Obracím se k návrhu minority, kterýž k této položce byl podán. První návrh minoritní týče se zvýšení položky na podporu škol národních ze sumy 20 000 zl. na 30. 000 zl. Konečně by se mohlo říci, že to čistě finanční otázkou; jestli těch 10. 000 zl. máme, nebylo by tedy zcela žádné závady, abychom je k tomuto účelu věnovali.

Já předkem ovšem upírám, že je máme, my si je chceme teprve vypůjčiti, abychom je mohli dáti. Tedy, pokud se k věci přihlíží se stanoviska finančního, tak rozhodně arci bychom dospěli k úsudku, že zvýšení té položky odůvodněno není. Avšak já uznávám, že konečně finanční stanovisko v té věci není výhradně rozhodné, kdyby byly skutečně tak závažné momenty, že objevilo by se prospěšným a nutným, aby ta položka byla zvýšena, tak by se dalo o té věci diskutovati. A já myslím, že tak závažný moment posud na snadě ještě není.

Předně dovolím si poukázati k tomu, a bylo to již v rozpočtovém výboru uvedeno, že se nyní jedná o návrhu zřízení škol minoritních a na upravení právních poměrů těchto škol.

Jest známo, že naše strana nekladla tomu nejmenší překážky, aby zákon tento k místu přišel; my jsme hlasovali pro to, aby se o tomto zákonu vešlo v podrobnou debatu, jestli zákon ten není posud usnesen, naší vinou to není. Já myslím, přijde-li zákon tento o minoritních školách k místu, že rozhodně pak se rozvine velká akce ve příčině převzetí škol soukromých ve správu veřejnou, aby proměněny byly ve veřejné školy. Tím ovšem velká část těch škol soukromých přestane a stanou se školami veřejnými. To je snad otázka, ke které dospějeme snad za jeden rok, možná že i dříve, možná že i za dvě léta. Zkrátka jest to otázka nepříliš dalekého času, kdy úprava poměrů právních škol minoritních nastane. Tážu se, máme-li ta položku zvýšiti v době, kdy dle pravděpodobnosti nám záhy by nastala nutnosť zase tu položku snížiti. Se snížením nějaké položky, která již jednou jest, se má věc mnohem hůře, nežli když se jedná o to, nějakou položku zvýšiti. Ty ústavy obyčejně pak účtují s takovým příspěvkem již a je to velice obtížné pak takovou položku snižovati. A jestli posud s dosavadním příspěvkem ty školy soukromé existovaly, snad to bude možné ještě, aby též tu krátkou dobu, která nás dělí od té doby, kdy vejdou v platnost zákony o Školách minoritních, snad vydržely. Bylo poukazováno panem referentem vota minority k tomu, že položka jest oproti položce stanovené na podporu evangelických škol soukromých příliš nízká, kdežto ovšem úspora, kterou vykazují evangelické školy, jest mnohem menší než úspora, kterou vykazují soukromé školy ostatní.

To jest ovšem pravda, ale to jest důvod relativní; z toho se dá jednak odvozovati, že ta subvence, kterou mají ostatní školy soukromé, jest příliš nízká, ale snad by se tímže právem dalo odvozovati, že podpora, kterou mají evangelické školy, jest příliš vysoká. S touto argumentací daleko nedojdeme, to jest toliko relativní důvod, který z porovnání dotace evangelickým školám oproti ostatním školám soukromým vychází.

Ostatně z toho, že petice o zvýření té položky byla podána Ústřední Maticí Školskou, soudím, že asi jest intencí navrhovatelů těch, kteří podepsali minoritní votum, aby snad z té zvýšené sumy značnější částky také se dostalo Ústřední Maticí Školské; to však jest velká illusse, tomu není tak.

Když porovnáme úspory, kterých se skutečně d cílilo, seznáváme, že ta podpora, která se skutečně poskytla, se nesrovnává docela s těmi úsporami, poněvadž také se má přihlížeti k jiným závažným momentům, zvláště hledíme-li ke školám Ústřední Matice Školské; kdyby se dalo rozdělení výhradně, dle úspory, činila by podpora Škol Ústřední Matice Školské měně o 3087 zl. - mírně počítáno, a při školách spolku Deutscher Schulverein by činila úspora méně o 1046 zl. Všechno to plus, které má Ústřední Matice Školská, respektive spolek Deutscher Schulverein, to jde na úkor škol klášterních a na úkor škol židovských, které dostávají o to méně.

Nyní, poněvadž není naprosto žádného klíče, podle kterého rozdělení by se mělo státi, - pokud by ta položka byla zvýzvýšena, pokud položka není zvýšena, podrží se klíč posavadní - musí se najíti přec klíč na rozdělení subvence, a já neznám jiného klíče nezli úsporu. Tážeme-li se, jaký bude effekt, jestli nastane zvýšení položky na 30. 000 zl., seznáváme, že by předeni ovšem musilo by se dát klášterním školám a židovským školám ty 3000 zl. a 1000 zl. tedy více nežli 4000 zl. napřed, o které byly zkráceny při rozdělování prvních 20. 000 zl. zbude z těch 10. 000 zl. tedy 6000 zlatých, těch 6000 zl., by se musilo rozděliti opět dle úspory a tedy to plus, které by připadlo z té zvýšené podpory zvlášť Ústřední Matici Školské a spolku Schulvereinu ve Vídni, by bylo velmi nepatrné a nestálo by v žádném poměru ke zvýšení položky o 10. 000 zl.

Myslím, že intencím navrhovatelů by se zvýšením této položky plnou měrou nevyhovělo, a konečně já, pánové, nepohlížím na to lhostejným zrakem, jestli by se učinil pokus, aby čím dále, tím více ona břemena, která posud podnikají spolky soukromé, byla přesunuta na břemeno poplatnictva.

Každé takové opatření jest jakousi dvousečnou zbraní. Jestliže má býti soukromé dobročinnosti, jestliže má býti soukromé obětavosti národní pole zůstaveno, tak nesmíme stále postupovati na dráze této, aby břemena, kteráž by takovým způsobem mohla býti uhrazena, stále a stále byla uvalována na bedra širších kruhů.

To tuším, tak jako uvalování břemen chudinských na obce, mělo by rozhodně za následek ochabnutí soukromé dobročinnosti, poněvadž ne každý zrovna vždycky jest v té náladě, aby daroval něco obci, níbrž chce obdarovati chudinu, tak tuším, že také stálé a stálé posunování takovýchto břemen na bedra poplatníků, bude míti, a musí míti ten účinek, že pak ochabne obětavost, kterouž posud národ skutečně ve svrchované a potěšitelné míře osvědčil proti těmto ústavům školským.

To jsou důvody, pro které hlasovati budu proti zvýšení položky, o kterou tu jde, na. 30. 000, a odporučuji tedy v tomto směru přijetí návrhů většiny komise.

Co se konečně týče té poslední resoluce, totiž, že mají býti vyloučeny z podpory, o kterou tu jde, ony školy soukromé, které přijímají děti jazyka vyučovacího neznalé, tož naše strana v dřívějších letech hlasovala proti tomuto dodatku, slavný sněm předešlého roku usnesl se na tom většinou hlasů, že dodatek tento byl přijat. Ačkoliv jsem proti tomu dodatku hlasoval, považoval jsem přece za svou povinnost, jako referent školní působiti svědomitě na provedení tohoto usnesení slavného sněmu. Tuším ale, že jsem dospěl k jinému důsledku než jako pan zpravodaj minoritní, který projevil náhled, že toto usnesení slavného sněmu se osvědčilo. Já naopak mám za to, že se neosvědčilo a tuším, že se mi podaří to dokázati.

Jest, pánové, ve věci, o kterou jde, vysloveno jakožto pedagogický princip, že se nemají přijímati do školy děti jazyka vyučovacího neznalé. Nechci příti se o správnosti tohoto pedagogického principu, ale to vím, že ne každý princip, byť sebe správnější, hodí se k tomu, aby byl kodifikován, jak se tuto stalo, a že tím méně hodí se k tomu, aby na zachování tohoto pedagogického principu bylo učiněno závislým udělení subvence se strany země.

Pánové, toto usnesení, kteréž nyní objevuje se v návrhu minoritním, jest předem nedosti jasné a provedení jeho působí velké obtíže. Mají vyloučeny býti školy, které přijímají děti jazyka vyučovacího neznalé.

Kolik dětí má býti? Zdá se, že mají býti alespoň dvě, poněvadž užito množného počtu. Jedno dítě nestačí, dvě musí býti. Kolik jich má býti? Prosím, pánové, kde jsou zde hranice? Dále i doba rozhodná pro posouzení? Jestli školy přijímají děti vyučovacího jazyka neznalé? Která doba?

Počátek, prostředek nebo konec školního roku? Teď jsme na začátku března, má se zjistiti, jestli se přijaly snad do těch škol dne 15. září děti jazyka vyučovacího neznalé?

To jest o sobě věc, kterou nebude snadno zjistiti, a může se státi, že té doby, než naše usnesení bude intimovano okresním radám Školním venkovským, aby na základě toho konaly šetření, může zatím školní rok býti u konce. Kde pak mají se děti shledat, aby se zjistilo, jestliže jsou jazyka vyučovacího mocny čili nic.

Konečně ptám se, - poněvadž se užívá v návrhu iterativu - po kterou dobu sluší v naznačeném ohledu kontrolovati? Rozhoduje tu jeden rok? Neb máme sbírati dáta od několika let, aby se zjistilo, jestliže správa školy přijímá děti jazyka vyučovacího neznalé. A tu tuším, že z tohoto jest jasno, že toto ustanovení, které tuto navrhuje minorita a o kterém jednáme, jest nejasné.

Ale usnesení toto také jest nevhodné proto, poněvadž se činí zde závislé udělení podpory na vyšetření nějaké skutečnosti, kterou vyšetřiti vlastně my sami ani možnost nemáme. My nemůžeme v této věci nic jiného dělati, než obrátiti se na úřad školský, aby nám zjistil, zda ta která škola přijímá děti jazyka vyučovacího neznalé. Úřady školské nebyly snad povinny příslušné šetření konati, ale já musím dosvědčiti, že úřady školské, ačkoliv povinny nebyly, nám přece daly odpověď; ovšem byly odpovědi, s kterými nebyly vždy jednotlivé obce spokojeny a došly také se strany obcí remonstrace toho obsahu, že to, co zjistil úřad školský, nebylo správné. Ovšem veškeré tyto remonstrace musely zůstati nepovšimnuty, poněvadž šetření konalo se cestou úřední a alespoň zemský výbor položiti musil rozhodnutí svému v základ dobrozdání úřadů podané o tom, zda nebyly přijímány na dotčené škole děti jazyka vyučovacího neznalé.

Ale aby se ta věc měla přesně na jisto postaviti, nezbývalo by nic jiného, než aby zemský výbor okolnost tuto vyšetřil si sám na základě vlastních názorů. Tu, prosím, suďte sami, jaké by byly v tom svízele a jaký nátlak by byl způsoben, jest-li by měl zems. výbor všade vyslati komise, aby děti zkoušely, zdali jsou jazyka vyučovacího znalé. Tuším, že snad těch 20. 000 zl. na náklad těch komisí by nepostačilo; tedy vhodným návrh minority nazvati nemohu.

Návrh ten také se mi nezdá býti spravedlivým; račte si prohlédnouti zprávu, kterou zemský výbor o té věci podal, račte seznati, že postiženo jest loňským usnesením sněmovním 8 škol; jsou to dvě české a šest německých; ty byly vyloučeny ze subvence, že přijímaly děti jazyka vyučovacího neznalé. Z těch škol českých, které byly tímto usnesením postiženy, jsou dvě školy klášterní, které ovšem přijaly děti německé národnosti a jazyka českého neznalé, které se tam hlásily a které se chtěly tam česky přiučiti; to se stalo v Bělé a v Dolních Beřkovi cích. Jsou takové okolnosti, že skutečně není někdy ani možno, aby do škol takových nebylo přijato dítě, které jazyka vyučovacího je neznalé. Račte uvážiti, že dosti značná část škol soukromných jsou školy náhradní, a musí ty děti přijmouti; co pak mají ty školy dělati? vždyť jsou někdy v takových obcích na výměně nebo na weksl německé děti a v německých obcích české děti. Tyto tam jsou a musí přece choditi do školy. Jestli tam není jiná národní škola soukromá, kam pak mají jíti? Ty musí přece národní škola vzíti, a ty chcete vyloučiti? Jestli to jest spravedlivé, já nevím. Ostatně tuším, že, pokud se chtěl tímto návrhem jakýsi účel dosáhnouti, také návrh ten byl zbytečným.

Není snad, velectění pánové, známo, že za dřívějších let se praktikovala věc vždycky tak, že se vyšetřovala při soukromých školách úspora a že při vyšetření úspory té vždycky odečteny byly ony děti, kteréž byly jiné národnosti, nežli jaký byl jazyk vyučovací na příslušné škole národní.

Budiž mně dovoleno, abych se svolením Jeho Jasnosti nejvyššího pana maršálka přečetl příslušný krátký odstavec zprávy zemského výboru z roku 1895. Zde stojí: "Úspora, jež se jeví trváním jednotlivých škol soukromých, vyšetřena podobným způsobem jako dříve a jako u soukromých škol evangelických. Při tom přihlíženo také k mateřskému jazyku žactva a odečteny při vyšetření úspory ony děti, jež jsou jiného jazyka mateřského, nežli jest jazyk vyučovací. "

To bylo, prosím, dříve vždycky tak praktikováno a, jestli vůbec jaký ohled na ten poměr národnostní se má vzíti, je to ohled, který se vzal dle předešlé zprávy zemského výboru samého.

Tento princip musil býti loňského roku opuštěn, poněvadž v komisi, která se radila o rozdělení podpor, právem bylo poukázáno, že, když sl. sněm vytkl jiný princip, když řekl, že nemá rozhodnouti národnosti, nýbrž znalost jazyka vyučovacího, musíme princip pustiti. Ale myslím, že ten princip spíše vyhovoval povaze věci nežli princip, na kterém se byl usnesl slav. sněm a který nyní navrhuje zase k přijetí minorita komise. Mimo to tuším, se také tím vytčeného účelu nedosáhne, poněvadž, jak známo, může se rozdělení dotace pro soukromé školy díti jen v tom způsobě, že se dotace rozdělí předem na školy české a německé.

Jestli nějaká škola následkem toho, že přijímá děti jazyka vyučovacího neznalé, jest vyloučena z podpory, to akkreskuje ostatním školám. Že by všechny školy spolku německého "DeutscheSchulverein" byly vyloučeny, to se nestane přece; jsou tam zajisté aspoň některé školy, které přijímají jen děti jazyka vyučovacího znalé. Tedy konečně tuším, že to může býti spolku "deutscher Schulvererein" jedno, jestli dostane tutéž sumu na 6 Škol aneb na 10. Efekt konečný takové usnesení nemá přec žádný.

Mimo to bych měl za to, že, jestli skutečně by se nějaký účel dosáhl tím, že se dotčený princip pedagogický učiní měřítkem a rozhodnou zásadou pro udílení těchto podpor škol soukromých, a jestli by podělená škola na to kladla váhu, byl by účinek nanejvýše ten, že by se jednoduše šlo o nějaký stupeň níže.

Spolek, kterému na tom záleží, zřídí školu mateřskou a bude tam ty děti ještě v útlejším věku učiti tomu jazyku, který si přeje míti vyučovacím jazykem na té které škole, a jest-li se ten účel který páni navrhovatelé měli na mysli, reobrátí v pravý opak, to ponechávám jejich úvaze. Prosím, aby slavný sněm přijal návrhy majority komise (Výborně !)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr der nächste, gegen die Antrage der Commission eingetragene Redner zum Worte.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. p. Opitz.

Abg P. Opitz. Hohes Haus! Es sind im Sause der letzten Sage, namentlich bei der Generaldebatte zum Budget, eine Reihe bitterer Aeußerungen hier in diesem hohen Hause gefallen, die sich auf das Schulgebiet beziehen.

Es waren das Angriffe, die sich einerseits gegen die christlichsociale Partei gerichtet haben, die ich hier vertrete, andererseits gegen den christlichen Schulstandpunkt und überhaupt gegen das kirchliche Schulprogramm.

Ich bin der Meinung, hohes Haus, dass derartig weittragende und principielle Angelegenheiten, wie diese Seite der Schulfrage, eigentlich nicht in den Landtag, sondern in den Reichsrath gehören, dass sie somit hier, wo man sich hauptsachlich mit der Verwaltung des Landes beschäftigt, in dieser Bedeutung ausgeschlossen sein sollten.

Da nun diese Fragen einmal in den Land tag hereingetragen worden sind - und das ist ausaegangen von hervorragenden Vertretern und Wortführern der liberalen Parteien aus beiden Seiten dieses hohen Hauses, - so darf es mir wohl nicht verübelt werden, wenn ich von meinem christlichsocialen Standpunkte aus nun einige Worte der Entgegnung darauf vorbringe.

Ich bedauere, hohes Haus, dass ich gerade bezuglich der Schultrage in diese Nothwendigkeit verletzt worden bin. Ich muss aber die beleidigenden und provokatorischen Aeußerungen, die gegen den christlichen Schulstandpunkt hier von mehreren Seiten gefallen lind, dafür verantwortlich machen, und ich bitte, mich dieserhalb zu entschuldigen. (Oho! links. )

Ich bilde mir nicht ein, dass ich den Schulstandpunkt der liberalen Parteien von rechts und links in diesem hohen Hause durch meine Ausführungen andern werde (Sehr richtig! links); aber ich Will doch einige Worte der Aufklärung und Richtigstellung hier lagen, die doch vielleicht bei jenen Herren, die ein gerechtes Urtheil haben, eine mildere Meinung erwirken.

Nach dieser Auffassung allem habe ich beschlossen, hier das Wort in der Schulfrage zu ergreifen.

Hohes Haus! Es hat vorige Woche, am Dienstag, ein Redner der deutschliberalen Partei, indem er auf den Ausgang der Wahlen, wie er bisher vorliegt, hinwies, erklärt, dass sich angeblich in Böhmen und in Oesterreich eine "finstere Reakzion" rege (Jawohl! links), welche die Freiheit der Volksschule bedrohe. (Sehr richtig!) Dieser Redner hat sich an die jungčechische Seite des Hauses gewendet mit der Bitte, es möge diese Partei, trotzdem sonst so wenig Beruhrungspunkte zwischen beiden Seiten bestehen,sich mit der deutjchlibeialen Partei vereinugen, um diese Gefahr, namlich die Bedrohung der ,, freien Schule" abwehren zu helfen.

Dasselbe that noch ein anderer maßgebender Redner und Fuhrer der deutschsortschrittlichen Partei, der bei der Generaldebatte über das Budget am Samstag sich außeite, dass wieder gewisse "reactionäre Tendenzen" hervor brechen, dass sich klerikale Anschlage" regen. Welche (Sehr richtig! Unruhe. Widerspruch) ich bitte, ich refcrire ja nur - auf die "Uuterjochung der Geister", aus die "Unterwerfung des öffentlichen Schulwesens unter die Oberhoheit der Kirche" abzielen.

Und derselbe Redner machte dem jungčechischen Club den gleichen Bundesgenossenschaftsantrag. Er bat die Mitglieder dieses Clubs dringend, mit der deutschliberalen Partei wenigstens dafür Hand in Hand zu gehen. Das musste allerdings überraschen, wenn man wochenlange hier von der einen wie von der anderen Seite die Meinung vertreten hort, das! der nationale Streit in Böhmen grundties, dass die jungčechische Partei gegen die nationale Existenz des deutschen Voltes in Böhmen underlohnlich sei (Widerspruch. Rufe: Das hat kein Mensch gesagt. Niemanden ist eingefallen, so was zu sagen! Das ist nicht wahr !) dass es dafür keine Vereinigung gebe (Widerspruch). Also auf dem Gebiete der Schulfrage allein wünscht man Bundesgenossensdchaft?

Hohes Haus, es muss überraschen, wenn es die beiden Volksstamme unseres Landes bloß in diesem einen Punkte noch zu einer Vereinigung bringen sollte und in keinem andeten mehr. (Dr. Kramař: Es find auch noch andere !) Es muss überraschen, wenn Jene, die so ent schieden gegen die christliche Auffassung des Schulwesens (Widerspruch), gegen die kachliche Schul-Auffassung kämpfen, sich trotzdem als gute Katholiken ausgeben. Weder von judischer, noch von protestantischer Seite geschieht Aelnliches hier in Böhmen gegen die eigenen religiosen Interessen in Bezug auf deren confessionelles Schulwesen.

Es hat der verehrte Herr Redner, von dem ich vorhin sprach (Dr. Fournier), am Samstag betont, dass bei der Reichsrathswahl in Bubweis der "Nationalhass" zwischen beiden Volkern allein entscheide und das tiefste Motiv des unversöhnlichen Kampfes sei. Wahrend hier dem Nationalhasse eine solche Bedeutung beigemessen wird zwischen beiden Volfsstammen, beziehungsweise den liberalen Parteien der Deutschen und Čechen, wird gleichzeitig aus der anderen Seite vorausgesetzt und quasi insinuirt, dass die antikirchliche Gegnerschaft bezuglich der Schulfragen überwiege und deshalb ein Bündnis, eine Verständigung zwischen den feindlichen nationalen Parteien dafür möglich sei.

Und wozu kann von deutschnationaler Seite die Vundesgenossenschaft in Bezug aus die sogenanrte "freie Schule" gewünscht werden ? doch nur zu dem Zwecke, dass von beiden liberalen Parteien gemeinsam eine antikirchliche Attaque gegen den kirchlichen Schulstandpuukt ausgeführt werbe. (Zwischenrufe: Klerikalismus!)

Meine Herren von der deutschliberalen Seite, ich glaube, dass das genannte Vundesgenossenschafts-Anbot in dieser Sache ihrerseits nicht klug, nicht schon ist Sie bedauern öfter, dass es zu wenig deutsche Priester in Deutschbohmen gibt Nun, wenn Sie gegen die kirchlichen Interessen so fetndlich vorgehen, wenn Sie dem deutschen Priester nicht gestatten, dass er seiner kirchlichen Ueberzeugung treu sei auch auf dem Gebiete des Schulwesens, Wenn Sie den kirchlichen Standpunkt, den Standpunkt seiner Gewissenspflicht auch auf dem Gebiete der Jugenderziehung in dieser Weise bekämpfen, dann dürfen Sie sich nicht wundern, dass es für junge Männer aus dem deutschen Volksstamme wenig einladend sein kann, den Priesterstand zu wahlen. Dann wird der Mangel an deutschen Priestern in Deutschbohmen allerdings immer größer und für die Interessen des deutschbohmischen Volkes immer folgenschwerer werden Vor 30 Jahren ist gerade durch die deutschliberale Partei durch Einfügung des Prinztpes der Consessionslosigkeit in unsere österreichischen Grundgesetze das Unglück geschehen, dass unser deutsches Volk in Oesterreich in zwei Halsten gespaltet worden ist, in die eine, die treu stehen geblieben ist aus dem positiv christlichen und kirchlichen Standpunkte, und die andere, die dem Liberalismus folgte und davon abgieng. (Oho!)

Mit dieser Spaltung, die bis heute fortwirkt, ist die Kraft des deutschen Volkes in Oesterreich gebrochen worden. (Oho!) Dieser Gegensatz besteht, er äußert sich überall, im Volke, im R ichsrathe, bei der Gesetzgebung, und Sie werden denselben durch einfache "Dho's" nicht beseitigen. (Zwischenrufe: Klerikalismns !)

Es wird mir von einigen Seiten das Wort "Klerikalismus" zugerufen. Nun, meine Herren, es gibt verschiedene Schlagworte, hinten denen oft gar nichts von realem Werthe stockt. (Heiterkeit. Das ist richtig!) So ist es auch mit dem Worte "Clerikalismus". Auch das ist so ein leeres Schlagwort, das mir vorkommt wie eine Vogelscheuche, die nur Schein ist und keine reale Wahrheit enthalt.

Meine Herren, was ist "Elerikalismus?' Sie können darunter doch nur die Kirche verstehen, zu der Sie sich doch als Katholiken selbst bekennen. (Oho!) Das wird ausdrücklich gesagt. Öder fassen Sie nicht regelmäßig die Vertreter der Kirche, die Organisation der Kirche, die Kirchenlehre unter diesem Schlagworte zusammen? Wenn Sie das leugnen wollen, so wundert es mich, dass Sie nicht Muth haben das hier offen zu bekennen. Ein deutscher Mann sollte den Muth haben, wenn er gegen den "Clerikalismus" losschlägt, das Kind beim vollen Namen zu nennen und statt "Clerikalismus" einfach "Kirche" sagen. (Ruf: "Christlich-Soziale". )

In ähnlicher Weise ist in der Schulfrage auf der anderen Seite dieses hohen Hauses von hervorragenden Vertretern der jungčechischen Partei Stellung genommen worden. Auch von dieser Seite ist bei der Budgetdebatte erklärt worden, dass das Fortschreiten der clerikalen Bewegung" in Böhmen immer drohender werde, dass die Encycliken des Papstes Leo XIII. dieser Bewegung einen "neuen Impuls" gegeben haben, dass die clerikale Partei jetzt unter dem Schutz der Kirche in den Wahlkampf trete.

Hier sehen Sie, meine Herren, dass von den jungčechischen Rednern der sogenannte Clerikalismus direkt bezogen wird auf den Papst, das Oberhaupt der Kirche, dass er direkt gleichgestellt wird der katholischen Kirche selbst. Darum bitte ich, lassen Sie diese beiden Namen auch als gleichberechtigt gelten. Aus die von deutschliberaler Serie angetragene Bundesgenossenschaft in der Schulfrage sind trotzdem die Herren von der jungčechischen Seite nicht eingegangen; Sie haben Ihnen auf. Ihr Angebot noch keine Antwort gegeben.

Nun, meine Herren, gehe ich über auf den eigentlichen Punkt, auf die Schulfrage selbst, um einige Worte der Aufklärung und Richtigstellung zu sagen.

Die Schule in Oesterreich war bis ins vorige Jahrhundert, bis zur Kaiserin Maria Theresia, eine Institution der Kirche; es hat sich bis dahin niemand Anderer um die Volksschule und die Volksbildung in Oesterreich gekümmert als die Kirche. Der Staat blieb bis dahin dem Schulwesen fernstehend. Die Kirche hat bis zu dieser Zeit für das Schulwesen mit ihren Mitteln und in ihrem Machtbereiche gethan, was sie leisten konnte.

Und diese Schulthätigkeit der Kirche in Oesterreich ist nichts Vereinzeltes. Schon seit Anbeginn des Christenthums hat die Kirche Schulen für den Volksunterricht geschaffen, Die Missionare, die unter die Heidenvölker gehen und das Evangelium verkünden, bauen neben der Kirche zunächst eine Volksschule und suchen so das Volk culturell und religiössittlich zu heben.

In Oesterreich erinnerte sich der Staat erst seit Kaiserin Maria Theresia und seit Kaiser Josef an seine Pflicht, für die Volksbildung auch seinerseits beizusteuern. So wurden von da an bis zum Jahre 1869 von Staatswegen zu der sogenannten "alten Schule", die noch immer "Pfarrschulen" waren, staatliche Beiträge geleistet. Aber diese Beisteuern waren gering. Lesen Sie meine Herren, zum Beweise dafür nur den Budgetbericht für Böhmen aus dem Jahre 1867 und vergleichen Sie, wie wenig damals noch aus Landesmitteln für die Pfarrschulen beigesteuert wurde. Gewiss, die Schulen von damals waren für die fortschreitenden Verhältnisse unzulänglich geworden. Das gestehen mir gerne zu. Aber diese Schulen haben auch nur geringe Kosten verursacht. Der Staat und das Land gaben nicht genügend Geld dafür her. Trotzdem hat diese alte Schule immerhin schone Ersolge aufzuweisen. Alle jene Herren auch dieses Hauses, die über 40 Jahre hinaus sind, haben noch diese alte Pfarrschule besucht; sie haben ihre Elementarkenntnisse und ihre erste Bildung aus der alten Pfarrschule bezogen und ich glaube wohl, diese Schule hat in ihnen ein gutes Fundament zur weiteren Fortbildung gelegt. Die alte Schule hat also durchaus nicht dazu beigetragen, dass im Volke unverbesserliche Verdummung platzgreife.

Im heutigen Jahresbudget für das Land Böhmen werden dagegen 9 1/2 Millionen Gulden ausgewiesen, die für Schul- und Unterrichtszwecke nur vom Lande Böhmen ausgegeben werden. Und dazu kommen die gleich hohen Auslagen der Bezirke und Gemeinden. Ich bin nun der Letzte, der den Schulaufschwung bedauert. Im Gegentheil! Die alte Schule hat den gesteigerten Bedürfnissen der Volksbildung absolut nicht mehr genügt, sie musste verbessert werden, und dafür musste der Staat, musste das Land