lichen Zustände für eine Zeit durch eine allgemeine Verfügung beseitigte (Abg. Wolf ruft: Zurückziehen vor dem Pobel!)

Der von den Herren Interpellanten behauptete Widerspruch zwischen dieser Verfugung und meiner Erklärung über das Recht des Farbentragens ist nicht vorhanden. Die Vereine haben dieses Recht, die Ausübung desselben ruht lediglich, insolange die außeren Verhaltnisse dies unbedingt notwendig machen Einen Anspruch, dass derlei Rechte seitens des Staates unter allen Umstanden geschützt werden mussen, gibt es nicht.

Dass die Polizei aber nicht das Recht hatte, ein derartiges Verbot zu erlassen, dieser Ausspruch kann doch nicht ausrecht erhalten Werden. (Abg. Wolf: Echt österreichischer Rechtsständpunkt! Große Unruhe. )

Gesetzt den Fall, das Erscheinen der Studenten wurde täglich einen wirklichen Aufruhr in der Stadt hervorrufen, wurden die Herren Interpellanten bei der Ansicht bleiben, dass die Sicherheitsbehörde alle Vorkehrungen zu treffen hatte, um dieses Anfrührs Herr zu werden, dass sie aber, und wenn auch diese Zustände noch so lange dauern sollten, nicht befugt sei, mit einem Verbote gegen die wenn auch unschuldige Veranlassung vorzugehen.

Die Herren Interpellanten sind eben in dem Irrthume zu glauben, dass die Behörde nur Unrechtmäßiges und Ungesetzliches verbieten kann.

Es muss ihnen aber auch bekannt sein, dass ähnliche Verbote des Tragens von Abzeichen ja gar nicht so selten sind; wie oft wird Vereinen das Tragen der Abzeichen der Ausflugen untersagt. - Nimand stoßt sich daran, dass die Polizei beispielsweise gelegentlich das Betreten öffentlicher Plätze für eine bestimmte Zeit verbietet, obwohl an und für sich Jeder mann das Recht hat, dieselben zu betreten. Die Praxis spricht vollkommen für die Auffassung der Polizeidirection. Die Polizei und in letzter Linie ich, wir sind verantwortlich für die Aufrechterhaltung der Ruhe und Ordnung. Mich werden sie verantwortlich machen, wenn Ruhestorungen thätsächlich eintreten, wenn bedeutendere Beschädigungen fremden Etgenthums vorkommen, wenn es bedauerlicher Weise zu Verletzungen von Personen kommen sollte, wenn deutsche Studenten wirklich verwundet oder geschädigt würden. Die Mittel zu wählen, um solchen Ereignissen vorzubeugen, das soll mir aber nicht freistehen. (Abg. Wolf: Nächstens werden Sie das Deutsch sprechen verbieten!)

Bei aller Anerkennung der Rechte der Studenten - hoher als diese steht in der jetzigen kritischen Zeit die Notwendigkeit, Ruhe und Ordnung ausrecht zu erhalten. Die Bevölkerung und vor Allem auch die deutsche Bevölkerung will Ruhe, verlangt, dass den Störungen derselben vorgebeugt werde; hiefur werden auch alle Mittel angewendet werden und die Ruhe und Ordnung muß hier unter jeder Bedingung aufrecht erhalten werden. (Abg. Wolf: Da muß vor Allem ein anderer Statthalter her, dann wird schon Ruhe werden. Rufe: So ist es! Große Unruhe. )

Wenn in der Interpellation behauptet wird, die Kundmachung sei durch fremde, am Donnerstag geübte Einflusse veranlasst worden, so kann ich mich begnügen, darauf zu verweisen, daß bereits Mittwoch in der Conferenz mit den Vertretern der deutschen Hochschulen das Verbot für den Fall angekündigt wurde, als sich die Studentenschaft die gewünschten Beschränkungen nicht auferlegen wollte.

Bei Würdigung des Gesagten ist die Annähme einfach ausgeschlossen, dass die Absicht besteht, die Rechte der deutschen Studenten zu verkümmern. Die Maßregel ist eine ganz allgemeine, betrifft slavische Vereine so gut wie deutsche und auch alle Privatpersonen, sie ist eine provisorische, veranlasst durch das Zusammentreffen einiger für die Aufrechthaltung der Ruhe besonders ungunstiger Umstände. Die verfugten Beschränkungen sollen nicht lange dauern. Die Regierung legt zu großen Werth darauf, dass die altehrwurdige Universität Prags blühe, als dass sie dauernde Beschrankungen alter Freiheiten und Rechte der Studenten in Aussicht nehmen könnte. Ich darf im Gegentheil hoffen, dass der Eintritt ruhiger Zeiten bald die Möglichkeit bieten werde, die volle Freiheit zurückzugeben.

(Abg. Wolf ruft: Jetzt werden wir gleich wieder ganz ruhig sein! Ruf: Der čechische Pobel herrscht! Abg. Wolf ruft: Ein Statthalter, der vor dem Pobel auf eine solche Weise sich zurückzieht, ist seinem Amte nicht gewachsen! Ruf: So wird das Gesetz respectiert Der Pobel siegt!)

Oberstlandmarschall (lautet). Ich bitte um Ruhe! Wir übergehen nun zur Tagesordnung.

Přejdeme k dennímu pořádka.

Konstatuji, že slavný sněm jest způsobilý usnášeti se.

Ich constatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Aus der Tagesordnung steht die Fortsetzung der ersten Lesung des Antrages Schlesinger.

Na denním pořádku nalézá se pokračování v prvním čtení návrhu p. poslance Schlesingra.

Nachdem in der vorigen Sitzung zuletzt ein Redner gesprochen hat, welcher für den Antrag eingetragen war, so gelangt nunmehr zum Wort ein Redner der gegen den Antrag eingetragen erscheint.

Jelikož v předešlém sezení naposled řečnil pan řečník, který byl zapsán pro návrh, přijde nyní k slovu pan řečník, který jest zapsán proti návrhu.

Dávám slovo panu poslanci dru. Koldinskému.

Posl. dr. Koldinský: Slav. sněme!

Sněm král. Českého nalézá se ve znamení německého diktátu, německých hrozeb, německého zlehčování a snižování všeho českého. (Tak jest!)

Nadiktovali si toho ti velect. pánové z německých lavic věru dosti.

Jazyková nařízení mají býti neodkladně zrušena, každý německý Cato začíná a končí svou řeč: Ceterum autem censeo de linguis utendis decreta esse delenda.

Ano, posl. Wolf si poručil ještě mnohem více, "Staatssprache" německá má býti okamžitě zavedena jako jazyk úřední v král. Českém.

Pan posl. Leitner dokonce vypátral, že "Staatssprache" německá nalézá se ve fundus instructus rakouského státu. Já vím, že z Prahy do Vídně mnoho nám bylo odvezeno, co jest cenného, ale že německou "Staatssprache" z Prahy do Vídně neodvezli, o tom jsem přesvědčen, protože, kdyby ta zde byla bývala, jistě by ji zde byli nechali.

Poslanec Wolf poručil si, abychom upustili od státního práva; máme uznati uzavřené území, snad mají již dokonce vyhlídnutého místodržitele v osobě pana posl. Iro. (Posl. Březnoyský: Kdo ví, zda by mu to Wolf přepustil!)

Posl. Wolf chce dokonce nám pohltiti místodržitele království Českého. (Hlas: Toho ať si vezmou!)

Jiné a jiné věci si ještě němečtí páni naporoučeli.

Ani smáti se nesmíme, kdy chceme a jak chceme.

Na velkostatkářských lavicích mají páni poslanci poslouchati německého řečníka, avšak když mluví některý velkostatkář, odejdou němečtí pánové ze sněmovny.

Místodržitel, jakmile podají němečtí poslanci interpellaci, musí ihned dáti odpověď, třebas dle jednacího řádu sněmovního ani k tomu povinen není.

Ale co jest jim vůbec do jednacího řádu, co jest jim vůbec do zákonů, zde má platiti německá vůle a ta musí býti zákonem a jednacím řádem. (Posl. Wolf volá:

Das ist eir seiner Schauspieler!)

Neklamte svět, velectění pánové. Vy nemáte příčinu býti žalobníky na sněmu království českého. Jedině zástupcové národa českého mají příčinu býti zde žalobníky, ano ti mají právo žalovati na Vás, na vlády rakouské a na říši rakouskou. (Výborně!)

Zástupcové českého národa mají spravedlivou příčinu žalovati na Vás, pánové na německých lavicích, poněvadž, jak Vy se chováte v tomto království, tak se nechovají ani nepřátelé za čas války v nepřátelské zemi. (Výborně!)

Vy nenávidíte a opovrhujete vším, co jest české, a kdyby Vaše záští otravovalo, tak bude z celého království českého jediné české pohřebiště. A což ty nebohé naše menšiny, kterým osud krutý usoudil, aby žily mezi nimi! Církev zná mučenníky křesťanské, ale naše uzavřené území zná české národní mučenníky. A tu samou zášť, kterou živíte od pokolení k pokolení k národu českému, tu samou zášť živíte proti království českému. Království České jest pro ně pouhou provincií. Vy jste také jedině překážkou, že ačkoli panovník bude slaviti 501eté jubileum své, přece ještě se nedal za krále Českého korunovati.

To věru, pánové, nesvědčí o Vaší lásce, o Vaší věrnosti k tomuto království!

Ostatně němečtí pánové se tím netají! Pan poslanec Funke uvedl také pro to důvody. Pravil, že nelze stejně mluviti o českém státním právu a zároveň o rakušanství, že se nesrovnává české státní právo s rakušanstvím. Pánové, panovník rakouský je zajisté dobrým Rakušanem. a ten nejednou uznal naše české státní právo, a jest zapotřebí častěji v tomto slav. sněmu jeho slova připomínati. Tak v reskriptu ze dne 12. září r. 1871, kde praví: "Majíce v paměti státoprávní postavení koruny české a jsouce sobě povědomí slávy a moci, kterouž tato koruna nám a předkům našim propůjčila a mimo to jsouce pametlivi neoblomné věrnosti, s kterou obyvatelstvo země České každé doby trůn náš podporovalo, uznáváme rádi práva tohoto království a jsme hotovi toto uznání přísahou naší korunovační obnoviti. "

Tedy, pánové, neviděl-li panovník rakouský nebezpečí žádného v uznání státního práva českého, pak myslím, že nemusí je viděti ani pan poslanec Iro, Schönerer, Wolf, poněvadž zajisté oni tito Rakousko nemají radši než ho má sám panovník.

Proto, pánové, nadarmo své otčímství k tomuto království maskou rakušanství zakrýváte. Je to záští, které Vám brání, abyste spolupůsobili k tomu, aby tomuto království byla jeho práva vrácena.

Vám jest co děkovati, pánové, že sněmu království českého, který rozhodoval kdysi o trůnech evropských, dnes jest ponecháno v jeho kompetenci, leda rozhodovati o nějakém místě inspektíra zemské stravovny nebo cestáře, jemuž kdysi příslušelo právo povolovati říši daně, vojsko, jest ponecháno v kompetenci se usnášeti, jak zaplatiti dluhy zemského hospodářství.

Vám se mohou poděkovati jak němečtí tak čeští sedláci za tu finanční tíseň, za ty dluhy v zemském hospodářství.

My ale žalujeme od let na tomto sněmu také na vlády rakouské.

Vlády rakouské mají vždy sice ministra spravedlnosti, ale spravedlnosť k českému národu nekonají nikdy. (Výborně. ) Kdyby té spravedlnosti bylo, kolik by Vás německých zástupců sedělo tam na těch německých lavicích (Výborně), ať již počítáme dle počtu obyvatelstva, ať již dle poplatnosti.

Kdyby bylo té spravedlnosti, mohlo by se ještě dnes mluviti o tom, že náš jazyk český teprve má býti jazyku německému rovnoprávným před úřady v tomto království ?

Posl. Wolf prohlásil ve faktické poznámce při návrhu hraběte Buquoye, že již národ německý pozbyl trpělivosti. Náš národ český pozbyl již dávno trpělivosti. Národ český nebude více trpěti, aby zde Němec měl více práva než Cech, aby zde byla jen jediná píď, na které by nebyl Čech domovem, na které by byl cizincem. (Výborně!)

Žalujeme konečně v tomto sněmu království Českého i na říši, poněvadž ta říše dosud se nevyrovnala s královstvím Českým. Práva tohoto království zaručena jsou českou zemskou ústavou vladislavskou a rod Habsburský byl svobodnou volbou na základě této ústavy české povolán na trůn český a všichni králové od Ferdinanda I. až do Ferdinanda V. musili skládati korunovační přísahu, ve které se zavazovali za sebe a za své potomky, zachovávati práva tohoto království, a ještě dosud není zrušen kabinetní list posledního korunovačního krále Ferdinanda V., kterým zemím koruny České zaručen byl sněm ústavodárný, politická samostatnosť s odpovědnými vyššími úřady zemskými, nejúplnější rovnoprávnost.

Těchto, od králů českých zaručených práv se národ Český nikdy nevzdal a jestliže tato práva bez svolení sněmu království Českého byla převedena na říšskou radn, pak bylo spácháno státní násilí. (Tak jest!)

Národ český se tomuto státnímu násilí nikdy nepodrobil, a když poslancové jeho v r. 1879. vstoupili na říšskou radu, vstoupili tam se státoprávním ohražením, a panovník sám v trůnní řeči označil, že zástupcové českého národa vstoupili na říšskou radu s úplným zachováním svého právního přesvědčení.

To častěji připomenouti v tomto sněmu království českého jest zapotřebí, aby se tak lehce nepřecházelo přes státní právo české k dennímu pořádku. (Výborně!)

Jeden poslanec pravil: To jsou staré pergameny, staré smlouvy, ty již neplatí, ty vázaly snad panovníka, který je uzavřel, a nikoli jeho dědice. Kdyby podle této zásady se mělo jednati, pak by dědicové těchto panovníků neměli práva na tento trůn. (Výborně!)

Nemáme, pánové, odůvodněné příčiny stěžovati si, když panovník této říše nosí v titulech svých titul krále českého a o požadavcích a potřebách tohoto království se projednává za hranicemi a rozhodují o nich cizinci? (Výborně!) V tomto vyrovnání říše s národem českým leží ta otázka česká a buďte ubezpečeni, pánové na německých lavicích, že nebude klidu v této říši, pokud nebude tato otázka česká ku spokojenosti českého národa vyřízena. (Výborně!)

Bráníte se, pánové, federaci, ale uvažte, k jakým koncům to v této říši dospívá. Svazek obou polovicí říše se stále víc a více uvolňuje, ve sněmovně uherské spílá se Rakušanům lumpů, znaky rakouskouherské říše odstraňují se demonstrativně a hospodářsky je tato polovice říše od druhé polovice říše vysávána.

Jsou to povážlivé zjevy, když proneseno bylo na říšské radě slovo, aby Rakousko vstoupilo do takového poměru k Prusku, v jakém k němu jest Bavorsko a Sasko, a zde na sněmu království českého jeden poslanec mluvil již o tom, kdyby se Rakousko rozpadlo, že matka Germánie ujme se opět svých dětí, kteří tvoří část velikého mocného německého národa. To jsou smutné zjevy v Rakousku, a těm čeliti může jedině silné České království. (Výborně !)

Posl. dr. Werunsky uvedl pro rozdělení království Českého ten argument, že má-li stát dostáti úloze moderní správy že musí rozdělovati, (Posl. Březnovský: Oni jsou pro dělení! Vždyť volily socialisty!) a proto tedy že musí také rozděliti království české, a poukazoval na to, že i Francie byla nucena rozděliti zemi na departementy.

Když jedná se o království České, jsou páni pro theorii dělení, ale když jedná se o říši, tu by se najednou rozpadla, kdyby se mělo k federalisaci říše sáhnouti.

Nejlepším důkazem toho, jak vyhovuje centralismus této říše, jest, jak jste zřídili vídeňský parlament. Jeden německý pan poslanec ovšem pravil, že to není pravda, že tento vídeňský parlament jest nezpůsobilý ku dalšímu parlamentárnímu jednání. To učinili prý oni, aby dokázali, že není možno na něm parlamentovati dotud, dokud jim vláda nevyhoví, avšak jakmile vláda se obrátí a odčiní bezpráví na nich spáchané, že bude se moci parlamentovati znova, ale zapomíná, že, i kdyby vláda obrátila, že bychom pak začali zase my, tak že není pochybnosti, že tento parlament vídeňský jest v této říši ku další parlamentární práci nezpůsobilým.

A když již mluvím o tomto vídeňském parlamentu, tu chci se zmíniti také já o tom, proč pánové z německé strany činili výčitky našim zástupcům na říšské radě, totiž že odhlasovali lex Falkenhayn, a že zavolali dokonce policajty na poslance.

Pohlížím na věc tak, že když někdo obcuje se slušnými lidmi, má se také slušně chovati (Tak jest!), a tím více, když se nalézá v parlamentě a k parlamentární obstrukci že zajisté nenáleží, házeti kalamáře na presidium, nadávati, nožem ohrožovati bezpečnosť svých spolukolegů a když někteří se takto neslušně chovají, že opravdu nic jiného nezasluhují, než aby se na ně zavolal policajt, aby je vyvedl. (Posl. Dostál: Ochrana osobní svobody to vyžadovala!)

Jak malichernými jsou proti našim žalobám Vaše žaloby ve příčině jazykových nařízení. Již několik dní vedeme debatu o jazykových nařízeních a neslyšeli jsme dosud ničeho, v čem vlastně ta křivda a velké bezpráví, které se Němcům vydáním jazykových nařízení státi měly, záleží.

Jest to pochopitelno, vždyť před veřejností by v podivném světle se objevilo to bezpráví, které se Vám stalo a které bezpráví záleží v tom, že jazyk český má míti stejné právo před úřady v království českém jako jazyk německý, když jsme v tomto království počtem a poplatně silnějšími nežli Němci, nehledě ani ku historickému našemu právu na rovnoprávnost jazyka našeho.

Do komise, kde by se pak věcně o věci mohlo jednati, tam vstoupiti nechcete. Posl. Opitz udal také toho příčinu. Pravil, že nechtějí Němci proto do komise, že jest to, jako kdyby Cech vzal Němci na ulici kabát, a pak když Němec začne dělat rámus, mu řekl, aby nekřičel, že budou spolu vyjednávat a nabídl mu polovic.

Posl. P. Opitz, však zapomněl říci, že ten kabát, který Čech Němci na ulici vzal, byl Čechovi ukraden (Tak jest!) a že jest to od Čecha slušné, jestliže pak ještě nabízí tomu, kdo mu jej vzal, alespoň polovic.

Vždyť o nic jiného se nejedná dnes než o jazyk úřední v království českém, kterým byl až do bitvy bělohorské jazyk český, a když se nám tento český jazyk úřední ztratil, jest to od nás slušné, jestliže se s pány Němci chceme aspoň na polovic rozděliti, totiž, aby oba jazyky byly si před úřady a soudy zcela rovnoprávnými.

Nepatří prý upravení jazykových poměrů do sněmu království českého. Kdo jest však povolanějším, rozhodovati o tom, jak si máme jazykovou otázku v král. Českem upraviti, než zástupcové tohoto království.

Mají o tom rozhodovat poslanci z Horního nebo Dolního Rakouska, nebo ze Štýrska? Ti nám mají dělati zákonné předpisy, když potřeby a poměry v království českém ani neznají. A kde máme jednati s Vámi o jazykových nařízeních když ne na sněmu království Českého?

Říšskou radu jste tak zřídili, že, jak pravíte, není možno na ní parlamentovat.

Do kassina přece s Vámi nepůjdeme (posl. Březnovský volá: Wolf by tam také nešel. )

Nemáme prý právo žádati, aby jazyk český byl s německým rovnoprávný, poněvadž - dle posl. Wolfa - jest jazyk německý desetkrát cennější než jazyk český, protože prý jazykem tím mluví 80 milionů lidí. Pan dr. Eppinger mluvil včera zase jen o 60 mil. (Veselosť. ) Patrně se mu těch 20 mill. ztratilo snad někde na Kamerunu. (Veselost!)

Oba pánové ještě zapomněli, že království české není ještě žádnou provincií pruskou, že se jedná o upravení poměrů jazykových v tomto království českém a že musí proto býti brán zřetel jen na německé příslušníky tohoto království českého, kteří zde skutečně bydlí.

Pan dr. Eppinger popíral, že jazyk náš jest rovnocenný a sice proto, poněvadž rovnocennost prý se musí posouditi dle míry, jakou jazyk na všeobecnosť má, tudíž na venek. Ale zde se nejedná o to, jakou cenu má jazyk na venek, nýbrž o úpravu jazykových poměrů pro vnitřní potřebu v království českém. (Výborně. )

Odvoláváme-li se na historické naše právo, odpovídá nám p. dr. Eppinger: Na historii se odvolati nesmíte, poněvadž se jazyková otázka musí upravit dle lokální potřeby, ale sám volá pro svůj argument 60 milionů Němců cizích na pomoc. (Veselost. ) Ale vážně se nedá polemisovati s jiným panem poslancem z německé strany, který představuje si rozřešení jazykové otázky v král. Českém tak, aby v německých krajích nebyla přijímána ani česká podání, poněvadž prý by to bylo zbytečné obtěžování. Za to ale v českých končinách aby byl jazyk německý jazykem úředním, ale bylo by dovoleno tam i česká podání podávati.

S takovými argumenty zajisté vážně disputovati nelze.

Jeden německý poslanec pravil, že jazyk český ještě do nedávná byl dobrý pouze pro kuchyň, ale když někdo chtěl býti "nobl", že mluvil jazykem německým. (Posl. Březnovský volá: To jsme viděli v parlamentě! To nadávání moc nóbl jazykem !)

Pan poslanec Glöckner jistě chce míti ze svého synka nóbl člověka a poslal ho do českých krajin, aby se tam naučil českému jazyku. Každý větší český obchodník že jest prý odkázán na jazyk německý. Já to přiznávám, ale jsou také obchodníci, kteří mají veliké obchody, jako ku př. před nedávném zemřelý pan Červený z Hradce Králové, který neuměl ani slova německého a který přece dělal světové obchody. Ale my nestojíme na stanovisku, že nechceme se učiti německy, naopak my se učíme nejen německy, nýbrž i francouzsky, rusky, kdežto Vy, pánové, se nechcete učiti ani česky ani francouzsky ani rusky, a nechcete ani, aby ti Vaši úřednici byli povinní se naučiti česky, kteří svou existenci jako úředníci v království Českém hledají.

Pan posl. Wolf pravil, že nemáme literatury a jiný poslanec pravil, že je na ni cítit ještě lak a polituru.

Co se týče literatury naší, ta aspoň je naše, ale tu literaturu, na kterou jste se Vy v uzavíraném území sami zmohli, tu by dobře pod paždím unesl.

Mám zde ukázku z Vaší původní literatury, jest to báseň nadepsaná "Sláva". Tam zpěvá se Čech, který honí krysy, štěnice, myšy, kolčavy a jenž chce celý svět václavskými všimi obohatiti a až Němci s Čechy budou se rovnati, abychom si tlustou vatou neřeknu to česky, abych neznesvětil náš jazyk český, nýbrž budu citovati originál: "polstere mit dicker Watte dein verehrtes Hintertheil".

To, velectění pánové, svědčí o té Vaši zářící kultuře německé. (Hlas: Zuřící německé kultuře! Zvířecí !) (Ano, to jest lépe řečeno!) (Posl. Březnovský volá: Poněvadž mají nejvíce rozumu v té části těla!) Chvalte si, pánové, tu Vaši zářící kulturu. Jen jeden ještě cizí člověk byl, který Vám ji svého času pochválil, byl to hrabě Badeni.

Ale pan poslanec Funke to vysvětlil, když pravil, že přišel hrabě Badeni z Malé Asie, a pak je pochopitelné, proč kulturu německou neznal. Buďte však ubezpečeni, že hrabě Badeni do své nejdelší smrti toto slovo opakovati nebude. (Hlas: Tomu se to vyplatilo!)

Bylo řečeno jedním z pánů německých poslanců, že oni byli praobyvatelé tohoto království, že byli potomky Markomanů. (Březnovský volá: On to bere od vlka, vlk tady byl dříve než oni. ) Na jak nízkém stupni kultury musili státi, když žádate, aby podle kultury byl úřední jazyk v království Českém upraven a až do bitvy bělohorské byl úředním jazykem jazyk český. Jestli nebudou jazyková nařízení odvolána, tu prý podle jednoho pana poslance z německé strany nastane katastrofa. Mutter Germania prý se ujme veškerých svých dětí, co části velikého německého národa - kdyby se Rakousko rozpadlo.

Jak si asi ten pan poslanec katastrofu představuje ?

Bezpochyby tak, že jako do čínských vod, tak připluje i do vltavských vod německé obrněné loďstvo, aby zde obrněnou silnou pěstí do tohoto udeřilo. Jen že pan poslanec neví, že máme tak dovedně vystavěný holešovický přístav, že tam není tolik vody, aby tam německá velryba veplouti mohla, natož loďstvo německé.

Pan poslanec Opitz slíbil nám smír, když upustíme od jazykových nařízení. V podobenství poslance pana P. Opitze to zní dle pravdy asi tak: Dejte nám, co ještě máte a co jsme Vám nevzali, až budete úplně nazí, pak se s Vámi vypořádáme. (Veselosť. Volá se: To je ta křesťanská láska!)

Vy, němečtí pánové jste se vyjádřili, že nevěříte našemu smiřování, a my zase nevěříme Vaší upřímnosti ku smíření Vy nám ani vládě k vůli nedáte z Vašeho ničeho, ale abychom my za tu cenu upustili od našich požadavků, abyste se s námi smířili, to zase my neučiníme, to raději se hněvejte, jak dlouho hněvati se chcete.

Pan poslanec Dr. Fournier pravil, že nemá důvěry k velkostatkářům, oni zajisté zase nemají důvěry k Vám a my jsme k Vám důvěry již dávno pozbyli, a zdá se, že i vláda počíná důvěry k Vám pozbývati.

Nechte, pánové, přetvářky; za těch několik dní, co snem zasedá, bylo vychrleno tolik hanby na toto království, na národ český, snižovali jste naše vzdělání, v posměch vydávali naši řeč, naši literaturu, a pro naše širší vrstvy neměli jste jiného názvu než "Pöbel". My jsme ml-