na umělou podpora vývozu uherské mouky za hranice dotýče, - jsem ostatně přesvědčen, že umělé podpory té není třeba  tož následujeme prostě příkladu exportní prémie cukerní.

I premie cukerní jest odůvodněna jednak ohledem na zemědělství, jednak ohledem na obchodní bilanci. Neváhám tudy vysloviti, že bych se nijak nerozpakoval za exportní premii na mouku se přimlouvati. Dejme tomu, že by premie ta činila 1 zl. za 1 q. Obnos tím celou říši vydaný - ani ne 1 mil. zl. - byl by najisto mnohonásobně vyvážen tím, že by dosavadní zhoubné účinky restitučního řízení pominuly.

Dovolte, pánové, abych opět několik krátkých cifer uvedl. Již jsem naznačil dva momenty, které mají vliv na tvoření se cen v Rakousku. Řekl jsem, že clo nekoná žádného vlivu. Řekl jsem dál, že tarify sráží ceny, a přišel jsem k tomu výsledku, že za normálních poměrů by se musela cena na západorakouských trzích obilních tvořiti tím způsobem, že by rozhodovala parita budapešťská plus dopravy na zdejší trh. To by bylo za poměrů normálních tvoření cen.

Dnes ale následkem restitučního řízení jeví se toto tvoření cen ve formě zhola abnormální. Proč? Prvním odběratelem všeho zboží jest místní konsument.

Konsum místní hraje rozhodující roli ve vzájemném poměru mezi nabídkou a poplátkou na našich trzích.

Jestliže místní konsum velikým množstvím cizozemských výrobků jest zasycen,  vývoz uherské mouky do zemí našich dostoupil následkem restitučního řízení 4, 500. 000 q., jestliže konsum místní takto jest saturován, co je přirozenějšího, nežli že poptávka ochabne, a že moment poptávky ztráci svojí citlivost, krátce že restitučním řízením na ceny na našich trzích další ještě musí konati tlak? A že tento theoretický můj názor v praxi je faktem, dovoluji si několika ciframi doložiti.

Vzal jsem ku příkladu za základ záznam průměrných cen, jak uveřejněn jest ve "Wiener Zeitungu, " (ode dvou let se to děje) v listopadu 1895.

Volil jsem listopad z toho důvodu, poněvadž v listopadu jest tvoření cen nejnormálnější; tu jsou obchodníci o výtěžku sklizně celkem orientováni, a moment spekulační nepadá již tak na váhu.

Jenom několik cifer chci uvésti. Vezmu si na příklad Vodňany. Parita budapešťská obnášela 8 zl. 12 kr., to jest, v Budapešti současný záznam za obilí asi stejné kvality činil 7 zl., doprava do Vodňan obnáší 1 zl. 12 kr., činila tedy parita budapešťstká ve Vodňanech 8 zl. 12 kr.

Okolo této parity by měla vodňanská cena obílí oscillovat, a víte, co obnášela ve skutečnosti? Za zboží nejlepší jakosti obnášela 7 zl. 60 kr., tedy o 52 kr. méně. (Slyšte!)

Vezměte ku přikladu Českou Lípu. Parita budapešťská obnášela tam 8 zl. 47 kr., faktický záznam však 7 zl. 32 kr., tedy rozdíl 1 zl. 15 kr. (Slyšte!)

Kodaň - zase německé město, parita budapešťská obnášela 8 zl. 41 kr., a vlastní skutečný záznam však 7 zl. 46 kr., a a rozdíl tedy 97 kr.

Písek: parita budapešťská 8I6 zl. cena tamnější 712 zl. rozdíl 104 zl.

Na našich trzích nejeví tedy poptávka onen cenotvorný účinek, který by za normálních poměrů - vždyť jsme passivní co do výroby prémii - naprosto jistě musila konati, za poměrů totiž, kdyby saturováním místního konsumu se strany uherské místní poptávkou nebyla podlamována.

Tak, pánové, vidíte, že na ceny, naše způsobem koncentrickým z tří stran koná se neobyčejný tlak, a že všecky kořeny tohoto nátlaku se sbíhají v celním a obchodním svazku rakousko-uherském. (Výborně !)

Vším právem musí se říci, že zemědělci naši přinášejí největší oběti, aby dosavadné stav věci trval v platnosti; oni platí nesčetní milliony, aby továrníci textilního zboží posavad rok od roku klesající vývoz do Uherska udrželi,

Mám za to, že takováto oběť jest nepřirozená, a jsem přesvědčen, potrvají-li tyto oběti dále, že životní šťáva zemědělství tuzemského za nedlouho úplně bude vyčerpána! (Výborně! Tak jest!)

Nechci jmenovati cifru; jest pochopitelno, že v těchto věcech jest možnou pouhá kalkulace; nemáme žádné statistiky, žádného přesného odhadu, abychom dojíti mohli k cifrám určitým.

Je-li však kalkulace dovolena, myslím, že bychom nechybili od cíle, kdybychom řekli, že ta obět, kterou zemědělství cislajtanské přináší za trvání celního spojenství s Uherskem, páčena býti může na obnos 50 - 70 milionů ročně. (Zajisté! Slyšte!)

Co z toho plyne? Plyne z toho následující: Pravil jsem, že celní spojenství s Uherskem není žádnou důsledností politického dualismu.

Pravil jsem, že toto spojenství nebylo zřízeno za účely hospodářskými, nýbrž, že bylo diktováno ohledy vysoké politiky, pravil jsem dále, že dnešní stav věci, je naprosto nepřirozený, organicky pochybený.

Dovodil jsem konečně, že dnešní poměry úplně jsou způsobilé, aby naši polovinu říše a zejména základy hospodářské budovy, naše zemědělství přivedly na dobro na mizinu, aby se cislajtanská polovice stala čím bylo Uhersko v století minulém

Tenkráte bylo Uhersko kolonií rakouskou, dnes však je cislajtanie jako pouhá kolonie vydána na pospas a v plen Uherska. Z toho plyne, že návrh náš, aby tento dosavadní stav, jak vtělen je v zákon ze dne 20. května 1887, kterým upraven jest celní a obchodní svazek, byl ve smyslu čl. 23. tohoto zákona vypovězen, že návrh náš po stránce věčné úplně jest odůvodněn a že návrh náš čelí nejen ku prospěchu země, nýbrž ku prospěchu celého soustátí západorakouského.

Leč, pánové, považuji za svou povinnosť jíti ještě o krok dále.

Nemůže býti našim úkolem, abychom obmezovali se na pouhou kritiku, abychom spokojili se rozborem důvodů, že dnešní stav je neudržitelný. Naší povinností, jako praktických politiků musí býti i to, abychom skonstruovali možnou formu pro nějaký vhodný útvar příští, který by zaujal místo dosavadních poměrů neudržitelných a který by cílům spojenství politického přesně odpovídal.

Jaké se nám tu naskytují cesty ? Musíme si říci, že nejbližší cesta, když jedenkrát spojenství trvá, by byla, abychom spojenství tomu poskytli, čeho nezbytně potřebuje, t. j. jednotnou správu ve věcech hospodářských. Byla by tedy nutná revise politického dualismu k tomu cíli, by zřízen tu byl jakýsi orgán, jenž by hospodářskou vnitrozemskou politiku dle potřeby a prospěchu obou polovin stejnoměrně a spravedlivě konal. To by byla první cesta.

Jsem však, a Vy zajisté všichni se mnou pevně přesvědčeni, že po všem tom, co se událo v Rakousku-Uhersku od roku 1867, na takové, řekl bych logické, rozřešení není na ten čas naprosto pomyšlení.

Druhá cesta, která se naskytuje, jest ovšem radikálnější. Jest to cesta, na kterou již v Uhersku samotném jest poukazováno, cesta úplné rozluky. Je-li dnešní stav věcí pro Rakousko nesnesitelný, a tíhne-li na druhé straně Uhersko k úplné samostatnosti nejen politické, nýbrž i hospodářské, tož to, co bez toho snad v nedaleké budoucnosti stane se skutkem, nechť se stane raději dnes. (Výborně!)

Ale ani tato cesta se neodporučuje z důvodů praktických. Nezapomínejme, že dnes za všechny ty oběti, které přináší zemědělství, alespoň maličkého ekvivalentu se dostane našim zemím tím, že rakouský průmysl textilní do Uherska odbývá své výrobky. Nezapomínejme, že by tato odvětví průmyslová vším právem a způsobem co nejvehementnejšími zájmy své chránila a votum své položila na váhu, kdyby běželo o úplnou rozluku posavadního společenství.

Jsem přesvědčen dále, že vedle těchto ohledů ještě jiné ohledy, hospodářsky již neodůvodněné, ale přece jenom trvající, ohledy to čistě politické, padaly na váhu, kdyby otázka rozluky státi se měla aktuální.

Vůči tomu, přiznávám, nemohl bych se za dnešních poměrů odhodlati k tomu, aby rozluka stala se nepominutelným cílem našeho programu v otázce příštího vyrovnání.

Jakožto možnou eventualitou můžeme rozlukou arci hroziti, neboť není sporu o tom, že na dalším trvání nynějšího stavu věcí není Rakousko ani z daleka tou měrou interessováno jako Uhersko. Kdyby dnes dojíti mělo k rozluce, tož by celá řada průmyslových odvětví ztratila na svém odbytu a zejména průmysl textilní značnou ránu by utrpěl. Ale já jsem přesvědčen, že by se ty rány v průběhu let daly zaceliti, ba ani případné vývozní prémie bych se za jistých kautel nelekal.

Vedle toho by se případné ztráty daly vyvážiti tím, že by souběžným povznesením zemědělství vzrostl konsum domácí. Ale na druhé straně jak by to dopadalo v Uhersku ? Tím okamžikem, kdyby povstala mezi Rakouskem a Uherskem úplná rozluka celní, tím okamžikem jest vydáno zemědělství uherské a s ním celý uherský stát nedozírné katastrofě v šanc. Dnes jest v Uhersku vývoz cereálií, který jde do četných milionů, odkázán jedině na nás. Všechny státy západoevropské ohraničeny jsou vysokými cly naproti cerealiím uherským, tak že my jsme pro ně hlavním, ba jediným odbytištěm.

Tím okamžikem, kdy nastane rozluka, jest po té celé slávě maďarské veta! Z toho plyne, jak břitkou zbraní jest pro nás případná možnost rozluky. Bude-li případné této zbraně v daném okamžiku vydatně použito, není pochyby, že tím posice naše vůči Uhersku co nejvydatněji bude sesílena. Pod nátlakem rozluky bylo by najisto lze, všech spravedlivých požadavků - a nespravedlivých požadavků my nečiníme - od Uherska dosáhnouti. (Výborně!)

Případná rozloha má tedy význam taktický, positivním programem být nemůže. Jaký tedy ma být náš positivní cíl? Delší trvání společenství jest neudržitelné, o tom není sporu, rozluka není žádoucí, nezbývá tudíž než voliti něco třetího.

Toto třetí je velice snadno možné. Nezapomínejte, že daný celní útvar není žádným účelem sám sobě, nýbrž prostředkem k danému cíli. Účel tento záleží v tom, aby prostředkem celní ochrany se výrobní ruch do zdravých uvedl kolejí. Pánové, když seznáme, že dosavadní prostředky tomu účelu nevyhovují, musíme hledati jiné prostředky celní. Takové jiné prostředky lze velmi snadno nalézti. Upozorňuji, že vzory máme již v těch pianech, které od let padesátých se občas objevují a které se týkají zřízení tak zv. středoevropské celní unie. Řada samostatných států vchází ve spolek, v jednotu celního území, která má za účel společnou ochranu a společné podporování zájmů. Upozorňuji na celní unii Bruckem propagovanou, na celní unii, o kterou se jednalo v r. 1862, na celní unii, o kterou běželo v letech osmdesátých, a konečně na celní unii, kterou ventiloval a do nejmenších podrobností vypracoval známý býv. státní podsekretář uherský dr. Matlekowicz před uzavřením posledních celních smluv v r. 1892. Myšlénka takové celní unie záleží v tom, že dva nebo více hospodářsky samostatných států sloučí se v jedno celní území se společnou zevnější celní hranicí za účelem dosažení obchodně politických cílů, naproti tomu však každý z těchto sloučených států si ponechává právo, aby k ochraně vlastních svých potřeb ohradil se většími či menšími cly vyrovnávacími i proti spojencům v celní unii sloučeným. To jest jádro myšlénky t. zv. celní unie.

Upozorňuji, že celní unie jsou dnes v tom smyslu prozatím jen pojmem teoretickým. Leč vedle toho máme dnes praktický útvar, který takové struktuře velmi se podobá a který se co nejlépe osvědčuje Jest to útvar platící dnes v ohledu celním v Skandinávské unii. Skandinávská unie záleží, jak povědomo, ze dvou království, spojených reálních unií; společenství státoprávní těchto království Norského a Švédského v reální unii, podobá se v mnohém směru naší rakouskouherské unii reální; jest tu společenstvídědičného panovníka, jest tu jediné zastoupení diplomatické na venek, jest tu jednotnost, ovšem poněkud zúžená, ve vedení moci válečné, jest tu konečně jakýsi orgán společný - u nás společné ministerstvo, ve Švédsku státní rada - ku vyřízení společných záležitostí.

Vzdor tomu, že reální unie Skandinávská jest v mnohém ohledu podobna reální unii rakousko-uherské, přece vidíme veliký rozdíl. V ohledu celním a hospodářském nezařídili si to praktičtí Skandinávci takovým způsobem jako u nás, tam si jednoduše každý ze států, podnikající hospodářskou politiku, ponechal volnou ruku.

Společenství obapolnému dán byl výraz tím, že na vnitřní celní hranici zevní cla vůči cizině platné jsou valně snížena neb dokonce odstraněna. Tento praktický příklad jest nejlepším dokladem, že mezi Rakouskem a Uherskem jest možno zříditi útvar, který nebude nijakž totožný s dosavadním nesnesitelným stavem věcí, nýbrž který by sloučenstvi politickému odpovídal, zároveň však oba státy přivaděl k zdárnému vývoji, krátce útvar, kterým by se oba státy navzájem doplňovaly a nikoliv jeden druhého vykořisťoval.

V ohledu státoprávním, jak již z historického vývoje plyne, jest útvar ten najisto možným. Nejen že jsme po staletí měli podobný stav mezi zeměmi rakouskými a uherskými, nýbrž zákon vyrovnávací z roku 1867 a zvláště uherský článek XII. z roku 1867 neponechává žádné pochybnosti v té příčině.

Pravíť se výslovně v uherském zákoně, a sice v § 59, že Uhersko jen z důvodů na četné styky interessů na ten čas jest ochotno smlouvati se s druhou polovicí říše o společné upravení celních záležitosti, ale, že "der Abschluss der Bündnisses hätte durch einen gegenseitigen Vertrag zu erfolgen auf eine Weise, wie ähnliche Vereinbarungen zwischen zwei von einander unabhängigen Staaten geschehen". V článku 68. uherského zákona se dí: "selbstverständlich, dass wenn und in wie fern eine Vereinbarung über die aufgezählten Gegenstände nicht gelingen sollte, das Land sich sein gesetzliches Selbstbestimmungsrecht vorbehält und alle Rechte Ungarns in dieser Hinsicht unanstatsbar bleiben".

V ohledu státoprávním není Žádné pochybnosti, že útvar, jejž jsem si dovolil naznačiti, jest nepopiratelně možný.

Avšak musíme na zřeteli míti ještě ohled na právo mezinárodní.

Roku 1892 byly z jedné strany od Rakousko-Uherska a z druhé strany mezi státem německým, Italii, Švýcarskem a Belgií uzavřeny celní smlouvy, jejichž platnost potrvá do roku 1903. A tu jest otázka, kdyby došlo mezi Uherskem a Rakouskem k nějaké celni smlouvě příští poměry mezi oběma polovinami říše regulující, zda by takové upraveni nebylo s hlediska práva mezinárodního nebezpečným, a sice z toho důvodu, že na základě klausule nejvyšších výhod každá úleva v oboru celním, kterou by si Rakousko a Uhersko navzájem povolily, nepřipadla i smluvním státům třetím. Ani v té příčině netřeba se čeho obávati.

Následkem účinků, které na celní politiku středoevropskou měl smír frankfurtský z r. 1871 - a mnohým snad z pánů, kteří mne poctívají svou pozorností znám jest článek XI. frankfurtského míru mezi Franců a Německem uzavřeného, kterým si státové tito najvěky vyhražujou v ohledu celním "největší výhody" následkem účinku tohoto Článku v posledním desítiletí bylo, že veškeré obchodní smlouvy uzavírají se s tou opatrnou klausulí, že, kdyby jeden ze smluvních států vešel s nějakým státem třetím do t. zv. celní "unie, " tato unie pod pojem t. zv. klausule v největších výhod nespadá. Pánové, račte nahlédnouti do dotyčných mluv rakouských a uvidíte, že tato výhrada ve všech jest uvedena. Vidíte, že stanovisko státoprávního není příčiny, aby příští poměr k Uhersku nebyl upraven na základě spojenství mnou z předu naznačeném, tedy na základě spravedlivé, oběma stranám stejně hovící celní federace.

Má-li se tak státi, musí být ovšem dnešní smlouva v čas vypovězena, aby k ujednání nového poměru zjednán byl zákonný substrát.

A nyní, pánové, bylo by vhodné, abych zmínil se ještě o dalších punktech příštího vyrovnání, o otázce kvortové, a otázce bankovního privilegia. Arciť se obávám, že jsem dosavadními vývody trpělivosti Vaší nadužíval, i rozpakují se opravdu, abych podrobným způsobem pustil se do otázky kvotové. Jen několika slovy alespoň dovolím si vše naznačiti. Co se kvoty týče, nemusím dosavadní stav věci líčiti, předpokládaje, že je každému známo, a zdá se mi zjev no, že žádné věcné důvody, žádné ohledy na právo a spravedlnost nebudou v této příčině rozhodovati. O kvotě nerozhodne nic jiného než důraz, který politická síla té neb oné polovice říše položí na váhu.

Jediné momenty politické budou při zdělání klíče kvotového rozhodovati. A tu zdá se mi býti místným, aby nejprve se vším důrazem ventilována byla otázka celního svazku, poněvadž, když se ve veřejnosti vzbudí mocný proud po rozluce směřující, kterou jsem naznačil, tu dotyční faktorové, ať ve sněmovnách, ať u stolců vládních, budou moci z toho čerpati velice vydatnou pomoc, aby spravedlivé nároky své s důrazem hájily.

Mohou pak právem zvolati: "Konejte spravedlnost v otázce kvotové a nechcete-li společenství na základě práva a spravedlnosti, tož dáváme přednost úplné rozluce!"

Jest však přece potřebí, abychom věcně uvážili stav otázky kvotové. Před několika dny měl býv. státní podsekretář dr. Matlekowicz, o kterém jsem se již zmínil, v Pešti přednášku o momentech, které by po jeho soudu měly býti rozhodujícími při vyhledávání klíce kvotového. Upozorňuji, že dr. Matlekowicz, vynikající národní hospodář, jest jedna z předních hlav, kterým Uhry mohou za nynější stav věcí děkovati. Nuž dr. Matlekowicz již nyní připravuje jakousi náladu pro příští kvotové deputace; tu postavil se na stanovisko, které jest úplně způsobilé, aby celou otázku skomplikovalo a nerozlučitelnou učinilo. Vy víte, že až dosud hrál při vypočítávání klíče kvotového úlohu výnos berní přímých v jednotlivých polovinách říše. Dr. Matlekowicz ve své přednášce výslovně tento modus potírá: "Dnes není možno dovoditi z berní, že síly uherského státu nepoměrně stouply; v obou státech panují různé berní systémy a pracuje různě berní šroub. Berní síla není tudy k výpočtu kvoty způsobilá. "

Nuž, jakou navrhuje dr. Matlekowicz cestu jinou? Podle dra Matlekowicze tvořiti může podklad kvoty hospodářská síla, jevící se v národním jmění.

Kde však máme statistiku k vypočtení "národního jmění?" Pojem ten jest zhola mlhovitý; statistickou cifrou přesně nijak nedá se vyjádřit. Tím se otázka kvotová opětně přesune na hladkou půdu imponderabilií politických.

Po mém soudu nemůže býti jiného východiště v otázce kvotové než to, vezmeme-li zřetel k analogii, jak podobné otázky se řeší ve finanční vědě.

Známo, že po dosti dlouhou dobu panovaly mezi theoretiky o tom spory, jaká že daň odpovídá berní spravedlnosti. Že berní spravedlnost jest nepominutelným požadavkem berní politiky, jest pochopitelno. Spor dotyčný rozřešen byl způsobem, že dnes se všeobecně uznává: "Ta daň odpovídá berní spravedlnosti způsobem nejpřiměřenějším, která postihuje jednotlivce jako střed majetkové sféry dle celkové jeho platební způsobilosti.

Myslím, že tento princip, který si razí dnes cestu v praktickém bernictví, jest zároveň nejvhodnějším východištěm pro upravení klíče kvotového mezi oběma polovinami říše. Platební způsobilosť dochází vzhledem k státnímu celku ve dvou momentech výrazu. Jest to jednak moment populace, jednak moment celkové berní síly representované rozpočtem státním. Shrnuji tudy míneni své v příčině nejspravedlivějšího upravení kvotového klíče v ten smysl, že by podkladem pro jeho upravení měl býti princip platební způsobilosti obou polovin říše, a že materialem k vyjádřením tohoto principu jest poměr populace kombinovaný s poměrem obapolného rozpočtu státního. Kombinací těchto dvou momentů bychom přišli ku klíči nejsprávnějšímu. Kdybyste věc ciferně prováděli, kdybyste vzali za základ rozpočet na r. 1896. a populaci z posledního sčítání lidu, přišli byste k resultátu, že spravedlivý klíč nikoliv politický, nýbrž hospodářský spravedlivý klíč, by odpovídal poměru nikoliv 30: 70 (resp. 68'6: 31. 4), nýbrž poměru 42: 58.

S otázkou kvoty souvisí celá řada podrobných otázek dalších. Jest to otázka o dělení výnosu celního, otázka participace na restituci berní při vývozu za hranice, konečně otázka t. z v. territoriálního účtování výnosu daně potravní. Každá tato otázka sama o sobě by vyžadovala rozboru aspoň hodinu trvajícího. Obmezím se však vzhledem na pokročilou dobu na krátké jen rysy. V ohledu výnosu cla musíme trvati na tom, aby na něm participovaly polovice dle skutečného účastenství na přívoze zahraničním; k tomu cíli bylo by ovšem potřebí zavésti přesnou statistiku obchodní i vůči Uhersku.

Vzhledem k otázce participace na restituci berní, myslím, že věc, jak byla v posledním desítiletí upravena, jest celkem spravedlivá a že by měla zůstati i na dále v platnosti.

Jinou jest otázka v příčině vzájemného súčtování výnosu daně potravní. Až dosud, jak známo, percipuje ta polovice daň potravní, kde se dotyčný výrobek produkoval, bez ohledu na to, zdali výrobek jest konsumován v jedné neb druné polovici.

Tím do jisté míry byly Uhry zkráceny a v tom směru zjednala se částečně náprava, že se vzhledem k líhu při vzájemném obchodu mezi Rakouskem a Uherskem vede přísná kontrola a daň zaplacená v jedné polovině z líhu v druhé zkonsumováného se vrací. Uhersko žádá, aby tento modus platil nejen u líhu, nýbrž u všech předmětů dani potravní podléhajících. Požadavek tento jest důvodný a finanční efekt jeho nebude velký. Lze tedy Uhersku v této příčině povoliti, arci předpokládaje, že zdejší spravedlivé požadavky se strany Uherska budou respektovány.

Druhá finanční, zároveň také hospodářská otázka vztahuje se na případné obnovení privilegia Rakousko - Uherské banky. Tato otázka jest také obsahem svým tak komplikovanou, že by bylo třeba velké doby, když by jen poněkud  podrobně vyčerpati se měla. Naznačím však jen docela stručně momenty, které mám na mysli.

Neklada na to váhu, co dnes zejména jako první postulát ve veřejnosti se pronáší vzhledem k otázce obnovení privilegia, že totiž stát a zejména uherský stát musí si zjednati nejprve záruku, aby banka v úpravě valuty konala svou povinnost. Leží na jevu, že privilegované ústavy, oprávněné k vydáváni peněz papírových, hrají ve valutní politice velikou úlohu a že jest potřebí, by stát vyhradil si největší právomoc a dozor na banku, aby po případě kapitalistické interessy nezjednaly si v bance převahu nad obecnými interessy valutní politiky.

Požadavek tento jest samozřejmý, však s konáním té valutové politiky není tak na spěch.

Víte, že jsme si před pěti lety začli upravovati valutu zavedše korunovou měnu zlatou. Upravená valuta byla však a jest posud jen na papíře. Všimněte si kursovního lístku a uvidíte, že relační ažio nemá žádnou chuť zmizeti. Všimněte si výkazu o zahraničním obchodu, který hlavní vliv má na utvoření se tak zvané platební bilance, a uvidíte, že při veliké zadluženosti státu v cizině není naděje, že bychom na základě aktivnosti bilance platební ku cirkulaci zlata mohli přistoupiti. Jest to zvláštní hra osudu, že Uhersko, které na úpravu valuty nejvíc naléhalo, přičinilo se též vydatně o vznik obchodních smluv z roku 1892. Smlouvy tyto měly však za následek takové klesání zahraničního obchodu našeho, že aktivní saldo, obnáševši v letech osmdesátých 150 mil., kleslo r. 1893 na 100 mil, roku 1894 na 85 mil. a r. 1895 v prvních 10 měsících dokonce na 5 mil. zl. Za takých okolností jest pokračování ve valutové reformě nemyslitelné a klade li se nyní na interessy valutové politiky velká váha, zdá se to být skoro jakous španělskou stěnou, za níž velmi snadno zmizeti mohou důležité interessy finanční.

Tyto finanční ohledy mají v otázce bankovní význam velmi značný. Když stát soukromému bankovnímu ústavu poskytuje privilej tak vysoce cenný, jako jest právo na vydávání papírových peněz, jest nutno, aby na zisku z monopolu toho přiměřeně participoval.

Takovouto výhodnou participaci vidíte při bance říšské německé. U nás tak výdatná není, u nás jest percento, kdy stát začíná míti podíl na zisku, poměrně vysoké, u nás straší ještě vzpomínka na nespravedlivé vyřízení otázky 80milionového dluhu. K tomu druží se otázka podílu státu na ažiovém zisku, kterého banka docílila změnou účtování zlatého pokladu svého dle kursu relačního.

To jsou otázky, v kterých bude potřebí vystoupiti na obranu poplatnictva co nejdůrazněji, a v kterých zejména dobrou zbraní bude výpověď celního a obchodního svazku.

Vidíte, pánové, že mohl bych mluviti ještě celé hodiny a, že bych komplex otázek, které s věcí souvisí, nijakým spůsobem do podrobna neprobral. Vzhledem k toma však, že jsem pozornosť slavného sněmu, již příliš dlouho zneužil, spěji k závěrku.

Konče svoje vývody mám za to, že jsem povinen učiniti ke všem stranám, v tomto slavném sněmu zastoupeným, důtklivý appell. Jsem přesvědčen, nechť jest politická propasť, nechť jsou různosti národní a jazykové, které nás dělí, sebe větší, v této otázce jsou naše interessy po výtce buď totožné, nebo se navzájem podmiňují. Přál bych si z plna srdce, aby v této, všechny slučujíci otázce votum sněmu království Českého vyznělo mohutným tónem jednotným. Nezapomínejme, že ta hruda země České pod tlakem rozpínavosti uherské stejně trpí a mučena jest potem rolníka českého, či rolníka německého, či dělníka velkostatkářova. Alespoň v této věci buďme za jedno, dokažme všichni, že stejně lneme k této zemi, slučme se v jeden celek na obranu hospodářských jejích zájmů a příští pokolení budou najisto krokům našim blahořečiti.

V ohledu formálním navrhuji, aby věc svěřena byla komisi 24členné, volené dle modu v této příčině v posledních dnech obvyklého. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje).

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Dr. Fořt navrhuje, aby jeho návrh byl přikázán 24členné komisi zvolené kuriemi. Ježto tento návrh odchyluje se od jeho původního návrhu formálního, učiním dříve dotaz na podporu tohoto formálního změněného návrhu.

Žádám pány, kteří tento změněný návrh podporují, by vyzdvihli ruku.