Stenographischer Bericht
über die
XLVI. Sitzung der II. Jahressession des
Landtages d. Königreiches Böhmen v. Jahre 1895 am 26. Februar 1898.
Vorsitzender: Se. Durchlaucht der Oberstlandmarschall Georg Fürst von Lobkowitz.
Anwesend: Der OberstlandmarschallStellvertreter Julius Lippert und eine größere Anzahl von Abgeordneten.
Am Regierungstische: Se. Excell, der k. k. Statthalter Carl Graf Coudenhove, k. k. Statthaltereirath Friedrich Pietrzikowski, k. k. Oberfinanzrath JUDr. Camill Formánek und k. k. Statthaltereisekretär Dr. Rudolf Neumann.
Tagesordnung:
1. Zweite Lesung des Berichtes der behufs Überreichung einer Adresse an Seine Majestät eingesetzten Commission (Antrag des Abg. Dr. Herold, überreicht am 28. Dezember 1895); Ldtg. Z. 828, Druck CCLXXV.
2. Zweite Lesung des Berichtes der BudgetCommission über die Regierungsvorlage mit dem Gesetzentwurfe betreffend die Befreiung der mit dem Reichsgesetze vom 25. Oktober 1896 R. -G. -Bl. Nr. 220 eingeführten Personaleinkommensteuer von allen der Kompetenz der Landesgesetzgebung unterliegenden Zuschlägen und die Abänderung des § 84
Stenografická zpráva
o
XLVI. sezení II. výročního zasedání
sněmu království Českého z roku 1895. dne 26. února 1898.
Předseda: Jeho Jasnosti nejvyšší maršálek zemský, Jiří kníže z Lobkowicz.
Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka zemského Julius Lippert, a větší počet poslanců.
Jakožto zástupcové vlády: J. Excell. c. k. místodržitel Karel hrabě Coudenhove, c. k. místodržitelský rada Bedřich Pietrzikowski, c. k. vrchní finanční rada JUDr. Kamil Formánek a c. k. místodržitelský tajemník Dr. Rudolf Neumann.
Denní pořádek:
1. Druhé čtení zprávy komise zvolené ku podání adresy Jeho Veličenstvu (návrh posl. Dra Herolda, podaný dne 28. prosince 1895); č. sn. 828, tisk CCLXXV.
2. Druhé čtení zprávy komise rozpočtové o vládní předloze s osnovou zákona, týkajícího se osvobození osobní daně z příjmu, zavedené zákonem říšským, daným dne 25. října 1896 č. 22, říšsk. zák. ) ode všech přirážek, jež spadají do příslušnosti zákonodárství zemského a změny § 84. zřízení obecního pro království české (tisk
der Gemeindeordnung für das Königreich Böhmen (Druck CXCIV. ) sowie über den Bericht des Landesausschußes (Druck CCIX) in derselben Angelegenheit; Ldtg. Z. 875, Druck CCCI.
Beginn d. Sitzung um 11 Uhr 10 Min. Vorm.
č. CXCIV) a o zprávě zemského výboru (tisk č. CCIX) v téže věci; č. sn. 875, tisk CCCI.
Schůze počala o 11. hod. 10 min. dop.
Oberstlandmarschall: Ich eröffne die Sitzung.
Zahajuji schůzi.
Ich erfuche dem hohen Hause die vertheilten Druckschriften bekanntzugeben.
Žádám, by slav. sněmu bylo sděleno, které zprávy byly tiskem rozdány.
Sněm. sekretář Höhm (čte): Tiskem bylo rozdáno:
č. sn. 937, tisk CCCXX. Zpráva komise rozpočtové o rozpočtu zemském na rok 1898.
Stenografická zpráva XLIII. schůze.
Im Drucke wurden vertheilt:
Ldtgz. 937, Druck-Nr. CCCXX. Bericht
der Budgetkommission über den Landesvoranschlag für das Jahr 1898,
dann der stenographische Bericht der XLIII. Sitzung.
Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, by slav. sněmu bylo sděleno, které petice došly.
Ich ersuche dem hohen Hause mitzutheilen, welche Petitionen eingelangt sind.
Sněm. aktuar dr. Lukáš (čte): Petice dne 25. února 1898:
č. p. 3262, posl. p. Kovářík s peticí politického hospod. spolku v Strážově za zřizování pokračovacích škol hospodářských a zřízení zemské pojišťovny proti ohni a krupobití,
č. p. 3263, posl. p. Barták s peticí dra Karla Štěpána, obvod. lékaře v Mnichovicích za upravení služného obec. a obvod. lékařů a za přiznání nároků na pensi,
Z. 3264. Abg. Herr Glöckner mit der Petition des Bezirksausschusses in Reichenberg um Erlassung eines Gesetzes betreffend die Aufforstung kahler Lehnen und Entwässerung von Mooren und Sümpfen,
č. p. 3265, posl. pan Černý s peticí rolníků v Počiňovicích za udělení podpory následkem požáru,
č. p. 3266, posl. p. Sokol s peticí Fr. Štětiny, správce školy v Nové Vsi za zvýšení služného v cestě milosti,
Z. 3267. Abg. Herr P. Opitz mit der Petition des Gablonzer Vikariates um Regelung der Remuneration für den Religionsunterricht an Volksschulen,
č. sn. 3268, posl. p. Stejskal s peticí okres. výboru v Karlině za vydání zákona ohledně osvobození všech úředních dopisů a zásylek samosprávných sborů od poštovného a poplatku doručovacího,
č. p. 3269, posl. pan hrabě Harrach s peticí správního výboru společnosti musea v Praze za změnu § 3. stanov musea království českého,
č. p. 3270, posl. p. Heřman Janda s peticí hospod. spolku v Nové Pace v příčině zřizování škol měšťanských,
Z. 3271. Abg. Herr Gebler mit der Petition der Gemeinde Silberbach um Abhilfe des Nothstandes durch einen Eisenbahnbau,
Z. 3272. Derselbe Herr Abgeordnete mit de Petition des Bürgermeisteramtes in Frühbuss in derselben Angelegenheit,
Z. 3273. Derselbe Herr Abgeordnete mit der Petition des Gemeindeamtes in GrünbergEibenberg in derselben Angelegenheit,
Z. 3274. Derselbe Herr Abgeordnete mit der Petition des Gemeindeamtes in Sauersack in derselben Angelegenheit,
č. sn. 3275, posl. p. Krajník s petici dra Karla Tesaře a soudr. v Čáslavi za upravení vyučování tělocviku na školách měšťanských a obecných,
č. p. 3276, posl. p. dr. Dvořák s peticí dra Ant. Kössla, obvod. lékaře ve Lhenicích za upravení služného obec. a obvod. lékařů a za přiznáni nároků na pensi,
č. p. 3277, posl. p. Jann s peticí politického spolku v Jindřichově Hradci proti zvýšení zemských přirážek.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Březnovský a soudruhové mně odevzdali dotaz k Jeho Excel, p. místodržiteli.
Die Herren Abg. Březnovský und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl čten.
Sněm. sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance Březnovského a soudruhů k Jeho Excel. panu místodržiteli království českého !
Vaše Excelenci!
V zákonní ku zemském a věstníku vládním pro Čechy z r. 1850 číslo 142 lit. B) nalézá se v §16. 1. vyhlášky místodržitelské ze dne 1. srpna 1850 (Základové zřízení úřadů policejních) toto pozoruhodné ustanovení:
§ 16. Povinnosti obecné.
"Úředník policejní musí ve vnější službě každého času oblečen býti ve předepsanou uniformu. Aby zvláště poznán býti mohl, nositi má červeně bílou kokardu.
Při všem svém úředním konání má pamětliv býti zákona a ve svém chování spojovati vlídnosť s důstojnou vážností. Maje před očima pravdu, že úřad policejní nejvíce působiti může tehdáž, když důvěry obecenstva požívá, musí hleděti, aby si jí dobyl neukrytým a nestranným svým počínáním. "
Jak vůbec známo, dobrého toho ustanovení nynější policejní úřadníci v Praze velice málo šetří. Nejen, že nejsou označení červenobílou kokardou, ale chování jejich k obecenstvu není ani vlídné ani nevzbuzuje důvěru.
Podepsaní táží se tedy:
Jest Vaše Excelence ochotna působiti k tomu, aby uvedené důležité ustanoveni o policejním úřadu se zachovávalo?
V Praze, 25. února 1898.
Březnovský a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám dotaz tento Jeho Excel. p. místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
(Zvoní. ) Konstatuji, že slavný sněm jest způsobilý usnášeti se.
Ich constatiere die Beschlnsssähigkeit des hohen Hauses.
Vor Uibergang zur Tagesordnung hat mich der Herr Abg. Lippert ersucht, ihm behuse einer Erklärung das Wort zu ertheilen. Ich ertheile ihm das Wort.
Abg. Lippert. Hohes Haus! Aus einer Comrnission des Landtages, welche die deutschen Mitglieber bei dem Hervortreten der Tendenz und Richtung der Verhandlungen derselben mit einer Protesterklärung zu verlassen sich gevöthigt sahen, ist der Entwurf einer Adresse an Seine Majestät den Kaiser hervorgegangen, deren Inhalt alles weit hinter sich lätst, dessen sich diese Seite des hohen Hauses von den verbündeten Majoritätsparteien versehen konnte. (Sehr richtig!)
An ein Ereignis anknüpfend, von welchem man voraussetzen sollte, dass es alle Bürger dieses Staates mit Gefühlen und Worten der Dankbarkeit um den Thron scharen müsste, findet dieser Adressenteurf kein Wort der Anerkennung des segensreichen Fortschrittes, der sehr im Gegensatz zum tragen Flusse früherer Zeiten, im letzten halben Jahrhundert aus allen Gebieten unseres Culturlebens hervortrat und dessen Entfesselung und Forderung zu nicht geringem Theile jener Befreiung der Geister und Volskräfte zu danken ist, für welche Ausgang und Grundlage die von Seiner Majestät dem Kaiser seinen Völkern gemährleistete Verfassung geworden ist. (Bravo!)
Statt eines Wortes der Anerkennung dieser Thatsache und des huldigenden Dankes findet diese "Huldigungs-Adresse" nur Worte des Tadels, der Klage und Anklage, die - an sich in solcher Einseitigkeit der Anführungen unberechtigt - vollends in der Behauptung der Ursächlichkeit aller Leiden und Un= vollkommenheiten das Maß alles Zulässigen weit übersteigt (Sehr richtig, sehr gut, links).
Wenn wir in einem wohlverstandenen Altruismus der an sich so mannigfaltig veranlagten Länder und Volker Oesterreichs die Bedingung seiner Großmachtstellung nach Außen und der Wohlfahrt im Innern erblicken, will diese Adresse den streberischen Egoismus der Rasse als erlösendes Arkanum an seiner Stelle setzen und einem solchen zu Liebe in eine Vielheit auslösen, was nach unserer Uiberzeugung bei der gegenwärtigen Weltlage mehr Denn je der fürsorglichsten Zusammenfassung bedarf. (Bravo)
Diesem Versuche gegenüber erklären wir feierlich die Einheit dieses unseres Kaiserstaates als Grundbedingung seiner Existenz hoch- und an jener uns von Sr. Majestät gewährten Verfassung festzuhalten, (Beifall; Händeklatschen links. ) welche, höheren Forderungen entsprechend, in fortschrittlichem Sinne entwickelbar - für alle Völker den Boden ausreichender Freiheit und Bethätigung nationaler Eigenart darbietet. Wir haben nicht geglaubt, dass ein Versuchsentwurf, der alles verneint, was unserem Volke theuer (Rufe: Sehr richtig!) und alles sordert, was unser Voll für unheilvoll hält, auf die Tagesordnung dieses hohen Hauses, durch welches 2 1/2 Millionen treuer Deutschen vertreten sind, gelangen und uns Vertretern zugemuthet werden könne, an dessen Berathungen theilzunehmen.
Da der heutige Tag uns diese Enttäuschung bringt, stellen wir es der Vertretung der hohen Regierung anheim, deren eigenstes Interesse entsprechend zu wahren (Bravo!), indem wir uns im Hinblick auf unsere Uberzeugung und die Wahrung unserer politischen Ehre außer Stande erklären, an dieser und den anschließenden Verhandlungen dieses hohen Hauses weiterhin theilzunehmen.
(Stürmischer Beifall und Händeklatschen links. - Unter dem Rufe: Hoch die Verfassung! verlassen sämmtliche deutschen Abgeordneten den Saal. )
Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k dennímu pořádku.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Prvním předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise zvolené ku podání adresy Jeho Veličenstvu (návrh posl. dra Herolda, podaný dne 18. prosince 1895).
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der behuss Überreichung einer Adresse an Seine Majestät eingesetzten Commission (Antrag des Abg. Dr. Herold, überreicht am 28. Dezember 1895. ).
Zpravodajem jest p. posl. dr. Kramář. Dávám slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. Dr. Kramář: Slavný sněme! Myslím, že vyjádřím, co všem nám nyní na srdci leží, řeknu-li, že toho litujeme, že naši krajané německé národnosti neuznali za dobré súčastniti se jednání o adresse státoprávní, kterou adresní komise dovolila si slavnému sněmu navrhnouti.
Velectění pánové, slyšeli jsme ústy náměstka pana nejvyššího maršálka nyní prohlášení z druhé strany této sněmovny, kde byly nám činěny velké výčitky, že nedosti objektivně chováme se k menšině v tomto slavném sněmu, že dosti nešetříme jejího přesvědčení, a že dopustili jsme se proti menšině slavného sněmu nějakého násilí, když stáli jsme na tom, aby adresní jednání přišlo na denní pořádek.
Především musím odmítnouti to, co bylo řečeno p. předřečníkem v příčině holdovací části této adressy. Ano, my cítili, že by v tom byla jistá inkongruence, kdybychom v prvé části adressy chtěli vyjádřiti hold a věrnosť slavného sněmu k Jeho Veličenstvu, a kdybychom v druhé části adresy bohužel musili mluviti o tom smutném stavu, ve kterém se nacházejí nyní veškeré věci v této polovině říše, a nám chtělo se, aby zvláště druhá strana tohoto slavného sněmu mohla se zúčastniti usnesení slavného sněmu, aby vyslána byla deputace holdovací k Jeho Veličenstvu, a proto jsme rozdělili tento akt, a učinili návrh první, aby totiž sl. sněm se usnesl, by vyslána byla deputace k Jeho Veličenstvu v příhodný čas, a teprv v druhém návrhu jsme předložili slavnému sněmu návrh adresní.
První část návrhu stala se bezpředmětnou tím, že Jeho Jasnost nejvyšší maršálek zemský, včera obrátil se s prosbou ku slavnému sněmu, aby slavný sněm dal souhlas k tomu, by on deputaci tuto vybral ze všech stran slavného sněmu, v příležitý čas odebral se ke trůnu Jeho Veličenstva a přednesl hold slavného sněmu.
Ale, pánové, druhá část návrhu adresní komise nestala se tím bezpředmětnou, naopak ona jest nutnou a potřebnou.
Jménem většiny tohoto slavného sněmu musím protestovati proti tomu, aby nám byly podkládány nějaké provokační úmysly.
Není správno, jak řekl pan předřečník, že my všecko negujeme, co se stalo za posledních 50 let. V úvodu adressy jest výslovně řečeno, že my víme, že se staly velké pokroky v kulturní práci a ve hmotných a hospodářských poměrech.
Ale přes všecky tyto pokroky, o kterých víme, nemůžeme zapírati tísnivý pocit, který máme, nemůžeme mlčeti o tom, v jakém těžkém postavení nalézá se království České a celá polovina říše.
Velectěný pan před řečník uznal za dobré říci, že tato adresa jest postavena na egoismu rasy. Pánové, já Vás všecky volám za svědky, kteří iste četli tuto adresu, jest-li je tam jediné slovo proti druhému národu, který obývá tuto zemi, já Vás všechny za svědky volám, jestli ta adresa není prodchnuta duchem spravedlnosti, duchem touhy po smíru a smírném spolužití, já Vás všecky za svědky volám, jestli v této adrese slovo jediné, které by chtělo více, než rovné právo a spravedlnost. (Výborně! Potlesk. )
Nezasloužili jsme si od zástupce druhého národa, od zástupce, kterého si upřímně vážíme, tak nespravedlivou a krutou výčitku, že tato adresa jest výrazem egoismu rasy. Na konec velectěný pan přadřečník řekl, že my nemůžeme žádati, aby, jak on to vyjádřil německým slovem: "zumuthen" od pánů zástupců druhého národa, aby oni se súčastnili jen i rokováni o této adresse. Pánové, kam poděl se parlamentární princip? Kdyby většina tohoto sněmu touto adresou chtěla ustanoviti něco nespravedlivého proti Němcům, kdyby tam byla jistá positivní ustanovení, v kterých bychom chtěli, aby vešla v život, pak, pánové, bych chápal, že by menšina, poněvadž jest menšinou, se chopila těch nejkrajnějších prostředků. Ale vždyť tato adressa není nic jiného, nežli, jak bylo řečeno z vážných míst, "professio fidei" většiny tohoto království a většiny tohoto slav. sněmu. A o tom se již zde nesmí sněm raditi a to jest považováno přímo za urážku německé menšiny, když my dovolili jsme si prositi Jeho Jasnost nejvyššího pana maršálka, aby tuto adresu dal na denní pořádek sl. sněmu? Zde zase neguje se, zapírá se celý princip parlamentárního života. (Tak jest!)
Ale pánové, jestli snad jinde jest to minorita, které se činí po vůli, jestli jinde v parlamentárnim životě začíná minorita vyhrávati, tož takovýto parlament fin de siěcle nemůže uznati starý historický sněm král. Českého. (Výborně!)
Pánové, to není dobře možno, a proto já odmítám všecky výčitky, že by to byla jakási provokace z naší strany, anebo že bychom chtěli násilím vypuditi menšinu ze síní tohoto sl. sněmu.
Adresa byla více než kdy jindy naprosto nutnou. Adressa byla proto nutnou, poněvadž víme, že se umělé základy všeho toho, na čem jest nyní zbudován parlament, konstituční soustavy této říše, boří. V té chvíli, kde se každý ptá, co bude dále, v té chvíli, kde každý sněm této poloviny říše má za povinnost a za své právo mluviti o veřejných věcech, mluviti dokonce o věcech, které se ho snad netýkají, (Výborně!) v této době má sněm nejbohatšího, nejpoplatnějšího království v této polovině říše mlčeti ? (Výborně !). Ten nemá říci, co mu leží na srdci, a co má za jedinou možnosť, aby z těchto nezdravých a nemožných poměrů vyšel?
Toho pánové, nikdo nemůže žádati od většiny tohoto sl. sněmu. To nebylo jenom jeho právem, nýbrž to bylo zrovna jeho povinností, (Výborně! Výborně!) aby v této chvíli vyjádřil všecky své city. (Výborně! Potlesk). Pánové, tu nestačilo jenom pouhé snesení v sl. sněmu, pánové, tu musili jsme se obrátiti k tomu, ku kterému všichni s důvěrou a s nadějí hledíme. (Výborně! Výborně!)
My musili jsme se obrátiti k Jeho Veličenstvu císaři a králi, který jest představitelem stoletého nezrušitelného svazku mezi dynastií a královstvím Českým, (Výborně!) a v tak těžké chvíli s důvěrou a oddaností obrátiti se k Jeho Veličenstvu, nemůže býti provokací, to musí každý spravedlivý nejen uznati za právo, nýbrž za povinnost tohoto sněmu, (Výborně!)
A tak, velectění pánové, předkládá Vám adresní výbor návrh adresy.
My v této adrese jsme nemohli zamlčeti vše to, co jak pravím, tak tíživě leží na duši každého obyvatele v této polovici říše a tím více každého obyvatele tohoto království.
My nesměli zamlčeti všechny ty těžké poměry, ve kterých se nacházíme.
Kdybychom to zamlčeli, pak by to byla neupřímnosť bylo by to přímo hříchem na té úctě a na té pravdivosti, kterou musíme míti k Jeho Veličenstvu císaři a králi. Velectění pánové, líchocením barvením na růžovo, se nedokazuje věrnost a oddanost. To Spatná je věrnost a oddanosť, která dovede jen lichotiti. Zrovna proto, že každý ví, že také v nás je celá ta česká dějinná věrnost, že hluboko cítíme svazek mezi královstvím Českým a dynastií, právě proto máme povinnost, abychom mužně a otevřeně, s celou oddaností a věrností mluvili k Jeho Veličenstvu císaři a králi. (Výborně!)
Nebylo možno, aby všecko bylo v adrese.
Já vím, že různé strany by měly různá přání pro adresu; že by chtěly, aby snad jinak byly vyjádřeny jisté věty adresy.
Ale, velectění pánové, adresa k Jeho Veličenstvu císaři a králi jest příliš vážným faktem, aby tam měly rozhodovati jednotlivé krajní věci programu politických stran. Jest-li adresa má býti skutečně výrazem přesvědčení celé většiny tohoto slavného sněmu, státoprávní většiny tohoto slavného sněmu, pak tato adresa musí býti výrazem toho, že hledáme to, co nás pojí, a že hledíme tam, kde jedná se o prospěch království co možná odstraniti vše to, co nás dělí, (Výborně!)
A toho, co nás spojuje, jest dosti. Jest to věrnost, historická věrnost, ke státnímu právu král. českého (Výborně!) jest to společná horoucí láska k této naší vlasti (Výborně! Potlesk!) a je to, že všichni nechceme nic jiného než jedno, aby se zase toto království zastkvělo ve staré své slávě, aby posvátná koruna Svatováclavská opět se zastkvěla na posvátné hlavě Jeho Veličenstva (Výborně ! Potlesk!), a aby toto království české bylo tou perlou mezi zeměmi všemi, které patří ke svazku říše rakouské, aby našlo svou starou slávu, aby našlo svůj starý význam v této říši.
A my, když Vám to navrhujeme, jsme přesvědčeni, že to není žádný výraz egoismu rassy, nýbrž že to je výraz celé vřelé lásky nejen k tomuto království, ale že je to také výraz onoho vřelého zájmu, který máme na jednotě a na velikosti a neodvislostí celé říše. - (Výborně! Potlesk!)
Já si tudíž dovoluji Vám odporučiti jménem adresní komise, abyste návrh adresní ráčili laskavě schváliti! (Výborně ! Hlučný potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Návrh, který byl podán se strany adresní komise považuji za takový, že musí býti projednán jakožto jeden celek a následkem toho nemůže býti též projednán než v jediné debatě.
Ich betrachte den Antrag der Commission auf Erlassung einer Adresse für so geartet, dass derselbe als Ganzes aufzufassen ist und demnach auch nur in einer einzigen Debatte behandelt werden kann.
Jeho Exc. pan místodržitel sobě vyžádal slovo.
C. k. místodržitel hrabě Coudenhove: Slavný sněme! Vláda nesúčastní se případného rokovaní ohledně adresy, o kterou jde, a aniž by se pouštěla do rozebírání politických přání slavného sněmu, obmezuje se na to rozhodně vysloviti, že nestojí na státoprávním stanovisku adresy.
Hoher Landtag! Die Regierung wird sich an einer etwaigen Debatte über die vorliegende Adresse nicht betheiligen und beschränkt sich darauf, ohne in eine Erörterung der politischen Wunsche des hohen Landtages einzutreten, entschieden zu betonen, dass sie auf dem staatsrechtlichem Standpunkte der Adresse nicht steht.
Nejvyšší maršálek zemský: K slovu je přihlášen a sice proti návrhu komise p. posl. dr. Baxa
Dávám mu slovo.
Posl. dr. Baxa: Slavný sněme!
Po více než Čtvrtstoletí přichází snem království českého, aby promluvil se svým králem českým.
Velectění pánové, většina tohoto slav. sněmu proslovila své mínění návrhem, který byl právě slavnému sněmu předložen, a zajisté mně dovolíte, abych pronesl své náhledy a své přesvědčeni, ačkoliv nezastupuji v tomto slav. sněmu nižádnou stranu. Rozhodně, pánové, musím prohlásiti předem, že přání českého lidu v mnohých a mnohých ohledech nese se dále a výše, než jest v adrese obsaženo.
Velectění pánové! Adresa, jak zcela dobře pravil pan zpravodaj, jest podána ve chvíli velice vážné, on poukázal, a v tom s ním úplně souhlasím, na rozvrat, který panuje dnes v říši, kdy parlamentarismus jest v naprostém úpadku, kdy k radosti všech věrných Čechú a zejména všech věrných Čechů státoprávních můžeme říci, že se neosvědčilo dílo ústavy z r. 1867., která byla národům rakouským oktroyována. Ale tato adresa přichází ještě za jiných velmi vážných okolností.
Neračte zapomenouti důležitého momentu, že poslední léta žijeme v tom nejhroznějším pronásledování našich českých krajanů v německých městech, a co jest ještě horší, že tito naši čeští krajané jsou tam úplně bez právní ochrany úřadů Jeho Veličenstva. (Tak jest!)
Pánové, tyto tři momenty jsou zajisté tak důležity, že, kdyby nebylo snad jiných okolností, sněm království Českého by se musil vzchopiti a promluviti rozhodné slovo ke svému králi, k Jeho Veličenstvu.
Velice se mně líbilo slovo pana zpravodaje, který pravil, že nestačí totiž pouhé nějaké usnesení, nýbrž že nesmí se zamlčovati trudné poměry, které dnes u nás vládnou, a právem řekl, že zamlčeti tyto poměry bylo by přímo hříchem.
Ano, velectění pánové, tak cítí, tak smýšlí každé věrné srdce české.
Pan zpravodaj pravil dále, že lichocením a barvením na růžovo by se zajisté nedošlo k cíli. To úplně podpisuji.
Avšak, velectění pánové, jestliže pan zpravodaj tak smýšlí, pak se mně zdá, že měla býti tato pravda, která je skutečně ohledně pronásledování českého národa přímo hroznou, vyslovena ještě daleko určitěji a že nemělo býti zde věcí některých pominuto.
Já pánové, dotýkám se tím článku 4. návrhu, ve kterém se mluví o národnostních bojích. Zde konstatováno, že národnostní boje došly takového stupně upřílišenosti a vášně, že naplňovati musí vážnými obavami každého, kdo v boji národnostním nechce hledati nic jiného, než zápas za rovné právo, za spravedlnost a za volný rozvoj národa ve všech oborech duševní a hmotné práce atd., dále se zde ukazuje, že právě ten boj národnostní ničí blaho země,.
Jestliže však dále stojíte na tom stanovisku, na které se postavil pan zpravodaj dnes, že totiž se musí s důvěrou panovníkovi všechno říci, co nás tíží, pak minim, že pouhé konstatování tohoto fakta, že národnostní poměry dostoupily takové výše, pranikterak nestačí.
V adrese musí státi, kdo jest vinníkem, v adrese musí výslovně státi, že není to národ český, který zavinil ty bědné poměry.
V adrese naopak musí se vyloviti, že národ český jest to, který byl po 50 let pronásledován a persekucemi stíhán. Tato pravda se musí jednou J. Veličenstvu zejména v tak vážném okamžiku, jako jest dnes, říci. Pánové, nemůže nám proto postačiti pouhé konstatování tohoto fakta, a, jestliže již jednou přistoupíme k tomu, že chceme vylíčiti Jeho Veličenstvu, kde jsou vlastně příčiny toho národnostního sporu, těch národnostních bojů, pak, pánové, míním, že jest úplně naší povinností, abychom nezamlčovali docela ničeho.
Proto, jestliže nebudu zamlčovati ničeho budu vlastně podle výroku pana zpravodaje jednati úplně v intencích většiny.
Pánové, my musíme Jeho Veličenstvu císaři a králi říci, že ty bědné poměry národnostní nemají snad příčinu teprve ve 2 nebo 3 anebo v několika posledních letech, nýbrž my musíme otevřeně a pravdivě říci, že ten stav bědný zejména pro český národ se datuje ode dávna, ano že se datuje od roku 1848 a to přímo od doby nastoupení panování J. Veličenstva. V roce 1848 národ český zajisté s důvěrou pohlížel na nastoupení toto, poněvadž tenkráte otvíraly se veškeré naděje v uskutečnění snah státoprávních a politické i národní svobody.
Tenkráte český národ se domníval, že stojí u kolébky svých práv, že podle různých přislíbeni, která se mu stala se strany předchozího panovníka Ferdinanda I., bude vyhověno jako snahám národním, politickým i státoprávním. Když uvážíme, že již roku 1849 nastalo prvé sklamání tím, že byl sněm v Kroměříži rozpuštěn, pánové, když uvážíme dále, že Jeho Veličenstvo uznalo za dobré nejprve dle oktrojované ústavy a konečně v roce 1851 úplně bez ústavy, totiž absolutisticky vládnouti, nesmíme tento fakt nikterak přehlížeti. Naopak musíme se upřímně vysloviti, že od roku 1849, a zejména rokem 1850. a 1851. nastalo první velké a kruté pronásledování všeho, co bylo českého. Pánové, v době absolutismu nebylo vlastně politických svobod pro žádný národ, ale pánové, račte uvážiti, jak v docela jiném postavení nacházeli se příslušníci kmene německého, a jak v docela jiném postavení se nacházeli příslušníci kmene českého. Pánové, o politických svobodách tenkrát nemůže býti řeči. Avšak pánové, zacházelo se s příslušníky českého kmene v ohledu národním docela jinak nežli se zacházelo s Němci.
Pánové, tenkráte všechno, co bylo českého považovalo se za něco proti zákonného, za něco buřičského. Víme, že viděli v nevinné literatuře naší cosi, co směřuje proti říši, proti státnímu pořádku. A pánové, nejlépe tento systém protičeský vidíme na pronásledování našich vynikajících mužů kteří se postavili včelo národního hnutí. Abych neukazoval na příklady mnohé, uvedu jen našeho Karla Havlíčka, proti kterému bylo užito nejprve všech zákonitých prostředků a když ty selhaly, musilo se sáhnouti k nezákonostem, aby konečně byl udolán.
Pánové, pronásledování Karla Havlíčka jest takovým prototypem, jak vlády rakouské tenkrát v té době proti českému národu postupovaly a jakým způsobem s národem českým zacházely. A když, velectění pánové, na štěstí český národ, ovšem zásluhou svých mužů předních, kteří stáli v čele nejenom národního, ale i literárního hnutí, přece se dočkal leta 60., kdy Jeho Veličenstvo poznalo, že nelze vládnouti dále absolutisticky zejména po těch nezdarech, které se mu přihodily na poli zahraničné politiky a zejména na poli válečném, když viděl ten rozvrat mezi jednotlivými národy a když sáhl ku prostředku, vládnouti opět za pomoci národů svých - velectěný pánové - tenkrát zajisté se zdálo, že českému národu zasvitne zase lepší doba.
Pánové, přišel známý diplom říjnový, ve kterém uznávají se správa tohoto staroslavného krále českého. Tenkrát český národ doopravdy mohl se domnívati, že ty zkušenosti, kterých se za 10 let absolutisme nabylo, povedou konečně k tomu, že se bude vládnouti spravedlivě, že se budu šetřiti citů a zejména státoprávního přesvědčení jednotlivých národů a tudíž i také národa českého.
Avšak, velectění pánové, netrvalo to snad ani rok a přišlo opětně sklamání; již únorová ústava ukazuje k tomu, že přece jenom nemělo se státi českému národu po právu, aby způsobem přirozeným domohl se uskutečnění svých tužeb a cílů. Pánové, opětně a opětně v pozdějších dobách častěji ukázalo se, že snad zasvitne českému národu naděje opětná vyplnění jeho státoprávních požadavků, že bude se mu vládnouti spravedlivě po stránce národní a politické, neboť přišla další přislíbení z r. 1870 a 1871, kde Jeho Veličenstvo opětně prohlásil, že uznává práva tohoto království a že jest hotov toto uznání korunovační přísahou ztvrditi. Avšak, velectění pánové, kdykoli takováto slavnostní prohlášení přicházela, vždycky v zápětí následovalo pro český národ zase sklamání!
A tu, velectění pánové, opravdu jest bědno, bědno mluviti o tom, kterak se zacházelo vždycky s českým národem tenkráte, kdykoli se ucházel se vší rozhodností o to, aby se mu závazky a sliby dané vyplnily.
Velelectění pánové, jak dalece jinak zacházelo se v těchto dobách s národem německým. My takřka ani nevíme, že by za doby ústavní bylo v království Českém nějakého politického pronásledování příslušníků kmene německého, my nevíme, že by byli proti nim prováděny procesy politické a podobně.
Za to podívejte se na náš český národ r. 1861, 1862, 1865, 1867, 1868 a 1869, pohleďte do roku 1871, 1872 a 1873, jaká pronasledování, jaké persekuce byly údělem českému národu, jenom proto, že žádal, aby byla splněna slova a přislíbení, která mu byla dána, kterak byl pronásledován jen proto, že vystupoval pro své státopravní přesvědčení také proti oktroyovan ústavám, které nebyly v českém sněmu ani předkládány.
Velectění pánové, zajisté jest to velmi kormutlivé, uvažujeme-li na př. onu okol-