Ueber die Form der eventuellen Subventionirung aus Staatsmitteln, ob durch Bestellung des Direktors und der einen oder der anderen technischen Lehrkraft oder durch materielle Beihilfe wird Se. Exzellenz der Herr Minister erst dann eine Entscheidung zu treffen in der Sage sein, wenn die Stadtgemeinde Leitomischl in obiger Richtung einen Entschluß faßt, beziehungsweise sich zur Uebernahme der mit der Erhaltung der Handwerkeschule verbundenen Auslagen bereit erklärt, und wenn auch der Landtag, wenigstens principiell hinsichtlich der Beitragsleistung zur Erhaltung einer derartigen Lehranstalt eine bestimmte Zusicherung gemacht haben wird.

Indem ich zugleich den Landesausschuß begrüße diese Angelegenheit in Berathung zu ziehen, fordere ich Euer Hochgeboren auf, die

Stadtgemeinde Leitomischl hievon mit dem Beifügen in Kenntnis zu setzen, den in Betreff der Errichtung dieser Schule gefaßten Beschluß mit thunlichster Beschleunigung her bekannt zu geben.

Prag, den 14. November 1887.

Kraus m. p.

Zvenku: Čís. 164. praes. Městské radě v Litomyšli k vědomosti s požádáním, by sobe neobtěžovala co možná nejdříve tamnější usnesení u věci té sem sděliti. C. k. okresní hejtmanství v Litomyšli, dne 16. listopadu 1887.

Petice městské rady v Litomyšli za milostivé udělení přiměřené subvence na vydržování 3třídní všeobecné řemeslnické školy v Litomyšli ze zemských prostředků a za laskavé působeni k tomu, aby škola ta vys. vládou za ústav státní uznána a prohlášena byl. S příl. in cop.

Vysoký zemský sněme království Českého !

Obyvatelstvo zdejšího města s nemalým vždy sebevědomím uvyklo pohlížeti na vše, co od dávných časů zde pro rozkvět školství, pro všeobecnou osvětu učiněno, tak že město Litomyšl sobě druhdy čestného přívlastku sídla mus získalo a to veškerým právem, neb město toto přispívalo nemálo k vydržování c. k. gymnasia již od r. 1640 zde pozůstávajícího a přineslo velké oběti ku zřízení a vydržování t. zv. filosofického lycea, které zde od roku 1801 až do r. 1849 květlo, byvši s gymnasiem spojeno. Město totiž přispívalo z důchodů svých řádu Piaristickému, jemuž řízení jmenovaných ústavů a vyučování na nich svěřeno bylo, každoročně dávkou 120 sáhů dříví a peněžitou dávkou 525 zl. na vydržování professorů filosofických a 150 zl. na doplnění fysikálního kabinetu, nepočí tajíc v to nesčetné oběti, které město a obyvatelstvo jeho z příkladné lásky ke školství na opětné zbudování r. 1814 shořelé gymnasiální budovy a kostela věnovalo. Když však r. 1850 filosofický ústav byl zrušen a nižší gymnasium zdejší na 8třídní gymnasium povýšeno bylo, poskytla zdejší obec i nadále a poskytuje až podnes tomuto novému ústavu výše uvedené znamenité dávky, jelikož nynější závazek města vytápěti veškeré místnosti c. k. státní střední školy v obou budovách školních se nacházející, starodávnou dávku ročních 120 sáhů ne-li převyšuje, tedy se jí úplně rovná.

Avšak nejen v tomto čistě humani stickém směru osvědčilo toto město již v dávném čase neobyčejnou přízeň svou ku povznešení vzdělání všestranného, ono i též v jiném více realním směru učinilo vše, co se za dřívějších tomuto směru méně přejících časů jen učiniti mohlo. -

Tak dalo město obětavostí svou podnět k tomu, že již v letech dvacátých tohoto století zde nedělní a večerní škola k vyučování kreslení pro řemeslníky založena byla.

Roku 1817 zřízena byla v Litomyšli v Cechách na venkově jedna z nejprvnějších škol industrialních pro dívky škole obecni odrostlé, která až po dobu zřízení nynějších Škol obecných nákladem města zdejšího vydržována byla.

Ač obětě tyto veřejnému školství během století jediným jen městem věnované velice značny jsou, tož přece mizí význam jich vůči v skutku nádherné obětavosti, kterou zdejší poměrně k jiným městům naší vlasti nemajetné město v novější době osvědčilo.

Když totiž reální směr v školství středním následkem mocně se vyvinuvšího průmyslného a národohospodářského ruchu konečně sobě počal dráhu novou a k platnosti přiveden byl v ústavech reálních sem a tam ve vlastech našich dílem státem, dílem od obcí zřízených a vydržovaných, tu i zdejší město zřídilo r. 1865 vyšší školu reální.

Této škole obětovala obec největší čásť svého jmění, věnovavši na vydržování její celý svůj vyvazovací kapitál per 137. 000 zl. a postavila k důstojnému umístění školy té nákladem sumu per 125. 000 zl. převyšujícím zcela novou, nádhernou budovu, při které i též botanickou zahrada založila.

Učební pomůcky, jako jsou: přírodopisný a fysikální kabinety, chemická laboratoř, sbírky pomůcek k vyučování zeměpisu a kreslení, pak bohatou knihovnu professorskou a žákovskou a konečně veškerý nábytek pořídilo pro týž ústav též město zdejší a může se cena toho všeho při nejmenším na 35. 000 zl. páčiti.

Mladistvý ústav týž zkvétal utěšeně a zdála se jeho budoucnosť v každém směru úplně zabezpečenou býti, když jemu na základě podosáhlého práva veřejnosti a práva odbývati maturitní zkoušky i též uděleny byly subvence, jak ze zemského

fondu, tak i též později ze státní pokladny; avšak v posledních letech nastala opět doba reálnímu směru na středních školách nepříznivá a obec městská byla, nemohouc tak značný, s vydržováním ústavu toho spojený náklad dále podniknouti, nucena se o převzetí téhož obecního ústavu ve správu státní ucházeti.

Této žádosti vyhověla vysoká vláda a sice v tom způsobu, že obecní vyšší reálnou školu spojila se stávajícím státním gymnasiem v jeden ústav, v tak zvanou střední školu. Smlouvou na základě Nejvyššího rozhodnutí Jeho c. k. Apoštol. Veličenstva ze dne 22. září 1881 v příčině této s vysokou vládou dne 28. července 1883 uzavřenou zadalo město zdejší užívání úroků per 5600 zl. z jejího tak zvaného reálního fondu na vydržování ústavu toho, ponechalo ji též k užívání celou nádhernou budovu školní s botanickou zahradou, s veškerým nábytkem a se všemi sbírkami a knihovnami, převzalo na se závazek, vytápěti a osvětlovati veškeré místnosti oné školy, vypláceti služné školníkovi a nésti náklad na čistění a vydržování školní budovy v dobrém stavu.

Touto smlouvou zůstaly však nedotknuté starší závazky obce vzhledem na vydržování státního gymnasia převzaté a prve již vyjmenované, pozůstávající totiž z ročních příspěvků per 525 zl. a 105 zl., které k tomu účeli obec městská na dále odváděti se zavázala.

Těmto v skutku přetěžkým obětěm podrobilo se město Litomyšl jen toliko v naději, že mu zachován a zabezpečen zůstane ústav k oběma dvěma směrům, jak humanistickému, tak reálnímu stejně se nesoucí.

Naděje, jaké tato střední škola státní vzbuzovala, nesplnily se však. Vysoké c. k. ministerstvo vyučování nechalo totiž vynesením ze dne 4. května 1886 č. 8345. co nejzdvořileji podepsané městské radě projeviti úmysl svůj, že zřízení střední školy v Litomyšli v ten způsob přemění, aby budoucně co pouhé normální gymnasium s povinným vyučováním kreslení pozůstávalo.

Jelikož vysoké c. k. ministerstvo vyučování, vzhledem na výše zmíněnou smlouvu, zároveň vyzvalo obec vysloviti se o tom, jakým způsobem k vydržování téhož normálního gymnasia přispívati hodlá, tu městská rada opírajíc se o tuto a

vysokou vládou o vydržování c. k. státní střední školy dne 28. července 1883 uzavřenou smlouvu, podala vysokému ministerstvu vyučování v žádosti ze dne 30. června 1886 č. 1333 určité návrhy směřující k tomu, jak by se zdejší otázka školní v případu zrušení vyšších reálních tříd a reaktivování normálního gymnasia ve prospěch jednak zdejší obce a jednak, též vysoké správy školní upraviti nedaly.

Návrhy tyto sledují dvojí směr, aby totiž v prvé řadě zdejší obci za zrušenou školu reální a za nezměrně veliké, této škole po čas jejího trvání a dříve při jejím založení přinesené oběti aspoň částečná nějaká náhrada zřízením všeobecné školy řemeslnické zjednána byla, a aby zdejší obec se sprostila povinnosti stavěti novou školní budovu pro šestitřídní chlapeckou Školu, kterážto stavba obci veleslavnou c. k. zemskou školní radou vícekráte již uložena byla, kteroužto stavbu však obec, zbavena jsouc nyní všech záloh peněžitých a nemajíc žádného soukromého jmění jen za pomocí vysokých obecních přirážek, tedy jen uvalením velikých břemen na beztoho již jinak až do úpadu stísněné poplatnictvo provésti s to jest, kdežto by se veškeré třídy obecné chlapecké školy vedle řemeslnické školy pohodlně v budově bývalé školy reálné umístniti mohly.

Dále kojila se městská rada nadějí, že návrhem na zřízení všeobecné řemeslnické Školy v zdejším městě přijde vysokému c. k. ministerstvu vyučování loyalně vstříc, které, jak vůbec známo, právě těmto a podobným Školám velikou přízni nakloněno jest a o jich zřízení a rozšiřování pečuje.

Tyto návrhy nedošly vůbec žádného vyřízení se strany vysokého c k. ministerstva vyučování, až tu pojednou co nejzdvořileji podepsanou městskou radu došlo výměrem veleslavné c. k. školní rady ze dne 15. srpna 1887 č. 6107 známé vynesení Jeho Excellence pana c. k. ministra vyučování ze dne 8. srpna 1887 č. 16224, dle kterého vyšší reálné třídy na zdejší c. k. státní střední škole se postupně počínajíc již rokem 1887-88 zrušiti mají a škola tato se na normální gymnasium s povinným vyučováním kreslení redukovati má, jakož že se ohledně přispívání na vydržování normálního gymnasia s obci nová smlouva uzavře. -

Toto vynesení vysokého c. k. mini-

sterstva vyučování a pak okolnosť ta, že žádost co nejzdvořileji podepsané městské rady cestou telegrafickou Jeho Excellenci panu c. k. místodržiteli Českému podaná, aby alespoň pro letošní školní rok povolen byl zápis žáků do páté reálné třídy na c. k. státní střední škole, vynesením veleslavné c. k. zemské školní rady ze dne 14. září 1887 čís. 31981 vzhledem na výše uvedené vysoké ministerské vynesení ze dne 8. srpna 1887 čís. 16224 naprosto zamítnuta byla: naplnilo městskou radu oprávněnou obavou, že obec zdejší k nedohledné škodě své veškeré až dotuď školství střednímu přinešené obětě nadarmo přinesla.

Tu v úzkostech těchto obrátila se městská rada na Jeho Excellenci P. T. pana místodržitele Českého s úpěnlivou prosbou, aby ráčil mocným vlivem svým při vysokém c. k. ministerstvu vyučování k tomu působiti, by návrhy a prosby města zdejšího ve výše citované žádosti ze dne 30. června 1886 čís. 1333. vysokému c. k. ministerstvu podané brzkého a příznivého vyřízení došly.

Podobnou žádosť podala městská rada dne 18. října 1887 č. 2242. též vysokému zemskému výboru království českého a přiložila k ní veškeré doklady, na které se v této petici odvolává.

Avšak od této doby pošinuta byla záležitost tato, životních zájmů zdejšího města se u největší míře dotýkající, do jiného stadia.

Vynesením Jeho Excellencí pana c. k. ministra vyučování ze dne 10. listopadu 1887 čís. 21098. zde v příloze v opisu přiloženým bylo totiž městské radě sděleno, že vysoká vláda zamýšlí všeobecné řemeslnické škole v Litomyšli ze státní pokladny poskytovati subvenci, pak-li obec Litomyšlská školu takovou sama zřídí a dle předpisů v příčině této platných upraví a pak-li Škola té i též přiměřená subvence ze zemských prostředků zabezpečena bude.

Bližší a podrobnější ustanovení o tom, jakého druhu by se subvence obci Litomyšlské ze státní pokladny povolila, ponechává sobě Jeho Excellenci pan ministr vyučování, až kdy se obec zdejší zaváže, že dotčenou školu vydržovati bude a kdy vysoký sněm království českého aspoň v zásadě, avšak určitě se na tom usnese, že na vydržování všeobecné řemeslnické školy v Litomyšli přispívati bude.

Za takovéhoto stavu záležitosti této nezbývá co nejdvořileji podepsané městské radě, než se na vysoký sněm královstvi Českého se snažnou žádostí obrátiti, aby ráčil obci Litomyšlské na vydržování řečené školy řemeslnické z prostředků zemských milostivě nápomocen býti.

Žádost tuto na konci formulovanou dovoluje sobě co nejzdvořileji městská rada kromě toho co již za průběhu tohoto podání byla ve prospěch zdejšího města uvedla, ještě dále odůvodniti tím, že již prvé zdejšímu městu na vydržování vyšší jeho školy reálné, dokud tato ještě sestátněna nebyla, po delší řadu let zemská subvence ročních 5000 zl. se poskytovala, čimž zajisté vysoký sněm již tehdáž neocenitelnou důležitosť veřejného školství pro zdejší, dosti značným ruchem průmyslným a obchodním slynoucí město v plné míře uznati ráčil, a odvolává se městská rada na příznivé vyjádření obchodní a průmyslové komory pražské v příčině této vysokému král. zemskému výboru podané.

Dále i to uvážiti dlužno, že město zdejší následkem zrušení vyšších tříd reálních při státní střední škole pozůstávajících fakticky přichází o celou jednu střední školu, jelikož prve vedle státního gymnasia s vlastní budovou školní mělo svou samostatnou obecnou vyšší školu reální též ve vlastní budově umístěnou, kdežto tentokráte městu zdejšímu pouze jen jediná střední Škola, totiž vyšší státní gymnasium pozůstati má.

Všeobecnou řemeslnickou školou má se tedy městu Litomyšli poskytnouti pouze jen skromná náhrada za převeliké jeho oběti veřejnému školství již věnované a za ztrátu celé vyšší reálné Školy.

Nemůže se tedy zdejšímu městu ve zlé vykládati, když za to žádá, aby vysoká vláda z důvodů právě uvedených všeobecnou řemeslnickou školu v Litomyšli za státní ústav uznati a prohlásiti ráčilo, poněvadž má býti pouze jen menší náhradou za ztracenou vyšší reálnou školu.

Všeobecné řemeslnické školy jest nejen pro Litomyšl a nejbližší okolí, nýbrž i pro celou východní část Čech a západní Moravy, odkuď žáci na zdejší ústavy v dosti značném počtu až dosud posýláni byli, nutně zapotřebí. A zajisté by škola taková v Litomyšli co východním středišti blahodárně působila, takže je žádoucno, aby v Litomyšli všeobecná státní řemeslnická škola zřízena byla.

Na konci klade tudíž co nejzdvořileji podepsaná městská rada snažnou a pokornou žádosť:

Vysoký sněme království Českého, račiž obci města Litomyšle přiměřenou subvenci na vydržování trojtřídní všeobecné školy řemeslnické v Litomyšli ze zemských prostředků milostivě povoliti a zároveň u vysoké vlády ponavrhnouti, aby tato řemeslnická škola za ústav státní uznána a prohlášena byla, jakož aby počátkem školního roku 1888-89 v život vstoupila. Z městské rady v Litomyšli, dne 22. listopadu 1887. Purkmistr Dr. Gregor.

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se jestě přihlásil a sice pro návrh komise pan posl. profesor Durdík.

Iw erlaube mir mitzutheilen. Daß sich der Herr Abg. Professor Durdik noch für den Antrag der Commission hat als Redner eintragen lassen.

Přijde nyní k řeči první pro návrh komise zapsaný řečník pan poslanec P. Kubíček. Dávám jemu slovo.

Poslanec P. Kubíček: Slavný sněme ! Já si vyžádal slovo co zástupce a poslanec okresu a města Volyňského a to z té příčiny, abych především upozornil slavný sněm na to, že to kumulování těch dvou petic, totiž města Volyně a města Litomyšle, zdá se mi býti nemístné a sice proto, poněvadž jak příčina, tak tenor, tak i dosah těch dvou petic jest zcela rozdílný. (Tak jest. ) Jestliže vůbec má platnosť to pravidlo latinské právníků: "Si duo faciurit idem, non est idem", zajisté, pánové, má to i zde svou platnosť.

V  petici města Litomyšle, jak již velevážený pan řečník přede mnou projevil, jedná se o zřízení skoly zcela nové a sice za náhradu škol reálných, které tam regulativem ministra vyučování zrušeny býti mají.

V  petici města Volyně však jedná se nikoliv o zřízení školy nové, nýbrž o podporu pro vydržování stávající již tam od r. 1864 průmyslové pokračovací školy, kterou městská rada platným výnosem změniti chce ve všeobecnou školu řemeslnickou hned počátkem tohoto školního roku, a jejížto zdárné působeni osvědčeno jest tím dlouholetým trváním jejím. Tak jako výnos a regulativ vysokého ministerstva nedotýká se řemeslnické školy v

Kladně, ani v Jaroměři, ani v Mladé Boleslavi, tak myslím, že se to vyneseni ministerské netýká té stávající průmyslové školy ve Volyni, poněvadž nečiní se tam takové výminky, které se činí od ministeria pro tu petici města Litomyšle. Já tedy opakuji, slavný sněme, že tato kumulace těch dvou petic zdá se mi býti nemístnou, a že se obávám, že kumulováním těch dvou petic to další vydržování průmyslové školy ve Volyni zdá se mi býti ohroženo a sice v tom případu, kdyby slavný zemský výbor měl odepříti tu subvenci, kterou městská rada volyňská žádá. Připomínám tedy, pánové, že se přimlouvám zde za vydržování průmysl. školy v krajině pošumavské, v té krajině, na jejížto vzdělaní, povznešení o národní|uvědomění se všech stran se naléhá, ku kterémuž účelu zemský fond, bohužel až posud štědrým se neosvědčil, a kromě subvence na vystavění několika škol obecných na rozkvět průmyslového vyučování zemský výbor a zemský fond neposkytl posud ničeho tam v našem Pošumaví aneb velmi málo.

Abych slavnému sněmu mnohými slovy potřebu řemeslnické školy ve Volyni naznačoval, zdá se mi býti zbytečným, poněvadž, jak vůbec známo jest pánům, obyvatelstvo tamnější kromě polního hospodářství výhradně takřka jenom řemeslnými závody vyhledává existenci svoji.

Avšak, pánové, ty požadavky, které nyní činí doba na řemeslníka a konkurence, která ze všech stran naň naléhá, zajisté vyžaduje toho, aby naše mládež řemeslnická osvojila si takové vědomosti, které by umožnily vykouzliti takřka poctivému řemeslu to zlaté dno, které bohužel řemeslo nyní ztratilo; (Výborně!) aby si osvojila takové vědomosti, které by vábily naši mládež více vyhledávati existenci svou ve" školách řemeslnických než v těch přeplněných lavicích středních škol. (Výborně!)

Leží to tedy v zájmu celého národa a zvláště v zájmu našeho Pošumaví, aby podporován byl každý prostředek pro odborné vzdělání a povznesení našeho řemeslnictva zvláště v naší krajině Pošumavské tak, aby i naše Pošumaví chvalně a čestně mohlo vyplniti to místo, které mu jest a bude vykázáno v kruhu národního hospodářství.

Já se tedy přimlouvám a prosím snažně, aby slavný sněm a slavný zemský výbor

ve spravedlivém uvážení této věci a na zdar poctivého řemesla ještě nyní během tohoto zasedání tu petici města Volyně za podporu tamnější průmyslové eventuelně řemeslnické školy příznivě vyřídil a tu podporu, která určena bude, ještě do rozpočtu toho roku postaviti ráčil.

Konečně prosím pana referenta rozpočtové komise, aby co známý a osvědčený přítel a ochránce řemeslnických pokračovacích škol k těmto slovům mým podporu dáti si neobtěžoval. (Výborně! Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Dávám ještě slovo dalšímu, pro návrh komise zapsanému řečníkovi panu professoru dru. Durdíkovi.

Poslanec dr. Durdík: Velectění pánové ! Během posledních tří dnů ráčili jste býti svědky tři průjevů zajímavých a vážných. První jest návrh p. dra. Grégra, kdež všeobecně vyslovuje, aby se stalo nějaké opatření stran oněch zrušených škol; to jest, pánové, povšechná nejvšeobecnější věta ze všech tří. Za ní pak následuje návrh druhý, totiž návrh páně Petákův, kterýž již jest zevrubněji vyznačen, an ukládá, co se v té věci má činiti, a poukazuje na zvláštní zřízeni, kterých by bylo nejlépe a nejdříve se uchopiti. Konečně třetí průjev, jejž ráčili jste právě slyšeti, jest petice městské rady Litomyšlské; tato žádosť již jest nejspecieinější, ana vykládá: hle, zde jest takový případ, pro nějž oba pánové jmenovaní svými návrhy vlastně pracovali, totiž, aby se podle potřeb a přání jich i ještě jiných činitelů zřídila určitá řemeslnická škola.

Kdo, pánové, věcně tyto tři praemisse uváží, jak jde krok od toho všeobecného k tomu zvláštnímu a k tomu nejspecielnějšímu, ten docela pochopí oprávněnost a vhodnost této žádosti vámi právě vyslechnuté. Jest mně tedy, pánové, s velikým podivením, jak ctěný pan kolega dr. Grégr mohl se dát zapsati proti této žádosti.

Věcných důvodů proti tomu není, neboť on zajisté by přiznal, že co do věci proti zřízení školy řemeslnické vlastně nic nemá, tedy zajisté to contra jeho směřovalo k něčemu jinému, nežli k jádru a meritorní stránce této petice.

Tyto vedlejší důvody nám nenáleží zkoumati, poněvadž nejednáme o formě žádosti a vedlejších stránkách, nýbrž o tom, co jest jádrem žádosti a podle toho rozhoduje sněm. Nuže v té věci, myslím.

snad i pan dr. Grégr bude hlasovati pro, jak se domnívám, ano doufám.

Avšak, pánové, za druhé přivedl pan dr. Grégr petici města litomyšlského v jakousi příčinnou souvislosť s posledními pověstnými úkazy, a chtěl dovoditi, že snad vznikla teprve po nich - což nutno opraviti, poněvadž snaha ta, zřídit v Litomyšli školu řemeslnickou, má dátum mnohem starší než jsou tak zvané ordinance pana ministra. Neboť Litomyšlané již ode dávna, od mnoha let směřovali k tomu, aby jejich reálka přeměnila se dotčeným směrem, totiž na řemeslnickou školu. Měl jsem to štěstí býti v městě, když se reálka zřizovala, pod přímým dozorem nebožtíka pana profesora Krejčího; a zřídila se hlavně za tím účelem, aby obec měla proti gymnasiu, totiž proti ústavu humánnímu také jinou školu, praktičnější, kteráž by poskytovala jejich synům a synům z okolí do Litomyšle přicházejícím jakéhosi praktičnějšího vzdelání, a nebylo potřebí, aby studovaný lid vesměs chodil z města jinam, odkud sotva do Litomyšle se vrací, nýbrž k zvelebeni města svého přispíval. Obec měla v Litomyšli ode dávna tento směr při své reálce na zřeteli, a proto před půldruhým rokem začala vyjednávati s ministerstvem o přeměnu, jakoby již tehdáž ona reálka měla se proměniti v školu řemeslnickou.

To, pánové, stalo se již dříve než ordonance na denní světlo vzešly; teď ovšem ten směr jest zřejmý, však právě proto se nemůže říci, že záležitosť a žádosť litomyšelská jest se záležitostí ordonanci v nejužší souvislosti, jako by byla teprv účinkem jich.

V nejužší souvislosti jest jenom potud, pokud nyní současně jsou na světě a po kud musí jedna k druhé zřetel míti; a to činíme zde jakožto shromáždění země, které se jedna i druhá záležitost týká.

To jest, pánové, pravý stav, co se týče věci samé a proto jsem se divil velice tomu kontra, - že pan dr. Ghrégr mohl proti této věci se ohlásiti.

Kdo stále volá: "dejte mně květiny!" ten přece nemůže odmítati růže.

Když pan dr. Grégr sám ve své řeči pátečné vytýkal, že ministerstvo, tedy vláda, má tyto školy řemeslnické zřizovati, podporovati a vydržovati: nuže tady se něco takového děje; ministerstvo v dorozumění s městem a v dorozumění s výbo-

rem zemským chce zříditi takovou školu řemeslnickou. I jest to v prospěchu věci, aby se pokud možná toto snažení podporovalo, bez ohledu, odkud vychází, bez ohledu k těm vedlejším stránkám a okolnostem, kterých jest při každém podniku, jak známo, mnoho a mnoho.

Avšak to vše nenáleží do otázky litomyšlské. Jak se pak později všechny podrobnosti by upravily, zda ministr provinil, aneb neprovinil, a podobné, to jest věc vedlejší, poněvadž v žádosti, jak jste slyšeli, docela o tom není nic řečeno, a žádá se jen o podporu na školu.

Žádost tedy nevztahovala se k jakémusi prospěchu nebo přízni vlády, nýbrž zní k českému sněmu a táhne se k tomu, aby obci litomyšlské byla povolena škola, a aby slavný sněm jí ráčil podati ruku pomocnou. To jest celé provinění a celý obsah žádosti, a co se týče přídavku, aby sněm snad o to se snažil, aby škola byla státní, to jest stanovisko velmi choulostivé, kdybychom chtěli kritisovati a rozebírati. Což nesnaží se hlavní město Praha sama, aby svou střední školu mohla odevzdati do státní správy - a neslyšíme dosti nářku, že to nečiní? Máme vyčísti snad celou řadu měst, která usiluji nad míru, aby jejich ústavy přijaty byly do státní správy, a pánové, co jste z venkova, zdaliž není každé větší obce úsilím, aby měla státní školu nebo jiný ústav státní. Zkrátka o tomto sestátnění dalo by se mnoho mluviti...

Nechci uváděti jmen, poněvadž není toho potřebí při věci tak známé.

Ale vidím na všech stranách, že města chtějí, aby jejich ústavy byly sestátněny, jest to heslo rozšířené. Jestliže my bychom jim to měli za zlé, nemáme to na ně povídati, nemáme to prozrazovati, nemáme to udávati, že chtějí něco zlého.

Tu zaznívá na jedné straně: My jsme samostatní, my nechceme nic jiného, než na sobě a o sobě státi, a s druhé strany ejhle tak ta města se chovají, tak všelijak servilně a poddaně, že až prosí o sestátnění svých ústavů atd.

To, pánové, jest na jedné straně abstraktní velebení a na druhé konkrétní snižování (Veselost); to konkrétní snižování pak zde váží více, a proto bych si přál, aby ho zde nebylo, poněvadž konkrétního snižování i od jiných stran snášíme dosti.

Co se týče, pánové, konečně té osudné žádosti samé, tu ovšem já jsem hlasoval proti tomu, aby zde byla čtena, ne však z toho důvodu, že bych se snad musel za ni styděti. Nikoliv, pánové! Ale jest známo, že to nebývá zvyklostí na tomto slavném sněme, aby žádosti podané per extensum se předčítaly, neboť to jest, pánové, známo, že někdy žádosť může býti přímo výtečná a předce ve svých důvodech někdy nejapně stilisována. Nebo dotýká se takových věcí, které do té záležitosti nenáležejí, že žádost bývá rozvláčná, zdlouhavá; může se zkrátka co do formální stránky velmi mnoho vytýkati takovým žádostem, a proto stává zde to moudré zařízení, že se žádosti takové odevzdají příslušným komissím, které právě na zřetel vezmou podstatné to jádro jejich a pak sněmu o tom dají zprávu.

To jest zajisté zařízení velmi rozzumné a tak často tedy mnohé, co by jinak propadlo veřejné ale zbytečné kritice, se tím odbude v potají.

A také konečně na této tak řečené formě nezáleží; avšak, pánové, já nechci zde říci, že by ona petice právě přečtěná náležela k oněm, které by pro tyto formální vady snad neměly se veřejně čísti; onať to čtení snese.

Co se týče formy a slohu, mohli bychom ještě všelicos posuzovati; ale ani toho tam nebylo, co p. dr. Grégr ráčil již předem o ní ohlásiti. Zajisté v mnohých pánech, po tom těžkém soudu, jejž pronesl ctěný pan kollega Grégr, v mnohém duchu zajisté se zastkvělo něco, že tam bude v té petici provinění spáchané veliké a ohromné, a že bude tedy spravedlivo o něm již předem tak mluviti, jak to p. dr. Grégr učinil.

Avšak, pánové, ráčili jste tu petici slyšeti. A co jste slyšeli? Ovšem uctivou, zdvořilou žádost o zřízení řemeslnické školy. (Tak jest!)

A pánové, to ostatní, jestli se tam mluví "vysoká vláda" nebo "úpěnlivá prosba" atd., to náleží v tu formu zdvořilosti, a toho bychom nikdy neměli bráti za zlé v žádosti! My, pánové, v obecném životě též zdvořile pozdravujeme. Já jdu a řeknu "služebník!" Má mně to někdo za zlé? A nebo chopí mě ten, komu jsem to řekl, za slovo a řekne: jdi mi pro tabák? (Veselost. )

Nikoliv, pánové! To jsou vzorce, které jsou ustáleny a jsou jaksi pravidlem, kteréhož se musíme držeti. Ustálené tituly a rozmanitá epitheta, když ku př. buď nějaké vyšší místo se oslovuje nebo někdo zase oddanosť a uctivou prosbu svou vyjadřuje, to nespadá na váhu v ohledě národním, a i v našem národě ten, kdo chce něčeho dosáhnouti, ať jest to od toho nebo onoho, přichází obyčejně zdvořile a uctivě. A já mám za to, že snad tento způsob jest přece ještě lepší, pokud ovšem moc hrubá a násilí nenastává; to pak náleží na jinou stránku.

Ale v životě obecném a veřejném jest pravda, že prosba co možná zdvořile se pronášeti má.

Nic jiného, pánové, nemůžete vytknouti této petici Litomyšlské a proto tedy ty výrazy, z kterých mělo vysvítati, jak hrozné provinění tato petice jest, nemohu ani bráti do opravdy. A jelikož p. dr. Grégr mluvil tam o poddajnosti a servilnosti a pod., tož mi odpustí, abych, se vší úctou před jeho uměním, zde v tomto případě jménem celého města Litomyšle, jehož zástupcem mám čest zde býti, tyto výrazy jak pravím rozhodně odmítl a nepřipustil jich ani k této petici, ani k obyvatelstvu města Litomyšle. (Výborně) Přese všechno, pánové, tedy, cokoli se bude moci ještě říci o té petici, stojím na tom, že ona obsahuje něco skutečně vhodného, což by mělo býti laskavou péčí a také jest tohoto sl. sněmu, že přichází zrovna vstříc jeho blahoplodným záměrům, a mně nezbývá nic jiného než opětovati prosbu, aby petici tě byl věnován laskavý zřetel, aby ony blahoplodné záměry na ni způsobem příznivým se osvědčily. - Domluvil jsem. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo více nežádá, prohlašuji debatu za ukončenu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji. -

Zpravodaj poslanec Adámek. Slavný sněme! Z více stran bylo poukázáno k rozdílu významu a k rozdílu důležitosti obou petic, o nichž jmenem rozpočtové komise mám čest sl. sněmu zprávu podávati,

Zvláště pak ale druhý pan řečník, který dnes slova se ujal, vyslovil obavu, že by ze skumulování obou těchto petic pro město Volyň mohlo vzniknouti nějaké nebezpečenství. Takové nebezpečenství nestává. Rozpočtová komise jednala o obou těchto peticích toliko formálně; komise rozpočtová postihla netolika zásadní, ale i finanční důležitost obou těchto petic, jež se ve své podstatě arci nesou k jednomu cíli, totiž k rozmnožení nákladu na podpory všeobecných řemeslnických škol z peněz zemských. Rozpočtová komise ve své podstatě jako finanční výbor tohoto sl. sněmu musila především k tomuto momentu zřetel svůj obrátiti, poněvadž povolili se podpora ta jednotlivé obci, musí důsledně a po právu býti povolena také těm obcím, které za stejných poměrů za zřízení všeobecných pokračovacích škol žádají. Ale rozpočtová komise proto neviděla v tom žádného nebezpečenství, aby formálně obě petice, nesoucí se k jednomu cíli, také současně tímto návrhem, který jsem dnes sl. sněmu učinil, vyřídila, totiž aby současně byly zemskému výboru odkázány, by o nich všestranně pojednal, zevrubně je uvážil a potom teprvé po bedlivém uváženi všech poměrů stávajících sl. sněmu návrh učinil, jak mají býti mentálně vyřízeny.

Rozpočtová komise při tom nemohla ovšem zapomenouti na opětná snešení tohoto sl. sněmu, nesoucí se k tomu, aby byly také řemeslnické všeobecné školy organisovány v duchu autonomie a zákonů zemských. Vždyť do nedávna platila zásada, že z peněz zemských mají býti podporovány jen ústavy a školy, které jsou organisovány zákony zemskými, a které spadají v zákonodárství zemské. V tomto stadiu rokováni arci nemohu šířiti se o meritálních vývodech pp. řečníků, kteří k peticím těmto mluvili, poněvadž jest mi jako zpravodaji rozpočtové komise hájiti toliko návrh čistě formální, který jsem byl sl. sněmu jménem rozpočtové komise dnes učinil. Na zemském výboru bude, aby tyto obecné zájmy, totiž obecné zájmy finanční jakož i zájmy autonomie tohoto království uvedl v soulad při vyřízení těchto petic se zájmy místními (Výborně ! ) a důkladnosť i zevrubnosť, s kterou zemský výbor o věcech takových pojednává, nám ručí za to, že zajisté návrhy, které učiní, budou plodem a výsledkem bedlivé

úrady a že jimi budou náležitě opatřeny netoliko místní, nýbrž i obecné zájmy tohoto království.

Z té příčiny doufám, že není těch obav, které se strany řečníka dřívějšího byly vysloveny. Svým časem bude na sl. sněmu, aby, až zpráva zemského výboru dojde, mentálně o peticích těchto pojednal a konečně rozhodl. Z těchto příčin nemohu také arci jinými vývody, které o obsahu petic byly učiněny, se dále obírati, ale pokládám za svou povinnosť, abych přece poukázal k tomu, že zajisté své povinnosti jako zpravodaj rozpočtové komise tím jsem vyhověl, když jsem v úvodu pokud možná arci stručně k věcnému obsahu a také rozdílu těchto petic byl poukázal a to jsem tuším učinil. (Tak jest!) Proti návrhu který jsem jménem rozpočtové komise učinil, nebylo činěno žádných námitek. Já tedy odporučuji sl. sněmu, aby návrh tento přijmouti ráčil.

Nejv. maršálek zem. Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Návrh komise zní: Petice městské rady Volyňské ze dne 16. listopadu 1887 a městské rady Litomyšlské ze dne 22. listopadu 1887 za svolení stálé subvence zemské na vydržování všeobecných řemeslnických škol odevzdávají se zemskému výboru, aby je zevrubně prozkoumal a o nich urychleně zprávu a návrh podal hledě při tom k samosprávě těchto škol zemskému sněmu ústavou zaručené, k dosavadním praktickým výsledkům všeobecných řemeslnických škol a k finančnímu effektu obecného podporování ústavů těchto z peněz zemských.

Der Antrag lautet: Die Petitionen des Stadtrathes von Wolin vom 16. November 1887 Nr. 11 und des Stadtrathes von Leitomischl vom 22. Nov. 1887 Nr. 91 Pet. betreffend die Bewilligung von dauernden Landessubventionen zur Erhaltung der allgemeinen Handwerkerschulen werden dem Landesausschuße zur eingehenden Prüfung zugewiesen und derselbe wird aufgefordert, den diesbezüglichen Bericht unter Wahrung der dem Landtage in Betreff dieser Schulen durch die Verfassung gewährleisteten Autonomie nach reiflicher Würdigung der bisherigen praktischen Erfolge der allgemeinen Handwerkerschulen u. unter Berücksichtigung des finanziellen Effectes der allgemeinen Subventionirung dieser Schu-

len aus Landesmitteln mit Beschleunigung zu erstatten und eventuelle Anträge zu stellen.

Žádám pány, kteří souhlasí s tímto návrhem, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Es ist angenommen.

Poslední předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o petici okresního výboru čáslavského.

Der letzte Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landeskulturkommission über die Petition des Bezirksausschußes Časlau.

Zpravodajem jest pan poslanec Pleva. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. Pleva: Slavný sněme!

Okresní výbor v Čáslavi podal slavnému sněmu petici č. 4, jenž vrcholí v žádosti, by slavný sněm vyzval zemský výbor, aby ještě v tomto zasedání předložil osnovu zákona ve příčině zachování stávajících a zřizování rybníků nových, ze jména vypuštěných;

dále, by slavný sněm požádal zemědělskou radu pro království České, by dala vyšetřiti vodní poměry řeky Doubravky a rybníků, jimiž protéká.

Okresní výbor Čáslavský odvolává se v petici na usnesení slav. sněmu z r. 1886 čís. 309 sněm., jenž se týká zalesňování holých strání a břehů podemletých. Ohledně otázky rozložení nových a zachování stávajících rybníků nestalo se usnesení ve smyslu v petici obsaženém, nýbrž uznáno enketou, že se interessentům ponechává uvážiti prospěchy a výhody, které jim z rozmnožení rybníků plynou. Intervence země není žádoucí, donucení nemožné.

V petici poukazuje se dále na množící se nebezpečí, které vysušením rybníků na hořejším toku řeky Doubravky nastalo, jednak, že řeka Doubravka při větších srážkách a zejmena jarní doby zaplavením níže ležící pozemky ohrožuje, jakož i neméně letní dobou nedostatkem vody veškeré mlýny a jiné průmyslové závody na Doubravce ležící ve výkonu obmezuje.

Pouze v okresu čáslavském jest na řece Doubravce 13 mlýnů, 3 cukrovary,

více pivovarů, lihovarů a jiných průmyslových závodů.

V   petici uvedená stížnost ohledně vysušení rybníků na velkostatku Polná, Přibyslav zakládá se na pravdě.

V  poslední době byly vysušeny a na luka přeměněny tyto rybníky: Bílecký, Hamerský, Sopocký, Ostralovský a Ranecký.

Komise zemědělská nemůže však v této záležitosti žádných návrhů slavnému sněmu předložiti.

Povinností jednotlivých interessentů jest, proti vysušení rybníků těchto u příslušného úřadu politického ve smyslu zemského zákona ze dne 28. srpna 1870 č. 71 z. z. námitky podati a tak svých práv hájiti, a aby tak učiniti mohli, jest příslušným orgánům politickým pilně toho hleděti, aby interessenti tito byli náležitě zváni k jednáním v té příčině zavedeným, což až dosud, jak by podle zákona býti mělo, se neděje.

Žádosti v petici obsaženou, by slavný sněm požádal zemědělskou radu pro království české za vyšetření poměrů řeky Doubravky a rybníků, jimiž tato řeka protéká, nelze vyhověti, jelikož řeka Doubravka částečně velkostatku Polná Přibyslav náleží, a částečně co veřejný statek vyznačena jest, tudíž ji za řeku zemskou považovati nelze.

Právo takové je dle stávajícího platného zákona melioračního ze dne 30. června 1884 č. 116 ř. z, okresu, obci neb vodnímu družstvu vyhraženo.

Komise pro záležitosti zemědělské navrhuje:

Slavný sněme račiž se usnésti takto: Petice okresního výboru v Čáslavi za vydání zákona ve příčině zachování stávajících a zakládání nových rybníků; dále by vodní poměry řeky Doubravky technickou kanceláří zemědělské rady pro království České prozkoumány byly, odkazuje se zemskému výboru k bedlivému uvážení a příznivému vyřízení.

Dále se tímto vyřizují petice č. 152 a 168 okresními výbory v Chotěboři a Opočně podané téže záležitosti se týkající, které se taktéž zemskému výboru k bedlivému uvážení a příznivému vyřízení odporučují.

Die Landeskulturrommission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Die Petition des Bezirksansschußes von Časlau bezüglich der Erlassung eines Gesetzes zur Erhaltung der bestehenden und Anlagen von neuen Teichen, so wie die Untersuchung der Wasserverhältnisse des Flußes Doubravka durch die technische Kanzlei des Landeskulturrathes für das Königreich Böhmen wird dem Landesausschuße zur gründlichen Erwägung und günstiger Erledigung zugewiesen.

Die Petitionen Nr. 152 und 168 des Bezirksausschnßes von Chotěboř und Opočno betreffend dieselbe Angelegenheit, werden auch in dem Sinne dem Landesausschuße zur gründlichen Erwägung und günstigen Erledigung zugewiesen.

Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo ?

Verlangt jemand das Wort?

Tuším, že nebude třeba, aby návrh komise opětně přečten byl.

Es wird wohl nicht nothwendig sein, daß ich den Antrag der Commission nochmals vorlese.

Zadám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest p ř i j a t.

Der Antrag ist angenommen.

Tím jest denní pořádek vyčerpán.

Die Tagesordnung ist erschöpft.

Komise pro záležitosti okresní a obecni koná schůzi v úterý dne 13. prosince o 10. hodině.

Die Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten halt Sitzung Dienstag den 13. Dezember um 10 Uhr Vorm.

Die Commission für Angelegenheiten der Hypothekenbank hält Sitzung Dienstag den 13. Dezember um 10 Uhr Vorm.

Komise pro záležitosti hypot. banky koná schůzi v úterý dne 13. pros. o 10. hod. dopol.

Komise školská koná schůzi ve středu dne 14. pros. o 11. hod.

Die Schulkommission hält Sitzung Mittwoch den 14. Dezember um 11 Uhr Vorm..

Příští sezení se bude odbývati ve čtvrtek, 15. pros. o 11; hod.

Die nächste Sitzung findet Donnerstag den 15. Dezember um 11. Uhr Vorm. statt...

Denní pořádek jest následující:

1.     První čtení zprávy zemského výboru v příčině změny ustanovení zákona ze dne 6. prosince 1882 č. 76 z. z., jenž se týče vybírání školného na školách obecných, č. t. I. VI.

2.   První čtení návrhu poslance Jana Sedláka a 34 soudruhů v příčině krise zemědělské, č.

t. xxxv.

3.     Druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru o podporování pokračovacích škol průmyslových a obchodních, č. t. LII.

4.     Druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o žádosti obce Pořešina za vyloučení z okresu Sedlčanského a přidělení k okresu Milevskému, č. t. LIII.

5.     Druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o žádosti osadního zastupitelstva v Chocnějovicích (okresu MnichovoHradištského) za vyloučení z obce Mohelnické a za ustavení jako samostatné obce, netišt.