movních, dosvědčují zřejmě, že nynější platný, stávající jednací řád sněmovní jest v mnohém ohledu překážkou rychlejšího vyřizování záležitostí, které bývají předmětem jednání sněmovního.

Z toho patrně plyne, že nezbytně nutno jest domáhati se mnohých změn v jednacím řádu pro sněm království Českého. To také již dříve doznáno bylo samým slav. zemským výborem, rovněž i českými poslanci, čímž se stalo, že k návrhu p. posl. Anýže a jeho soudruhů byla před 2 roky slav. sněmem zvolena komise pro změnu jednacího řádu sněmovního.

Nechci při této příležitosti pustiti se do rozboru všech vad, jež nynější sněmovní řád má, jakož i nechci stanoviti potřeby a prostředky k dosažení změn jednací ho řádu sněmovního, neboť myslím, že to má býti a také bude prácí komise samé.

Přece však při této příležitosti musím podotknouti, že ač zmíněná komise již 2 roky trvá, tato doposud nepředložila žádné zprávy o návrzích, které jí byly slav. sněmem přiděleny, jakož i, že sama ze své vlastní iniciativy, jak to právo dle jednacího řádu má, neučinila slav. sněmu žádných návrhů na změnu jednacího řádu sněmovního.

Než toho všeho chci ponechati a raději odůvodním to, čeho se se svým soudruhem v podaném návrhu domáháme.

Velectění pánové! Při každém zasedáni sněmovním lze pozorovati, že některým komisím, jak komisi školské, obecní a okresní, zvláště však komisi pro záležitosti zemědělství přiděluje se slav. sněmem veliké množství návrhů a petic k vyřízení. Také však jest všeobecně známo, že sněmu král. českého vždy bývá bohužel dopřáno velmi na krátce zasedati, čímž se pravidelně stává, že podané návrhy přicházejí ve slav. sněmu k prvému čtení, však z komisí přichází zpráv o nich zpět jen nepatrný počet. Je-li pak sněm uzavřen, jest podaní a odůvodnění všech těch návrhů úplně marné, neboť dle stávajícího platného jednacího řádu při opětném svolání slav. sněmu nemůže se v další práci o nich pokračovati a jest nezbytně nutno,

pak-li jsou rázu důležitého, je znovu podávati a odůvodňovati.

Máme trpké zkušenosti o tom, že mnohé důležité návrhy během 5 roků přišly v tomto slav. sněmu vždy jen k prvému čtení a dále to nešlo.

Ale, velectění pánové, i když sl. sněm jest odročen, má se to s návrhy a peticemi, které přiděleny bývají komisi o málo lepší. Jest sice nepopiratelnou pravdou, že v odročení sněmu jest viděti rozhodně mnoho výhod a jest také odročení sněmu vždy žádoucí, ale i v takovémto případě neprojednávají se návrhy a veškeré záležitosti tak, jak toho potřeba vyžaduje, a příčina vždy záleží v tom, že nejblíže příští zasedání jest velmi krátké.

Mám při té příležitosti na mysli zvláště záležitosti, které bývají přikázány komisi zemědělské, neboť jsou to ponejvíce návrhy k uvážení zbědovaných poměrů hospodářských rázu na mnoze velmi důležitého v ohledu hospodářském, které poslední dobou nesou se nejen k řešení otázky všeobecně agrární, ale i také k zachování stavu středního, stavu selského.

My však pro překážky, které nám staví nynější platný jednací řád, nemůžeme s činností sněmovní z místa. Jedna z překážek těch dá se odstraniti tím, když bude možno svolati k činnosti komise i mimo zasedání sněmovní, pokud mají takové komise více nevyřízených návrhů a petic. Tímto způsobem umožněno bude, by taková komise plně dostála povinnostem svým a ihned při opětném svolání slav. sněmu předložila vypracované zprávy a návrhy tomuto k vyřízení.

Z těchto jen tak stručně uvedených důvodů podal jsem společně se svým soudruhem p. posl. Šťastným návrh na změnu jednacího řádu sněmovního a prosím veškeré pány členy tohoto sl. sněmu za laskavou podporu tohoto návrhu.

Návrh byl tiskem rozdán a zni: Slavný sněme, rač se usnésti: K druhému odstavci § 29. jednacího řádu pro sněm království českého, připojuje se následující ustanovení: "jakož aby ustanovil, že ta která z nich může býti svolána i mimo zasedáni sněmu. "

V ohledu formálním budiž návrh tento přidělen komisi pro jednací řád sněmovní s tím, aby zpráva svou o tomto návrhu podala ještě v tomto zasedání sněmovním.

Tím končím.

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ke slovu ve formálním ohledu pan poslanec hrabě Vojtěch Schönborn.

Přís. z. v. p. posl. hrabě Vojt. Schönborn. Slanvý sněme! Nechci upírati, že návrh, který byl odůvodněn, má dosti praktického v sobě a že by provedení této zásady mohlo míti blahodárný vliv na usnesení a jednání sl. sněmu.

Z druhé strany pak musím poukázati, že dle mého náhledu provedení tak snadným způsobem, jak si to pan navrhovatel představuje a jak v návrhu samém jest obsaženo, sotva by bylo možné a že by snad, kdyby zásada sl. sněmem byla uznána, nastati musila změna jiných ještě ustanovení, než v návrhu samém jest naznačeno.

Z tohoto důvodu myslím, že by nebylo radno, abychom komisi uložili, by ještě v tomto zasedaní sl. sněmu o věci této podala zprávu.

Poukazuji k tomu, že komise pro jednací řád, která pozůstává po 2 léta, pokud se vím pamatovati, ma v úřadě též soubornou změnu celého jednacího řádu, má v úřadě též změnu a reformu českého tekstu jednacího řádu, a leží na biledni, že po případě by se zamlouvalo, aby veškery tyto záležitosti i s návrhem p. poslance Rataje byly současně vyřízeny.

Z toho důvodu myslím, že by tylo radno, by slavný sněm přikazuje návrh tento komisi pro jednací řád nepřikazoval jí, by o tomto návrhu podala zprávu ještě během tohoto zasedání.

Prosím tedy Jeho Jasnost, aby laskavě ráčil opatřiti, by o návrhu formálním stalo se hlasovaní odděleně a sice tím způsobem, aby o formálním návrhu na přikázáni komisi bylo hlasováno napřed a prohlašuji hned, že pro tento návrh bych hlasoval, kdežto při druhém hlasování, by se rozhodlo o tom, zda komise ma podati zprávu ještě v tomto zasedaní, proti čemuž bych si dovolil se prohlásiti.

Meine Herren! Ich erlaube mir darauf hinzoweisen, das bei der Durchführung des wohl an und für sich einen praktischen Gedanken enthaltenden Antrages des Herrn Abgeordneten Rataj es doch nicht so einfach gehen dürste, als es der Antragsteller in seinem gedruckt vorliegenden Antrage sich vorzustellen scheint.

Es würde nicht genügen, nur den § 29 der Geschäftsordnung zu ändern, sondern es müsste noch eine Reihe von Aenderungen formaler Natur nach folgen.

Mit Rücklicht darauf bin ich zwar dafür, dass der Antrag der Geschäftscommission zugewiesen werde; ich glaube aber nicht, dass es sich empfehlen würde, dieser Commission eine achttägige Frist zur Berichterstattung zu geben.

Ich möchte daher Seine Durchlaucht bitten, gütigst veranlassen zu wollen, dass über den formalen Antrag getrennt abgestimmt werde und zwar über den formalen Antrag auf Zuweisung an die Commission zuerst, für welchen ich mir auch zu stimmen erlauben meide und dann über den Antrag auf Fristertheilung der Commission, gegen welchen zweiten Antrag ich mich erklären würde.

Oberstlandmarschall: Verlangt noch Jemand das Wort?

Žádá ještě někdo za slovo ? (Posl. Rataj se hlásí. ) Dávám panu posl. Ratajovi slovo ve formálním ohledu.

Poslanec Rataj: Slavný sněme!

Mne velice potěšil projev, který učinil jeho Osvícenosť pan hrabě, který pravil, že návrh, kdyby byl přijat, velmi blahodárně by působil ve práce sněmovní. Avšak není mi přece možno přiznati se k názoru druhému ctěného p. řečníka, který čelí k tomu, by v záležitosti této bylo ve formálním ohledu stanoveno nenádati zprávy od komise během tohoto sněmovního zasedání.

Já jsem učinil tento návrh z té příčiny, že doposud ona komise, která již po dva roky jest zvolena, neodbývala, velectění pánové, snad ani jediné schůze, a právě proto, že chovám plným právem obavu, že i tenkráte se tak stane, jest žádoucí, by v takovém případě, když komise nekoná svou povinnosť ani u těch návrhů, které jí byly předloženy, byla slavným sněmem jakási direktiva komisi zmíněné dána.

Z té příčiny pak, že se jedná o věc, by nebyl opětně ztracen rok pro případ odročení sněmu, nemohu konformovati se s náhledem a návrhem, který učinil osvícený pan řečník přede mnou, a trvám na návrhu, jak jsem jej byl podal společně se svým soudruhem. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Přeje sobě pan navrhovatel ještě závěrečné slovo?

Posl. Rataj: Měl jsem za to, že tím, co jsem právě uvedl, pronesl jsem již, co jsem v závěrečném slově prohlásiti chtěl.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest otázka, kterak má býti naloženo formálně s návrhem, který se nachází na denním pořádku. V tomto ohledu zní formální návrh pana navrhovatele v ten smysl, aby návrh byl přikázán komisi pro jednací řád a navrhuje dále, aby komisi bylo uloženo, by zpráva svou podala ještě v tomto zasedání sněmu.

Ze strany pana poslance hraběte Schönborna bylo žádáno, aby bylo hlasováno o těchto dvou odstavcích odděleně, a já nemám příčiny, abych tomuto přání nevyhověl.

Následkem toho zamýšlím zavésti hlasování tím způsobem, že dám napřed hlasovati o první části formálního návrhu a sice až ku slovu: "řád sněmovní" a pak o druhé části formálního návrhu.

Gegenstand der Abstimmung ist die formale Behandlung des aus der Tagesordnung stehenden Antrages.

Der Herr Antragsteller hat in dieser Richtung beantragt, es möge sein Antrag an die Commission für die Landtagsgeschastsordnung verwiesen werden, und zugleich hat er beantragt, es möge der Commission der Auftrag ertheilt werden, den bezüglichen Bericht noch während dieser Landtagssession zu erstatten.

Der Herr Abgeorduete Graf Schönborn hat die Bitte ausgesprochen, es mochte über diese beiden Punkte eine getrennte Abstimmung eingeleitet werden, und ich habe keinen Grund, diesem Wunsche nicht zu willfahren. Ich beabsichtige demnach die Abstimmung in der Weise einzuleiten, dass ich zuerst über diesen formalen Antrag des Herrn Antragstellerg bis zu den Worten "die Landtagsgeschäftsordnung" abstimmen lasse, und dann über den zweiten Theil des Antrages.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben ?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitky ?

Nebyla činěna žádná námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Dám tedy napřed hlasovati o této větě: "V ohledu formalním budiž návrh tento přidelen komisi pro jednací řád sněmovní. "

Ich werde nunmehr folgenden Antrag zur Abstimmung bringen:

In formaler Beziehung ist dieser Antrag der Commissiont für die Landtagsgeschäftsordnung zuzuweisen.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Nyní dám hlasovati o druhé části, která zní v ten smysl, aby komisi bylo uloženo zprávu tuto podati ještě v tomto zasedání sněmovním.

Nunmehr werde ich den zweiten Theil des Antrages zur Abstimmung bringen, welcher dahingeht, dass der Commission der Auftrag gegeben werde, den bezüglichen Bericht noch während der Landtagssession zu erstatten.

Žádám pány, kteří přijímají tuto druhou čásť, by vyzvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dielen zweiten Theil annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest zamítnut.

Der Antrag ist abgelehnt.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců dra Herolda a dra Pacáka a soudruhů na vydání základního zákona zemského ve příčině nedilnosti král. Českého a rovnoprávnosti obou národů.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Herold.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Posl. dr. Herold: Slavný sněme!

Návrh, který jsem si dovolil předložiti slavnému sněmu a jejž odůvodňovati mám dnes za svou povinnosť, nevyšel, abych tak řekl, z okamžité nálady, nýbrž jest to návrh, který má konkrétní účele a který směřuje k tomu, aby nejpalčivější otázky denních politických zápasů konečně byly rozřešeny, respektive aby byl učiněn krok k jich konečnému rozřešení.

Návrh ten dříve ještě, než měl jsem česť jej odůvodňovati, stal se již předmětem diskuse dvou pánů řečníků v tomto slavném sněmu, a já budu snad míti příležitost během svých věcných vývodů k některé z poznámek v příčině té učiněných se vrátiti.

Na první pohled by se zdálo, že návrh, aby vydán byl v jistém směru základní zákon zemský, jest buď nevčasný, nebo zbytečný, nebo konečně neúplný. Všechny takové námitky mohou zajisté návrhu, který zde byl učiněn, býti vytknuty a já, když tento návrh slavnému sněmu byl předložen, netajil jsem se, že by takové námitky mohly býti učiněny.

Jednu námitku upřímně vyznávám, jsem neočekával, totiž námitku, že by tento návrh nebyl vážně míněn, jak od jednoho ctěného p. řečníka byla učiněna, Že by měl nějaký agitační účel a podobně.

Slavný sněm mně odpustí, že s touto námitkou již z předu obírati se nehodlám a nebudu, poněvadž pojímám povinnosť poslance poněkud vážněji a důstojněji, než aby někdo mohl očekávati, že bych poskytl svůj podpis k tomu, abych učinil v tomto slavném sněmu návrh, který by byl pískem do očí našich voličů. (Výborně) Já, velectění pánové, pravím však, že ten návrh jest vážně míněn a že ten návrh, jednání a rokování o tomto návrhu a konečně jeho vyřízení pokládám za jednu z nejvážnějších úloh slavného sněmu království Českého, ne proto, že my to byli, kteří jsme tento návrh podali, ale proto, že očekáváme, že kdyby o těchto hlavních zásadách, na základě kterých upraveny mají býti veřejnoprávné poměry alespoň uvnitř naší země, stalo se dohodnutí by tím valně bylo přispěno ke konečnému klidu a míru v království Českém (Výborně).

Velectěný pan poslanec přísedící zemského výboru p. Lippert uvedl ve svých vývodech jakožto motiv všelikého jednáni různých politických stran a zejména obou národů v královští Českém bázeň, strach, (Furcht. )

A já se přiznávám, Že do jisté míry těmto jeho výkladům dávám za pravdu, neboť mnoho v našem veřejném životě co jest předmětem nejusilovnějšího zápasu, nejusilovnějšího odporu jedné nebo druhé politické strany, by nebylo vysvětlitelno, kdyby skutečně buď na jedné nebo na druhé politické straně při jednom nebo druhém národu v tomto království nebyla obava, že do takového jistého počínání v politickém programu jedné neb druhé strany vkládá se něco jiného než co se chce tímto právě konkrétním návrhem vysloviti, že se pojí na to určité důsledky a konsekvence, před nimiž ovšem pak, snad právem nebo neprávem jeden neb druhý národ má strach a zdá se mi že i do tohoto návrhu pokud tu a tam byla příležitosť o něm se vysloviti na straně německé, se vkládá mnoho, co vyplývá jenom z té pohnutky citové, totiž ze strachu a já na druhé straně také přiznávám, že tento návrh obsahuje lecos, co má býti kodifikováno a zákonem stanoveno, co vyplývá rovněž z obavy před různými směry a proudy politickými v tomto království.

Tento návrh obsahuje dvě neb, řekl bych tři základní myšlénky spočívající v tom, že má býti zemským základním zákonem vyslovena nedílnost království českého v oboru administrativy a legislativy, že každé uspořádání správních obvodů v této zemi státi se může jedině za souhlasu sněmu království českého a že veškeré ústřední, tedy zemské úřady, které v tomto království ať jakožto úřadové státní nebo zemští působí, mají svou působnosť vykonávati v celé zemi.

Naproti této základní myšlénce mohla by býti učiněna námitka - a také učinil ji jeden pan řečník - ovšem z důvodů zcela jiných, že vlastně to všechno jest, že nedílnost království českého platnými zákony, státními akty a korunovačními přísahami jest uznána, že konečně máme úřady zemské ať státní, ať zemské, jichž působnost jest v celém království. Že tedy by kodifikování tohoto skutečného, faktického poměru, kde bylo zapotřebí, nebylo žádné příčiny, a tu jest hned námitka již z předu zmíněná, že v tomto smyslu by se mohl zdáti tento návrh zbytečným. Avšak, velectění pánové, dovoluji si hned upozorniti - a podotýkám, že chci jednati o tomto návrhu z nejvěcnějšího stanoviska - na něco, aby nebylo hned žádné pochybnosti: tímto návrhem nemá býti kodifikována ona státoprávní nedílnost království Českého jakožto státního celku, tedy, abych tak řekl, ono právo tohoto království, aby od něho nebylo ničeho odtrženo, co k němu patří, nýbrž má býti kodifikována nedílnost v obvodu zákonodárství administrativního.

A proč to žádám? Proto, poněvadž ne snad officielní zprávy, ale vyskytují se u nás v Čechách proudy a velmi silné mezi německým obyvatelstvem, aby království České v obvodu administrativním bylo rozděleno.

Slyšeli jsme volání po tom, aby sněm království Českého byl rozdělen, aby byl sněm dvojí, aby administrativní rozdělení tedy skutečně stalo se skutkem. A tu hned vrátím se k poznámce p. poslance Lipperta.

Vy seznáte z toho, že věc, o kterou jde, má zcela vážné pozadí.

Pan poslanec Lippert pravil, že prý vlastně se strany německé nikterak se nehodlá nedílností a jednotou tohoto království viklati a že ta snaha po nějakém administrativním rozdělení, resp. alespoň upravení území uvnitř království dle jazyka a národnosti s nedílností a jednotou království českého nemá co dělati.

Poukazoval hned, že přes to, že máme dnes rozdělenou zemskou školní radu a zemědělskou radu, přece administrativní, legislatorní celek království českého tím nikterak nebyl dotknut. A tu praví ovšem, o tom by v principu snad nešlo. Právě ti pánové, jimž mnoho na tom záleží a já budu k tomu během své řeči míti příležitost ještě poukázati - jimž příliš na tom záleží, aby snad nastalo se v tomto království jisté, abych tak řekl, vytknutí a ohraničeni ve správě dle národností a okresů jednonárodnostních, pokud jest to možná jednoho jazyka - stanovisko, které z důvodu ulehčení správy jest konečně pochopitelné - právě ti měli by na tom míti zájem, a měli by společně s námi toho se domáhati, aby tento zákon se stal v těchto ustanoveních skutkem, poněvadž jedině tak jest možno odstraniti důvodnou naši obavu, že veškeré to naše snažení na upravení jazykové otázky dle jazykových obvodů v král. Českém, pokud možná, dle jednoho jazyka, nemá za účel upravení administr. celku, nýbrž že směřuje ve svých konečných důsledcích, a pravila to žurnalistika a někteří z prudčích pánů na Vaší straně otevřeně, že směřuje přímo k tomu, aby království České jakožto celek, jakožto jednota nejen státoprávní, nýbrž i zákonodárná a administrativní bylo rozděleno a roztrženo na dvě části.

Pánové, tím se neobyčejně stěžuje celá otázka upravení jazykových práv, když z předu není stanoveno, že jazyková práva, jak uvnitř tohoto království se upravují, nemají míti ve své konsekvenci žádných důsledků na celistvost a nedílnost tohoto království.

Jedná-li se Vám, velectění pánové, upřímně o to, v mezích tohoto království zabezpečiti svou národnost a svůj jazyk, jak to uznáte nejlépe za dobré, bez jakýchkoli zadních úmyslů, totiž bez těch úmyslů roztrhnouti toto království na obvody zákonodárné a administrativní a na dvě území státoprávně konstruované, jestliže nemáte, pánové, úmysl ten, pak musíte Vy sami, jak pan poslanec Lippert vykládal, vyhnati a vypuditi ten strach z českého lidu, že veškeré Vaše snahy nesměřují k ničemu jinému, než aby toto království České bylo roztrženo.

Strach ten nejlépe se vypudí, když sněm království českého na jisto postaví a učiní zákonem, že toto království v oboru správy veřejné a v oboru zákonodárství jest nedílným celkem, že veškeré úřady ať státní či zemské pouze vykonávají působnosť v celém tomto království.

A kdyby něco podobného se stalo zákonem, pak již samo sebou v obvodu a mezích tohoto království lze přihlížeti potom k požadavkům jednotlivých národů zcela bez obavy (Výborně), poněvadž konstrukce tohoto království bude na jisto postavena.

A má-li někdo za to, že jest to zbytečné, tu opakuji, že v státoprávním ohledu království české nepotřebuje žádného nového zákona.

Nám, pánové, jde ale o to, že při naší celé organisaci správní a zejména také státní organisaci správní vzdor tomuto státoprávnímu a historickému celku našeho království jest i možnost jednak dána, jednak obava oprávněna, že by mohlo se státi, že by jisté obvody tohoto království jinak byly přiděleny, jinak upraveny.

Vždyť víme a známe ty snahy, některé pošumavské okresy v jistém ohledu připojiti k Horním Rakousům, známe také ty snahy, které se ve vojenské správě objevily, že království České bylo rozdě leno, pokud se týče vojenské správy, a my konečně vidíme, že i ještě pronesena byla také domněnka, že alespoň Chebsko mělo by míti zvláštní zákonodárný sněm atd.

Pánové, proto jsme postavili v čelo tohoto zákona první základní požadavek, aby zákonem zemským tato nedílnosť v oboru správy veřejné a zákonodárné na jisto byla postavena. (Posl. dr. Podlipný volá: Že se nejedná o provincii!) a dokládám, že jen tehda, když to nadevši pochybnosť bude zabezpečeno, jen tenkrát můžeme učiniti předmětem diskusse celou řadu přání, která na straně německé byla pronesena, poněvadž jen tenkrát, když cestou zákona a ústavy zemské bude položena hráz každému trhání, drobeni a roztržení tohoto království, jen tenkrát také lze očekávati, že veškeré otázky národní a jazykové upraví se dle potřeb obyvatelstva, dle jeho národního práva a podle toho, jak se poměry postupem času vyvinou. (Výborně !)

Proto ne bez příčiny v popředí tohoto zákona jsem tuto myšlénku postavil. A, pánové, kdyby u nás poměry se vyvíjely tak přirozeně, jak přirozená nějaká věc se vysloví, nemohlo by býti ani žádné pochybnosti, Že všechny rozhodující činitelé tohoto sněmu i legislativa musí s tímto odstavcem prvním a dalším odstavcem v tomto směru souhlasiti.

Pan posl. Lippert jako mluvčí německé strany pravil: My na nějaké dělení země nepomýšlíme

Vláda ústy Jeho Excellence p. hraběte Coudenhova prohlásila nedávno v tom směru, že trvá při nedílnosti a jednotě tohoto království.

Ostatní strany této slavné sněmovny, jak jsem pravil, jak strana velkostatkářská, tak i naše, nikdy tohoto stanoviska neopustily (Tak jest), tak že hned o tomto prvním bodu úplně jsme v souhlasu.

Proč bychom neměli takovéto uspořádání na přirozeném a klidném vývoji poměrů v této zemi učiniti zákonem a zřejmě a slavnostně za základní zákon zemský prohlásiti?

Druhá věc jest otázka jazyková, jíž se tento zákon dotýká, a tu, pánové, z předu chci učiniti několik všeobecných poznámek, které snad i o první části mého návrhu platí. Vidíte, velectění pánové, od roku 1860. a 1861, kdy byla zavedena tak zvaná konstituce v Rakousku a měl býti zaveden ústavní řád, otázka národní, zejm. otázka jazyková ovládá celé veřejné mínění všech politiků i v říši i v zemi. Tato otázka takovou vehementnísilou tlačí se v popředí veškeré veřejné diskusse, že, ať vlády, ať strany, kdyby jen na okamžik a na některý krátký čas od této otázky chtěly odvrátiti svou pozornosť, jsou silou této otázky a vniterní její hodnotou přímo k tomu donuceny stále a stále sejí obírati. (Výborně!)

Snad není otázky veřejného práva v této říši - a vidíte při tom rozvoji státního Života v dnešní době, že máme zákony a zákonodárství tak rozvětvené, že již ani právník žádný nemůže ovládati veškerý obor zákonodárství a že k tomu patří člověk, jehož paměť jest neobyčejně vyvinuta, který se již ani nerodí - všechny záležitosti i ty nejsubtilnějšího rázu, na nichž komukoliv záleží, ať jest to záležitosť jistého stavu, ať jest to záležitost jisté části opatření veřejného blaha, všechny tyto postupem času nalezly svého zákonodárného rozřešení.

Ta nejdůležitější však otázka, která jest důležita nejen svým významem, nýbrž i svým negativním významem, že brání tomu, aby se konečně u nás vyvinuly lepši poměry politické, otázka jazyková stale a stále se nerozřešuje.

A v čem spočívá příčina tohoto skutečně zvláštního, a mohl bych říci, rakouského úkazu? V říši mnohojazyčné, v říši tedy, kde jest tolik národů a tolik řečí, měly by býti vždy, abych tak řekl, otázky jazykové předem rozluštěny, nežli se přikročilo k řešení jiných otázek veřejného práva.

V říši té stále se o to přeme, co jest právem, co není právem, stále se o to přeme, zdali vláda, zdali říšská rada, zdali sněm, zdali konečně ku př. autonomní sbory mohou rozhodovati v otázce jazyka úředního, a všechny pokusy, které posud k tomu vedly, konečně konkretisovati tuto otázku jazykovou, všechny tyto pokusy se ztroskotaly.

Příčiny tohoto zjevu jsou dvojí: Jedna příčina, velectění pánové, jest na straně vlád vídeňskych.

Nebožtík hr. Taaffe pravil při jisté příležitosti, že by s nějakou věcí, s nějakou otázkou, kterou jeho předchůdce projednával, vydržel vládnouti 15 let, to znamená, do prosté češtiny přeloženo: vlády vídeňské s nerozřešenou jazykovou otázkou vydržely vládnouti již 35 let. Nic se jim tak dobře nehodí, jako tyto otázky jazykové; neboť pomocí těchto otázek jazykových dovedou vždycky ovládati jak parlament, tak sněm, tak vůbec celé veřejné mínění, a snad proto padl hr. Badeni tak brzo, poněvadž tu otázku jazykovou příliš rychle rozřešoval. (Výborně!) Kdyby to byl hr. Taaffe, ten by s tím byl vydržel 15 let. (Veselosť. )

Druhá příčina, pro kterou posud jazyková otázka rozřešena nebyla, a to již mně milí kollegové němečtí odpustí spočívá na straně německé. Proč? Není to žádná výtka, pro kterou by mohli býti uraženi.

Když poprvé v Rakousku, ať to již byl Schmerling, ať ústava z r. 1867, ústavně řešily se právní poměry a veřejné právo v Rakousku, nalézal se německý jazyk a německá národnosť v ohledu národním, abych tak řekl, na stanovisku "beati possidentes" v užívání nezkráceného namnoze výlučně privilegovaného německého jazyka ve veškerých oborech státní správy, tu ať pravém, ať neprávem, ony existovaly, ony jevilyse v celém veřejném životě. První ústavu, která byla sdělána na radě říšské, dávala strana liberální, svobodomyslná, ovšem německá liberální strana. Ze liberální strana, v tom starém smyslu, by se byla opovážila vydati nějaký statní základní zákon pro tuto monarchii, neučinila to r. 1848, neučinila to také roku 1867, aby byla řekla: Národové rakouští nejsou stejně oprávněni, jazyk jejich nepožívá oprávněnosti, jediné jazyk německý jest jazykem státním a jazykem veřejné správy, to, neučinili ti páni proto, že celá sila jejich posice politické byla, abych tak řekl, v tomto liberalisovaní, v tom liberálním pojímaní celého veřejného života. Nesměli a nechtěli státi se nevěrnými těmto krásným zásadám opravdové svobodomyslnosti a myslili si: zásady jsou zásady, v praksi se to nebude prováděti. Proto nepřikročili nikdy ke skutečnému kodifikovaní těchto poměrů, poněvadž měli za to, že vystačí s § 19. státních základních zákonů.

Ať ubohý Slovan věří, že tím jest uznána úplná rovnoprávnosť. Můj ty Kriste, jest-li jí úřady nebudou provaděti, za to nemůže liberální strana, za to mohou jen ti, kteří zákonů neprovádějí, a my slyšíme pořád, že Němci praví dosud ještě, že za to nemohou, že němčina má takovou priviegovanou platnost, že jest to věcí historického vývoje. Ale což jest ten historický vývoj něco, co se tak objeví v přírodě, abych řekl, jako nějaký zjev neočekávaný? Co pak není historický vývoj než to, co lidé během jisté doby dělají? Jest historie něco ideálního, samostatného, která sama tvoři a která v tomto případě zjednala jisté nadpráví, či byli to právě Němci, kteří se domáhali té moci v této říši a toto nadpraví petrefikovali? Následkem toho i ten § 19. statuích základních zákonů zůstal neproveden.