pana předsedu byl učiněn dotaz, kdy tato schůze bude svolána. To dovoluji si konstatovati, aby mně nebyla činěna výtka v této příčině.

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec princ Ferdinand Lobkovic se hlásí k věcné poznámce.

Poslanec princ Ferdinand Lobkovic: Dovoluji si jenom konstatovati několika málo slovy, že jest pravda, že pan dr. Herold, vlastně jeden ze soudruhů jeho, pan prof. dr. Čelakovský, před týdnem nebo před 14 dny se mne dotazoval, kdy se svolá komise a že jsem si dovolil panu dru. Čelakovskému sděliti, že čekám, až pan dr. Herold mne o to požádá nebo se se mnou dorozumí.

To chci jenom konstatovati, a p. prof. Čelakovský mi zajisté to dosvědčí.

Nejvyšší maršálek zemský: Přeruším nyní schůzi.

Ich unterbreche die Sitzung und ersuche die Herren, sich hier heute um halb acht Uhr wieder einzufinden.

Žádám pány, aby se laskavě ráčili o půl 8. hodině večer zde objeviti.

(Schůze přerušena ve 4 hodiny 15 minut odpol.

Unterbrechung der Sitzung um 4 Uhr 15 Min. Nachm. )

(Sezení opět zahájeno v 7 hod. 40 minut. Wiederaufnahme der Sitzung um 7 Uhr 40 Min. Abends. )

Nejvyšší maršálek zemský: Zahajuj opět schůzi.

Ich eröffne wieder die Sitzung.

Seine Excellenz der Herr Statthalter ha mich ersucht, bevor wir die Verhandlung fort - setzen, ihm das bevor zur Verhandlung. einig Interpellationen zu ertheilen.

Jeho Excellence pan místodržitel mne požádal, abych inu dal slovo k zodpověděni několika interpellací, než budeme pokračovati v jednání.

Místodržitel hrabě Coudenhove:

Ku dotazu podané u pány poslanci dr. Černohorským a soudruhy ve schůzi slavného sněmu dne 11. února t. r. o tom, že se dle udání u okresního soudu v Ústí nad Labem nešetří předpisů platných o užívání zemských jazyků, kladu sobě za česť toto odpověděti:

V právní při Augusta Klinderta proti Anně Hassmanové, o které se dotaz zmiňuje, jednal žalobce německy, žalovaná česky. Následkem toho byl také vydán rozsudek v obou zemských jazycích.

Ku česky podané žádosti žalované o nastoupení přísahy požádal okresní soud v Ústí nad Labem okresní soud v Král. Vinohradech, aby nařídil stání ku vykonání přísahy, obě sporné strany o tom vyrozuměl a přísahu přijal; zároveň zaslány byly soudu tomuto spisy sporu a oba stejnopisy žádosti o nastoupení přísahy.

Aby však zabráněno bylo předčasné žádosti exekuční, vidělo se mimo to okresnímu soudu v Ústi nad Labem býti účelným, vyrozuměti žalující firmu o tom, že byla přísaha v čas nastoupena.

Toto německy sepsané vyrozumění jež bylo pouze pro žalující firmu určeno a také jenom této svědčilo, bylo však nedopatřením výpravny také Žalované vydáno.

O nějakém úmyslném porušení předpisů o užívání obou zemských jazyků soudy nelze za těchto okolností mluviti i není tu proto příčiny ku nějakému opatření ministerstva spravedlnosti, a to tím méně, ano rozhodování soudů ve směru tomto výlučně řádnému pořadí instancí vyhraženo jest, a v případu tomto skutečně také již vrchní zemský soud ku rekursu nařídil, aby řečený výměr žalované dodatečně byl vydán česky.

Co se týče soudní pečeti, které se u okresního soudu v Ústí nad Labem užívá, bylo u soudu toho, jak vyšetřeno, již dříve dvojjazyčné pečeti užíváno, i bylo potřebné nařízeni o užívání pečeti této vydáno.

Auf die Interpellation der Herren Abgeordneten Legler und Genossen in Angelegenheit der Suspendirung des Oberlehrers Josef Reinwarth in Königshain, Schulbezirk Trautenau, vom Schuldienste, beehre ich mich, Nachstehendes zu erwidern:

Es ist richtig, dass der k. k. Bezirksschulrath in Trautenau auf Grund einer Zuschrift des k. k. Berichtsbezirkes in Schatzlar, wornach gegen den genannten Oberlehrer eine Anzeige wegen des Vergehens der Aufwiegelung nach § 300 St. -G. erstattet worden war, mit Erlass vom 28 Octoder 1896 Z. 2871 denselben für die Dauer der gerichtlichen Untersuchung suspendiert, und das mit Bericht vom 29. October 1896 Z. 2872 dem k. k. Landesschulrathe angezeigt hat.

Da nach § 48 des Gesetzes vom 19. Dezember 1875 über die Suspension vom Amte der Bezirksschulrath zu entscheiden hat, und die Sachlage damals dem k. k. Landesschulrathe nicht genauer bekannt war, so wurde die betreffende Verfügung von dem k. k. Landesschulrathe unter dem 31. Octoder 1896 Z. 39132 lediglich zur Kenntnis genommen.

Oberlehrer Joses Reinwarth brachte aber gegen die über ihn verhängte Suspension den Recurs ein.

Der k. k. Landesschulrath fand sich mit Rücksicht daraus, dass nach der nun ihm bekannt gewordenen Sachlage in diesem Falle das Ansehen des Lehrstandes die Entfernung des in Untersuchung gezogenen vom Dienste nicht so unbedingt zu fordern schien, wie der k. k. Bezirksschulrath angenommen hatte, doch veranlagt, den k. k. Bezirksschulrath in Trautenau mit Erlass vom 8. November 1896 Z. 39. 800 aufzufordern, die Angelegenheit in einer schleunigst einzuberufenden Sitzung in Berathung zu ziehen und auf Grund des Sitzungsbeschlusses entweder selbst das Erforderliche zu veranlassen, oder mit aller Beschleunigung Autrag zu stellen.

Der k k. Bezirksschulrath in Trautenau hat infolge dessen, wie vorauszusehen war, die Suspension des Oberlehrers Josef Reinwarth schon am 29. November 1896 wieder aufgehoben, so dass derselbe am 1. Dezember 1896 trotz der nach § 300 St. -G. zwar fallen gelassenen, jedoch nach § 312 St. -G. noch immer gegen ihn anhängigen gerichtlichen Untersuchung den Dienst wieder antreten konnte.

Hieraus geht hervor, dass der k. k. Landesschulrath nicht gezögert hat, so rasch als möglich die ihm notwendig scheinende Correctur zu veranlassen.

Eine allgemeine Norm in dieser Beziehung hinauszugeben, ist mit Rücksicht auf die Competenzbestimmung des § 48 des Gesetzes vom 19. Dezember 1875, ferner mit Rücksicht darauf, dass die Bezirksschulräthe sonst mit der Suspension keineswegs zu rasch vorgehen, sondern dieselbe eher hinauszuschieben geneigt sind, nicht angezeigt.

Was endlich die Frage einer dem Oberlehrer Josef Reinwarth zu gewährenden Genugthuung betrifft, so ist die Disciplinär-Untersuchung gegen denselben noch nicht abgeschlossen, die Beantwortung der Frage daher derzeit noch nicht möglich, da eine Schadloshaltung des genannten Oberlehrers nur dann in Betracht zu ziehen wäre, wenn sich auch beim Disciplinär-Verfahren die vollständige Schuldlosigkeit desselben herausstellen sollte.

Páni poslanci Ervín Špindler a sou-, druzi podali v sezení slavného sněmu ze dne 9. února tohoto roku interpelaci mně svědčící ve příčině nesprávností, jež se udaly při šetření o žádosti českých rodičů v školní obci Jeníkově za zřízení veřejné české školy obecné tamže.

Kladu sobě za česť odpověděti takto: K dotčené žádosti nařídila zemská školní rada za příčinou potřebného výslechu rodičů, aby předvolání rodičů, okresní školní radou vyhotovená, spolehlivým způsobem na dodací listy byla doručena a aby do předvolání mimo předmět, o který jde, pojat byl dodatek, že nedostaví-li se dotyčný žadatel k výslechu, pokládáno bude za to že od žádosti upouští.

Připojování řečeného dodatku na předvolání k výslechu v praksi se osvědčilo, a odpovídá přání, které v plenárním shromáždění zemské školní rady v té příčině vysloveno bylo.

Okresní školní rada dala předvolání žadatelům obecním úřadem v Jeníkově doručiti, tak jako se doručování i jindy prostřednictvím obecních úřadů děje, jelikož okresní školní rada nemá jiného orgánu k ruce.

Šetřením, jež provedl okresní hejtman, bylo zjištěno, že skutečně v několika případech na dělníky a hmotně odvislé os by nátlak činěn byl tím, že jim hrozeno výpovědí z práce neb z bytu za tím účelem, aby od žádosti za zřízení české školy obecné upustili.

Mohu toho jen velmi litovati, že takový nátlak na žadatele, kteří užívajíce svého práva o zřízení školy minoritní se ucházeli, byl činěn, úřady nemají však zákonitých prostředků, aby vykonávání naznačeného vlivu zamezily, i mohu zajisté předpokládati, že obyvatelstvo samo užívání takových prostředků k odporu zavrhuje.

Pokud se jedná o to, jak doručovati předvolání žadatelům za účelem jich výslechu, vyhražuji si učiniti opatření, aby předvolání taková v budoucích případech se zvláštní opatrností se doručovala.

Ve schůzi slav. sněmu, konané dne 13. února, 15. února a 1. března t. r. byly ke mně učiněny dotazy pány poslanci Marešem, pak Bočkem, konečně dr. Kloučkem a soudruhy, jež se vesměs týkají řádění cikánů.

Pokládám sobě za česť, odpověděti ku těmto dotazům pro společný jich předmět současně a sice toto:

Kdežto se interpelace pana poslance Mareše týče toulání cikánské tlupy v lesích křivoklátských a zbirovských, jest základem dotazu, jejž ke mně učinil pan poslanec Boček vypovězení několika soudně trestaných cikánů z obce Milevské.

Co se prvého případu týče, zařídil jsem potřebná šetření okresním hejtmanstvím v Rokycanech, v Hořovicich a v Rakovníku i mohu tedy za to míti, že tím ku prvé části dotazu pana poslance Mareše kladně odpovězeno jest. Výsledek šetření toho jest krátce tento: Že by se cikánská tlupa nalézala v lesích u čilé a u Hradiště, nebylo té doby konstatováno.

Ovšem utábořila se letos v lednu cikánská tlupa mezi osadami Skreji a Čilou; tlupa ta byla také v podezření, že v okolí krádeží se dopouštěla; tlupa tato opustila však tábořiště ono, pobyvši tam krátkou dobu, prve než bezpečnostním orgánům bylo lze se jí zmocniti, i ustoupila nejspíše dále do Křivoklátských lesů.

Co se týče případu Milevského, o kterém se zmiňuje dotaz p. posl. Bečka, byli skutečně členové 15tičlenné cikánské tlupy, jež byla koncem ledna v řečeném okresu postižena, okresním soudem v Milevsku potrestáni a po vykonaném trestu představenstvem Milevským z obce vypovězeni.

Jak v interpelaci pana poslance Mareše, tak i v dotazu p. poslance Bočka poukazuje se k tomu, že jest třeba přísnějších opatření, má-li řádění cikánů překaženo býti, i odporučuje se zvláště v prvém dotazu, aby užíváno bylo vypovězení ze země a zadržování cikánů v donucovací pracovně. Proti účelnosti těchto prostředků ku zamezení řádění cikánů lze sotva asi čeho namítati.

Přes to ale setkává se užívání prostředků těch se značnými obtížemi, uváží-li se jednak, že ze země vypověděti lze jen osoby, jež tu domovského práva nemají, a že jest obyčejně velice obtížno, často zhola nemožno, zjistiti příslušnosť cikánů, kteří v případu tom, pokud příslušnosť zjištěna není, připadají oné obci za obtíž, kde byli postíženi; obec tato musí je v každém případu značným nákladem živiti, okolnosť to, jíž se zvláště také ve smyslu pánů interpelantů vůbec vystříháno býti má.

V příčině přidržování cikánů v donucovací pracovně jest mi však odvolati se ku obmezeným poměrům prostor ústavů těch, jež často na překážku jsou okamžitému umístění nocionovaných osob.

Co se konečně týče interpellace pana poslance Dra Kloučka, mohu ku dotazu ke mně učiněnému jen kladnou odpověď dáti a to tak, že cítím se povinným, uznávaje z plna potřebu chrániti venkovské obyvatelstvo, jež řáděním cikánů nejvíce trpí, přísně k tomu přihlížeti, aby podřízené úřady bez výjimky ustanovení ministerského nařízeni ze dne 14. září roku 1888 čís. 213 úplně a přesně prováděly.

Ku konci své odpovědi mohu však ještě dodati, že žádoucí výsledek podmíněn není hlavně jenom rychlým a energickým zakročením státních úřadů a orgánů, nýbrž i zároveň značně účelnou součinností místní policie, i doufám, že dostane se mi všeobecného souhlasu, spojím-li s dotyčným vyzváním okresních hejtmanů také nařízení, aby si přiměřeným spolupůsobením samosprávných obcí a jich orgánů účinnou pomoc jich ku kýženému cíli zajistili.

Na schůzi vys. sněmu dne 1. března 1897 učinili na mne páni poslanci Václav Jindřich a druhové dotaz v příčině postupu finančního rady Hönigschmida při šetření, konaném za účelem revise katastru daně pozemkové.

K tomuto dotazu pokládám si za čest sděliti náslodující: Dle § 12. zákona ze dne 12. července r. 1896. čís. 121 říšs. zák. o revisi katastru daně pozemkové bylo zemské komisi volno v případe potřeby vyslati delegáty ze svého středu, by tito prováděli šetření na místě samém.

Na základě usnesení, jež stalo se v plénu zemské komise, vyslán byl člen (zároveň referent) zemské komise, finanční rada Hönigschmid do okresu lounského s příkazem, aby se povšechně informoval o povaze půdy polí a zároveň o rozdíle v hodnotě, aby dle toho posouditi bylo možno oprávněnosť podaných oznámení o omylech nebo hrubých chybách ve vcenění dílců do jednotlivých hodnostních tříd způsobu vzdělání, o kterýchžto oznámeních podali dobré zdání za intervence evidenčního úřadníka obecní starostové jakož i důvěrníci.

By se tomuto příkazu za dost učinilo, nebylo třeba všecky dílce podrobiti revisi, stačilo spíše, zjistiti v jednotlivých tratích, jaké rozdíly v hodnotě dle hloubky oné prsti, dle složení půdy atd. se vyskytují a jaký vliv tyto poměry mají na způsobilosť výnosovou.

Tomuto úkolu vyslaný člen zemskě komise v plném rozsahu dostál; o jeho zprávách bylo nejprve ve výboru zevrubně rokováno, potom formuloval výbor ten přiměřené návrhy, jež v plénu komise jednohlasně přijaty byly.

Dotyčná usnesení zemské komise jsou dle § 15. citovaného zákona konečně platná. Není mi tudíž možno v té příčině něco změniti; připomínám pouze, že usneseními zemské komise v podstatném rozsahu zřetel vzat byl na stížnosti podané v příčině vcenění.

Páni poslanci Dr. Dvořák a soudruzi podali ve schůzi sněmovní, jež se dne 18. února tohoto roku konala, ke mně dotaz, ve kterém sobě stěžují na zákaz vydaný dle udání purkmistrem trutnov-

ským ve příčině postavení náhrobní desky s českým nápisem na hřbitově trutnovském pro jakéhosi Josefa Teichmanna mladšího z Úpice, a ve kterém mne žádají, abych oproti takovým nelidským zákonům se příčícím opatřením užil práva zastavovacího, jaké podle obecního zřízení státní moci přísluší.

Pokládám si za čest pánům kazatelům na základě konaného šetření odpověděti, jak následuje:

Dne 28. září roku 1896 přišli na trutnovský hřbitov dva muži, otec totiž zemřelého Josefa Teichmanna mladšího a kamenník Josef Matouš z Úpice, postaviti náhrobní desku na hrob Teichmannův určenou.

Poněvadž sobě nedožádali zvláštního k tomu potřebného povolení od purkmistrovského úřadu a nemohli se také vykázati, že zaplatili již poplatek za to dle hřbitovní sazby připadající, nepřipustil hřbitovní zahradník postavení náhrobní desky, poznamenal však - dle výslechu - současně, že neví, zdaž by postavení náhrobní desky s nápisem českým vůbec bylo dovoleno.

Když asi tři neděle po té přišel výše jmenovaný kamenník k purkmistrovskému úřadu dovoleni k postavení náhrobní desky si vyžádati a poplatek za to zaplatiti, bylo mu dáno od jednoho adjunkta městského úřadu vysvětlení v této věci žádané. Při svém úředním výslechu však popřel posléze jmenovaný, že u příležitosti své rozmluvy s Matoušem o nějakém zákazu postavení desky náhrobní s českým nápisem mluvil.

V skutku pak ani Teichmann starší ani Matouš ve své záležitosti u purkmistra trutnovského nebyli, a kdyby byl výše zmíněný adjunkt postavení desky náhrobní zakázal - což týž, jak řečeno, zapírá, - bylo by to bývalo věcí účastníkův, aby se proti tomuto zákazu s nepovolané strany danému u příslušných činitelův ohradili, na místě, aby postavili německou desku náhrobní.

Ostatně popírá purkmistr Trutnovský výslovně vydání nějakého ústního nebo písemného zákazu ve příčině postavování desk s českými nápisy a není zde také nějakého dotyčného usnesení se městského zastupitelstva trutnovského.

Nebylo tudíž pro státní správu nijaké důvodné pohnutky k zakročení dle § 102. neb 103. řádu obecního.

Konečně kladu si za čest s poukazem na žádosť od pánů tazatelů ku konci jejich dotazu na mne vznešenou sděliti s vysokou sněmovnou, že jsem již počátkem tohoto roku vyzval okresní hejtmany, aby vhodným způsobem, poučováním, rozkládáním, po případě však také užitím státního práva dohledacího působili na obce, aby se případy národnostní nesnášelivosti ani oproti mrtvým v budoucnosti již nepřiházely.

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že pan posl. dr. Malinský omluvil se churavostí.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass der Herr Abg. Dr. Malinský sich durch Unwohlsein entschuldigt hat.

Dovoluji si dále sděliti, že v seznamu řečníků staly se jisté změny a sice: pan poslanec dr. Schreiner, který byl zapsán proti návrhům, a pan posl. Scharf, který zapsán byl pro návrhy, vyměnili mezi sebou svá místa, tak že pan posl. Scharf nyní je zapsán proti návrhům a p. posl. dr. Schreiner pro návrhy. Dále pan posl. dr. Schreiner odstoupil své místo, kterého tím nabyl, následujícímu řečníku, totiž p. posl. dru. Eppingerovi, tak že nyní jest pořádek řečníků následující: především přijde k řeči příští řečník proti návrhům, pan poslanec Sokol, pak přijde k řeči pro návrhy pan poslanec dr. Eppinger, proti návrhům pan poslanec Scharf a pro návrhy pan posl. dr. Schreiner.

Ich erlaube mir mitzutheilen, dass in der Rednerliste einige Aenderungen vorgefallen sind; es haben nämlich die Herren Abgeordneten Scharf und Dr. Schreiner mit einander ihre Plätze getauscht, so dass der Herr Abg. Dr. Schreiner, welcher früher contra eingetragen war, nunmehr pro sprechen wird, und der Herr Abg. Schars, welcher früher pro eingetragen war, als Contraredner eingetragen ist. Außerdem hat der Herr Abg. Dr. Schreiner seinen dadurch gewonnenen Plaß dem unmittelbar nachher eingetragenen pro-Redner, dein Herrn Abg. Dr. Eppinger, abgetreten. Infolge dessen steht die Rednerliste jetzt so, dass zuerst der als contraRedner schon vorher eingetragener Herr Abg. Sokol sprechen wird, nach ihm als pro-Redner der Herr Abg. Dr. Eppinger, dann contra der Herr Abg. Scharf, und dann pro der Herr Abg. Dr. Schreiner.

Außerdem wurde mir soeben mitgetheilt, dass sich der Herr Abg. Posselt gleichfalls wegen Unwohlseins entschuldigt hat.

Bylo mi právě sděleno, že se p. posl. Posselt omluvil taktéž churavostí.

Přijde nyní k slovu pan poslanec Sokol.

Poslanec Sokol: Slavný sněme! I průběhem letošního zasedání přihlásila se škola ke svému právu, ne sice na začátku, kdež o škole velmi málo se mluvilo; za to na samém sklonku zasedání, při debatě o školách minoritních vypukla elementární silou důležitost školy a přiznalo se, čím je škola národům oběma zemi tuto obývajícím, čím musí býti škola každému národu, který touží po svém kulturním rozvoji.

Zároveň však vyšla na jevo smutná pravda, že, pokud nebude upravena zákonitá půda ke spolubydlení obou národů v oblasti království Českého na základě rovnoprávnosti a rovnocennosti, dotud nebude pochopen pravý význam školy a dotud nebude škola vrácena tomu krásnému úkolu, od něhož byla odvrácena vládami vídeňskými již za předešlého století, poněvadž domnívaly se, že školou země koruny české budou moci zgermanisovati. (Tak jest! Výborně!)

Ozvuky z debaty o minoritních školách ozývaly se také v generální debatě rozpočtové. Slyšeli jsme tu mnohé pěkné slovo o škole a nejvíce nás potěšilo ujišťování pánů se strany německé, že chtějí nad tím bdíti, aby škola nebyla stržena do směru reakcionářského. V tom naše snaha s jejich bude za jedno. Za to však nepotěšilo nás to, čeho se dotkli páni řečníci, kteří dnešní debaty se zúčastnili. Velectěný člen zem. výboru prof. Pražák pravil, že jeho strana klade váhu na větší mravní a náboženskou výchovu mládeže, že chce podporovati snahu, aby osmiletá návštěva školy byla snížena. Nevím, zdali jsem dobře pochopil, ale myslím, že uvádím tak, jak to bylo proneseno. Známe, velectění pánové, co pod touto firmou k nám se dere.

Že by škola v příčině mravního vychování nečinila všecko, co se vůbec činiti dá, to jest, velectění pánové, nepravda. Co škola v mravním vychování činiti může, to se děje všecko, a že by i výsledek mravního vychování (Hlas: A co náboženství?) - já mluvím prozatím o mravním vychování - že by výsledek mravního vychování byl špatnější nežli byl za staré konfessijní školy, to, velectění pánové, jest také nepravda. (Výborně !)

Já, velectění pánové, jsem starší, nežli většina pánů z oné strany, a nejen to, že jsem starší, ale i že školu tu dobře znám, mohu to dobře říci. Vždyť jsem ze školy té vyrostl, byl jsem v ní vychován a v ní 20 let působil jako učitel. Nevím, jestli kteří z těchto pánů do té školy chodili, aby o ní měli názor, jako jej mohu míti já, a jestliže ctěný pan hrabě Schönborn citoval jakási statistická data z nějakého katolického spisu, mohl bych já naproti němu uvésti rovněž výsledek zkoumání přísně vědeckého, objektivného, jehož resultat vypovídal by něco zcela opačného. (Slyšte! Velmi dobře!)

Náboženskou debatu, velectění pánové, do dnešní rozpravy nemínil jsem zatáhnouti já a nemínil ji také zatáhnouti nikdo z nás, právě proto, že si myslím, že když by se náboženská otázka měla zavésti do diskusse, musela by býti založena mnohem důkladněji, nežli při rozpočtu takovém, jako je dnešní, je možno.

Že by však naše Škola nesla se rázem protináboženským, to, velectění pánové, jest opět nepravda.

Jak vypadá ten protináboženský ráz, který naši tak zv. bezkonfesijní škole se zde vyčítá, můžete se každý den třeba zde v Praze přesvědčiti. Takto vypadá ten protináboženský ráz naší bezkonfesijní školy: Školní světnice jest označena znamením kříže, děti modlí se před vyučováním a po vyučování modlitby konsistoří arcibiskupskou aprobované, v rozvrhu školních hodin vidíme ve všech třídách od nejmenší do nejvyšší dvě hodiny týdně vyhrazené vyučování náboženství. (Pravda. )

Děti každou neděli i v tuhé zimě bývají voděny do kostela na služby Boží, při kterých slyší také exhortu, a letního času chodívají děti do kostela každého dne. Nejméně třikráte do roka mají děti zpověď a přijímání a účastní se veřejných processí o Božím Těle a aspoň jednoho processí o křížových dnech. (Slyšte!)

Rád bych, velectění pánové, věděl. Čím ještě náboženský ráz Školy by se měl označovati?

Rozdíl mezi starou konfessijní školou a naší novou moderní školou po této stránce není žádný, anebo je-li, jest výhoda pro náboženství v této nynější škole aspoň proto, poněvadž návštěva školní, ať se říká co chce, jest přece pilnější, a poněvadž učení každé a tedy též náboženství jest methodičtější, intensivnější. Má-li tedy náboženství jakožto učení a mají-1i náboženská cvičení nějaký vliv na zvýšení mravnosti, činí nynější škola pro zvýšení mravnosti po této stránce více, nežli stará. Ona však prospívá také po jiné stránce: otvírá rozum, učí na jednání lidská pohlížeti s vyššího, ušlechtilejšího hlediska, zapuzuje pověry, hlouposti a předsudky. (Tak jest!) A to vše, že by pro mravnosť mělo býti bez významu? (Výborně!)

Jen ten, kdo nynější školu nezná a já to docela dobře pochopuji, že velectění pánové na této straně školu neznají, vždyť oni s ní nepřicházejí do žádného styku, (Výborně! Odpor. ) alespoň ne do velkého styku - jen ten může po této stránce špatně o škole souditi, papouškuje hesla, která vymyslili nepřátelé naší školy, nepřátelé, kteří chtí, aby učení zvrátilo se v ten způsob, jako bylo za starých škol konfesijních, kdy neučilo se nic jiného, nežli trošičku čtení, trošičku psaní, trošičku počítání, ale výhradně katechismu. (Výborně!)

Co my škole nynější zde jsme vyčítali a co právem jí vyčítáme, jest, že nepřihlíží k vychování národnímu tak, jak bychom toho potřebovali; dává státu, co jest jeho, dává církvi, co jest jest její, ale národu zůstává dlužná. (Výborně! Potlesk. )

Ale, velectění pánové, proč nemůže se u nás mládeži osvětliti česká minulost tak, jak by si toho bylo přáti? Z větši části a z největší míry proto, poněvadž se béře ohled na církevní úřady.

Jest to faktum, že učitel jeden, který do minulosti české zasáhl trošku dále, než je obyčejem, byl proto od svého řídícího udán a obžalován u zemské školní rady. Jest to faktum, že před nějakým časem žačky na jedné české škole v Praze proto, poněvadž v den Husův přišly svátečně přistrojeny, byly vyslýchány a částečně i potrestány. To jest ten protináboženský ráz, který se vyčítá naší škole.

Pan posl. Opitz rázem postoupil dnes ve vážnosti vysocectěných pánů na této straně. Já mu toho avancement nikterak nezávidím, já mu toho z celé duše přeju. Ale nás, velectění pánové, nepřesvědčil, že by škole příliš rozuměl. Uvedl nám na mysl pedagoga kněze Mareše. Víte, velectění pánové, kdo to byl ten školní rada Mareš? To byl největší germanisator a největší nepřítel národa českého mezi r. 1850 a 1860. To jest ten muž, který našim přihlouplým babičkám říkal:. Dejte dítě do školy německé, vždyť by se bez znalosti německého jazyka nemohlo státi ani kaprálem. "

A tenkrát bez znalosti německého jazyka nemohl se nikdo státi kaprálem, ale tenkráte, velectění pánové, na stolci místodržitelském bývali lidé, kteří neuměli ani slova česky. (Slyšte!) To byl ten muž, který i katechismus snížil na pouhou učebnici jazyka německého pro české děti.

A kněz, který se neostýchá poroučeti, aby se učilo náboženství jazykem mládeži nesrozumitelným, to mne, velectění pánové, nikdo nepřesvědčí, že takový kněz by měl nějaké vyšší ponětí o náboženství, a že by náboženstvím chtěl působiti na zušlechtění citu a zvýšení mravnosti. (Výborně!)

Vysoce ctěný pan hrabě Schönborn dal se také uchvátiti horlivostí svou pro konfesejní školu, dal se uchvátiti k některým výrazům, ku kterým, jakkoliv ho vysoce ctím, pomlčeti nemohu. Mluvil o sesurovění mládeže, "von der Verrohung der Jugend; " jako křesťan měl by věděti, že takový úsudek smí vydati jenom po úplném přesvědčení, že jest to skutečně pravda, jinak nechť mne vysoce ctěný pan hrabě Schönborn laskavě odpustí, řeknu-li, že se to podobá pomluvě, na cti utrhání, což jest hříchem proti osmému přikázání božímu. (Výborně!)

Nalezne-li se tu a tam mezi mládeží nějaké sesurovění, tu jest, pánové, také potřeba, aby se hledělo, odkud přichází, myslím, že by se v nejčastějších případech nalezlo, že to jest právě u takové mládeže, která školu zanedbává, nikoliv u té, která školu navštěvuje. (Výborně!)

Vysoce ctěný pan hrabě Schönborn také mi laskavě odpustí, že nikterak nemohu pochopiti, kterak mohl přivésti novou školu ve spojitosť se socialismem.

To jsou dva zjevy, které nemají docela nic společného, leda to, že jsou současné. Jde-li kdo se západem slunce každý den do hospody, nebudete říkati, velectění pánové, že zapadající slunce ho tam vytáhlo.

Což pak velectěný pan hrabě Schönborn neví, že učitel ve škole o socialistické učení nesmí ani zavaditi a že by okamžitě byl suspendován, kdyby vykládal dětem něco z učení Marxova, Lasallova anebo některého jiného socialisty ?

Že socialismus nalézá se mezi mládeži, která nedávno ze školy vyšla, to je zcela pochopitelno. Jest to mládež dělnická, ze školy jde do fabriky, doma čte to, co čte otec, a známe, že mládež nejvíce chytá se toho, o čem ví, že jest to zapovězeno.

Velectěný pan professor Dr. Pražák přimlouval se za snížení školní návštěvy. Inu kdyby škola měla býti zařízena tak, jak si toho velectěný pan poslanec Opitz přeje, tak, velectění pánové, bylo by opravdu se škodou, posílati tam děti plných 8 let, pak by bylo skutečně lépe, kdyby se návštěva školy zkrátila a kdyby čas přebývající jinou výchovou se nahradil.

Ale máli škola našemu národu opravdově prospěti, nemůže býti zkrácena návštěva školní. Osmiletá povinnosť školní - ač jeli škola náležitě řízena, - jest neocenitelným dobrodiním pro náš lid. Výlohy na takovou školu činěné se mnohokráte kryjí.

A nyní přicházíme ještě k jedné věci, které se dotkl pan poslanec Dr. Pražák; on totiž