Stenografická zpráva
o
19. sezení II. zasedání Českého sněmu z r. 1883, dne 10. října 1884.
Předseda: Jeho Jasnost nejvyšší maršálek zemský Jiří kníže Lobkowicz.
Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka Dr. Waldert a poslanci v počtu k usnášení dostatečném.
Co zástupcové vlády: C. k. místodržitel Jeho Exc. Dr. Alfred svob. pán Kraus, c. k. místodrž. rada Bedřich Kmoch a c. k. místodrž. rada ryt. Kurzbeck.
Sezení počalo o 11. hod. 45 minut dopoledne.
Stenographischer Bericht
über die
19. Sitzung der II. Jahressession des böhm. Landtages v. Jahre 1883 am 10. Okt. 1884.
Vorsitzender: Se. Durchlaucht der Oberstlandmarschall Fürst Georg Lobkowicz.
Anwesende: der OberstlandmarschallStellvertreter Dr. Waldert und die beschlußfähige Anzahl von Abgeordneten.
Am Regierungstische: K. k. Statthalter Se. Excell. Dr. Alfred Freiherr von Kraus, k. k. Statthalterei-Rath Friedrich Kmoch und k. k. Statthalterei-Rath Ritter v. Kurzbeck.
Beginn der Sitzung um 11 Uhr 45 Minuten Vormittag.
Denní pořádek.
Pokračováni v druhém čtení řádu stavebního pro Prahu a předměstí (tisk 74. čís. 217. )
Tages Ordnung.
Fortsetzung der 2. Lesung der Bauordnung für Prag und Vororte. (Druck 75. Ldtg. Z. 217. )
Nejv. maršálek z. (Zvoní. )
Jest dostatečný počet poslanců shromážděn, zahajuji schůzi.
Das hohe Haus ist beschlußfähig, ich eröffne die Sitzung.
Jednací protoly 16. sezení ze dne 6.
října byly po předepsaný čas k nahlédnutí vyloženy. Činím dotaz, zdali někdo k těmto protokolům činí připomenutí.
Die Geschäftsprotokolle der 16. Sitzung vom 6. Oktober waren durch die vorgeschriebene Zeit zur Einsicht aufgelegen.
Ich stelle die Anfrage, ob Jemand gegen deren Inhalt etwas einzuwenden hat.
Jelikož se žádná poznámka k těmto protokolům nečiní, prohlašuji je za schváleny.
Ich erkläre die Protokolle für agnoscirt.
Žádám, by bylo sděleno slav. sněmu, co z došlých spisů přiděleno bylo komisím.
Ich ersuche dem hohen Hause die Zuweisung aus dem Einlaufe mitzutheilen.
Sněm. sekr. Sládek:
Komisi pro záležitosti zemědělské byly přikázány:
č. 259. Zpráva výb. zemského o petici hospodářského spolku Novobydžovského, za podporu k vydržováni rolnické školy zimní v Novém Bydžově.
č. 260. Zpráva výboru zem. v příčině povolení zem. subvence pro hospodářskou školu v Kutné Hoře.
Der Landeskulturkommission werden gewiesen:
Z. 259. L. -A. -B. über die Petition des landw. Vereines in Neubydžow um Gewährung einer Landessubvention zur Erhaltung der landw. Winterschule in Neubydžow.
Z. 260. L. -A. -B. betreffs der Gewährung einer Landessubvention an die Ackerbauschule in Kuttenberg.
Oberstlandmarschall: Ich ersuche die im Drucke vertheilten Gegenstände dem hohen Hause mitzutheilen.
Žádám, aby bylo sděleno slav. sněmu, jaké spisy byly tiskem rozdány.
Sněm. sekr. Sládek: V tisku byly rozdány:
č. 254. Zpráva komise zdravotní o výsledku porad enkety,, zřízené k uvážení prostředků proti vzrůstání výloh léčebných z fondu zemského zapravovaných.
č. 257. Zpráva zemského výboru o petici magistrátu v Liberci za. vymožení zem. zákona v příčině postoupení budovy realních škol č. p. 264 - I. v Liberci do vlastnictví státu.
Im Drucke wurden vertheilt:
Z. 264 Bericht der Sanitäts-Kommission über das Ergebniß der Enquete Berathung, betreffend Maßregeln gegen das Anwachsen der aus dem Landesfonde zu bestreitenden Krankenverpflegskosten.
Z. 257. L. -A. -B. über die Petition des Magistrates in Reichenberg um Erwirkung eines Landesgesetzes, betreffend die Abtretung des Realschulgebäudes Nr. 264-I. in Reichenberg in das Eigenthum des Staates.
Nejv. maršálek zem.: Žádám, by byly slav. sněmu sděleny došlé petice.
Ersuche den Einlauf der Petitionen dem hohen Hause mitzutheilen.
č. 764. Poslanec pan dr. Zátka s pet. českého politického spolku v Budějovicích v příčině změny volebního řádu pro obce.
č. 765. Poslanec pan Jan Černý s pet. kuratoria sirotčince v Turnově za odepsání zemských přirážek.
č. 766. Poslanec p. Zeithammer s pet. okresního zastupitelství na král. Vinohradech za subvenci a za půjčku na stavbu silnic.
č. 767. Poslanec pan Hevera s petici hospod. spolku pro okolí Hradce Králové v příčině souhlasu s pet. hospodář. spolku pro okres Mělnický v záležitosti krise cukrovarnické.
č. 768. Poslanec pan Hevera s petici hospod. spolku pro okolí Hradce Králové v příčině souhlasu s pet. hospod. spolku v Slaném. V tomtéž směru.
č. 769. Poslanec pan Hevera s petici hospod. spolku pro okolí Hradce Králové v příčině Krise cukrovarnické.
č. 770. Poslanec pan Hevera s petici hospodářského spolku pro okolí Hradce Králové za změnu zákona o hosp. okres. záložnách.
Z. 771. Abg. Herr Böns mit Petition der Kath- Hauptvogel, Lehrerswitwe in Pömmerle um Gewährung einer Unterstützung.
č. 772. Poslanec pan dr. Žák s petici obecního zastupitelstva v Holicích za vydání zákona, aby do škol přijímány byly jenom děti znalé jazyka vyučovacího.
č. 773. Posl. pan Zeithammer s petici obecního zastupitelstva v Král. Vinohradech za vydáni zákona, aby do škol přijímány byly jenom děti znalé jazyka vyučovacího.
č. 774. Posl. pan Zeithammer s petici
místního odboru Ústřední matice školské pro okres Karlínský, v téže záležitosti.
č. 775. Poslanec pan Tonner s petici zastupitelstva obce města Mšena v téže záležitosti.
Z. 766. Abgeordneter H. Stöhr mit Petition des Ortsschulrathes in Ladowitz um Versetzung der dortig. Schule in eine höhere Lehrergehaltsklasse.
č. 777. Poslanec pan Adámek s petici místní školní rady v Kozarovicích za vřadění tamní školy do vyšší třídy platu učitelského.
Z. 778. Abg. H. Alex. Richter mit Pet. des deutschen pädagogischen Vereines in Prag um materielle Besserstellung des Lehrerstandes.
č. 779. Poslanec pan dr. Porák s pet města Vltavo-Týna v příčině ulevení břemen poplatníkův.
č. 780. Poslanec pan prof. Duchek s pet. rady města Přestic za změnu předpisu o vybírání c k. daní.
Nejv. maršálek zemský. Přikáži tyto petice těm kterým komisím.
Ich werde diese Petitionen den betreffenden Kommissionen zuweisen.
Přejdeme k dennímu pořádku.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Jediný předmět denního pořádku jest pokračování v druhém čtení řádu stavebního pro Prahu a předměstí.
Der einzige Gegenstand der Tagesordnung ist die Fortsetzung der 2. Lesung der Bauordnung für Prag und Vororte.
Dospěli jsme při předešlé schůzi až k ukončení třetí částky.
Wir sind in der vorigen Sitzung bis zur Beendigung des dritten Abschnittes gelangt.
Dávám slovo p. zpravodaji.
Referent Abg. Hlávka:
IV. Abschnitt.
Von den auf den Bau selbst Bezug nehmenden Vorschriften.
§ 43.
Bei allen Neu=, Zu= und Umbauten, deren Herstellung eine einheitliche Leitung der Mauer=, Stein=, Holz= und Eisenkonstruktions= arbeiten erfordert, ist die Baubehörde berechtigt, den Bauherrn zu verhalten, eine zur Ausführung von Hochbauten gesetzlich berechtigte Person der Baubehörde zur Anzeige zu bringen.
§. 44.
Die den Bau führende Person bezüglich der Bauführer trägt die volle Verantwortung für die solide fachmännische Ausführung des ihm übertragenen Baues, für die Verwendung Vollkommen qualitätsmäßiger Baumaterialien, so wie für die persönliche Sicherheit der bei der Ausführung dieses Baues beschäftigten Personen.
Hiedurch wird aber die Verantwortung dieser und anderer Personen, so weit dieselben ein Verschulden trifft, nicht ausgeschlossen.
Sněm. akt. B a r e t t a:
Částka IV.
O nařízeních, jež se vztahují ku stavbě samé.
§. 43.
Při všech stavbách nových, přístavbách a přestavbách, k jichž provedení potřebí jest jednotného řízení prací, spojených s konstrukcí zdiva a s konstrukcemi z kamene, dřeva a ze železa, má úřad stavební právo, stavebníka přidržeti k tomu, aby ustanovil osobu k provádění pozemních staveb po zákoně oprávněnou i aby každou změnu v osobě stavbuvedoucího úřadu stavebnímu oznámil.
§. 44.
Osoba stavbu vedoucí má plnou odpovědnost z toho, aby stavba jí svěřená byla spůsobem řemeslně důkladným provedena, i aby se užilo staviva jakosti bezúhonné; rovněž odpovídá též z osobní bez-
pečnosti těch, kdož při provádění práce jsou zaměstnám.
Tím však není vyloučena odpovědnost osob posléze řečených i jiných, pokud by v té příčině něčím provinily.
Oberstlandmarschall: Zu diesem Paragraph liegt ein Minoritätsvotum vor, welches sich gedruckt in den Händen der Herren befindet.
K tomuto článku bylo padáno votum minority, které se nachází tištěné v rukou pánů.
Hlásili se dále ke slovu někteří poslanci k tomuto článku.
Es haben sich außer dem Minoritätsberichterstatter zu diesem Paragraph zum Worte gemeldet die Herren: Bohatý, Tilscher, Deym, Weidenhofer.
Ich ertheile zunächst dem Berichterstatter der Minorität das Wort.
Berichterst. der Minorität Sigmund: Hoher Landtag! Die Minorität der Bau-
ordnungskommission hat die Ehre folgenden
Antrag zu stellen:
Hoher Landtag Wolle nachstehende Fassung der §§. 43 und 44 genehmigen.
§. 43.
Die Bauherren dürfen sich bei ihren Bauten nur hiezu gesetzlich berechtigter Personen als Bauführer bedienen und haben jede Aenderung in der Wahl des Bauführers der Baubehörde anzuzeigen.
§. 44.
Der Bauführer trägt die volle Verantwortung für die Verwendung von vollkommen qualitätsmäßigen Baumaterialien, sowie für die solide fachmännische Ausführung des Baues.
Hiedurch wird aber die Verantwortung anderer an der Bauausführung betheiligten Personen, soweit dieselben ein Verschulden trifft, nicht ausgeschlossen.
Die Fassung des Minoritätsvotums ist
ihrem Wortlaute nach identisch mit der Fassung der diesbezüglichen Paragraphe der Wiener Bauordnung und konform mit den diesbezüglichen Ausführungen der alten Bauordnung vom I. 1864.
Die Fassung der Minorität führt imperativ einen gesetzlich berechtigten Bauführer ein. Die Majorität hingegen führt einen gesetzlich berechtigten Bauführer blos fakultativ ein und dann noch unter gewissen Kautelen und zwar:
l. Nur bei Neu-, Zu- und Umbauten, deren
Herstellung eine einheitliche Leitung der Mauer-, Stein-, Holz- und Häuserkonstruktionsarbeiten erfordert und dann in dem Sinne, daß die Baubehörde lediglich berechtigt ist, unter diesen Umständen den Bauherrn zu verhalten, eine zur Ausführung gesetzlich berechtigte Persönlichkeit als Bauführer zu bestellen. Daraus folgt, daß unter Umständen der Bauherr auch eine Persönlichkeit für zulässig findet, die den Bau zu leiten hat, die bloß geringer qualifizirt ist, oder auch selbst die gar nicht qualifizirt ist. (Richtig, links. ) Bereits im Jahre 1882 wurde von der Bauordnungskommission diejenige Fassung beliebt, wie sie jetzt eben die Minorität der heurigen Bauordnungskommission vorschlägt, und damals ist diese Fassung einheitlich beliebt worden; es ist kein Minoritätsvotum aufgestellt worden und sie war auch nach dem Geschmacke der damaligen Minorität.
Auch während der Verhandlungen, die im vorigen Jahre über die Bauordnung gepflogen worden sind, und während der Verhandlungen, welche heuer im Anfange über die Bauordnung gepflogen worden find, war die Fassung dieses paragraphes, wie ihn die Minorität vorschlug, ganz genau nach dem Geschmacke sowohl der Majorität als der Minorität. Und erst in späterer Zeit wurden die beiden Paragraphe 43 und 44 reassumirt und es hat eines äußeren Anstoßes bedurft, um die gegenwärtige Fassung der Majorität zu Stande zu bringen. Warum dieses geschehen ist, wird vielleicht nach mir ein anderer der Herren Redner ausführen.
In dem Motivenberichte stehen folgende einleitende Worte, es sei mir gestattet dieselben zu verlesen:
Die intensive Entwickelung des öffentlichen Verkehrs im Allgemeinen und des städtischen Lebens im Besonderen, welche Sich in den letzten
Dezennien Bahn gebrochen, hatte zur Folge, daß parallel damit auch wesentlich erhöhte Anforderungen in Rücksicht auf die Leichtigkeit und Sicherheit dieses Verkehrs und auf die Zweckmäßigkeit und den Umfang der Sanitären Einrichtungen sowohl der Wohnstätten im Allgemeinen als des Wohn- und Werk-Hauses im Besonderen zur Geltung gelangten und endlich allgemein als unabweisbare Bedürfnisse anerkannt worden Sind.
Weiters heißt es:
Der baulichen Thätigkeit sind hiedurch neue Aufgaben erwachsen, die früher gar nie oder nur in sehr untergeordneter Weife an sie herangetreten find.
Nun ist hier mit Recht gesagt werden, dass in der jüngsten Zeit, in den letzten Dezenien erhöhte Anforderungen in dieser Richtung zu stellen Sind, und dass ganz neue Aufgaben zu lösen find, und es muthet daher einen feltsam an, wenn in den § 43 und 44 abgehend Von der ursprünglichen Form, welche die Bauordnung v. J. 1864 beliebt hatte, trotz den hohen Anforderungen rücksichtlich des Verkehres und trotz den neuen Aufgaben, welche an uns herantreten, muss man nichtsdestoweniger folgern, es sei auch möglich, dass auch ein unberechtigter Bauführer zugelassen werde, - dass von der imperativen Bestimmung, der Bauherr müsse sich eines gesetzlich berechtigten Bauführers bedienen, Umgang genommen wurde.
Die Vorlage prävaliirt eigentlich das Terain des Gewerbegesetzes u. z. des Abschnittes V., Welcher über Regelung der Baugewerbe handelt, indem sie gleich im Anfange sagt: "Bei allen Neu- Zu- und Umbauten, deren Herstellung eine einheitliche Leitung der Maurer-, Stein-, Holz und Eisenkonstruktionsarbeiten erfordert. "
Da gehört eigentlich diese Klassifikation dem Terain des Gewerbegesetzes an.
In dem Minoritätsgutachten oder in dem Minoritätsantrage heißt es einfach: "die Bauherren dürfen sich bei ihren Bauten nur hiezu gesetzlich berechtigter Personen als Bauführer bedienen. "
Ich will davon absehen, ich will nur vor-
läufig hervorheben, dass eine Bauordnung ja nicht nur die Regulative für diejenigen ist, welche den Bauausführer und die Bauleitung haben, sondern auch für den Bauherren und nun jagt die Kommission: die Baubehörde ist lediglich berechtigt den Bauherrn zu verhalten sich einer gesetzlich berechtigten Person zu bedielten. Daraus folgt, dass ja auch der Bauherr sich einer ungesetzlich berechtigten Person, welche gar nicht berechtigt ist, der überhaupt die Qualifikation zur Ausführung mangelt, sich bedienen könne, (Ganz richtig!) und unter diesen Umständen ist es sonderbar, wenn es wieder im § 44 heißt: "Die den Bau führende Person. "
Es muß doch unter allen Umständen eine bauführende Person existiren, also eine Person Welche bezüglich der Bauführung die volle Verantwortlichkeit für die solide fachmännische Ausführung des ihr übertragenen Baues nicht nur Sondern auch für die persönliche Sicherheit der bei der Ausführung dieses Baues beschäftigten Personen trägt.
Nun, meine Herren, ist es wirklich eigenthümlich, dass im § 43 blos gesagt wird die Baubehörde ist berechtigt einen solchen Bauführer dem Bauherrn aufzuoktrojiren. Sie braucht es aber nicht zu thun. Daraus folgt, dass sich der Bauherr, wenn ex will, falls die Baubehörde es unterläßt, ihm das aufzutragen berechtigt ist, sich auch einer gesetzlich unberechtigten Person oder einer für die Bauführung nicht qualificirten Person zu bedienen. Nichts destoweniger aber verlangt § 44, dass diese selbe gesetzlich nicht berechtigte oder vielleicht gor nicht qualificirte Persönlichkeit dennoch die Volle Verantwortung für die solide fachmännische Ausführung des Baues zu tragen habe.
Wie kann eine Persönlichkeit, die nicht qualifizirt ist, die nicht berechtigt ist, die Verantwortung von der Behörde übertragen erhalten für eine solide fachmänische Bauführung. Weiters kann man ja von einem Solchen Manne, der vielleicht ein zu Grunde gegangener Maler oder Lackierer ist, der gar nicht eimal Mauerer oder Mauerermeister zu sein braucht, muß man nach den Konfequenzen des §. 44. auch verlangen, daß er für die persönliche Sicherheit der beim Baue beschäftigten Personen auszukommen habe ? Das muß doch auch ein tüchtiger Techniker, oder wenigstens ein Baupolier sein, es muß ihm eine Solche Qualifikation
Paragraphe von einem Sachverständigen die Rede, und ich muß annehmen, daß diese und im § 121 zum Schluße des vorliegenden Entwurfes aufgetauchte Sachverständige diejenige Person sei, welche gesetzlich zur Ausführung von Hochbauten berechtigt ist; diese Person kann aber nun kraft eines Rechtes, aber nicht kraft einer Pflicht der Behörde dem Bauherrn aufoctroirt werden.
Ferner muß gefolgert werden, daß in jenen Fällen, wo eine einheitliche Leitung nicht möglich ist, oder wo auf eine einheitliche Leitung nicht erkannt wird, auch nicht berechtigten Individuen zur Ausführung des Baues herangezogen Werden können. (Rufe: ganz richtig! links. )
Es scheint mir auch nicht gut anzugehen, in einem Landesgesetze präcisiren zu wollen, Wann und in Welchen Fällen eine Gewerbeausübung stattzufinden habe; wenn im § 43 thatsächlich von bestimmten Voraussetzungen, von der Ausübung der baugewerblichen Thätigkeit, von einer einheitlichen Leitung des Baues die Rede ist, wenn die Berechtigung nach dem noch in Kraft stehenden § 29. der Gewerbeordnung vom Jahre 1859 ausschließlich dem Bauführer zukommt, so ist dies nichts anderes, als die Umschreibung einer gewerblichen Ausübung, wozu meines Erachtens ein Landesgesetz nicht kompetent ist. Und ich glaube, auch dm Maurern, denen dieser Paragraph auf den Leib geschrieben ist, dürften sie, meine Herren, mit dieser Fassung nicht entsprochen haben. (Rufe links: Ja wohl. )
Ich suche vergebens nach einer Analogie in den übrigen Bauordnungen des Staates und insbesondere der Hauptstädte und finde nur, daß überall der Bauherr gesetzlich verpflichtet ist, eines gesetzlich berechtigten Bauführers sich zu bedienen und nirgends die Behörde zu dieser Verpflichtung herangezogen wurde. Aber nicht allein Von den entwickelten Gesichtspunkten aus, scheint mir diese Fassung des § 43 im höchsten Grade bedenklich, sondern es liegen im Zusammenhalte mit verschiedenen anderen Paragr. in dem vorliegenden Entwurfe viele Inkonsequenzen, Widersprüche und Unverständlichkeiten vor. Ich will nur auf Eines aufmerksam machen.
Im § 31. müssen die Baupläne von dem gesetzlich berechtigten Bauführer unterfertigt sein; nach § 32 ist der Kommission stets der
Bauführer und zwar der gesetzlich berechtigte Bauführer beizuziehen.
Der Bauführer muß sonach schon vorhanden sein, bevor die Behörde in die Lage kommt, zu entscheiden, ob in dem gegebenen Falle eire einheitliche Leitung nothwendig ist, oder nicht, oder aber man müßte den § 43 in der Weise auffassen, daß es einen Bauführer des Banherrn und einen zweiten der Baubehörde gibt, welche den ersteren überwacht, das kamt aber unmöglich in den Intentionen des Herrn Referenten und der geehrten Kommissionsmajorität gelegen sein.
Klar und deutlich aber geht aus einem Vergleich zwischen den einzelnen Paragraphen hervor, daß diese Paragr ganz ohne Zusammenhang mit den übrigen und erst nachträglich hineingeflickt find.
Der Antrag der Minorität dagegen hat die Fassung aller früheren Kommissionsvorschläge, entspricht vollkommen der Praxis und ist auch die nothwendige Konsequenz der §§ 31 und 32, nach welchen der Bauherr obligatorisch verpflichtet ist, sich einer gesetzlich berechtigten, sachverständigen Person zur Führung des Baues zu bedienen, ohne erst eine Entscheidung der Behörde abwarten zu müssen.
Uiber den Begriff Bauführer herrscht in der ganzen Vorlage eine ganz merkwürdige Auffassung.
Zu § 31 heißt er "der gesetzlich berechtigte Bauführer".
Im § 42 heißt er "Bauführer" schlankweg, im § 43 heißt der Bauführer, "die zur einheitlichen Leitung der Maurer=, Stein=, Holz= und Eisenkonstruktiosarbeiten, sowie die zur Ausführung von Fachbauten berechtigte Person"; im § 121 ist er entweder die "schuldtragende Person" oder "der Sachverständige" oder vielleicht beides zugleich.
Eine bestimmte Terminologie wäre wohl Schott aus gesetzlich=technischen Gründen hier sehr am Platze. Man müßte wohl vergehlich nach stichhältigen Argumenten für die Abänderung des § 43 gegen die früheren Entwürfe und gegen den Minoritätsantrag fragen, wenn nicht die Resolution auf Seite 15 ein helleres Streiflicht auf die Tendenz und auf die Mo-
tive dieser ganz ungerechtfertigen Eliminirung werfen würde,
Diese Resolution fordert die hohe Regierung auf, die berechtigten Baugewerbe zu Schützen, die praktische Vorbildung durch kein Schulzeugnis ersetzen zu lassen u. s. w.
Jeder Kenner der gegenwärtig herrschenden Bewegung und des Kampfes zwischen den concenssionirte Baugewerbetreibenden einerseits und den wissenschaftlich und praktisch gebildeten Bautechnikern, anderseits wird in dieser Resolution die Entscheidung des h. Verwaltungsgerichtshofes vom 6. Mai 1881 und dessen Provokateure und den Antrag des Grafen Miröschowsky in der Commission für die Schaffung eines Gesetzes zur Regelung der Baugewerbe wieder erkennen, den Antrag des Grafen Miröschowsky, der den absolvirten Technikern großmüthig gestattet Maurer=, Zimmermanns= und Steinmetzlehrlinge zu werden, und zwar in ganz gesonderten Zeitläuften sich nach Absolvierung der Studien noch etwa neun Jahre der praktischen Erlernung dieser drei Gewerbe hinzugeben, damit sie so weit kommen, wie heute zu Tage der Baumeister ist.
Ich kann mich über diese, außerhalb der Kompetenz des hohen Landtages liegende gewerbliche Frage hier nicht aussprechen, so nahe is mir auch liegen würde.
Ich möchte aber nur Eines bemerken, meine Herren, das im Interesse der Entwickelung und des Fortschrittes des Hochbauwesens ist. Es wird demselben ein schlechter Dienst erwiesen, wenn immer und bei jeder Gelegenheit der Empirismus über das exakte Wissen gesetzt wird. (Bravo!)
Und das Schlagwort "Praxis" wird furchtbar misbraucht, dem es könnte manchmal an dessen Stelle gesetzt werden "Gehaltlosigkeit an jedem positiven Wissen" und eine gewisse "Verminderung des Geschmackes. " (Bravo rechts!) Wohin diese Strömung führt, meine Herren, das wird wohl ein jeder Einsichtige erkennen.
Diese Strömung führt nach rückwärts, und aus Ersparungsrücksichten wird es sich dann empfehlen, die technisch-akademischen Hochschulen zu sperren, und zwar um so mehr, als man ja auch die höheren Gewerbeschulen ganz besonders schädigt, welche sich auch die höhere Ausbildung des Individuums zum Ziele gesetzt
haben und somit auf Empirismus hinarbeiten könnten.
Stimmen Sie, meine Herren, für den §. 43. der Majorität. Sie Werden, Kraft der diesem Paragraph innewohnenden Tendenz, auch ihre eigene technische Intelligenz niederstimmen helfen (Bravo rechts! und, meine Herren, Sie werden mir diese kleine Schadenfreude gewiss nicht verübeln.
Ich kann nicht unterlassen, dem hohen Landtage noch einmal die Anträge der Minorität zu empfehlen. Diese Anträge sind einer jeden politischen, einer jeden Parteifärbung bar, und sind gleich lautend mit den Bestimmungen der Wiener Bauordnung, der früheren Bauordnung, aller anderen Bauordnungen des Landes und somit gewiß berechtigt, zum Beschluße erhoben zu werden.
Ich empfehle Ihnen nochmals die Anträge der Minorität (Bravo! Bravo! links. )
Nejvyšší maršálek zemský. Přichází nyní k slovu pan poslanec professor Tilšer. Dávám jemu slovu.
Poslanec professor T i l š e r: Slavný sněme! Přihlásil jsem se k slovu, abych proti návrhu komise hájil návrh menšiny. Tím jsem snad nabyl práva, abych panu řečníku přede mnou můj názor několika slovy vyjádřil o tom, jak on většinu pro svůj návrh hodlá získati.
Pan řečník přede mnou velectěný pan poslanec Bohatý pravil, že nedoufá, že majorita návrh menšiny přijme. Rád bych, pánové, věděl, odkud on pro tento případ takové přesvědčení nabyl, třeba by tu menšina komise zastupovala politickou stranu v této slavné sněmovně.
Což dospěli jsme již snad tak daleko, abychom při otázkách, které nejsou ani národními ani politickými, nýbrž které se týkají rozvoje královského města Prahy, na základě nového stavebního řádu abychom i v těchto otázkách zaujali stanovisko takové, jaké bohužel na oné (levé) straně bylo často zaujato v této sněmovně již před léty. když se jednalo o návrzích naších ? Jest známo, pánové, že poslanec této sněmovny v létech šedesátých professor Brinz, když se jednalo o hlasování o
nějakém návrhu, se tázal, kdo ten návrh učinil ?
A když se mu řeklo: Někdo na druhé straně. "Pak budu hlasovati proti tomuto návrhu. " Pánové, podle takového důvodu, podlé kterého se snad řídili mnozi členové této slavné sněmovny na straně druhé, alespoň já se nikdy neřídil a říditi nebudu a myslím, že když se jedná o to, aby se pro nějaký skutečně odůvodněný návrh menšiny získaly hlasy strany druhé, aby se taková doměnka (Celakovský, urážka) nechci to nazvati urážkou, aby se taková doměnka že strana druhá zajisté pro ten návrh ziskati nadá, této straně nevrhala v tvář. (Výborně).
A nyní přejdu k věci samé. Již bylo od p. navrhovatele a obhájce menšiny velectěného posl. Sigmunda vytknuto, Že návrh menšiny jest úplně souhlasný s tím co, v starém stavebním řádu i Vídeňském jest obsaženo, jakož i s návrhem, který byl učiněn komisí v roce 1882. když se stavební řád dostal do této slavné sněmovny.
Vidím se nucena k této věci se vrátiti, poněvadž já tenkrát také měl čest náležeti této komisi a se súčástniti jednání rozsáhlých o tomto veledůležitém článku. Súčastnili se tehdy také někteří členové nynější majority, členy komisse stavební a nebylo mezi tou a touto stranou v této záležitosti žádného rozdílného názoru.
Dovolím si onen článek čísti ze zprávy komise pro poradu o stavebním řádu, která byla slavnému sněmu podána v roce 1882.
Znít dotyčný článek (42) takto;
(Čte). Stavebníci při stavbách svých užívejtež jakožto osob stavby vedoucích takových osob, které k tomu dle platných zákonů právo mají a oznamtež každou změnu v osobě stavby v edoucích úřadu stavebnímu u
To jest tedy doslovný návrh tehdejší celé komise, úplně souhlasný s nynějším návrhem menšiny.
Pro mne, který jsem náležel oné ko-
misi nastala při čteni návrhu nynější většiny otázka, co asi bylo příčinou k změně onoho článku, neboť z toho že jsem tenkrát v komisi pro ten náhled horlil, nenásledovalo by ještě, že bych i dnes po dvou letech při tom návrhu musel setrvati, když by se ukázalo, že buď zrně ny podstatné, v tomto řádu samém aneb snad v jiných zákonech aneb jiné okolnosti přiměly komisi k tomu, aby ona onen skoro ve všech stavebních řádech se vyskytující článek změnila.
Tu jsem pak ovšem především přihlížel k tomu, zdali v návrhu celého stavebního řádu takové změny se staly, které by nutně vyžadovaly změnu § 43. a sice v tom smyslu, v jakém slavná většina to učinila.
Zkoumal jsem z té příčiny ustanovení v předešlých článcích i následujících a učinil jsem to s onou vroucností, již mně ukládá úcta, kterou chovám zejména k velectěnému zpravodaji panu posl. Hlávkovi, poněvadž jsem při prvním čtení v čl. 43. ani nemohl pochopiti, kterak ustanovení tohoto článku, jímž organická souvislost celého zákona patrně jest přerušena, mohlo co do stránky logické ujíti bystrozraku našeho velectěného pana zpravodaje. Bylo již poukazováno k některým nedůslednostem a protivám, ze změny původním vyšlým.
Pánové, v čl. 43. praví se, že při všech stavbách, nových přístavbách a přestavbách, k jichž provádění potřebí jest jednotného řízení prací spojených s konstrukcí zdiva a s konstrukcemi z kamene, dřeva a ze železa, má úřad stavební právo stavebníka přidržeti k tomu, aby ustanovil si osobu k provádění pozemních staveb po zákonu oprávněnou. " Když však hledíme k paragrafům dřívějším, shledáme, že se tu obšírně mluví o stavbách nových, přístavbách a přestavbách, jakož i o konstrukcích při všech stavbách vůbec možných, předpokládá se tu tedy, že jsou konstrukce z kamene, dřeva a železa, kombinací rozličných, a tu se vzhledem ku všem těm stavbám žádá, aby ten, kdo takové stavby chce podniknouti, k úřadu se obrátil, aby mu bylo dáno povolení a při tom se ukládá žadateli, aby plány předložené byly podepsány především
stavbyvedoucím, zhotovitelem plánu a stavebníkem. Nad to se pak v § 31. veliká váha, a to vším právem klade na to, že stavbyvedoucí má hlavní odpovědnost při provedení stavby, jak blíže v dalších článcích je vyznačena. Táži se nyní, když pro všechny nové stavby, přístavby a přestavby zákon žádá, aby stavbyvedoucí byl podepsán, tedy jakožto zodpovědný pro budoucí stavbu při žádosti za její povolení představuje pro všechny případy, v kterých se stavba má úřadem povoliti, bez výminky; jakou logikou se přijde k tomu, aby, když se ta stavba má skutečně začíti, teprv nabyl jen úřad právo, když už má k tomu povinnost, přidržeti stavebníka k tomu, aby stavebník pouze v některých případech si vzal osobu ku řízení stavby oprávněnou, k podobným nedůslednostem se přichází, když se hledí k tomu, co v dalších článcích tohoto řádu následuje, n. př. ten stavbyvedoucí má stavbu, než se začne pracovati, ohlásiti.
Úřad má povinnost, aby bděl nad tím, aby neprováděla se stavba osobou, která není oprávněna, aneb jak p. navrhovatel menšiny při § 116. snad navrhne, aby se stavba prováděla osobou, která k provádění tomu je oprávněna.
Hledíme-li tedy k logické, organické souvislosti jednotlivých článků v zákoně, pak nemůžeme jinak než čl. 43. podle návrhu menšiny přijati. Všechny námitky, které by snad mohly činiti o vymezení odboru činnosti jednotlivým živnostem stavitelským, nenáležejí do řádu stavebního, to, jak již bylo vytčeno, náleží do řádu živnostenského.
Mameť různé druhy škol pro živnosti stavební, jako školy pokračovací, školy pro mistry, dílovedoucí, školy průmyslové pro stavitele a vysokou školu technickou pro nejvyšší vzdělání v stavitelství a v architektuře. Myslím, že nebude nikoho mezí námi, kdo by chtěl, aby jeden druh těchto živnostníků byl zkracován druhým, myslím, že všichni jsme stejného náhledu, že práce musí býti dělána podlé požadavků doby, podlé úloh, které se těm kterým osobám ku provedení těchto úloh schopným klásti mohou.
A vzhledem k tomu bude povinností,
aby v řádu živnostenském obor činnosti tak vymezil, aby se všem těm jednotlivým způsobilým osobám přiměřený vykázal, aby nenastal boj sociální mezi těmi živnostníky, kde má pracovati jeden druhému do ruky ve prospěch všech. Ten mistr tesařský nebo ten zednický má spolu se stavitelem a s architektem působiti k jednomu celku. My nesmíme však mimo to zapomenouti, že se zde jedná o stavební řád král. hlav. města Prahy, které jíti vstříc, jako vzor rozvoje všech měst venkovských. A kdo chce spravedlivě souditi ten zajisté mně přizná, že nejsme zde jistě na onom stupni a při oné dokonalosti co se týče staveb našich soukromých, abychom si nepřáli, aby se stav tento zlepšil a tedy požadavky spíše zvyšovaly než snižovaly.
Co se týče následků, které by nutně vyniknouti musily, kdyby tento paragraf měl býti podle návrhu komise přijat, o těch nebudu šířiti slov.
Jednoho se však ještě dotknouti musím. Pánové zajisté je důležito, že kdo stavbu převezme, aby nejen byl podlé zákona nazván zodpovědným, nýbrž aby ten kdo tu zodpovědnost převezme také skutečně zodpovědný po případě se státi mohl.
Což když by v případě, kdy úřad svého práva by neužil, někdo přišel k stavebníku, kdo snad ani není způsobilým ku stavbě příslušné stavebníku, a tomuto navrhoval, že mu provede stavbu velmi dobrou, a zklame ho ve všem, sám nemá oněch prostředků, aby následky oné zodpovědnosti na se vzal, zejména kde se v první řadě jedná o ochranu životů lidských.
Mějme při tomto článku na mysli, že se nejedná o stavební řád nějaké horské vesnice, nýbrž že se jedná o stavební řád královského města Prahy, že se nám jedná o to, aby byl rozkvět tohoto slavného města pojištěn, uvažme zároveň tu ohromnou práci, kterou každý technik vzdělaný musí vykonat, než přijde k tomu, aby mohl stavby takové říditi, oceňme náležitě tuto práci, pak zajisté v uznání všech poměrů a okolností se přesvědčíme, že návrh menšiny třeba by vycházel z oné strany zasluhuje, aby jej přijala celá slavná
sněmovna. (Bravo! na levici) (výborně ve středu).
Oberstlandmarschall: Es kommt nurtmehr zum Worte der Abg. Graf Deym.
Abg. Graf Deym:
Es scheint mir allerdings auch die FasSung dieses Paragrafes nach dem Antrage der Majorität der Baubehörde einen großen Spielraum zu lassen und es schiene mir angezeigt wenn der Baubehörde durch eine gesetzliche Bestimmung Vorgeschrieben werde, den Bauherren zur Bestellung einer gesetzlich berechtigten Persoit anzuhalten. Ich habe aber doch auch gewisse Bedenken gegen den Minoritätsatttrag und ich erlaube mir deshalb eine besondere Fassung für den §. 43 zu beantragen.
Ich würde beantragen, daß der §. 43 lauten sollte:
Bei aßen Neu- zu und Umbauten, deren Herstellung eine einheitliche Leitung der Maurer- Stein- Holz und Eisenkonstruktion-Arbeiren erfordert, hat die Baubehörde den Bauherrn zu Verhalten eine zur Ausführung Von Hochbauten gesetzlich berechtigte Person als Bauführer zu bestellen und in allen übrigen Fällen die Ausführung dieser Arbeiten nur an die hiezu gesetzlich berechtigten Personen zu übertragen.
Jede Aenderung in der Wahl dieser Person ist der Baubehörde zur Kenntniß zu bringen.
Ich empfehle diesen Antrag dem hohen Hanse zur Annahme.
Oberstlandmarschatt: Ich werde die Unterstützungsfrage Stellen. Der Antrag lautet:
Bei allen Neu- Zu und Umbauten, deren Herstellung eine einheitliche Leitung der Maurer- Stein- Holz- und EiseukonstruktioitsArbeiten ersordert, hat die Baubehörde den Bauherrn zu verhalten, eine zur Ausführung von Hochbauten gesetzlich berechtigte Person als Bauführer zu bestellen und in allen übrigen Fällen die Ausführung dieser Arbeiten nur an die hiezu gesetzlich berechtigten Personen zu übertragen.
Jede Aenderung in der Wahl dieser Personen ist der Baubehörde zur Kenntniß zu bringen.
Návrh zní: čl. 43 má zníti následovně: "Při všech stavbách nových, přístavbách a přestavbách, k jichž provedení potřebí jest jednotného řízení prácí spojených s konstrukcí zdiva, z kamene, dříví a ze železa, má úřad stavební uložiti stavebníkovi, by k vedení stavby ustanovil osobu k provádění pozemních staveb po zákoně oprávněnou, aby ve všech případech ostatních odevzdal tyto práce jen osobám k provedení tomu po zákoně oprávněným. Každá změna těchto ustanovených osob budiž úřadu stavebnímu oznámena. Učiním dotaz na podporu.
Ich Werde die Unterstützuttgsfrage stellen.
Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, Welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.
Der Antrag ist hinreichend unterstützt.
Návrh jest dostatečně podporován.
Nyní se dostává ke slova pan poslanec "Weidenhoffer, dávám jemu slovo.
Posl. pan "Weidenhoffer. Slavný sněme !
Již při poradě v komisi přišli jsme k tomu přesvědčení, že článek 43. chová v sobě otázku principielní a sice má principielní otázku velmi důležitou. Jedná se zde totiž o upravení práv, kterých požívati mají t. zv. zkoušení stavitelé a která přináležeti mají koncesionováným mistrům stavitelským, zednickým a kamenickým dle § 23. řádu živnostenského. Komise přišla k tomu přesvědčení, že by nebylo spravedlivo, ano, že by nebylo slušno, aby snad znění zákona bylo takové, které by chtělo zkracovati výživu neb existenci těchto koncessovaných mistrů zednických, tesařských neb kamenických. Ano že musí je spíše chrániti v právech dobytých, na stávajících zákonech se zakládajících. Abych vysvětlil poměr tento právní, chci si dovoliti uvésti zde dosavádní praxi, jak se stavby v městě Praze a ve vůkolí až dosud do poslední doby prováděly. Chce-li nějaký občan neb stavebník vystavěti dům
na tom či na onom čísle parcelním, tedy si nechá vyhotoviti plán od toho mistra stavitelského neb oprávněného mistra zednického a zadá tento plán k úřadu stavebnímu.
Tento na základě toho plánu ustanoví ohledací komisi a když, při této nenajdou se žádné vady a plán dobře prozkoumaný nepodává též příčiny k nějakým vadám, udělí se tomu stavebníku povolení ku provedení stavby.
Pánové! Tímto momentem nastává ta pravá otázka, kdo vlastně má tedy právo provésti tuto stavbu a tu myslím, že tato otázka záleží docela a jedině na vůli stavebníka samého, chceli stavebník stavbu tuto svěřiti jen jednotlivé osobě, která veškeré práce, jak zednické tak tesařské a kamenické, sama o sobě chce provésti, pak musí takový domácí pán se obrátiti na zkoušeného mistra stavitelského, poněvadž jen tomu přináleží právo soustřediti ve své osobě všecky tyto práce. Když ale, dejme tomu, ten domácí pán jest toho náhledu, že přijde laciněji ke stavbě, když svěří práce zednické koncessionovanému mistru zednickému, práce tesařské též takovému mistru tesařskému, také práce kamenické též mistru kamenickému, tu pak není potřebí, aby byl vázán na mistra stavitelského, který by snad na tyhle jednotlivé práce vedl dohled, a je řídil. Pak tyto práce povede každý ten koncessionovaný mistr pod svou vlastní odpovědnosti bez další dohlídky mistra stavitelského. Pánové, když tak tím spůsobem dům jest dokončen, pak jest to věc úřadu stavebního, aby na místě prohlédl, zdali celá stavba odpovídá schválenému plánu, a to v těch největších podrobnostech, je-li solidně a dobře provedena. Když neshledá žádných vad, dá povolení k obývání sta vení. Myslim pánové, to jest princip, kterého chceme snad všichni hájiti, nebo bylo by to smutné, kdybychom měli dát do zákona takové znění, které by snad vyloučilo při takových méně důležitých stavbách tyto koncesionované živnostníky, kterých jest zajisté veliký počet, jichž existence by zajisté byla závislá, že by pak byli odevzdáni na milost a nemilost svým konkurentům totiž mistrům stavitelským.
A tu pánové jsem prozkoumal §. 43.,
a jeho znění a uvážil jsem, jestli tento odpovídá tomuto principu, totiž jestli podává dostatečné ochrany těmto menším koncessionovaným živnostníkům a tu jsem shledal, že v tom znění není tomu tak; že nenalezá ochrany tento stav živnostnický nebo v tom všeobecném a volném znění toho zákona leží každý možný výklad, leží v tom ta vada, která se nechá rozluštiti na jakýkoliv spůsob, nebo je těžko to určiti ku příkladu při všech "stavbách nových, přístavbách a přestavbách", tedy v tom výrazu samotném již jest obsažena i ta nejmenší stavba. Kdybych ku př. chtěl stavěti pavlač, já ku př. postavím tu pavlač na sloupech kamenných a položím ku klenbě traversy železné, které pak zazdím, tu jest jednotná konstrukce železná, kamenická a zednická, která potřebuje jednotné vedení, a v tom ohledu i práce ta padá do oboru jen mistra zednického, ale nyní musil by býti vyloučen od takové stavby, poněvadž to vyžaduje jednotné vedení. Pánové, k jakým konsenquencím by to vedlo. Proto jsem si v tom ohledu dovolil podati formulovaný návrh, který by snad jasněji věc tu přivedl na jevo, a sice jsem použil k tomu návrhu menšiny s tou jedinou změnou, že jsem v tom vynechal slovo: "als Bauführer" a dal k tomu návrhu menšiny ještě svůj zvláštní přídavek k objasnění věci samé. Můj návrh by zněl tedy takhle: Stavebníci užívejtež k provedení svých staveb osob zákonně oprávněných a každou změnu v osobách oznamte ihned úřadu stavebnímu. Při stavbách obzvláště těžkých může stavební úřad od stavebníka žádati, aby se dohled na takové stavby buď částečně, buď celkem vykonal od oprávněného stavitele.