schlusses des Landtages des Königreiches Böhmen vom 31. Jänner 1895 abgeänderten Statuten der Landesbank des Königreiches Böhmen allergnädigst zu genehmigen geruht.

Laut Mittheilung des kais. königlichen Statthaltereipräsidiums hat kerner Seine kais. und königl. Apostolische Majestät mit Ullerhöchster Entschließung von 12. Jänner 1896 den Beschluss des Landtages des Königreiches Böhmen vom 30. Dezember 1895, womit für das erste Quartal 1896 die Einhebung einer Landesumlage von 59 Kreuzern von jedem Gulden den im Königreiche Böhmen vorgeschrie-benen diresten Steuern bewilligt wurde, allergnädigst zu genehmigen geruht.

Dále ráčilo Jeho o. a k. Apoštolské Veličenstvo dle sdělení presidia c. k. místodržitelství nejvyšším rozhodnutím ze dne 12. ledna 1896 nejmilostivěji schváliti usnesení sněmu království českého ze dne 30. prosince 1895., kterým pro první čtvrtletí roku 1896. povoleno bylo vybírání zemské přirážky 39 krejcarů z každého zlatého přímých daní v království českém předepsaných.

Dem Herrn Abg. Dr. Nitsche wurde ein sechstägiger Urlaub bewilligt.

Panu poslanci Dru. Nitschovi byla povolena šestidenní dovolená.

Die Herren Abg. Iro, Brand und Wenzel Janda haben sich von der heutigen und morgigen Sitzung mit Unwohlsein entschuldigt.

Páni poslanci Iro, Brand a Václav Janda omluvili svou nepřítomnost churavostí pro dnešní a zítřejší sezení.

Die Herren Abgeordneten Schücker, Legler Prade und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni poslanci Schücker, Legler a Prade mně odevzdali návrh v záležitosti školské.

Ich ersuche diesen Antrag zu verlesen.

Dieser Antrag ist nicht hinreichend unterstützt und ich werde nach dessen Verlesung die Unterstützungssrage stellen.

Landtagssekretar Höhm (liest): Antrag der Abg. Schocker, Legler, Prade und Genossen aus Abänderung des Artikels II. § 5 des Gesetzes vom 12. März 1888 L. -G. -Bl. Nr. 23.

Der hohe Landtag wolle beschließen: Gesetz vom... wirksam für das Königreich Böhmen, mit welchem Artikel II. § 5 des Landesgesetzes vom 12. März 1888 Nr. 23 L. -G. -Bl., betreffend die den Stadtgemeinden mit einem eigenen Schulbezirke zukommende Entschädigung für die Schulgeldeiuhebungskosten und den Schulgeldausfall abgeändert wird.

Mit Zustimmung des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde Ich anzuordnen wie folgt:

Die Bestimmungen des Artikels II. § 5 des Gesetzes vom 12. März 1888 Nr. 23 L. - G. -Vl., betreffend die den Stadtgemeinden mit einem eigenen Schulbezirke zukommende Entschädigung für die Schulgeldeinhebungskosten und den Schulgeldaussall wird hiemit außer Kraft gesetzt. An deren Stelle treten folgende Anordnungen:

I.      Artikel II, § 5. Den Stadtgemeinden, welche nach § 22 des Volksschul-Aussichtsgesetzes vom 24. Feber 1873 Nr. 17 L. -G. -Bl., einen eigenen Schulbezirk bilden, werden die Schulgeldeinhebungskosten und der Schulgeldausfall für die befreiten Kinder aus Landes« mitteln durch Gewährung eines Betrages entschädigt, welcher vom Landesschulrathe im Einvernehmen mit dem Landesausschuße auf die Dauer von 3 zu 3 Jahren mit Rücksicht auf die Zahl der in den letzten 3 Schuljahren von der Schulgeldentrichtung befreiten Kinder derart festgestellt wird dass derselbe das Höchstausmaß von 70 pCt. des nach der dreijährigen Durchschnittszahl der Kinder sich ergebenden Gesammtschulgeldbetrages nicht übersteigen darf.

Die Flüßigmachung dieses Vetrages erfolgt in vierteljährigen nachhinein zahlbaren Theilbeträgen.

II.   Dieses Gesetz tritt mit dem 1. Jänner 1896 in Krast, so dass von diesem Tage an ohne Rücksicht auf die nach den früheren Bestimmungen für 3 Jahre festgesetzte Pauschalsumme die Bemessung der zu leistenden Entschädigung nach den vorhergehenden Bestimmungen eintritt.

III. Mein Minister für Cultus und Unterritcht, sowie des Innern sind mit der Durchführung dieses Gesetzes beauftragt. Prag, den 14. Jänner 1896. Dr. Karl Schücker und Genossen.

Oberstlandmarschall: Nachdem dieser Antrag nicht hinreichend unterstützt ist, so Werde ich die Unterstützungsfrage dem hohen Hause stellen.

Jelikož tento návrh není dostatečně podporován, učiním dotaz na podporu.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt und ich werde denselben der Geschästsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Návrh jest dostatečně podporován a naložím s ním dle jednacího řádu.

Die Herren Abgord. Dr. Schücker, Prade, Legler und Genossen haben mir einen Antrag aus Abänderung der Bauordnung für das Königreich Böhmen überreicht.

Páni posl. dr. Schücker, Prade, Legler a soudruzi mně podali návrh na změnu stavebního řádu v království Českém.

Auch dieser Antrag trägt nur vierzehn Unterschristen, ist demnach nicht hinreichend unterstützt.

Ich werde denselben zur Verlesung bringen und dann die Unterstützungsfrage stellen.

Jelikož, návrh o kterém jsem se právě zmínil, není podepsán nežli 14 pány poslanci, dám jej přečísti a učiním dotaz na podporu.

Ich ersuche den Antrag zu verlesen.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abg. Dr. Schücker, Prade, Legler u. Genossen aus Abänderung der Bauordnung für das Königreich Böhmen:

Der hohe Landtag wolle beschießen: Gesetz vom... betreffend die Abänderung des § 99 des Gesetzes vom 8. Jänner 1889 Nr. 5 L. -G. -Vl., womit für das Königreich Böhmen mit Ausschluß jener Gemeinden, für welche die Bauordnung vom 10.

April 1886 Nr. 40 L. G. Bl. gilt, eine Bauordnung erlassen wurde.

Ueber Antrag des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde ich anzuordnen, wie folgt:

Der § 99 des Gesetzes vom 8. Jänner 1889 Nr. 5 L. G. -Vl. wird außer Krast gesetzt und hat zu lauten, wie folgt: § 99.

In denjenigen Gemeinden, welche wegen zerstreuter Lage der Häuser, wegen entfernter Lage von den Hauptverkehrsadern, oder wegen sonstiger, in den wirthschaftlichen Verhältnissen begründeter wichtiger Momente, insbesondere auch behufs Erunöglichung der Erbauung von Einfamilienhäusern Erleichterungen von den in den vorstehenden Abschütten der Bauordnung enthaltenen Bestimmungen in Anspruch nehmen, können die in den §§ 104-114 enthaltenen Erleichterungen zugestanden werden.

Dr. Carl Schücker, Prade, Legler und Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werde die Unterstützungsfrage bezüglich dieses Antrages stellen.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Návrh jest dostatečně podporován.

Pan posl. dr. Jaromír Čelakovský a soudruhové mi odevzdali návrh ohledně zákonného upravení národního školství v obcích národně smíšených. Tento návrh má dostatečný počet podpisů a žádám, by byl přečten, při čemž si dovoluji poukázati, že, jelikož je k návrhu přiložena též delší osnova zákona, mám za to, že přečtení osnovy samé snad dnešního dne nebude zapotřebí, jelikož bude vytištěna s návrhem a mezi pány poslance rozdána.

Die Herren Abg. Dr. Jaromír Celakovský und Genossen haben mir einen Antrag, betreffend die gesetzliche Regelung des Volksschulwesens in nationalgemischten Gemeinden, überreicht.

Ich werde diesen Antrag zur Verlesung bringen, bemerke jedoch, dass ich den dem Antrage beigelegten Gesetzentwurf wegen seines Umfanges nicht zur Verlesung bringe, nachdem derielbe bei Der geschäftsordnungsmaßigen Behandlung des Antrages im Druck unter die Herren Abgeordneten vertheilt werden wird.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance dra. Jaromíra Čelakovského a soudruhů ohledně zákonného upravení národního školství v obcích národně smíšených.

Slavný sněme, račiž schváliti přiloženou osnovu zákona! Návrh tento budiž přikázán školské komisi k předběžné poradě.

V Praze, 17. ledna 1896. Dr. Jaromír Čelakovský a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím

s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßgen Behandlung unterziehen.

Páni poslanci Alfons Šťastný a Jan Rataj odevzdali mi návrh ve příčině změny nynějšího způsobu přímého zdanění.

Die Herren Abgeordneten Alfons Šťastný und Johann Rataj haben mir einen Antrag, betreffend die Abänderung der jetzigen Art der direkten Steuerleistung überreicht.

Podotýkám, že tento návrh taktéž není dostatečně podporován, Dám jej tedy přečísti a učiním dotaz na podpora.

Der Antrag ist nicht hinreichend unterstützt; ich werde denselben daher verlesen lassen und dann die Unterstützungsfrage stellen.

Žádám, by tento návrh byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje ve příčině změny nynějšího způsobu přímého zdanění.

Slavný sněme, račiž se usnésti: C. k. vláda se vyzývá, aby v nejbližší době k ústavnímu jednání předložila osnovu zákona, kterou na místě nynějších realních daní přímých zavádí se jediná, postupní osobní daň z příjmů se sproštěním daně té existenčního minima.

V  ohledu formálním budiž návrh ten přikázán k poradě a podání zprávy komisi zemědělské.

V  Praze, dne 17. ledna 1896, Alfons Šťastný, Jan Rataj.

Nejvyšší maršálek zemský: Učiním dotaz na podporu.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Konstatuji, že je slavný sněm způsobilý usnášeti se.

Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Vidím se nucena zmíniti se o části řeči na základě stenografického protokolu, kterou měl p. posl. dr. Pacák v posledním sezení, když odůvodňoval svůj návrh o změně zákona o zastupitelstvech okresních ze dne 25. července 1864. Při této příležitosti učinil p. posl. dr. Pacák následující výrok: "Co mám říci, když se shledáváme se zlomyslnostmi i z kruhů nejvyšší správy politické v království Českém. "

Dále vykládá, že telegram zaslaný se strany sjezdu českých starostů samosprávných dne 2. září minulého roku Jeho Veličenstvu nejvyšší správou politickou v král. českém, čímž tedy jest J. Excell. p. místodržitel míněn, patrně nebyl předložen, kruhům, kam patřil, a připojil během řeči k tomu, že tento telegram byl potlačen patrně z velice průzračných politických důvodů strannických.

Mám za to, že v těchto výrocích jest nepřípustné obvinění J. Excellence pana místodržitele; neboť nehledě k tomu, že neleží ani v jeho moci zadržeti podobný telegram, poněvadž telegramy se Jeho Veličenstvu se strany telegrafních úřadů nepředkládají prostřednictvím místodržitelství, nelze připustiti, aby oproti nejvyšší správě politické v království Českém použito bylo výrazů neparlamentárních, jako jest "zlomyslnosť" a "průzračné politické důvody strannické. " Vidím se tedy nucena tyto výroky p. posl. dra. Pacáka kárati. (Odpor ve středu).

Páni poslanci Václ. Jindřich, Dr. Dyk a soudruzi podali na mne dotaz:

1. Byla-li částka 100. 000 zl. ve smyslu usnesení slavného sněmu ze dne 23. ledna 1894 za účelem splacení úroků z půjček rolnictvu nouzí stíženému povolených do zemského rozpočtu pro rok 1895 vložená celá k účelu tomu vyčerpána, a

2. pro případ, že by k tomu účelu celá vyčerpána nebyla, jaký vhodný návrh učinil zemský výbor ve příčině použití zbytku?"

Kladu sobě za česť dotaz tento zodpověděti takto:

Zemský výbor podal slavnému sněmu dne 26. prosince 1894 pod čís. 64. 458 (sněm. čís. 258. ) zevrubnou zprávu o tom, jak rozdělil fond, který slavný sněm naduvedeným svým usnesením přikázal na náhradu úroků ze zápůjček, uzavřených a rozdělených jednotlivými okresy ku podporování rolnictva, a ve zprávě té prokázal též předložením jednacích spisů, že zejména ve výnosech ze dne ti. června 1894 čís. 27. 130 a ze dne 18. července 1894 čís. 32. 898 přesně provedl myšlénku, kterou slavný sněm. pronesl v příčině postupného splacení dotyčných zápůjček. Slavný sněm vzal zprávu tu při vyřízení rozpočtu zemského na rok 1895 (č. t. IX. odst. 29. ) s uspokojením na vědomí a učinil zároveň k odůvodněnému návrhu zemského výboru usnesení, že doba výdajnosti úvěru, povoleného k placení úroků z okresních zápůjček z nouze a rozvrženého do zemských rozpočtů roků 1894 až 1899 po 100. 000 zl. se prodlužuje na dva a čtvrť roku.

Následkem usnesení toho propadají první dva podíly, vřaděné do rozpočtů roků 1894 a 1895, teprve 31. března 1896, pokud se týče, 31. března 1897.

Ačkoliv tato doba výdajnosti ještě neprošla, jest podíl povolený na rok 1894 zúplna již vyčerpán.

Z podílu roku 1895 byla sice dosud jen menší částka k výplatě poukázána; avšak obnos dobou tou neupotřebený, nelze pokládati ve smyslu sněmovního usnesení za "zbytek nevyčerpaný-, jelikož obnosu toho se svolením slavného sněmu užiti se má až do 31. března 1897, a jelikož obnosu toho potřebí bude na náhradu zaručených úroků, které z rozličných důvodů dosud vyplaceny býti nemohly, nejen za rok loňský (1895), nýbrž i za rok předloňský.

Na doklad poslednější okolnosti budiž uvedeno, že v čtvrtém pololetí šestiletého období zúrokovacího ještě 22 okresů, tedy téměř čtvrtina všech na výpomocné akci súčastněných okresů, sobě vůbec náhradu zajištěných úroků ne vymohly, tak že zemský výbor viděl se nucena, dne 30. října 1895 pod čís. 59. 130 ony okresy důrazně vyzvati, by v zájmu poškozeného rolnictva konečně výkazy o uzavření a rozdělení zápůjčky z nouze předložily.

Za toho stavu věci jest patrno, že tou dobou nestává ještě nevyčerpaného zbytku z úvěru 100. 000 zl., vloženého do rozpočtu zemského pro rok 1895 na náhradu úroků z okresních zápůjček z nouze, a že proto tou dobou zemskému výboru nepřísluší podati v příčině té vhodné návrhy.

Jakmile však takový nevyčerpaný zbytek vzejde - což ovšem hla vně závisí na tom, zdali zápůjčky zaručené budou se v skutku náležitě spláceti - neopomene zemský výbor záležitosť ihned v bedlivou úvahu vzíti a slavnému sněmu příslušné návrhy podati.

Vor Uebergang zur Tagesordnung hat mich Se. Erxellenz der Herr Statthalter um das Wort gebeten zur Beantwortung einer Interpettation. Ich ertheile Seiner Ercellenz das Wort.

Se. Ercellenz k. k. Statthalter: In der Sitzung des hohen Landtages vom 9. Jänner

l. J. haben der Herr Abg. Franz Pfeifer und Genossen an mich eine Interpellation gerichtet, welche in folgenden Fragen gipfelt:

1.     Warum hat die k. k. Regierung die beiden Gesetzentwürfe über die berufsgenossenschaftliche Organisation der Landwirthe und die Errichtung von Rentengütern zurückgezogen?

2.    Gedenkt die k. k. Regierung den Gesetzentwurf über die berufsgenossenschaftliche Organisation der Landwirthe unter Berücksichtigung der besonderen Verschiedenheiten und auf landeskulturellem Gebiete bereits rechtlich verbürgten Verhältnisse der einzelnen Länder ehestens nicht nur vorzulegen, sondern auch dahin zu wirken, dass derselbe in der kürzesten Zeit der weiteren verfassungsmäßigen Behandlung und Beschlussfassung zugeführt werbe?

Ich habe die Ehre, auf diese Anfragen den Herren Interpellanten Folgendes zu eröffnen:

Die beiden Gesetzentwürfe, betreffend die berufsgenossenschaftliche Organisation der Land« wirthe und betreffend die Errichtung von Ren» tengütern sind seitens des Regierung blos deshalb zurückgezogen worden, weil insbesonders gegen den Entwurf, betreffend die Errichtung von Rentengütern, solche Einwände erhoben worden find, welche darthun, dass ein abschließendes Urtheil über den Gegenstand selbst in nahe betheiligten sachlichen Kreifen sich noch nicht gebildet hat. Hienach und bei der organischen Verbindung der beiden zurückgezogenen Gesetzentwürfe erschien das parlamentarische Schicksal auch des Entwurfes betreffend die berufsgenossenschaftliche Organisation der LandWirthe gefährdet.

Nach genommener Fühlung mit den maßgebenden parlamentarischen Persönlichkeiten schien es im Interesse der raschen Verwirklichung der berufsgenossenschaftlichen Organisation der LandWirthe, für welche Organisation die Regierung nach wie vor einzutreten entschlossen ist, gelegen, die durch die parlamentarische Konstellation jedenfalls bedingte Pause zu benützen, um den verschiedenen Einwänden, welche insbesonders auch im Landeskulturrathe für das Königreich Böhmen erhoben worden sind, Rechnung zu tragen. (Bravorufe. )

In Bezug auf die zweite, in der Interpellation an mich gestellte Frage bin ich in der Lage zu erklären, dass die k. k. Regierung sich bereits mit der Umarbeitung des Gesetzentwurfes über die berufsgenossenschaftliche Organisation der Landwirthe unter Berücksichtigung der besonderen Verschiedenheiten der einzelnen Königreiche und Länder aus landeskulturellem Gebiete beschäftigt, so dass derselbe unter stärkerer Berücksichtigung des autonomistischen Standpunktes den bereits geregelten Verhältnissen Rechnung tragen wird; sie wird bestrebt sein, den betreffenden Gesetzentwurs nicht nur bei Wiederzusammentuitt des Reichsrathes einzubringen, sondern auch dahin zu wirken, dass derselbe ehethunlichst zur weiteren verfassungsmäßigen Behandlung und Beschlussfassung gelange.

Nejv. maršálek zemský: Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dra. Jos. Fořta a soudruhů v příčině vypovězení rakousko-uherského celního a obchodního svazku.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Josef Fořt und Genossen, betreffend die Kündigung des österreichischungarischen Zoll- und Handelsbündnisses.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec dr. Fořt. " Slav. sněme! Ujímaje se slova, abych odůvodnil návrh s této strany podaný v příčině vypovězení celního a obchodního svazku rakouskouherského, pokládám především za nutné stručným způsobem naznačiti pohnutky, kterými jsme k podání svého návrhu byli neseni. V té příčině podotýkám, pánové, bez obalu, že nám neběželo nikterak jen o zjednání nějaké nové látky k účelům politické agitace; nám nešlo v této věci o zevní effekt. My ovšem jako strana, která je na právo i na levo úplně neodvislá, jako strana, která nemá jiného účelu, nežli hájiti prospěchu a míti na zřeteli konečné politické cíle svého národa, my jedním slovem jakožto strana opposiční nemáme žádné příčiny, abychom se vyhýbali otázkám, jejichž rozborem bychom snad panujícímu systému nepříjemnosti a obtíže působili. Ale nicméně, pánové, konstatuji dle pravdy, že vůdčí hvězdou při podání našeho návrhu byly pohnutky jiné, pohnutky hlubší, pohnutky významu dalekosáhlejšího. My jsme si toho vědomi, že dnešní stav ve vývoji veřejněprávních poměrů habsburské monarchie, jak co do celku, tak i co do jednotlivostí svých není ještě aktem posledním. (Tak jest!) My však víme dále, že právě ona čásť smluvních poměrů mezi oběma polovinami říše, která od 10 k 10 rokům obapolné revisi jest podrobována a o jejíž obnovu se má právě nyní jednati, se dotýká jedné z nejdůležitějších stránek života národa našeho, že dotýká se pronikavým způsobem jeho zájmů o ekonomických. Poněvadž pak jsme si toho vědomi, že o ekonomický zdar je podmínkou politických úspěchů, rovněž tak jako o ekonomický úpadek v zápětí mívá rabství a helotství politické, proto považujeme za svou povinnosť, abychom chápali se každé příležitosti, která se nám skýtá, bychom oekonomické zájmy svého lidu co nejdůrazněji hájili.

Nikoliv tedy, pánové, snaha po politické demonstraci, nýbrž to bylo naší pohnutkou, abychom věcným, střízlivým způsobem přispěli k pronikavému rozboru problémů, o něž běží, a abychom po případě dle sil svých pomohli hledati prostředky, kterýmiž by další evoluční process oekonomický v tomto soustátí v lepší, přirozenější a zdravější koleje byl uveden.

Toto předeslav, velectění pánové, obracím sek věci samé.

Návrh náš směřuje k tomu, aby ve smyslu čl. XXIII. zákona ze dne 21. května 1887 byl dosavad platný celní i obchodní svazek mezi oběma polovinami říše se strany Rakouska vypovězen.

Jest zapotřebí, pánové, abychom si nejprve přesně ohraničili terrain, o nějž se vlastně jedná.

Celní a obchodní svazek, tedy spojenství celní mezi oběma polovinami říše, jest jednou částí dualistického útvaru, spočívající na základě zákonů z r. 1867. Známo, že tento útvar povahou svojí rozpadá se ve 3 skupiny svazků: 1. Jsou to svazky státoprávní, tedy svazky ryze politické, 2. jsou to dále svazky finanční a jsou to 3. svazky povahy hospodářské.

Neméně známo, že politická, státoprávní čásť vyrovnání, tedy revise politického dualismu, dnes není na denním pořádku.

Politický dualism koření v zákonech z r. 1867 upravujících obor společných záležitostí. Na nich spočívá nynější realná unie rakousko-uherská. Unie tato obsahuje v sobě společenství dědičného panovníka, společenství zahraničního zastoupení v ohledu diplomatickém, společenství v ohledu vojenském a konečně společenství po stránce finanční, pokud jsou říšské finance důsledkem předmětů předešlých.

O tuto část vyrovnání se dnes nejedná. Dnes běží pouze o záležitosti, které jsou povahy finanční a hospodářský a které netvoří integrující část dualismu vyjímaje ovšem kvótu - a které od 10 k 10 rokům revisi se strany obou polovic říše jsou podrobeny.

Vy víte, že v těchto otázkách jedná se v prvé řadě o znovuupravení kvotového klíče jakožto důsledku společenství vojenského a diplomatického; dále běží o případné prodloužení privilegia cellové banky, a konečně jde o prodloužení po případě o změnu toho, co nazýváme obchodním a celním svazkem rakouskouherským.

V čem záleží tento obchodní a celní svazek? Upozorňuji předem, že spatřuji těžisko celého vyrovnání v celním a obchodním svazku.

Proč? Není pochybnosti, že otázky finanční dotýkají se taktéž velmi citelně zájmů poplatnictva a tudiž i zájmů našeho národa (Tak jest!).

Nicméně tento dotyk, tato souvislost jest přece jenom indirektní a běží konečně jen o plus nebo minus poplatů berních, kterými na společné záležitosti musíme přispívati.

Ale, od upravení otázky celního a obchodního svazku, která se dotýká, řekl bych, existenčních podmínek celého výrobnictva našeho, záleží, jest-li vůbec naše hospodářská existenc- na dále bude možná, po případě aspoň, jestliže prosperita její bude či nebude co nejvážněji ohrožena (Tak jest!)

Proto spatřuji, jak jsem již pravil, v celé otázce vyrovnávací přední těžisko v celním a obchodním svazku a prosím především za laskavé svolení, abych se touto otázkou, pokud to v krátké době možno, podrobněji mohl zabývati.

Dovolte, abych především upozornil na jeden moment.

Celné spojenství mezi oběma polovicemi říše není nikterak integrující částí politických svazků, které od staletí mezi zeměmi uherskými a západními zeměmi rakouskými panují.

To, co dnes vidíme na základě zákona v celním a obchodním svazku ze dne 21. května 1887, to jest historické novum, vzniklé v době poměrně nedaleké.

Dovolte, abych v té příčině jen krátkou exkursi historickou podnikl.

Vy víte, že vznik toho, co dnes nazýváme státoprávním dualismem nebo dualistickým útvarem rakousko-uherským, že vznik toho datuje se od roku 1526, to jest od okamžiku, kdy arcikníže Ferdinand rakouský zvolen byl jednak za krále českého, jednak krále za uherského.

V  tom koření základ nynějšího dualismu.

Pánové, již v době tehdejší jednotlivá skupení zemská měla svá celní zřízení, při čemž arci hned upozorním, že tehdejší clo ze 16. a částečně 17. století, zejména však 16. století, nemělo dnešní moderní obchodně politický význam, nýbrž že bylo povahy více méně čistě fiskální.

Věc se však valně změnila koncem 17. století, za vlády císaře Leopolda II., když z Francie a Německa nauky tak zvaného merkantilismu doznávaly příchodu do Rakouska a vtělovaly se v hospodářskou politiku vlády.

V  té době se vyvinula věc tím způsobem v průběhu století 18.; zejména za vlády Marie Terezie utvořilo se ze zemí uherských jednotné území celní; na druhé straně západorakouské země dělily se, nehledě k Tyrolsku a zemím italským, ve dvojí celní území, v celní území české a v celní území německo - rakouské. V té příčině, když již zabývám se historickými reminiscencemi, dovolte, abych ukázal k jednomu zajímavému faktu.

Známo, že za dob Marie Terezie r. 1749 nejbřitčí rána zasazena byla svéprávnosti tohoto království zrušením české dvorské kanceláře.

Zajímavo však bude Vám sdělení, že ještě v letech následujících po zrušení české dvorské kanceláře tvořily země koruny české v ohledu celním samostatnou individualitu. Mám v ruce celní tarif vydaný Marii Terezií z r, 1752. Tento celní tarif s dotyčným zákonem celním zní: "Der Zolltarif sowohl für das Kónigreích Boheim als für das dazu gehörende Böhmisch-Schlesien und Mähren. " (Slyšte!)

Pánové, jsem ovšem poslední, který by se dnes přimlouval za to, aby celní hranice panovavší druhdy mezi zeměmi českými a starorakouskými zeměmi německými znova obživly. Uvádím tuto historickou reminiscenci jako zajímavý doklad toho, že v době poměrně nedávné v ohledu celní politiky i tehdy, když česká dvorská kancelář již byla zrušena, království České a země ke koruně české náležející tvořily v ohledu politiky celní individualitu samostatnou.

Po této odbočce, dovolte, abych se vrátil opět k věci samé. Pravil jsem, že v průběhu 17. století rozdělena byla celá říše s malými výjimkami, (Tyrolské a Dalmatské země a několik vyňatých měst), ve dvě celní územi: na jedné straně země uherské a na druhé straně země české a německé země starorakouské.

A tu, pánové, zajímavo je sledovati, k jakým účelům dotčené celní hranice byly postaveny. Nebudu dlouho zdržovati ciframi; upozorňuji jen na to že již za Leopolda I., tedy v první době merkantilismu, ještě před vznikem celní prohibice, tedy koncem 17. století, stavové rakouští na uherská vína a pšenici kladli cla; uherští producenti ovšem remonstrovali, a, poněvadž se císař obával represálii, tož se prozatím tento první pokus zmařil; avšak již za Karla IV. vývinuly se mezi oběma polovinami říše úplné celní hranice. Celní politika konaná dvorskou kanceláří vídeňskou vůči Uhersku směřovala k tomu, aby - neváhám to otevřeně vysloviti aby Uhersko bylo v ohledu hospodářském se strany rakouské vyssáváno; všim právem si Uherští stavové v celé řadě demonstrací stěžovali na to, že poměr mezi Uherskem a rakouskými zeměmi jest poměrem kolonie k zemi dominující, a císař Josef netajil se, že takový poměr opravdu panuje. Z toho pochopíte, že v Uhrách v této první periodě byla celní čára, postavená mezi Rakouskem a zeměmi Uherskými, prostředkem nad míru nenaviděným. Uhry žádaly při nejmenším jakousi rovnoprávnosť, reciprocitu. Však nadarmo. (Posl. Dr. Kramář: Byly to hlavně dolnorakouští stavové!) Abych několika ciframi objasnil tendenci celní politiky dotčené doby, dovolte, abych ukázal na rozdíly mezi cly za týž produkt, za tutéž surovinu, přirozenou z Uher do Rakous a z Rakous do Uher.

Tyto rozdíly byly přímo neuvěřitelny, tu a tam dosahuje to diferenci až desítinásobnou. Vůdčí myšlénkou bylo, chrániti se proti zemědělským produktům uherským naproti tomu vyhraditi Uhersko jakožto doménu průmyslovým výrobkům rakouským.

Přísnosť při vyclívání jednotlivých předmětů z Uher do zemí rakouských dovážených byla tak veliká, že skontrolováno co nejpodrobněji všecko to, co jednotliví členové uherské dvorní kanceláře noblegardy uherského ze svých statků uherských pro své domácnosti si dováželi. Mohl bych celou sbírku rozmanitých, někdy až komických, podrobností kontroly té uvésti ze spisů jednajících o celních poměrech mezi Rakouskem a Uherskem nejen v století 18., nýbrž ještě hluboko v první polovině století 19. Tento stav věcí potrval v Rahousko-uhersku do let 33. nynějšího století Kdož jste se zabývali celní politikou nynějšího století, víte, že dne 22. března 1833 byl položen faktický základ nynějšího velkoněmecka zřízením celní jednoty pod patronatem Pruska. A od těch dob rakouská politika celní vykazuje podstatnou změnu. Rakouští státníci ihned poznali, jaké nebezpečí hrozí primátu jejich v Německu tím, že se utvořil ve státech severoněmeckých zvláštní celní svazek, v němž první hlas mělo Prusko. Tento boj Rakouska o primát v Německu proti Prusku byl zárodkem úplného obratu v celní politice rakouské. Rakousko snažilo se přivtěliti se v ohledu hospodářském i celním k Německu, aby primát Pruska tehdáž již značně rostoucí mohlo podlamovati. A tak se stalo, že za Metternicha vypracován plán na zřízení velke rakousko-německé celní unie, do kteréž i země uherské měly býti pojaty - země tyto jak známo, do staré jednoty německé nenáležely. - A aby se tak mohlo státi, proto státníci rakouští ve své celní tendenci vůči Uhersku obrátili a začali se starati o to, aby celní čára mezi Rakouskem a Uherskem byla odstraněna. Leč, co tu vidíme?

Právě Maďaři, kteří si v dřívějších letech co nejvíce stěžovali na utiskování celními poplatky rakouskými, právě ti co nejrozhodněji proti zrušení celní čáry se vyslovili; tak zejména r. 1836, r. 1840 a ještě bezprostředně před rokem 1848.

Mohl bych Vám celou řadu dokladů a citátů i z řečí Košutových uvésti, leč nechci se příliš rozšiřovati a konstatuji pouze, že se strany Uherska jevila se před rokem 1848. velmi tuhá o posice proti snahám k tomu směřujícím, aby stoletá celní