schulsondes und der hiezu gehörigen Stiftungen für das Jahr 1896.

Ldtgz. 634, Druck CCXIII. Bericht des

Commassationsausschusses über den Antrag des Abgeordneten Dr. Dyk und Genossen betreffend die Abänderung des Gesetzes über die Kommasation landwirthschaftlicher Grundstücke.

Ldtgz. 636, Druck CCXV. Bericht der Landeskulturkommission über die Landesaus schussberichte betreffend die Jahresberichte und Rechnungsabschlüsse des pomologischen Landesinstitutes in Troja für die Jahre 1893 und 1894.

Ldtgz. 637, Druck CCXVI. Bericht der Landeskulturkommission über die Anträge der Abgeordneten Gebler und Nedoma betreffend die Behebung des die Landwirthschaft schädigenden Einflußes der Produktenbörse, beziehungsweise die Hintanhaltung der Getreide-DifferenzGeschäfte an den Börsen.

Lgtgz. 638, Druck CCXVII. Bericht der Landeskulturkommission über den Antrag der Abgeordneten Albl, Steiner und Genossen, betreffend die Abänderung des Markenschutzgesetzes und über die Petition des böhmischen Hopfen bauvereines für das Königreich Böhmen um Einführung der obligatorischen Anwendung einer Schutzmarke für Hopfen.

Ldtgz. 671, Druck CXVIII. Antrag des Abgeordneten Johann Kožmín und Genossen betreffend die Aufhebung des internationalen Getreidemarktes in Wien.

Ldtgz. 672, Druck CXIX. Bericht der Kommission für Angelegenheiten der Landesbank über den Landesausschussbericht betreffend die Schlußverrechnungen der Landesbank des Königreiches Böhmen für das Jahr 1894.

Ldtgz. 673, Druck CCXX. Bericht der Bubgetkommission über den Landesausschussbericht betreffend Aenderung einiger Bestimmungen der Statuten des Kaiser Franz Josef I. Landesveksicherungssondes.

Ldtgz. 674, Druck CCXXI Bericht der Bubgetkommission über die Anträge des Landesausschusses betreffend die Feier der 50jährigen Regierung Seiner Majestät.

Ldtgz. 675, Druck CCXXII. Antrag der Abgeordneten Dr. Heinrich Záhoř, Dr. Johann Podlipný, Johann Kaftan und Genossen betreffend die durch sanitäre, bauliche und Kommunikazionsrücksichten begründete Vereinigung Prag's mit den Vorstädten und Vororten unter Annahme eines vom Altstädter Rathhause ausgehenden Halbmessers von acht Kilometern zu einem Groß-Prag.

Ldtgz. 676, Druck CCXXIII. Bericht der Landeskulturkommission über den Antrag des Abgeordneten Joses Horák und Genossen betreffend die Bewilligung des Tabakbaues im Königreiche Böhmen.

Am Tische liegt aus:

Ergebnisse der ombrometrischen Beobachtungen in Böhmen für das Jahr 1894.

Heute wurde bisher vertheilt:

Ldtgz. 677, Druk CCXXIV. Bericht der Kommission für Angelegenheiten der Landesbank über den Landesausschussbericht betreffend der Regelung der Bezüge des Oberdirektors und der ständigen Direktoren der Landesbank des Königreiches Böhmen.

Nejvyšší maršálek zemský: Mám za to, že slavný sněm nebude činiti proti tomu námitek, jestli nedám při dnešním sezení přečísti petice.

Ich nehme an, dass das hohe Haus keine Einwendung erheben wird, wenn ich in der heutigen Sitzung den Einlauf an Petitionen nicht zur Verlesung bringe.

Konstatuji, že je slavný sněm způsobilý k usnášení se.

Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Na denním pořádku nalézá se pokračování v podrobném rokování o rozpočtu zemském.

Auf der Tagesordnung steht die Fortsetzung der Spezialdebatte über den Landesvoranschlag.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: V kapitolách VI. a VII., které stojí na denním pořádku, jsou tyto položky:

Vyřízení korrespondující části nalézá se v článku. VI. a VII. Při tom podotýkám, že k vyřízení čl. VI. podán byl následující návrh menšiny podepsaný pány poslanci Adámkem, Pippichem, Jandou a Kaftanem.,

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá 1. aby bez průtahu uvedl v úplný souhlas nařízení o provádění zákona ze dne 23. února 1888, vydané dne 8. února 1889 č. 1079 se zákonem o organisaci zdravotní služby v království Českém, maje při tom hlavně na zřeteli, aby byly veškeré práce a úkoly obvodních lékařů v mezích zákona z roku 1889 a přesně správně vytknuty a obmezeny, zvláště pak, aby bylo povinné ohledávání mrtvol obmezeno toliko na případy náhlého neb podezřelého úmrtí, na mrtvoly osob, jež nebyly léčeny, na zemřelá dítka nemanželská a na případy, kdy za ohledání mrtvoly obecní starosta zvláště žádá;

2.   aby vypracoval a sněmu předložil ku schválení osnovu policejního řádu zdravotního;

3.   aby podával sněmu výroční zprávy o výsledcích služby zdravotní v království českém.

Výkonnému výboru II. mezinárodní výstavy lékárnické v Praze povoluje se na uspořádání této výstavy subvence 2000 zl. na rok 1896 (č. 882 pet. ).

Konečně souvisí s těmito dvěma kapitolami petice otištěné pod č. 18 až 26. Dále pak i petice, které mně dodatečně byly předloženy, totiž čís. 1299 a čís. 631 v příčině žádosti spolku českého a německého pro pořádání ferialních osad za zvýšení zemské subvence, petice, které byly zprávou výboru rozpočtového vyřízeny.

Erledigung: Art. VI. und VII.

Dann Petitionen Nr. 18-26.

Hiezu kommen noch einige weitere Petionen.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu byl podán návrh menšiny.

Dovoluji si na to upozorniti, že v tisku bylo opomenuto přitisknouti jména Členů komise, kteří tento návrh menšiny podali; jsou to páni poslanci Karel Adámek, Heřman Janda, Dr. Pippich a Kaftan.

Zu dieser Position liegt ein Minoritätsvotum vor.

In dem gedruckten Berichte sind die Namen derjenigen Mitglieder des Budgetausschußes, welche das Minoritätsvotum überreicht haben, ausgelassen.

Es sind dies nämlich die Herren Abgeordneten Karl Adámek, Herrmann Janda, Dr. Pippich und Kastan.

K odůvodnění vota menšiny dávám slovo prvnímu řečníku zapsanému, panu posl. Adámkovi.

Zpravodaj menšiny poslanec Adámek: Slavný sněme! Na tomto slavném sněmu byly již opětně přednášeny tužby a žaloby ve příčině našeho zdravotnictví, jehož organisace založena jest na zákonu ze dne 23 února r. 1888., a na provádění nařízení k tomuto zákonu ze dne 8. února 1889.

Nenapadá mi, abych dnes tyto tužby a žaloby na tomto slavném sněmu zevrubně opětně opakoval.

Důležitá tato instituce stává se čím dále tím nepopulárnější a to hlavně proto, poněvadž zdravotnictví naše nebylo upraveno na základech autonomních a poněvadž tyto vady zákona z roku 1888 byly ještě valně rozmnoženy prováděcím nařízením z r. 1889 a instrukcí obvodním lékařům současně s tímto prováděcím nařízením vydanou.

Touto instrukcí a oním nařízením byla celá instituce obvodních lékařů sešinuta s autonomního stanoviska a tito lékaři obvodní, kteří měli býti toliko orgány obcí a okresů, při provádění zdravotnictví v samostatné působnosti stali se fakticky orgány našich zeměpanských lékařů okresních, (Tak jest!) orgány nižšího řádu, jenom s tím rozdílem, že zeměpanské lékaře platí stát, kdežto ty obvodní lékaře musejí platiti naše obce a okresy. (Tak jest!).

Pánové, nařízením prováděcím a instrukcí obvodním lékařům vydanou byli dáni lékaři tito v šanc libovůli lékařů zeměpanských proto, poněvadž ani jejich působnost není přesně vytčena a namnoze jsou jim uloženy úkoly, jimž také fysicky nemohou vyhověti.

Tak se stává, že při poměru zeměpanských lékařů k obvodním, jest zeměpanským lékařům okresní možnosť dána, aby obvodní lékaře i neoprávněně stíhali.

My jsme k těmto poměrům již opětně ukazovali, avšak, pánové, dosud to bylo marným. Dosud trvá poměr, že také při provádění našeho zdravotnictví po zákonu z r. 1888 okresy a obce mají jen právo platiti, kdežto místodržitelství a zeměpanským lékařům jest vyhražena svrchovaná moc při provádění a při řízení tomto celém. (Výborně!)

Instituci touto nebyla našim obcím a okresům uvalena břemena malá. Této doby jest asi 700 obvodních lékařů. Náklad na vydržování jich činí nejméně půl mil. zl. a k tomu připadá ještě jiný náklad zdravotní, náklad, který musejí podnikati okresy a obce na provedení zdravotních nařízeni, jež obvodními lékaři anebo zeměpanskými lékaři jsou dány.

Břemeno to nemůže býti podceňováno a jest tím těžší, poněvadž nestejně a tím nespravedlivě jest rozděleno a poněvadž země nevykonává dosud povinnost, uloženou jí § 9. zák. z r. 1888, totiž neuděluje chudším okresům, okresům příliš zatíženým subvence k vyrovnání těchto nestejností. Dotace, která byla k účelu tomu loni povolena v sumě 4000 zl. a dotace, která se na letošek povoluje v obnosu 6000 zl., k vyrovnání tohoto nespravedlivého rozdělení břemen zdravotnických nestalí.

Při posuzování tohoto zatížení také nesluší bráti toliko zřetel k absolutním číslům, nýbrž musí především býti uvažováno o relativním zatížení okresů tímto břemenem.

Zemský výbor dospěje ku spravedlivému posuzování těchto poměrů, opatří-lisi statistiku rozdělení daní dle obcí. Tuto statistiku by si mohl zemský výbor bez obtíží zaopatřiti na základě volebních listin do našich obci. Že by dospěl tímto způsobem k resultátům velice zajímavým, poznáte, pánové, z takové statistiky okresu, který platí 40. 000 zl. přímých daní.

V tomto okresu jest poplatníků, kteří platí méně než 2 zl. 1167, poplatníků, kteří platí 2 až 5 zl. 790, tedy dohromady platí 1957 poplatníků daň do 5 zl.

Vedle toho jest v tomtéž okresu 705 poplatníků platících 5-10 zl., 408 poplatníků, kteří platí 10-20 zl., 290 poplatníků, kteří platí 20-50 zl., 82 poplatníků, kteří platí 50-100 zl. a toliko 7 poplatníků, kteří platí přes 100 zl. daní.

Dle tohoto rozdělení dani zemský výbor by zajisté od okresu k okresu jasně postřehnouti mohl, jaké jsou hmotné poměry v těchto okresích a jak jsou tyto přetíženy břemeny k účelům zdravotním.

A to by mělo býti hlavním základem při udílení subvencí k účelům těmto.

Pravil jsem, že prováděcím nařízením k zákonu z r. 1888 byly vady tohoto zákona valně rozmnoženy a zostřeny a sice stalo se to tím způsobem prapodivným, také u nás neobvyklým, totiž porušením zákona z r. 1888 samého, poněvadž se nařízení z r. 1889 s tímto zákonem v mnohých a to čelných kusech se neshoduje.

Po zákoně z roku 1888 měli býti obvodní lékaři, jak jsem vytknul, autonomními orgány, totiž odbornými orgány při provádění policie zdravotní, jež spadá podle § 28. obecního zřízení v samostatnou působnosť obce.

Tímto nařízením byli však obvodní lékaři uvedeni v područí zeměpanských úřadů.

Již tímto faktem je dokázáno, že se nařízení prováděcí v hlavních věcech a zásadách s tímto zákonem nesrovnává, a z toho i největší nesnáze při provádění zdravotnictví vyplývají a v tom spočívají příčiny hlavních žalob na toto nařízení.

Podle tohoto nařízení k zákonu z roku 1888. bylo mnoho povinností žeměpanských úřadů prostě přeneseno na obvodní lékaře s tím rozdílem, jak jsem prve vytknul, že obvodní lékaři za vykonávání těchto funkcí nejsou placeni státem, nýbrž musejí je platiti obce a okresy.

Prováděcí nařízení se však také přímo nesrovnává se zákonem z r. 1883.

Připomínám na příklad, že dle § 5. zákona zdravotnického má obvodní lékař v okresích národně smíšených prokázati, že zná oba jazyky zemské slovem i písmem.

V prováděcím nařízení jest však stanoveno, že v obvodech národně smíšených má býti od obvodních lékařů požadována znalost druhého jazyka, jak toho pro praktické provádění služby jest potřebí.

Na čí prospěch a na čí neprospěch jest toto ustanovení do instrukce pojato, nepotřebuji dokazovati, to dokazuje praxe sama.

A praxe ta jest velíce zajímavá nebudu se o tom šířiti a na objasnění uvedu jen jediné faktum. - Za prokázání znalosti druhého jazyka, totiž jazyka českého se pokládá na mnoze pouhý pobyt v české obci. Tak na př. v jistém velice pokročilém okresu nechtěl okresní výbor zříditi obvodního lékaře, který měl nárok na přednost proto, že neprokázal znalost jazyka českého.

Věc ta se stala spornou a při odvolání zemský výbor rozhodl, že stačí ku prokázání znalosti jazyka českého pobyt v české obci, a přece jest notoricky známo, že tento lékař nedovede po česku snad se ani podepsati. (Slyšte!) S takovou praxí arci srozuměni býti nemůžeme a nebylo to také v intenci zákona, poněvadž požadavek, aby lékař v Čechách veřejně zřízený znal oba jazyky zemské hlavně v krajinách smíšených, jest požadavkem netoliko našeho práva národního, ale jest to také požadavek humanity. (Tak jest!) Nemůže-li se lékař s nemocným náležitě smluviti ve vlastní jeho řeči, k jakým následkům to vede, o tom dala by se vypravovati celá řada anekdot velice směšných, ale při tom také neméně smutných. Na požadavku tak důležitém pro vykonávání praxe lékařské rozhodně trvati musíme a jest s politováním, že v té příčině zemský výbor dosud nápravu nezjednal.

§ 10. instrukce uloženo jest obvodním lékařům, aby udávali okresnímu výboru obecní starosty, kteří nevykonávají žádné policie zdravotní, pokud to v samostatnou působnosť obce spadá.

O takovéto udavačské činnosti není též v zákoně žádné zmínky, udavači obecních starostů stali se obvodní lékaři teprve instrukcí k zákonu z roku 1889. (Slyšte!)

K jakým následkům tento poměr obvodních lékařů k obecním starostům vede, o tom nopotřebuji se šířiti, ale že není na prospěch této důležité instituci, to zajisté každý uzná a přizná.

Obvodní lékaře jsme nezřídili proto, aby byli metlou okresních starostů, nýbrž proto, aby přispívali jakožto odborní orgánové k řádnému provádění zdravotnictví. (Tak jest!)

Instrukce z nich dělá udavače, písaře a podřízené orgány zeměpanských lékařů a tím je oddaluje od vlastního jich povolání na škodu a újmu důležité této instituce.

Pánové, jak daleko věci ty dospěly, račte poznati z toho, že se horlivá činnost obvodních lékařů posuzuje podle toho namnoze, mnoholi učinili t. zv. "zdravotních pozastavení" totiž, mnoholi žalob a mnoholi udání podali.

Velectění pánové, to není nic nového; taková praxe byla také při žandarmerii; také tam činnost jejich posuzována byla podle toho, kolik denunciací a žalob který podal. (Slyšte!)

Velectění pánové, to jest snižování obvodních lékařů to jest snižování této důležité třídy intelligence v našem národě a oddalování od vlastního jich poslání a povolání.

Velectění pánové, za těchto poměrů nemůžu býti s podivením, že se nespokojenost šíří s touto institucí, netoliko mezi obcemi a okresy, ale také v kruzích obvodních lékařů samých.

Velectění pánové, já mohu říci, že projevy, které právě z kruhů obvodních lékařů se objevují, každého naplňovati musí s potěšením, poněvadž svědčí o tom, že naši obvodní lékaři nepropadli pouhému chlebaření, ale že stojí jim ideální jejich cíl služby výše, než ten vydělaný žold, který dostávají.

Na doklad a toho budiž mi dovoleno, abych na tomto slavném sněmu přednesl některé projevy, které se staly na valné hromadě ústřední jednoty českých lékařů z Čech, Moravy a Slezska, která se konala dne 20. prosince r. 1894.

Na tomto shromáždění mimo jiné obvodní lékař Dr. Havel pravil: Při provádění zdravotního zákona jest stav lékařský snižován a v nevážnosť obecenstva uváděn. Pružná instrukce připouští různý výklad a vyvolává mnohé spory a nedorozumění, i vydává namnoze obvodní lékaře v šanc chikanování. Proto se nepracuje s opravdovou chutí a láskou. Obvodní lékař hledí a hleděti musí, aby pouze žádaným formám vyhověl. Takové působení nemůže se nazvati zdravotnictvím. Úkolem hygieny není pouhé vydávání nařízení. Ona musí proniknouti v lid sama. "

Tentýž lékař praví dále: "Nás stíhá nařízeni za nařízením, a nikdo se neptá, zdá-li je lze prováděti. "

Dále rozhodně se ohražoval proti tomu, aby povinnosti zeměpanských lékařů byly sváděny na bedra lékařů obvodních, a pravil;

"Stavíce se na stanovisko autonomní, chceme tím řešiti také jaksi národní povinnost a práci. My dualismů dominujícího nesneseme, my musíme si přáti dualismu ve společné práci na prospěch lidu, my čeští lékaři nechceme býti vykonavateli pouhými vůle cizí, my nechceme býti nemyslícími vykonavateli ve vědě živé, rostoucí a mohutnící, ve vědě moderní. "

Ústřední jednota českých lékařů učinila následující usnesení:

"Ústřední jednota českých lékařů považuje autonomisování veřejného zdravotnictví za nejsprávnější a nejdůležitější prostředek, jímž by skutečný a značný pokrok v tomto nad jiné důležitém odvětví obecné správy docílen býti mohl. Vítajíc s plnou sympatií usnesení sjezdu delegátů okresních zastupitelstev v Pardubicích, který byl před rokem konán, jest ochotna súčastniti se každé akce, směřující k zřízení jednotné zdravotní organisace zemské. "

Velectění pánové, projev tak vážné korporace odborné zasluhuje plného uznání a jest proto povinností zemského výboru, aby k tomu hlasu korporace tak vážné a kompetentní náležitý zřetel bral. My jako autonomisté musíme s potěšením tento projev vítati, poněvadž musí býti naší snahou, aby zhoubné důsledky, překážející zdárnému vývoji našeho zdravotnictví, byly odstraněny. (Výborně!)

Za těchto poměrů nabývá pronikavá revise zákona z r. 1888 v duchu autonomním palčivé důležitosti.

Poněvadž však za našich parlamentárních poměrů naděje není, že by tato revise tak rychle mohla býti provedena, jak je žádoucí, proto především na tom trvati musíme, že je úkolem zemského výboru, aby působil k tomu, aby nařízení o  provedení zákona z r. 1888 roku 1889 vydané bylo přivedeno v plný soulad s tímto zákonem - doufám, že to bude tím možnější, jelikož je patrno, že nemůže ustáliti se dosavadní prakse taková, by nařízením byl porušován zákon  ale opačně, že je povinností zemského výboru i  tohoto slavného sněmu ujímati se tako véto opravy, kterou má býti zjednána platnost intencím zákonodárce a odčiněna býti libovůle všemohoucí byrokracie, která po ničem jiném netouží, než aby takováto autonomní instituce zůstala vždy v její podruží.

Tím, troufám, že první náš návrh, totiž aby instrukce z roku 1889 se zákonem v soulad byla uvedena, je plňe odůvodněn. Především je také potřebí, aby byla zastavena libovůle zeměpanských lékařů oproti lékařům obvodním, aby činnosť a působení obvodních lékařů byly zákonem přesně vytčeny a teprve, až se tak stane, bude možno přistoupiti k racionelní úpravě hmotných a právních poměrů lékařů.

Dle instrukce je činnosť obvodních lékařů tak rozšířena, že namnoze není ani fysicky možno, aby mohli všecky ty úkoly, které na ně byly vloženy, provésti. Abych dotkl se jen jedné věci, ohledání mrtvol. Ohledání mrtvol náleží k nejdůležitějším a nejobtížnějším funkcím našich obvodních lékařů. Není ani možno v krajinách horských v čas zimní při nedostatku komunikačních prostředků, aby obvodní lékař všecky mrtvoly přímo ohledal.

To se všechno ví, ale přece toto ustanovení jest, abych tak řekl, bičem v rukou zeměpanských lékařů oproti lékařům obvodním.

Je li zeměpanský lékař s obvodním lékařem v dobré míře, nedbá na to, jestli skutečně mrtvoly ohledává nebo nic, a je-li s ním na štíru, pak ho sekýruje a může ho přivésti do vyšetřování, kdy chce.

To bylo na sjezdu pardubickém obvodními lékaři samotnými uznáno a tam bylo uznáno, že tato povinnosť, toto povinné ohledávání mrtvol, jak ustanoveno instrukcí, jest také zbytečné, poněvadž jest mnoho případů, kde naprosto nutným není, na přiklad v případech těch, kde lékař sám mrtvého léčil aneb v případech těch, kde nastalo úmrtí ze stáří atd.

Proto také bylo tehdáž na tom trváno, aby byly vytčeny toliko nejnutnější a přesné případy, kdy má býti při ohledávání mrtvol přítomen obvodní lékař, a ostatňe aby při ohledávání mrtvol spolupůsobil ohledavač mrtvol v obci za jejich dozoru.

Mám za to, že kdyby takovéto ustanovení pojato bylo do zákona, velmi by přispělo k objasnění poměru obvodních lékařů a jejich kompetence, že tím by zamezeno bylo libovolné jednání zeměpanskych lékařův, aniž by se věci samé škoda jaká stala, a proto jsme do našeho minoritního návrhu přijali ustanovení, aby hlavně v těchto věcech zákon byl upraven a přesně aby tyto meze byly vytčeny.

My, pánové, zajisté uznáváme, že namnoze hmotné poměry obvodních lékařů nejsou v náležitém poměru k jejich povo láni a činnosti, hlavně že obvodní lékař od důchodů, které má jako takový, nemůže býti živ a nemůže náležitě a s náležitou rozhodností konati svůj úřad.

Především ale na tom trváme, že musí býti působnost obvodních lékařův náležitě vytčena, totiž působnost ve službě okresní a obecní, a teprve potom bude lze uvažovati o tom, jakým způsobem by obcemi