mně taktéž interpellaci na Jeho Excel, pana místodržitele. Žádám, by tato interpelace byla přečtena.

Die Herren Abg. Dr. Blažek, Březnovský und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht, betreffend die Prager Vorgänge, welche ich zur Verlesung bringe.

Sněmovní sekretář Höhm čte: Interpelace poslance Dra. Blažka, Březnovského a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli v příčině událostí pražských.

Vaše Excellence ! Všeobecně jest známo, co se dělo ve dnech listopadových na říšské radě ve Vídni.

Nikdy nevymizí z paměti, jakých hrozných neuvěřitelných útoků, jaké vřavy, jakých zběsilých každému pojmu o slušnosti se příčících scén dopustili se tam zástupci německého lidu, poněvadž tehdejší ministr vnitra měl té odvahy jazykovými nařízeními svými českému lidu poskytnouti v království Českém a markrabství moravském alespoň čásť jeho starých, leč potlačovaných práv, aniž by tím z práv lidu německého ubíral tohoto nejmenšího.

Tenkráte "německá kultura" objevila se ve světle takovém, že celý vzdělaný svět okolní trnul úžasem.

Tenkrát věru že nikdo nebyl s to si představiti, že původcům těchto nepořádků dostane se ještě úspěchu, ba přímo vítězství.

Ne ti, kteří veřejně v parlamentě revoluci hlásali a tu i do ulic hlavního města říšského v davy jimi svévolně rozvášněné přenesli, ne ti padli a byli pokořeni, ale padlo celé ministerstvo a pokořena byla majorita; ranou pak tou zasažen byl i český lid.

Jako hromová rána dopadlo to na hlavu každého českého člověka. Však ještě jsme se nevzpamatovali a již dopadaly rány druhé. Požár rozdmýchaný zkázonosným vlivem nepřátel letem rozšířil se po české vlasti všude tam, kde Čechů žije méně nežli Němců.

Jobové zvěsti přinášel nám drát telegrafický jednu za druhou.

Výstřední živlové mezi národními odpůrci našimi byli opojeni výsledkem, jímž korunována činnosť jejich zástupců ve Vídni.

V Žatci vytlučena Česká beseda, škola, místnosti spolku " Vlastislava. " Dům Čecha Holého vydrancován a zapálen. "Nieder mit der Regierung" rozléhalo se řevem před bytem zástupce vlády, c. k. okresního hejtmana a "Tod dem Cechen" rozléhalo se ulicemi.

Podobné výstupy opakovaly se v Ústí nad L., v Jablonci, v Broumově, v Mostu, v Podmoklí, v Nýdku, v Landškrouně, v Litoměřicích, v Bilině, v Chebu a jinde.

Zoufalý stav českých menšin v poněmčelém území nyní dostoupil nejvyšší míry.

V klatbu německou dán, vypovídán z bytů i z práce, ohrožován na svém jmění i životě byl každý, kdo se opovážil česky promluviti. A proti tomu všemu nebylo možno dovolati se vydatné ochrany, veřejně štvalo se tiskopisy dále a dále zrovna jako na posměch vší lidskosti i na potupu zákonů.

Tyto poplašné zprávy zalétaly do Prahy; sem také ujížděli nešťastní psanci a rozčilení rostlo a šířilo se všemi vrstvami.

A tu v Praze samé, v týž pondělek ráno dne 29. listopadu, kdy rozčilení ze všech těch neuvěřitelných a děsivých událostí dostupovalo vrchole, studující němečtí v nápadných krojích svých shromáždili se v universitě a z oken její brzy zněla ven smělá píseň jejich "Wacht am Rhein" a "Bismarcklied".

A pak šli dlouhým průvodem, proti němuž - podivno dost - zde v naší metropoli české v tento den úředně nebylo zakročeno, z Karolina přes Příkopy do Štěpánské ulice a odtud Václavským náměstím do kasina německého.

To bylo už přes příliš v české Praze.

Nyní konečně též ozvalo se uražené sebevědomí české.

Bylo to přímo z psychologické nutnosti, že vyzývavosť tato nemohla zůstati bez odpovědi.

Dal ji starosta měst pražských klidným sice, ale zároveň důstojným a rozhodným spůsobem ve schůzi sboru obecních starších král. hlavního města Prahy dne 29. listopadu 1897.

Na večer však téhož dne zaplavila c. k. policie pražská náměstí a hlavní ulice, jakoby vábiti chtěla davy ku schůzkám a shromáždění se; když pak zvědavý a rozčilený lid se ihned neubíral tím směrem, jak se policistům zlíbilo, zle bylo nakládáno s lidem, který neznaje příčiny takového počínání, hlásil se o volnost občanskou a nemohl pochopiti chování se policie tím méně, když věděl, jak mírně a shovívavě se policie, ano i vojsko chovalo na př. v Aši.

Teprve, když objevil se starosta měst Pražských a srdečnými slovy promluvil z kočáru svého k lidu, podařilo se jemu samotnému, co nedovedlo ani násilí policie. Lid se rozešel.

Nadešel den druhý, den 30. listopadu. Neutuchaly poplašné zprávy z území poněmčeného o útiscích lidu českého, jejž ani úřady ani policie nikde nedovedly uchrániti, a k nim družily se ještě zprávy a pověsti, vybízející samy sebou k porovnání.

Mimo to v Praze opět Němci chystali se oslaviti 80té narozeniny Mommsenovy, jenž kázal jim, aby Čechům rozbíjeli lebky a professora Pfersche, jenž v říšské radě chystal se k boji s otevřeným nožem.

To znovu rozdráždilo lid, jenž skutečně byl provokován tímto kultem Mommsena a Pferscheho i všemi ostatními výbuchy plemenné zášti v Žatci a jinde, kde Němci mají převahu.

Posluchači vysohého učení Karlova a technikové v české technice usnesli se na resolucích, a pak za zpěvu písní národních ubírali se k staroslavné radnici městské. Přáli si viděti starostu Dra. Podlipného, aby projevili mu své sympatie následkem výstupu jeho s rektorem německé university.

Starosta musil vyjíti ze zasedání městské rady. Nekonečný jásot přivítal jej před portálem radnice. Jeden, za celý ten tisícihlavý dav, jenž naplňoval náměstí, promluvil k němu a pan starosta odpovídal. Vyjádřiv potěšení své nad vzpružením jich vznětu národního napomínal přes to k umirněnosti a dodal, aby byli pamětlivi toho, že jsou nadějí národa a aby podle toho, a jak akademická jejich čest toho vyžaduje, všecky své chování zařídili studující rozproudili se v menších davech ulicemi.

Lid zde se nalézající za svým povoláním nebo na procházce musel přimknouti se někde k davu přecházejícímu, nastalo vetší nakupení mass, ač to nebylo žádné srocování a nehrozila z toho nikomu žádná pohroma. A přece policie jala se zakročovati ještě s větší přísností než den před tím proti obecenstvu.

Ba v hodině pozdější alarmováno i vojsko, a to v plné zbroji za rachotu bubnů a s nasazenými bodáky vtáhlo do ulic.

Bylo by se dozajista podařilo spojenému úsilí starosty měst pražských a rady městské obecenstvo pohnouti k rozchodu v pokoji, leč nedbáno jich se strany policie, ani c. k. místodržitelství.

Ano zpupná vyzývavosť byla přímým útokem na klidné obecenstvo, což ovšem při velikém množství lidu přirozeně nemohlo zůstat bez odvety.

Na Příkopech z "Café Continental" a jiných ještě místností házeny dolů předměty na hlavy klidných chodců a ubírajících se davů.

Lid se rozjitřil neočekávanými útoky a výpady těmito a tu prvně zařinčela skla rozbitých oken smělcům v odpověď. Tím učiněn počátek, tím zahájeno drama prosincových bouří v Praze.

Policie vrhla se na lidi pažbami, šavlemi, bajonety napaden byl každý, kdo přišel na dosah. Lidé odcházející z ob chodů, dílen, škol, úřadů, služky jdoucí pro pivo - vše zatlačováno z cesty násilím a nadávkami. A přece nebylo ani možno z tlačenice se dostati, nebo někde se skrýti. Tak jen mohlo se státi, že hned první večer vykazoval celou řadu raněných a také zatčených.

Je pravda, lid český demonstroval, lid český dal odvetu, ale nebylo jeho vinou, že přidružili se k němu a do jeho

akce rušivě zasáhli živlové, kteří, jako se při podobných událostech v každém hlavním městě stává, překročili meze pouhých demonstrací.

A tu opět a s důrazem dlužno konstatovati, že za tento důsledek nemůže činěn býti zodpovědným český lid.

On demonstroval sice, ale byla to jen odveta za příkoří jemu učiněné; nadešly bouře, ale on by je nebyl nikdy vyvolal, kdyby nebyl tak příliš provokován, ba k tomu přímo dohnán.

Jak možno tak naprosto odsuzovati tyto massy lidu spravedlivým hněvem zaujatého, když se uváží, jakou revoltu téměř bez příčiny způsobila a prováděla v parlamentě intelligence mužů německých, kteráž vším svým počínáním, svými řečmi i skutky, dále i všemi časopisy jim k službám ochotně stojícími úžasnou vzpouru svou a ten nespravedlivý boj až na nůž konečně přenesla z parlamentu do ulic Vídeňských a pak i k nám všade tam, kde jsme v menšině.

Vůči těmto neslýchaným událostem je skutečnou nemožností jedině činiti zodpovědným český lid za bouře v Praze.

Na konec nápadno je a vždycky dojmem skutečně zarážejícím působiti musí pozorování, jakou energii vyvinuly v Praze úřady proti českému lidu, nápadnější tím více u porovnání akce jejich proti stejným bouřím jinde a proti všem ode dávna se opakujícím výbuchům německé nesnášenlivosti v území převahou německém.

U nás sáhnuto ihned k opatřením nejpřísnějším. Marné byly protesty starosty měst Pražských, marna ohražení rady král. hl. města Prahy; vojsko i policie rozhodovaly, neumějíce nebo nechtějíce použíti přiměřených prostředků ano ani se o ně nepokusivše - ihned bezohledným způsobem zakročujíce.

Neschvalujeme, co stale se dne 1. prosince, odsuzujeme rozhodně kruté ony výbuchy, ale zodpovědnost za ně odmítáme.

Nemůžeme také utajiti, že na mnoze vinu nesou rozhodná opatření policie a vojenská a ona naprostá nevšímavosť, ano odmítavé chování se policie oproti radě městské jakožto autonomnímu orgánu v obci.

Již 2. prosince objevila se na rozích pražských ulic vyhláška polic. ředitelství, jíž nařizovalo se zavírání hostinců a kaváren o 9. hodině, výkladních skříní o 5té hodině a domovních vrat již o 7. hod. večerní.

Téhož dne vyvěšena vyhláška místodržitele, že ministerstvo ustanovilo pro Prahu i soudní okresy Karlina, Vinohradů Žižkova a Smíchova právo stanné.

Na udržení pořádku pojednou nestačila posádka pražská, svolány sem celé švadrony dragounů i pluků pěších, namnoze mužstva to, které ani neznalo čekésho jazyka.

Poněvadž nebylo možno dorozumívati se, nastalo tím krutější pronásledování, neboť nečiněn rozdíl mezi vinným a nevinným, mezi starcem a dítětem, kdo s nimi se setkal, strýzněn anebo zatčen.

Žaláře se plnily a soudcové nestačili odsuzovati. - Měšťané zcela bezúhonní na ponhé udání anonymních listků odváděni v průvodu ozbrojené stráže do kancelářů vyšetřujících soudců; ulice a náměstí proměnily se v tábory vojenské.

Přes to bouře pražské utichly zcela. - Náhlý soud, povolaný k odsuzování na smrť, neměl příležitosť ani v jediném případě pronésti hrůzný svůj rozsudek a minul celý měsíc od té doby; vše poznenáhla v Praze a předměstích vrátilo se do starých kolejí, ale stanné právo vznášelo se dále nad Prahou a okolím.

Nepřátele naše však nezalekly všecky ty strašné události, nezalekla krev, která byla prolita; oni s nevídanou zuřivostí vedou svůj krutý vyhlazovací boj proti všemu českému dále.

Oni neštítíce se žádné lži, rozšířili celé haldy přehnaných a nepravdivých zpráv o nás ve všech časopisech jim přístupných v říši i za hranicemi, bohužel namnoze i v časopisech officiosních; prohlásili nás jako rotu sprostých buřičů a lupičů, zaujali strannické stanovisko proti Praze a všemu českému lidu, stupili starostu měst pražských, jenž konal obětavě svou povinnost co nejsvědomitěji, potupili a zhanobili bez příčiny zastupitelstvo obce pražské bylo všecko to jim dovoleno; časopisy jejich nepropadly konfiskaci a tak nás vydaly na soud celému světu zhanobení až k nevíře.

Vůči všem těmto smutným faktům dovolujeme si dotaz k Jeho Exellenci p. místodržiteli, kterýž sám městské radě pražské přiznal oprávněnost našeho rozhořčení, jak může ospravedlniti bezpříkladnou horlivosť výkonných orgánů vůči nám, naproti tomu ale omluviti liknavost jejich oproti těm živlům, jež v naši české, jeho péči svěřené, zemi, proti všemu, co české jest, vedou boj nepokrytě vyhlazovací beze všech překážek dále; a konečně jak míní zachovati se k těm zfanatisovaným Němcům v tak zvaném uzavřeném území, jejichž řádění vzpírá se všem pojmům o slušnosti, o vzdělání a spravedlnosti, mír v této zemi stále a stále ohrožujíc!

V Praze, dne 10. ledna 1898.

Poslanec dr. Blažek a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Ladislav Pinkas a soudruzi mně odevzdali dotaz k J. E, panu místodržiteli

Die Herren Abgeordneten Dr. Ladislaus Pinkas und Genossen haben mir eine Interpellotion an Seine Excellenz den Herin Statthalter überreicht.

Žádám, aby dotaz tento byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz. JUDra. Ladislava Pinkasa a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli ve příčině maření českého školství a pronásledování rodičů, kteří dítky své do českých Škol posílají, v místech jazykově smíšených.

Vaše Excellence!

Národnostní boj nabyl v krajích jazykově smíšených takové prudkosti a veden jest s takou bezohledností proti živlu českému, že příslušníci českého národa v krajích těch jsou násilím zbavováni i práv, jaká jim samými základními zákony státními jsou vyhražena, ba dokonce i své existence.

Poslední dobou zejména české školství v místech smíšených a čeští rodičové i dítky jsou vydáni útokům nebývalým, aniž by se jim dostávalo se strany povolaných úřadů státních potřebné ochrany. Útoky tyto nedějí se jen slovem a tiskem, nýbrž i násilnými činy a jest hnutí toto tím nebezpečnější, že zachvátivši valnou čásť lidu německého všech vrstev nabývá rázu všeobecného.

Uvádíme zde zvláště křiklavé případy násilností, které v posledních dobách na českých školách byly páchány.

1)   V Košťanech okresu Teplického, podali čeští rodičové Žádost za zřízení české veřejné školy, jejíž potřeba velkým počtem českého obyvatelstva jest více než s dostatek odůvodněna. O této žádosti bylo z jara r. 1897 nařízeno šetření za účelem slyšení interessentů, při kterém měli osobné prohlásiti, zda na žádosti trvají. Výhrůžkami a nátlakem německých továrníků v Košťanech zabráněno některým rodičům, že se ke komissi vůbec dostavěti nemohli, ti pak, kteří se dostavili, pronásledováni buď výpovědí z práce nebo z bytu. Mezi nejbezohlednější pronásledovatele živlu českého v Košťanech náležejí podle zpráv novinářských zejména firma Palme-König se svými úředníky, majitel sklárny Rindskopf, podnikatel staveb Aschenbrenner, továrník Jan Pechar se svými úředníky a V. Stabl. Assistent při dvoře knížete M. Lobkowitze Walter prohlásil při výslechu jednomu z dělníku: "Proto, že chcete českou školu propustíme vás z práce!" Obsilky interessentů doručovány prostřednictvím jich zaměstnavatelů, při výslechu pak přítomni byli němečtí továrníci, kteří ani na věci zákonného interessu neměli a jen za účelem informace k pronásledování českých rodičů se komise súčastnili.

2)  V Liberci podniknut dne 29. listopadu 1897 hromadný útok německého obyvatelstva na budovu české soukromé školy od Ústřední matice školské vydržované a to mezi vyučováním. Za zpěvu písně ""Wacht am Rhein" a za hesla "Nieder mit den Čechen" vytlučena okna školní budovy a do učebny vhozena dokonce i dynamitová patrona.

Obecní stráž ba ani četnictvo výtržnosti tyto nepotlačilo, neboť jim ani valného odporu nekladlo.

Rozumí se v Liberci samo sebou, že i zde vypovídáni rodičové dítek, které do české veřejné nebo soukromé školy chodí, šmahem z bytů.

3)    V Podmoklí-Kreglici podniknut byl dne 2. prosince 1897 hromadný útok německého obyvatelstva na českou soukromou školu Ústřední matice školské.

Okna budovy byla vytlučena, nábytek a zařízení školní zničeno a rozkradeno. Nyní vypovídáni jsou v Podmoklí všichni nájemníci české národnosti z bytů s výslovným upozorněním, že děje se tak proto, že posílají dítky své do české školy. Se strany spolku "Hausbesitzerverein" děje se přímý nátlak na německé majitele domů, aby české nájemníky a rodiče českých dítek vypovídali z bytů. A skutečné již celá řada českých nájemníků obdržela soudní výpověď. Ačkoliv k zamezení dalších nepokojů povolána branná moc, přece proslýchá se, že, jakmile se vzdálí, výtržnosti se budou opakovati. Také již správce školy obdržel výhružný list tohoto smyslu.

4)  V jablonci nad N. vytlučena dne 1. prosince okna v české soukromé škole Matiční za volání "Hajlo" a vyhrožováno zničením školy této. Podobně stalo se to v Mostě.

5)  K velikým protičeským a s české strany ani neočekávaným násilnostem došlo dne 28. listopadu 1897 v Žatci,, při nichž poškozena budova české školy Ústř. matice školské, majetek českých rodičů drancován a zapalován, ba i životy jejich ohrožovány. Sám starosta města zaručil se sice za pořádek, avšak přes to bylo třeba povolati vojsko k utišení nepokoje. již nyní proskakují však pověsti, že musí se státi to, co německý lid žatecký dne 29. listopadu sliboval české škole "Die Schule muss brennen!"

6)   V Ledvicích okresu Duchcovského zřízena následkem rozhodnutí ministerského česká veřejná škola.

C k. správní soud nařídil doplnění řízení o této škole a to bylo zástupcům obce Ledvické záminkou, aby hned přes odpor c. k. okresní školní rady v Duchcově přikročili k zavření této školy. A když přes to škola musila býti otevřena, byl přes noc nábytek odcizen - neznámými pachateli

Jak již řečeno, nenávist vůči všemu českému a zejména vůči ústavům, kde se české mládeži pro život potřebné vzdělání udílí, vůči českým školám, zachvátila valné vrstvy německého lidu. A bohužel jest německý lid v tomto svém jednání posilován a povzbuzován nejen svými časopisy, nejen svými předáky, ale nepřímo i samými orgány státními. Tito kladou německým výtržnostem jen chabý odpor a české státní občany buď vůbec nechrání aneb jen velmi nedostatečně. Neník pochybnosti, že, kdyby orgánové státní jen polovinu té energie vyvinuli proti tomuto hnutí lidu německého, jak umívají ve zvyku, vzbudili se jen zdaní nepřátelství proti příslušníkům národnosti německé v některém místě českém, že by hnutí takové nenabylo rázu tak všeobecného a nemělo důsledků tak dalekosáhlých, poškozujích nejen práva rakouských občanů státních české národnosti, nýbrž i samu autoritu státní.

Pomlčujíce úmyslně o případech, kde teprve předběžné vyšetřování soudní jest zavedeno, jako vypálení Školy, Dubenecké, pokus vypáliti českou školu Ústřední Matice školské v Březnici nad Labem nemůžeme mlčením pominouti.

7. případ školy Bilinské, který jasně dokazuje, jak systematicky pracuje se, má-li býti česká škola udolána a který jest svědectvím, kterak sám c. k. okresní školní úřad nebojí se nedbáti positivního předpisu zákona, jde-li o splnění německé vůle.

V Bilíně zřízena pro 205 českých dětí jednotřídní česká škola veřejná a ustanoven pro školu tuto původně jeden učitel. Bilínská obec místo aby se starala o vhodné umístění této školy, zahájila proti ní boj. Pan starosta města Dobrowolski vydal provolání jménem "vždy kidného města Bilíny" k obyvatelstvu české národnosti, aby posílalo dítky své do školy německé a vyhlásil každého, kdo jest jiného přesvědčení, za štváče. Originál tohoto provolání přikládáme jako 1/1, vyslovujíce své podivení, že slavné c k. okresní hejtmanství v Duchcově obsah jeho nezávadným shledalo.

Avšak také k německému obyvatelstvu bilínskému vydáno provoláni, v němž anonymní jeho původcové vyzývají Němce bilínské, by neopovážili se poskytovati Čechům, kteří dítky své do české školy posílají, přístřeší, nechti-li sami býti dáni v klatbu (geächtet). Německé obyvatelstvo se vyzývá, aby s Cechy jednalo tak, jak město Cheb, které prý se od Čechů úplně očistilo. Majitelům domů, kteří vypovědí Čechů Škodu by utrpěli, slibuje se na radnici bilínské rada i náhrada škody. Rovněž spolek Bund der Deutschen NordBöhmens prý jim pomoc poskytne, patrně ve smyslu svých stanov veleslavným c. k. místodržitelstvím schválených. Také tato provolání předkládáme jako přílohu 1/2.

V zápětí na to rozesílán všem majitelům domů seznam českých obyvatelů s vyzváním, aby je vypověděli. Na důkaz toho přikládáme originály listin těchto jako přílohu číslo 1/3 a 1/4, žádajíce, aby všecky přílohy tyto číslo 1/1-1/4 jako nerozlučná čásť tohoto dotazu byly přečteny.

Současně s touto akcí nařídila místní školní rada v Bilíně se starostou města p. E. Dobrowolskim v čele, aby němečtí učitelé a policie provedli mezi školním rokem zápis dítek českých do německé školy, neslýchaným nátlakem působeno na rodiče, aby se k zápisu tomuto dostavili. Dítky plačícím matkám Českým odnímány a místními policejními orgány voděny do školy německé. Dle přesvědčení Čechů bilínských jest pan řídící učitel měšťanské školy bilínské vynálezcem tohoto nového spůsobu zápisu školního, který ostatně také sl. c. k. okresní školní rada v Duchcově za správný prohlásila. Neboť ačkoli čeští rodičové bilínští žádali úpěnlivě pana c. k. okresního hejtmana v Duchcově za ochranu proti nezákonnému jednání místní školní rady, ačkoliv byla jim ochrana taková od něho skutečně přislíbena, přece neučinila sl. c. k. okresní školní rada v Duchcově to, co dle zákona učiniti byla povinna: přes jasné znění § 22. říšského zákona školského, kterým se zapovídá mezi školním rokem přijímati žáky do Školy veřejné, leč že by se jich rodiče tou dobou přistěhovali, přes to, že předpis c. k. zemské školní rady ze dne 8. srpna 1881 č. 19. 014 přísně zapovídá každé vměšování se obecního zastupitelstva do zápisu školního, přes to, že nařízení toto přísně předsedovi c. k. okresní školní rady nakazuje, aby toho dbal, by zákon se splnil a zabránil všemu, co by zákonu odporovalo, schválil pan předseda c. k. okrasní školní rady Duchcovské převedení téměř 100 dítek z české veřejné školy bilínské do veřejné školy německé.

Avšak tím míra utrpení Čechů bilínských nebyla ještě dovršena. Poslušní anonymního rozkazu dali němečtí majitelé domů českým rodičům, většinou chudým dělníkům, soudní výpověď z bytů a to 14tidenní Výpovědí takových podáno u soudu 56. A při jednání o námitkách prohlásil před svědky i před soudcem zástupce německých majitelů domů p. JUDr. Stranský, že jedině z toho důvodu výpovědi se dávají, že nájemníci posílají dítky své do české školy. Podle posavadních zvyklostí byla v Bilíně obvyklou výpověď nájemní čtvrtletní, avšak sl. purkmistrovský úřad nic o tom věděti nechtěje, prohlásil úřadním vysvědčením za obvyklou výpověď čtrnáctidenní. Když pak sl. c. k. okresní hejtmanství žádáno o pomoc proti vypovedání českého lidu z Bilíny, prohlásilo se inkompetentní.

Vyslovujíce svá politování nad tím, že slavená německá kultura projevuje se v království Českém ničením českého školství a to i takového, které si národ český pro své příslušníky a toliko pro tyto sám vlastní obětivostí vydržuje, a odsuzujíce nelidské pronásledováni a ohrožování českých rodičů, litujeme, že i sami orgánové státní proti nebezpečnému a uměle živenému protičeskému hnutí v lidu německém, jehož zájmy národ český v ničem neohrožuje, neosvědčili odpor dosti energický a tak mimoděk dali opět utvrditi v národě českém přesvědčení, že nespravedlivým a jen z národní nenávisti plynoucím protičeským útokům lidu německého nadržují.

Vznášíme na Vaši Excellenci dotaz: 1. Jsou Vaší Excellenci všecky případy tuto naznačené i jich příčiny známy ?

2. Jest Vaše Excellence ochotna učiniti ihned opatření, aby následky nezákonných činů nahoře vylíčených byly okamžitě odstraněny a jmenovitě, aby také české dítky do škol německých během školního roku převedené, jako ze-