zcela jiného ve vzduchu, než mírná nálada a proto také o tom mluviti nebudu.

Ale přece se mi zdá, že jednu věc musím vytknouti; zdá se mi, že lid na obou stranách přichází již bohudík k náhledu, že jakási dohoda mezi oběma národy jest nejen potřebnou v zájmu svobody, ale že jest též potřebnou v zájmu hospodářských a finančních potřeb této vlasti. (Tak jest!)

A velectění pánové, já myslím, že tato železná nutnost nás pobádá k tomu, abychom v této věci mezi sebou učinili pořádek.

Já se nepustím do žádných smírných melodií, není k tomu naladěna struna, nechám to stranou, ale já se neklamu v tom, že uspořádání jazykových poměrů je a bylo by k tomu prvním krokem.

Velectění pánové, jistý vynikající aktivní politik rakouský pravil kdesi a kdysi následující, že hlavní základ lepších poměrů v Cechách musí nastati uspořádáním jazykových poměrů.

To já zcela podepíšu, ale toto uspořádání, velectění pánové, se musí státi nejen upřímně a spravedlivě, ale musí se státi i jiná věc, musí se přikročiti k tomu, aby se odvolalo a odvalilo to všecko, co na nás absolutismus navalil a z těch překážek já uvedu jen jedinou německý úřadní jazyk a nesmí se mysliti, že odvolání a odvalení tohoto jest nějakým kompensačním objektem, za který by se mohlo žádati od nás nějaké náhrady, nějaké odměny, nebo že by němečti páni krajané mohli říci, že žádají za takový čin nějakou kompensaci.

Po mém náhledu jest spravedlnost prostý požadavek správy státní a za konání spravedlnosti nemůže žádná vláda žádati náhrady, ale také na druhé straně ne Němci, a pokud tyto balvany na nás se strany absolutismu navalené nebudou odvaleny, potud se přece nedá mluviti o žádném rovnocenném a rovnoprávném národu, poněvadž teprve tehdá se dá o tom mluvit a jednat, abychom přistoupili jeden k druhému a spolu promluvili až nebudeme my stíženi podobným způsobem až budeme rovnoprávní a rovnocenní.

Já mám za to, že, pokud jest na nás musíme přikročiti ke všem krokům, které vedou k tomu cíli, bychomť i začali stavěti od základů, a takový základní kámen jsem přinesl v tomto návrhu a přál bych si jenom, aby se stal skutkem.

Přeji si, aby komise pokud je možno vyřídila tento návrh ne-li v tomto, aspoň v odročeném zasedání, a proto činím návrh formální změňuje návrh, který jsem podal písemně, aby návrh tento byl přikázán komisi pro okresní a obecní záležitosti. (Výborně)

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert: Zum Worte hat sich gemeldet der Herr Abg. Dr. Nietiche. Ich ertheile ihm das Wort.

Herr Abg. Dr. Nietsche: Hoher Landtag! Ich war von meinen Gesinnungsgenossen be austragt, in erster Linie gegen den Absatz II. des Antrages des Herrn Abg. Dr. Pacák Stellung zu nehmen. Nachdem aber der H Abg. Dr. Pacák diesen Antrag, dass ein Ausschuss aus den Curien zu wählen wäre u s. w., zurückgezogen und selbst den Antrag gestellt hat, dass dieser sein Gesetzentwurf der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zugewiesen werde, entfallen in dieser Beziehung unsere Einwürfe.

Ich will mir nur, um nicht Missverständnisse aufkommen zu lassen, bereits heute einige Worte in der Angelegenheit vorzubringen gestatten.

Wenn wir heute anders, als bei einer früheren Gelegenheit, für die Zuweisung an eine solche Commission stimmen, so geschieht es, aus Convenienz gegenüber dem Antragsteller und seinen geehrten Herren Genossen. Daraus aber möge nicht mehr gefolgert werden, als eben das, was unser formales Entgegenkommen deklariren will. Wir haben die Meinung, dass in diesem Gesetzentwurfe ein centralistischer Eingriff und zwar ein von Prag centralisierter Eingriff gegenüber der Autonomie der Gemeinde und der Bezirke, einer Autonomie, die wir Deutsche immer sehr hoch gehalten haben nicht nur geplant, sondern, wenn dieser dieser entwurf in Kraft treten Wurde - auch erfolgen würde. (Sehr richtig!) Zweitens finden wir in den einzelnen Bestimmungen dieses Gejetzentwurfes mitunter eine vollständige Verkennung der Bedürfnisfrage. Solche Angelegenheiten

sind doch nur vom Standpunkte des Bedurfnisses zu behandeln, das finden wir aber nicht.

Meine Herren, erlauben Sie mir ein markantes Beispiel herauszunehmen, z. B. §. 4., nach welchem den einzelnen Mitgliedern der Gemeindevertretungen es frei steht, sich in den Sitzungen derselben der einen oder der anderen Landessprache zu bedienen.

Diese Anordnung wäre ganz correct, wo nach der Natur der Sache die utraquistische Geschäftsgebahrung besteht; wenn in einer Gemeinde 40% Deutsche und 60% Czechen oder umgekehrt vorhanden sind, dort ist das ganz begreiflich, dass jeder in der Gemeinde doch so spricht, wie er es von Haus aus und von seiner Mutter gewohnt ist. Ich bitte sich vorzustellen unsere deutsche Gemeinden, kleinere Städte und Marktflecken, Was wurden da für Verhältnisse eintreten, wenn irgend einem Vertreter, sagen wir z. B. aus dem Großgrundbesitze, es einfallen wurde, sich der čechischen Sprache zu bedienen; kein Mensch wurde ihn verstehen, weder der Gemeindevorsteher, noch der Schriftführer, welcher es nicht protokollieren konnte.

Ich will das nicht weiter ausführen, das sind Sachen, die gegen jede Natur, jedes Bedürfnis sind und in einem fort uns mehr irritieren, als gut und nothwendig wäre.

Es ist daher ganz begreiflich, dass meine Gesinnungsgenossen sich einmüthig, das kann ich sagen, dahin ausgesprochen haben, dass in diesem Gesetzentwurfe, so wie er vorliegt, ein neuer ganz sein gesponnener Anschlag zur Zurücksetzung unserer Nationalität in der ureigensten Heimstätte; nämlich in der Autonomie zu finden ist.

Das ist eine Empfindung von uns und darüber ist es schwer hinauszukommen.

Ich bitte das Alinea 3. des §. 3. herauszunehmen.

Nun, meine Herren, ich erinnere daran, was im Jahre 1890 die Herren aus dem Großgrundbesitze, die Altčechen (Rufe: Und die Regierung) mit uns vereinbart haben. Man springt einfach so lustig darüber hinaus, als Wenn man seine Erinnerung hätte, was einmal vereinbart wurde und was man sich gegenseitig zugesichert hat.

Man macht aus einer vier eine fünf und konfisciert dadurch eine Menge von kleinen deutschen Städten, die 15, 18, 20% čechischer Bevölkerung haben, und die man eben hineinziehen will in das, was eben gemacht weiden soll. Ich will nicht bitter werden, es ist aber zum Bitterwerden, diese kleinen, wie will ich sagen, diese kleinen Schlauheiten. Dann bitte ich den §. 11. herauszunehmen, wie kann sich dieser Bestimmung eine k. k Regierung fügen? Da soll aus diesem Wege eines autonomen Gesetzes ganz einfach kommandirt werden, wie die k. k. Finanz- und Schulbehörden zu verkehren haben.

So weit sind wir selbst bei einem gekrönten böhmischen Könige noch nicht, in dieses Recht lässt sich die Executive nicht eingreifen und kann sich in dieser Richtung nicht eingreifen lassen.

Wo würden wir schließlich hinkommen, ob wir nur das Land Böhmen allein, oder die drei Kronländer beisammen in's Auge fassen; das wäre einfach undurchführbar.

Ich bedauere daher sagen zu müssen, wenn wir auch für die commissionelle Verhandlung stimmen werden, dass es nur aus Hochachtung gegenüber den Herren geschieht; aber das kann schon heute gesagt Werden, dass, wenn nicht ganz radicale Aenderungen an diesem Entwurfe gemacht werden, von einer Uebereinstimmung oder Zustimmung von unserer Seite nicht die Rede sein kann. (Bravo! Beifall links. )

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert: Verlanat noch Jemand das Wort?

Žádá ještě někdo sa slovo ?

Jelikož tomu tak není, dávám závěrečné slovo p. dr. Pacákovi.

Posl. dr. Pacák: Slavná sněmovno! Mohu říci, že slova, která pronesl p. posl. Nitsche, nedotkla se mne příjemně a sice z toho důvodu, poněvadž zase z nich vyzírá ten starý bojovný duch, který se ozývá se strany druhé vždycky, když jednáme o věcech jazykových. Proto jsem, pánové, řekl v první části své řeči - a vidíte, že jsem dobře soudil, - že nebudu mluviti o žádných smírných cestách. Ale ty důvody, které pan posl. Nietsche užil proti mému návrhu, jsou samým návrhem vyvráceny.

Pan posl. Nitsche pravil, že tento náš návrh jest proti autonomii. A já se ptám, komu dává rozřešení, pánové, tento návrh do rukou? Samosprávě, to jest zastupitelstvům obecním a okresním, tedy samému občanstvu, které ve své většině rozhoduje o jazyku.

Tedy, pánové, vidíte, že tu proti nám byly vzaty důvody, které právě naopak mluví proti p. posl. Nietschovi. Dr. Nietsche praví: "Es soll der Bedürfnissfrage entgegengekommen werden. Ganz richtig -u to jest zcela správné. Proto právě do návrhu vložen čl. 4., aby ten, který přijde do českého kraje a nebude uměti česky, mohl mluviti v zastupitelstvu německy; my se nebudeme toho báti, ale žádáme obráceně, aby Čech, který neumí německy, v německém zastupitelstvu mohl mluviti česky jest to návrh, který je stejně spravedlivý nám i Vám - rozhodně ale musím ohraditi se proti tomu, že návrh náš jest "ein neuerlicher Angriff gegen die Deutschen. " To jistě není. Naopak. Jest to krok ke smiru a kdybyste Vy podobné návrhy nazývali "Angriff-, odpuste, jest mi to líto, jsem upřímným přítelem shody německočeské, jest těžko mluviti v tomto království o smírném dohodnutí s Vámi.

Když o takovémto návrhu takto se mluví, tu jest viděti, že jest k tomu smíru mezi námi a Vámi velmi daleko.

Když přichází pan posl. Nietsche a praví: "Was vereinbart wurde, wurde nicht eingehalten", tu pan posl. Nietsche zaspal celou dobu. Co jest nám Mladočechům do toho, co jste ujednali? My jsme s Vámi nejednali, my jsme s Vámi nemluvili a žádné pakty neuzavřeli

Jiná věc by byla, kdybychom my pakt s Vámi byli uzavřeli. Avšak ani v tom případě byste to nemohli namítat. Tento návrh byl sdělán r. 1889, dávno dřívě ještě, než jste punktace vařili. Roku 1889 jsme ve sněmu ten zákon uhlasovali, já činím tentýž návrh, jaký tehda jazykovým výborem byl učiněn.

Já dovoluji si k tomu dodati. Že v tehdejším návrhu dr. Zátky r. 1889 byla přijata zásada jedné čtvrtiny obyvatel, ale já zůstal při prvotním návrhu jazykového výboru.

Musím ale vytknouti důrazně jednu věc, že totiž p. posl. Nietsche o tom " Krönung des böhmischen Königs" mluvil tak potupným způsobem.

Tak, pánové, o citech nejsvětějších národa nemá se mluviti s druhé strany. My o žádostech německého lidu tak postupným a potupným způsobem nikdy nemluvili.

Korunovace českého krále jest přáním celého lidu českého, nás všech, a o té mluví se tak posupným tónem, to zajisté nepatří do sněmovny.

Pakli se řeklo dále ohledne čl. 11., že prý chceme komandovati úřednictvo, aby mluvilo a psalo českým obcím česky a že to nejde - pak lituju řečníka, jenž to řekl.

Já bych se na Vás rád podíval, jak byste koukali, kdybyste měli vnitřní úřední řeč českou a Vaše úřednictvo s Vámi korespondovalo jen česky, Vy byste sbořili tento sněm, a nyní, když se dovoláváme toho, aby nám byla dána spravedlnost, nazýváte to "Commandierung des ganzen Staates!"

Pánové! V státním zájmu ta němčina není, stát jí nepotřebuje Úřednictvo jest zde k vůli obyvatelstvu a ne obráceně, a proto mám za to, že náš požadavek jest požadavek prosté spravedlnosti.

Velectění pánové! Já myslím, že slova, která pronesl pan poslanec Nietsche, pronesl v takovém jaksi - odpusťte mně - v takovém nepředložení, že přinesl tím trpkost v celou tuto debata. Já nicméně doufám, že, až budete snad s námi seděti klidně u zeleného stolu a rozvažovati tento návrh, k zcela jiným konklusím přijdete.

Vždyť návrh není učiněn na naše rozeštvání, nýbrž ku spořádání jazykových poměrů mezi námi. - Ale takto mluviti o požadavcích drahé strany, jak mluvil posl. Nietsche, to není správné, my jej v tom nikdy následovati nebudeme. Já jeho tonu upřímně lituju. (Výborně!)

Oberstlandmarschallstellvertreter Lippert Die Debatte ist geschlossen.

Rokování jest skončeno. Přikročíme k hlasování.

Der Herr Antragsteller hat den formalen Antrag abgeändert, u. zw. in der Weise, dass er jetzt lautet:

Dieser Antrag wird der Kommission für Gemeinde und Bezirks-Angelegenheiten zur Vorberathung zugewiesen.

Pan navrhovatel změnil svůj návrh v ten způsob, aby se tento návrh přikázal komisi pro záležitosti obecní a okresní.

Ich bitte die Herren, welche für diesen Autrag stimmen, die Hand zu erheben.

Prosím pány, kteří souhlasí s tímto návrhem, aby vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Jana Kožmína a soudruhů v příčině opatření k tomu směřujících, aby k umírnění tísně mezi rolnictvem zvlášť na českém jihu panující, podporováno bylo zřizování společenských hospodářských lihovarů ve smyslu § 7. odst. 3. zákona z 20. června 1888 čís. 95 ř. zák.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Johann Kožmín und Genossen betreffend die Förderung der Errichtung landw. Genossenschastsbrennereien im Sinne des § 7, al. 3, des Gesetzes vom 20. Juni 1888 R. -G. -Bl. Nr. 95 behuss Linderung der unter den Loudtüirten, insbesondere im Süden Böhmens, herrschenden Nothlage.

Návrh bude odůvodňovati pan posl. Kožmin.

Der Herr Abg. Kožmín wird diesen Antrag vertreten.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Kožmín: Slavný sněme! Panující tíseň hospodářská, která tíží veškeré rolnictvo, tím citelněji doléhá na rolnictvo v krajinách hornatých, v krajinách chudých, postrádajících veškerého průmyslu, a odkázaných jedině na pěstování chlebovin, jak jest to hlavně na českém jihu.

Že pěstování stébelnin jest již od let nevýnosným odborem hospodářským a že nekryje takřka ani výrobní náklad, jest samo sebou známo. Za těchto zbědovaných hospodářských poměrů v těchto chudších krajinách lze snadno si mysliti, že i vzdělání, ať již povšechné nebo odborné, pokulhává za soudruhy v krajinách požehnaných a že i v ohledu politickém tu i tam zůstává pozadu, jest jasno. Jest takořka s podivením, že za těchto poměrů rolnictvo v těchto krajinách ještě udrželo se na svých statcích, a že nenastoupil již všeobecný úpadek hospodářský.

A že tak posud se nestalo, lze děkovati jenom rolnictvu samému, jeho příčinlivosti, pracovitostí a uskrovnění se, které někdy sahá až do krajností.

Zajímavý výrok o poměrech na českém jihu slyšel jsem nedávno od jistého vynikajícího člena tohoto slavného domu, který cestovav v hrajinách severovýchodních Čech nastoupil cestu po krajině v jižních Čechách. Pravil asi následující:

Již ta prázdnota, to ticho na železničních stanicích dělá na člověka zvláštní dojem. Ta chudoba toho lidu, toho kraje, ty ohromné latifundie rozprostírající se na českém jihu, to učinilo na mne dojem zdrcující. Tak jsem si český jih přece nepředstavoval.

Pátráme-li, pánové, po příčinách zjevu tohoto, přicházíme k tomu vědomí, že zaviňuje jej po většině kraj sám, nedostatek průmyslu hospidářského neboť na českém jihu nestává takřka mimo lihovary a pivovary jiných průmyslů hospodářských, který by alespoň nějaký význam moly pro malého rolníka.

Tyto průmyslové podniky nacházejí se v rukou velkostatkářů anebo jich nájemců.

A přece, velectění pánové, i za těchto zbědovaných poměrů dala by se s prospěchem zavésti některá odvětví průmyslová a tu poukazuji v prvé řadě na zakládání a zřizování hospodářských společenských lihovarů.

Jest přímo nepochopitelno, že v krajině, kde se zemák v tak obšírné a obsáhlé míře pěstuje a s tak výborným prospěchem, nestává k jeho zužitkování žádného závodu a že jest zemák buď krmivem anebo odprodejem zužitkován.

Lze tyto poměry porovnati asi s tím, jako kdyby v krajinách řepo plodných nestávalo žádných cukrovarů. Jaký význam by mělo pro krajiny tyto pěstování řepy?

Taktéž nemá žádného významu pěstování bramborů v těchto chudych krajinách. Založením hospodářských lihovarů zajisté valně by bylo odpomoženo tomuto nedostatku a přispělo by se tím ke zmírnění tísně hospodářské. Nechci se pouštěti do vypočítávání výhod plynoucích z hospodářských společenských lihovarů. Poukazuji jen na nejhlavnější důvody: rozšíření pěstování brambor, jich lepší zpeněžení, vrácení veškeré hmoty prodaných bramborů hospodářství zpět, neboť lihovary kupují takřka jen vzduch, ale celou hmotu vracejí hospodářství, čímž se stává činitelem důležitým pro hospodářství získáním cenného krmiva, dále rozšíření pěstování ječmeno, rozšíření chovu a výkrmu dobytka.

Z toho, velectění pánové, poznáte, že jsou to nejhlavnější činitelé pro hospodářství, ze kterých ještě dnes hospodářství nějakého užitku má.

Než, mohlo by se mně namítnouti: Inu, když uznáváte výhody tyto, plynucí z těchto závodů, proč pak se nestaráte o jejich zařízení? Proč pak nestavíte tyto hospodářské lihovary ? Velectění pánové, k tomu jest velmi krátká odpověď: Proto, poněvadž nemáme k tomu žádných prostředků, nemáme prostředků, abychom sehnali provozovaci kapitál, ani základní, a při těch zbědovaných poměrech nemáme ani tolik důvěry sami k sobě, ani tolik obětavosti. Tím se stává, že toto důležité odvětví zůstalo nepovšimnuto vzdor výhodám, které poskytuje těmto hospodář ským lihovarům zákon ze dne 20. června 1888. Ale, pánové, nejen v našich krajinách českých, ale v celé Cislajtanii nestává podobných závodů vyjma asi tři ve Slezsku, jež jsou dobře situovány.

A proto, velectění pánové, dovoláváme se podpory a pomoci, abychom zabezpečili takto malému rolnictvu výhody plynoucí z tohoto průmysln.

Závody tyto ovšem nelze srovnávati se závody akciovými, neboť závody ty musí býti založeny na základě podílů a tyto podíly nesmí býti tak malé, aby se libovolně utvořiti mohly 50 až 100 zlatové podíly, jinak by to nemělo žádného významu. Musí se zříditi podíly 250- až 500 zlatové, a to je, pánové, taková částka, kterou rolník na českém jihu nemůže sehnati a snad ani si vydlužiti. A kdo ten těžce ušetřený groš má, po zkušenostech, kterých jsme nabyli při zakládání akciových rolnických cukrovarů, novým podnikům nedůvěřuje, a tak zůstane veškerá akce nepovšimnuta. Jinak by bylo, pánové, kdyby poskytnuta byla nezúročitelná záloha ku zřízení závodů těch, a kdyby umožněno bylo rolníku, aby podíl tento spláceti mohl v delší řadě let. A tu mám, pánové, za to, že by v krátkém čase vzniklo více takových závodů, které by působily, a které by přispěly ku zmírnění tísně hospodářské zejména v nejchudších krajích v království Českém. A pánové, já myslím, že zejména v nynější době, kdy sociální demokracie láká ve své řady naše rolnictvo, jest to potřebou, nevyhnutelnou potřebou, aby zachráněn byl stav rolnictva před úplným úpadkem, pokud ještě k tomu čas; možná, že v několika" málo letech bude snad pozdě. Velectění pánové, mám za to, že za těchto poměrů jest zbytečno odkazovati na svépomoc, že nám zde nepomůže ať již družstvo hospodářské nucené nebo dobrovolné, že nám nepomůže ani svolání ankety, která by se radila a vyšetřovala několik roků příčiny tísně hospodářské, že pomůže rychlá a vydatná pomoc.

K tomu, pánové, čelí návrh můj; a pánové, jest to možná, aby v tak malé míře poskytovala se záloha a podpora? Vždyť to ještě není žádný dar, vždyť se to vrátí zpět státu i s úroky a zavede se nové odvětvi průmyslu, které se stane zdrojem příjmů státní pokladny. A velectění pánové, leží-li v státní pokladně přes 200, 000. 000 zl. přebytků, tu, pánové, myslím, že by nebylo tak velkým neštěstím, kdyby ve prospěch toho zuboženého zemědělství nějaký ten milion byl půjčen. Vždyť nechceme ničeho darovati, nýbrž aby byla zapůjčena jenom záloha a v tom smyslu se vysvětluje řešení otázky krise zemědělské, ale nejen v tomto směru, nýbrž i ve směrech jiných. A pánové ty almužny na odpisování daní a po případě v živelních nehodách našemu rolnictvu nepomohou.

Já myslím, že vtom směru jest třeba podati pomocné ruky rolnictvu a také je podporovati a tu si dovoluji ještě poukázati k tomu, že mimo podporování lihovarů hospodářských bylo by na svém místě udílení podpor na zakupování semen, na zakupování plemenného dobytka, na zakupování účelných strojů hospodářských.

Tím způsobem vysvětluji si a myslím si také rozřešení krise zemědělské.

Z těchto důvodů Žádám, abyste návrh můj, který jsem byl učinil, podporovali a v ohledu formálním jej přikázali komisi zemědělské.

Náměstek nejvyššího maršálka zemského Lippert: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort ?

Když tomu tak není, ukončím debatu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Přikročíme k hlasování.

Předmětem hlasování jest návrh: V ohledu formálním budiž návrh přikázán komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag den Antragdes Abg. Kožmín der Landes-kulturkommission zuzuweisen.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Prosím pany, kteří přijímají tento návrh, aby vyzvedli ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem rokování jest první čtení návrhu posl. Josefa Krejčíka a soudruhů v příčině reorganisace průmyslového vyučování v království Českém.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Joses Krejčík und Genossen betreffend die Reorganisation des gewerblichen Unterrichtes im Königreiche Böhmen.

Dávám panu navrhovateli slovo.

Poslanec Krejčík: Slavný sněme! Dovolil jsem si předložiti slavnému sněmu návrh, aby svolána byla v Praze stálá anketa, která by se zabývala úpravou a reorganisací učební osnovy na průmyslových a odborných školách.

Bude se někdo snad nad tím pozastavovati, že se má měniti vyučovací osnova škol, které samy teprve v nové době byly založeny, avšak nicméně, velectění pánové, školy druhu tohoto stávají již dosti dlouhou řadu let, abychom mohli zkoumati účinky, jakých školy tyto měly na vývoj našich poměrů průmyslových. Tu nelze nikterak popříti, že poslední dobou zejména z kruhů výrobních a živnostenských ozvaly se jisté stesky, klada však na to důraz, že ne proti průmyslovému školství samému, nýbrž hlavně proti způsobu vedeni tohoto Školství, proti způsobu vyučování na školách těchto.

Slavný sněme! Mluviti a kritisovati školství jest vždy úlohou do jisté míry nevděčnou, proto že snadno může Člověka potkati výtka "nepřítele školství"; a proto považuji to z předu za svou povinnosť, jménem svým i jménem všech svých přátel prohlásiti, že ani v nejmenším nám nenapadá snad brojiti proti školám průmyslovým vůbec; naopak prohlašuji, že považujeme všichni právě školství odborné a průmyslové i vývoj celého vyučování za pravý prostředek a takřka za kouzelný prut, jimž přece bude možno pomoci chudším i méně zámožným třídám výrobným.

Jenom v řádném vzdělání tříd těchto vidíme nejlepší prostředek zdaru a prospěchu jejich vůči světové velkovýrobě.

Jest proto nutno, když vidíme někde potřebu nápravy, abychom o ní promluvili, a tu se mně, velectění pánové, zdá, že právě tento sl. sněm jest nejpříhodnější místo, kde o podobných věcech jest povinností naší promluviti; to tím spíše, jelikož sl. sněm velikými summami podporuje také zakládání a vývin různého druhu škol průmyslových a odborných.

Dovolím si tudíž nejdříve poukázati na školu, která nám leží nejblíže, a sice na vyšší umělecko-průmysl. školu v Praze.

Škola tato byla založena v r. 1885, trvá tudíž 11 let, a když byla založena, vyhlašovala se tehdy přímo za jistou vymoženosť českého národa. Tak velká na ni byla kladena váha. Avšak, velectění pánové, co se stalo?

Stalo se, jako se stává obyčejně v Rakousku, že vídeňské vlády v té své známé snaze po centralisaci, vídeňské vlády, které myslí, že všude nejlépe vidí do všech zemí a království našich, které myslí, že vše nejlépe vědí a všemu nejlépe rozumí, co bychom v království českém potřebovali, že i zde vídeňská vláda založila dílo, které se v mnohém ohledu nezdařilo, a kde jsme se dočkali jistého sklamání.

Stalo se tak. Vláda přikročila k založení této školy a vzala za vzor uměleckou průmysl, školu vídeňskou, okopírovala ji úplně a přenesla do našich poměrů.

Při tom však zapomnělo se, že Vídeň je sídlem dvora panovnického, že jest sídlem ministerstev že jest sídlem vysoké šlechty a bohatého měšťanstva i velkých kapítalistů, kteří sami sebou jsou přirozenou podporou pro vývin uměleckého průmyslu.

Avšak toho všeho v Praze, velect. pánové, není; a tak se stalo zcela obyčejným pochodem, že máme sice v Praze vysoký ústav, kde působí 18-20 professorů, avšak škola ta nemá pozadí, nemá základ, o který by se mohla opírati, a stalo se tedy i zde, že stavělo se od střechy dolů k základům.

Nechci říci, velectění pánové, že bychom školy té snad nepotřebovali.

Naopak já tvrdím s celým důrazem, že škola ta pro vývin našeho uměleckého průmyslu je valně potřebná a že náš průmysl, má-li obstáti ve světové konkurenci, potřebuje této školy, ale musíme hleděti, aby byla přizpůsobena a našim poměrům vyhovovala,

Program této školy je sice krásný, ale vzdor tomu musím konstatovati, že za 11 let schází zde úplný kontakt mezi touto školou a mezi skutečným životem a uměleckým průmyslem. Dělá to to nás dojem, jako exotická rostlina, která z Vídně byla přenesena a zasazena do naší půdy; rostlina sice krásně roste, poněvadž je pečlivě opatrována, má i krásné květy, ale, velectění pánové, plody její nedozrávají, a to z té příčiny, že nemožno ji zde aklimatisovati.

V tom způsobu, jak byla založena, se škole oné nedaří.

Důkazy jsou na snadě: Škola sestává z přípravky a z několika škol speciálních. Návštěva škol těchto však neodpovídá nikterak nadějím, které jsme do školy této kladli, ku př. ve speciální škole, pro malbu květin za 8 let bylo úhrnem 28 žáků. Ve speciální škole pro sochařství, hlavně figurálního směru, bylo za 8 let všeho všudy 19 žáků. Ve speciální škole pro řezbářství bylo za 8 roků 23 žáků a na škole pak pro umělé zpracování kovů bylo za 8 let 13 žáků, tak že v těchto školách jeví se přírůstek až nanejvýše 2-3 žáků ročně, a když počítáme i léta, která ztráví žáci déle na ústavě, nevypadají na žádnou třídu více než čtyři až šest žáků. To jsou poměry, které neváhám nazvati nezdravými a zajisté, kdyby, škola lépe byla zařízena pro naše potřeby, nemohl by se takový úkaz jeviti.

Hlavní příčina jest - a v tom směru nejvíce pražské kruh v průmyslové si stěžují - že doba studií těchto trvá nepřiměřeně dlouho, 6-8 let, což pro naše poměry jest doba příliš dlouhá a mimo to spojena s velkými náklady.

Co však jest dále na uváženou, jest okolnost ta, že absolventi této školy po dlouhých letech tam strávených ve studiích, když skutečně někteří absolvují a vejdou do života jeví jakousi tradicionelní nechuť ku práci samé, že hledají všeliké možné jiné zaměstnaní, hledí se státi professory neb učiteli a, když se to nestane, když se jim to nepodaří, jsou skutečně nespokojeni a nešťastni.

Málokterý z nich věnuje se práci, ku které z předu byl určen a ku které na ústavě tom měl býti také vychován.

Mladí lidé ti, když nesplní se jim jejich ideály, aby dostali nějakou professuru, se rozmrzí, přecházejí k velkému umění a rozmnožují tak řady oněch nešťastných adeptů umění, kteří naříkají na svět, naříkají na neuznání svého talentu, však jenom to nechtí učiniti, aby se věnovali skutečné práci v oboru uměleckého průmyslu, která by jim mohla dobrou existenci poskytovati.

Prosím, pánové, dokonce stává, se že absolventi podobní poškozují přímo naše zasloužilé umělce, že poškozují přímo