, jako v tomto případě, ne tedy o obecné spořitelny, tento spolek má zachovávati předpisy, které platí všeobecně pro spolky obecně prospěšné.
Tedy tyto předpisy že mají býti přesně zachovávány a zároveň že členové spolku musí obstarávati správu jeho bezplatně V § 22. regulativu sice je řečeno, že může takový spolek spořitelny, který má zachovávati veškeré předpisy spolků obecně prospěšných, ve svých stanovách určiti, jakým způsobem má se díti přijímání nových členů.
Ale výkladem k tomu jsou nám ustanovení tehdáž platná ve věcech spolkových.
A poukazuji v tom ohledu k dvorskému dekretu ze dne 6. srpna 1840 č. 462. sbírky zákonů a poukazuji i k pozdějšímu císařskému patentu o spolcích ze dne 26. listopadu roku 1852 č. 253, které ustanovily, že při spolcích, které jsou výdělkové, třeba to byly spolky obecně pro spěšné, jako jsou spořitelny, se předpokládá, že přistoupení jest pro každou osobu statutárně způsobilou volné že jest t. zv. otevřené, "dass der Eintritt für jede statutenmässig qualifízierte Person, eröffnet ist, " jak stojí v německém tekstu tohoto patentu.
Jsou to tak zv. společnosti anonymní jak tehdáž byly označovány a takovou společností jest také naše česká spořitelna. Důsledek, který z toho vyplývá, jest ten, že příčí se základním těmto ustanovením tehdejšího dvorského dekretu i pozdějšího cís. patentu z r. 1852, když Česká spořitelna si vybírá členstvo tím způsobem, že nepřipouští, aby někdo stal se zakladatelem neb podporovatelem, že nepřipouští, aby někdo řekl: Já chci dokázati svou dobrou vůli, já chci dokázati svou lidumilnost pro tento spolek a jeho účele humanitní, já dávám vklad ku př. 500 zl. aby tedy vstoupil do toho družstva, které takovými vklady tvoří to celé spolkové členstvo, a tvoří ten spolek spořitelny. Naproti tomu nařízeno v stanovách České spořitelny, že počet členů jest 45 a ten že se doplňuje vlastní volbou ve valné hromadě členů těch podle vlastního jejich výběru. V obnovaných stanovách se praví, že sestává jednota spořitelny české z mužů zvolených dle prvotních stanov, kteří vynikají počestností a záslužnou činností (Posl. Březnovský volá: Sobotka a Forchheimer to jsou zasloužilí mužové o král. české. ) k čemuž přichází svéprávnost. To jest kvalifikace sta tutární. Jiné obmezování není přípustné a proto jest nynější stav stanov české spořitelny nezákonný.
Je nezákonný v tom, že vylučuje z členství ty, kteří by byli jinak kvalifikováni úplné dle stanov, aby přihlásili se za členy, a že obmezuje členství na jisté privilegované, jistým sítem neb řešetem strannického posudku procházející osoby, které potom ovšem podle toho zase vedou celou správu české spořitelny. (Posl. Březnovský: Zásadní nepřátelé českého národa!) Já jen poukazuji také k tomu, že již to dovolávání se, že česká spořitelna sestává z mužů, zvolených dle prvých stanov, jest nesprávné, poněvadž prvé stanovy neznaly takového obmezení; prvé stanovy připouštěly volnost přihlášení se za zakladatele a podporovatele ústavu a znali jen to, že z těchto členů spořitelny volil se pak určitý počet členů výboru podle ustanovení těchto členů spolku.
Dalším základním ustanovením regulativu z r. 1844 jest to, že každá spořitelna jest podrobena státnímu dozoru a každá spořitelna musí obdržeti zvláštního zeměpanského komisaře, který má přesný dohled na zachovávání všech těch ustanovení vésti a má učiniti případná opatření na zamezení všelikých nesprávností a závad. V pozdějších ministerských nařízeních, která byla vydána po regulativu z r. 1844, byla opětně - já poukazuji jen na ministerské nařízení ze dne 16. dubna 1860, na nejvyšší rozhodnutí ze dne 9. dubna 1866 - váha na to položena, že přebytků reservních fondů spořitelen má býti používáno jen k dobročinným a všeobecně prospěšným účelům místním a vždy s předním zřetelem na nemajetné účastníky ústavu a že má od případu k případu o tom býti rozhodováno a má to býti schváleno sice nejprve společnou dvorskou kanceláři, ministerstvem vnitra a podle ministerského nařízení z r. 1860 místodržitelstvím, které bylo delegováno za tímto účelem.
V dalších ministerských nařízeních bylo zároveň poukazováno k tomu, že mají spořitelny, pokud by zůstávalo ještě něco z těch výtěžků, mimo ten přední povinný zřetel na nemajetné účastníky toho ústavu pomýšleti na zřizování záložen pro poskytování laciného malého úvěru malým rolníkům a živnostníkům, a sice jsou ustanoveny celý zásady v dotyčném ministerském nařízení, na základě kterých se to díti má, že se tak díti má nejenom na místě samém, kde dotyčná spořitelna má své sídlo, nýbrž v celé oblasti, ze které plynou vklady do tohoto ústavu.
A nyní, když to, co ku správnému posouzení celé této věci nutno míti stále na paměti, jsem předeslal, dovolím si poukázati k tomu, jak vytvořil se ny-