Das Resultat der im Vorstehenden angeführten Erwägungen war, daß die Kommission in ihrer Majorität beschlossen hat, als allgemeine für alle Personen unterschiedslos einzuführende Ersitzungsfrist des Heimatsrechtes die Aufenthaltsdauer von 8 Jahren zu empfehlen, als das Dupplum der vor der Einführung des jetzigen Heimatsgesetzes im Grunde des §. 39 ad 6 des Gemeindegesetzes vom J. 1859 diesbezüglich in Geltung gewesenen 4jährigen Zeitdauer.

ad 2. Es liegt auf der Hand, daß der während der gesetzlichen Frist fortgesetzte Aufenthalt besonders qualificirt sein, d. i. in sei-

počátku a v průběhu svém vyhověti jistým podmínkám, kteréž z části nezbytny jsou z příčin veřejného pořádku vůbec, z části pak mají obci býti na ochranu proti zaplavení živly práce se štítícími a veřejnému pořádku nebezpečnými, nebo proti vykořisťování lidmi, kteří spekulují na podporovací prostředky obce náhodou snad vydatnější.

Z toho stanoviska odporoučí se především předepsati tyto podmínky právoplatného počátku zákonné doby k vydržení práva domovského:

a) Kdo v obci samostatně se usazuje, musí míti právní způsobilosť k volnému nakládání svou osobou a svým jměním, tedy musí býti svéprávným.

b) nesmí mu překážeti žádná příčina zákonná pro kterou obec oprávněna jest zabrániti jemu usazení se. Takovéto právo zapovídací musí obci býti dáno pro případ, že cizinec neprokáže neb prokázati nemůže svou dosavadní příslušnost a možnost opatřiti sobě obydlí a úživu.

Za podmínku účinného dovršení zákonné lhůty odporoučí se pojmouti v zákon ustanovení, že vyloučeno jest nabytí práva domovského, třeba lhůta k němu potřebná dokonána, jestliže osoba, o niž jde, mezi tou dobou pro skutek nějaký odsouzena byla, pro který se volební právo v obci pozbývá (§. 3. vol. ř. pro obce), pro žebrotu nebo tuláctví byla trestána, aneb o veřejnou podporu chudinskou se ucházela.

Komise chová nezvratně přesvědčení, že toliko přijetím podmínek a obmezení tuto uvedených poskytnou se obci dostatečné záruky proti zaplavení živly obecně nebezpečnými a proti vykořisťování zchytralými vetřelci. Zároveň jest to spravedlivá kompensace zvýšeného finančního risika, které vzejde obci zavedením navrženého nového způsobu k nabytí práva domovského. I měla komise za to, že se z důvodů věcných a formalných odporučí, aby se v nový zákon domovský sám pojalo ustanovení, kterým se obci právo dává, odepříti pobyt osobám nepříslušným, jež žebrotou na obtíž se stávají dobročinnosti

neu Beginne und Fortgange besonderen Bedingungen entsprechen muß, welche zum Theil im Interesse der öffentlichen Orddnung überhaupt nothwendig sind, zum Theile insbesondere zum Schutze der Gemeinde dienen sollen gegen die Überflutung durch gemeingefährliche, arbeitsscheue Elemente oder gegen die Ausbeutung durch Personen, Welche auf die zufällig reichlicheren Unterstützungsmittel der Gemeinde spekuliren.

Als Bedingungen, von welchen der rechtswirksame Beginn des gesetzlichen Zeitlaufes abhängig zu machen ist, ergeben sich von diesem Gesichtspunkte ans folgende:

a)    der Aufenthaltnehmende (Anziehende) muß die rechtliche Fähigkeit haben über seine Person und sein Vermögen verfügen zu können, also eigenberechtigt sein.

b)  Es darf gegen denselben kein gesetzlicher Grund vorliegen, kraft dessen ihm die Gemeinde die Aufenthaltnahme versagen kann. Ein solches Ausschließungsrecht muß aber der Gemeinde für den Fall gewährt werden, wenn der Aufenthaltnehmende über seine bisherige Zuständigkeit sich nicht ausweisen kann oder will und die Möglichkeit Wohnung und Unterkommen sich zu verschaffen, nicht darzuthun vermag.

Als Bedingung der wirsamen Vollendung der gesetzlichen Aufenthaltsdauer empfiehlt es sich dringend eine Bestimmung in das Gesetz aufzunehmen, kraft deren der Erwerb des Heimatsrechtes trotz des Ablaufs der gesetzlich festgestellten Anzahl von Jahren bei solchen Personen ausgeschlossen ist, welche während dieser Zeit wegen Handlungen verurtheilt wurden, welche den Verlust des Wahlrechtes in der Gemeinde zur Folge haben (§. 3 der Gem. Wahlordnung für das Königreich Böhmen), wegen Bettelns oder Landstreicherei bestraft wurden, oder die öffentliche Armenpflege in Anspruch genommen haben.

Die Kommission hegt die feste Ueberzengung, daß nur durch Annahme dieser und der zuvor sub b) angeführten Bedingungen und Einschränkungen der Gemeinde genügende Kautelen gegen die Gefahr der Ueberflutung durch gemeingefährliche und Ausbeutung durch pfiffig spekulirende Eindringlinge gewährt sind. Es ist dies zugleich eine billige Kompensation für das größere finanzielle Risiko, welches der Gemeinde aus der Einführung des hier in Vorschlag gebrachten neuen Erwerbstitels des Heimatsrechtes erwächst. ES erschien daher auch der Kommission aus formellen und sachlichen Gründen empfehlenswerth, daß in dem neuen Heimatsgesetze selbst die Bestimmung Platz fände, kraft welcher der Gemeinde das Recht

veřejné nebo tuláctvím ohrožují pořádek veřejný.

ad 3. Stanoví-li se, že osoby svéprávné nabývají domovského práva nepřetržitým pobytem určitý čas trvajícím, tedy by se pro první pohled zdálo býti důsledkem toho pravidlo, že se domovské právo pozbývá nepřetržitou nepřítomností po čas rovný zákonné lhůtě vyměřené pro nabytí příslušnosti. Tato zásada přijata jest výslovně v německém zákoně říšském a podporním bydlišti ze 6. června 1870.

Avšak z důvodů prospěšnosti dosti závažných nelze se přimlouvati za přijetí ustanovení podobného. Z povahy věci vysvítá, že by takto vzniklo značné množství lidí bez práva domovského, vzhledem ku kterým bylo by potřebí zvláštních opatření zprávy chudinské. V Německu stalo se tak institucí t. zv. chudých zemských, avšak právě ona zavdala příčinu k nejprudším útokům na zmíněný zákon. Již z té příčiny nebyla komise s to, aby příklad německého zákona k následování odporučila. I jiný ještě důvod pro úsudek její byl závažným. Právo domovské jest netoliko základem pro nárok na chudinskou podporu, nýbrž i pro právo na pobyt nerušitelný. Také v té příčině bylo by pak. potřebí ustanovení zvláštních.

To obojí na zřeteli majíc, nemůže kom. odporučiti zásadu, že se právo domovské nepřítomností po čas určitý pozbývá. Ona naopak přesvědčena jest, že jest nejjednodušším prostředkem, aby se všem jinak nezbytným zápletkám zabránilo, stanoviti za pravidlo, že někdo práva domovského v obci nějaké nabytého nepozbývá jinak, než příslušností v jiné obci nově nabytou, nechť již se to stalo pobytem po čas zákonný, nebo sňatkem, dosazením v úřad aneb udělením výslovným.

Tím vyčerpány jsou úvahy, kteréž dle mínění komise z úlohy její vyplývaly. Jakožto souhrnný výsledek předkládá ona a vys. sněmu ke schválení odporoučí následovní svoje

eingeräumt wird, nichtzuständigen Personen den Aufenthalt zu versagen, welche durch Bettelei der öffentlichen Wohlthätigkeit zur Last fallen oder als Landstreicher die öffentliche Ordnung bedrohen.

ad 3. Wenn man den Erwerb des Heimatsrechtes seitens einer eigenberechtigten Person an den ununterbrochenen Aufenthalt von bestimmter gesetzlicher Dauer knüpft, so scheint für den ersten Blick als Konsequenz daraus sich zu ergeben, bei ununterbrochener Abwesenheit wahrend eines der Erwerbsfrist des Heimatsrechtes entsprechenden Zeitraumes den Verlust dieses Rechtes eintreten zu lassen. Dieser Grundsatz hat in dem deutschen Reichsgesetze über den Unterstützungswohnsitz vom 6. Juni 1870 ausdrückliche Aufnahme gefunden. Es sprechen jedoch gewichtige Gründe der Zweckmäßigkeit gegen die Statuirung eines solchen Prinzips. Denn begreiflicher Weise würde es eine, wie zu erwarten ist, sehr beträchtliche Anzahl von Personen ohne Heimatsrecht geben für welche rücksichtlich der Armenversorgung besondere Einrichtungen getroffen werden müßten. In Deutschland ist dies in der That durch das Institut der sogenannten Landarmen geschehen, doch hat gerade dieses zu der heftigsten Bekämpfung des erwähnten Reichsgesetzes Veranlassung, gegeben. Schon aus diesem Grunde war die Kommission nicht in der Lage dem Beispiele des bezogenen deutschen Gesetzes zu folgen. Es ist überdies noch ein weiterer Umstand für ihre Entschließung maßgebend gewesen. Im Wesen des sog. Heimatsrechts liegtes, daß dasselbe nicht blos Grundlage des Anspruchs auf Armenversorgung ist sondern auch des Rechtes auf den unentziehbaren Aufenthalt. Auch diesfalls wären dann besondere Bestimmungen nöthig. Von diesen beiden Gesichtspunkten ausgehend, mußte sich die Kommission gegen das Prinzip des Verlustes des Heimatsrechts durch Zeitablauf entscheiden und befürwortet daher, als einfachstes Mittel, um allen sonst unvermeidlichen Komplikationen vorzubeugen, die Annahme des Grundsatzes, daß das in einer Gemeinde einmal erworbene Heimatsrecht nur verloren gehe durch den Erwerb eines neuen in einer anderen Gemeinde, sei es durch den Aufenthalt von gesetzlicher Dauer, sei es durch Amt, Verehelichung oder Verleihung.

Hiemit erscheinen die Erörterungen, soie Kommission sie als in ihrer Ausgabe gelegen betrachten mußte, erschöpft. Das Ergebniß derselben sind die dem hohen Hause nachstehend zur Beschlußfassung vorgelegten

návrhy:

Vysoký sněme račiž uzavříti takto:

I. Sněm království českého uznává potřebu opravy zákona o záležitostech domovských ze dne 3. prosince 1863 č. 165 říšsk. zák, a navrhuje v té příčině přijetí zásad následujících:

1. K předpisům dosavadního zákona o způsobech nabývání práva domovského (§ 6 a násl. ) budiž připojeno další toho znění:

Každý svéprávný občan státní nabude v obci práva domovského nepřetržitým pobytem osmi let, jestliže mezi tou dobou a) nebyl odsouzen pro skutek, se kterým spojena jest ztráta volebního práva v obci, b) nebyl potrestán pro žebrotu neb tuláctví, c) nepožadoval a neobdržel veřejné podpory chudinské. Pro všecky osoby mající v čas vydání nového zákona pobyt v obci, jež není jejich domovskou, počne běh lhůty osmileté dnem, kdy nový zákon v působnost vejde.

2. Obec má právo zapověděti usazení se osobám, které nemohou prokázati dosavadní příslušnosť a možnost, opatřiti si obydlí a výživu. Ona může zapověděti pobyt nepříslušníkům, kteří žebrotou veřejné dobročinnosti k obtíži jsou nebo tuláctvím veřejný pořádek ohrožují.

3. Domovské právo nabyté nepozbývá se, dokud se na základě nějakého zákonného titulu nenabylo nové.

II. Vláda se vyzývá, aby v zasedání sněmovním, kteréž bezprostředně následovati bude po schválení nového zákona domovského, podala sněmu předlohu na opravu chudinství veřejného.

V Praze, dne 28. července 1883.

Chotek m. p. předseda.

Dr. Albín Bráf m. p.

zpravodaj.

Anträge der Kommission:

Der hohe Landtag wolle beschließen: I. Der Landtag des Königr. Böhmen anerkennt die Notwendigkeit einer Reform des Ges. vom 3. December 1863 Nr. 105. RGB. betreffend die Regelung der Heimatsverhältnisse und bringt zu deren Durchführung nachstehende Grundsätze in Vorschlag:

1.     Den Bestimmungen des bisherigen Gesetzes über die Erwerbsgründe des Heimatsrechtes (§. 6 u. f. ) ist die weitere anzureihen: Jeder eigenberechtigte Staatsbürger erlangt durch den in einer Gemeinde ununterbrochen fortgesetzten Aufenthalt von 8 Jahren das Heimatsrecht in derselben, vorausgesetzt, daß er während dieser Zeit a) nicht wegen Handlungen, mit welchen der Verlust des Wahlrechts in der Gemeinde verbunden ist, verurtheilt, b) nicht wegen Betteln oder Landstreicherei gestraft wurde, c) die öffentliche Armenunterstützung weder beansprucht noch genossen hat. Der Lauf der achtjährigen Frist hat für alle, welche zur Zeit der Einführung des neuen Gesetzes in einer anderen als ihrer Heimatsgemeinde den Aufenthalt haben, mit dem Eintritt der Wirksamkeit eben dieses Gesetzes zu beginnen.

2.   Die Gemeinde hat das Recht die Aufenthaltnahme demjenigen zu verweigern, welcher sich über seine bisherige Zuständigkeit und über die Möglichkeit sich Wohnung und Unterkommen zu verschaffen nicht auszuweisen vermag. Sie kann nichtzustäudigen Personen, welche durch Bettelei der öffentlichen Wohlthätigkeit zur Last fallen oder als Landstreicher die öffentliche Ordnung bedrohen, den Aufenthalt verwehren.

3.   Das einmal erworbene Heimatsrecht geht nicht verloren, solange nicht aus irgend einem gesetzlich anerkannten Titel ein neues erwoben ist.

II. Die Regierung wird aufgefordert in der auf die Votirung des neuen Heimatsgesetzes unmittelbar folgenden nächsten Landtagssession eine Vorlage über die Regelung des Armenwesens bei dem Landtage einzubringen.

Prag, am 28. Juli 1883.

Chotek m. p.

Vorsitzender.

Dr. Albin Brráf m. p

Berichterstatter.