vládním prohlášení, které se má uskutečniti nařízením vlády v ohledu jazykovém, to jest o jednojazyčnosti soudů německých. Zdali pak z nich také bude vysvítati, že nastává pro české úředníky jednojazyčnost ?

Zajisté v těch nařízeních nikde nebude státi, že se zrušují německé zkoušky na universitě, že se zrušují německé zkoušky u soudů a politických úřadů. Zajisté, že od kandidátů soudcovství apolitických úřadů bude se stále žádati, aby skládali své zkoušky v obojím jazyku, a tím dvoujazyčnosť českých soudců jest dána sama sebou.

Aneb, když se mluví o ustanovení okresu, má-li býti prohlášen za jedno jazyčný aneb za smíšený. Na jakém základě že se to má státi? Víme, že na základě posledního sčítání lidu.

Bylo tuším již promluveno o tom, že tomuto sčítání lidu by musila býti podkladem mateřská řeč, a nikoliv řeč obcovací, že tedy v tom směru by se musila dosavádní ustanovení o jazyku obcovacím změniti. Kdo si chce učiniti pojem, jak budou vypadati německé okresy, resp, kdo si chce učiniti pojem o tom, jak Němci německé duše budou sčítati, ten musil by býti při sčítání lidu v těchto okresích. Pokud vím, z českých poslanců dva neb tři zažili toto sčítání lidu. To jest terror, kterému není rovno. Nejen snad domluvy, přímluvy a vyhrožování, ale přímo i nezákonného vyškrtávání v rubrikách se užívá. Obcovací řeč česká, kterou tam dotyčná osoba zanesla, se změní v německou a takovým způsobem se mění vlastní prohlášení toho kterého příslušníka.

Já sám jsem byl v roce 1890 příslušníkem německého města a zažil jsem toto sčítání a tam, kde bylo na 700 Čechů, zbylo jich, ačkoliv se jich velká většina přihlásila k obcovacímu jazyku českému, jen 72, proto, jednak že je velikou většinu k tomu donutili, jednak tím, že sami udali po vysvětlení, že prý mateřská řeč a obcovací řeč jest dvojí, oni že užívají v německém městě obcovací řeči německé a pod., ačkoliv mezi nimi byla celá řada dělníků a služek, které znaly jen česky.

U těch pak, o kterých věděli, že se nedovědí, že jejich řeč respektive udání bylo změněno, těch se vůbec neptali a u těch nahradili obcovací řeč českou obcovací řečí německou. Kdo zná nynější rozčilení Němců, a kdo zná potom úřady státní, kterak dovedou vždycky naddržovati Němcům, ten si udělá pravý pojem, jak veliký počet Čechů bude přihlášen k obcovací řeči německé, a jak podle toho asi dopadne sčítání lidu ve prospěch těchto německých okre ů (Posl. Dr. Vašatý: Zaberou o 1/3 Čech více).

Velectění pánové, pravil jsem v úvodu, že dnes očekává český lid, že poselstvo, totiž vedoucí strana česká postaví se právě tak na jasné a určité stanovisko, na jaké se postavila vláda v posledním prohlášení.

My, pánové, dávno k této vládě nejen že jme neměli důvěry, o tom nemusím ani vypravovati, ale my jsme stáli proti této vládě vždycky na oposičním stanovisku, poněvadž jsme prohlásili, že každá vláda rakouská, která stojí na ústavě z roku 1867 a která se nepřibližuje našemu státnímu právu, že každá taková vláda nemůže a nesmí počítati na podporu českých poslanců.

Dnes pan dr. Grégr jakožto mluvčí vedoucí strany české pravil, že český národ dá již odpověď.

Ano, pánové, český národ ve své většině zajisté tu odpověď dá, ale bude právě na poslancích vedoucí strany, aby tuto odpověď oni sami lidu českému také diktovali, aby nastala shoda mezi českým lidem a mezi českým poselstvem, a bude povinností vedoucí strany, aby prohlásili, Že po všech těchto věcech, které se strany vlády Gautschovy se staly, nezbývá nic jiného než oposice.

Velectění pánové! Po tom prohlášení které, jak jsem pravil, mne naprosto nepřekvapilo, poněvadž to vlastně každý věděl již dávno, po tom prohlášení musí býti odpověděno nejinak nežli oposicí.

Pánové, my na to, když vláda prohlásila, že neuznává naše státní právo, máme říci, že oposice naše bude nikterak parlamentární, nějak radikální, krajní, nýbrž, pánové, že oposice naše bude přímo protiústavní, jedině to slovo "protiústavní oposice" hodí se za odpověď na to, co se strany pana místodržitele, resp. vlády Gautschovy, bylo prohlášeno. Pánové, adresa k Jeho Veličesstvu byla v sobotním sezení přijata a do jisté míry se zajisté každý alespoň ve svých myšlénkách zanášel otázkou, bude-li vůbec nahoře přijata, jak bude na ní odpověděno.

Velectění pánové! Vyslovují se hlasy, že podle posledního prohlášení vládního přijetí její podle toho vypadne. Pro ten případ, že by na adresu, která byla tak mírná, nebylo odpověděno, myslím, že nebude jediného poslance, který by se odvážil s nějakou holdovací deputací přijíti do Vídně blahopřáti Jeho Veličenstvu císaři.

Myslím, že by nebylo ani jediného člověka, který by chtěl potom jubileum slaviti, a já myslím, že bude povinností každého českého člověka, aby na takové opomíjení tak spravedlivých požadavků, kde byly vysloveny tak minimální požadavky v té adrese, která byla předešlé soboty přijata, že bude povinností každého českého člověka, aby se podle toho řídil.

Neboť po tom, pánové, pozná český národ, že to všechno, co se nám dělo, o čem jsem v sobotu mluvil: poměry od dob Bachových, Beustových, Auerspergových, Herbstových, od Taffea až po Grautsche, že všechny ty výminečné stavy, ty persekuce, stanná práva, to žalařování se nedělo jen z vůle vlády, nýbrž že je to proti národu českému přímo z vůle panovníka samého. Vůči tomu dá národ český také svou odpověď. Tím končím. (Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Upozorňuji p. řečníka, že netoliko v tomto okamžiku, ale i dříve ve své řeči použil výrazů, které dokonce a naprosto jsou nepřípustné.

Jest to tatáž myšlénka, a jelikož již v první části řeči p. dr. Baxy se mně zdálo, že slyším podobná slova, dal jsem si předložiti stenograf. protokol. Pan dr. Baxa řekl: Řekl jsem výslovně, zde se nejedná o vlády vídeňské, nýbrž o systém, který jest proti nám, pánové, zde se jedná o politiku panovníka samého, o tu politiku, které po celých 50 let byla proti národu českému.

Podobnou myšlénku vyslovil ještě jednou později a na konci své řeči jí ještě opakoval.

Vidím se tedy nucena jej za tou příčinou volati k pořádku.

Přichází nyní k řeči řečník zapsaný pro návrh, p. posl. hr. Harrach.

Dávám jemu slovo.

Posl. hr. Harrach: Slavný sněme! Při debatě o rozpočtu zemském, pro který budu hlasovati v naději, že se finance zemské upraví a polepší následkem přičinění našich poslanců na říšské radě, dovoluji si co starý veterán této slavné sněmovny a co veterán z roku 1848 několik slov promluviti. Když porovnáváme rok 1848 s nynějším rokem 1898, pak pozorujeme, že jest mnoho podobného v politickém postaveni naší širší a užší vlasti s rokem 1848,

Tehdáž, když náš císař a král nastoupil vládu zděděných království a zemí, tu ta stará Austřia nalézala se v nebezpečí velkém, v nebezpečí životním následkem probuzení národů a centrifugalních tendencí. Pochybovalo se, že Austria bude dále žíti. Myslilo se, že zahyne. Ale různosti národů, kteří zde bydlili a ještě bydlí, tvořili toto Rakousko, Austrii starou, silnou, ale různost těchto národů právě zachovala Rakousko a já spatřuji tedy v té různosti těchto národů hlavní sílu státu našeho.

Aby tato různost národů byla zničena, k tomu často pracováno, ale práce ta se nezdařila ku štěstí naší společné vlasti.

Já, velectění pánové, pokládám to za svou povinnost, dnešního dne promluviti o důležitostí rakouského mocnářství, právě s ohledem na království české. Když my jsme bojovali tenkráte - a já jsem spolubojoval - s našimi věrnými pluky o zachování tohoto Rakouska, kdy všeliké tendence centrifugální panovaly, tu jsme zvítězili též s pomocí našeho věrného spojence - ruského. (Výborně! Tak jest !)

Pánové, nynější doba jest podobná a neklameme se, ona jest nebezpečná a Rakousko se nalézá i nyní ve velkém nebezpečí (Výborně!)

A co nás do tohoto nebezpečí přivedlo? Jazyková otázka, jazyková záležitost, která nyní deset měsíců celou naši vlastí českou a celým Rakouskem otřásá.

Tato jazyková záležitosť, tato otázka jest ale jen částí toho, co vůbec leží mezi rakouským státem a královstvím českým.

Tato záležitosť, tato otázka jazyková ukazuje na to, jak důležitým jest národ český a že zde právě spočívá klíč k rozřešení všech rakouských záležitostí, (Výborně!) že v Čechách spočívají podmínky existence Rakouska.

Zde musíme pracovati k lomu - a celá Evropa, všichni národové rakouští pohlížejí na nás, abychom zde položili základ k znovuzřízení Rakouska, očekávají spásu Rakouska. (Souhlas. )

Já stotožňuji, pánové, vlastenectví české s vlastenectvím rakouským, (Výborně !) a to z té právě příčiny, poněvadž národ český a vůbec Slované v Rakousku jedině v tomto státu a v tomto soustátí mohou obstáti a mohou se vyvinovati nadále. (Výborně!)

Pánové, zbyla zde nám té velké Austrie po dualismu jen jedna část Kdyby tato část Rakouska byla německá, nebylo by zapotřebí Rakouska, kdyby byla slovanská celá, mohla by se buď od souseda ze západu, neb od souseda od východu rozbíti, ale právě že zde četní národové jsou a zde svou domovinu mají, pravě z té příčiny jest budoucnost Rakouska zachována.

Pánové, snad málo mezi Vámi jest těch, kteří 50 roků účastní se veřejného života a kteří již od roka 1848 na vlastních nohou stáli. Já, bohudíky, jsem to vydržel a vůbec ten celý čas jsem prožil, mnoho jsem viděl a slyšel, mnoho jsem zkusil pro spravedlnost, pro právo a pro rovnoprávnost národní. (Výborně! Výborně! Potlesk. )

Vytkl jsem si za svůj cíl, kdekoli napomáhati k tomu, by spravedlnost přišla k platnosti a proti nespravedlnosti jsem vždy bojoval, kdekoli se mi příležitost naskytla. (Výborně! Výborně! Hlas: To bylo šlechetné!)

Stejně jsem s upřímným srdcem vždy cítil a šel s národem českým (Výborně!) a to nejen proto, poněvadž náš rod jest český, ale z té příčiny, pánové, že jsem pozoroval, kterak se zde nespravedlnosti páchaly (Výborně!), které odčiněny býti mají a musí. (Výborně! Výborně! Potlesk v celém sněmu. )

Pánové, ale poněvadž zde v Čechách právě jest klíč k rozluštění otázky rakouské a moci rakouské a poněvadž česká otázka již často byla jmenována jako zbytečná, zmiňuji se o tom, že pozorujeme přece v poslední době aspoň jeden pokrok, že si všímají kruhy, které k tomu jsou povolány a které k tomu byly povolány, otázky české.

Česká otázka právě však se musí nějakým způsobem vyrovnati, poněvadž to požaduje Rakousko, požaduje to naše království, požaduje to národ český a německý.

Když také jedna strana nám již v počátku sněmování letošního dala ihned odpověď na náš návrh smiřovací: nechceme s Vámi jednati, potrváme v boji, nepřestaneme bojovati proti Vám, jako jsme bojovali tisíc a více let, mohu na to dáti jen tu odpověď: Ať zůstanou na tom stanovisku, my setrváme též na našem stanovisku, ale vždy budeme ochotni s nimi se smířiti, až konečně, když rakouská myšlénka zvítězí, oni budou nuceni, nás následovati; jim je dobře známo, kterou úlohu v Rakousku hrají.

Nutnost Rakouska pro Evropu jest na bíledni, poněvadž, kdyby Rakouska nebylo, byly by ustavičné třenice mezi kolosem německým a mezi kolosem slovanským.

Ta nutnost zachování této říše jest v zájmu obou národností, německého národa i slovanského národa.

Já nemluvím zde jenom o českém národu, poněvadž my se musíme cítiti jakožto Slované a jakožto spojenci všech Slovanů Rakouska. (Výborně!)

My slyšíme ustavičně nářek: Kam to spěje, co z toho bude? My zhyneme morálně i hmotně následkem těchto třenic národních a my se nalézáme skutečně blízko propasti. Neklamme se, pánové, že bychom mohli obstáti bez této naší společné říše, poněvadž jeden i druhý slovanský kmen by se ztratil, kdybychom nebyli spojeni právě v této říši rakouské.

Já tedy bych si jenom přál, aby byl s německým národem nějaký, ne smír, ale nějaký modus vivendi, aneb aspoň nějaké příměří na nějaký čas možno učiniti. (Dr. Vašatý volá: Když nechtějí!)

Jisto jest, že nechtějí, ale já říkám, oni časem budou muset, poněvadž i oni musí Rakousko a rak. stanovisko hájiti, oni sami mají velmi důležité příčiny, proč německý národ Rakousko potřebuje, nejenom my, ale i oni. Já tedy jsem toho náhledu, že opatrný český vlastenec musí býti též vlastencem Rakouským. Dávno jsem přemýšlel o této záležitosti a přišel jsem vždy k tomu, že jedině v této říši jest možno, aby národové obstáli, tím více, když nastal dualismus, když se rozkrájelo Rakousko, a že tedy není spojení a síla tak pevná, jako dříve byla. Máme ještě důvod pro důležitost Rakouska, že nejenom bylo Rakouska proto zapotřebí, aby zachránilo Evropu před vpády Turků, nýbrž že úkol Rakouska a hlavně úkol Slovanů v Rakousku jest, přinášeti kulturu a působiti v tom směru na Slovany východní. A nezapomeňme nikdy na to, abychom zůstali ve styku s těmito Slovany, poněvadž i my, co pokročilejší Slované rakouští, musíme vždy hleděti je podporovat v každém směru kulturním a proto nemůžeme zapomenout ani na jednoho ani na druhého až do té zapomenuté Dalmácie.

I tam musíme hledět dostati kulturu naši. která k upevněni slovanského ducha i rakouského ducha působiti musí.

Když tedy Rakousko zachováme, zachováme sebe, to jest zajisté věc pravdivá a černý orel dvojhlavý kryje všecky národy rakouské i náš český lev v tom své místo zajisté nalezne a na nás záleží, aby se to stalo. Od vlády žádáme, aby rovnoprávnost, jak to vlastně již slíbila, všude provedla, avšak nejenom v Cechách, nýbrž též v ostatních zemích.

Od vlády žádáme, aby ona pevně stála na tom, aby zásada justitia fuadamentum regnorum" byla prováděna a nebyla jenom za frási pokládána. (Výborně !)

Na vládě žádáme, aby tak působila, by každý národ v Rakousku nalezl svou domovinu, tak aby každý rád se hlásil co Rakušan, čehož bohužel dosud není. Proto myslím, že vlastenectví rakouského jest

zapotřebí k zachováni našeho národa, všech slovanských národů a vůbec všech národů, kteří v této polovině říše bydlí. (Výborně!)

Od vlády však žádáme též, aby centripetální síly přitáhla a upevnila, centrifugální však síly pronásledovala a neúprosně ničila (Výborně!) a všemožně se o to přičinila, aby tyto centrifugální síly k platnosti nepřišly (Výborně!) a k tomu pomáhati se mně zdá, jest skutek vlastenecký a jest též pro nás povinností. Jisto jest, že se sebezapřením musíme přikročiti k tomuto dílu, které já jsem si dovolil naznačiti. Není snadné, abychom vytrvali v tomto sebezapření, ale když se nám říká a právě se řeklo dříve, že musíme čekati na to, až se všechno změní, tu, pánové, myslím, že my sami si musíme pomoci. My sami musíme k tomu působiti, my sami musíme k tomu činní býti. Pánové, když jsem stopoval politiku našeho národa, tak jsem zpozoroval, a to musím konstatovati, veliký radostný pokrok. Vždy jsem se vyslovoval pro svornosť v národě.

Slavný sněme, můžeme říci, že od 26. února ta svornost přišla úplně k platnosti. Svornosti v národě jest zapotřebí, bez ní není možno něčeho dosáhnouti, když ale svornost ta nyní nás váže, potrvá. Když politickým jednáním si hledíme vždy plnou síla udržeti a hlavně pevně jíti, pevně, říkám a nikoliv povolně, dosáhneme toho, co nám leží na srdci, co v adrese naši jest naznačeno. Když my tedy pro Rakousko působíme, musíme také žádati, aby Rakousko si všimlo nás a v tom souhlasím úplně s řečníkem, který to žádá. (Výborně). Rakousko musí se též nás ujmouti a nemůže s námi tak zacházeti, jak bohužel dřívější vlády činily. Nejlíp já to mohu naznačiti, poněvadž v tom ohledu mám zkušenosti. My to žádáme a můžeme to žádati dle práv našich historických a nám svatých. Když tedy se osvědčíme takovým způsobem co věrni trůnu, tak zajisté musí býti zemské finance upraveny tak, jak si toho žádáme, aby to mohutné království české, které tolik přispíva státu, taktéž v síle dostatečné bylo udržováno a nebylo oslabováno. Potřeba jest též, aby se sněmům vrátilo právo, voliti do říšské rady; to jest touha má, kterou jsem často již vyslovil, a doufám, že bude možno časem i toho dosáhnouti, ale musím ještě podotknouti, že všecka ta práce bude namáhavá a že se všecko nedá najednou vydobýti. Musíte na to pomýšleti, že z Vás to nikdo nepochopí tak dobře jako já, poněvadž vím, jak to bylo dříve a v jakém stavu se český národ nalézal v roce 1848 neb v roce 1850 a v jakém postaveni se nalézá teď.

Musíme to uznati, že skutečně v tomto čase těch 50 let národ český veliký pokrok učinil a ačkoliv veliké obtíže mu byly činěny, přece přemohl národ všecko to a jest teď důležitým faktorem v Rakousku. To mně vždy tanulo na mysli a já jsem velmi šťasten, že jsem se ještě dožil začátku takového postavení českého národa, kterého on si zasloužil již dříve a vždy pro Rakousko. (Výborně!) Samovraždou by bylo tedy, kdybychom nehleděli tuto společnou naši vlast zachrániti a, že jest v nebezpečí, to jest pravda.

Preto musíme vší silou k ochraně naší společné vlasti působiti. Nehleďme na tu nebo onu vládu, my musíme míti na zřeteli tu společnou vlasť, která nás spojuje s ostatními Slovany a s věrnými Němci, kteří jsou také toho náhledu. My nesmíme vždy, když vláda nějaký falešný krok učiní, to postaviti na konto Rakouska.

Kdyby zde byli němečtí poslanci, dovolil bych si k nim několik slov, ale bohužel oni již zde nejsou, musím to tedy nechati, až opět se snad přece vrátí, až budou nuceni se zpět vrátit. Já jim to nebéřu za zlé, že odešli, poněvadž jest to jejich mínění a jejich positivní přesvědčení; oni odešli, doufal jsem však skutečně, že se vrátí k rozpočtu zemskému, poněvadž to jsou záležitosti, které se jich týkají jako nás. Oni se nevrátili, věděli snad, že jejich zájmy námi nijak nebudou alterovány, oni dobře vědí, že my nikdy nečiníme něco, co by bylo na úkor Němců. Naopak spravedlivě jednáme a vždy dle spravedlnosti.

Když se bojí, že sem neb tam snad nějak počet Čechů se dostane do německého města, Bože, co na tom jest, Cheb, Liberec zůstane německým městem; kdyby několik set Čechů tam bylo, tak jako Praha zůstane slovanským městem, i když jest tu 35. 000 Němců (Výborně!) a

Vídeň zůstane německým městem, ačkoli tam jest 200000 a více Čechů. Tu není žádná obava, žádný národ, který se ctí, se nedá odnárodniti.

Tato příčina není odůvodněna, jiná příčina jest tu a to nadvlády. Nu a v tom ohledu jest to naší věcí, abychom pevně a silně se drželi a stáli na tom, abychom tu rovnoprávnost hájili a se nepodťali, pak není možné, aby se nadvláda opětovala. Co se týče německých a slovanských obyvatelů v Čechách, tak myslím, že fysiologickými a anthropologickými poměry si stojí zajisté blíže, než konnacionálové naši slovanští nebo němečtí.

Všude skoro v každém domě nejen v Čechách, ale také po celém Rakousku, co češi se potkáváme s německým živlem.

My musíme hleděti, abychom pevně. stáli na naší národnosti a ukázali, že nepovolíme, ale za to zase že jim podáme ruku a chceme s nimi ve smíru žíti. Kdyby se to mohlo státi, abychom se nějak spojili s německým lidem v Čechách, tak bychom mohli z této naší vlasti nějaký ráj utvořiti, (Tak jest!) který by působil na celou říši a byl takřka, vzor všem zemím rakouským.

K tomu cíli tedy pracovati musíme vždy, poněvadž bez nich, ježto jsme spojeni s nimi, býti nemůžeme, jako oni bez nás nemohou obstáti.

Tedy nějaká cesta se nalézti musí. Když ale my stojíme na svém právu, zajisté také Němci konečně uznati musí, že v ohledu na Rakousku se s námi musí spojiti i spojené Německo jest federativně sestaveno. V této myšlénce rakouské jest právě to spojidlo německé a slovanské národnosti.

Oni říkají, že jsou svobodomyslní! Já myslím, že tiková svobodomyslnost jest lež, když není skutečně to, co má býti a jen když se dokáže, že naše principy a naše zásady se přijímají, potom to bude svobodomyslnost. (Výborně!)

My tu skutečnou svobodomyslnost zajisté chráníme, ale když lavice na druhé straně jsou prázdné, opustím toto stanovisko a vrátím se opět k nám.

Já jsem toho náhledu, jak jsem podotkl že najednou nelze dosáhnouti toho, co si přejeme. Musíme pevně a ostražitě jednati a se chovati. Politického jednání jest našemu národu náramně zapotřebí. V tom ohledu chybovalo se dříve často i musíme hleděti vykořistiti všechno, co jest možné a kde se nám příčina podá, abychom hleděli tomuto národu Českému i vůbec slovanskému v Rakousku totéž místo konečně zaopatřiti, které mu patři. Ta krev, která se prolila přes století pro Rakousko, musí přece míti nějakou odplatu. (Výborně!)

Nejnaléhavější ale vada jest ve volebním řádu a tu jsem toho mínění, že by se předně melo hleděti k tomu, volební řád do sněmu zemského změniti a upraviti (Výborně!)

Já jsem mel ten úmysl, navrhnouti komisi parlamentární, která by právě to měla připraviti příštímu sněmu, ale pro odchod poslanců německých jsem ten návrh nepodal, a obrátil bych se se snažnou prosbou na zemský výbor, aby on vypracoval a připravil ty zákony a osnovy, který jest zapotřebí, aby tento volební řád byl opraven. Ten volební řád potřebuje opravy týkající se velkostatku; pak nebude potřebí žádného vyrovnání mezi německým a historickým velkostatkářstvem, nýbrž, slavný sněme, když přijmeme ten řád volební do řišské rady, který r. 1890 předložen byl k punktacím.

Co se týče volebního řádu pro města, tu jest také zapotřebí nutně, aby se oprava stala. Já jsem ze zkušenosti to seznal a mohu o tom mluviti, vždyť jsem byl zvolen po kolik let co poslanec v městě Jilemnici, avšak až do dneška od počátku éry konstituční toto město není zastoupeno ve sněmu. Proč? Poněvadž jest spojeno s německým okresem rokytnickým, kde jest většina německá. Tedy takových nesprávností - jenom tohle za příklad uvedu jest dosti i jiných. Tu by bylo zapotřebí, aby se tyto okresy měst změnily podlě národnosti. (Výborně!)

Co se týče volebních okresů venkovských jest tu ještě křiklavější vada Schmerlingova řádu, kdežto pro jednoho poslance německého přijde tolik a pro českého tolik a tolik.

Takové nespravedlivosti by se měly do pořádku přivésti. A to se mi zdá, že jest jedna cesta, která by vedla k upravení našich poměrů. Jen tenkráte, bude-li volební řád pozměněn, budeme moci snáze s německým obyvatelstvem se vyrovnati. Dříve ne, poněvadž vždycky jsme zde v takovém stavu, který nam vlastně jest nespravedlivým.

Též bude zapotřebí, abychom hleděli k tomu, aby V. kurie byla též ve sněmu zastoupena (Výborně). K tomu účelu jest zapotřebí, abychom přijali volební řád tak, jak pro říšskou radu jest zaveden. Jen tenkráte, když tyto přípravy se udělají a ve skutek uvedou, pak bude sněm způsobilý, aby mohl do říšské rady voliti a to jest právě ta příčina, proč bych takový návrh činil.

Já tedy říkám, že též by bylo zapotřebí, abych upozornil na to, aby naši poslanci v radě říšské k tomu pracovali, aby nyní v korunní radě byl zastoupen národ český. Až dosud tak není a já nejlépe znám důležitost té věci, poněvadž sám tam zastávám národ český, kde žádného jiného není. (Výborně. )

Kdyby tedy v radě korunní se nalézal aspoň jeden Čech, pak by často se mnohé nespravedlivosti předešlo. (Výborně !)

K tomu působiti jest naší povinností a povinností dle mého náhledu též poslanců na radě říštké.

Chladnou rozvahou, trpělivostí a vzájemností slovanskou, hlavně ale láskou křesťanskou můžeme odolati tomuto zlému, nepřátelskému duchu negace, který oživl i zde v naší sněmovně. To jest a bylo programem mým politickým.

Pánové! Když již zde mluvím o záležitosti, která se zde přihodila, tu dovolím si ještě své mínění vysloviti, týkající se prohlášení vlády.

Já jsem se nedivil, že takovéto prohlášení se stalo. Vláda stojí na stanovisku únorovky; tedy ona jinak mluviti nemohla, než tak jak mluvila, že ona mluvila, to jest politický čin, který jest věcí vlády samé a za který dnes ona je zodpovědnou.

Ale co se týče výroku samého, to není nic nám novéno a já to se svého stanoviska vládě za zlé nepokládám. (Nepokoj. )

Ale pánové, když jeden poslanec z těchto nyní prázdných lavic v okamžiku, i když všichni jsme stáli a loyalním osvědčením jubileum císaře a krále našeho slavili, když tento poslanec odvolal se na německé rolnictvo, že souhlasiti bude s tím, co on vyslovil, tu já pokládám za svou svatou povinnost tohoto rolnictva německého se zastati.

Já jsem k tomu způsobilý, poněvadž nikdo jiný zde k tomu se nenalézá a já jakožto bývalý poslanec i německých venkovských obcí znám dobře smýšlení tohoto rolnického lidu německého a musím ho chrániti proti výroku tohoto poslance. A myslím, že se mnou souhlasiti budete, když jmeném tohoto německého lidu zatracuji tento výrok poslance v tomto okamžiku posvátném.

Pánové! Říkalo se se strany německé' že se máme vyrovnati; ale právě tím řádem volebním není žádného vyrovnání zapotřebí s německým velkostatkářstvem dle mého náhledu.

Jednu malou historku ku konci Vám chci ještě přivésti.

Jest tomu 30 let, kde jsem co předseda hospodářské společnosti v německém kraji se nalézal. Měli jsme tam shromáždění. Byli tam Němci i Češi. To se hádalo, skoro se to bilo. Já jsem konečně potom uchopil se slova, promluvil k nim, a oni ku konci sezení se objímali a plakali.

To jest jen taková anekdota, která nyní na naše nynější poměry neplatí. (Veselosť. )

Co se týče zanedbávání našich záležitostí tam ve Vídni, musím Vám ještě sděliti, že při výstavě, která bude pořádána r. 1900 v Paříži, kde tedy naše výrobky budou vystaveny v různých skupinách, nemáme pro naše Rakousko nic; kdežto Uhersko má krásnou plochu, a zřídí zvláštní pavilon, pro Rakousko není zhola nic.

Myslím tedy, že jednám i ve smyslu království českého, když jsem se přičinil a chci se přičiňovati, aby se takový pavilon rakouský zřídil (Voláni: Český!), kdež by každá země i národ zastoupen byl ethnografickou výstavou.

To jest velmi důležité, poněvadž právě cizina, hlavně Francie, nemá ani ponětí, jací národové zde jsou, a tím způsobem alespoň něčemu důležitému se naučí a bude to velmi užitečno.

Ještě jedna věc leží mi na srdci. To jest postavení Čechů ve Vídni. Mám málokdy příležitost o tom mluviti, nepatří to vlastně zde do rozpočtu zemského a proto nechci žádného návrhu činiti v ohledu tom, aby se rozpočet nealteroval, ale přece musím říci, že práce toho lidu tam na zachování národnosti jest velmi obtížná a ještě obtížnější v nynější době, kde věci tak se přiostřily. Všechny co se zde děje i ta nejmenší věc proti Němcům - pomstí se tam proti Čechům

Aby Čechové tam byli chráněni aby konečně dostalo se jim, co náleží, by dostalo se jim nějakého vychování náboženského, tak aby se nenalézali v takovém stavu, jako první křesťané, kteří jenom dole ve sklepích směsi míti kázaní - pánové, to jsou poměry, o kterých každý neví, ale je to skutečnosť - k tomu pracovati jest naší povinností a proto, co se týká škol, co se týká náboženství a bohoslužby, doufám, že též národ český v Čechách podporovati bude ty snahy naše ve Vídni. (Výborně!)

Tolik práce, tolik duševní a hmotné práce z národa českého jest do Vídně vneseno, tolik tam bylo od Čechů vykonáno, že za to musí se nám konečně také nějakého uznání dostati. Vždyť je to jinak jednání nespravedlivé a já doufám, když národ český postaví se na to své stanovisko pevné, že také dosáhne v tom ohledu úspěchů.

Co se týče pana předešlého řečníka Baxy, obdržel již na slova, kterými se zmiňoval o panovníkovi, důtku. Nechci tedy o tom dále mluviti, poněvadž pan maršálek sám již věc vzal do rukou, ale přece jenom lituji, že zde ve sněmu českém po tom slavném osvědčení byl útok takový pronesen proti panovníkovi, který přece též pro nás tolik působil, který nás chránil podle svého postavení ústavního, co on zaujímá vůči ústavám které konečně v platnosti jsou.

My musíme právě hleděti, abychom tu ústavu tak zařídili, aby byla pro nás prospěšnější.