to v Poloasii, že nemohou míti žádné ingerence na zdejší poměry, tážu se, proč zakládali jste usilovně německou universitu v Černovicích. To jest ještě dále než Polsko, a proč v takové spojitosti byli jste se zeměmi uherskými? Ale to jest vedlejší věc.

A nyní se pravilo, jako by člověk divoký nebo polodivoký byl přišel a upravoval práva jazyková s neznalosti poměrů. Jedno co, se může hraběti Badeniovi vyčítati, jest, že opravdu neznal zdejší poměry, že si skutečně myslil, poněvadž četl stále, když vůbec četl o českých věcech německé noviny, že Němcům jde o provedení rovného práva. Když to člověk čte 20 let ve Vašich německých listech, že ničeho jiného nežádáte než rovného práva, a vydá potom podle toho jazyková nařízení, nedivte se, že byl v omyl uveden, že skutečně myslil, že Vám vyhoví, a že učiní po Vaší vůli. (Výborně. Potlesk!) Ono se ovšem praví a vyčítá se nám dále, že prý jsme jako svobodomyslná strana zapřeli svobodu. Čím, velectění pánové ? Tím, že jsme s Badenim umluvili jazyková nařízení!

Velectění pánové, co jazyková nařízení se svobodou a svobodomyslností mají dělati ?

To ještě nevím, jakým postupem myšlenkovým pan dr. Funke dospěl k tomuto názoru o naší svodomyslnosti, ale mám za to, pánové, a opětně se vrátím k jednoduchým pojmům, - co jest svodomyelný člověk? Svodomyslný člověk podle mého náhledu v politickém smyslu jest ten, který si přeje, aby každý se mohl vedle své přirozenosti a svých schopností vyvíjeti, by se nikomu v jeho vývoji nečinilo nějaké překážky, by nebylo těch, kteří znásilňují a kteří jsou znásilňováni, aby každému byla dána možnosť s druhým se vyrovnati, by každý občan jeden i druhý byli si rovni.

Applikujeteli to na poměry národní i musí býti svodomyslný ten, který si přeje, aby menší a mladší národ stál vedle většího, by volně se mohl vyvíjeti, by oba byli sobě rovni.

Tu svodomyslnosť, kterou Vy jste sobě svým časem vindikovali, - dnes neříkáte, že jste svobodomyslní; my jsme se musili často styděti za liberálnosť, když jste Vy byli liberálníci, ale svodomyslnosť, kterou jste dříve hlásali, takovou my neznáme, poněvadž jste skutečně svobodomyslni nebyli.

Pan dr. Funke pravil, že se mluví o tomto zákoně "so eine verwegene Sprache, wie sie noch sie gehört worden ist".

Velectění pánové, jak jsem pravil všechno v tomto zákoně jest velmi jednoduché a staví zcela jednoduché zásady. Zásady tyto mohly býti předmětem jednání mezi stranami a zajisté také v dotyčné komisi a bude na této komisi, aby upravila, co by se jí nezdálo býti jasným a co by měla zapotřebí doplniti. Ale Vy neustále se tážete proč prý jsme ten návrh podali a jedni praví, ten návrh není vážně myšlen, druzí praví: "Ten návrh má vážné pozadí a pan dr. Funke jednou pravil, ten návrh jest velmi vážný a po druhé, že ten návrh není vážný.

Velectění pánové, již tento úsudek' který pronášíte o tom návrhu jest charakteristický.

Vám se na jedné straně nezdá vážným proto, poněvadž si myslíte, že jsme se jednou osmělili ve sněmu království českého postaviti určité postuláty a žádáme, aby byly provedeny, a Vy jste si myslili, že jest to vaším právem. Vy jste si postavili postuláty stran kurií, stran veta, stran rozdělení zemské školní rady a zemědělské rady, postultáty ohledně kterých svého času se nezdálo, že by mohly dojíti uskutečnění a o nichž jsme se sami, mohli domnívati, že nejsou vážně myšleny, a vidíte, ono se Vám to při Vaší houževnatosti podařilo těmto svým postulátům zjednati práva.

Ale myslíte-li si, že jen Vy jste oprávněni v tomto sněmu stavěti požadavky, a my že bychom neměli práva nějaké požadavky postaviti a zcela vážně o tom jednati a rokovati a neustále s veškerým úsilím k tomu směřovati, aby stanoven zákon respektive, aby proveden, to byste musili míti o nás malé mínění, a musili by jste nás považovati za politické fángličkáře, kteří nemají vůle rozhodné, energie a žádného cíle.

Ale neklamte se, my Vás nepovažujeme za lidi, kteří nemají určitého cíle,

neklamte se ani v nás a třebas Vám to jeden český poslanec dokazoval široko daleko, on se mýlí.

My Vám dokážeme, že máme kon kretní cíle politické a že s železnou vytrvalostí a s plnou důsledností sledujeme a chceme, aby byly provedeny. Tedy návrh jest vážně myšlen, a on není k tomu myšlen, jak pravil pan dr, Funke, aby učinil dojem. - On řekl, na vládu to nečiní dojem, na nás také ne, u Vašeho lidu to nečiní dojem, na Evropu dokonce žádný dojem, proč jste to učinili ? Kdybych se měl tázati, proč činíte návrhy, o kterých ví celý svět, že neučiní žádný dojem, musili byste jich nechati.

My své návrhy na sněmu království českého nečiníme k vůli tomu, aby učinili dojem na vládu, vláda o našem politickém nazírání a postavení jest zcela zpravena a jestli že se domnívá pan dr. Funke nám po straně dáti sek, že jsme naproti vládě při dotčeném jednání učinili jisté ústupky od toho, co v zákoně jest obsažené, tu mu pravím, že se mýlí a o tom se přesvědčí, že jest na omylu. Abychom na Vás učinili dojem, to nám nenapadá, to Vám řeknu pánové, my zde skutečně nehrajeme nebo zákon tento žádné divadelní představení nevyžaduje a kdybychom chtěli dělati dojem zejména na naše voličstvo, musili bychom z Vás si vzíti příklad, jak Vy den co den nalézali jste příčinu, jak děláte Aufmarsch, aby ti Meiningští dobře se hráli. To my neděláme. My také na naše voličstvo dojem neděláme. Jeden dojem chceme způsobiti a tento dojem Vy neodstraniti, že totiž my v tomto slavném sněmu i v této zemi nic jiného nechceme, než rovné právo s národní menšinou, a že my jsme to, kteří opravdu chtějí míru a smíru. Když Pánové nechtějí, my za to nemůžeme. Jak to páni sami řekli, že se k lásce nedá nikdo nutit a věru my bychom byli ti poslední, kteří bychom Vás nutili k nějaké lásce

Velectění pánové! Dovolte mně ještě, abych zmínil se o jedné věci. Mě velmi překvapilo, ne, že jest odpor proti jednotlivým ustanovením tohoto základního zákona, a e, jak jsem pravil, ten způsob, že hned tento zákon, resp. tento návrh, byl považován za nějakou provokaci.

A vidíte, velectění pánové, když se tak člověk poohlédne zpět, co v tomto zákoně jest, to v roce 1848. nežádali jenom Čechové, to žádali nejvýtečnější politické hlavy Vašeho národa, (Slyšte!) Zejména ku př. Karel Egon Ebert, Alfred Meissner a jiní; to žádali měšťané tepličtí a já bych Vám zde mohl čísti přípiš žateckého měšťanstva, který odeslán byl r. 1848. národnímu výboru pražskému, kde se protestovalo tenkrát proti štvanicím na roztržení země a kde doslovně klade se důraz na to, že ve sjednocení českého a německého národa shledávají jediný prostředek k udržení jednoty tohoto království. (Slyšte!)

Velectění panové! Roku 1848. život německého národa a celý veřejný život nebyl otráven tou perfidní žurnalistikou, (Výborně! Hlučný souhlas) která do všeho vkládá tolik jedu, že to není možná ani odstraniti. Dokud jasně přehlíželi naši němečtí krajané poměry v tomto království r. 1848., stály nejvýtečnější hlavy německé na straně českého národa nejen v otázkách od Vás odsuzovaného státního práva a samostatnosti, ale zejména také v otázce rovnoprávnosti a nedílnosti tohoto království.

Já jsem, pánové - a uznali to všichni řečníci - zajisté se vyhnul všem politickým úvahám, já jsem appeloval na Vás v míru, poněvadž jsem pokládal tyto věci za tak jednoduché a jasné, že lze o nich diskutovati mezí oběma národy, jestli tu dobrá vůle. Vy jste to opětně odmítli!

Nuž, pánové, dovolte, abych na konci svých výkladů udělal jistou analysu.

My, když učiníme jakýkoli návrh na upravení jazykové otázky, ať ten návrh neobsahuje žádného požadavku jako návrh hr. Buquoye neobsahuje žádný požadavek, nepraejudikuje žádnému stanovisku, ať učiníme návrh takový, kde se určité požadavky staví jenom hlavní a v detailech se ponechává volnosť, Vy se stavíte naproti tomu záporně, passivně. "My neděláme s sebou!"

Kde chcete, velectění pánové, po způsobu, jak p. dr. Funke řekl, řešiti otázku jazykovou "von Volk zu Volk", když každé příležitosti, která se Vám na tomto slavném sněmu poskytuje, nepoužíváte, když z předu odmítáte každé jednání v otázkách národnostních.

Jak Vy jste si přáli a přejete v tomto okamžiku je rozřešiti ? Vy jste si přáli aby o návrhu Schlesingrově o odvolání nařízení jazykových bylo rokováno, aby slav. sněm připojil se k ostatním sněmům a žádal, aby toto nařízení bylo odvoláno. Co je to, pánové?

Je to vyrovnání von Volk zu Volk? Je to vůbec něco, co by mohlo míti nějaký positivní obsah pro řešení jazykové otázky v tomto sněmu? A kde a jakým způsobem chcete, aby vyrovnána byla otázka mezi Čechy a Němci v tomto království od lidu klidu, von Volk zu Volk? Jakým způsobem se to má státi na říšské radě, kde nejrůznější jiné ještě národnosti v této jazykové otázce intervenují.

A vidíte, velectění pánové, Vy jste poukazovali dnes na celou řadu rozhodnutí jiných sněmů, na sněm Hornorakouský, Dolnorakouský a t. d. na sněm Slezský jak se zachovali naproti těmto jazykovým nařízením. Pánové, já mám za to, že kdyby dnes někdo na tomto slavném sněmu podal návrh, kterým by měla býti vláda vyzvána, aby ve Slezsku odstranila posavádní předpisy tamnější zemské školní rady, kterými zavedena jest do českých a polských škol jako vyučovací jazyk němčina od 3. a 4. třídy nahoru počínaje, aby odstranila tam jazykové nařízení, které připouští jenom česká a polská podání, německá vyřízení však zůstávají v úplné platnosti v ryze českých a polských krajinách, tu by Jeho Jasnost pan nejvyšší maršálek zemský jakožto nejvyšší strážce autonomie zemské nemohl takovýto návrh připustiti zde k projednávání poněvadž by se vymykal z kompetence tohoto slav. sněmu.

Na sněmu Hornorakouském na sněmu Slezském a jinde a jinde vyřizovaly se tyto otázky jako nějaké věci, po nichž by jim něco bylo.

Velectění pánové! Nezdá se Vám, že jest to do jisté míry politická frivolita, když se v zákonodárných sborech, které přímo ani nepřímo nevykonávají nějaké působnosti na toto království české a žádné působnosti nemají, když v těchto sborech způsobem brutálním, surovým a neslýchaným míchají se do zdejších zemských záležitosti a činí útok na národ Český.

Sněm království Českého by měl daleko větší právo, než tyto malé sněmíky, poukazovati na brutální bezpráví, která na př. v německém sněmu štýrském se dějí, kdež Němci ve své snaze po rovnoprávnosti jdou tak daleko, že nedovolují užívati jazyka slovinského k podávání interpelací. (Výborně! Potlesk! Hanba!)

To se řekne, "Ja das ist etwas anderes, das geht uns nichts an!"

Kdybychom dnes, pánové, poukázali na slezský sněm, kde jest také český a německý národ, jak se tam nakládá se slovanskou menšinou, to byste zase řekli: "Das ist etwas ganz anderes! Das geht uns nichts an!" Když ale dolnorakouský sněm odpovídá na telegram, který od zástupce nejvyššího maršálka jemu byl odeslán jménem německých poslanců, když mění své usnesení a když tento privátní telegram na tomto sněmě se předčítá úřadně se stolku předsednického, musíme prohlásiti, že to jest neslýchaná, neobyčejná drzost.

My tady, pánové, nemůžeme přijíti k žádnému míra, poněvadž cizinci ho nechtějí, poněvadž ne krajané naši němečtí, ale i lidé, kteří v této zemi nikdy nevyrosteli a s ní ničeho necítí, kteří sem přijdou za účelem vykonávání štváckého řemesla, tomu nechtí. (Výborně!).

Velectění pánové! Mně jest to bolestno, že jsem to musil říci, a zdržoval jsem se to říci. Mně jest to bolestno, když jsem viděl dnes, že po odůvodňování, kdež jsem se nedotkl žádné politické strany, kde jsem se vyhnul veškeré trpkosti, muž takového rázu a zrna jako dr. Eppinger takovým způsobem na to odpověděl.

To není již parlamentární jednání, to není již, abych tak řekl, dobrá vůle konečně přivésti nějakou velkou věc k rozřešení.

To jest ono stanovisko neudržitelné, nepříčetné a nemoudré, které zaujímáte, že prostě říkáte: Ne, ne, ne! My chceme jedině to, jak my si to přejeme! Jinak to býti nemůže!

Ovšem, pánové, jde o politický zápas 2 stran, dvou národů. To stanovisko negace na dlouho nemůže míti žádného trvání; musí se přijíti konečně k positivní politické práci, nemá-li na této negaci oběma stranám býti zničeno, co snad jest jim drahé.

Avšak, velectění pánové, když jsem rozebíral řeč p. dr. Funke, videí jsem, že jeho "snahou jest mluviti tisíckráte slyšené fráse pro voličstvo, všeliké věci potlačování Němců, jejich stanovisko atd. a pravil:

"Velectění pánové ! My chceme mír ale Vy jste to, kteří tento mír rušíte. "

Já jsem to již v tomto sl. sněmu pravil, že nenáležím k těm, kteří po způsobu malých hochů, když se spolu se prali a, přijde otec nebo učitel, a řekne: kdo začal ? ukazuje ten začal, nebo ten začal.

Já Vám, pánové, nebudu také říkati, ani vyčítati, že jste ti, kteří smírnou ruku, ať se kterékoliv strany Vám poskytnutou, nepřijímají, když se jedná o nějaký smír; já jen tolik mohu říci, a to pravím upřímně, jako člověk, který v této zemi vyrostl a byl vychován a pro tuto zemi má opravdový vlastenecký smysl, jako člověk, který si přál a přeje, aby toto naše drahé království České bylo skutečně perlou v koruně a říši rakouské, aby oba národové cítili se zde stejně šťastni, stejně povzneseni, stejně zabezpečeni ve své existenci, že lituji těchto zjevů; ale tato lítosť nemůže býti tak velkou, aby mne jako člověka nedovedla přesvědčiti, že my stojíme na půdě zákona i na prosté spravedlnosti a abych nebyl přesvědčen, že nemůžeme býti těmi, kteří budou poraženi. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk. )

Odpusťte mně, pánové, nebudu-li reagovati dnes v tomto okamžiku na řeč, která od českého poslance v této príčine byla pronesena.

Záležitost ta, o kterou zde jde, zabezpečiti trvání i nedílnosť našeho království, zabezpečiti rovné právo obou jazyků, jest nám i celému českému národu tak drahou, že myslím, že nemůžeme ji snížiti k tomu, aby se stala předmětem nějakých osobních a agitačních útoků; (Výborně! Potlesk) záležitosť ta jest mně tak drahou, že si ani nemohu pomysliti, že někdo při chladném uvážení toho, co mluví, v této chvíli nemůže zapomenouti na svoji vlastní osobu a musí tuto chvíli snížiti k útoku na české poslance, kteří věru v těchto těžkých dobách mají povinnost daleko světější, než se brániti proti útokům vlastních lidí.

Oni mají povinnosť vésti záležitosti drahého českého národa na vytknuté dráze spravedlnosti a práva ku předu, a na této dráze navzdor všem invektivám my zástupcové národa českého setrváme, ku prospěchu našeho českého národa a jak doufám také k jeho spokojenosti. (Výborně, dlouho trvající potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es haben sich zu kurzen thatsächlichen Berichtigungen zum Worte gemeldet:

Přihlásili se k slovu ke krátkým věcným opravám:

Die Herren Abgeordneten Dr. Eppinger und Lippert.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Eppinger.

Abgeordneter Dr. Eppinger: Hoher Landtag! Herr Dr. Herold hat in seinem Schlussworte meine Kritik des Artikels 8 der Gesetzvorlage besprochen und hat dabei seiner Verwunderung Ausdruck gegeben, dass ich nicht von vornherein errathen habe, es sei im Sinne des Antrages gelegen, diesen gewährleisteten Schutz im Gebrauche der Sprachen im privaten Leben dahin aufzufassen, dass damit gemeint ist, dass selbst in den entlegensten Gebietstheilen zwei Čechen unter einander ungestört čechisch sprechen können und vice versa zwei Deutsche im geschlossenen čechischen Gebiete deutsch.

Dem gegenüber möchte ich thatsächlich

berichtigen, dass es mir wirklich im Ernste nicht eingefallen ist, nicht einen Augenblick, dass zwei so gewiegte Juristen, wie Herr Dr. Herold und Herr Dr. Pacák, etwas erst codifizieren wollen, was unzweifelhaft jetzt schon Gegenstand des geltenden Rechtes ist; oder zweifelt Jemand im Ernst daran, dass zwei Čechen unter einander oder zwei Deutsche unter einander in ihrer Muttersprache conversiren können, sei es, wo es will?

Abgeordneter Stephan Richter ruft: In Prag nicht immer!

Abgeordneter Dr. Eppinger: Ja gerade daraus wollte ich kommen. Wenn irgendwo allerdings nicht ein bloßes privates Gespräch, sondern ein herausforderndes und den öffentlich nationalen Charakter eines Ortes fälschendes Gebahren Anlass zur Anwendung von Retorsionsmitteln gibt, so ist das entweder nicht rechtswidrig und dann gibt es kein Mittel dagegen, am allerwenigsten ein Landesgrundgesetz, oder aber es stellt sich diese Retorsion als Verletzung gegen die Ehre oder das Eigenthum eines Anderen heraus, dann langen die bestehenden Gesetze vollständig zu, und, insoferne Herr Dr. Herold damit auch den Schutz deutscher Minoritäten gemeint haben wollte, erkläre ich dem selben allen Ernstes, dass die deutschen Minoritäten auf den Schutz, welchen das neue Landesgrundgesetz ihnen bieten kann, dankbar verzichten. (Bravo! links. )

Sie sind vollkommen zufrieden, wenn das alte Gesetz mit Entschiedenheit und Ernst gehandhabt wird und wenn die Handhabung des alten Gesetzes nicht stattfindet, wenn es zur rohen Gewalt kommen sollte, dann sind uns noch immer ein paar gesunde Arme, und wenn es sein muss, ein Revolver, lieber als ein neues papierenes Landesgrundgesetz. (Bravo! Bravo!)

Oberstlandmarschall:

Zu einer thatsächlichen Berichtigung ertheile ich dem Oberstlandmarschall-Stellvertreter, Herrn Abgeordneten Lippert, das Wort.

Abg. Lippert: Der Herr Abg, Herold hat am Schluß seiner Rede die Mittheilung gemacht, es hatte der OberstlandmarschallStellveitreter dieses Landtages ein Telegramm an den Landtag von Riederoftenreich gerichtet, und dieses Telegramm des Oberstlandmarschallstellvertreters von Böhmen sein dort verlesen worden. Ich berichtige, dass der Oberstland marschallstellvertreter Böhmens ein welches Telegramm werder entsendet, noch dass ein solches dort verlesen worden sein konnte und dass ein Telegramm, das meinen Namen trug, den Charakter eines Oberstlandmarschall-Stellvertreters nicht bei sich trug, (Abg. Di. Schreinei: Das ist eine Unterstellung!) sondern ein Telegramm unseres Clubs wurde abgegeben und ich als Obmann-Stellvertreter dieses Clubs habe dieses Telegramm aufgegeben.

Wenn in den Zeitungen vielleicht einer Rittheilung ein Titel beigefugt wurde, dessen ich mich nicht bedient habe, andert das zwar die Auffissung der Thatfache, ist aber den Verhaltnissen nicht entsprechend. Dies zur Steuer der Wahrheit mitzutheilen schien mir meine Pflicht zu sein. (Bravo ! Bravo! links. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel sobě přeje ještě slovo. Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Herold: Já bych se byl nehlásil k věcné poznámce k tomu, co pan poslanec Lippert uvedl, kdyby nebyl mezi jednáním jeden pan poslanec řekl:

Unterstellung.

Dovoluji si konstatovati naproti tomu, že jsem výslovně řekl, že poslal náměstek nejvyššího maršálka zemského poslanec Lippert ne co takový, nýbrž jménem poslanců německých telegram. Tedy jsem určitě naznačil stanovisko, že jsem nemyslil, že to učinil ve svém úředním postavení! K tomu nejsem tak naivní, abych to myslil. K tomu mam příliš velkou úctu k panu poslanci Lippertovi, abych si to o něm myslel.

Naproti tomu, co řekl pan dr. Eppinger, že Němci nepotřebuji zadné ochrany, ze jim stačí nynější ochrana a, kde by ta nestačila, ze stačí revolver a silná paže, "deutsche Worte höre ich wieder". Mně se zdá, že slyším to, co jsem na říšské radě tak zhusta slyšel a co přece celý vzdělaný svět i s panem Eppingem vždy odsuzuje. Výborně! (Poslanec Březnovský volá: To jest Mommselovská škola. Jiný hlas: Wolfiada!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasovaní.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Žádám pány, by ráčili zaujmouti svá místa.

Ich ersuche die Herren, Ihre Platze einzunehmen.

(Zvoní. ) Předmětem hlasování jest formální návrh, jak byl změněn panem navrhovatelem, který zní v ten smysl, aby návrh, který nachází se na denním pořádku, byl přikázám komisi 18tičlenné, z nichž 9 členů má býti veleno celým sněmem a 9 po třech kuriemi.

Gegenstand der Abstimmung ift der formale Antrag des Herrn Antragstellers, sowie derselbe heute in abgeänderter Form gestellt wurde und welcher dahin geht, dass der auf der Tagesordnung stellende Antrag an eine 18gliederige Commission zu verweisen ist, von welcher 9 Mitglieder vom ganzen Hause und je 3 von den Curien zu wählen sind.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abg. Böns, Albl und Genossen betreffend die Abänderung der §§ 4 und 45 des Jagdgesetzes für das Komgreich Böhmen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Bönse, Albla a soudruhů v příčině změny §§ 4. a 45. zákona o myslivosti pro království České.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Antragsieller.

Abg. Böns: Hoher Landtag ! Wir haben dem hohen Landtage einen Antrag unterbreitet, welcher die Abänderung einiger Bestimmungen des Jagdgesetzes herbeiführen soll.

Die in Vorschlag gebrachten Abänderungen beziehen sich auf die §§ 4 und 45 des Jagdgesetzes vom 1. Juni 1866.

Von besonderer Wichtigkeit für die Bildung und Gestaltung der Jagdgebiete sind die §§ 2 und 4, welche das Minimalausmaß des Jagdgebietes der Jagdgenossenschaft feststellen, und denjenigen die Ergenjagd zuerkennen, welche einen zusammenhängenden Grundbesitz von mindestens 200 Joch besißen.

Bie Erfahrung hat nun gezeigt, dass seit dem Bestehen unseres Jagdgesetzes die Eigenjagden immer mehr und mehr zunehmen und dass dort, Wo solche bestehen, dieselben immer an Ausdehnnng und Umfang gewinnen.

Hat nun ein größerer Großgrundbesitzer ein Eigenjagdrecht, also einen zusammenhängenden Grundcomplex von 200 Joch, so ist er bestrebt, dieses sein eigenes Jagdgebiet immer mehr und mehr zu erweitern und zwar geschieht dies auf Kosten der Jagdgenossenschaft, beziehungsweise auf Kosten der kleinen Grundbesitzer. (Ruf: So ist es!)

Durch Kauf, häufig auch durch Tausch, erwirbt der große Grundbesitzer dann schmale Grundstreifen. Welche den Zusammenhang der ihm gehörigen Grundstücke mit seinem eigenen Jagdgebiete herstellen.

Es wird das Gebiet der Jagdgenossenschaft durch eine, allerdings mit kluger Bereche nung eingeleitete Arrondirung, es wird, sage ich, das Gebiet der Jagdgenossenschaft durchbrochen, in mehrere Stücke geschlagen, in sogenanute Enclaven, welche dann unter das Ausmaß von 200 Joch herabsinken, denen daher ein Jagdrecht nicht mehr zuerkannt werden kann, so base sie nach § 5 des Jagdgesetzes den zunächst angrenzenden Jagdgebieten durch den Bezirksausschuß zugewiesen werden müssen.

Ich konnte viele solche Falle auführen, wo in dieser Weise vorgegangen wurde, und diejenigen Herren, welche den Bezirksvertretungen als Bezirksausschüsse angehören, werden wissen, dass die Bezirksausschüsse sich alljährlich mit solchen Angelegenheiten zu befassen haben.

Man konnte ja dagegen nichts einwenden, Wenn die größeren Grundbesitzer nur bestrebt wären, das Jagdrecht auf ihren eigenen Grundstücken zu erwerben, insofern als ein Zusammenhang von 200 Joch besteht - damit jedoch kann man nicht einverstanden sein, wenn durch eine derartige Action auch das genossenschaftliche Jagdgebiet der Gemeinde mitverloren geht, und Wenn auch dieses den Eigenjagdrechten des Großgrundbesitzes anheimfallt und somit auch dieses Jagdrecht demselben dienstbar gemacht wird.

In meinem Wahlbezirke, im Bezirke Aussig, ist es einem Grafen gelungen, ein Jagdgebiet von über 600 Joch feiner Eigenjagd zu unterwerfen und seinen Jagdinteressen dienstbar zu machen. In diesem Gemeindegebiete hatte er nur einen Grundbesitz von 180 Joch. Aber auf den Herrn Grafen - und ich kann auch seinen Namen nennen, auf den Herrn Grafen Sylva Tarouca (Rufe: Hort! Hort! Abg. Schreiner: Sylva Tarouca!) - übte das schone Jagdgebiet der Gemeinde Habrowan im Aussiger Bezirk eine große Anziehungskraft aus; es wurde ein Occupationspian versasst, welcher meisterhaft angelegt und durchgeführt war. Es wurde ein schmaler Grundstreifen durch Kauf und Tausch erworben, welcher die in dem Gebiete der Gemeinde Habrowan gelegenen, ihm gehörigen Grundstucke in Zusammenhang gebracht hat mit seinem Jagdrechte, es wurde das Gebiet der Gemeinde Habrowan durchbrochen und umzingelt, in 5 oder 6 Enclaven geschlagen, welche dann durch den Bezirksausschuss dem nachbarlichen Jagdgebiete zugewiesen werden mussten und nach Abzug dieser Enclaven verblieb der Gemeinde Habrowan nur noch ein Grundgebiet von 198 Joch, also nicht ganz 200 Joch wehr, welches ebenfalls, nachdem es das gesetzliche Ausmaß nicht hatte, dem eigenjagdberechtigten Grafen SylvaTarouca zugewiesen werden musste.

Nun, meine Herren, der Bezirksausschuss, welcher die Zuweisung vornehmen sollte, erhob allerdings Bedenken, weil der Zusammenhang dort ein sehr loser war, und der Landesaus schuss fasste in dieser Angelegenheit eine Entscheidung zu Gunsten der Gemeinde Habrowan. Der Landessausschuss erkannte nämlich, dass die in der Gemeinde Habrowan eingetretenen Besitzveränderungen nicht derartige sind, dass eine Aenderung an den bestehenden Jagdrechten der Gemeinde eintreten dürfe.

Graf Sylva Tarouca gieng jedoch mit seinem Begehren an den Verwaltungsgerichtshof und dieser entschied im Sinne des Grafen Tarouca. (Rufe: Hort! hort!) Wir müssen uns vor den Entscheidungen des Verwaltungsgerichtshofes beugen. Aber gerade dieser Fall hat mich in meiner Meinung bestärkt, dass auch die Richter des Verwaltungsgerichtshofes den menschlichen Irrthumein verfallen sind. Indem sie nun die Entscheidung des Landesausschusses aufhoben, gaben sie dem Gesetze eine Interpretation, die wirklich in diesem Falle nicht anwendbar ist.

Graf Sylva Tarouce hatte nun den Sieg davongetragen, er war nun in den Besitz des schonen Jagdgebietes gelangt; ob er sich aber dessen thatsachlich erfreute, mochte ich bezweifeln.

In der Gemeinde Habrowan und auch in den angrenzenden Gebieten wurden namlich nun Drohungen laut, welche ihn einschüchterten, so dass er es unterlassen hat, in eigener Person an den dort stattfindenden Jagden theilzunehmen.

Meine Herren, das Jagrecht einer Gemeinde bildet auch den Stolz derselben, und man kann eine Gemeinde kaum in irgend einer Weise mehr verletzen, als wenn man Hand anlegt an ihr Jagdgebiet, als wenn man ihr dasselbe zu entreißen trachtet und noch dazu zu Gunsten eines eigenjagdberechtigten Grafen.

Der § 1 des Jagdgesetzes lautet: "Das Jagdrecht ist ein Ausfluß des Grundeigenthums, wenn aber ein genossenschaftliches Jagdgebiet ins Eigenjagdrecht eines Grundbesitzes übergegangen ist, dann wird diese Bestimmung, an der immer und ausnahmslos festgehalten werden soff, daun plötzlich wird dieser Grundsatz hinfällig und illusorisch.

Meine Herren, er wird illusorisch, denn die Gemeinde hat ja dann gar kein Recht mehr, Einfluß zu nehmen auf die Preisbestimmung der Jagd, auf die Höhe des Jagdpachtes selbst, sie kann aus dem Jagdrechte nicht mehr den größtmöglichen Nutzen herausschlagen, sondern sie muss nehmen, was die Bezirksausschüsse der betreffenden Gemeinde als Jagdpacht zuweisen.

Ebenso verhält es sich auch mit dem Schütze der Bodenprodukte gegen die Jagdschäden. Es gibt ja allerdings auch genossenschaftliche Jagdpächter, welche bei der Jagd nur das Wild sehen, und welche schonungslos über die aus den Feldern befindlichen Bodenprodukte hinweggehen und nicht darauf achten, was sie unter ihren Füßen zertreten. Aber wenn sich ein Jagdpächter eines genossenschaftlichen Jagdgebietes in dieser Weise bethätigt, dann kann er darauf rechnen, dass er bei der nächsten Verpachtung nicht mehr als Pächter wird auftreten können. Denn die Jagdgenossenschaft wird ihn dann als Pachter nicht mehr zulassen.

Wenn aber einmal das Jagdgebiet einem Großgrundbesitzer anheimgefallen ist, dann, meine Herren, hat die Gemeinde nicht mehr dieselben Rechte, als wenn ein jagdgenossenschaftliches Gebiet besteht

Denn dann, meine Herren, gibt es dort jagdlustige Leute, welche besonders die Enclaven zum Tummelplatze ihrer Vergnügungssucht machen, welche schonungslos über die Fluren hinweggehen und keine Rücksicht nehmen aus das, was sie zertreten.

Was kann die Gemeinde dann thun? Sie kann sich um den eigenen Jagdbesitz