Myslím, že jménem celého sněmn mluvím, když vyjádřím radost naši nad tím, že velectěný náš pan předseda a zemský maršálek se opět mezi námi nachází. (Výborně! Poslanci povstávají. )

(Das Haus erhebt sich. )

Ich glaube, meine Herreu, ich rede im Namen des ganzen Landtages, wenn ich Sie auffordere, der Freude Ausdruck zu geben darüber, dass unser verehrter Herr Dberstlandmarschall heute wieder gesund in unserer Mitte erschienen ist und das Präsidium übernommen hat (Bravo! Výborne!)

Nejvyšší maršálek zemský: Laskavá slova, která právě pronesl můj dlouholetý přítel, Jeho Osvícenost p. hrabě Harrach, a zvláště souhlas, který se strany slavného sněmu těmto slovům byl dán, nutí mne, bych vyslovil svůj nejvřelejší dík za toto laskavé osvědčení, a zároveň prosím slavný sněm, by na dále ráčil zachovati mi svou přízeň.

Die freundlichen Worte, welche von ar. Erlaucht dem Herrn Grasen Harrach gesprochen wurden, und die Zustimmung, welche das hohe Haus denselben ausgesprochen hat, verbinden mich, dem hohen Haufe nach allen Seiten meinen wärmsteu Dank auszubrechen und ich bitte, daran anschließend, die freundlichen Gesinnungen, welche das hohe Haus so häufid mir bereits kundzugeben so freundlich war, mir auch für die Zukunft zu bewahren. (Bravo! Výborne!)

Der Herr Abg. Prade hat unter Beibringung eines ärztlichen Zeugnisses angezeigt, dass er in Folge Erkrankung einige Tage den Sitzungen des bohen Hauses nicht beiwohnen könne.

P. posl. Prade předloživ lékařské vysvědčení, oznamuje, že pro onemocnění nemůže se po několik dní súčastniti schůzí slavného sněmu.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Karla Štolce a soudruhů v příčině zamezení differencialních obchodů obilních na bursách.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Karl Stolc und Genossen betreffend die Hintanhallung der Getreide-Differenz-Geschätte an den Börsen.

Dávám slovo p. navrhovateli, aby návrh svůj odůvodnil.

P. Štolc: Slavný sněme! Návrh, který podáváme, není v této sněmovně novým, ano i na říšské radě byl podán, a mohla by slavná vláda, kdyby chtěla, vyhověti oprávněnému přáni zemědělců a mohla by to učiniti tím spíše, poněvadž by provedení nevyžadovalo žádných peněžitých nákladů, ku kterým jest naše vláda velmi citlivou, pokud nejedná se o nějakou choutku velmocenskou. Že zákon tento se podává zde v tomto sněmu i v říšské radě, svědči o jeho důležitosti a nezbytnosti.

Nezbytnost tuto uznávají kruhy nejen zemědělské, uznávají ji také kruhy rozhodující, jak o tom svědčí několik anket, které byly odbývány v poslední době a které se obíraly jednak zdaněním bursovních obchodů diferenčních, aneb přímým zakázáním obchodů termínových.

Jest důležito, aby návrh náš byl projednán slavným sněmem ještě tento rok, a doufáme, že se tak také stane z toho důvodu, že sněm tento nebude uzavřen, nýbrž odročen.

Potřeba jest také toho, aby projednáno to bylo sněmem letos, poněvadž blížící se rakousko-uherskó vyrovnání. nutí nás k tomu, aby podobný návrh byl projednán jak zde tak i v druhé polovině říše, poněvadž bez projednání zákona toho nebylo by nám zákonem o zákazu her diferenčních, po případě terminových obchodů pranic pomoženo, poněvadž by obchod diferenční a termínový odstěhoval se do sousedního území zalitavského a obchod termínový a diferenční by nás ničil dál, jako nás ničí nyní.

Provedením našeho návrhu, doufám pevně, že bychom pomohli k zamezení dalšího klesání a znehodnocení cen obilních Není třeba široce vykládati o klesnutí hospodářského výnosu a o úpadku, hospodářském, ale mám přece za to, že musím podotknouti, že klesaní řepařstvi není ukončeno, že tato krise řepařská bude pokračovati, že bude ještě horší, a následkem toho zhorší se celková krise hospodářská tím, že z krajin, které nám dodávaly dříve do krajin řepoplodných seno, brambory, dobytek a oves, více tyto plodiny vyvážeti se nebudou, že tyto krajiny přijdou o své odběratele a následkem toho že se odbyt veškerých obilm velice stíží.

Mimo to sluší podotknouti, že pěstování obili se celkem nevyplácí, poněvadž cena výrobní a cena prodejní jest skoro rovná, a bude moci příště hospodařiti buď jen malý rolník, který si sám veškerou práci obstará, aneb velký rolník, majitel latifundií, kterému z toho mála přece něco zbude.

Hrozí tedy tíseň hospodářská ještě větší než dosud, poněvadž cena obilí je velice nízká. Proto přirozeně ohlížejí se zemědělci po tom, aby tomu odpomohli, aby klesání těchto cen obilních bylo zamezeno a aby byla zvýšena cena plodin zemědělských.

Tu máme na zřeteli dva momenty, které pomáhají ceny našich plodin zemědělských ničiti, a sice jest to veliká konkurence uherská, kterou naprosto jest nutno upraviti, nemáme-li býti naprosto zničeni, která se musí upraviti při příštím vyrovnání rakousko-uherském, a dále jest to tlak, který se působí tím, že se příliš mnoho hraje diferenčně na bursách plodinových.

My rolníci jsme skutečně všichni přesvědčeni o tom, že tento diferenční obchod ničí naše ceny obilní a o tom přesvědčeny jsou i kruhy jiné, a to samy kruhy bursovní; neboť nařízením bursovní komory vídeňské z 18. března 1889 nařizuje se, že se nepřipouští neprotokolovaný obchodník k provozování podobných termínových a diferenčních obchodů, a ustanovuje se, že se připouští protokolovaný obchodník jen za takových podmínek, když (posl. Březnovský: Když je žid!) složí dříve peněžitou zálohu, kteroužto zálohou by byl kryt případně schodek diferenční.

Mimo to nařízením téže bursy z r. 1893 varuje a zakazuje se lákání osob neobchodnických k provozování her diferenčních na bursách. Rozumí se samo sebou, že asi bursovní komora sotva měla na mysli prospěch našeho rolnictva, že spíše chtěla chrániti zájmy obchodnické. Vzdor však všem těmto nařízením hraje se na burse diferenciálně dále, a že se tak stává, o to se starají různé kanceláře a agentury, které velmi četně v městech bursovních existují. A to hra, pánové, která jest zajisté daleko nemravnější, než každá jiná hra hazardní, jejížto hráč jest.

trestán vzdor tomu, že hraje pouze o své vlastní jmění, ta se dosaváde trpí a jest podporována, vzdor tomu, že tento hráč nehraje pouze o své jmění soukromé, nýbrž že hraje o jmění cizí, o jmění rolníků, ba možno říci, o jmění celých národů.

Toto poslední tvrdím z důvodu toho, že pevně jsem přesvědčen o tom, že jednou z největších příčin klesání obilních cen jest differenční hra na bursách. Ježto přece nemožno, aby neměla takováto diferenční hra na bursách vlivu, a sice vlivu sestupného na ceny obilní, když jak víme, dle záznamů cizozemských burs se nabízí papírového obilí mnohem vícekráte tolik než se ho prodá a urodí.

Jest možno, aby ten veliký nadbytek toho papírového obilí neměl vlivu sestupného na ceny obilí ? Že skutečně ten nadbytek existuje, o tom dávají zprávy záznamy na burse.

Netoliko však tyto záznamy svědčí o tom, ale svědčí o tom i velmi zajímavá episoda, která se odehrála při jedné expertise, které v lednu tohoto roku jednala o zakázání termínového obchodu a v níž p. poslanec Parish kladl otázku mnoho-li z obchodů termínových obilních bylo kryto skutečnou dodávkou obilní a mnoho-li bylo vyrovnáno differenciálně totiž, mnoho-li bylo těch obchodů skutečně differenčních, spekulačních.

Na tuto otázku zůstali páni experti z bursovních kruhů odpověď z příčin pro ně naléhavých a důležitých dlužni. I povolaní znalci bursovní, jako expert Laimer, v téže expersi se vyjádřil, že uvedené velké množství papírového obilí na burse poškozuje ceny obilní a tím zejména rolnictvo, a že takové jednání sluší nazvati jen jobbersvím a že proti takovému jobberství není nic jiného platné než trestní zákon.

Takovéto jobberství velmi úzce ale souvisí s termínovým obchodem, poněvadž nelze si přece mysliti, když to zákon dovoluje, aby obchodníci a bursovníci nevyužitkovávali své moci a nezískávali na ceně obilní na úkor náš, kde se zkrátka co dá.

My jsme nepodali tento resoluční návrh vzhledem k obchodu termínovému, ale dle mého přesvědčení není možno zrušení differenčního obchodu, než když termínový obchod bude důkladně opraven, ne-1i zakázán, jak se to stalo v Německu.

Že pak obchod differenční od pravého lhůtního obchodu se velmi těžce dá rozeznati a roztříditi, o tom právě v řečené expertise znalci bursovní podali doklady a dosvědčení. Pánové ti ovšem doznávali a dokazovali, že prý termínový obchod jest veledůležitý nejen pro obchodníky a pro průmyslníky, ale také i pro zemědělce.

Co se týče termínového obchodu pro průmyslníky a obchodníky, to konečně nechci popírati, že je příznivý, pokud tento termínový obchod trvá; že by ale byl příznivý také pro zemědělce, to rozhodně nemohu připustiti a sice z následujících příčin:

Dle statistiky generálním sekretářem bursovní komory Vídeňské Leinkaufem v expertise, která se minulého měsíce odbývala, podané, byla cena květnová pro pšenici za poslední desítiletí pouze dvakráte vyšší nežli parita září, pětkráte byla nižší než parita září a třikráte se rovnala paritě září. To znamená, že ceny obilí příštího, které se má skliditi, byly vždy nižší než cena obilí, které bylo skutečně na trhu.

Mimo to vezměte do rukou zprávy bursovní z dnešních dnů a tu vidíte, že na př. 16. t. m. znamenala se pšenice na Vídeňském trhu pro jaro maximalně 8 zl., na květen 7 zl. 96 kr., na podzim již jen 7 zl. 61 kr.

Ve skutečnosti ale obilí, které bylo promptní, dodáváno bylo mnohem dráže, poněvadž dle zprávy z téhož dne znamenáno bylo v Pešti pro pšenici za pohotové zboží 8 zl. 30 kr., za žito 6 zl. 50 kr., za termínové zboží znamenalo se na jaro 7 zl. 76 kr., pro květen a červen 7 zl. 73 kr., a pro podzim již pouze 7 zl. 35 kr., tedy cena klesla pro příští obilí o celý 1 zlatý. Pro žito klesla cena na podzim na 5 zl. 75. kr.

Z uvedeného, pánové, je vidno, že pravidelně ceny skutečně v obchodu se nalézajícího obilí jsou vyšší než-li ceny lhůtové, to jest, než-li ceny obilí, kteréž teprve má se uroditi, a o kterémž nikdo na světě nemůže říci, jak se uvede a jak dopadne. A tu nemůže přece nikdo upříti, že by tyto nízké ceny příště nemohly míti vlivu na obilí, které se teprve sklidí.

Vždyť jistě obchodníci a průmyslníci, kteří dnes se mohou zaopatřiti obilím, ku př. pšenicí za 7 zl. 35 kr. proti 8 zl. 30 kr., které platí dnes, nebudou tak bláhoví, aby nabízeli za příští obilí, které v podzimu na trh přijde, cenu snad přes příliš vysokou, poněvadž již jsou zcela jistě kryti termínovým zbožím za 7 zl. 35 kr.

Zajisté, pánové, že pod dojmem těchto nízkých termínových příštích cen nikdy se nezmůže naše cena obilní k tomu stupni, jakého by skutečně zasluhovala. To jsou, pánové, asi v krátkosti ty pohnutky, které nás přiměly k tomu, podati tento návrh slavné sněmovně a nadějeme se, že slavná sněmovna na tento návrh náš přistoupí a návrh přikáže komisi zemědělské (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung

Navrhuje se, aby návrh byl přikázán komisi zemědělské k předběžné poradě.

Es wird beantragt, den Antrag der Landeskulturkommission zur Vorberathung zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh je přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Alfons Šťastný und Johann Rataj, betreffend die Durchführung des Reichsgesetzes vom 1. April 1889 Nr. 52 über die Erbtheilungsvorschriften für landwirthschastliche Besitzungen mittlerer Größe.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje v příčíně provedení zákona říšského ze dne 1. dubna 1889 čís. 52 o dědičné posloupnosti na statcích střední velikosti.

Dávám slovo p. navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec A. Šťastný: Slavný sněme! Prohlášeni, kterého loňského roku nám nejbližší stranon politickou se dostalo k návrhu, který jsme podali za příčinou zachování stavu selského, nás nikoliv neodstrašilo, abychom letošním rokem sl. sněmu rozšířený návrh tam směřující opět podali. Nás při tom neodstrašuje ani to, že sdružení agrární na základě prohlášení našeho váženého spolurolníka p. Niklfelda vešlo ve spojeni se stranou, která se staví právě ve mnohém ohledu proti našim snahám selským, poněvadž máme za to, že konečně naše snahy selské jen přece proniknou a že konečně stav náš selský i přes všelijaké odpory, které se proti zachování jeho z mnohých stran staví, přece jen bude hleděti, aby byl zachován.

Já myslím, že právě zavrhování zájmů stavových jen poslouží dalšímu ustavení se stavů na základě zájmů těch, a mám za to, Že jest třeba, aby ti, kteří našim snahám selským se staví na odpor, měli na paměti, že selské hnuti teprve povstane.

Avšak máme-li o našich zájmech selských pojednati, jest nejprve třeba, abychom stanovili, co vlastně sedlák jest. Ideálně řečeno, jest ovšem majitelem selského statku; ale dnes nám schází určitá zákonitá definice o tom, co statek jest.

Řekne se ovšem, statek selský jest usedlost taková, která na jedné straně dostačí k výživě rodiny selské a na druhé straně není zase tak ohromná, aby nemohla statek ten selská rodina obhospodařovati a aby k tomu musila míti cizí pomocníky, vyjma čeleď. To jest ovšem řečeno ideálně, avšak my nemáme zákonitou míru selského statku, my dnes nevíme, co selský statek je.

Za času roboty, kdy selský statek měl povinnost potažnou robotu konati, byly všecky statky selské zaznamenány u každé vrchnosti, poněvadž je měla v evidenci, aby věděla, kdo má konati robotu.

Avšak po zrušení roboty přestala potřeba tohoto vedení seznamu a následkem volné dělitelnosti pozemků zmizel ponenáhlu pojem selského statku. Dnes ale je nevyhnutelně třeba, aby statek selský byl určen a zákonitě aby bylo jednou stanoveno, zvláště, když tu máme říšského zákona ze dne 1. dubna 1889, kde se mluví o posloupnosti dědičné na statku střední velikosti anebo statku selském. Tento zákon ponechává zemskému zákonodárství, aby stanovilo, co statek střední velikosti aneb statek selský jest.

Když chceme kdy, jak máme v 2. svém návrhu v úmyslu, jednati o právu selském, tedy musíme nejprve míti ustanoveno zákonem, co selský statek jest, a proto musili jsme podati první návrh, kterým se má teprve ustanoviti vlastně a určitě zákonem, co jest selský statek.

Avšak my máme ještě jiné důvody, které nutně vyžadují, aby prováděcí zákon zemský o selské posloupnosti byl uzákoněn.

Vyžaduje to nutně projednávání pozůstalosti, když není posledního pořízení.

V takovém případě, velectění pánové, víte, jak se věci u nás ději. Když zemře majitel statku selského bez posledního pořízení, přijde do vsi komise soudní s úředníkem soudním, několika znalci pozemků a pak stavebními znalci; komise taková stojí obyčejně 30, 50 až i více zlatých.

A jak si nyní počíná taková komise?

Nejprve se vyšetří cena pozemků, ale nikoliv cena výtěžková, nýbrž cena tržní, ačkoliv statek selský není k tomu ustanoven, aby po úmrtí svého dřívějšího majitele byl prodán a rozdělen výtěžek z něho.

Ačkoliv statek selský jest k tomu určen, aby byl rodině zachován, přece se necení podle ceny výtěžkové, nýbrž podle ceny tržní, jako by to bylo nějaké zboží, které má přijít na prodej a o jehož výtěžek se mají dědicové rozděliti. Jak známo, převyšuje obyčejně tržní cena statku o mnoho cenu výtěžkovou; zvláště za nynější doby právě není to žádná výhoda pro naše statky, nýbrž je jim spíše na naši ujmu.

Napotom se oceňují stavení; stavitelé vyměří délku a šířku stavení, vypočítají cenu stavební a tržní podle svého měřítka a zanesou ji do protokolu odhadního, vedle tržní ceny pozemků, jako by byly stavby statku předmětem nějakého prodeje a jako by se měli o cenu statku dědici děliti.

A přece zajisté přisvědčíte, pánové, že stavení při statku není žádným předmětem výnosu a že tedy nemůže platit ani ta cena výtěžková, poněvadž stavení žádného výtěžku nenese, neřku-li, aby mohlo býti stavení oceněno v tržní ceně stavební a býti zvláštním předmětem dědictví.

Stavení jest nezbytným zlem při hospodářství a bylo by to pro nás velikou výhodou, kdybychom nemuseli stavení při hospodářství míti.

Napotom přikročí se k ocenění inventáře živého i mrtvého.

Živý inventář není taktéž předmětem prodeje, leda v tom případě, že by zde byl nějaký dobytek ve větším počtu než ku vedení hospodářství potřeba. Dobytek přebytečný mohl by býti předmětem ocenění tržního, ale, pánové, toho při úmrtí hospodáře sotva bývá, poněvadž předcházejí obyčejně výlohy následkem nemoci zůstavitele, které stráví jmění z hospodářství, přicházejí pohřební útraty, taksy atd., a tak, i kdyby zde byl nějaký přebytečný dobytek, ačkoliv tomu tak obyčejně není, neměl by býti dobytek ten předmětem ocenění pozůstalosti.

Konečně cení se mrtvý inventář, a tu se stává, že se ocení poslední motyka, poslední hřeb, který jest ve stavení, a přece každý hospodář ví, že jest to nutná potřeba ku vedení hospodářství, že jest v tom zakopán mrtví kapitál, že se musí neustále opravami dosazovati a že to tedy nemá býti předmětem cenění dědictví.

Všechny ty ceny jmenovaných předmětů se sečtou dohromady a podle toho se předně vyměří poplatek pozůstalostní, podle toho pak ale také se vyměří podíly dědičné.

Následek bývá obyčejně ten, že ten první, který ze statku odchází, jest přejímatel statku, jak to jinak ani nemůže býti, při takovém stavu věci.

To všechno se děje, velectění pánové, na základě dosud platných zákonů.

V té věci je třeba opravy, a proto jest hlavně potřeba, aby zákon říšský ze dne 1. dubna 1889, jednající o posloupnosti selské, dostal k sobě prováděcí zákon zemský, který má za účel, aby v této věci byl učiněn pořádek, aby projednání pozůstalostní se dělo na jiných základech, a sice na takových, o jakých se zákonodárství zemské usnese.

Mám za to, že při vypracování tohoto zákona zemského se postaví sl. sněm na jiné stanovisko, nežli na kterém se dosud pozůstalosti vyřizují.

Vždyť víte, pánové, že obyčejně se předběžné projednání pozůstalosti děje notářem.

Ten svolá strany a tam je má k tomu, aby, ovšem nevím z jakých příčin, ale děje se to obyčejně, ty podíly byly vyměřeny co možná největší, a nehledí se k tomu, jest-li ten přejímatel statku může obstáti nebo ne.

Uvedu jen malý příklad, který se stal v naší obci, kde pozůstalý manžel byl povolán k notáři za příčinou přípravného projednání pozůstalosti po zemřelé manželce.

Přišel ke mně na radu a ptal se mně, mnoho-li asi by měl připustiti ve vyměření pozůstalosti podílu pozůstalému synovi, jehož matka byla zemřela.

Podle archu pozemnostního a stavu dluhů jsem řekl, že: "nanejvýš se můžete spustiti na 500 zlatých podílu pro toho hocha".

Když přišel k notáři, přivrtal ho na 1200 zl. Jest to majitel asi 40 měr, který má spláceti nějakých 2000 zl. dluhů, výměnek a nyní ještě má dáti 1200 zl. podílu, jak ustanoveno bylo u notáře.

Když přišlo potom k projednání u soudu, přivrtal ho soudce ještě k zúrokování podílu od 14 roků věku dědice.

Pánové, při takových okolnostech není ovšem jinak možno, než že majitel statku musí přijíti v nic.

To jest druhá příčina, pro kterou jest nutno, aby zákon zemský konečně byl vydán k provedení zmíněného zákona říšského.

Avšak zákon říšský ponechává zákonodárství zemskému, aby také ustanovilo v případě, kde není kšaftem ustanoven přejímatel statku, z pozůstalých dítek přejímatele statku.

A tu skutečně třeba nějakého vodítka pro soud, resp. poručenstvo, resp. pro pozůstalého manžela, aby o tom jednalo se nějak správněji než dosud a aby při vybírání přejímatele nejednalo se jako dosud rozličnými domácími a rodinnými intrikami.

Mimo to ponechává se zákonodárství zemskému, aby v případě takovém, kde, jako to bývá mnohdy, není žádného inventáře po smrti majitele statku a inventář se musí znova zaříditi, bylo ve prospěch zřízení toho z dědictví přejímateli přiřknuto nějaké praecipuum, to jest něco k lepšímu proto, že potřebného inventáře tu není.

Mimo to ponecháno zákonodárství zemskému, aby, uzná-li tak za dobré, ohledně volné dělitelnosti pozemků ustanovilo, co za potřebné uzná a mimo to, aby také v tom případě, že někdo jest majitelem více usedlostí, učinilo náležité ustanovení.

Z těchto příčin a hlavně z příčiny prv jmenované, abychom měli zákonné ustanovení o tom, co selský statek jest, podali jsme svůj návrh první, totiž, aby se slav. sněm usnesl na tom:

Zemskému výboru se ukládá, aby příštímu zasedání sněmu předložil návrh zákona zemského, jenž by obsahoval veškerá potřebná ustanovení, která zákonem říšským ze dne 1. dubna 1889, čís. 52. o posloupnosti dědičné na statcích střední velikosti byla vyhražena zákonodárství zemskému k uzákonění.

Ve formálním ohledu navrhujem, aby návrh náš byl přikázán komisi zemědělské.

Žádám Vás, pánové, abyste laskavě tento návrh podporovali.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo ve formálním ohledu za slovo?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Navrhuje se, aby návrh byl přikázán komisi zemědělské.

Es wird beantragt, den Antrag der Landeskulturkommission zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje v příčině zavedení selského práva v království českém.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Alsons Šťastný und Johann Rataj, betreffend die Einführung des Höferechtes im Königreiche Böhmen.

Dávám slovo p. posl. Alfonsu Šťastnému, aby svůj návrh odůvodnil.

Posl. Šťastný. Slavný sněme! Když pozorujeme nynější hnutí rolnické, tak v něm vidíme 2 směry, jeden směr cílí k tomu, aby zemědělstvu se vedlo lépe nežli se mu vede teď, aby mělo ze své živnosti nějaký přiměřený čistý výtěžek, a ovšem to jest otázka čistě hospodářská.

Vedle této snahy jeví se aspoň v mnohých zemích snaha druhá a sice snaha po zachování stavu selského.

Tato otázka, zachování stavu selského, není otázkou hospodářskou, nýbrž otázkou společenskou, otázkou sociální.

Kdežto při otázce agrární se jedná o výtěžek přiměřený, tedy o nějaký moment hospodářský, jedná se při otázce selské o zachování části státní společnosti, a podle toho již jest viděti, že ty dvě otázky jsou dosti neodvislé od sebe, takže se dají řešiti z největší části jedna bez druhé a to jest, pánové, velmi výhodné, poněvadž napotom se ta práce při řešení otázek takových může dobře od sebe odděliti a někteří zemědělci mohou velmi dobře pracovati v otázce agrární, kdežto jiní mohou se zabývati řešením otázky selské.

Toto rozdělení otázek obou dosud v těch programech, které v novější době vyšly u veřejnost, ovšem nebylo pozorovati, tam spíše pozorujeme míchání obou otázek dohromady; jest ale třeba je přesně od sebe odděliti, poněvadž nezávisí rozřešení jedné na rozřešení druhé.

Říká se ovšem, že prý, když povede se všem zemědělcům dobře, povede se sedlákům také dobře a tím že bude také selský stav zachován. Ale zkušenost a skutečnost dosavadní tomu nenasvědčuje, neboť známe země, kde žádného selského stavu dnes není, a kde úplně zmizel, ale nikoli snad následkem špatných poměrů agrárních.

Podívejte se, velectění pánové, do západní Evropy; nenajdete dnes selského stavu ani v Anglii, ani nenajdete jej ve Francii, ani v Belgii a nenajdete jej ani v Itálii.

V Anglii, tam jest vytlačen velkostatkářstvem, ve Francii a v Belgii jest vytlačen baráčnictvím, malým proletářstvem agrárním, a v Itálii jest selský stav vytlačen latifundisty. A, velectění pánové, to se nestalo v dobách, kde se vedlo zemědělstvu špatně.

Naopak, to se stalo v letech, kdy se zemědělství vedlo v Evropě ještě dobře. Již podle toho poznáváme, že poměry zemědělské na zachování stavu selského nemají tak rozhodného vlivu, jako se obyčejně za to má, že otázka selská není tak odvislá od otázky agrární; neboť dnes, když se podíváme na stav selský, vidíme, že stav selský mizí za Času, když zemědělstvu se vede špatně; vidíme také, že stav selský mizel v dobách, kdy se vedlo zemědělstvu dobře, a že tak dobře mizí i tenkráte, když se mu vede špatně.

Jest to také úplně pochopitelné a přirozené. Když tomu zákonodárství dovoluje, tedy otec rodiny a majitel statku dá svým dětem za podíl kus půdy, když jest výnosná, poněvadž jim tu dává živnost výnosnou, a tím odbude dítě. Čím jest výnosnější půda, tím výnosnější mu dává živnosť, když mu dá kus půdy. Když se vede zemědělství dobře, dávají se pozemky za půjčky, právě proto, že se mu vede dobře, když se mu vede špatně, nemá majitel statku jiného co rozdávati než pouze statek, poněvadž tu nemá jiné jmění uhospodařené. Patrno, že když zákonodárství to dovoluje, se statky rozbijí, ať se zemědělství vede dobře anebo ať se mu vede špatně.

Tu jest patrná neodvislosť otázky agrární od otázky selské.

Když se podíváme, kdo vlastně jest tím ohroženým dnes, vidíme, že vlastně tím ohroženým je sedlák. Pánové, velký zemědělec není tak ohrožen, poněvadž, jak to vidíme dnes, velkostatkáři si ještě dovedou pomoci tím, že konečně, když jinak není, svou půdu zalesní, a poněvadž dříví stoupá v ceně, vychází jim to lépe, když tu nevýnosnou půdu zalesní, aneb nechají ležeti ladem na pastviny neb luka.

Velkostatkář pomáhá si tedy takovýmto způsobem a latifundista vychází při tom ještě dobře, poněvadž jeho hospodářství může býti náramně extensivní Když jinak nebude, tedy nechá pole ležeti ladem a pase jednoduše na nich dobytek, jak to vidíme v Itálii, kde na nejúrodnějších pozemcích se pasou stáda dobytka namísto, aby se co pole vzdělávala.

Majitelé velkostatku si dovedou tedy pomoci, ti nejsou ještě tak ohroženi, poněvadž mohou vésti hospodářství extensivní. Proletáři agrárníku tomu konečně na ceně obilí pranic nezáleží; on, co vyrobí, sní. Jest-li konečně jí pšenici 5zlatovou neb 10zlatovou, to jest jeho žaludku úplně stejné. Ten tedy také není ohrožen. Mimo to naše drobné rolnictvo ještě vedle toho má svůj výdělek, na př. buď co hospodářský dělník, aneb v městě co živnostník. Toto drobné rolnictvo má vedle malého pozemku ještě vedlejší výtěžek, který si vydobude v čase, kdy se polním hospodářstvím nezabývá.

Tím ohroženým jest právě sedlák, poněvadž on jest úplně závislý na cenách svých výrobků. On nemůže kus půdy své zalesniti, nemůže tak extensivně hospodařiti jako velkostatkář, on ale také nemá žádný vedlejší výtěžek, poněvadž veškerá práce jeho i jeho rodiny je soustředěna právě na hospodaření na statku, tu poznáte pánové, že při celé věci se jedná právě o střední stav rolnický, který je skutečně v největším nebezpečí.

Ale nastává otázka důležitá a sice ta, jestli skutečně tu sedláka vůbec jest třeba.