strany levice bylo mi přizvukováno, že skutečně forma neodpovídá modernímu budžetování, že není průzračná, jak by měla býti. Avšak marně hledal jsem návrh v budžetní zprávě. Doslechl jsem, že se v budžetní komisi o tom jednalo, avšak ku konečnému vyřízení otázka tato nedošla.

Tolik, co se týká formy.

Co se týká obsahu, mohu úplně se srovnávati s tím, co pan poslanec Dr. Mattuš zde pravil, vše podepíšu, a není tedy zapotřebí, abych se k této stránce budžetní vrátil. Já mám na mysli celkový výsledek zemského rozpočtu a to nejenom zemského rozpočtu z roku 1880, nýbrž také tohoto rozpočtu u porovnání s minulými rozpočty as na desítiletí nazpět i do budoucnosti.

A tu musím se přiznati, že jestli že porovnávám budžet a zemské účty od roku 1870 až 1880, že se nemohu zbaviti vážných obav, zdali poplatnost obyvatelstva království českého již nestojí v křiklavém nepoměru k tomu, co podniknuto s těmi penězy, které byly vybírány ve formě zemských přirážek, zvláště hledíme-li k tomu, že při složitém našem finančním aparátu v této říši máme mimo zemské daně celou řadu jiných daní nemluvě o zeměpanských daních, že máme přirážky okresní, školní, silniční a Bůh ví jaké jiné.

Já nejsem přítelem porovnání ledabylého budžetních cifer.

Obyčejně se v budžetních debatách velkého stylu vezme celá řada let a praví se:

Povšechný shodek obnáší tohoto roku tolik a za 10 let obnáší tolik a to v celosti, a pak praví se, že úžasným spůsobem vzrostly potřeby aneb že klesly příjmy.

Já rozeznávám - a pravím, že to není přesné statistické porovnání - jestliže se z něho nevylučují všecka ta vydání, která jsou mimořádná jako investice, stavby, a podobná taková, která jsou pomíjející a nevracejí se a které by se měly vlastně rozděliti na delší řadu let.

Mám čistě na mysli jenom čísla, která se týkají řádných výloh a na těchto číslech je přece potřebí, aby slavný sněm se jednou pozastavil a otázku si předložil, zdali to takovým spůsobem může dále jíti a zdali je možno, aby při takových formálních pracích zemskému sněmu bylo možno odpomoci všem těmto steskům skutečně oprávněným.

Mám na zřeteli pouze zemský fond, poněvadž v tom se nejlépe zračí, jakým spůsobem postupuje hospodářství zemské a tu především jsou výlohy zdravotní.

Ještě roku 1870 na zdravotní výlohy bylo nakládáno ne více než 656. 748. zl., kdežto již 1876 to vzrostlo na 956. 554 zl., roku 1880 na 1, 274. 812 zl., na přesrok má to stoupati opětně o více nežli 100. 000 zl. Je sice velmi chvalitebno, jestliže země ošetřuje nemocné a choré této země, jest to povinností humánní, avšak jest otázka, zdali vše to, co se činí, činí se takovým spůsobem, že by se to mohlo v každém ohledu nazvati správným a zdali není zapotřebí reformy.

Já tvrdím, že tomu tak; dejme tomu, že také zapotřebí bylo, aby taxy následkem toho, že ceny, zvláště ceny potravní, vzrostly, zvýšeny byly, že bylo zapotřebí, stavěti tu i tam okresní nemocnice. Mně se, pánové, dle všeho zdá, a vychází to také z rozprav zvláště s venkovskými p. poslanci na jevo, že s nedosti velkou opatrností počínají si, pánové, na venku zvláště u vydávání vysvědčení chudoby (Výborně!), že jsou příliš shovívavými a že následkem toho ty sumy, které pak země musí vynahraditi, vzrůstají na velmi velikou výši; a dále slyším, že mnoho osob, které by patřily jinám a které by měly býti ponechány ošetřování domácímu, bývají do nemocnic přijímány, poněvadž je to tak pro obce výhodnější.

Avšak nemocnice proto zde nejsou a v tom ohledu zdá se mi, že kontrola, kterou vlastně zemský výbor určitě nemá, v tomto ohledu je příliš málo přesná a příliš málo přísná a že by se zde mohlo ušetřiti, kdyby tato kontrola byla přesnější.

Poukazuji dále k jiné položce; to jsou tak zvané hnací náklady, náklady na hnance. Účet ten roste v té míře, že r. 1870 výlohy tyto obnášely pouze 100. 000 zl., kdežto nyní vzrostly na 176. 000 zl., téměř již na alterum tantum.

Pánové, stesky na tuláctví v naší zemi jsou všeobecné, že v tom ohledu nemůže si hospodář ani pomoci, to jest stesk všeobecný.

Že pracovna zdejší, do které tuláctvo bývá dopravováno, nestačí a že, poněvadž právě nachází se jenom v Praze, jest tato instituce příliš centralisována, a že obce se zdráhají vydávati tuláky a raději něco dají, aby nepřišli sem do káznice, poněvadž by musely na ně připláceti 100 zl., to jest Vám známo. Ony hledí raději, aby tuláctvo zůstalo venku. Tam se to nějak uživí a obecní účet nenese to břemeno.

Ostatně se řídí podle toho, když nehoří můj dům, nechť vyhoří dům mého souseda; on se nezdržuje pak v domovské obci, nýbrž toulá se 20 mil daleko; on jest třeba z Jičínského kraje v pošumavské krajině; jest dopraven sem a ačkoliv v Jičínském kraji nedělal neplechy, musí Jičínská obec za toho tuláka platiti.

To jest ovšem nespravedlivé a i tyto části zasluhují, aby byly opraveny. Kdy ale sněm má dojíti k takovým reformám? Vloni nebylo žádného sněmu, letos opět tuším Damoklův meč uzavření sněmu nad námi zase se klátí. Není možná pro dlouhou dobu trvání říšské rady, aby se sněm zabýval domácím zákonodárstvím. To jest velká vada, na to bych chtěl upozorniti.

(Výborně!)

(Hlas: A kdo má dělati předlohy?)

A proto v tomto ohledu Dr. Rieger praví: "Kdo má dělat předlohy, " pravíme, že zemský výbor.

Zemský výbor by rád činil k tomu opravy; já však právě poukazuji k této otázce při příležitosti jiné, o kterou již po několik let táhne se vyjednávání mezi zastupitelstvem tímto a vysokou vládou, aby převzala ona veškeré řízení káznice a provedla tak potřebné reformy, jak podle zákona toho potřebí. Ku konci máme zde slyšeti: stát v této věci nic nečiní.

Jestliže zemský výbor učiní dotaz vládě, dostává odpověď, že veškerá zastupitelstva zem ská cislajtanie se ještě nevyslovila, že tedy ona nemůže činiti návrhy, by nová vláda také v tomto ohledu činila iniciativu, anebo praví se se strany vlády: "ministerstvo teď se vyklá, nemůžeme k otázce důležité nic Činiti, " i vrhne se toto z bureau odstupujícího ministerstva do bureau nového, které jest nahraženo za krátkou dobu novým.

To jsou poměry, které nás zdržují na všecky strany. Já chci z toho učiniti jen ten politický vývod, že, kdyby tak, jako jsme při debatě o opravě volebního řádu kladli na to důraz, aby národní spory zde konečně v tomto zastupitelstvu byly odklizeny, že jsme tak činili zajisté s rozvahou a plným právem, poněvadž nebudou pak zasedání říšské rady tak dlouho trvati; nebo právě proto jsme byli zdržováni, poněvadž národní spor byl největší překážkou. Tak se bude moci vykázati také zemskému sněmu větší a delší doba, než posud.

Račte mi dovoliti, pánové, abych ještě k jedné stránce poukázal, která se ze zemského rozpočtu vysvítá, jen že totiž úroky passivní ustavičně rostou. Ještě r. 1870 platil zemský fond úroků passivních pouze 3102 zl., r. 1880 již vzrostlo to na 32. 000 zl. a od r. 1881 to vzroste značnou měrou, poněvadž jak známo, r. 1880 má býti kryt deficit výpůjčkou z vyvazovacího fondu v obnosu 1, 300. 000, ani nehledě k annuitám, o kterých pravil p. zpravodaj budžetní, že teď nám není ani potřebí, abychom si lámali hlavu. Máme krýti úroky za tuto velkou půjčku a zemský dluh, proti kterému, pánové, tak dlouho jsme se vzpírali, konečně zde máme a jest to lhostejné, zdali máme obligace dlužní anebo je-li to dluh, který jsme učinili z vyvazovacího fondu.

Konečně ale výlohy na školství. P. Dr. Mattuš poukázal k nepoměrům, ja chci úhrnečně k sumám vůbec poukázati a tu se jeví ten úkaz, že veškeré národní školstvo, jakmile se objevilo v rozpočtu zemském a to jest r. 1872, vyžadovalo téhož roku 450. 000 zl. a konečně vzrostlo až do r. 1880 na 3, 268. 000 zl. a na přes rok vzroste na 3, 352. 145 zl. A pánové, tu uvádím pouze cifry budžetní, že však právě v této položce, jako při výlohách zdravotních, zemský výbor se mýlil dosud, o tom podává svědectví vždy účet zemský a účet zemský na rok 1880, který dnes nám přečetl zdravodaj pan rytíř Plener, nám ukazuje, že vlastně rozpočet z roku 1880 jest překročen o mnoho více než o půl milionu.

Já tvrdím, že i na základě tototo rozpočtu, který podán budžetním výborem, budeme míti zemský účet na rok 1880, který bude opětně vykazovati větší sumu než jak budžetováno bylo. Zdravotní výlohy budžetují se pravidelně příliš nízko a školské v ještě mnohem větší míře. I počítám skutečný schodek proti tomu, co budžetní komise zde navrhuje na školní vydání, tedy ne již zemský výbor a to po návrhu, c. k. zemské školní rady, že obyčejně schodek ten převýšen průměrně o 200. 000 zl., oč se budžetní komise mýlí a to tím více, poněvadž jak také v tomto rozpočtu a této zprávé pověděno, náhradu kterou má požadovati zems. výbor na okresních školních radách od nich, doplní ty rozličné mezery a schodky. Avšak hleďte k zemskému účtu. Pánové, p. zpravodaj rytíř Plener musil uvésti ve své zprávě, že na 1880 nevrátilo se tolik, kolik se očekávalo; r. 1879 dle mého vědomí tolik se nevrátilo; r. 1880 a 1881 tak prorokuji ze zkušenosti, a se vším právem, také se tolik nevrátí, tak že zajisté skončíme s mnohem větším deficitem při zemském účtu, než bylo rozpočteno. A pánové, to jest tím více k politování, poněvadž až do r. 1879 zde byly kassovní přebytky. Jak zpráva p. ryt. Plenera udává byl r. 1878 kassovní přebytek ještě ve výši jednoho milionu, dnes můžeme říci, že přebytky skutečné jsou ty tam a že jsme poukázáni na pouhý výsledek zemských přirážek a té výpůjčky, kterou musíme učiniti. Ještě r. 1878 bylo potřebí jenom přirážek zemských 26%, jak známo na r. 1879 zvýšeno bylo percento o 2; avšak jenom zdánlivě, jenom na oko.

Skutečně, kdyby byly nebývaly některé kassovní přebytky a kdyby poslední zbytky nějakých úspor, které měl zemský fond, totiž papírovou rentu ve vyšší více než půl milionu nominálné ceny, a tu kdyby nebyl prodal, tedy podle potřeby podle budžetu z r. 1879 byla by musela býti vypsána přirážka o 7 kr. vyšší, tedy až na 35 kr. a r. 1881 nepotkáme se asi se stejnou výši.

To máme jenom co děkovati tomu, že právě stavba blázince Dobřanského dokončena jest a že investice v tomto směru již nebude zapotřebí.

Avšak nicméně rostou pravidelné přirážky vesměs a pro mne to není žádnou útěchou, že z r. 1881 odpadne na přirážkách zemských, poněvadž více než 1/2 milionu na školní potřeby bude se museti uhraditi z okresních přirážek, neboť obyvatelstvu je to asi jedno, jest-li ono ten krejcar položí jakožto zemský krejcar, nebo jakožto okresní krejcar, ale ten krejcar položiti skutečně musí.

Tedy já jsem chtěl jenom konstatovati úžasné a stálé vzrůstání schodků, vzrůstání výdajů, kdežto příjmy jenom velmi malým a volným krokem vzrůstají a že není možná, aby ty prameny, které jsou hlavní příčinou všech těch neshod nikterakým způsobem nemohly býti zacpány, poněvadž zemsk. zastupitelstvu není poskytnuta možnosť, není poskytnut čas, aby se ujímalo zemských záležitostí tak, jak by toho zasluhovaly.

Nastínil jsem Vám, pánové, celou řadu takovýchto předmětů, které vyžadujou reformy na nejvyšším stupni, ale kde není čas, tam není oprav.

Tím končím s tou radou, aby bedlivě k tomu bylo přihlíženo, by se mohlo konečně přistoupiti zvláště k reformě školské, zákonů školských; můžeme přáti školství a vývinu jeho v každém ohledu, avšak mohou se břemena také snížiti řádnějším a lepším rozdělováním a větší kontrolou se strany země.

Neboť dosud - a to také ve zprávě pana rytíře Plenera bylo uvedeno, země vlastně nemá kontroly žádné. (Tak jest).

Okresní školní rady jsou to, které nám tyto přirážky předpisují, a je to téměř nedůstojno tohoto shromáždění, že musí beze všeho přijmouti to, jak se to uráčí zemským školním radám anebo nanevýš c. k. okresní školní radě, o které jeden ministr ve Vídni ke raně pravil, že lituje jenom toho, že tam převládají jenom přede vším ohledy paedagogické, avšak na finanční stránku, že tam se příliš málo hledí.

(Výborně!)

Já zemskému výboru kolikrát již učinil návrh, aby se on přičinil k tomu, by účtování bylo přejato státu od země, poněvadž země nese na školství největší náklad, avšak potkal jsem se v tomto ohledu s odporem a nemohu s tím proraziti. Bylo bylo tedy na čase, aby zastupitelstvo zemské touto otázkou se zabývalo a proto také opětně si přeju, aby poskytnuta

byla příležitost tomuto shromáždění, by se takovými a podobnými otázkami zabývati mohlo. (Výborně!)

Oberstlandmarschal: Der Herr Abg. Dr. Volkelt hat das Wort.

Abg. Dr. Volkelt:. Hoher Landtag.

Es ist von einem Herrn Vorredner in seiner Rede des Volksschulwesens und jener Subventionen Erwähnung gemacht worden, deren Vertheilung durch den L. -A. an die Schulbauten führenden Gemeinden stattgefunden hat.

Es wäre wohl möglich die Beantwortung der dort erhobenen Beschwerden in der Specialdebatte zu geben, wo jedenfalls bei dem Capitel über Volksschulwesen diese Angelegenheit neuerlich zur Sprache kommt.

Es scheint mir jedoch, nachdem in der Generaldebatte darauf hingewiesen wurde, zweckmäßig, daß auch in dieser Beziehung jetzt einige auf klärende Worte gegeben werden.

Die Klage, welche geführt wurde, ist im wesentlichen dahin gerichtet, daß die Bewohner böhmischer Zunge dieses Königreiches, sowohl in Be treff der Zahl der Schulen, als auch der Schulklassen gegenüber den Bewohnern deutscher Zunge dieses Königreiches verkürzt seien. Es ist darauf hingewiesen worden, daß nicht jene vollkommene Gleichheit in Bezug auf den Aufwand für die Volksschulen zwischen beiden im Lande wohnenden Nationalitäten bestehe,

Das Volksschulwesen ist keine Schöpfung, die ganz vom Neuen gemacht werden mußte und ich habe die Ueberzeugung, daß, wenn auch das Volksschulwesen ganz vom Neuem geschaffen werden müßte, und Wenn lediglich die Herren vom Centrum in der Lage wären darüber zu verfügen, sie doch nicht im Stande waren, die Volksschulen in Böhmen derartig einzurichten, daß die Klassen und Schulen in einem ganz genauen Verhältnisse zur Bevölkerungszahl stehen. Es liegt dies in vielsachen Verhältnissen, die zwingend auf die Volksschule einwirken.

Obwohl daß die Grundsätze des Reichsvolksschulgesetzes stets maßgebend sind - können dieselben nicht derartig absolut durchgeführt werden, daß nicht sowohl locale, als auch orografitsche und klimatische Verhältnisse, die Art und Weise des Zusammenwohnens der Bevölkerung, die gewerblichen und sonstigen Verhältnisse von wesentlichen Einbuße darauf sind. Denn es muß sich in letzterer Linie darum handeln, daß die Schulen so vertheilt werden, daß jedem der Besuch derselben möglich ist, und zwar ohne übermaßige Beschwerde möglich ist.

Wenn nun schon an und für sich diese Verhältnisse selbst bei einer vollkommenen Neugestaltung maßgebenden Einfluß geübt haben würden, So müssen wir beachten, daß das Schulwesen bei uns nicht ganz neu geschaffen wurde, sondern, daß es anknüpfte an den Bestand, wie er vor Erlassung des neuen Schulgesetzes sich herausgestellt hat.

Wenn wir die Ziffer, so weit sie mir zugänglich find, aus der damaligen und der jetzigen Zeit gegen einander stellen, so finden wir, daß auch in den Jahren 1870, 1871 u. s. w. eine vollkommen proportionale Gleichheit in Betreff des Schulwesens der beiden im Lande wohnenden Nationalitäten, und zwar Sowohl der Schulen, als auch der Schulklassen gegenüber der Zahl der Bevölkerung nicht vorhanden war,

Es stellt sich heraus, daß in den Jahren 1870 und 1871 die Gesarnmtsumme der deutschen Schulen 1668 betrug, während nur 2147 böhmische Schulen waren, also durchaus nicht jenes Verhältniß, welches von Seite eines Herrn Vorredners gewünscht worden ist.

In Betreff der Klassen gab es 2562 deutsche Klassen, während 3556 böhmische Klassen vorhanden gewesen sind, also ebenfalls nicht das Verhältmß - 2: 3-, wie es von Seite eines Herrn Vorredners angeregt worden ist.

Es ist richtig und muß zugegeben werden, daß in den Jahren 1870 bis 1874 das deutsche Volksschulwesen einen wesentlichen Vorsprung gegenüber dem böhmischen erhalten hat.; denn es stellt sich heraus, daß gegenüber dem Bestande vom Jahre 1871 bis Schluß 1874 210 deutsche Schulen neu errichtet worden sind, während in den böhmischen Bezirken nur 191 Schulen errichtet Wurden.

Die Anzahl der Klassen differirt nicht so bedeutend, denn innerhalb dieser 4 Jahre wurden in böhmischen Bezirken 901 Klassen und in den Stadt-Schulbezirken 56, in den deutschen Bezirken dagegen 987 Klassen errichtet,

Es scheint nun an der Zeit zu sein, daß ich mich darüber ausspreche, wo eigentlich der Grund gefunden werden muß, warum die Entwickelung des Volksschulwesens bei den beiden Nationalitäten innerhalb dieser Jahre nicht vollkommen gleichmäßig gewesen ist, und ich glaube, es wird sich das unschwer darthun lassen.

Die deutsche Bevölkerung hat, Sobald die neuen Schulgesetze in'S Leben getreten sind, wohl begriffen, daß bei ihrer vorzugsweise gewerblichen Beschäftigung es nothwendig ist, daß sie, um die Concurrenz ihrer Nachbarn (namentlich ihrer deutschen Nachbarn) aushalten zu können, eine erhöhte Schulbildung und dadurch eine erhöhte Befähigung der Kinder für das Gewerbe und für das Leben überhaupt benöthige. Es ist von Seite der deutschen Gemeinden jeder Fortschritt in der neuen Schulgesetzgebung mit Jubel und Vergnügen begrüßt worden, und es ist von ihrer Seite Alles gethan worden, um den Schulbehörden eine weitere Organisation der Schulen, eine Erweiterung der Schulen überhaupt zu erleichtern.

(Rufe: Richtig!)

Man kann von unseren Landsleuten slavischer Zunge nicht dasselbe sagen; denn es ist eine bekannte Thatsache, daß bis zum Jahre 1874 die slavische Bevölkerung sich den Schulgesetzen gegenüber ablehnend verhalten hat.

Dieses ablehnende Verhalten ist so weit gegangen, daß die berufenen Faktoren, welche auf die Entwickelung des Schulwesens Einfluß zu nehmen hatten, geradezu diese Mitwirkung verweigerten, (Rufe: Sehr richtig!) und die Regierung sich genöthigt sah, statt des vom Bezirke selbst zu wählenden Theiles der Bezirksschulräthe die Ernennung der einzelnen Persönlichkeiten vorzunehmen.

Wenn daher in dieser Richtung ein Zurückbleiben des Volksschulwesens auf böhmischer Seite gegenüber der deutschen konstatirt werden muß, so ist dies weder im Gesetze, noch in den Behörden gelegen, es findet dieses die Erklärung in den natürlichen Vorbedingungen, die Bei den beiden Nationalitäten vorhanden waren, insbesondere in der Art und Weise, wie die Bevölkerung bei der Erweiterung des Schulwesens sich betheiligt hat.

(Bravo! Bravo!)

Wenn wir dagegen in Betracht ziehen, wie sich die Verhältnisse weiter gestaltet haben, so geht aus den Ausweisen hervor, daß in der Zeit vom Jahre 1874 bis 1879 in den deutschen Bezirken 37 Schulen mit 492 Klassen neugeschaffen worden sind, während in böhmischen Bezirken 34 Schulen, aber mit 667 Klassen neu errichtet worden sind.

Es ist daraus ersichtlich, daß seit jenem Zeitpunkte, wo die Bevölkerung slavischer Zunge sich dem Schulwesen und dessen Erweiterung zugewendet hat, auch raschere Fortschritte in der Durchführung der Schulorganisation in böhmischen Bezirken eingetreten sind.

Noch markanter stellt sich dies im J. 1880 heraus.

Im J. 1880 ist gegenüber dem früheren Stande in den deutschen Bezirken eine Vermehruug von 9 Schulen mit 65 Klassen eingetreten, während in böhmischen Bezirken 15 Schuten mit 187 Klassen errichtet wurden,

(Hört!)

Daraus geht hervor, daß es ein ganz natürlicher Entwicklungsgang ist, welchen das Schulwesen nimmt, und daß dieser Entwickelungsgang ein um so vorteilhafterer für die Bevölkerung slavischer Zunge sein wird, je mehr sie sich an demselben betheiligt.

(Bravo, richtig!)

Es ist darauf hingewiesen worden, daß eine Ungleichheit in Betreff der Kosten für die Volksschulen bestehe und unter Bezugnahme auf die vorgelegten Präliminarien darauf hingewiesen worden, daß der Betrag, welcher von Seite der deutschen Bezirke für das Schulwesen geleistet wird, 602. 000 fl. rund beträgt, während von Seite der böhmischen Bezirke 1, 038. 000 fl. bezahlt Werden, dann daß der Beitrag des Landes für deutsche Bezirke 1, 500. 000 st. ausmacht, während für die böhmischen Bezirke nur 1, 393. 000 st. entfallen. Man hat hierin eine Ungerechtigkeit gefunden, und eine Verkürzung der böhm. Steuerträger.

Bei der Errichtung der Schulen ist es nothwendig, daß sowohl Localverhaltnisse als auch jene Verhältnisse mit in Betracht gezogen werden, deren Einfluß auf die Möglichkeit und Nothwendigkeit der Schulerrichtung sich als unabweisbar darstellt, und auch bei Feststellung der Lehrergehalte zu berücksichtigen ist. Das Reichsvolksschulgesetz schreibt vor, daß jedem Lehrer ein solcher Gehalt gegeben werden solle, damit er und seine Familie sorgenlos leben und seine ganze Kraft dem Schulwesen widmen könne. Wenn Sie meine Herren die Verhältnisse im flachen Lande in Betracht ziehen, und wenn sie die Verhältnisse in Betracht ziehen, welche im Gebirge vorherrschen, so werden Sie aus ganz außerordentlich große Differenzen bezüglich der Preise der einzelnen zum Leben unmittelbar nothwendigen Bedürfnisse kommen.

Wenn schon früher nachgewiesen worden ist, daß im Gebirge die Schulen viel naher aneinander geruckt werden müssen, weil es nur auf diese Weise möglich ist, daß die Kinder die Schule besuchen, so kommt noch das weitere Moment hinzu, daß dort ein höherer Betrag nothwendig ist, als im stachen Lande, um die Existenz der Lehrer zu ermöglichen. Daraus erklärt sich nun, daß die Versetzung einer großen Zahl von Gemeinden im Gebirge in höhere Gehaltsklassen eintreten mußte, Wenn für die Möglichkeit der Existenz der Lehrer entsprechende Vorsorge getroffen Werden sollte.

Wird nun erwogen, daß die Anzahl von Schulen in Gebirgsgegenden in Folge der lokalen Verhältnisse eine namhaft größere fein muß als auf dem flachen Lande, kann die in den vorhandenen Verhältnissen gelegene Nothwendigkeit, die Existenz der Lehrer durch Versetzung der Schulen in höhere Gehaltsklassen zu sichern nicht in Abrede gestellt werden, so ist ersichtlich, daß der Betrag welcher für diese Schulen aufzuwenden war, ein größerer war, und ein größerer fein mußte, als für Schulen, welche im flachen Lande sind,

Es Scheint mir, daß es nicht wohl angehe, zu fordern, daß das Land in gleichem Maße an die einzelnen Communen zurück zu leisten hat, in welchem von Seite der Communen Beitrage an das Land geleistet worden sind.

Bei Festhaltung dieses Grundsatzes würde sich das Land in eine große Anzahl von Communen auflösen und könnten jene, welche über größere Mittel verfügen, leichter bessere Erfolge erzielen, während jene Communen, welche unbemittelt vielleicht unmittelbar daneben gelegen find, diesem Fortschritte nicht folgen könnten.

Es ist die Aufgabe des Landes, welches vermittelnd einwirkt, daß es dort, Wo die Mittel des Einzelnen nicht hinreichen, eingreift, und auf diese Weise geschaffen wird, was zur allgem. Wohlfahrt des Landes nothwendig und ersprießlich ist. Von diesem Standpunkte aus werden wir nicht zu jenen Schlußfolgerungen gelangen, zu welchen man von jener Seite des hohen Hanfes gekommen ist.

(Bravo ! Bravo !)

Ich erlaube mir noch weiter hinzuzufügen, daß wenn man bei Schulen derartig rechnet, man auch bei allen anderen Ausgaben, welche das Land zu decken hat, ebenso rechnen muß, und es sind in Erwägung zu ziehen, jene außerordentlichen Summen, welche für Sanitäts- und Sicherheitsangelegenheiten sowohl im Lande als auch außerhalb des Landes gezahlt werden.

Die überwiegenden Betrage solcher Zahlungen, namentlich in Oberösterreich, Niederösterreich und Mähren, wo die größten Zahlungen zu leisten sind, kommen der čechischen Bevölkerung zu Gute. Es wäre nicht schwer nachzuweisen, daß wenn uns vorgehalten wird, daß für das Schulwesen in deutschen Bezirken 300. 000 fl. zu viel verausgabt werde, daß andererseits nahezu 1, 000. 000 fl. den Bewohnern der slavischen Zunge aus den Mitteln dieses für Sanitäts- und andere Auslagen zu Gute kommen.

(Rufe: Bravo !)

Es ist nothwendig, daß das große Gemeinwesen derartig geführt werde, daß man ohne Rücksicht auf Nationalität dort eingreife, wo es die Noth erfordert, daß das große Ziel dieses Gemeinwesens erreicht werde.

Es ist von Seite eines Herrn Vorredners auch darauf hingewiesen worden, und es ist eigentlich ein Vorwurf, der nahezu direct den Landesausschuß der Parteilichkeit beschuldigt, betreffs Vertheilung von Subventionen für Schulbauten.

Ich habe seit Beginn dieser Subventionirungen das Referat darüber geführt und bin in der Lage hierüber folgendes mitzutheilen.

Bei der ersten Subventionsvertheilung, welche im J. 1874 und 1875 stattgefunden hat war die Anzahl der Gemeinden, aus böhmischen Bezirken, welche Subventionen in Anspruch nahmen, bei weitem nicht so groß, wie aus den deutschen Bezirken. Und es ist von Seite des Landesausschusses die Vertheilung gerade so wie heute vorgegangen mit Rücksicht auf den Bedarf, mit Rücksieht darauf, ob der Schulbau von Seite der Schulbehörden für nothwendig erklärt worden ist, Es ist dabei natürlich in Betracht zu ziehen, die eigene Capitals und Leistungsfähigkeit der Gemeinden, und daß auf solche Gemeinden besondere Rücksicht genommen werden mußte, deren Steuerkraft auch zu einem geringfügigen Baue nicht ausgereicht hat.

Von diesem Standpunkte geleitet, sind die Subventionen vertheilt worden, und ich kann versichern, daß wenn wir lediglich und ausschließlich den Standpunkt des Bedarfes vor Augen gehabt, hätten wir den deutschen Bezirken auch noch mehr hätten zuwenden müssen, als wir ihnen zugewendet haben.

Ich freue mich zu constatiren, daß von Seite des Herrn Vorredners zugegeben worden ist, es Sei jetzt besser geworden. Aber ich kann nun anführen, daß die Verkeilung mit der gleichen Gerechtigkeit und dem gleichen Bestreben jene Summen, welche das Land zur Förderung des Schulwesens darbringt, fruchtbringend zu machen, von Seite des Landesausschußes erfolgt ist. Ich glaube mit diesen allgemeinen Andeutungen vorderhand dem entgegnet zu haben was der Herr Vorredner gesagt und behalte mir vor, wenn man Details wünschen wird auch später in der Spezialdebatte mit Details vorzukommen.

(Bravo !)

Posl. Dr. Čelakovský: Prosím za slovo. Nejv. marš.: Už má jiný slovo.

Abg. Dr. Tedesko: Ich knrüfe an das an, was mein unmittelbarer Vorredner gesagt hat, er hat nachgewiesen, daß für die slavische Bevöl kerung unseres Landes in mehreren Rubriken absolut und relativ mehr ausgegeben wird als für die deutsche. Er hat das im Allgemeinen zu beweisen gesucht durch die Sanitäts-Auslagen und durch die Schulauslagen.

Was die Sanitätsauslagen betrifft, so bin ich in der Lage, dem hohen Hanse genau und ziemlich interessante Details darüber zu geben, was die Sanitätsauslagen des Landes Böhmen, vor allem die Gebar- und Findelanstalt anbelangt. Wenn wir annehmen, daß die gesammte čechische Bevölkerung des Landes 3, 300. 000, die deutsche Bevölkerung 2, 100. 000 Seelen betragt, so ergibt sich nach einem 10jährigen Durchschnitte folgendes Resultat:

Von 22. 209 im Gebärhause Versorgten gehören der deutschen Nationalität an 2177, sohin 9 Ganze 8/10 Perzent, der čechoslavischen Nationalität Böhmens gehören 20. 034 somit 90 2/10 Percent.

Von dem gesammten jährlichen Aufwände 360. 688 st. entfallen sohin auf die deutsche Bevölkerung 36. 069 fl., auf die čechische 324. 619 fl.

oder per Kopf der deutschen Bevölkerung 1 fl. 7 kr., per Kopf der čechischen Bevölkerung 9 fl. 8 kr.

(Hört! )

Das war die Gebär- und Findelanstalt in Prag. Nehmen wir die Gebär- und Findelanstalt in Wien.

Der Aufwand für die nach Böhmen zuständigen, vom böhmischen Landesfonde zu deckenden Versorgten, betragt 400. 000 fl. jahrlich.

Von den daselbst nach Böhmen zuständigen, waren der deutschen Bevölkerung angehörig 23 2/10 Percent, der čechischen Bevölkerung 76 5/10 Percent,

(Hort! )

Der Aufwand aus die deutsche Bevölkerung beziffert sich demnach mit 194. 000 st., derjenige für die čechische mit 306. 000 st.

(Hört!)

Bezüglich der öffentlichen Krankenhäuser in Böhmen auf dem Lande beträgt der Aufwand für die in čechischen Bezirken gelegenen Krankenhäuser 152. 000, für die in deutschen Bezirken gelegenen

nur 140. 000 fl.

Was das allgemeine Krankenhaus in Prag betrifft, so ist der Aufwand, den das Land zu leisten hat, 252. 323 fl. Nach der Schätzung, wie mir sämmtliche Primärärzte und Verwalter gesagt haben, nimmt die deutsche Bevölkerung kaum mit 1 Fünftel daran Theil.

Der Aufwand auf die deutsche Bevölkerung beträgt 50. 465 fl., derjenige für die čechische Bevölkerung 201. 858 fl.

Bezüglich der Irrenanstalt habe ich noch keine genauen Daten, doch kann ich aus meiner eigenen Wahrnehmung sagen, daß auch da die čechische Bevölkerung überwiegt. Man braucht nur hinauszugehen und mit den Leuten sprechen, so wird man sehen.

(Heiterkeit. )

Ebenso wenig bin ich gegenwärtig in der Lage über die Krankenanstalten in Wien und deren Nationalitätsverhältnissen zu sprechen; doch bin ich überzeugt, daß auch hier ein Verhältniß ist wie 1 zu 3.

Diese Nachweisungen erfordern zu viel Zeit: weil man ganze Jahrgänge durchgehen muß,

Ich glaube damit erwiesen zu haben, daß der Landesausschuß immer nach dem Bedürfniß vorgegangen ist, und daß er niemals vorgegangen ist nach den Rücksichten der Nationalität.

Der Landesausschuß hat die Sanitätsauslagen seit Jahren verfochten, verfochten gegen die Mitglieder der anderen Seite des hohen Hauses und zwar aus dem Grunde, weil er sie für eine Nothwendigkeit im Interesse des ganzen Landes hielt,

Die beiden Herren Vorredner von der andern Seite des Hauses haben hervorgehoben, daß Uebelstände in den Krankenhäusern existiren, daß der Aufwand zu groß sei und daß eben der Aufwand