Sněmovní sekretář Höhm (čte): Slavnému předsednictví sněmu království českého v Praze. !

Dne 20. ledna 1897 pod č. 193 podal

p. Josef Knapp, lesní a obecní starosta v Liticích, na pana Františka Hovorku v Něm. Rybné, t. č. okresního starostu a poslance na sněmu království českého, trestní oznámení pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Ve smyslu zákona, ze dne 3. října 1861 NE. 98. (§ 2) a ze dne 21. prosince 1867 NE. 161 (§ 16) žádá nížepsaný c. k. okresní soud za udělení svolení k trestnímu stíhání pana Františka Hovorky pro přestupek uvedený.

C. k. okresní soud v Žamberku dno 23. ledna 1897.

Rada c. k. zemského soudu.

Podpis nečitelný.

Nejv. maršálek zemský: Nebude-l učiněna proti tomu žádná námitka, odkážu dle stávajícího zvyku tento přípis okres-

ního soudu v Žamberce komisi legitimační.

Falls dagegen keine Einwendung erhoben wird, werde ich nach dem bestehenden Usus dieses Ansuchen des k. k. Bezirksgerichtes in Senstenberg dem Legitimationsausschusse zuweisen.

Učiním, jak jsem byl prohlásil.

Ich werde vorgehen, tote ich mitgetheilt habe.

Konstatuji, že je slavný sněm způsobilý usnášeti se.

Ich konstatiere die Beschlußsähigkeit des hohen Hauses.

(Zvoní): Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance dra. Pacáka a soudruhů na vydání zákona proti cukrovarnickým kartelům.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeorgneten Dr. Pacák und Genossen aus Erlassung eines Gesetzes gegen die Zuckerfabriks-Cartelle.

Dávám slovo p. navrhovateli k odůvodnění jeho návrhu.

Pan poslanec dr. Pacák má slovo.

Poslanec dr. Pacák: Slavná sněmovno! Návrh, který dnes odůvodniti mám, odůvodňoval jsem v této slavné sněmovně již dne 27. ledna minulého roku.

Nebudu tudíž opakovati veškeré vývody, které jsem tehdy učinil, a chci se obmeziti co nejvíce.

Mně se, velectění pánové, přece jedná v první řadě o to, aby tento návrh, který jsem ve sněmu loni již učinil, dostal se do komise, aby projednán byl v komisi samé, přišel sem do 2. čtení a nepadl pod stůl, jako se to stalo loňského roku.

Jest to zajisté, velectění pánové, veledůležité, aby povolaní činitelové praktičtí při druhém čtení vyslovili se na základě praktických zkušeností o tomto případu, aby zejména český sněm se v té věci vyslovil; nebo, pánové, to neni žádné pochybnosti, že právě naše vlast a sněm český jest eminentně povolán, aby o této otázce, pokud se týká kartelů všech, zejména ale v jednom směru - totiž ve směru kartelu cukrovního - se vyslovil. (Tak jest!) Já, velectění pánové, nebudu míti žádný monolog proti kartelům, poněvadž skutečně lituji toho, že veškera první odůvodňování naše klesla naprosto na monology jednotlivých členů, které nemají vlastně žádného velkého významu. Já ale, pánové, také nebudu mluviti - a to snad sklamu některého a mnohé - ostré fráze proti kartelům, poněvadž mám za to, že toho ani není zapotřebí.

Neboť sama věc volá ostře po upravení a mohu to říci ku svému zadostiučiněni - ač nechci býti neskromným že jsem tuto otázku zanesl prvně na půdu parlamentární ve Vídni a zde, pokud mně je známo, jde takou cestou, že můžeme doufati, že dostane se jí parlamentárního zákonného vyřízení. (Hlas: Pán Bůh dej !) Že vyřízení to jest nanejvýše nutné, o tom nás přesvědčuje výkřik z 2. února, kde rolnictvo ve velmi četné schůzi poznovu volalo po nápravě, ale, velectění pánové, tak, jako nutné jest upravení této otázky, právě tak - a to si nezapírejme - jest upravení této otázky velmi obtížné.

Když, pánovo, prohlížíme zákonodárství různých zemi - upozorňuji na zákonodárství Francie, Anglie a Německa tu přijdeme k tomu názoru, že i tam zápasí se se způsobem tohoto upravení.

Velectění pánové! Když prohlížíme zákony, které vydány byly v Americe, a byly vydány v každém jednotlivém státě zvlášť, a pak zvláštní zákony celkové pro celou Unii, nemůžeme říci, že toto rozřešení, které tam bylo učiněno, jest šťastné. Velectění pánové! Já nechci mluviti dnes fráze proti kartelům, chci podati positivní návrhy, jak podle svého názoru minim, že by snad otázka ta se dala v jisté formě upraviti.

Velectění pánové! Na jedné straně volá se: Všecky kartely jsou škodné, na druhé straně se praví: Kartely jsou užitečné.

Velectění pánové! V této všeobecnosti řečeno ani jedno, ani druhé není pravda.

Věc nedá se posouditi všeobecně, nýbrž věc musí se posuzovati specielně, v každém jednotlivém případě o každém jednotlivém kartelním útvaru zvlášť.

Náš boj v Čechách se koncentruje jen proti jednomu kartelnímu útvaru; připomínám, že jest kartelových útvarů v Cechách asi celá řada a říšských asi 75 a že tudíž, když se otázka ta řeší, musí se řešiti v celku, jak to vidíme.

Velectění pánové! Odpůrcové kartelů u nás, ku kterým počítám se v jisté míře i já, pokud se týká jistých druhů kartelů, mají na zřeteli jednu určitou odrůdu kartelu, specielní, a přece mluví se všeobecně; odpůrcové kartelů mají na zřeteli předně výstřelek cukerního kartelu tak zvaný rayon.

Já, velectění pánové, myslím, že v českém sněmu nemusím vykládati, co jest nucený rayon, a všichni z nás i praktičtí rolníci a praktičtí právníci přišli jsme k tomu názoru, že tento kartel rayonový, který umělým způsobem tlačí dolů ceny surovin a činí rolníka závislým na hrudě a pod cenu výrobní cenu stlačuje, jest nanejvýše škodlivým výrůstkem, který musí se odstřeliti.

Druhá odrůda kartelu, která jest škodlivá a kterou na zřeteli mají u nás v Čechách odpůrcové kartelů, jest pánové kartel raffinerský, a já také myslím, že v českém sněmu nemusím to vykládati a že stačí, když poukáži na boj mezi surovárními a raffineriemi v té věci, na umělé hnání cen výrobků průmyslných do výše, což jest jedním z prostředků, který niči na jedné straně surovárny a na druhé zemědělství. To jsou dva výstřelky kartelů rozhodně škodlivé.

Tu není pochyby, že takovéto výstřelky, které jsou škodlivý zemědělství i průmyslu samému, musí býti zákonodárstvím odstraněny.

Na druhé straně se praví, že jsou kartely, které upravují výrobu, aby odpovídala konsumu, aby trh se nepřesytil, aby následkem toho ten neb onen průmysl nebyl zničen ve svém základě.

V této všeobecnosti toto tvrzeni, které obhájcové kartelů uvádějí, také není pravdivé. Jsou jednotlivé kartely, které upravují výrobu a trh, jsou jednotlivě kartely, které obmezují výrobu proti konsumu, ale tak všeobecně, jak to staví zástupcové kartelů, se věc říci nedá.

To vidíme na uvedených případech a já nebudu citovati celou řadu kartelů jiných, které po mém náhledu nejsou prospěšný ani průmyslu ani zemědělsví.

Jako by tedy, pánové, bylo chybou povolovati všechny kartely, poněvadž by byly na škodu zemědělství i průmyslu, tak podle mého subjektivního náhledu by bylo zase škodlivé zakazovati všecky kartely, poněvadž bychom zase na druhé straně mohli poškoditi průmysl.

Já tedy chci ukázati, jak si myslím upravení věci, a podotýkám, pánové, že, než jsem si dovolil v tak vážné společnosti, jako jest český sněm, přednésti tento positivní návrh upravení té otázky, jsem se dříve důkladně poohlédl po veškerém zákonodárství evropském a neshledav skutečně žádného prostředku dovolím si tento skrovný návrh učiniti co kostru, ze které by snad se daly vyhledati prostředky, kterých bychom mohli proti škodlivým kartelům užíti.

Především myslím, že se musí naprosto upustiti od nešťastné zásady, která v tě věci panuje: Laissez faire, laissez passer.

Pánové, každý malý společek v Čechách a v celém Rakousku, který vyvinuje sebe nepatrnější činnosť, podléhá zemskému a státnímu dozoru a, pánové, kartely, které regulují výrobu, ano, prosím, regulují výrobu nejen v království Českém, ale které regulují výrobu snad v celé říši, ty bez veškerého státního dozoru zcela volně hospodaří, nikdo se o ně nestará. Pánové, není to protimyslné, když na př. každý zábavný spolek, řekneme kosů, musí předložiti stanovy, musí býti schválen místodržitelstvím, aby se mohl jen baviti, a zde ten ohromný komplex kartelů, které regulují cenu surovin, které regulují cenu výroby, ten, pánové, jest na pospas dán, o ten se žádný nestará.

Já bych tedy, pánové, postavil co princip následující;

Zakazovali a omezovati škodlivé kartely a jich případné tvoření trestati trestem, povolovati ale kartely užitečné.

Každý se mne, velectění pánové, bude ptáti, kdo to má posuzovati, kdo to má povolovati, kdo to má zakazovati?

Já, pánové, musím říci, že to není otázkou snadnou.

Kartelní útvary jsou útvary tak zvláštního druhu, že posuzování jejich užitečnosti aneb škodlivosti bych nechtěl ponechati byrokratickému posuzování našich politických neb soudních úřadů, poněvadž oni nemají tu průpravnou praxi pro to, aby mohli posuzovati sami, jeli kartel škodlivý nebo ne.

Já mám tedy, pánové, zvláštní návrh, a sice činím návrh následující; To jest návrh, který dávám na uváženou slavné komisi, které můj návrh má přikázán a prosím, aby laskavě o něm uvažovala a přijala jej jako kostru hrubou, na základě které by snad mohla se činiti.

Já navrhuji tedy následující: "Budiž zřízena v království českém, pokud působnost určitých kartelů se jeví jen v Čechách, tak zv. zvláštní zemská kartelní rada. "

Nelekejte se toho, pánové, že bych navrhoval nějakou novou zemědělskou radu nebo obchodní komoru, tedy snad nový stálý útvar s celým apparatem.

Ne, já upozorňuji, že by to byla rada posuzující, povolující a zakazující, ad hoc svolaná vždy k poradě při každém jednotlivém kartelu, o kterém se jedná.

Jak si myslím sestavení této zemské rady?

Do této kartelní rady zemské bych si přál, by povoláni byli:

1.   Zástupcové zemědělské rady,

2.   zástupcové obchodních komor,

3.   zástupcové zemského výboru,

4.   zástupcové nejvyššího politického úřadu,

5.   zástupcové stavu soudcovského, t. j. zde, vrchního soudu zemského, a sice z každé z těchto skupin stejnoměrný počet zástupců stálých.

Toť by byla tak zvaná stálá kartelní rada.

Kdyby se, velectění pánové, nyní jednalo o specielní kartelní případ, tedy bych navrhoval:

1.   aby k návrhu obchodní komory povoláni byli k této kartelové radě co poradní členové zástupcové onoho průmyslu, který má se kartelovati, naproti tomu

2.   k návrhu zemědělské rady zástupcové onoho zemědělského odboru, jehož průmysl se karteluje, tak že by zde vyslovili své názory ti i druzí, kdežto kartelní rada by rozhodla s naprostou neodvolatelností a právoplatně, je-li kartel škodný nebo ne a podle toho uvažujíc poměry, by buď kartel zakázala nebo povolila.

To jsou hrubé rysy mého návrhu; já mám za to, že by tato kartelní rada ale nejen vyšetřovala ty kartely, které by jí byly oznámeny samými interessenty, nýbrž i na oznámení jiných.

Neboť my vidíme ve Francii na př., že jest celá řada tajných kartelů, které zákon nemůže stihnout, ani je interessenti neoznamují, tudíž nutno hledati k jich posouzení cesty jiné.

Kartelní rada měla by tedy míti i právo ke každému oznámení, jež se k ní učiní, konati šetření a, stává-li nějaký kartel neoznámený, trestati to dle příslušného ustanovení zákona a zároveň posuzovati,jakého druhu je kartel, t. j., má-li se povoliti nebo zakázati.

Spolu nutno stanoviti aby veškeré úřady soudní i politické byly povinny k žádosti této kartelní rady příslušná šetření konati.

Velectění pánové! Snad touto cestou dostaneme se jednou k tomu, abychom jaksi z toho mluvení dostali se na positivní půdu zákona.

Já se tím netajím, že návrh, který činím, nalezne sem tam odporu. Chceme-li ale upraviti jednou tuto otázku, musíme přikročiti k nějakým positivním návrhům, poněvadž to nám nic nepomůže, stále říkati, že kartely jsou škodlivé, a nechati věc Pánu Bohu.

Velectění pánové! Obdobným způsobem myslím si, že by se mohlo předsejíti také proti kartelům, jež pro celou říši, by rozvinuly svoji působnost. Tolik jsem chtěl říci o kartelech a nebudu více zajímati Vaši pozornosť. Jen na jedno dovolte abych ještě poukázal, ač to přesně s kartelem nesouvisí.

Zdá se mi, pánové, že by při této otázce bylo dobře, kdyby ještě jedna věc se uvážila.

Jest to řada sporů, které se dějí mezi cukrovary a zemědělci, a tu si dovolím učiniti jen popud, jejž prosím, aby také výbor, jemuž tento návrh bude přidělen, uvážil. - Snad by se tomu dalo odpomoci.

Jest to otázka vedle kartelu, zdaž nedaly-li by se pro ty spory zříditi jakési zákonné smírčí soudy, aby těmito zvláštními smírčími soudy spory ty byly vyřizovány.

Velectění pánové, tím končím a myšlím, že podařilo se mi hrubě načrtnouti rysy, jež tvořiti by mohly basis pro další práci.

Já mám jen jedno přání, aby výbor, který o otázce té bude uvažovati, přišel k názorům lepším, než snad jest můj, a aby také uvážil můj skromný návrh a odporučuji, aby tento návrh byl odkázán komisi zemědělské. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

P. posl. dr. Pacák navrhuje, aby jeho návrh byl přikázán výboru zemědělskému k předběžné poradě.

Der Herr Abg. Dr. Pacák beantragt, dass sein Antrag der Landesculturcommission zur Vorberathung zugewiesen wrede.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Dr. Dvořák und Genossen betreffend die Mittel zur Hebung der Viehausfuhr.

Příšti předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance dra Dvořáka a soudruhů ohledně prostředků ku povznesení vývozu dobytka. Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec dr. Dvořák: Slavný sněme! Především jest mi vysloviti (Nepokoj. Nejvyšší maršálek zemský (zvoní) P. posl. dr. Dvořák má slovo) - především musím vysloviti zvláštní potěšení, že na týž den, kdy jest mi odůvodniti návrh můj, který jsem podal ohledně povznešení chovu dobytka, i s druhé strany této slavné sněmovny podán byl totožný dotaz k Jeho Excellenci p. místo držiteli, jehož cíl je týž, jako mého návrhu.

Jest to potěšitelný úkaz, velectění pánové, neboť již po dvakráte se stalo, že, aniž bych byl s panem kollegou Tauschem smluven, podali jsme jak v poslanecké sněmovně tak i zde návrhy na týž den docela totožné.

Jest to velikým zadostiučiněním pro mě, že dnešního dne tento dotaz totožný s mým návrhem byl podán; jest však to také důkazem zvláštní veliké důležitosti mého návrhu. Kryjí se nyní již druhý den názory obou těchto stran slavné sněmovny a sice tím způsobem, že setkali se zástupcové jak německé národnosti tak i české návrhy svými totožnými a že podán jest tímto důkaz, že to je jediná půda, na které by byla možná shoda zástupců obou kmenů této naší vlasti, a že na této půdě také bylo by možná v společné shodě pracovati k povznešení hospodářských poměrů a blaha i zdaru obyvatelstva našeho království.

Při všech dosavadních celních a obchodních smlouvách byla vele ctění pánové, povdžy hlavní váha kladena více na merkantilní zájmy, zejména zájmy našeho průmyslu.

Na zájmy zemědělské bylo však při všech dosavadních obchodních i celních smlouvách více méně zapomínáno, zájmy ty zůstávaly více méně nepovšimnuty. Tak stalo se také při poslední celní a obchodní smlouvě s Německem, jejíž platnost datuje se rokem devadesátým druhým.

Již při debatě o smlouvě této v poslanecké sněmovně, kterážto začala dne 12. ledna 1892, vyslovili se zástupcové čeští se vší rozhodností proti ustanovením této smlouvy s Německem a sice z toho důvodu, že smlouvou tou ochromuje se domácí náš průmysl, aniž by zemědělství smlouvou touto poskytnuta byla náležitá záruka.

Dnešního dne, po uplynutí celého již 5letého období platnosti smlouvy řečené, potvrzeny jsou bohužel v plném dosahu obavy vyslovené zástupci království českého.

Potvrzeny jsou tyto obavy nezvratnými statistickými daty o nepříznivé obchodní bilanci s Německem jakož i nesčetnými doklady o stále stupňujících a opětujících se šikanách a věznicích německé vlády, zejména ohledně vývozu našeho dobytka, ohledně naší zahraniční tržby.

Dnes, velectění pánové, ve všech táborech politických říše naší všeobecně se již uznává, že konvencí s Německem, o zvířecích nákazách ze dne 6. prosince 1891, kterážto přivtělena jest ku smlouvě celní a obchodní co V. díl čís. 16. řečených smluv ohrožen jest netoliko náš zahraniční obchod dobytkem, nýbrž ohrožen jest také chov dobytka a naše domácí tržba dobytkem.

Prvou příčinou zkrácení toho jest, že dle čl. 5. závěrečného protokolu smlouvy této zbaveno jest království české, (mimo Moravu, Halič a Dolní Rakousy) oněch výhod, jež platný jsou netoliko pro ostatní země a království této polovice říše, nýbrž i pro druhou polovici říše uherské a jež záleží v tom, že nemusí býti v pádu ojedinělého objevení se nákazy zamořeno celé území, nýbrž jen jednotlivé uzavírací obvody (Sperrgebiete).

Článek 5. zní: Strany smlouvající zamýšlejí oprávnění, článkem 5. úmluvy dobytka propůjčeného, že uzavříti mohou celá území, tenkráte neužívati, když v takovémto území, jinak z pravidla nákazy prostém, jednotlivé případy plicní nákazy se vyskytnou. Toto ustanovení však nevztahuje se k Čechám, Moravě, Haliči a k Rakousům pod Enž.

Tímto článkem stanoveno bylo jakési jimeční postavení pro království české, kterýmž vývoz dobytka v míře nemalé je ohrožen. K nemalým šikanám poskytovalo mimo to vládě německé vhodnou příležitost znění čl. 6. smlouvy dotčené stanovujícího, že Německo v pádu že by z říše naší do jeho území zavlečena byla zvířata nakažená, může dočasně obmeziti, nebo dokonce zakázati přívoz dobytka.

Doslovně zní čl. 6. následovně: Když by v území jedné smlouvající strany dobytčím obchodem nakažlivá nemoc, vzhledem k níž stává závazek oznamovací, byla zavlečena do území druhé strany, tedy tato strana má právo, dočasně obmeziti nebo zapověděti dovoz zvířat všech druhů, na kteréž nakažlivina může býti přenešena.

Při velikém rozšíření nákazy zvířecí v Německu a zejména slintavky a kulhavky používají nyní vládní orgánové říše sousední stanovení čl. 6. k neustálému obmezování a zamezování našeho vývozu dobytka i v případech, kde nebylo zjištěno, že nákaza tato byla do Německa zavlečena naším domácím dobytkem, nýbrž byla zavlečena z jiných zemí. Povždy používá se tohoto článku proti našemu domácímu vývozu. (Tak jest!) Naprostá libovůle u výkladu a provádění stanovení článku 6. poškozuje tudíž v míře neobyčejné netoliko naší zahraniční, nýbrž i domácí tržbu.

Náš vývoz dobytka do Německa trpí mimo to velmi mnoho také tím, že dle čl. 5. řečené veterinární konvence byly království a země naší polovice říše na roveň postaveny, - a sice zněním: "Z nakažených obvodů německé říše, spolkových států, provincií v Rakousku, království a zemí, z uherských komitátů", poměrně naprosto menším obvodům uzavíracím, komitátům uherským, jakož i tím, že i uzavírací obvody (či tak zvané "Sperrgebiete") v království českém jsou příliš rozsáhlé.

Neméně škodlivým ukázalo se pro naši tržbu i stanovení čl. 4. závěrečného protokolu řečené smlouvy, a sice tím, že dle tohoto čl. mají býti zákonitá ustanovení

o  nákazách v obou říších, německé i rakonské, v úplnou shodu uvedena a plícní nákazou stížené anebo podezřelé kusy poráženy.

Znění tohoto čl. ukázalo se v tom směru škodlivým, že v druhé polovici říše nebyl dosud proveden uvedený požadavek čl. 4., poněvadž se tamtéž plícní nákaza pravidelně neodstraňuje porážením dobytka, nýbrž do dnešního dne ponechávají zamořená zvířata se zdravým dobytkem pohromadě a zůstavují se prodělání nákazy (či jak se po německu říka Durchseuchen).

Jest vůbec všeobecně známo, že veterinární policie provádí se v druhé polovici říše neobyčejně laksně a nedbale, takže uherský oposičník Wittman v předešlé rozpočtové debatě na uherském sněmu přímo vrhl uherské vládě do očí výtku, "že veterinární orgány uherské konají povinnost svoji toliko nedokonale, že podávají vládě nesprávné informace a že tím stav v druhé polovice říše horší se den ode dne. "

Nehledě ke všem těmto nedostatkům veterinárním v Uhrách, nebude mi nesnadno dnešního dne podati Vám důkaz, že ač v Uhrách nedbale provádí se veterinární policie, přece v zahraničním vývozu říše naši mají Uhry lví podíl; to mohu Vám dokázati daty nezvratnými, že uherská polovice říše vývozem dobytka poškozuje netoliko zahraniční trhy, nýbrž i  naše trhy domácí.

Bohužel schází nám do dneška pro naše království České vlastní naše statistická kancelář, o niž tak mnoho se přičinil velectěný pan kollega Adámek. Dnešního dne nemůžeme říci, zda v dozírné době kancelář tato bude zřízena.

Kdybychom měli vlastní statistiku zemskou, mohl bych Vám ještě hroznější obraz podati o škodách, jaké trpí vývoz našeho dobytka v království českém.

Ký div, velectění pánové, že nedostatků veterinárních zejména v druhé polovici říše a častého přenášení nákaz z drahé polovice říše i do naší vlasti používají němečtí agrárníci stále k opětovaným nátlakům na vládu [německou, aby obmezila, ano i docela zamezila přívoz našeho dobytka.

Před nedávnem podala, jak již také v dotazu p. poslance Tausche bylo řečeno, jednota hospodářů německých v německém říšském sněmu velmi ostrý dotaz k říšskému kancléři a mimo to také i pamětní spis, žádajíc mimo jiné dočasné uzavření hranic říšských na veškerý dovoz skotu z Rakouska na tu dobu, dokud se nákaza zvířecí v říši naší nezmenší na ten stupeň, na jakém byla v době, kdy byla uzavřena smlouva Německa s Rakouskem.

Hlavni pohnůtkou rozhodného toho boje agrárníků německých proti nám byla vyskytnuvší se ve větších rozměrech v říši naší slintavka a kulhavka, následkem které bylo v polovici prosince minulého roku v Uhrách zavřeno 1120 obcí o 12. 560 dvory a u nás 2261 obcí.

V totéž době bylo v Německu následkem slintavky a kulhavky zamořeno 2. 977 obcí s 12. 000 dvory.

Co se týče přenášení nákazy do Německa, poukazují němečtí agrárníci, jak jsem již pravil, neprávem a beze vší příčiny vždy na nás, žádajíce na německé vládě ochranu proti nám, poněvadž prý ani nejpřísnější dozor na hranicích nepostačuje k tomu, aby zamezeno bylo přenášení nákaz do říše německé.

Pro nás je, velectění pánové, výstražným a zvláště pozoruhodným momentem, že snaha agrárníků německých čelí k tomu, aby provedli důkaz, že netoliko dovedou zameziti úplně vývoz z naší říše, nýbrž, aby provedli důkaz, že mohou masem opatřiti sami vlastní potřebu z výroby domácí, a že stačí ku krytí veškeré spotřeby masem v říši německé domácí jich produkce.

Okolnost tato jest pro nás nemálo nebezpečná a nesmíme nechati k tomu dojíti, aby taký důkaz časteji mohli agrárníci němečtí prováděti.

K provedení důkazu toho uvádějí agrárníci němečtí zkušenosti z roků 1892 a 1893, kdy dovoz vepřového bravu do Německa dosáhl výše 800. 000, načež roku 1894 a 1895 klesl dovoz následkem meru vepřového bravu, který panoval netoliko v Rakousku, nýbrž i ve Francii a Dánsku, a následkem čehož byly hranice německé proti přívozu cizímu uzavřeny z 80. 000 na 100. 000.

A co bylo pozoruhodno a nač poukazuji, že i při tomto klesnutí přece cena masa vepřového v celém Německu a zejména v Berlíně se nezvýšila, ano klesla prý při tom všem cena vepřového dobytka jatečního ze 56 marek za 100 lb. živé váhy roku 1892 na 46 marek za sto liber živé váhy r. 1895.

V těchto dnech odůvodňoval v německém říšském sněmu agrární poslanec Ring návrh svůj na utlumení zvířecích nákaz a mimo to na zamezení přívozu našeho dobytka, a žádal mimo o zvýšení doby karanténní z deseti dní na 4 neděle. Ministr orby z Hammersteinu nemohl ovšem jinak, než poukázati poslance tohoto na platnost dosavadní veterinární konvence s Rakouskem, dle niž nemožno už vládě německé ostřejší opatření učiniti proti našemu přívozu, než dosud učinila.

Než před libovolným prováděním článku 6. řečené konvence nutno nám hledati nevyhnutelně ochrany co největší u vlády naší, aby hájila netoliko znění dosavadních obchodních smluv, nýbrž zejména onen odstavec čl. 6., jenž stanoví, že i dočasný zákaz vývozu na stoupiti by mohl jen tehdy, kdyby bylo dokázáno, že dobytkem naším byla za vlečena nákaza do říše německé. Rolnictvo naše potřebuje, jak každý uzná, zejména v nynější hospodářské tísni nejvydatnější ochrany ve příčině zahraničné tržby dodatkem, poněvadž každé klesnutí našeho vývozu dobytka jest novou krutou ranou pro naše tak velice trpící zemědělství!

Pokusím se dnešního dne při té velké nepozornosti sněmovny jen několika daty statitickými dokázati, že jsme s vývozem našeho dobytka odkázáni v první řadě na trhy německé. Pokusím se i dokázati, že upadá stále vývoz tento následkem šířících se nákaz z druhé polovice říše do naší vlasti.

Dokážu i, že každé klesnutí vývozu dobytka má v zápětí také velké ztráty národního majetku pro naše zemědělství. (Tak jest).

Z tržební statistiky říšské jest patrno, že bylo roku 1894 vyvezeno z říše naší celkem 228. 460 kusů skotu a z toho bylo do Německa vyvezeno 192. 299 kusů

R. 1895. bylo z celkem vyvezených z říše naší 212. 602 kusů vyvezeno 133. 174 do sousední říše německé. R. 1894. byl náš zahraniční vývoz vepřů ještě aktivní o více než 205. 000 kusů; r. 1895 však by již passivním o 50. 500 kusů vepřového bravu. (Slyšte!)

Vývoz dobytka z říše naší v letech 1890-93 nápadně klesal, načež v letech 1894-95 opět značně stoupl, ačkoliv již v roce 1895 byl relativně v poměru oproti roku 1894 značně opět passivní. Nápadným jest, velectění pánové, že stoupnutí našeho vývozu dobytka do Německa zrovna spadá také do té doby, když provedeno bylo utlumení nákazy plicní na základě zákona ze 17. srpna 1892.

Následkem téhož zákona bylo od 1. října 1892 do 31. prosince 1895 celkem poraženo 22. 759 kusů v hodnotě 3. 9 mil. zlat, začež zapraveno ze státního fondu 1. 1 mil. zl.

R. 1895 byl vývoz dobytka z říše naší již passivní o více než 44 mil. zl. a o 515. 000 kusů čili o celých 53 proc.

Tato smutná billance za rok 1895 se však nikterak nezlepšila r. 1896, nýbrž se zhoršila tím, že již v první polovici roku 1896 přibylo k passivu z r. 1895 nové passivum o 11. 9 mil. zl., tak že během půldruhého roku činilo passivum naší bilance vývozu dobytka celých 75 proc.