a země ohledně ustanovení o zapravování nákladu za udělení vyučování v náboženství na veřejných školách národních odpomohla předložením vhodného zákona.
Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?
(Posl. P. Kubíček se hlásí. )
Pan posl. děkan Kubíček má slovo.
Posl. děk. Kubíček:
Slavný sněme!
Ta otázka, ta věc o kterou se jedná zde, jest dle mého náhledu velmi důležitá a konečné jejich rozřešení a vyřízení vzhledem k zdárnému prospěchu národního školství zajisté velmi žádoučí.
Mnoho nařízení a mnoho zákonnitých předpisů bylo vydáno o tom, kdo má platiti katechety na měšťanských školách, kdo a jak má se vyměřovati a poskytnouti remunerace čili náhrady katechetům na obecných školách za jich cesty do obecních škol a za to, že vyučují na více třídách na těch školách než na 3.
Avšak tato nařízení a tyto zákonnité předpisy jsou tak rozmanité a odporují sobě na mnoze tak, že v té věci až doposud panuje pravé chaos, tak že v té věci platí slovo básníkovo: "Incidit in Scyllam, qui vult vitare Charybdim. "
Pánové, já myslím, že jest nutná toho potřeba, aby v té věci stalo se jedenkráte světlo, (Bravo!) aby katecheti a učitelé náboženství vyvedli se z toho labyrinthu, aby vyprostěni byli z toho stavu, abych tak řekl, výminečného, v kterém až posud se nachází.
Jednou se řekne: katechety na městských školách má vydržovat školní okres, podruhé má ho vydržovati školní obec; jednou se řekne: příspěvky a remunerace pro katechety má vybírati okresní školní pokladna, podruhé zase se řekne, má to vybírati představený místních škol; jednou se řekne: ten plat se má odváděti do okresní školní kasy, podruhé se řekne: má se odvádět do berní kasy aneb přímo katechetovi.
Pánové, v té věci se praktikuje rozličně, tak že skutečně panuje na venkově v tom velký zmatek a zdá se mi, jako by snad schválně a úmyslně se zaváděl a vydržoval tento chaos také za tou příčinou, aby katecheta a učitel náboženství byl uveden v nenávisť u obecenstva, které si to skutečně nemůže jinak vyložiti a které si to nemůže srovnati a skombinovati takřka se svými náhledy, jak k tomu přijde, že nyní ještě má platiti za vyučování náboženství, jaké dříve dostávalo zadarmo.
Pánové, tento poměr na školách činí zajisté na katechetu, na učitele náboženství velmi trapný dojem, dusí, deprimuje jeho duševní síly, snižuje jej před ostatním světským učitelstvem a uvádí také v nenávisť a nevoli u ostatního obyvatelstva a zajisté také stojí v cestě horlivému konání jeho povinností.
Pánové, i ten způsob, jak se vyjednává o remuneraci, o tu náhradu za povozy do odlehlých škol, i to jest velmi trapné.
Pánové, smlouvá se v pravém smyslu slova, smlouvá se jako o jakýsi objekt na trhu, o těch bídných 20 - 30 - 40 zl, které se konečně vyměří katechetovi za to, že má každý týden jíti pěšky do školy 1-2 hodiny cesty vzdálené a že tam utrmácen a spocen má 2 hodiny hlasitě mluviti a cvičiti dítky v náboženství.
Pánové, to jest smutný stav pro katechetu. A pak jaké nehody, jaké mrzutosti, jaké svízele to přináší představeným obcí, když kromě školních přirážek a platů okresních, zemských a školních má ještě představený takový vybírati obzvláštní plat na učitele z náboženství.
To, pánové, Vy, kteří jste představenými. obcí venkovských, víte sami nejlépe.
Já myslím, že nutná jest potřeba, aby v té věci nastalo světlo.
Pánové, náboženské mravní vychování je ten první úkol národního školství, jest to ten první § našich školských zákonů. Náboženství stojí ve školním vysvědčení napřed, v čele všech ostatních školních předmětů, avšak poměr učitele náboženství ke školám stojí až v poslední řadě; katecheta zajisté aspoň v poměru ku svým ostatním spoluučitelům jest poslední.
Já, pánové, nečiním žádného zvláštního návrhu a vím a uznávám a schvaluji návrh, jaký činí slav. komise školní, jejíž členem i já mám čest býti, jen jménem katechetů a učitelů náboženských na obecných a měšťanských školách vznáším tu nejvroucnější prosbu k vysoké vládě, aby jedenkráte k napravení a konečnému vyřízení této otázky se přikročilo, aby vysoká vláda se postarala o to, aby postavení katechetů a učitelů náboženských na národních a měšťanských školách bylo takové, jak toho vyžaduje ten předmět, kterému vyučuje, aby učitel náboženství byl na roveň postaven též ostatním světským učitelům, aby ta mzda jeho, ta remunerace se vyplatila z téže kasy, ze které jsou placeni ostatní učitelé světští, a aby takovýmto způsobem katecheta vyproštěn byl z toho stavu, v kterém až posud se nalezal, aby byl postaven na stav, jak toho jeho povolání vznešené zasluhuje.
Já mám za to, že vysoké vládě zajisté na tom jest záleženo, aby ten úkol národních škol náležitě se prováděl a proto se kojím nadějí, že vysoká vláda vyhoví této vroucné žádosti a že postará se o to, aby postavení učitele nánáboženství bylo takové, jak toho zasluhuje ten předmět, kterému vyučuje. (Výborně!)
Nejv. marš.: Pan poslanec kanonikus Schwarz má slovo.
Poslanec Schwarz:
Komise školní chce činiti návrh a odporučuje slav. sněmu, by věc, o kterou běží, dána byla vládě k ústavnímu vyřízení a sice v zájmech lidu. Myslím, že již zájem kněží, zájem katechetů totéž vyžaduje.
Ctěný pan řečník přede mnou ukázal již na mnohé věci, o kterých i já jsem promluviti chtěl a proto obmezuji se jen na to, abych ukázal, do jak trapných situací přivádějí poměry nynější často katechetu.
Chci tu podati téměř fotografii dle skutečnosti. Do trapných situací bývá katecheta uveden i ohledně percepce služného, i ohledně způsobu uhražení tohoto poplatku pro katechety. Katecheta bývá ustanoven, přikázán na počet hodin zákonem, on má totiž podle zákonů vyučovati až do počtu 30 hodin týdně, vykázán t. j. přislíben mu plat ročně 7-800 zl., katecheta se v práci uváže, když ale přijde k tomu, aby vybíral služné, tu se dozví, že spor je mezi poplatníky obce, v které škola se nachází, a mezi poplatníky okresu, poplatníky dotčenými totiž, a tu se opakuje ona historie o nůžkách. Nožice může býti sebe ostřejší, při střihání sobě neuškodí, ale co mezi ně přijde, bývá rozstřiháno, a podobně jest katechetovi v takovém sporu mezi obcí a okresem.
Štěstí ještě, že je učiněno opatření, aby se katechetovi na čas dostala záloha, a sice záloha z pokladny okresní, avšak to se děje jen z milosti, katecheta ale nemá býti odkázán na milost tam, kde má právo k vybírání služného, jaké s místem jeho spojeno jest.
A co se týče způsobu uhražení služného pro katechetu, tu již pan řečník přede mnou mnoho pověděl, co jsem též chtěl pověděti.
Ukazuji ale toliko jen na to, co sám jsem slyšel z úst těch, kterých se týkalo.
Jistý představený mně totiž, když byla o té věci řeč, pravil: Že my museli konati poplatky na sluhu obecního, že musíme platiti na policajta, že musíme platiti na ponocného a kominíka - to pochopuji; ale to nepochopuji, proč máme platiti ještě na katechetu, kdežto přece tolik musíme přispívati do okresní školní pokladny.
Pánové, podle toho je viděti, do jaké kategorie se katecheta ranžíruje, v jaké úctě u těch a oněch lidí jest. Katecheta jest na roveň postaven ohledně povinností s učitely světskými, nechať jest na roveň postaven i ohledně percepce, nechať se uhražuje poplatek na katechetu tímtéž způsobem, jako se uhražuje pro učitely.
Odporučuji v zájmu katechetů, aby návrh komise se přijal a aby vláda byla požádána, a to důtklivě požádána, by tuto věc konečně a sice způsobem ústavním vyřídila. (Výborně).
Oberstlandmarschall: Wünscht nochIemand das Wort?
Žádá někdo za slovo? Rokování jest ukončeno.
Die Debatte ist geschlossen.
Der Herr Berichterstatter hat das Wort.
Berichterst. Dr. Zintl: Die Veranlassung zum Antrage der Commission gab vor allem die Petition der Landgemeinden des Egerer Bezirkes, welche sich dadurch beschwert erachten, daß sie für die Kosten des Religionsunterrichtes an der Bürgerschule zu Eger zu zahlen haben. Sie berufen sich darauf, daß die Bürgerschule wohl zunächst für die Schulgemeinde Eger vorhanden sei, nicht aber für den ganzen Schulbezirk. Die betreffende Entscheidung des Ministeriums für Cultus und Unterricht und die Verfügung des Landesschulrathes basire darauf, daß der Verwaltungsgerichtshof in feiner Entscheidung vom 29. November 1878 Sich dahin ausgesprochen hat, daß die Bezahlung des Katecheten an den Bürgerschulen Sache des Schulbezirkes sei, und solange im gesetzlichen Wege keine Abänderung der bezüglichen Bestimmungen getroffen wird, kann auch eine andere Entscheidung nicht gefallt werden und die betreffenden Gemeinden müssen nach wie vor zu den Kosten des Katecheten an der Bürgerschule des Bezirkes beitragen.
Wie im Berichte bemerkt, hat der Landtag schon in den Vorjahren wiederholt Anlaß genommen, eine Aenderung, betreffend die Bestimmungen des Gesetzes vom 2. Juli 1873 herbeizuführen.
Dieses Gesetz vom 2. Juli 1873 bestimmt nur, wann und unter welchen Umständen der Religionsunterricht an den Volksschulen entgeltlich oder unentgeltlich zu erfolgen habe, es spricht sich aber durchaus nicht darüber aus, welche Concursrenzfaktoren bei der Bestreitung der Kosten des Religionsunterrichtes mitzuwirken haben. Aber, nicht allein die Kosten des Religionsunterrichtes an den Bürgerschulen sind es, welche die Steuerträger empfindlich Berühren und die Unterrichtscommission hat geglaubt, wie bereits im vorigen Jahre, so auch heuer die h. Regierung ersuchen zu müssen, allen in dieser Richtung vorhandenen Uebelständen die gebührende Aufmerksamkeit zu schenken. Wie die beiden geehrten Herren Vorredner bemerkt haben, find es besonders die Unzukömmlichkeiten, welche die kleinen Gemeinden, die kleineren Schulgemeinden außerhalb der Pfarrorte, treffen, die sie außerordentlich empfindlich berühren.
Ich brauche mich nicht naher darüber auszulassen, weil die beiden geehrten Herren Vorredner des Weiteren darüber gesprochen haben, aber Eines muß ich nur erwähnen, daß es nicht gleichgiltig bleibt, wenn ein so wichtiger Gegenstand des Volksschulunterrichtes, wie der Religionsunterricht, vernachlässigt wird, oder Anlaß zu Streitigkeiten, zu Differenzen zwischen Gemeinden und Katecheten gibt, zu Differenzen zwischen den verschiedenen Behörden, und die ganze Angelegenheit dadurch in ein Stadium geräth, welches die Volksschule Selbst außerordentlich schädigt. Die katholischen Confessionsgenossen in den erwähnten kleinen Schulgemeinden fühlen sich nämlich am meisten dadurch beschwert, daß sie außer der Beitragsleistung zu den Kosten des Religionsunterrichtes an der Bürgerschule oder an Solchen Schulen des Bezirkes, die mehr als 4 Klassen haben, zahlen sollen, auch noch für den Religionsunterricht an ihren eigenen Schulen, obgleich er nicht in dem Maße ertheilt werden kann, wie dies an den Bürgerschulen der Fall ist, den Kostenaufwand zu tragen haben, welcher ziemlich beträchtlich ist. Der § 55 der politischen Schulverfassung besteht nach der Entscheidüng des h. Verwaltungsgerichtshofes noch aufrecht, ein §, welcher davon Spricht, daß dem den Religionsunterricht ertheilenden Katecheten, wenn dies in Volksschulen außerhalb des Pfarrortes geschieht, zur Winterszeit oder Bei schlechtem Wetter eine Fahrgelegenheit Beigestellt werden soll.
In der Praxis sieht nun die Sache etwas anders; nur wenige Gemeinden sind in der Lage, dem Seelsorger oder Katecheten eine anständige Fahrgelegenheit zur Disposition zu stellen und in Folge dessen kommt es fast ausschließlich vor, daß der Religionsunterricht in einer von den vorgeschriebenen 2 wöchentlichen Stunden durch den Katecheten, in der zweiten durch den Lehrer ertheilt wird.
Nun geschieht es, daß die betreffenden Gemeinden sich mit dem betreffenden Katecheten oder Seelforger abfinden, diesem eine gewisse Pauschalsumme zu Bezahlen, und daß oft Schwierige und unangenehme Verhandlungen zwischen den Gemeindevorständen und den Katecheten stattfinden, die, wie ich schon erwähnt habe, dem Gegenstande selbst abträglich sind. Aber auch die finanzielle Seite ist es, welche die Gemeinde empfindlich Berührt, indem sie an solchen "Wegentschädigungen" oder "Vergütungen der Barauslagen" dem Katecheten 30, 40, ja 50 und selbst 60 Gulden zu zahlen haben, einen Betrag, der, auf die direkten Steuern umgelegt, oft 10 pCt. der direkten Steuern der betreffenden Gemeinden ausmacht. Ist die Summe, die solche Gemeinden, d. h. die katholischen Confessionsgenossen dieser Gemeinde, zu zahlen haben, im Verhältniß zur Leistung der Katecheten nicht einmal groß, wenn man bedenkt, daß die Katecheten allwöchentlich wenigstens einmal die Schule zu besuchen haben, die eine halbe Stunde, oft auch 1 Stunde entfernt ist, so ist sie doch empfindlich und wird umsomehr als eine ungerechte Steuer empfunden, weil man die genannten Gemeinden auch zur Zahlung der Last des Religionsunterrichtes an anderen Schulen herbeizieht.
Dies ist der Grund, weßhalb die Landgemeinden sich so beschwert fühlen. Gerade dieser Umstand bewog so viele Gemeinden des Landes, sich dagegen aufzulehnen und hochortige Entscheidungen hervorzurufen, welche aber nicht anders ausfallen konnten, als sie eben ausgefallen sind, weil im Gesetze nicht dafür gesorgt ist, daß alle. Verhältnisse berücksichtigt werden. Die Durchführ rungs-Vorschrift des Landesschulrathes vom Jahre 1873 hat die vorhandenen Schwierigkeiten und Uebelstände nicht zu beseitigen vermocht, namentlich nicht jene, welche den § 55 der polit. Schulverfassung betrifft.
Da sich Niemand im h. Hause gegen den Antrag der Commission erklärt hat, und ich auch aus den Ausführungen der geehrten Herren Vorredner wohl ersehe, daß es ein tiefgefühltes Bedürfniß ist, im Gesetzgebungswege dafür zu sorgen, die Uebelstände, die jetzt Bestehen, zu Beseitigen, empfehle ich den Antrag der Commission dem h. Hause zur Annahme.
(Bravo !)
Ldt. -Akt. Haubner: Die Schulkommission stellt den Antrag, der h. Landtag wolle Beschließen, die h. Regierung Sei auf Grund des § 19, L. -O., dringend zu ersuchen, zur Wahrung der Interessen der Bevölkerung und des Landes in Bezug auf die Regelung der gesetzlichen Bestimmungen über Bestreitung des Kostenaufwandes für die Ertheilung des Religionsunterrichtes an öffentlichen Volksschulen die unerläßliche Abhilfe durch Einbringung geeigneter Gesetzvorlagen zu treffen.
Slavný sněme račiž se usnésti: Vys. vláda budiž na základě § 19. zřízení zemského požádána, aby v zájmu obyvatelstva i země s ohledem na zákonnité upravení ustanovení o zapravování nákladu za udílení vyučování nábožensví na veřejných školách národních odpomohla předložením vhodného zákona.
Nejv marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.
Er ist angenommen.
Ber. Dr. Zintl. Durch den eben gefassten Beschluß des h. Landtages findet die Petition der Landgemeinden des Egerer Bezirkes, Zahl 288, ihre Erledigung.
Sněm. akt. H a u b n e r: Tímto usnešením vyřízena spolu petice obcí venkovských okresu Chebského č. sn. 288.
Oberstlandmarschall: Der nächste Gegenstand ist der L. -A. -Ber. über Gesuche um Bewilligung zur Einhebung von Heimatstaxen.
Nám. nejv. marš.: Následuje zpráva zemského výboru o žádostech za povolení, aby směly se vybírati poplatky za výslovné přijetí do svazku domovského.
Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist Hr. L. -A. -B. Dr. Skarda.
Dr. Škarda:
Slavný sněme!
Jest mi podati zprávu o zákoně, kterým se vícero obcím povoluje, aby mohly vybírati poplatky za přijetí do svazku obecního.
Když se o podobných zákonech jednati mělo, slavný sněm hned přistoupil do porady, aniž by byl přikázán zvláštní komisi.
Já si dovoluji činiti návrh, aby o této osnově zákona hned zavedena byla plná porada.
Ich erlaube mir den Antrag zu stellen, es möge das Gesetz, mittels welchen einigen Gemeinden die Bewilligung zur Einhebung von Heimatstaxen ertheilt werden soll, gleich in Vollberathung genommen werden.
Oberstlandmarschall: Wenn nichts dagegen erwidert wird, so ist der Antrag angenommen.
Zprav. Dr. Škarda: K návrhu sněmu Mého království Českého vidí se mi povoliti níže jmenovaným obcím vybírání poplatku za výslovné přijetí do svazku domovského. 1. Obci Prosníkům (v okresu Litoměřickém)
od osoby volící v 1. sboru 25 zl. " " " v 2. " 15 zl. " " " v 3., 10 zl.
Ueber Antrag des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde ich nachstehenden Gemeinden die Einhebung von Gebühren für die ausdrückliche Aufnahme in den Gemeindeverband zu Be-willigen.
1. Der Gemeinde Prosnik, Bez. Leitmeritz, von Personen im 1. Wahlkörper 25 fl. " " " " " 15 fl.
,, 3.,, 10 fl.
Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?
Wünscht Jemand das Wort?
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.
(Geschieht. )
Er ist angenommen.
Dr. Škarda: Obci Koutům (v okr. Poděbradském)
od osoby volící v 1. sboru 50 zl.
" " " v 2. " 30 zl.
" " " v 3. " 20 zl.
2. Der Gemeinde Kout, Bez. Poděbrad von Personen im 1. Wahlkörper 50 fl. " " " 2. " 30 fl.
" " " 3.,, 20 fl.
Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo?
Diejenigen, welche dem Antrag zustimmen, wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
(Stane se. )
Der Antrag ist angenommen.
Dr. Škarda:
Obci Pátku (v okr. Poděbradském)
od osoby volící v 1. sboru 50 zl.
" " " v 2. " 30,
" " " v 3. " 20 "
3. Der Gemeinde Patek, Bez. Poděbrad für Personen im 1. Wahlk. 50
" ,, 2.,, 40 fl.
,, ,, ,, 3.,, 30 fl.
Oberstlandmarschall: Wünscht Jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo? Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrag zustimmen, wollen die Hand erheBen. (Geschieht. ) Er ist angenommen.
Dr. Škarda:
4. Obci Vysokému Mýtu, v okr. stejného jména, vybírání poplatku 50 zl.
4. Der Gemeinde Hohenmauth, Bez. gleichen Namens für Einhebung einer Gebühr von 50 sl.
Nejv. marš. zemský: Žádá někdo za slovo ?
Wünscht Jemand das Wort ? Diejenigen, welche dem Antrag zustimmen, wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
(Stane se. )
Der Antrag ist angenommen.
Dr. Škarda:
5. Der Gemeinde Weißkirchen, Bez. Kratzau,
von Personen im 1. Wahlk. 20 fl.
" " " 3.,, 5 fl.
|
5. Obci Weisskirchen (v okr. Chrášťanském) |
|
od osoby volící v 1. sboru 20 zl. |
|
" " " v 2. " 10 " |
|
" " " v 3. " 5 " |
Nejv. marš.: Žádá někdo za slovo?
Wünscht Jemand das Wort? Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, Wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
(Stane se).
Der Antrag ist angenommen.
Dr. Škarda: Zákon tento vejde v platnost tím dnem, kdy bude prohlášen.
Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit.
Nejv. marš.: Kteří jsou pro tento návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.
(Geschieht. )
Er ist angenommen.
Dr. Škarda:
Zákon daný dne...., kterýmž se některým obcím v království Českém dává povolení, aby směly vybírati poplatky za výslovné přijetí do svazku domovského.
Gesetz vom...., womit mehreren Gemeinden des Königreiches Böhmen die Bewilligung zur Einhebung von Gebühren für die ausdrückliche Aufnahme in den Heimatsverband ertheilt wird.
Oberstlandmarschall: Diejenigen, welche dem Gesetztitel zustimmen, wollen die Hand erheben.
Kteří jsou pro ten nápis zákona, nechť pozdvihnou ruku. (Stane se. )
Der Titel ist angenommen.
Dr. Škarda: Nachdem im Gesetzentwurf keine Aenderung vorgenommen wurde, so erlaube ich mir den Antrag zu stellen, es möge gleich die 3. Lesung vorgenommen werden.
Dovolím si učiniti návrh, aby bylo předsevzato hned 3. čtení, poněvadž v zákoně se nestala žádná změna.
Nejv. marš.: Kteří jsou pro ten návrh, nechť pozdvihnou ruku.
Diejenigen, welche dem Antrage zustimmen, wollen die Hand erheben.
(Geschieht. )
Er ist angenommen.
Ich bitte jene Herren, welche dem Gesetze in dritter Lesung endgiltig zustimmen, sich zu erheben.
Das Gesetz ist in dritter Lesung angenommen.
Der nächste Gegenstand ist der Bericht der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten, betreffend der Abänderung des §. 13 der Bauordnung.
Nám. nejv. marš.: Následuje zpráva komise pro okr. a obecní záležitostí v příčině změny §. 13. řádu stavebního.
Oberstlandmarschall: Berichterstatter ist der Hr. Ldtgs. -Abg. Dr. Urban. Berichterstatter Dr. Urban:
Hoher Landtag!
Der Bericht der Commission für Bezirksund Gemeindeangelegenheiten betreffend die Abänderung des § 13 der Bauordnung, ferner betreffend die Revision der Bauordnung überhaupt, ist bereits seit dem 17. d. M. in den Handen der P. T. Herren Landtagsabgeordneten. Aus diesem Grunde darf ich wohl voraussetzen, daß sich die geehrten Herren Abgeordneten mit dem Inhalte dieses sehr umfassenden Motivenberichtes bekannt gemacht haben.
Ich erlaube mir die Bitte zu stellen, von der Verlesung dieses Berichtes Umgang nehmen zu dürfen und sofort zur Stellung der bezüglichen Anträge schreiten zu dürfen.
Poněvadž zpráva stran záležitostí k upravení § 13. řádu stavebního a v příčině revise stavebního řádu již ode dne 17. t. m., tedy 4 dny v rukou p. poslanců nachází, činím návrh: aby slavný sněm ráčil mi dovoliti, aby se od přečtení zprávy té upustilo, a zároveň aby se hned přečetl návrh komise.
Oberstlandmarschall: Zu dieser Vorlage hat sich zum Wort gemeldet der Hr. Ldtgs. Abg. Kögler.
Ich ertheile ihm dasselbe.
Ldtgs. -Abg. Kögler: Daß die Aenderung der Bauordnung vom 10. Mai 1864 eine dringende Nothwendigkeit sei, ist von allen betheiligten Faktoren anerkannt.
Ich bin auch einer von denjenigen, der durch seinen Beruf oft Gelegenheit hat, die Mängel der bestehenden Bauordnung kennen zu lernen, der also in Folge dessen auch den Wunsch haben muß nach Aenderung dieser Bauordnung. Und ich gestehe es hier offen, daß ich in Folge dessen, als ich durch das Vertrauen meiner Wähler ein Mitglied dieses h. Hauses wurde, mir die Aufgabe gestellt hatte, mit allen Kräften dahin zu wirken, daß möglichst bald eine Revision der Bauordnung auf die Tagesordnung gesetzt werde.
Es ist daher leicht Begreiflich, daß, als ich hörte, es fei das Ersuchen von Seiten der Stadtgemeinde Prag an den L. -A. gestellt worden, es möge dahin gewirkt werden, daß der § 13 der Bauordnung abgeändert werde, meine Besorgniß erregt wurde und daß, als ich zur Ueberzeugung kam, daß dies Ersuchen auch von Seiten des L. -A. unterstützt werde, meine Besorgniß stieg; denn ich machte mir klar, daß, wenn vom hohen Hause in eine Aenderung des §13 der Bauordnung eingegangen werde, dadurch zugleich ausgesprochen Sei, daß das Baugesetz in Seinen übrigen §§ noch für längere Zeit verwendbar und gut Sei.
Ich habe bereits erwähnt, daß das nicht der Fall ist und ich gestehe, daß ich mich Sehr gefreut habe, als ich den Bericht der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zu Gesicht Bekam, aus dem hervorgeht, daß zwar diese Commission auch auf die Aenderung des §13 der Bauordnung dem Wunsche der Stadtgemeinde Prag entsprechend einzugehen Befindet, zugleich aber auch die Nothwendigkeit der Aenderung der Bauordnung in einer Resolution betont und in dieser Resolution ausspricht: Der L. -A. werde beauftragt, der nächsten Landtagssession den geänderten Entwurf der Bauordnung zur Berathung und Beschlußfassung vorzulegen.
Meine Herren!
Daß die Aenderung der Bauordnung nothwendig sei, ist auch in dem Berichte der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten hervorgehoben und es sind einige markante Beispiele darin angeführt, was alles nothwendig ist, damit diese Bauordnung den gegenwärtigen Bedürfnissen entspreche. Meine Herren ! Ich erlaube mir in dieser Beziehung darauf aufmerksam zu machen, daß die Bauordnung auch ein Factor ist, der berufen erscheint auf jenes Gebiet zu wirken, welches Herr Dr. Tittlbach vor Kurzem in diesem Hause in einer Weise geschildert hat, daß es jeden, der es hörte ergriff.
(Sehr richtig!)
Auch in sanitärer Beziehung hat die Bauordnung wohlthätig zu wirken und ich bin fest überzeugt, daß, wenn die Bauordnung die sanitären Vorschriften aufnimmt, daß wenn das h. Haus die Bauordnung nach den sanitären Vorschriften abändert, gewiß in dieser Beziehung etwas wohlthätiges geschaffen werden wird, welches weder das Land, noch den Bezirk, noch die Gemeinde erhebliche Opfer kostet. (Rufe: Zcela dobře !) Meine Herren ! Die vorliegende Frage ist eine solche, wo uns gar nichts trennt, wo wir ruhig gemeinschaftlich arbeiten können (Bravo!), und wenn wir in die Revision der Bauordnung eingehen, wenn wir auf dieser Basis arbeiten, können wir überzeugt sein, daß der Landtag etwas geschaffen haben wird, welches in dem Gedächtnisse der Mit- und Nachwelt bleiben wird.
Wir werden in Bezug auf die Entwicklung der Kunst, in Bezug auf die Förderung der Industrie und in Bezug auf die sanitären Interessen wohlthätig gewirkt haben.
(Bravo! Bravo!)
Ich will mich nicht in eine weitere Auseinaudersetzung einlassen, denn ich bin fest überzeugt, in diesem Hause ist Niemand, der nicht Gelegenheit hat, die Mangel der Bauordnung kennen zu lernen; ich will mich also in nähere Details nicht einlassen und werde sie nur bitten, meine Herren, den Antragen der Commission ihre Zustimmung zu ertheilen.
(Bravo! Bravo!)
Oberstlandmarschall: Wünscht noch Jemand das Wort?
Žádá ještě někdo za slovo?
Die Debatte ist geschlossen.
Das Wort hat der Herr Berichterstatter.
Dr. Urban: |ch habe nur noch wenig Worte vorzubringen.
Ich erlaube mir zunächst hervorzuheben, daß in dem von der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten betreffs dieses Gegenstandes erstatteten Berichte ausdrücklich hervorgehoben ist, daß sie nur in den allgemeinsten Umrissen auf die Mangel der Bauordnung hinzuweisen vermag.
Insoferne der H. Abgeordnete Kögler dieser Anschauung beipflichtet, insoferne er die Ansichten der Commission unterstützt, habe ich ihm nur meinen Dank auszusprechen, und hätte nur die Bitte an das h. Haus zu stellen, in die Beschlußfassung über die einzelnen Anträge der Commission einzugehen.
Die Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten Stellt folgende Schlußauträge:
1.
Der Landesausschuß wird beauftragt, in der nächsten Session des Landtages über das Ergebniß der mit der k. k. Regierung wegen Revision der bestehenden Bauordnung für Böhmen im Zuge Befindlichen Verhandlungen zu berichten, jedenfalls aber mit besonderer Berücksichtigung auf die Verschiedenheit der Verhältnisse in der Hauptstadt Prag, in den größeren Städten und am flachen Lande den Entwurf einer neuen Bauordnung dem hohen Landtage vozulegen.
Sněm. akt. Haubner: Komise pro záležitosti okresní a obecní činí tedy návrhy tyto. 1.
Zemskému výboru nařizuje se, aby v nejblíže příštím zasedání sněmu podal zprávu o výsledku jednání, jež bylo s c. kr. vládou zahájeno v příčině revise stavebního řádu pro království české, každým spůsobem však aby sněmu předložil osnovu nového řádu stavebního,