Hohes Haus! Die ganze Vergangengengenheit des deutschen Volkes in Böhmen ist der Art, dass die Nothwendigkeit, dass der Zwang der Verhältnisse uns Deutsche nicht dazu gedrängt hat, von Jugend aus auch die zweite Landessprache erlernen zu müssen, wie es aus čechischer Seite der Fall ist.

Ich bedauere das. Ich wünsche, dass für die Zukunft es in dieser Richtung anders werde; ich wünsche, dass auch die Deutschen Böhmens zweisprachig werden. Aber jetzt ist es faktisch nicht der Fall.

Wenn nun dem deutschen Volke in Böhmen deshalb die Beamten-Carrieren verschlossen bleiben sollen, weil es aus diesen Gründen noch nicht zweisprachig ist, so fühlt das deutsche Volk einen solchen Zustand als ein natürliches Unrecht (Oho!)

Die Deutschen in Böhmen sind ferner, eben weil sie in Böhmen find, diesbezüglich zurückgesetzt gegen die Deutschen im übrigen Oesterreich; z B. in Niederösterreich, Ober österreich und in den Alpenländern überhaupt. Dort wird von den Deutschen nicht verlangt, dass sie für die Erlangung eines Beamtenpostens zweisprachig sein müssen. Nur der Deutsche in Böhmen soll derart behindert sein. (Oho! Unruhe. )

Diese Thatsache wird mit Lachen nicht von der Tagesordnung abgesetzt.

Im Gegentheil wird dieser Zustand von uns Deutschen in Böhmen schmerzlich gefühlt. Ich muss das von meinem Standpunkte aus constatiren, und den H. Jungčechen bemerken, dass, wenn Sie in der gleichen Lage wären, sie dagegen noch mehr Einspruch erheben würden, als wir Deutsche es thun. (Oho! Unruhe. Zustimmung auf deutscher Seite. )

Das deutsche Volk in Böhmen steht in Folge Alles dessen und, weil es die Minorität in diesem Lande bildet, zielbewusst auf dem Boden der österreichischen Gesinnung.

Sein Patriotismus ist schwarzgelb und kaisertreu Wir sind dabei auch treu gegen das Land Böhmen; aber es wäre für uns nicht gut, wenn jenen staatsrechtlichen Plänen, die wir ja genügend kennen. und die weiter und weiter forciert werden, von deutscher Seite nicht rechtzeitig entgegentreten würde. Es wäre folgenschwer, wenn die Deutschen Böhmens in dieser Richtung für ihr nationales Recht keinen maßgebenden Schutz, keine genügende Sicherung finden würden.

Das, was wir Deutsche in Böhmen wünschen und wollen - und was auch Sie in diesem Lande befürworten müssen ist ein aufrichtiger und ehrlicher Frieden.

Wir wünschen nicht die Unterwerfung einer Nationalität unter die andere, sondern die thatächliche, die wahre Gleichberechtigung. Gleiches Recht für jede Nationalitat (Unruhe. ) Warten Sie doch, bis ich den Satz ganz ausgesprochen habe: Gleiches Recht für jede Nationalitat in ihren Grenzen. Das ist das Richtige. (Zustimmung auf deutscher Seite. ) Wir Deutsche fordern dieses gleiche Recht auf dem Boden, den wir von unseren Vorfahren ererbt haben. Sie mögen sich in Ihrem Besitzstande so einrichten, wie Sie es für Ihre culturelle und nationale Entwickelung nothwendig halten. Uns lassen Sie auf dem engeren deutschen Boden dieses Landes unser Recht. Wo aber die Grenzgebiete zwischen beiden zusammenstoßen, da lassen Sie das gemischte Recht beider Volksstämme gelten. Dann wird nationaler Frieden werden in diesem Lande. Jedem sein Recht aus seinem Boden.

Wir stehen noch heute aus der Basis des im Jahre 1890 zwischen den Vertretern beider Volksstamme, der Regierung sowie des Großgrundbesitzes vereinbarten Ausgleiches. Diese Ausgleichs-Vereinbarungen sind damals wohl erwogen worden. Die Vertreter der 3 Gruppen Diesel Landtages und die Regierung haben damals ihr Wort für die volle Durchführung dieses Ausgleiches verpfändet. (Bravo). Hohes Haus! Diese Vereinbarungen boten eine Basis, die als zukünftige Friedens-Grundlage für Deutsche und Čechoslaven in Böhmen von Den berufensten Vertretern der beiden Nationen im Lande anerkarnt worden ist. Die theilweise Durchführung dieser Vereinbarungen hat wirklich gedeihliche Resultate gehabt, sie ist segensreich geworden. In diesen Ausgleichsabmachungen ist die Einheit Böhmens gewahrt; in denselben ist eine gesunde Gleichberechtigung ins Auge gefasst, und damit für den Frieden im Lande vorgesorgt. Die praktische Durchführung der Fragmente dieses Ausgleichs vom Jahre 1890 hat gezeigt, dass derselbe wirklich, ein ehrliches, dauerhaftes Werf werden konnte. (Bravo! Odpor a veselost na českých lavicích). Sie lachen darüber? Hoffentlich werden Sie das (zu den Czechen gewendet, ) nicht weiter thun, wenn ich darauf hinweise, dass Seine Majestät der Kaiser diese Ausgleichsvereinbarungen in ihrer Ganze als eine "Staatsnothwendigkeit" erklärt hat die durchgesetzt werden müsse. (Bravo) dr. Koldinzký volá: Maine reskripty královské) Es mag ja sein, dass vielleicht mancher nationalpolitische Traum mit diesen Ausgleichs-Abmachungen begraben erschien, aber der Frieden zwischen beiden Volks stammen im Lande tvare damit sichergestellt worden aus lange Zeit hinaus. Hätten Sie (zu den Jungezechen gewendet) uns auf diesem Wege eines gesunden Friedens werkes weiter arbeiten lassen, dann hatten sich in der Folge vielleicht noch weitere Gegenseitige aufrichtige Vereinbarungen zwischen den beiden Völkern die dieses Land bewohnen, ergeben, die wir Alle anstreben. Dieser Ausgleich war der Weg zum Frieden. Es wäre wohl der Ansang eines ehrlichen Gedankenaustausches für alle Zukunft gewesen. Das deutsche Volk in Böhmen liebt nicht nationalpolitische Agitationen, es liebt nicht nationale Streitigkeiten und Kämpfe, es liegt das gar nicht in seiner Natur, sondern das Gegentheil ist der Fall. Unsere ganze culturelle gewerbliche, industrielle und agricole Thätigkeit in Deutschböhmen, aus welche die intensivste Aufmerksamkeit gerichtet ist beweist, dass das deutsche Volk in Böhmen dem nationalpolitischen Kriege und Hader abhold ist. Dieser wird ihm aufgezwungen.

Wie schwer leiden aber, hoher Landtag, beide Volksstämme in Böhmen darunter! Wir verbittern uns damit gegenseitig das Leben in diesem Lande, indem doch beide Nationalitäten durch Gottes Vorsehung seit Jahrhunderten zusammenleben und durch zahllose Bande enge zusammengeknüpft sind.

Wir schädigen uns durch diesen Hader und Streit auch wirtschaftlich in bedauerlicher Art. Können wir uns nicht endlich in ehrlicher Versöhnung die Hände reichen und erklären:,, Wir Deutsche und wir Čechen wollen in diesem engeren Heimatslande unter Aufhebung dieses Streites durch ehrliche Versöhnung, in der jedem Volksstamme sein Recht auf seinem Boden gewahrt wird, wie es früher der Fall war, uns ausgleichen, wir wollen den zwecklosen Hader aufgeben.

Deshalb, hohes Haus, erkläre ich, dass ich vom Standpunkte, der christlich-svialen Partei, die ich hier vertrete, und ebenso im gegenseitigen Interesse eines gründlichen Meinungsaustausches, ehe Vorlagen in Sachen der böhmischen Frage von der Regierung kommen, dem Antrage Russ mich anschließe, dass das Schreiben der Regierungen den Landtag einem Ausschuße zur Vorberathung überwiesen und dass in diesem Ausschusse in vorberathender Art Stellung genommen werde zu dem Complexe der sogenannten böhmischen Frage und ihrer für beide Volksstämme dieses Landes gedeihlichen Losung. (Bravo-Rufe. )

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzutheilen, dass sich noch der Herr Abg. Graf Buquoy zum Worte gemeldet hat.

Dovoluji si slavnému sněmu ohlásiti, že k slovu přihlásil se ještě p. poslanec hrabe Buquoy. Nyní přijde na řadu řečník p. poslanec Dr. Herold,. dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Herold Slavný sněme: Když po prohlášení sl. vlády v prvním zasedání letošním poslanec Dr. Russ navrhoval, aby o tomto prohlášení vlády zahájena byla debata, viděl jsem ovšem, že podle našeho jednacího řádu zavedení takové debaty není možné.

Ale my všichni na této straně slavného sněmu nebyli ani na okamžik v rozpacích, jak bychom se naproti tomuto návrhu měli zachovati.

My jednali se svého stanoviska, nemajíce žádné příčiny, abychom vůči prohlášení vlády nezaujali pevné stanovisko jasné a našemu programu úplně odpovídající.

My máme ale nejmenší příčiny vyhýbati se diskusím o sporných otázkách národnostních v tomto království, a zejména takové diskussi, která by mela ať direktní ať indirektní účel docíliti nějakého dohodnutí a smíření s německými krajany našimi v této otázce.

My ovšem, velectění pánové, jsme nepochopili a nepochopovali bychom kdybychom neznali zevní motiv k tomu, proč právě se strany německé naproti prohlášení vlády zaujato bylo stanovisko jednak překvapeného, jednak někoho, komu by se děla křivda.

Kdybychom my s této strany byli k tomuto prohlášení chtěli přihlížeti jakožto k nějakému programu nynější vlády do budoucna, tu bychom musili my býti těmi překvapenými (výborně!) a těmi, s jejichž programem ono prohlášení nesouhlasí.

My jsme však toto prohlášeni pokládali - a myslím, že v té věci se příliš nevzdaluji pradě - jaksi za omluvu slavné vlády, proč právdě v tomto zasedání nemíní podati návrh kuriatní.

A, velectění pánové, tato omluva mohla vypadnouti, daleko jednodušeji, tato omluva by i na straně německé byla snáze pochopena, tuto omluvu bude míti každá vláda v tomto slavném sněmu, která zná naše zemské zřízení a ví, že zařízení národních kurií v tomto slavném sněmu bez naší vůle se nikdy skutkem nestane. Proto jest ta adresa pochybena, na kterou Vy se stále a stále v otázce zřízení kurií obracíte; stále čekáte od vlády vídeňské, že Vám k těmto kuriím dopomůže, ačkoli věděti musíte, že bez svolení zástupců českého národa žádná vláda nemá té síly, aby nás k tomu donutila, aby ty kurie provedla. (Potlesk! Výborně!)

Proto jsme chtěli také, velectění pá" nové prostě dnes učiniti prohlášení, že budeme pro návrh na volbu komise hlasovati jednak z důvodů, které jsem již naznačil, a jednak také proto, aby snad na straně našich německých krajanů nebyla domněnka, že v této otázce - pakliže jim na tom skutečně záleží a pakliže to odpovídá tužbám jejich, aby o všech těch věcech se jednalo v komisích - - že snad v této otázce bychom je chtěli majorisovat. i

Ale průběh debaty, která ovšem byla umožněna obzvláštní liberálností Jeho Jasnosti nejvyššího pana maršálka, (Veselosť) poněvadž dle jednacího řádu se mělo a mohlo jen o této formální stránce mluviti stran přikázání komisi, začež jsem jemu vděčen a uznávám, že jest třeba, aby v otázkách politických náš anarhronistický jednací řád se postavil stranou, a aby mohla býti úplná volnosť slova - ale jak pravím, zvláštní laskavostí a liberalností Jeho Jasnosti pana maršálka rozvinula se debata, které vlastně ani nerozumím. Jednak proto jí nerozumím, poněvadž podle výsledku této debaty by se vlastně tato komise ani voliti nemusila, nebo má-li teprve v této komisí býti jednáno o prohlášení vlády, tu již slavný sněm debatou právě provedenou předstihl komisi v jejím jednání.

Má-li takováto komise k positivním výsledkům dojíti, tu by měla přece vystoupiti s jistou objektivností a jistou chladností a ne po tak rozkvašené debatě, jaká se vede, když všichni členové zvolené komise téměř stojí pod nátlakem této debaty, pod nátlakem výrazů, jež zde pronešeny a pod celou tou dusností veřejného mínění, které opět z toho nastane.

Pan navrhovatel, resp. přísedící zemského výboru pan posl. Lippert, který odůvodňoval návrh, snažil se v tomto návrhu zachovati jistou míru objektivity. Ale pánové řečníci, kteří po něm následovali, jej, v tom nenásledovali. Já se vidím nucena, následkem toho taktéž použiti této laskavosti nejvyššího pana maršálka, a, ač to učiním pokud možná objektivně, přece na všechny tyto věci v plenu slavného sněmu poukáži.

Zdá se mi, že prohlášení vlády narazilo na odpor na straně německé a aspoň tak to vyznívalo hned z úst prvního řečníka, že užito jím bylo slovo rovnoprávnosť a rovnocennost "Gleichberechtigung und Gleichwertigkeit", a že vysloveno bylo podezření, jako by tato slova byla pocházela nebo vypůjčena byla vládou z nějakého konversačního lexikonu naší strany. V tom již vidí se dalekosáhlost těchto slov!

Velectění pánové na německé straně, proč se tak přetvařujete, proč máte za to, že, když se strany jakékoliv vlády se užije slova "rovnoprávnost a rovnocennost", v tom již leží hluboký politický program, když dobře víte, že jsme to slovo "rovnoprávnost" nejednou slyšeli, že to máme ve státních základních zákonech černé na bílém, nýbrž že jest to inartikulováno v naší ústavě, kterou jste Vy spracovali.

Vy přece víte, že tato rovnoprávnost není provedena podnes, pokud se týče národa českého a všech národů slovanských.

Toto slovo samotné nedělá tedy politiku, to nemůže uspokojiti ani pobouřiti, nýbrž skutek, který tomuto slovu bude následovati; praktické provedeni této zásady, která zde vyslovena, toť hlavní otázka, o kterou vedeme spor. Toto praktické provedení není v prohlášení vlády obsaženo, toto praktické provedení není obsaženo ani ve výrocích řečníků, kteří nad tím se pozastavují, když vláda mluví o rovnoprávnosti a rovnocennosti národů, a mluví o tom, že rovnocennost tato nemůže býti dekretována, nýbrž vyplývá z historického vývoje, z kulturní a hospodářské potence národa. V tom Vám dávám za pravdu: my svoji rovnocennost sobě nedáme od žádné vlády uznati, my ji zakládáme na našem historickém a kulturním vývoji, a tu troufám si tvrditi, že, pokud se týče politické, kulturní a hospodářské práce v tomto království, bychom si rovnocenného titulu s národem německým při nejmenším byli dobyli.

Pánové, my Vám neupíráme ale rovnocennost s ideálního a humánního stanoviska, s toho stanoviska, že lidé jsou již podle Boha sobě rovni a že lidé v nějaké zemi mají býti sobě rovni, nemá-li býti na jedné straně pán, na druhé straně otrok.

Co se týče té fráze rovnocennosti a rovnoprávnosti, tím není řečeno nic; ale to musíte dokázati na druhé straně, že této rovnoprávnosti a rovnocennosti také chcete, Že jest to opravdu Vaše vůle, že jest to opravdová Vaše snaha připojiti raky pomocné ke každému dílu, které tuto rovnoprávnosť způsobuje.

Pánové, je třeba se poohlédnouti, co jsme dnes v této příčině slyšeli. Slyšeli jsme něco, co by tomu nasvědčovalo ? Vidíte, velectění pánové, mně se zdá vždycky, že pořád zůstáváme tak ve starých nějakých tradicích, které žilo bytím života národního již dávno se přežily.

Velectění pánové, my zde mluvíme o tom, bůh ví jak důležitá jest otázka zřízení volebních kurií nebo nezřízení volebních kurií v tomto sl. sněmu. Velectění pánové, to jsou všecko podřízené otázky, které jen nabývají důležitosti, když se z celého souhrnu otázky české vyrvou a zvláštním způsobem chtějí vyřizovati.

Ony často vzbuzují nechuť nejen ku věcnému obsahu návrhu, ale proto, že Vy chcete míti neustále odstraněno všechno to, co Vás tíží, v čem cítite se býti zkráceni; ale kdykoliv jen slyšíte, že by byla vůle v tom, aby také českému národu odstranily se křivdy a bezpráví, hned pravíte: To nejde bez svolení německého národa.

My jsme slyšeli Jeho Excellenci pana místodržitele, že vláda chce rozřešiti otázku vnitřního jazyka úředního po vyslechnutí všech stran.

Konečně proti tomu vyslechnutí, má-li jakéhosi praktického významu, nemůže nikdo býti.

Vláda může svolati anketu kterýchkoli politických stran. Ale to bych rád byl slyšel z úst Němců, kteří dnes mluvili, že Vás, kteří řeč úřední v Čechách máte, v té příčině vláda, poněvadž stojíte na stanovisku rovnoprávnosti a rovnocennosti nemusí vyslechnouti, a že jest její povinností dáti nám to, co Vy dávno již máte. (Výborně! Potlesk. )

Jakým právem vzpíráte se zavedení vnitřního úředního jazyka, když pravíte, že nechcete míti žádných privilegií nad národem českým, Vy, kteří úřadní jazyk máte?

Zde, pánové, my nepokládáme to za nějakou koncessi a nesmíme to pokládati za nějakou kompensaci našeho politického chování.

Velectění pánové! Nárok, aby náš jazyk i v úřadech měl též platnosť a ve veškeré zemi, jest nárok zákonitý a přirozený, který musí uznati každá majorita v nějaké zemi tím spíše, když minorita nároku toho dávno již požívá. - (Výborně !)

Já varuji vládu, aby nemyslila, že v té věci musí dále vyjednávati, kdyby chtěla v tom českému národu zjednati platnosť.

To jest "noli me tangere", t j. požadavek, od kterého neodstoupíme, to jest požadavek, na kterém stojíme, a který splniti vláda musí.

V tom okamžiku, kdyby jej splniti nechtěla, pozná, jak takové křivdy národu českému páchané se mstí. - (Výborně! Potlesk!)

Velectění pánové! Co dále pravíte, a proti čemu se vzpíráte ?

Proti opravě volebního řádu.

Pravíte, oprava volebního řádu t. j. takový požadavek, který prý s kuriemi nelze spojiti.

Do jisté míry, velectění pánové, ano!

My jsme slyšeli zde takové stesky ohledně těchto kurií, zejména od posledního pana řečníka, od pana poslance Opitze, a již také, - co mně sice bylo divné, - od pana poslance Pradeho, jako bychom my ty kurie byli učinili, to jest nynější kurii velkostatkářskou, městskou a venkovskou, jako bychom my byli učinili nynější volební řád, jako by tento volební řád nebyl již od roku šedesátého nebo jedenašedesátého' zaveden a jako by jej nebyl zavedl muž, který byl krev z Vaší krve, duch z Vašeho ducha, kterého jste prvního ve slavnostní síni na říšské radě postavili na věčnou památku jako otce té ústavy, kterou opravujete a kterou jste tak důkladně opravili, až se Vám samým nelíbí.

Můžeme my za to, jestli Vy pravíte:

"Velkostatkáři mají možnost v zemském výboru zvoliti si své zástupce a my Němci ji nemáme. "

Tu stavíte vedle sebe dvě věci, které k sobě nepatří.

Náš volební řád založen jest na principu zájmů, velkostatkáři mají tu možnosť, města mají také tu možnosť, a venkovské obce mají také tu možnost.

Velectění pánové, ovšem Vy - nebo' kdo dělal tu ústavu - si představoval, že města budou vždy v rukou Němců.

Pan Schmerling a všichni, kteří s ním spolupůsobili, krátce se přepočítali, neznali statistiku království Českého, neznali národní poměry, nevěděli, že ten nátěr, který naše města měla, zůstane skutečně jen nátěrem, že první vánek volného vzduchu národního smete také tuto barvu německou na potkání a na vždy! (Výborně!)

Co se nyní stalo? Kurie městská jest většinou česká a od té doby, velectění pánové, nemáte tedy tu možnosť, postaviti nebo voliti sobě sami zvláštní národní zástupce do komisí, nemáte více tuto legální možnosť!

Ale, velectění pánové, Vy jste ji neměli dříve také, to byla jen faktická možnosť, která mohla pouze tak dlouho trvati, pokud faktické poměry trvaly. (Výborně !)

Dnes, velectění pánové, tak věci nestojí.

Nikdy Vám nenapadlo, na místě stavovských kurií nebo zastoupení podle zájmů postaviti zastoupení podle národů.

Pánové, v tom leží také ta obtíž, že chcete vedle zastoupení zájmů postaviti zastoupení národní, (tak jest!), že Vy zavádíte do zřízení zemského tento dvojí princip!

Ale, pánové, když dnes s tokovým pathosem potlačeného se volá: Jak k tomu takový národ přijde, aby, když se někdo volí do komisi, musil voliti se jen kompromisem, za souhlasu jiných stran?!

A tu se Vás, pánové, táži a odpovídám předně na to, Že to jest princip majority.

Proč pak Vy, velectění pánové, nikdy na radě říšské neřeknete: "Jak ti ubozí češi k tomu přijdou, že právě v těch největších komisích mají jen 2 členy a to jen z milosti jiných stran, a to, ačkoliv dle svého počtu, své poplatnosti a své síly parlamentární by měli míti daleko jiné zastoupení!? (Výborně! Souhlas. )

Jak je to při delegacích, o tom ani nechci mluviti.

Rekněte, proč to tam neplatí? Poněvadž Váš parlamentární život založen je prozatím na principu majoritem. Majorita je to, která rozhoduje o usneseních sněmu, majorita je to, která representuje vůli sněmu a já myslím, když je to v jiných parlamentárních sborech, že pro český sněm v té příčině nemá platiti výjimka. To je právě to stanovisko zvláštní, Že v českém sněmu upírá se majoritě právo, abych tak řekl, representovati tento sněm království Českého a veřejné mínění celé země.

Nebylo tomu tak vždycky, bývala zde majorita, velectění pánové, která sice de facto representovala národní minoritu, jíž jste ale dali sami právo, porušiti zemské zřízení, porušiti státní právo kralovství českého, posílati poslance do rady říšské a utvořiti tam ústava naproti právům a zájmům tohoto království, a tenkráte proti té majoritě sdělané pomocí podvodu a chabrusu stála veliká majorita národa, tenkrát majorita nebyla nic jiného než nejhrubší násilí a tato majorita to byla, která hodila království České do jicnu neznámé, tehdáž ještě neutvořené, a za Vaši pomoci tvořící se Cislajtanie.

Tehdáž uznali jste násilí majority jako právo, ačkoliv tato majorita byla skutečnou minoritou v zemi.

Velectění pánové, proč vždycky jen tenkráte domáháte se zastoupení minoritního, když jste v minoritě?! Proč někdy aspoň tento princip neučiníte svým vzorem tam, kde jste v majoritě, proč nedáte tam minoritě právo, kterého zde naproti majoritě žádáte?! (Výborně!)

Vidíte, my bychom nabyli přesvědčeni, my bychom nabyli vědomí o Vaší dobré vůli, kdybyste tak učinili tam, kde máte majoritu.

Ale račte se, velectění pánové, podívati do Slezska! Před několika dny návrh českého poslance v této zemi koruny České, kde Slované mají většinu, aby řečí české a polské byly také protokolovány v jazyce českém a polském, byl hrubou většinou německou zamítnut. (Slyšte! Slyšte!)

Vy jste vynalezli "die sogenannte Gemeinburgerschaft" ale my Slované ji máme také, my vidíme, co se děje mimo tato zemi, co se děje ve Vídni proti Slovanům, a my musíme státi na tom, kdykoliv se jedná o spravedlivé a správné narovnám mezi oběma národy, že toto správné a spravedlivé narovnání musí se státi po celé oblasti zemí koruny české na stejných principech a stejných právech majority i minority!! (Výborně! Hlučný potlesk. )

Vy jste se dotkli, velectění pánové, otázky jazykové.

Mohu říci, že jistou míru spravedlnosti přiznávám, ačkoliv ohledně rozřešení nesouhlasím s rozřešením velectěného pana poslance Prade, který řekl, nu ta otázka jazyková snad by se dala rozřešit tak: " V českých krajinách bude český jazyk vládnoucím výhradním, vyjímaje některé menšiny národní, ale v německých krajinách jazyk německý. " Ale tu se ptám pana poslance Prade, stojí-li na tom stanovisku, ma-li skutečně za to, aneb přeje-li si, aby v českých krajinách vůbec němčina z veřejného jednáni úředního byla vyloučena, představuje si to tak, že nejenom v úřadech se má úřadovati výhradně česky, nýbrž že na veškerých drahách při komunikačních prostředcích, vůbec ve veškerých záležitostech života veřejného má němčina míti povahu jazyka hostů, cizinců, jazyka, s kterým není spojeno žádné politické a národní právo, představuje si to opravdu tak, že by v celé oblasti českého jazyka v tomto království vůbec Němci u žádného z úřadů, u žádného soudu, u žádné veřejné institace se svým jazykem nemohli přijití, že by byli při pokladnách dráh odmítnuti, kdyby se německy dotazovali po nějaké stanici, že by Němec neobdržel žádného ohlášení německého, že by krátce a dobře byla němčina na prosto vyloučena z krajin českých?

Pan poslanec Prade bohužel nerozumí česky (hlas: i rozumí!) - Rozumí-li, tím lépe - aby mně mohl na to odpověděti, ale já se táži, kdyby to skutečně tak bylo a tento stav němčiny ideální pro budoucnost, jak on si ho představuje v krajinách českých, z německé strany, což je to jiného, než stav češtiny v krajinách tak zvaných německých? (Tak jest!) Jest to tam skoro pravda a nemusí pan poslanec Prade hlásati že mají nároky, aby v těch krajinách byli pouze němečtí uřadnici, pouze německé školy. Za ty brutalnosti, které v Ullersdorfu se dějí, které jsou tak neslýchané, že by skutečné, jde-li Vám o rovné právo a vyrovnání poctivé, museli byste se styděti a musily by s Vaší strany podány býti interpelace a zejména Váš jediný křesťanský sociál, pan posl. Opitz by měl podati interpelaci p. místodržiteli, jak je to možno, aby na sklonku XIX. stoleti pronásledováni byli lidé, kteří ničím jiným se neprovinili, než že se opovažují sve dítky posílati do českých škol, kde rozumí vyučovacímu jazyku, aby byly vyklizení z bytů, vypovídání z práce pod záminkami nejrůznějšími. (Souhlas. )

Proč pak na ty věci nepoukazujete, velectění pánové, a my nejsme tak spo-