jeho prohlášení o usneseních sněmovních, která p. nejvyšší maršálek zde činí v obou jazycích, překládá do českého jazyka. Jestli si přejete takového tlumočníka, tož jste ho mohli zříditi, když tam nahoře seděl kníže Auersperg, který neuměl česky a který tak mizerně česky mluvil, že to bylo hanbou pro království České. (Výborně ! Potlesk) Ovšem se praví, že práce a vážnosť parlamentárního sboru toho vyžaduje, aby sobě lidé vzájemně rozuměli a praví se dále, že poslanci nejsou povinni znáti druhý jazyk zemský, že nikde ta povinnost není vyslovena.

Ale když ve Vídni žádáme, aby česky pronesené řeči, jichž jest tam věru po různu, se alespoň česky protokolovaly a stenografovaly a k tomu se mohou zjednati placení úředníci - tu říkáte, že musí býti jeden dorozumovací jazyk. Když jest tomu tak, když nerozhoduje národní právo, ale dorozumívací jazyk, pak zrovna jako my musíme se té nutnosti podrobiti a poslouchati řeči německé, můžeme žádati zde od poslanců, by rozuměli oběma jazykům zemským, by se mohli vzájemně dorozuměti, chtějí-li působiti na zákonodárství zemské.

Když tomu tak není, musí dotyční pánové nésti následky, jako dosud slovanští na říšské radě jsou nuceni nésti, kteří nejen že nerozumí řečem pronášeným, nýbrž trpěti musí, že všecko, co se ve Vídni prohlašuje a doručuje, jest pouze v jazyku německém, a nejsou přece také nuceni učiti se německy a voličové nejsou vázani, aby volili poslance znající jazyk německý. Tu nenaříkáte na to, že většina slovanská v této říši nerozumí tomu, ba že není povinna znáti jen jazyk německý; ona jej musí znáti. To není potlačování ? Zde se mluví o potlačování. Kdyby prý to cizinec nějaký viděl, že by se podivil, jak tady ti pánové zkoušejí.

Pan poslanec Nitsche také pravil, že tento návrh komise je tak nevinný, že by se mohla zvoliti jen taková komise, tam by se mohly věci rychle projednati a mohl by zítra nebo pozítří tlumočník zřízen býti.

Já se obávám, že bychom to s jedním tlumočníkem také nezastali; vždyť pánové chtějí i pro dozor na dobytek jednoho českého a jednoho německého dozorce, jakoby ten dobytek ve dvou jazycích mluvil. (Veselosť. ) Žádáte-li, pánové, zde jednoho českého a jednoho německého inspektora, pak bychom podle této theorie musili míti ve veškeré veřejné správě zástupce obou národů. Ta věc není tak nevinná. My návrhy na smiřování slyšíme pořád, a každý jest náramně nevinný, každý je náramně jednoduchý, ale každý směřuje k tomu, konstruovati jistý právní stav v této zemi na který přistoupiti nemůžeme totiž, který se vysloví ve formuli: V českém území mají oba jazyky stejné právo, ale Němci nemusí znáti českého jazyka. My na to stanovisko se postaviti nemůžeme, a proto nemůžeme seznati v tom nějakého smiřovacího návrhu, a museli bychom proti tomu také protestovati.

Bylo zde proneseno také mínění, že prý podobným návrhem, jako zde byl učiněn, má se přivoditi snesitelný stav poslanců německých, jichž stav jest nesnesitelný, prože jsou na milost a nemilosť vydáni při volbách dle jednotlivých kurií a t. d.

Prosím Vás, pánové, otázka zřízení volebních kurií jest konečně takovou otázkou, o které se zde dá disputovati, ale která nikterak nesouvisí a nějakou milostí nebo nemilostí. Hledejte prosím, velectění pánové, v celém světě, kde jest nějaký parlament, aby nějaká národní menšina nebyla zastoupena v jednotlivých komisích a výborech jedině prostřednictvím neb z milosti, aneb následkem nějakého kompromisu s většinou. Podívejte se, velevážení pánové, do Vídně na radu říšskou. Dáváte tam právo jednotlivým národnostem, aby byly zastoupeny ex offo svými členy v jednotlivých komisích ?

Dáváte právo jednotlivým národnostem, aby byli svými členy zastoupeny v ministerstvu? Nedáváte. Tam si toho nepřejete! Ale přejete si toho ve Štýrsku, přejete si toho ve Slezsku a na Moravě? Nikde si toho nepřejete, jenom právě v Cechách, poněvadž jste zde v menšině.

(Abg, Dr. Funke ruft: Wird sind keine Minorität. Wir haben ein geschlossenes Sprachgebiet. ) Já jsem to již nejednou řekl, že má býti principu minority v naší legislativě zjednán průchod, jest to vážný a důstojný princip, jest to princip, který by vše přemohl, a mohl by napraviti v leckterém ohledu naše národní poměry, ale tento princip minority musí býti ve veškerém státním zřízení konsekventně proveden. Vy žádáte princip ochrany na sněmu v královském hlavním městě Praze, ale, kde jste ve většině, tam toho neznáte, tam znáte pouze princip znásilňování a princip nejhrubší a nejbrutálnější majority.

(Abg. Dr. Funke ruft: Wir müssen ja nicht hier sein! Wir können ja nach Hause gehen!)

A z těchto důvodů nemůžeme při tomto prvním čtení pro Váš návrh hlasovati a, jestli pan dr. Funke na mne hrozí, tak se ho táži, jestli on jako purkmistr města Litoměřic, kde jest velká menšina česká, zjednává této české minoritě tlumočníka v sezení obecního zastupitelstva a při vyhláškách obecních, aby dorozuměti se mohli češi litoměřičtí s německou správou. - Oni toho neznají a nepotřebují mně vyhrožovati. - Toto vyhrožovaní jest beztoho k smíchu. - To se nedá žádati nikde! Chcete-li, pánové, skutečně zjednati poměry na principu a ochrany minority, my Vám podáváme k tomu ruku. Ale musí býti jak minority české tak i minority německé stejným právem hájeny; na tomto základě jest dohodnutí možné, ale na tom základě, abych tak řekl, protivného, neustáleného vedení stesku na potlačování Vaše v tomto sněmu nemůže býti řeči, poněvadž Vás nikdo nepotlačuje a potlačiti nemůže.

Já jsem slyšel při této debatě, - a proto ujal jsem se slova, abych se proti tomu ohradil takový projev také od jednoho pana poslance vykřiknouti, jako bychom nebyli mezí slušnými lidmi, a jako bychom se slušnosti nenaučili.

My se nebudeme říditi podle těch pánů a já používám této příležitosti, když jsem se dostal ku slovu, a prosím za odpuštění nejvyššího pana maršálka zemského, že tak činím, ačkoli to k tomu nepatří, abych co nejrozhodněji protestoval, že se odvážil jeden pan poslanec interpellaci na nejvyššího pana maršálka v mé jméno a mou osobu uvésti v souvislost s falšováním úředních listin, poněvadž pokládám to za urážku, kterou dotčený pán aneb ten, který to napsal, nemůže zodpověděti a prohlašuji, že pokus takový stojí tak hluboko pode mnou, co se týče morální výše, že o tom vůbec nebudu mluviti. (Abg. Dr. Schreiner ruft: Aha, Wršowitz hat gewirkt. )

To jest ta německá noblessa, že se urážejí v interpelacích poslanci a přísedící zem. výboru bez jakékoli příčiny. Já toho pána vyzývám, aby, má li česť v těle, mne to dokázal, kde jsem to zfalšoval aneb se zfalšování súčastnil. To jsem prohlásil v tomto sněmu, aby se to jedenkráte veřejně na pranýř přibilo, aby se podobné věci nemohly opakovati.

Z důvodů, které jsem vylíčil, budeme hlasovati proti přikázání návrhu komisi. (Hlučné Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu jest přihlášen p. posl. dr. Vašatý. Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Vašatý (za všeobecného nepokoje): Slavný sněme! (Po přestávce. ) Pánové, dovolte, abych mohl mluviti. Byl jsem velmi překvapen a také z překvapení jen se hlásím ke slovu. Největší mé překvapení bylo, když jsem slyšel odůvodňovaní z úst bývalého, z dávných let mně známého, tak vážného parlamentáře, jako jest p. dr. Nitsche. Tu jsem se nemohl zdržeti, abych nedal svému přesvědčení výrazu.

Vážený tento pan zástupce lidu německého z Čech, odvolával se na způsob ve sněmu tyrolském, (Hlas: On jest Tyrol!) a zdá se mně, pánové, že ani jiného důvodu pro sebe, pro svůj návrh nepřivedl, ale uvažme, pánové, jak je to v tom sněmu tyrolském, jak se to stalo? Tam chtěla udržeti většina svou menšinu vlašskou, Italiány, ve sněmu a také většina jim to připověděla, že bude majorita ve sněmu, která jim vyhoví, a všecko to vyhovění se také stalo a pánové, to mělo za následek, že právě potom Vlaši vystoupili ze sněmu a že zachovávají trpnou politiku, a to je to smíření, poněvadž byl z páchán veliký nesmysl, a to tam trvá již 9 let.

To trvání jest takové passivní, že se to právo tam ani nevykonává. Ten důvod, který p. dr. Nitsche uvedl, není důvod pražádný, to jest důvod velmi odstrašující, abychom takovým počátkům se vzpírali všemožně. (Posl. dr. Krajník: Tam jest Italia irredenta, my ale nejsme Bohemia irredenta!)

Pánové věřte, tam jest Italia irredenta a tady jest Germania irredenta. To jest, pánové, začátek dělení a dovolte, abych k tomu přihlédl poněkud blíže; pánové jsou v jakési horečce dělení, začalo v roku 1880 návrhem Herbstovým a Plenerovým, tenkrát však vláda prohlásila se naprosto rozhodně hned z počátku proti všemu dělení, že by to bylo zkázou říše, a, pánové, pamatujete se tenkrát na varování tehdy nejvěhlasnějšího státníka v Rakousku aspoň nejprohlédavějšího, nebožtíka hraběte Clama Martinice. Ten pánové nad tím spínal ruce a mluvil proti tomu s celým přesvědčením, že by to byl začátek konce této říše. Také jsou nezapomenutelná slova Jeho Jasnosti, která pronesl v panské sněmovně r. 1887, kdy se zápalem vlasteneckým dokázal, že by to mělo tentýž výsledek, že by tato říše rozplynula se a musela se rozplynouti v atomy. Daes pánové appetitus edendo venit u pánů Němců a já se tomu ani nedivím za nynějších okolností.

Situace jest docela změněná, nebo co slyšíme z Vídně? Vláda sama se prohlásila, že bude české království děliti na 3 území, vždyť v samé vládě mají pánové podporu a tu se nedivte jejich apetitu, že pořád roste a ještě poroste; ale udivení jest u mně a to ještě větší z Vás pánů kollegů českých zástupců; nebo pánové, když Vám vláda ohlašovala děleni, Váš řečník neměl ani slova, aby se proti tomu ohradil. Váš řečník pomlčel o tom dělení A tu se přece mělo hned říci stanovisko staré historické, státoprávní českého národa, mělo se říci, že to není možno, že vláda učinila něco, k čemu neměla svoleni a čemu jste podle usnesení svého z 19. prosince všemi silami se měli ohraď ti. Tu jste měli dělati oposici. Teď se nedivím že přicházejí Němci se svým návrhem. Jednou vláda to prohlásila napřed, oni jen pokračují. Kam to děiení půjde, to ví Bůh, v tomto státě.

Konstatuji, že když to vláda prohlásila, nikdo ani nehlesl, a i dnes jsem mě za to, že zde nebudu mluviti, ale bezohlednosti náhledů a odůvodňování posl. Nitsche mne jaksi vyplašila.

Pánové! Po 36 let jsme tady jednali dle jednacího řádu, jako jednáme dnes, a v dřívějších letech, když jste zde byli sami, alespoň po celou řadu let, nechtěli jste míti tlumočníka. Když jste panovali Vy liberálové, utlačovali jste nás, a chtěli byste to provozovati i dnes. Teď po 36 letech přicházíte. To jest následek, že čím dále tím více politická situace v království Českém a v celé říši utváří se nebezpečněji a hrozivěji. Pomyslete jen, co by to mělo za následek, když bychom návrh tento podporovali při 1. čtení, muselo by se ve Vídni zavésti 8 tlumočníků pro 8 jazyků a ti by museli míti pomocníky, muselo tam by osmero stenografů. Takový parlament by neměl místa v celé vídeňské radnici, to jest hotový nesmysl.

Takoví tlumočníci by se museli zavésti ve všech sněmích v Haliči, v Bukovině, v Štýrském Hradci, v Gorici, kde se nedovoluje ani slovinsky mluviti, ve Štýrsku upírají liberálové Slovanům stejného práva.

Pán Bůh je tam postavil, a proto jest tam jazyk slovanský oprávněn podle čl. 19. státních zákl. zákonů. Vy špiníte svou minulosť i minulosť svých předků, že takovýmto způsobem surovým, nelidským i svou německou kulturu ukazujete. Neněmeckým národům nechcete ani jejích jazyk přiznati. Vy chcete je míti národy zvířecími, a to jest nebezpečným pokrokem století 19., že takovým. způsobem rabiátským, jako Momnsen, chcete prováděti svou kulturu. Co jste udělali ve Vídni ? Tam nejsou žádní tlumočníci, tam máte výhradní právo.

Rozbili jste parlament svou kulturou, a chcete rozbíti všechny sněmy, celý parlamentarismus v Rakousku a chcete to jako státní strana, a jest to pro Vás hanba jako pro státní stranu. Chcete udělati v celé říši chaos a anarchii. Ale český národ nikdy toho nedopustí. Nikdy se nepodá. Dokud národ Ćeský bude míti krev i ducha, nedopustí toho, jest to marné. Ani veliká říše německá Vám nepomůže, poněvadž Slovanů jest většina. Tím jsem domluvil. Styděti byste se mohli za to. (Výborné!)

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu se přihlásil dále p. posl. princ Lobkovic.

Es hat sich der Abg. Ferd. Prinz Lobkowitz zum Worte gemeldet. Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. Prinz Lobkowitz: Hoher Landtag! Ich habe mir das Wort erbeten, um auch unsern Standpunkt in dieser Angelegenheit zu präcisieren, dass wir uns - ich muss es sagen - im Widerspruch zur Haltung, die wir in den letzten Tagen, schon wiederholt auf der ander anderen Seite dieses hohen Hauses gesehen haben, wo die Herren mit einer gewissen Confequenz gegen die meisten - ich kann es wohl sagen Anträge bereits in erster Lesung gestimmt haben, dass wir mit diesem Vorgehen im Großgrungbesitz nicht einverstanden sind und dass wir auch hier in dieser Angelegenheit nicht in erster Lesung diesen Antrag begraben wollen. Nachdem jedoch in unserem Landtage bereits eine Commission existirt, welche die Aufgabe hat sich mit Aenderungen der Geschäftsordnung zu befassen, so erlgube ich mir den Antrag zu stellen: Der hohe Landtag wolle beschließen, der Antrag des Abg. Dr. Nitsche und Genossen wird der bestehenden Commission zur Aenderung der Geschäftsordnung zugewiesen.

Dovoluji si učiniti formální návrh, aby návrh posl. dra Nitsche a soudruhů byl přidělen stávající komisi pro změnu jednacího řádu.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort? Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokovaní za skončené.

Ich ertheile das Schlusswort dem H. Antragsteller.

Abg. Nitsche: Hohes Haus! Hoher Landtag! Wie schön wäre es, wenn mein Antrag bereits angenommen wäre. Sonst wäre ich in der Lage gewesen, den Aussprüchen des Abg. Dr. Herold und des Dr. Vašatý in entsprechender Weise entgegentreten zu können.

Sie sehen, wie dringend die Annahme dieses Antrages ist, gerade aus dem Vorgange, der sich jetzt unmittelbar abgewickelt hat.

Ein Herr hat die Güte gehabt, mir ein paar Schlagworte mitzutheilen und mir freiwillig ein Dolmetsch zu fein, und da möchte ich mir nur ganz kurz zu betonen erlauben, dass auch in diesem Falle idem non est idem, das vollständig aufrecht bleibt der Reichsrath und der Landtag lassen sich nicht vergleichen. Uns zu Liebe sprechen Sie im Reichsrathe nicht deutsch. Sie sprechen auch hie und da in Ihrer Sprache. Es steht Ihnen vollständig frei zu sprechen, wie Sie wollen. Und wenn wir heute die čechische Sprache im Reichsrathe als Vermittlungssprache haben würden, so würden mehr slavische Herren den Herrn, der da gesprochen hat, nicht verstehen. So etwas muss ich doch wissen, ich bin seit 1877 im Reichsrathe. Ich weiß, wenn in čechischer Sprache gesprochen wird, dass ein Serbokroate oder ein Slave, Slovene, ein Ruthene das nicht versteht, (Rufe: Ein Pole wohl auch nicht!) während wir uns sehr gut verstehen, ob wir nun am Gestade des Bodensees oder dort in Tetschen-Bodenbach unsere Flur bebauen.

Ich will mich nicht weiter aufhalten. Klar ist, dass die čechischen Herren es a limine abweisen, indem sie sagen: Wenn wir heute den Antrag des Abg. Šťastný und andere unserseits a limine abgewiesen haben, so haben wir nicht die Achtung dem Antragsteller gegenüber verletzen wollen, sondern wir wollten nur nicht die Kommissionen, die ohnehin genug zu thun haben, mit solchen Anträgen belasten, aus denen nichts besonders Hervorragendes hervorkommen wird. Das ist ein ganz correcter Parteistandpunkt.

Ich danke dem Herrn Vorsprecher, dem Herrn Fürsten Lobkowitz, der eine Art Vermittlung eingenommen hat.

Ich erkläre, meinen Antrag wohl aufrecht zu erhalten, bitte aber in zweiter Linie meine verehrten Freunde auf dieser Seite, die gütigen Herren, die uns unterstützen wollen auf jener Seite, für den zweiten Antrag zu stimmen, aber dem Herrn Vorsprecher čechischerseits und denjenigen, die in so maßloser Weise meine von Haus aus so ganz ruhig und bescheiden angelegten Worte (Abg. Wolf: 12 pZt. ) angegriffen haben, erlaube ich mir einen Satz zu nennen und der heißt: "Das čechische Volk wird in seinem Ubermuthe Schiffbruch erleiden. " Ich habe das nicht gesagt, aber das ist von Ihrem undankbar verlassenen Dr. Rieger, der hat das schon vor Jahren gesagt. (Ruse: Sehr richtig! Händeklatschen. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, aby ráčili zaujmouti svoje místa.

Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

Podotýkám, že jsem opomenul prve učiniti stran formálního návrhu knížete Ferdinanda z Lobkovic dotaz na podporu.

Ich bemerke, dass ich früher unterlassen habe, bezüglich des formalen Antrages des Herrn Prinzen Ferdinand Lobkowitz die Unterstützungsfrage zu stellen.

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, aby pozdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist nicht hinreichend unterstützt.

Návrh není dostatečně podporován

(Abg. Wolf ruft: Ja wo sind denn die gütigen Herren?)

Wir übergehen zur Abstimmung.

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest formální návrh, který zní v ten smysl, aby návrh, který se nachází v projednáni, byl přikázán 12tičlenné komisi, do níž by volila každá kurie po 6 členech a celá sněmovna 6 členů.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahin geht, dass der in Verhandlung stehende Antrag einem Ausschusse zugewiesen werde von 12 Mitgledern, von welchen jede Curie je 2 und das ganze Haus 6 Mitglieder in die Kommission zu entsenden hat.

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrag des Herrn Abg. Nitsche zustimmen, die Hand zu erheben.

Ich bitte aufzustehen.

Žádám za zkoušku opačnou.

Ich erfuche um Gegenprobe.

Návrh jest zamítnut.

Der Antrag ist abgelehnt.

Příští předmět denního pořádku jest volba 4 členů, komise pro záležitosti jazykové celým sněmem.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die Wahl von 4 Mitgliedern der Kommission für Sprachenangelegenheiten durch den ganzen Landtag.

Žádám pány verifikátory, by ráčili předstoupiti.

Ich ersuche die Herren Verifikatoren vorzutreten. (Läutet. ) Ich ersuche die Stimmzettel einzusammeln.

Žádám, by lístky byly sbírány. (Děje se. - Es geschieht. )

Skrutinium se provede až po sezeni.

Das Scrutinium wird nach der Sitzung durchgeführt werden.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemské banky o zprávě výboru zemského o upravení platů vrchního řiditele a stálých řiditelů zemské banky království Českého.

Nächster Gegenstand der Tagesorbnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für die Angelegenheiten her Landesbank über den Bericht des Landesausschusses, betreffend die Regelung der Bezüge des Ober-Direktors und der ständigen Direktoren der Landesbank des Königreiches Böhmen.

Zpravodajem je pan poslanec Holče, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Holče: Slavný sněme Po pětiletém trvání Zemské banky byl rozvoj její agendy a činnosti tak netušený, že zvolení ředitelé banky této obrátili se na zemský výbor s podáním, v kterém upozorňovali, že platy a remunerace placených ředitelů stalých nejsou v souhlase s návalem a rozvojem práce této banky.

Zemský výbor na pokyn tento dal vypracovati nový služební řád a předložil jej sněmu dne 8. února 1896.

Komise pro záležitosti Zemské banky zabývala se touto záležitostí a vypracovala nový elaborát o služebních poměrech placených ředitelů, avšak bohužel, velectění pánové, trvání našeho zemského sněmu je vždy takové, že záležitosti mnohem důležitější než tato nepřicházejí obyčejně na přetřes. Tak se stalo, že za r. 1896-97 záležitost tato vyřízena nebyla a přidělena byla komisi pro záležitosti banky zemské i roku letošního.

Komise pro záležitosti zemské banky uznávajíc a seznavši rozvoj zemské banky za posledních 8 let, vypracovala znovu předlohu tuto ke slavnému sněmu a dovoluji si Vás upozorniti jenom na následující rozvoj Zemské banky.

Reservní fond, který obnášel r. 1893 teprve 22. 000 zl., stoupl koncem r. 1896 na 346. 000 zl. a r. 1897 na 526. 000 zl.

Vklady na běžný účet, které činily r' 1890 pouze 2, 450. 000 zl., stouply koncem r. 1896 na 29, 227. 000 zl. a r. 1897 docela

na 39, 441. 000 zl.

Pokladniční poukázky činily r. 1890 pouze 570. 000 zl., koncem r. 1896 však již 1, 500000 zl., a r. 1897 již 2. 755. 000 zl.

Vkladní knížky stouply z 130. 000 zl. koncem r. 1896 na 2, 457. 000 zl, r. 1897 již na 3, 031. 000 zl.

Kommunální dlužní úpisy, které obnášely r. 1891 pouze 1, 882. 000 zl., obnášely r. 1896 již 35, 723. 000 zl. a r. 1897 jíž 51, 392. 000 zl.

Zápůjčky melioračni, které činily roku 1890 pouze 54. 000 zl., činily koncem roku 1896 již 2, 292. 000 zlatých a roku 1897

2; 802. 000 zl.

Zápůjčky železniční činí 23, 067. 000 zlatých.

Úhrnný eskompt roční, který činil r. 1890, v prvním roku činnosti Zemské banky, pouze 6, 542. 000 zl., dosáhl koncem roku 1896 obratu 64, 415. 000 zl. a r. 1897 docela 87, 889 000 zl.

Obrat pokladniční, který podává nejlepší odraz činnosti a rozvoje Zemské banky a podle kterého nejlépe se dá posouditi, jaká práce v zemské bance panuje, činil r. 1890 pouze 74. 539. 000 zl. a koncem r. 1896 - 738, 779. 000 zl. a koncem r. 1897 více než celou miliardu zl.

Podotknouti musím, že původně přijatý druhý placený ředitel p. dr. Lirsch přijat byl podle smlouvy v roce 1889 se služným 5000 zl., příbytečným 1000 zl. a kvinkvenálkami po 500 zl.

Komise pro záležitosti zemské banky upravila také ve smyslu této první úmluvy se zemřelým p. ředitelem drem Lirschem plat nynějšího p. ředitele dra Lošťáka a komercielního ředitele p. Procházky.

Uvážíme-li, že platy vrchního ředitele a placených řiditelů zemské banky jsou u porovnání s platy ředitelů bank privátních a i jen disponentů menších bank a menších ústavů a i jednotlivců v tak velkém nepoměru, tedy zajisté přistoupíte na návrh komise pro záležitosti zemské banky a povolíte navržené zvýšení služného a přijmete návrh, který zní:

Slavný sněme, račiž se usnésti takto: Výbor zemský se zmocňuje, aby dodatkem ku smlouvám ze dne 21. listopadu 1889, ze dne 13. prosince 1889 a ze dne 27. října 1892 uzavřeným s vrchním ředitelem zemské banky p. JUDrem Karlem Mattušem a se stálými řediteli pp. Františkem Procházkou a JUDrem Janem Lošťákem, učinil s těmito řediteli dodatečné úmluvy, kterými by jich požitky byly znovu upraveny s platností od 1. ledna 1898 a sice takto:

a)  vrchnímu řediteli: na 8000 zl. ročního platu, bytu naturálního (pokud by se mu bytu naturálního nedostalo, příbytečného 1500 zl. ) s právem k pětiletým příplatkům po 800 zl.

b)  každému z obou stálých ředitelů na 5000 zl. ročního platu, 1000 zl. príbytečného s úplným zachováním práva k pětiletým příplatkům služebním, jakéž dle posavadních smluv služebních jim přísluší, tudíž k příplatku, jehož dle smluv těchto již nabyli aneb budoucně nabýti mají, s tou však modifikací, že p. dr. Jos. Lošťák nabývá práva na první přídavek pětiletý, jakožto přídavek osobní od i. ledna 1896 a že příští přídavek pětiletý má býti splatným dne 1. ledna 1900.

Lemdtagssecretär Höhm (liest): Die Commission für Angelegenheiten der Landesbank stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle Folgendes beschließen:

Der Landesausschuß wird ermächtigt, im Nachhange zu den mit dem Oberdirektor der Landesbank, Herrn JUDr. Karl Mattuš und mit den ständigen Direktoren, Herren

Franz Procházka und JUDr. Johann Lošťák abgeschlossenen Verträgen vom 21. Novemb.

1889, vom 13. December 1889 und vom 27.

Oktober 1892 mit diesen Direktoren Nachtragsvereinbarungen zu treffen, durch welche die Bezüge derselben mit der Geltung vom 1. Jänner 1898 angefangen neu, und zwar folgendermaßen geregelt werden:

a)  die Bezüge des Oberdirektors: 8000 fl. als Jahresgehalt, eine Naturalwohnung (solange ihm eine Noturalwohnung nicht zugewiesen wird, ein Ouartiergeld von 1500 fl. ) nebst Anspruch aus Quinquenalzulagen von je 800 fl.

b)  die Bezüge eines jeden der beiden ständigen Direktoren: 5000 fl. als Jahresgehalt, 1000 fl. als Ouartierzulage mit der

vollen Wahrung der Ansprüche derselben auf die ihnen gemäß des gegenwärtigen Dienftverträge zustehenden, also bereits erworbenen oder erst in Hinkunst erwerbenden Quinquennalzulagen sür Herrn Dr. Johann Lošťák jedoch mit der Begünstigung, dass er in den Bezug der ersten Zulage unter dem Titel einer Personalzulage schon vom 1. Jänner 1896 gerechnet zu gelangen und der Verfall der nächsten Quinquennalzulage am 1. Jän. 1900 einzutreten habe.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, prohlašuji tištěné návrhy komise za přijaty.

Ich erkläre die gedruckten Commissionsantrage für angenommen.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht über das Ansuchen der Gemeinde Daměnic um Ausscheidung aus dem Gerichtsbezirke Wlaschim und Zuweisung zum Gerichtsbezirke Jungwožic.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komice pro záležitosti okresní a obecní o zprávě zemského výboru o žádosti obce Daměnic za vyloučení ze soudního okresu Vlašímského a přidělení k soudnímu okresu Mladovožickému. Zpravodajem jest pan posl. Dostál. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dostál: Slav. sněme! Zpráva komise pro obecní a okresní záležitosti v příčině žádosti místní obce Daměnic za vyloučení ze soudního okresu Vlašímského a přiděleni k okresu Mladovožickému nalézá se tištěná v rukou členů tohoto slavného sněmu.

Z té příčiny mohu se obmeziti jen na několik málo stručných poznámek a sice v první řadě dovoluji si vytknouti, že k návrhu na příznivé vyřízení, který komise ve věci té činí, vedly hlavně zájmy komunikační a Že veškeré, jak samosprávné, tak i politické úřady ve věci té souhlasnými se býti prou kázaly.

Pouze jediné zastupitelstvo okresu mladovožického, kam obec ta přidělena býti má, prohlásilo se záporně bez udání závažných důvodů.

Z příčiny té činí komise pro obecní a okresní záležitosti návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti:

Žádost místní obce Daměnické za vyloučení z obvodu c. k. okresního soudu ve Vlašimi a za přidělení k obvodu c. k. okresního soudu v Mladé Vožici, vrací se dle znění § 2. zákona ze dne 11. června 1868 ř. z. č. 59 slavné vládě s dobrým zdáním, že vzhledem k místním a obchodním poměrům bylo by prospěšno a žádoucno, aby jmenovaná obec ze soudního okresu Vlašímského byla vyloučena a k soudnímu okresu Mladovožickému přidělena.

II. Zákon

daný dne ............

pro království České v příčině vyloučení místní obce Daměnice z obvodu okresního zastupitelstva Vlašimského a přidělení obce té k obvodu okresního zastupitelstva Mladovožického.

K návrhu sněmu Mého království českého vidí se mi na základě §§ 2. a 5. zákona o okresních zastupitelstvech ze dne 25. Července 1864. (č. 27 zák. a nař. pro království české) naříditi takto:

§ 1.

Místní obec Daměnice, skládající se z osad Daměnice a Rozejny, vylučuje se z