tomu zakročiti. (Slyšte!). Pan prof. Fournier dokládá tu okolnost tím: Ale, pánové, vždyť na té věci není nic tak zvláštního, jest to nevinné, když několik studujících v kulérech chodí. " Slavný sněme, není tomu tak, to jest aranžování zcela zvláštního rázu; napřed několik studentů v nepatrném počtu v kuléru, ale za nimi celá řada ozbrojených holemi a revolvery, patrně na sesílení, a chodí korporativně. Já se tážu pana zástupce vlády: Neplatí pro ty shromažďovací zákon, aby směli korporativně urážeti a vyzývati Český lid v Praze? (Souhlas. )

Já doufám, že Jeho Excellence ráčí zaříditi - a kladu důtklivou prosbu v tomto směru jménem obyvatelstva 400. 000 duší a opakuji ji jménem německého lidu, - aby co nejdříve hlídky vojenské byly odstraněny, aby policie chovala se tak, jak jí předpisují služba a zákony, aby zbytečně nevyvolávala a neupozorňovala klidné - já pravím klidné obecenstvo - já ještě se k tomu vrátím - a zejména by se to nedalo na úkor občanstva, jeho svobody a práv živnostenských. (Výborně!) Já doufám, Vaše Excellence, že když budou nařízení taková učiněna oproti německému studentstvu, budou vděčnými i otcové těchto studentů, budou tomu povděčný obě národnosti v Praze, neboť toto znepokojování nemůže býti ani německé národnosti vhod. (Výborně!)

Pravil jsem, slavný sněme, že chci býti klidným, a prosím za poshovění, já také budu hledět co možná stručným býti. Leč bylo tolik urážek na Prahu, na její zastupitelstvo, na její radu, v jejíž čele stojím, i na mne starostu tohoto města nahromaděno, že jest mou povinností na útoky ty odpověděti.

Ve mnohém byl mi již ulehčen úkol můj laskavostí řečníků českých přede mnou.

My, slavný sněme, na radnici staroměstské mlčeli, když ze všech stran se hrnuly na nás pomluvy, ať to bylo v německých schůzích, ať to bylo v zastupitelstvech německých měst nebo i okresů, ať v německém tisku zde i za hranicemi. My jsme mlčeli, ne snad, že bychom si byli vědomi nějaké viny, nýbrž naopak, že jsme si vědomi byli toho, že svědomí naše jest čisté. (Výborně! Potlesk. )

My jsme si byli toho vědomi, že konečně se ukáže nespravedlivost, prolhanost těch, kteří takovým způsobem útočí. (Výborně! Potlesk. )

Mlčeli jsme, poněvadž jsme si byli toho vědomi, že tak, jako vůbec naše věc česká jest poctivou, spravedlivou, také jednání rady městské i mé, jako starosty toho města, bylo korrektní, bylo správné. (Výborně! Potlesk. ) Chystali se na nás a hromadili pomluvy, klevety, zejména na hlavu starosty sypali oheň a síru.

Kdybych tak, ctění pánové, měl ukázati výkvět a výplody té kultury, kdybych přinesl to, čím jsme obdařeni téměř denně já i moje rodina, pánové, strnuli byste nad kulturou toho národa. (Slyšte!) Ano hrnuli se na nás tak, jako druhdy na město Kananejské za hlaholu trub a bubnů, domnívajíce se, že křikem porazí radu městskou, starostu a věc naši.

Ale, pánové, po těch velikých přípravách, račte uvážiti, nač se cvrkly všecky ty obžaloby dnes.

Čekal jsem, abych slyšel celou řada řečníků, co vlastně přinesou proti nám, a mně zdá se, pánové, že buďto nemají takových nástrojů, jako tenkráte měli u Jericha, aneb že jim schází vůdce Josua; ale na jisto jedno jest, pánové, oni zapoměli, že my nejsme zdi Jerišské. (Ale židů zde máme dost! Poslanec Březnovský: Oni jim říkají zde Němci).

Mám, pánové, povinnosť mluviti za radu městskou a za sbor obecních starších královského hlavního našeho města, a tu dovolte, abych přede vším přivedl jakousi reminiscenci. Bylo to 30. ledna minulého roku, když jsem učinil slib do rukou Jeho Excellence pana místodržitele hraběte Karla Coudenhova jako nově instalovaný primátor Pražský, učinil jsem tehdáž slavný slib, že chci hájiti spravedlnosť a právo v tomto městě.

Královské hlavní město Praha, hlava českých měst, hlava tohoto království, a já opakuji to klidně avšak rozhodně, jest město slovanské a české (Hlasy: Tak jest! Výborně!), ve kterém ale mají Němci míti totéž právo vyvíjeti se kulturně i hospodářsky. A ty zásady jsem také hájil já i rada městská po celou tu dobu, co mám čest zasedati na stolci primatorském a neuchýlil jsem se ni jednou od zásady té. - Jsou zde přítomni a teší mne, že vidím některé pány, kteří obývají jednak toto město, jednak předměstí, a táži se přímo, poněvadž pánové ti aplaudovali a potakovali některým řečníkům, když bylo útočeno na mne, ať uvedou jediný případ, kde byl bych jednal jinak, než jak jsem slíbil, že bych Němci proto snad ukřivdil, že jest Němcem, že bych Němci nedal za právo, pak-li vůbec právo má, jen proto, že jest Němcem. Já čekám na odpověď! (Hlasy: Slyšte!) Nemůžete mi jediný případ uvésti.

Však než pokročím, budiž mně dovoleno, uvésti na pravou míru některé útoky, pokud se týče poznámky pánů řečníků z oné strany a sice ovšem vážných řečníků, jen pokud řeči jejich týkaly se obce Pražské aneb jejího zastupitelstva nebo mne.

Především pánové bylo mně vytýkáno, že prý jsem měl jakožto primátor paličské řeči. - Pánové, sluší konstatovati, že jsem já za ty dny ve sboru obecních starších mluvil pouze jedenkráte, tedy jest nemožno mluvili o nějakých řečích, poněvadž jsem mel řeč jedinou, avšak řeč tato, pánové, může-li býti správným, spravedlivým, slušným, důvodným způsobem nazvána paličskou?

čekal jsem na důvody ! Pan řečník těchto nepřednesl a dnes přikulhal na své Rosinantě - já myslím, že to byl snad Šiml parádní (Hlas: Paradeschimml!) přikulhal také také proti této řeči právě, že prý jsem tam docela řekl slova, že professoři jaksi popuzují studentstvo (Hlas: To jest také pravda!) Pánové jestliže ne bylo nic jiného v této řeči, na čemž se pozastavoval jedině pan professor Fournier, pak mám za to, že nemají pánové pro své útoky a pro své urážky nižádného odůvodnění.

Já také, velectění pánové, nepromluvil žádnou paličskou řeč. Bylo to uveřejněno a bylo k tomu potřebí mnoho apparátu a výzdoby laskavostí patrně některého z pánů autorů této brožůrky, aby, pokud mohl, řeč tuto na docela jiný reliéf uvedl.

Pánové, já mimo tuto řeč jsem pronesl jen několik slov téhož dne večer na náměstí Václavském (Hört, Hört, links Ja, ja horťs, jetzt kommťs u prostřed) a také druhého dne, pane kollego, před radnicí staroměstskou 30. listopadu, ale slova ta nemohla býti "paličskou řečí, " neboť v tom si dovoluji - a Jeho Excellence odpustí - opraviti tvrzení Jeho Excell., že by byla jeho cís. král. policie zavedla smír a musím se a jsem k tomu donucen se hlásiti: Byl to starosta pražský dr. Podlipný, který zjednal pokoj a klid dne 29. listopadu. (Výborně, potlesk). Zrovna tak jako 30. před radnicí staroměstskou studentstvo k mým domluvným slovům klidně se domů rozešlo. (Výborně! Abg. "Wolf: "Brandleger" Hlas: Vojsko klid nedovede zjednati, vojsko dovede zabíjeti!)

Toť, pánové, jedna námitka, která jest lichá, druhá byla věc, kde mluvil jeden - a jak bylo řečeno od jednoho z pánů řečníků přede mnou - důvtipný a důmyslný řečník o sboru obecních starších, pan přirovnával ho ke konventu Jakobínů (veselosť. ) Mělo-li býti pojmenování to v tom smyslu, že sbor náš jest sborem terroristů nebo že podléhá terrorismu, pak bych radil p. kollegovi - myslím, že to byl Prade - (Hlasy: Schücker) - aby nechodil tak daleko a jen se ohlédl kolem sebe, najde tam dosti látky kolem, aby své zamilované pojmenování nemusil teprve přenášeti dále. (Výborně).

Abych zůstal již v tom pořadí těch pánů řečníků - tím jsem ukončil řadu vážných - obrátím se k jednomu z pánů, neboť jest nutno, abych se také o něm zmínil (hlas: Mnoho cti mu prokazujete) - tu třeba mně vzíti k ruce stenografický protokol říšské rady a sice stenografický protokol ze 4. listopadu loňského roku ze sezení večerního večer o 7. hod. 25 m. započatého a čísti jen stránku 1150, 1151, 1154, kde se dostalo, pánové, pojmenování tomu pánovi, a nebyl to pánové řečník nenáležející k "nekulturnímu" národu, nýbrž byl to člen "kulturního" národa p. dr. Lueger a p. Strobach Ti řekli jména, která zde (Poslanec Březnovský: "Schandbube", "Gassenbube") slav. sněmu opakovati nebudu. (Volání: Opakovat! opakovat!) Ale pravím: Les injures de ces messieurs ne peuvent pas atteindre a la hauteurs de mon dedaigne.

Ten pán mne uraziti nemůže. (Výborně, potlesk. )

Konečně dneska p. profesor Fournier - a jest to divné, že ti páni tak rádi mně vytýkají mé francouzské allury, a myslím, že pan professor Fournier měl k tomu nejméně práva, ač jedno ho přece šlechtí následkem toho - patrně dostal úkol, aby také jeden útok na mně učinil, a já jsem mu za to povděčen, jakkoli mě nařkl a chtěl tím patrně vyznačiti, co německý tisk o mně - tu nemohu jinak, pánové - buďto lživého - pakli to věděl, ale najisto nepravého uvedl.

Pan professor narážel na to, že prý jest zde "heisser Boden. " Pánům nebude snad známo: Dostal jsem, bohužel pozdě, zprávy z berlínských časopisů, drážďanských a jiných zahraničních, které přinesly zejména poznámku takovou, že starosta pražský dr. Podlipný řekl, že on zatopí pod tou půdou pánům Němcům v Praze, "er werde den Deutschen den Boden heiss machen. "

Lituji, pány, že takovým způsobem jsou obsluhováni, že žurnalistika takovým způsobem takové nepravdivé věci může do světa roznášeti; a lituji toho tím více, jestliže mezi vážnými lidmi takové nepravdy mohou se otisknouti a proti mně rozšiřovati. Nikdy takovýchto slov jsem nepronesl.

Jsem si příliš vědom důstojnosti místa, na kterém stojím. (Výborně!)

Pan prof. Fournier povídá, že by se přece rád smířil, třeba by to bylo na samém Vulkánu.

Já nechci rozebírati věci tyto dále, ale jisto jest jedno, že kdyby pánové měli dobrou vůli, zajisté téměř zlatý most to byl, který jim stavěn byl panem hrabětem Buquoyem, poněvadž nijaký positivní návrh, jakým způsobem komise má se ubírati, dán není, že i pan prof. Fournier, kdyby byl zvolen, a já sám bych se o to přičinil, aby byl zvolen, zejména návrh, o kterém byl mluvil, mohl by přednésti, aby o něm diskusse se vedla.

Pánové, promiňte mi, jestiže takovým způsobem myslíte působiti na venek, pak každý člověk prohlédne, co chcete a musí si jenom říci, že v tom není upřímnost, že jest to pokrytství.

Při úvaze o poměrech pražských, z nichž činili pánové a zvláště jich tisk zodpovědným (Posl. Anýž: žádných fakt neuvádějí!) mne a radu městskou, jak jsem pravil, více dříve než nyní, sluší míti především na paměti věci. Především: Praha posud není sloučena ve velikou Prahu. Vedle Prahy a sice těsně vedle na hranicích jejích nalézají se velká města 4 - 5 počtem a mimo to celá řada obcí celkem 12, jež mají všechny svoji správu a každá své zřízení.

Slavný sněme! Nebudu rozebírati tu věc, poněvadž dostačí, když pravím, že schází zde jednota tohoto zřízení obecního. Sapienti sat!

Za druhé, pánové, policii uliční neobstarává, jak mnozí pánové myslí, bohužel rada městská, zastupitelstvem obecním neb starostou, nýbrž obstarává se na základě Nejvyššího rozhodnutí Jeho Veličenstva z roku 1850 a 1868 jedině a pouze c. k. policií.

Pánové, zajisté by si bylo přáti součinnosti autonomních orgánů tak důležitých, neboť myslím, že snad dnes J. E. račí míti jiné přesvědčení o věci, že lépe by bylo postaráno o pořádek klidnými a mírnými slovy, nežli užitím branné moci. (Výborně! Surovými bodáky!) Dne 29. a následující dny povstaly v Praze a v předměstí jejích nepokoje, rozhořčení a bouře.

Jakým však právem, pánové, s této strany staví se za žalobce této věci, jakým právem chtějí oni dělati pražské zastupitelstvo a zejména starostu obce pražské obžalovaným?

Pochopil bych to, kdyby mluvil některý z pánů, jehož přímo snad v té věci bylo dotknuto, jako na př. pochopuji rozčilení Štěpána Richtera. Ale, velectění pánové, jakým právem druzí pánové se toho ujímají, já jim to právo upírám, poněvadž prohlížím tu jejich hru; činí tak proto, aby se zdálo, že český lid v této Praze jest kazimírem a oni že jsou mírumilovní. (Tak jest. ) Chtějí, aby svět myslel, že my jsme utiskovatelé, ten český lid, to zastupitelstvo - a oni že jsou utiskovanými beránky. (Hlas: ve vlčí kůži. ) Chtějí, aby myslil svět, a řekl, jako oni to rozšiřují, že ten Cech a lid český jest barbarem, a že oni jsou národem kulturním (Výborně, Výborně, veselost. )

Ale to není ještě vlastním důvodem, nýbrž vlastním důvodem jest, že chtějí házeti světu písek do očí, aby odvrátil se svět od těchto brutalností, bestiálnosti a od těch všech křivd, které páše lid německý na menšinách českých v poněmčeném území. (Výborně, výborně, dlouhotrvající potlesk).

Pan Richter bral to dříve za zlé, když se některý z pánů usmíval v této věci Myslím, že ten jeho úsměv mu nejde nyní od srdce, neboť mně jest jisté povědomo, jak celá řada těch, kteří v Praze bydli, se snažili téměř s horečnou rychlostí hlásati nepravdy, přehnanosti, pomluvy a věci smyšlené, hrůzy a bestialnosti přímo, (Tak jest!) - ale ne o svých krajanech, nýbrž o nás, o českém lidu.

(Poslanec Sokol volá; To jest jejich způsob ustavičně. )

Celá řada žurnalistů pracovala zcela v jejich smyslu a uvedeny v pohyb nebe i země, ano rozčeřen i berlínský parlament, ba i stařičkého učence Mommsena přivedli z rovnováhy (Tak jest Výborně! Posl Sokol volá: Hamba Mommsenovi!)

Ano, pánové, a zde s naší věcí stála sama jen hrstka české žurnalistiky, těch několik chrabrých junáků, kteří najdi útočené ty hradby naše, kteří zápasili a odráželi útoky na Prahu samu (Posl dr. Brzorad dí: A ještě to bylo konfiskováno! Posl. Gustav Adámek: Nesměly psáti. ) A nepodařila se snaha Němců vzdor všemu jejich úsilí. Neboť hradby, které oni chtěli obehnati kolem nas, aby nás oddělili od ostatního světa, jsou konečně prolomeny a ostatní svět nyní již vidí, zda v království Českém je pravda a právo a na které straně křivda, na které násilí, na které jsou právě ty nepravosti páchané se strany německé. (Výborně, Potlesk!)

A, pánové, francouzská žurnalistika to byla, která otevřela světu oči a povím ještě, proč zde veřejně platí naš dik českého lidu žurnalistice francouzské. (Výborně. Potlesk. Voláni. Vive la France!) Temps, Journal des Debats, Illustration a v poslední době diplomatie - a nebyla to jen žurnalistika, nýbrž byli to mužové váženi, mužové vědy a učenci, Denis, Léger, Darreste, ze žurnalistů Saissie a cela řada jiných, ano a těm pánům platí náš dík. (Výborně! Potlesk)

A nyní jest mojí povinností objasniti můj poměr ku Francii a francouzskému národu, z čehož Vy tak často kujete prapodivným způsobem železo a tak prapodivným způsobem vystupujete proti mně a českému lidu.

Panové, zde pravím klidně: Nikdy mě nevábily aspirace politické do Francie; ale víte co přítažlivého jest tam u francouzského národa, nehledě k jeho noblesse charakteru ?

Pánové, přes veškeré útoky Vaše, přes veškeré popírání posud stojí národ francouzský v čele pokroku a civilisace (Výborně! Potlesk. )

Po těchto vysvětlivkách, pánové, dovolte, abych se vrátil zase k pražským dnům.

Abyste ale mohli, pánové, události pražské pochopiti, ta by bylo třeba vrátiti se daleko zpět, jak již také mnohými řečníky s naší strany, zejména posledním českým řečníkem přede ranou, bylo vytknuto.

Musil bych zejména, pánové, poukázati a vésti Vás daleko na místa, kde má platiti věčný klid a věčný mír. Musil bych Vás, pánové, vésti až na hřbitov do Duchcova, abyste pochopili, kam vede zavilosť, nevraživosť, vášeň, hněv a nepřátelství národnostní. (Dr Brzorád volá: To se u nas ještě nestalo a nestane!)

Ale, pánové, tak daleko jíti nemusím; potřebujeme jen obrátiti oči k Chebu a ovšem jest dobře hned vedle toho postaviti Aš, - to jest na jedné straně- a na druhé straně postaviti Plzeň.

Ukázati musím, pánové, z toho důvodu na tyto věci, poněvadž pánové se tak často dovolávají toho Chebu a remonstrují proti němu a proti vládě, ačkoliv panové nepřiznávají a bohužel, že se strany vlády se otevřeně neřeklo, co bylo pácháno na té policii a na úředníku svědomitém, počestném, úředníku takovém, kterému patřilo, ač byl Němec spravedlivý, aby stál na svém místě, jak mu to kázala jeho úřední povinnosť, oni zamlčují, že plivali po těchto lidech, (Tak jest!) že kopali po nich, že házeli po nich kamením; panové zamlčují dále ale, že ta policie nesměla proti nim ničeho učiniti, (Tak jest ! To jest skandál!) - pánové, Jeho Excellence to popírá - aspoň neučinila - (Hlas: Ono tam dělá se ještě něco jiného!)

A co, pánové, se dělo v Plzni?

V Plzni, tam ovšem hned padaly palaše, tam hned zcela jiným způsobem se vystupovalo, a tu, pánové, ten lid český má jasné oko a hned vynašel, že to jest dvojí loket, že pro Němce platí dlouhý, hladký, pro Čechy krátký, ale drsný. (Tak jest! Výborně. Potlesk. )

A přece pánům mělo by tanouti vždy na paměti heslo velikého panovníka, krále českého a císaře rakouského: "Justitia fundamentům regnorum".

Pak, pánové, následovaly výbuchy v parlamentě. Mam je líčiti opět před Vámi a obtěžovati Vás temito věcmi známými, kde to došlo až na professorsky nůž?! (Výborně. Hlasy: Pfersche. ) Ano, až na nůž professora z vysokého učení KarloFerdinandského, (Hlučné: Fuj, fuj! Hanba! Posl. Sokol volá: Hanba německému professorovi Pferschovi! Poslanec dr. Krejčík: To jest ta zářivá kultura německa! člen t. zv. kulturního národa. Fuj! Fuj ! Velký nepokoj. ) Panové, vzdor té zdrženlivosti a umírněnosti vlády proti Vám neb snad právě pro tu zdrženlivosť a umírnenosť urychlil se pád vlády Badeniovy. (Hlučný potlesk. ) A, velectění panové, ten jásot, jaký nastal nejen v uzavíraném území zde, ale zrovna tak v Štýrském Hradci a všude, kde se německý jazyk ozývá!

Jakých orgií, velectění pánové, německý lid se dopustil v poněmčeném území, zejména v Žatci. (Hlučný souhlas. ) Náhodou byl sbor obecních starších pohromadě a učinil jsem k žádosti a dle přání rady městské projev, o kterém mohu říci, že našel ohlas v tisícerých srdcích českých. (Hlučný souhlas. ) Leo snad také mohu doložiti, velectění pánové, to, že v projevu tom nebylo urážky, že v projevu tom nebylo vyzývavosti, nýbrž že v něm bylo přímé povzbuzení k mužnosti, zkrátka, abych tak řekl: "Čechové, neklesejte na mysli, nýbrž Čechové, hlavy vzhůru!" (Výborně!) To nebyla řec paličská, nýbrž řeč k uklidnění, k povzbuzení důstojnosti a sebevědomí, byla to, jak mně z kompetentního místa bylo řečeno, řeč sokolská.

Mezi tím však přicházely zprávy Jobovy ze Žatce a o tom, co následovalo.

Za to však nemůže býti zodpovědno zastupitelstvo Pražské, ani jeho starosta. Uprchlíci přicházeli ze Žatce se srdcervoucími zprávami, co všechno páchal lid německý na klidném jinak obyvatelstvu tamnějším, českým (Slyšte!) a mezi pachately byly také příslušníci intelligence, jak pánové dříve si stěžovali.

Ale, velectění pánové, drancovalo se tam a pálilo se tam (Hlučný souhlas a volání: Také kradlo!), bylo by tedy na čase aby onino pánové (ukazuje na levici) opatrněji a moudřeji mluvili, když mluví o kultuře.

Nejprve museli byste sami očistiti svůj lid od těch brutálností, kterých se dopustil na lidu českém, abyste se mohli postaviti za žalobníky proti lidu českému (Výborně, Výborně!) Hlučný potlesk), neboť dosud náleží ta půda, na které se nalézají tyto menšiny, k celému a jednolitému království Českému. (Výborně a potlesk !)

Jak bědný obraz barbarství jeví se v tom, co slyšel Jeho Excellence p. místodržitel od ženy české ze Žatce a co vypravoval potom mně uprchlík z Podmokel, - a Vy, pánové, si stěžujete na útoky a utlačování v Praze, a voláte "Mordbrenner"; tím slovem musíte nejprvé houknouti do svého lidu. (Hlučný potlesk. )

Co se mne týče, a myslím, že všichni zde stojíme za jedno, odsuzujeme nezákonnitosti, které se zde staly a nemůžeme jich schvalovati. Ale, velectění pánové, vina jich hledána nemůže býti v lidu našem, nýbrž provinění to pochází ze středu lidu Vašeho, který mučí naše menšiny. (Hlučný potlesk!) A po tom všem voláte Vy, panové, na policii a na soudy a stěžujete si na ně?

Policie pražská, mohu Vám říci, dělala divy, namáhala se několik dní, zrovna asi tak, jako včera a předevčírem jste o tom měli obraz, a rozčilení bylo veliké, i byl jsem sám svědkem, kterak si jednotlivci počínali a ihned na místě poukázal jsem na to velícímu úředníku. Tolik jen mohu shrnouti, poněvadž nemám za místné, abych já, jakožto starosta města tohoto rozvinul věci tyto, zvláště když byla celá řada uvedena, vše v jedno. Velectění pánové, ne co starosta české strany, nýbrž co starosta obou národností zde v Praze, co starosta, který stojí na stanovisku humanity, co starosta, který pochopuje, co jest to svoboda lidu, který ale také jest přesvědčen, že policie má býti především ku chránění zákonů, nebyl jsem spokojen s tím, co jsem viděl, a jestliže já nebyl jsem spokojen, co Vy byste, pánové, v podobném případě učinili v městě německém, kteří nyní troufáte si útočiti na starostu měst Pražských? Velectění pánové, co se soudů týče, to řekl již řečník český přede mnou. To byste musili, porovnati, dobře rozsudky vídeňské s rozsudky českými. (Tak jest!) Však, velectění pánové, nechť obrátím zraky Vaše především k něčemu jinému. Tenkráte byli již předmětem rozhovoru studenti němečtí a německá universita pražská. Ale, velectění pánové, musím se přiznati, že teprv od nejnovější doby, od několika dní vidím a myslím, že to ani profesoru zde přítomnému není známo, že vlastně jest docela nový učebný řád, docela nová osnova, že na německé kulturní universitě pražské jest předmětem "Wacht am Rhein". Jestliže, pánové,.. "Wacht am Rhein" na universitě jest docela náležitá věc, pak ovšem všechny pojmy o universitách se zvracejí. Jest to docela nový kulturní směr. Vám to nedostačí. Vy to víte, ať to také vědí ti ostatní. Víte, co ti studenti tam dělali, když viděli dole policií v přítomnosti dvorního rady policejního Dörfla? Kři-| čelí, házeli po nich špagáty, křičeli "Abzug" takovým způsobem, že všeobecné bylo vzrušení v této ulici. A víte, co učinila policie ? Policie se skromně omluvila, že prý tam vlastně není k vůli německé universitě, nýbrž k vůli české universitě, (Slyšte!) neb ten den právě byla instalace českého rektora na universitě naší. To jistě nebylo nikterak omluveno a umluveno a ujednáno, co německá universita činila. O tom patrně pan profesor ničeho nevěděl. Shromážděné v tutéž dobu, když instalace českého rektora ve vedlejších místnostech se prováděla, německé studentstvo ve vedlejších síních volalo a zpívalo hlučně z oken ""Wacht am Rhein" a "Bismarklied".

To nebylo provokativní, to bylo docela přiměřené, to nebyla žádná provokace! (Slyšte!) (Posl. Březnovský volá: Ti pražští židi by tak ten Rýn uchránili!) A pánové, to se dělo na té Karlově-Ferdinandově universitě, které Vy se tak často dovoláváte, zapomínajíce, že otec vlasti Karel IV. založil ne universitu německou, jak Vy stále a stále pravíte, nýbrž, že z důvodu toho, aby lid český, který lační po ovoci dobrého umění, bez přestání nemusil do ciziny o almužny žebrati, nýbrž připravený stůl k nalévání ve svém domově sám měl. (Slyšte!)

Ano, tak se zneuctilo toto vysoké učení, ne však českými professory a českými studenty, nýbrž německým studentstvem a přes všecko to, velectění pánové, policie pražská dělala ochranu pak tomu studentstvu německému, když bez povolení a proti zákazu se ubíralo po ulicích pražských.

Pánové, jest to vděk z Vaší strany oproti této policii? Máte Vy práva na tuto policii si stěžovati, nebo snad nemáme my k tomu práva plného? A přitom všem ta nebohá autonomie, velectění pánové! O tom kdybych měl mluviti, obtěžovalbych Vás, velectění pánové, a není k to mu chvíle příhodná, abych o tomto thematu se rozšiřoval. Ale při této příležitosti pravím, že ve všem policie nás nepotřebovala, vždyť ona pažbami a po případě šavlemi si zjednala klid, a pak vojskem bylo zjednáno ticho. Ale, pánové, to ticho bylo tichem hřbitova, bylo to smutné vítězství. To není, Vaše Excellenci, uspokojení lidu, jak má klidně se vyvíjeti a jak má klidně žíti!

Já po všem tom pravím a prosím, aby Jeho Excellence ráčil to také vzíti také na úvaha, že slušný Němec není v Praze utiskován, že se slušnému Němci ani vlas na hlavě nezkřivil. Ovšem, pánové, tak jako Vy stále tvrdíte, že provokace si líbiti nedáte, tak také lid český nedá si provokace líbiti, nestrpí ji, ať provokace ta pochází cd studenta nebo nějakého vůdce, nebo od sprostých rváčů! (Výborně. )

Já jsem si přál a zasazoval jsem se o to vždy, aby ve městě tomto vládne klid a mír, a dá se toho také docíliti. Nechť němečtí páni jakožto členové kulturního