šťovny byly vždy přesně, rychle a správně řízeny. Máme toho zajisté dosti smutných příkladů na některých ústavech okresních; zde jest zapotřebí všechno míti v hrsti, všechno v přehledu.

K tomu samosprávné dohledací orgány nemají často skutečně ani času aniž jest jim možno, aby takovéto ústavy v úplné evidenci míti mohly.

To jest zajisté věc uvážení hodná.

Mně se vůbec nazamlouvají okresní pojišťovny nepatrným svým obvodem, následkem čehož by vždy náklad příliš mnoho činil. Kdybychom měli zřízení krajské, tu zajisté byly by již obvody přiměřenější pro takovéto pojišťovny, ale toho zřízení nemáme, tedy v té věci nedá se nic udělati.

Byla zde, velectění pánové, vyslovena také obava, že by přebytek z takovéto zemské pojišťovny mohl býti přidělen k dobru země.

Návrh, v tomto smyslu, tuším, v tomto sl. sněmu byl učiněn panem posl. Vašatým.

Já myslím, velectění pánové, že tato obava jest zbytečná a že netřeba se někomu obávati, že bychom něco takového učinili. My zajisté chceme, aby pojišťování přestalo býti prostředkem k výdělku.

Co by to bylo jiného, když by užitek z pojišťovny připadl zemi, než nová forma vydělkářství ? Místo společností soukromých vydělávala by tu země, pojištěnci by byli stejně na tom ale jako dříve. Ale tím způsobem my novou přirážku zemskou ukládati a takto zemské finance sanovati nehodláme.

Že největší levnosť pojišťování dá se docíliti při ústavě jednotném, při ústavě zemském, toho důkazem jest nad jiné skvělým zemská pojišťovna bavorská. Její 10leté trvání, její stále stoupající rozkvět jest nám skvělým důkazem, že taková pojišťovna zemská prospívati může a že nemusíme se obávati zřízení takové pojišťovny.

Já jsem se při loňském odůvodňování svého návrhu o této pojišťovně sice již zmínil. Avšak uznávám, že je potřebí, abych zřízení její opět šíře vysvětlil, by

při jednání v komisi o této věci hlavní podklad byl položen.

Dle dat po ruce mně jsoucích uvádím, že král. pojišťovna bavorská založena byla zákonem ze dne 13. února 1884, trvá tedy již na čtrnáctý rok. Stát věnoval této pojišťovně 1, 000. 000 marek co základ, z něhož by úroky vplynuly do reservního fondu, mimo to každoročně poskytuje jí pravidelnou podporu 40 000 marek, kterážto podpora v nepříznivých rocích se zvyšuje třebas až dvojnásobně.

Dále sřekl se stát všech poplatků právních a poštovních a přimknul správu pojišťovny krupobitní úzce k bavorské pojišťovně požární, t. zv. Brandkammer. Přední příčinou láce při této krupobitní pojišťovně jest, že práce hlavní obstarávají obecní úřady. Ony totiž sestavují přihlášky, které se činí podle katastrálních archů, podle druhu plodin a třídy nebezpečenství a podle cen, které jsou pro každou obec ustanoveny. Tyto vyhotovené přihlášky pak zasílají se samé pojišťovně, která podle toho vyměří poplatek. Poplatek ten činil v uplynulém roce - a téměř v celé 13leté době trvání ústavu byl stejný - 1 a čtvrt marky na 100 marek sumy pojištěné, a platí se až v říjnu u obecních úřadů, které úhrnné pojistné odešlou berním úřadům a tyto pojišťovně. Škody platí se též v říjnu prostřednictvím berních úřadů. Za tyto práce dává se malá odměna, činící 2 pf. ze 100 mk. sumy pojištěné, což činilo v roce 1896 36. 442 mk. Naproti tomu činí provise u ústavů soukromých až 21 kr. na 100 zl. sumy pojištěné!

K levnosti správy, přistupuje vhodný způsob odhadování. Ústav má v každém okresu svého přísežného odhadce, praktického rolníka, který za malou odměnu u přítomnosti starosty a poškozeného odhad vykoná. Z nálezu jeho možno odvolání, jakož i ústav má právo odhad platně zrevidovati. V roce 1896 vykonalo 168 odhadců šetření k žádosti 15. 038 poškozených v 3000 pracovních dnů a sice rychle a k úplné spokojenosti.

Škody nahrazují se beze srážky odhadních výloh pravidelně 80%, což se beztoho mnoho od skutečnosti neliší, v příznivém roce však se nahrazuje škoda úplně, jako stalo se to v r. 1895.

To jest samozřejmé, že v pádu nějaké velké katastrofy musí se rolníctvo v této příčině uskrovniti a samo také něco utrpěti, ana se náhrada škod při rozsáhlých katastrofách úplně vyrovnati nedá.

Aby se udržela míra v pojišťování, stanoví se pro každou obec maximum sumy pojištěné a určí se ceny plodin, i není tudíž možno ústav poškozovati.

Kdo jest pojištěn 4 léta, tomu se pak počítá pojistné paušální, mimo to dostane jistou část pojistného nazpátek, když neobdržel více náhrady, než zaplatil pojistného.

To jest, pánové, nařízení celkem velmi jednoduché a levné, ovšem předpokládá velkou schopnost a účinlivost obecních úřadů. Levnost pojišťovny bavorské se zakládá také na tom, že ústav ten připojen jest k pojišťovně požární, které platí dle ust. zákona 2 pf. ze 100 marek sumy pojištěné, což činilo v roce 1896 29. 745 mk.

Veškeré správní výlohy při pojišťování krupobitním, činí pouze 4 pfeniky na 100 marek sumy pojištěné. Porovnáme-li s tím náklad při pojišťovnách soukromých, uvidíme náramný rozdíl.

Tyto pojišťovny pravidelně béřou pojistné 3 1/2- 4 1/2 zl. na 100 zl. s. p., a mají úhrnných výloh správních s odhadu a provisemi až 60 krejcarů na sto zlatých sumy pojištěné.

To jest, velectění pánové, rozdíl přímo ohromný. Pojišťovna bavorská je proti tomu učiněnou lácí a vidíme z toho, že takováto velká pojišťovna, když by se zařídila dle zásad této zemské pojišťovny bavorské, může i u nás prospívati, neboť u nás jsou pro ni podmínky spíše ještě příznivější.

Podotkl jsem již předem, v. p., že není také sjednocennosti v tom, má-li býti pojišťování krupobitní povinné, či dobrovolné. Praví se, že by se povinným pojišťováním obmezila svoboda jednotlivce. Já však si myslím o té věci tolik: Jestliže je někdo nucen k dobrému, ve svůj prospěch - že to není dokonce žádným hříchem, spíše zásluhou.

Bylo to asi tak jako s nucenou návštěvou školní. Praví se, v. p., že také z té příčiny nelze nucenost schvalovati, že

všecky krajiny a polohy nejsou škodám z krupobití vysazeny.

To však jest v jisté míře nesprávné; věc jest asi taková, že jsou jen rozdíly v nebezpečí. A tyto rozdíly dají se přece vyrovnati třídami nebezpečí, kterých na př. bavorská pojišťovna má 15.

Podmínky srážek krupobitních zajisté jsou takové, že poloha krajin neposkytuje dostatečných záruk, poněvadž srážky povstávají náhlým zvednutím se par vodních do velikých výšek, a tu ani hory, ani lesy dostatečné ochrany poskytovati nemohou.

Není proto pochyby o tom, že by pojištění proti škodám z krupobití nebylo pro každého prospěšné, a je tudíž žádoucno jak pro jednotlivce tak i pro celek.

Jenom tehdy, velectění pánové, když taková pojišťovna krupobitní bude míti co nejvíce účastníků, může se očekávati účinek co nejlepší a jen to jest hlavní prostředek, by se dosáhlo toho, aby bylo pojišťování co možná nejlevnější.

Věc záleží v tom: Jedná se o to, když škoda způsobena krupobitím jest, aby se rozdělila co na největší počet účastníků. Jednotlivce škoda může zničiti, rozvržena však na celek bude sotva znatelnou. Proto, čím větší okruh účastníků bude, tím spíše škodu unesou. To jest samozřejmo a také tomu nasvědčuje zkušenost, že jen velké pojišťovny nejlépe prospívají, a proto, když bude rolnictvo veškeré v království Českém pojištěno, zajisté tuto škodu, která ročně krupobitím v království Českém způsobena bude, každý snadno unese a pojistné, které této pojišťovně bude se platiti, bude pak jen nepatrný milodárek pro nešťastné poškozené.

Ovšem tu se může také namítati, že se tím rozšíří okruh nebezpečí To je ovšem pravda, avšak pravděpodobnost škody je tu rozhodně menší. Ostatně se úhrnné škodě, která se stane, tak jako tak nevyvarujeme; jedná se jen to, by se rozdělila takovým způsobem, by jednotlivec ji mohl snadno unésti, a to dá se provésti nejlépe jen v celku.

Stále se hlásá, velectění pánové, že se má rolnictvo zdražovati.

Nuže, zde jest dána k tomu příležitost, zde spolčeme se, abychom chránili plodiny své dravým živlem ohrožené bratrskou vzájemností.

Vyslovily se také obavy, velectění pánové, že by takovou všeobecnou zemskou pojišťovnu mohl postihnouti neúspěch, a praví se, že pojišťování proti krupobití i u společností soukromých jest riskantním.

Já však, velectění pánové, tomu nevěřím.

Jak je to možno, aby takové pojišťovny pracovaly v oboru krupobitním na př. celých 30 let? Kdyby prodělávaly, zajisté by takového obchodu nechaly.

Mám zde, velectění pánové, po ruce více bilancí společností pojišťovacích, a z těch je viděti, že tyto společnosti obchod krupobitní z pouhé lásky k sedlákovi neprovozují.

Tak pojišťovna "Meridionale" v Terstu měla v r. 1895. 18. 788 pojištěnců při sazbách 3 1/2- 4 1/2 zl. s pojištěnou hodnotou 83, 863. 820 korun, pojistné obnášelo 2, 529. 381 korun. Škod bylo 4411 případů a vyplatilo se na ně 1, 784. 071 korun, tak že zbylo společnosti na výlohy správu a zisk 743. 310 korun, z čehož dáno 60. 000 korun reservnímu fondu. Dividenda s menší položkou požární činila 300. 000 korun. To je zajisté obchod velice skvělý!

Bližší nám pojišťovna jest náš první český pojišťovací ústav. Tento ústav za 30 roků svého působení v oboru krupobitním prodělal pouze ve 4. rocích, a měl koncem r. 1895. přijatých úhrnných příspěvků 6, 526. 600 zl., škody s odhadními výlohami činily 3, 715. 441 zl. Fond reservní vzrostl ze zbytku prvního roku, který obnášel 24. 109 zl. na 560. 412 zlatých.

V r. 1895 měla pojištovna tato v oboru krupobitním 9218 pojištěných, s pojištěnou hodnotou 15, 619480 zl. s pojistným 326. 012 zl. a škodami 273882 zl; přebytek činil 52. 130 zl. čistý zisk 11. 374 zl. čili 7 kr. na 100 zl. sumy pojištěné. Náklad úhrnný obnášel 61. 203 zl. a byl třetinou nahrazen, i čím 39 kr. na 100 zl. sumy pojištěné.

Slavia měla v r. 1895, 4564 členů s pojištěnou sumou 3, 765. 394 zl; pojistné činilo 69932 zl., poplatky od pojištěnců 31. 601 zl. škody 66. 296 zl. a prodělek 3500 zl. Provise činí 21 kr. na 100 zl. sumy pojištěné, náklad úhrnný 44 kr. na 100 zl. bez připočtení náhrad za vyšetření škod Pojištovna v Plaňanech měla v. r. 1895 447 členů s pojištěnou sumou 318. 810 zl., přijala pojistného s poplatky 8206 zl. a vyplatila 62 poškozeným 5552 zl. čistý zisk činil 2045 zl. 72 kr. náklad 60 kr. na 100 zl. sumy pojištěné. Za 24 roků působení svého v oboru krupobitním prodělala pojištovna tato pouze dvakráte.

Kromě této pojišťovny nutno při právě uvedených ústavech připočísti ještě náklady na vyšetření škody, tak že u všech téměř pojišťoven úhrnné výlohy stoupnou na 60 kr. ze sta zlatých sumy pojištěné!

Ohromný jest tudíž rozdíl mezi těmito pojišťovnami a mezi královskou zemskou pojišťovnou bavorskou.

Tato pojišťovna při pojistném 1 1/4% a nákladu 4 pfenigů na 100 marek sumy pojištěné zaplatila v r. 1895 úplně a bez náhrady výloh odhadních a provise; škody tyto obnášely 1, 450. 000 marek, při tom vrátila pojišťovna čásť pojistného v obnosu 57. 000 marek pojištěncům a uložila ještě k reservnímu fondu 344. 774 marek.

Rok 1896 byl však pro tuto pojišťovnu bavorskou zlý, neboť Bavorsko bylo vněm silně krupobitím postiženo. Členů bylo 97. 772, poškozených 15. 088; suma pojištěná obnášela 148, 725 000 marek, prémie činila 1, 923. 544 marek, škoda obnášela 2, 900. 000 marek; Škoda tato uhrazena 80 proč, tudíž na 2, 320. 000 marek, a to tím způsobem, že stát poskytl větší podporu a že musilo býti sáhnuto na fond reservní, kterýž případ ve 13 letech trvání pojišťovny stal se dvakráte. Je to tedy případ pouze ojedinělý a je to také úkaz přirozený. Nelze tudíž z něho činiti závěrků v neprospěch krupobitního pojišťování vůbec

Dle přehledu ze všech 13 let působení této pojišťovny jest viděti, že pojišťovna tato kráčí stále ku předu, že stále vzkvétá.

Takové jsou tedy v. p., výsledky nám blízkých ústavů pojišťovacích. Z výsledků těchto můžeme čerpati jen povzbuzeni ku založení svého pojišťovaného ústavu zemského a to zvláště podle příkladu královské zemské pojišťovny bavorské.

Velectění pánové, my nesmíme vésti stále to lehkomyslné hospodářství, jako doposud, my musíme se postarati o to, aby rolník výsledek své celoroční píle a celoroční námahy a svého potu měl konečně zajištěný; my musíme mu poskytnouti ochrany způsobem, který mu bude přístupným. Pojišťovna zemská proti škodám z krupobití zajisté méla u nás státi dávno; jest to s podivením, že ve státě vedlejším již působí 13 let, kdežto u nás nečiní se ničeho. U nás stát v oboru pojišťování neustále jest pozadu a rozřešeni otázky pojišťovací neustále odkládá. Viděli jsme to při jednání o zřízení pojišťovny požární v právě uplynulém zasedání říšské rady. Připadalo to tak, jako by se myslilo, že tyto pojišťovny dosavadní mají nějaký privilej nebo středověké nadpráví k dosavadnímu vykořisťování neštěstí bližního. Avšak já myslím, velectění pánové, že není třeba příliš na tuto věc se ohlížeti, když by se pojalo do zákona ustanovení, že každý jednotlivec musí býti pojištěn, ať u pojišťovny zemské nebo u pojišťovny soukromé, jaký by byl toho následek? Kdyby se zřídila pojišťovna zemská, pojišťovna tato by byla daleko levnější než pojišťovny soukromé, poněvadž by nepracovala pro výdělek. Následek toho by byl, že by pojišťovna zemská byla levnější, a jak by byla levnější, pojištěnci zajisté všichni by se přihlásili k pojišťovně zemské a pojišťovny soukromé by samy sebou zanikly a o právu jejich by se pak nemusilo mluviti. Pojišťovny tyto by pak byly odkázány do oborů vlastních, které jim patří, do oborů spekulativních, jako jest na př. pojišťování na případ úmrtí a podobně. Bohužel, velectění pánové, v našem státu pro potřeby lidu není náležitého porozumnění. Správa státní stará se jen o potřeby státu, lid jen když platí, ať vezme kde vezme. My máme sice k hájení zájmů zemědělských ministerstvo orby, ministerstvo sice nezákonné; ale ministerstvo toto přece jest. Ptejme se, velectění pánové, jaká jest vlastně působnosť tohoto ministerstva? Toto ministerstvo zajisté si neláme hlavu nějakými velkými problémy národohospodářskými, ono se nestará o to, aby byla nalezena nějaká cesta k řešení nynější těžké krise rolnické, ono se uspokojuje zajisté jen tou slávou, když na př. navrhne zákon o důchodkových statcích, když již sedláci žádných důchodů vlastně nemají.

Jest to pravda, velectění pánové, a sice smutná pravda, a nám nezbývá, nežli abychom se o své záležitosti starali sami. Avšak, velectění pánové, stát má přece vůči zemědělsví, vůči stavu, který representuje 63 proc. veškerého obyvatelstva, své veliké povinnosti; my stát z těchto povinností nesmíme propustiti, my musíme na stát naléhati, aby povinnosti tyto také splnil a musíme při zřizování krupobitní pojišťovny zemaské žádati, aby nám byl nápomocen. (Výborně!)

Je to bohužel pravidlem, že u nás na investice plodné se nedoátává peněz, ale na vojáky, na kanóny, na pevnosti a Manlichorovky, na to je peněz dost. (Tak jest, výborně!)

A tak na díla všeobecného dobra se peněz nedostává, což zajisté musí roztrpčiti každého, povážíme-li, jak těžce lid dávky veřejné schání a jak lehkomyslně se ty jím nahromaděné ohromné miliony rozhazují. (Výborně!)

Velectění pánové, když zřídíme sobě pojišťovnu zemskou, musíme se obrátiti jenom na stát, my nesmíme obtěžovati ubohý fond zemský, aby poskytl pojišťovně zemské základ, který míti musí, my musíme se obrátiti na pokladnu státní, kam plynou naše nesčetné miliony.

Stát se nesmí dáti zahanbiti soudním malým státem bavorským, musí následovati jeho příkladu a musí nám poskytnouti pro pojišťovnu zemskou slušný základ, musí jí ročně jistým obnosem, býti nápomocen, musí se zříci kolků, poplatků a poštovného a když to učiní, neučiní nic jiného než povinnost vůči zemědělství, než povinnost vůči nešťastným, kteří krupobitím byli stížení. Ostatně z toho stát ani škodu míti nebude, neboť pak odpadne podporování takových nešťastníků.

Velectění pánové, o zřízení nějaké pojišťovny státní k oboru krupobituím nemůže býti ovšem ani řeři. Království České zajisté jest dostatečné ku zřízení takovéto pojišťovny. Svéráznost našeho království nepřipouští, abychom snad sloučiti se se zeměmi jinými, a my také nebudeme nikdy přispívati na cizí země, poněvadž v této věci již dle zřízení zemského jsme a můžeme býti samostatní, sněm náš pak je v otázce této kompetentním.

Není pochybnosti, velectění pánové, že i v tísni nynější takováto pojišťovna krupobitní stala by se pravým dobrodiním pro lid rolnický. Prosím proto, aby vše možné se učinilo, aby takováto pojišťovna zemská co nejdříve stala se skutkem, ať již ve formě jakékoli.

To očekává od sl. sněmu veškeren lid rolnický, kterýž zajisté s vřelým díkem bude jemu žehnati, když v těžkém jeho zápase o tu hroudu oteckou podá jemu ruku pomocnou.

Tím končím a navrhuji, aby tento návrh můj přikázán byl komisi zemědělské. (Výborné! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort ?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest návrh, aby návrh, který nalézá se v projednání, přikázán byl komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, dass der Antrag des Herrn Abgeordneten Barták, der gegenwärtig in Verhandlung steht, der Landeskulturcommission zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages

des H. Abg. Dr. Herold.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu Dra Herolda.

Dávám slovo p. navrhovateli.

Poslanec Dr. Herold: Slavný sněme! Při zahájení nově zvoleného sněmu král. českého podali jsme loňského roku z této strany návrh, aby zvolena byla komise a vypracovala adresu státoprávní k jeho Veličenstvu, našemu nejmilostivějšímu králi. Návrh tento také skutečně odevzdán byl komisi adresní, která o něm zahájila podrobné rokování. Pro krátkosť zasedání sněmovního nebylo učiněno žádné usnesení v komici adresní, avšak docílená průběhem jednání loňského roku alespoň v tom směru shoda mezi stranami v této příčině majoritu adresní komise tvořícími, že usnesla se komise na jistých zásadách, které značiti mají praktické stanovisko státoprávní, které většina tohoto království a národ český zaujímá.

Poněvadž však podle našeho jednacího řádu nebylo možno letošního roku pokračovati v těchto poradách komise, bylo, nehledě k jiným politickým důvodům, potřebí, aby loňský návrh na podání adresy byl znovu v tomto sněmu obnoven s tím přáním, aby konečně podařilo se, by adresní komise v této příčině dospěla ke konečnému rozhodnutí, aby sněm království Českého obrátil se ve příčině státoprávního poměru zemí koruny České k dynastii a k říši s adresou k Jeho Veličenstvu císaři a králi.

Měl jsem loňského roku uloženo, abych tento návrh zde v tomto sl. sněmu odůvodnil.

Snažil jsem se tehdáž ve své řeči dokázati, že veškery ony theorie, které z mnohých stran proti našim státoprávním nárokům se pronášejí, že totiž státní právo koruny České, království českého neexistuje, že snad bylo promlčeno, že vývojem historických událostí bylo odstraněno, že na místě těchto platných státoprávních poměrů nastaly jiné formy státní a ústavní, že veškeré tyto theorie nesrovnávají se ani s vývojem historickým, ani se státovědeckym pojímáním úkolů státních a poměru jednotlivých státních organismů k sobě.

Slavný sněm zajisté mi odpustí, že nebudu letošního roku při odůvodňování svého návrhu opětné, třeba jinými slovy, opakovati to, co loňského roku v této příčině jsem řekl.

Mám za to, že vzdor veškerým pochybnostem, které se pronášejí, nade vši pochybnosť bylo dokázáno historiky a právníky, že království české a země k němu náležející utvořily se vývojem historie jako jeden státní celek, (Tak jest!) jakožto samostatný státní celek vstoupily v poměr ku dynastii Habsburské, že prostřednictvím této dynastie v státoprávní poměr vstoupily k ostatním zemím a byly spojeny v jednu říši a Že na tomto státoprávním poměru království českého k říši nebyla učiněna žádná změna, která by se byla stala za souhlasu oprávněných zástupců tohoto království. (Výborně!)

Ovšem, velectění pánové, historie jest konečně jakýsi přehled událostí, líčí nám, jak se vyvinují jednotlivé události za sebou a praktická naše doba méně přihlíží k tomu, co v historii se událo a co postupem času stalo se právem nebo neprávem, nýbrž přihlíží hlavně k dvěma otázkám, totiž k faktickému poměru jistých sil ve státním organismu a za druhé k potřebám obyvatelstva a státu samého.

Proto, velectění pánové, setkáváme se namnoze s námitkou, že naše státní právo české není vyjasněno, že nevíme, jaký jest jeho materiální obsah a jeho právní struktura, a proto zdá se mi, že o tom mezi právníky, při nejmenším mezi znalci státoprávní vědy nemůže býti žádné pochybnosti, že - theoreticky vzato -státní právo jistého území nemůže spočívati v ničem jiném než-li v právu tohoto území na vlastní zákonodárství a na vlastní správu. To jest definice tak jednoduchá a prostá, poněvadž právě v této definici spočívá podklad každého snažení

A v jaké míře takovýto státní celek stojí v poměru k ostatním státním organismům a do jaké míry a podle jakého způsobu tento státní celek žije vlastní svůj vnitřní život státní, to jsou věci, které se státním právem v tomto širším smyslu ničeho nemají činiti, pokud tu jde o vytčení této hlavní zásady, toho hlavního základního postavení.

Velectění pánové, poměry ovšem, v jakých žijeme, všechny ústavní poměry a celá nynější ústavní struktura rakouskouherské monarchie z veliké části stojí v zásadním odporu s tímto státoprávním naším pojímáním a s tímto státním právem zemí koruny české.

To nás a to odpůrců našich není tajno, a slyšeli jsme velmi často námitku: Proč obíráte se těmito svými nároky, které nestojí v žádném živoucím spojení s nynějším vývojem událostí, které snad jsou namnoze zastaralé, které také neplatí více, kterých nelze provésti bez náležitého převratu? Proč vůbec tímto svým státoprávním postavením a touto státoprávní politikou kladete překážky vzájemnému dorozumění mezi národy, sesilování Vašeho postavení na základě nynější Vaší posice v říši a činnému zasahování do řízení celé monarchie na základě počtu síly a významu českého národa?

Ale tato otázka musí býti zodpověděna, musí býti zodpověděna proto, poněvadž by mohlo se říci, proč národ český, národ, který je velmi přístupný veškerému modernímu vývoji věcí, který jest vznětlivým, když se jedná o provedení nových myšlenek a idejí, který od jakživa, kdykoliv měl k tomu příležitost, šel stejně s bohatým proudem nových událostí, nového nazírání světového, společenského i státního, proč právě ten národ Český, který jest v pravém slova smyslu národem moderním, obírá se věcí a požadavkem, který jest dávno překonaným stanoviskem a který snad již by neměl býti předmětem aktuální politiky českého národa, tak že by to musilo vypadati jako anachronismus v našich srdcích českých. Proč právě národ český tak houževnatě od prvého okamžiku, kdy tento slav. sněm království Českého r. 1861 byl svolán, kdy poprvé na základě nového ústavního řádu volil poslance do tohoto sněmu království českého, již stál na programu státoprávním?

Proč v tomto slavném sněmu království českého s menšími nebo většími přestávkami vždycky kdykoliv se k tomu skytla příležitosť, se strany české bylo se dovoláváno tohoto státoprávního postavení království českého a proč nejednou i tento sněm království Českého v nejoddanějších adresách Jeho Veličenstvu císaři a králi toto své stanovisko zjevně a loyalně projevil jako nezvratnou, trvalou a neoblomnou vůli velké většiny obyvatelstva tohoto království českého, národa českého. (Výborně!)

Proč? Protože, velectění pánové, jsou idey, jsou myšlénky, jsou požadavky a jsou tradice, které srostlé jsou se samotným organismem každého národa.

Každý národ, je-li národem svého postavení dbalým, je-li národem myslícím musí spoutati abych tak řekl, veškeré své