nelze očekávati, že hospodářské spolky v Čechách, vládnoucí toliko obmezenymi prostředky s to budou poskytnouti jednotlivým školám rolnickým takový příspěvek, jaký uděluje hospodářský okresní spolek Metlinský, tedy nemůže se pochybovati, že by největší část výloh spojených se zřízením fondů pensijních uvalila se na fond zemský. Lze to tím více očekávati, an pouze při jediné škole rolnické, totiž při škole Kadaňské, založen jest pensijní fond v nepatrné výšce as 3700 zl.

Konečně nejsou i příplatky učitelů, pak-li by se děly podle procentů v stanovách Metlinských ustanovených, spůsobu takového, aby odpadla potřeba značné dotace z prostředků zemských.

Jdeť to jasně na jevo, vezme-li se zřetel k příjmům učitelů při jednotlivých školách rolnických.

Podle dát, jež sobě opatřil výbor zemský, jsou ustanoveni

Kdyby počet učitelů při všech ústavech ustanoven byl na dva učitele pro každý ústav jednotlivý, z nichž první by zároveň úřadoval co ředitel ústavu, a kdyby se platy jejich vyměřily, a to pro každého ředitele sumou 1200 zl. ročních, a pro každého učitele sumou 1000 zl., tedy by platy tyto na veškerých 6 školách rolnických každý rok činily úhrnem 13. 200 zl. z které sumy by příspěvek k fondu pensijnímu v prvním pětiletí na 3 % stanovený, u každého lze tudíž za ospravedlněné uznati námitky proti návrhu na založení pensijních fondů pro jednotlivé školy rolnické.

Kromě těchto prostředků jestiť však jiný ještě prostředek, kterýmž by budoucnosť učitelů na školách rolnických se zabezpečila, aniž by na fond pro zeměvzdělání na dobu nejblíže příští značné břímě ihned uvaliti se muselo. Dalo by se to docíliti nejlépe tím, kdyby fond pro zeměvzdělání převzal náklad na pense učitelů a rodin jejich.

Podle statistických dát, jež zemskému výboru jsou po ruce, mají učitelé nyní ustanovení stáří mezi 27 a 55 let, a není tedy pro nejbližší dobu větší počet případů úmrtí jejich pravdě podobným.

Mimo to jest polovice učitelů těch stavu svobodného, a pouze dva z nich, totiž profesor Benda v Libverdě a učitel Rauwolf v Hracholuskách, slouží již delší dobu (28, pokud se týče 14 let), kdežto všichni ostatní vykázati se nemohou službou více než 10 let trvající, sloužíce posud pouze 3 až 8 let.

Za těchto poměrů netřeba se obávati, že by v době nejblíže příští zemskému fondu vzešly výlohy značné a bylo by tedy převzetí pense učitelů při školách rolnických na fond pro zeměvzdělání prostředkem nejvhodnějším, aby se budoucnost učitelů těch pojistila a aby tím vyhověno bylo též požadavku c. kr. ministerstva orby, které na opatření takovémto činí závislým další udílení subvence státní tuzemským školám rolnickým.

Co se týče podrobného provedení návrhu toho, může zemský výbor nyní pouze co do zásady naznačiti, jakých pravidel v příčině této by se šetřiti muselo.

Především by se mělo ustanoviti, že na každé škole rolnické vždy jen dva učitelé (ředitel a učitel) nároků na pensi nabýti mohou, jakož i že k upravení platů potřeba jest schválení zemského výboru, jemuž by také zůstaveno bylo právo, potvrzovati učitele k pensi schopné.

25 ústavu jednotlivého ročně......66 zl. a u všech 6 ústavů dohromady ročně pouze 396 zl. r. m. obnášel, což jest zajisté suma pranepatrná. Aby se fondy pensijní učinily aktivními, musela by pro každou školu rolnickou na založení fondu pensijního ročně alespoň suma. 3000 zl., a to po více let, věnována býti, která by, kdyby slavná vláda na to přispěla ročními 1000 zl. (o čemž ale velice pochybovati), Částkou 2000 zl. z fondu pro zeměvzdělání uhraditi se musela. Tím by však subvence zemská pro veškeré školy rolnické (počtem 6) o značnou sumu nejméně 12. 000 zl. každoročně se zvýšila.

Dále by stanoviti se měla nejvyšší suma pense, která se vůbec povoliti může, a neměly by do ní vpočítány býti případky vedlejší, jako na příklad přídavky osobní, příbytečné a. t. d., kdežto by ostatně platnost míti měly zásady, podle nichž učitelé na obou vyšších hospodářských učilištích zemských v Děčíně, v Libverdě a v Táboře do výslužby se dáti mohou.

Za příčinou zvláštních poměrů u jednotlivých škol rolnických - v kterém ohledu výbor zemský ukazuje k rozdílu v počtu učitelů a jich příjmů, dále k tomu, že u rolnické školy v Kadani zakládá se právě fond pensijní, kdežto u rolnické školy v Hracholuskách obce, které tvoří tak zvaný spolek školní, v stanovách převzaly na sebe pense učitelů -, bude však potřebí zvláštního vyjednávání s jednotlivými školami rolnickými, na jehož výsledku závisí ustanovení podrobných návrhů o bližších podmínkách, pod kterými převzetí pensijních platů pro učitele při školách rolnických a pro rodiny jejich na fond pro zeměvzdělání provésti a upraviti se má.

To však nepřekáží nijak tomu, aby již teď v zásadě se vyřknulo, že řečené pense na fond pro zeměvzdělání převzíti se mají, poněvadž, jak již několikráte podotknuto bylo - c. kr. ministerstvo orby na usnešení takovém v podstatě činí závislým další podotknutí subvencí státních, tuzemským školám rolnickým od několika let posaváde udělovaných.

Kromě toho žádá však c. k. ministerstvo orby, aby jemu vyhražen byl jistý vliv na vedení a správu hospodářských škol vydržovaných pomocí podpory z prostředků říšských.

Podle vynesení ministerstva ze dne 14. března 1877 č. 3159, sděleného výboru zemskému přípisem c. kr. místodržitelství ze dne 28. března 1877 č. 16701, měla by totiž vláda, pokud běží o ústavy, jež se nově zaříditi mají, míti práva následující:

a)  Podřídí-li se ústav kuratoriu, vyšle vláda do kuratoria zástupce, jenž by měl právo položiti veto proti vykonání takových usnešení, která by se příčila ustanovením statutárním aneb účelům, pro které ministerstvo orby ústavu subvencí poskytuje; právo toto má míti účinek odkládací;

b)  mají-li se jmenovati na některém takovém ústavu ředitelové neb učitelé, buďtež ještě před

vyhotovením dekretů jmenovacích spisy, jež se jmenování týkají, odeslány ministerstvu orby, bez jehož svolení žádné jmenování takové ve skutek se neuvede;

c)  plány učebné a každákoliv změna jejich nemohou bez svolení ministerstva orby platnosti nabyti;

d)  vláda má právo, prohlížeti ústav a vyžadovati sobě zprávy a statistické výkazy o něm, za jichž správnost ručí vrchní správa ústavu (kuratorium, zemský výbor).

Práva tato vyhražují se netoliko pro případ nového zřízení škol rolnických, nýbrž i v případu, když se žádá za další poskytnutí aneb zvýšení příspěvků na vydržování ústavu, jelikož se výslovně připomíná, že v případech těchto platí tatáž pravidla jako v příčině založení ústavů nových.

Jedná se nyní o to, mohou-li tato daleko sahající práva c. kr. vládě vyhražena býti čili nic.

Při tom především dlužno činiti rozdíl mezi oběma vyššími hospodářskými ústavy zemskými v Děčíně-Libverdě a v Táboře, a mezi posavádními rolnickými školami subvence požívajícími.

C. kr. ministerstvo orby nečiní takového rozdílu, neboť v dotčeném vynesení jeho jest řeč o hospodářských učilištích vůbec, mezi která ministerstvo orby řadí jak střední školy hospodářské tak i školy rolnické.

Obě vyšší hospodářská učiliště zemská v Děčíně-Libverdě a v Táboře nemohou však s hospodářskými školami středními, podle vynešení ministerstva ze dne 23. června 1873 č. 6044 zařízenými, na stejný stupeň vřaděna býti, což zřejmě vysvítá z porovnání oboustranných cílů učebných.

Za hospodářské školy střední pokládají se dle normálního předpisu obsaženého v ministerialním vynesení ze dne 23. června 1873 č. 6044 ústavy takové, z nichž sice nevycházejí hospodáři v každém směru vzdělaní, které však vychovati mají orgány výpomocné, pro hospodářství potřebné, orgány to, kteří v praxi nabýti mají spůsobilosti, aby později na větších statcích sami hospodařiti, aneb je pachtovati neb spravovati mohli.

Dále jdoucí však cíl účebný mají obě vyšší hospodářská učiliště zemská v Děčíně-Libverdě a v Táboře, zařízená podle pravidel usnesením slavného sněmu ze dne 13 dubna 1864 ustanovených a posud platných.

Na učilištích těchto neodchovávají se toliko orgánové pomocní; posluchači na ústavech

těch mají nabýti veškerých vědomostí, jichž jest třeba k samostatnému hospodaření na větších usedlostech, i mají se z nich státi odborně vzdělaní držitelé aneb pachtýři větších statků, aneb hospodářští úředníci.

Při tomto rozdílu v cílech učebných samo se rozumí, že plány vyučovací na obou řečených učilištích zemských jako i každákoliv změna plánů těch, nemůže učiněna býti závislou na svolení c. kr. ministerstva orby, jakéž se požaduje v odstavci c, ač nemají-li ústavy tyto v směru zpátečnickém se přetvořiti, v kterém případě by bez užitku zůstaly veliké a značné oběti, které pro obě tato vyšší učiliště posud věnovány byly k tomu konci, aby došla nynějšího stupně rozvoje.

Rovněž nemůže výbor zemský přimlouvati se za to aby vládě vyhražena byla práva platného potvrzení učitelů a v příčině zastupování vlády v kuratoriích, poněvadž roční subvence 3000 zl., kterou c. k. ministerstvo orby v krátké posud době rokem 1876 počínajíc, poskytuje každému z obou oněch učilišti zemských, v porovnání se značným nákladem, jejž země již od roku 1866 nesla a posaváde nese, tak nepatrnou býti se jeví, že s ní v pražádném poměru nestojí tak daleko sahající, vládou požadované právo potvrzování učitelů na zemských učilištích, z prostředků zemských zařízených a pomocí prostředků těch skoro úplně vydržovaných, tudíž požadavek ten přijmouti nelze, kdežto proti požadavku, aby vláda zastoupena byla v kuratoriu, namítati sluší, že kuratoria složena jsou podle úmluvy, kterou zemský výbor učinil s majitelem svěřenského panství Děčína a s městskou obcí Táborem, ostatně ale že v obou kuratoriích již nyní zasedá zástupce rady zemědělské, tedy odborného orgánu c. kr. vládou ustanoveného, čímž již vládě zajisté vyhraženo jest zastoupení v kuratoriu. Kdyby v něm zasedati měl ještě druhý zástupce vlády, byla by tato více zastoupena nežli sám výbor zemský, jejž v každém z obou kuratorií zastupuje pouze jeden zástupce.

Jakkoliv výbor zemský uznává, že státními subvencemi, jež c. k. ministerstvo orby poskytuje oběma vyšším hospodářským učilištím zemským, ulehčeno jest břemeno uvalené na fond zemský uhražením značného nákladu na vyučování hospodářské, nicméně povinen jest výbor zemský, míti na zřeteli organisaci ústavů nadřečených, několikerými usnešeními slavného sněmu ustanovenou, jakož i okolnost, že největší část nákladu zapravuje se z prostředků zemských, i musí tedy přihlížeti k tomu, aby samosprávný ráz ústavů těchto v Částech nejpodstatnějších zachován zůstal.

Zemský výbor vidí se tudíž nucena, i proti výminkám v odstavcích a, b a c ministerialního vynešení ze dne 14. března 1877 čís. 3159 v příčině řížení a správy obou těchto ústavů zemských od c. k. vlády položeným, tím více se vysloviti, na vyhražením práva v odst. d naznačeného, totiž práva prohlížení ústavů a vyžadování zpráv a výkazů statistických ve spojení s právem zastoupení skrze člena rady zemědělské, c k. vládě poskytnuta jest zajisté dostatečná náhrada za státní subvence oběma těmto ústavům zemským udělené.

Jiný jest ovšem poměr ohledně rolnických škol pomocí státní subvence vydržovaných, kteréžto školy nejsou ústavy zemskými a od země toliko částečně se vydržují.

Co se týče škol těchto, není námitky, aby se vládě vyhradil vliv v odstavci a, b, a d naznačený, což se ostatně již také stalo, jelikož při zřízení kuratorií pro jednotlivé školy rolnické zástupcové vlády již zvoleni byli a i plány vyučovací zařídili se podle zásad vynešení ministerstva ze dne 23. června 1873 ř. 6044 shodujících se v podstatě s pravidly z roku 1864 slavným sněmem o zařízení škol rolnických ustanovenými.

Avšak proti požadovanému od c. k. vlády právu potvrzování ředitelů a učitelů při školách rolnických namítati se musí, že v případu, kdyby slavný sněm přijal návrh, aby fond zemský převzal náklad na pense učitelů při školách rolnických, potvrzovací právo ono by pak výboru zemskému přiřknouti se muselo.

Kdyby právo toto záviseti mělo na vyšším ještě přivolení nějakém, stalo by se pak úřední řízení v záležitostech těchto velice složitým, což by zajisté věci samé neprospělo, nehledíc ani k tomu, že tím, když země na se vezme závazek platiti pense, úplně odůvodněno jest stvrzovací právo výboru zemského.

Hledě k tomu, co tuto vyloženo, může výbor zemský podmínky, jaké ministerstvo orby

sollen, sondern vielmehr angestrebt wird, die Hörer mit allen zur Bewirthschaftung größerer Grundbesitzungen erforderlichen Kenntnissen auszurüsten und sie zu fachmännisch gebildeten Besitzern oder Pächtern größerer Güter oder landwirthschaftlichen Beamten auszubilden.

klade v příčině poskytnutí dalších subvencí státních pro obě vyšší hospodářská učiliště zemská v Děčíně-Libverdě a v Táboře, jakož i pro tuzemské školy rolnické, toliko s části k přijmutí odporoučeti, a dovoluje sobě tedy činiti návrhy tyto:

Slavný sněme račiž se usnésti jak následuje:

1.    Schvaluje se v zásadě, aby náklad na pense učitelů při školách rolnických a na pense rodin jejich převzat byl na fond pro zeměvzdělání, a nařizuje se výboru zemskému, aby podrobnější ustanovení o provedení zasady této vypracoval a slavnému sněmu k schválení předložil.

2.   Na základě zásad v zprávě této vyložených zahájiti má výbor zemský další vyjednávání s c. k. vládou v příčině poskytnutí dalších subvencí státních tuzemským učilištím hospodářským.

nehmen wäre, und nachdem weiter eine solche Beitragsteistnug, wie sie von dem Mödlinger Bezirksvereine gewährt wird, hierlauds für die einzelnen Ackerbauschuten von landwirthschaftlichen Vereinen Bei deren beschränkten Mitteln nicht zu erreichen ist, so dürfte es keinem Zweifel unterliegen, baß der größte Theil des Aufwandes für die zu gründenden Penstionsfonde dem Landesfonde anheim fallen würde.

Es ist dies umsomehr zu gewärtigen, als nur bei einer einzigen Ackerbauschule, nämlich Bei der in Raden ein Pensionsfond in der unbedeu-tenden Höhe von circa 3700 fl. vorhanden ist.

Endlich sind auch die Einzahlungen der Lehrer, wenn die Perzentsätze des Müdlinger Statutes an genommen würden, nicht derart, baß nicht eine namhafte Dotirung aus Landesmitteln erfolgen müßte. Es erhellt dies klar daraus, wenn die Be= züge der Lehrer an den einzelnen Ackerbauschulen in Betracht gezogen werben.

Nach den gesammelten Daten sind angestellt:

sollen, sondern vielmehr angestrebt wird, die Hörer mit allen zur Bewirthschaftung größerer Grundbesitzungen erforderlichen Kenntnissen auszurüsten und sie zu fachmännisch gebildeten Besitzern oder Pächtern größerer Güter oder landwirthschaftlichen Beamten auszubilden.

Bei dieser Verschiedenheit in den Lehrzielen ist es selbstverständlich, daß die Lehrpläne sowie jede Aenderung derselben an den beiden mehrgenannten höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten von der Zustimmung des hohen k. k. Ackerbauministeriums, wie solche in dem Punkte c) gefordert wird, nicht abhängig gemacht werden können, wenn nicht eine Reconstruction der Anstalten in rückschrittlicher Beziehung gemacht werden soll, wo dann die großen und namhaften Opfer, welche bisher für diese beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten gebracht wurden, um dieselben auf die gegenwärtige Stufe der Entwickelung zu bringen, nutzlos sein würden.

Ebensowenig vermag der Landesausschuß die Einräumung der weiter geforderten Rechte bezüglich der endgiltigen Bestätigung der Lehrer sowie rücksichtlich der beanspruchten Vertretung in den Kuratorien zu befürworten, weil die Jahresubvention von 3000 fl., welche seit dem kurzen Zeitraume vom Jahre 1876 angefangen vom hohen k. k. Ackerbauministerium für jede der beiden mehrgenannten Landeslehranstalten gewährt wird, gegenüber dem bedeutenden Aufwande, den das Land seit dem Jahre 1866 getragen hat und noch leistet, so gering erscheint, daß damit diese weitgehende, von der Regierung beanspruchte Ingerenz des Bestätigungsrechtes der Lehrer an aus Landesmitteln gegründeten und aus solchen nahezu gänzlich erhaltenen Landeslehranstalten in gar keinem Verhältnisse steht und daher zur Annahme nicht empfohlen werden kann, während der Vertretung im Kuratorium das Bedenken entgegensteht, daß die Zusammensetzung der Kuratorien durch eine zwischen dem Besitzer der Fideikomiß-Domäne Tetschen, dann der Stadtgemeinde Tabor einerund dem Landesausschuße andererseits getroffene Vereinbarung geregelt erscheint, im Uebrigen aber in beiden Kuratorien dermalen bereits ein Vertreter des Landeskulturrathes, also eines von der k. k. Regierung bestellten Fachorgans seinen Sitz hat, demnach derselben bereits eine Vertretung im Kuratorium eingeräumt erscheint und bei Zuerkennung eines weiteren Vertreters die k. k. Regierung Sogar ein ausgedehnteres Vertretungsrecht als der Landesausschuß selbst hätte, welch' letzterer nur je einen Vertreter in den Kuratorien besitzt.

So sehr der Landesausschuß die von dem hohen k. k. Ackerbauministerium für die beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten gewährten Subventionen aus Staatsmitteln als eine Sublevirung der bedeutenden Auslagen, welche

Würde die Zahl der Lehrer Bei allen Anstalten auf je 2, wovon der erste zugleich als Direktor der Anstalt zu fungiren hätte, und deren Gehalte und zwar für die Direktoren mit je 1200 fl. und für die Lehrer mit 1000 fl. festgefetzt, so würben diese Gehalte an allen 6 Ackerbauschulen pr. Jahr im Ganzen 13. 200 fl. ausmachen, wovon der in den ersten 5 Jahren mit 3% zu bemessende Betrag zu den Pensionsfonden an jeder Anstalt...... 66 fl.

und an allen 6 zusammen blos... 396 fl. ö. W. jährlich ausmachen würde, was eine verschwindend kleine Ziffer repräsentirt.

Um die Pensionsfonde aktiv zu machen, müßte für jede Ackerbauschule zu dem zu bildenden Pensionsfonde jährlich eine Summe von wenigstens 3000 fl. durch eine längere Reihe von Jahren gewidmet werden, die, wenn von der hohen Regierung hiefür eine Beitragsleistung von 1000 st. gewahrt würde, was jedoch sehr zu bezweifeln ist, mit 2000 fl. aus dem Landesculturfonde bestritten werden müßte, wodurch alljährlich die Landessubvention für sämmtliche 6 Ackerbauschulen um den namhaften Betrag von mindestens 12. 000 fl. erhöbt werden müßte,

Diese bedeutende Summe rechtfertigt die Bedenken, welche sich auch dein Modus der Gründung von Pensionsfonden für die einzelnen Ackerbauschulen entgegenstellen.

Es gibt jedoch außer diesen vorstehend behandelten Modalitäten noch ein anderes Aus. kunftsmittel, wodurch die Zukunft der AckerbauSchullehrer gesichert und andererseits dem Landeskulturfonde in der nächsten Zukunft nicht Sofort erhebliche tasten aufgebürdet würden.

Es könnte dies am Besten dadurch herbeigeführt werden, Wenn der Aufwand für die Pensionen der Lehrer und ihrer Angehörigen aus dem Landesculturfonde bestritten würde.

Nach dem vorhandenen statistischen Materiale bewegt sich das Alter der angestellten Lehrer zwischen 27 und 55 Jahren, daher mehrere Sterbefälle in der nächsten Zeit nicht so wahrscheinlich sind.

Ueberdies ist die Hälfte der Lehrer ledigen Standes und haben blos zwei, nämlich Professor Benda in Liebwerd und Lehrer Rauwolf in Hracholusk eine längere Dienstzeit von 28 respective 14 Jahren aufzuweisen, während bei allen übrigen die Dienstzeit noch nicht 10 Jahre betragt und Zwischen 3 und 8 Jahren sich bewegt.

Unter diesen Verhältnissen stehen dem Landesfonde voraussichtlich keine bedeutenden Auslagen in der nächsten Zeit bevor und würde sich daher die Pensionirung der Ackerbauschullehrer aus dem Landeskulturfonde als das geeigneteste Auskunftsmittel empfehlen, um die Zukunft der Ackerbauschullehrer sicher zu stellen und dadurch auch der Forderung des hohen k. k. Ackerbauministeriums, von welcher dasselbe den Fortbezug der Staatssubventionen für die hierländischen Ackerbauschulen abhängig macht, - gerecht zu werden.

Was die nähere Durchführung dieses Vorschlages anbelangt, so können dermalen die Grundzüge, welche hiebei in Anwendung zu kommen hätten, nur im Prinzipe angedeutet werden.

In dieser Beziehung wäre zunächst festzusetzen, daß an jeder Ackerbauschule nur zwei Lehrer (ein Direktor und Lehrer) pensionsfähig find, sowie daß die Regulirung der Gehalte der Genehmigung des Landesausschußes unterliege, welchem auch das Bestätigungsrecht der pensionsfähigen Lehrer vorzubehalten wäre.

Ferner wäre ein Maximum der Pensionsziffer zu fixiren und wäre von der Einrechnung alle Nebeuemolumente wie Personalzulagen, Quartiergelder u. s. w. auszuschließen, während im Uebrigen die für die Pensionirung der Lehrer an den beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor geltenden Grundsätzen zur Anwendung zu kommen hätten.

Wegen der bei den einzelnen Ackerbauschulen bestehenden besonderen Verhältnisse, in welcher Beziehung namentlich auf die Verschiedenheit der Anzahl der Lehrer und deren Bezüge, dann darauf verwiesen wird, daß bei der Ackerbauschule in Kaaden ein Pensionsfond in der Bildung begriffen ist, während bei der Ackerbauschule in Hracholusk die den sogenannten Schulverein bildenden Gemeinden die Verpflichtung der Pensionirung der Lehrer statutarisch üdernommen haben, - erscheinen aber noch besondere Verhandlungen mit den einzelnen Ackerbauschulen nothwendig, von deren Endergebnisse die Festsetzung detailirter Vorschläge über die näheren Modalitäten, wie die Uebernahme des Aufwandes für die Pensionen der Ackerbauschullehrer und der Angehörigen derselben auf den Landeskulturfond durchzuführen und zu regeln wäre, abhängt.

Dem steht jedoch keineswegs entgegen, daß schon jetzt die Uedernahme der Pensionen auf den Landeskulturfond im Prinzipe beschlossen werde, da hievon, wie bereits wiederholt hervorgehoben wurde, das hohe k. k. Ackerbauministerium im wesentlichen den Fortbezug der den hierländischen Ackerbauschulen bisher seit einigen Jahren gewährten Staatssubventionen abhängig macht.

Außerdem verlangt aber das hohe k. k. Ackerbauministerium für die aus Reichsmitteln subventionirten landwirthschaftlichen Lehranstalten noch eine gewisse Ingerenz auf die Leitung und Verwaltung dieser Schulen, welche nach Inhalt des dem Landesausschuße von der k. k. Statthalterei mit Note vom 28. März 1877 Zahl 16701 mitgetheilten Ministerialerlasse vom 14. März 1877 Z. 3159 bei neu zu gründenden Anstalten folgende Rechte involvirt:

a) Fall die Anstalt einem Curatorium unterstellt wird, delegirt die Regierung einen Vertreter zu demselben mit dem Rechte des aufschiebenden Veto gegen die Ausführung solcher Beschlüsse, die im Miderspruche stehen würden mit den statutarischen Bestimmungen oder mit den Zwecken, wegen deren das Ackerbauministerium die Anstalt subventionirt;

b) bei der Ernennung von Direktoren oder Lehrern werden vor Ausfertigung der betreffenden

Dekrete die Erneunungsakten dem Ackerbauministertum übermittelt, ohne dessen Zustimmung keine derartige Anstellung vollzagen wird;

c)   die Lehrpläne und jede Aenderung der- Selben werden nicht ohne Zustimmung des Ackerbauministeriums in Geltung gesetzt;

d)   die Regierung hat das Recht, die Anstalten zu inspiziren und Berichte sowie statistische Ausweise üder dieselbe zu verlangen, für beten Richtigkeit die Oberleitung (Kuratorium, Landesausschuß) einsteht.

Diese Rechte werben nicht nur bei neu zu gründenden Ackerbauschulen, fondern auch für den Fall vorbehalten, wenn die Fortsetzung oder die Erhöhung von Erhaltungsbeiträgen berselben angestrebt wirb, indem ausdrücklich erwähnt wird, baß für diese Fälle die gleichen Grundsätze wie für die Gründung neuer Anstalten gelten.

Es wird sich nun darum handeln, ob diese weitgehenden Rechte der k. k. Regierung eingeräumt werden können oder nicht.

Hiebei ist zunächst zu unterScheiden zwischen den beiden höheren landwirthschaftlichen Lanbeslehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor einer- und den destehenden subventionirten Ackerbauschulen andererseits.

Das k. k. Ackerbauministerium macht eine Solche Unterscheibung nicht, indem in dem obenerwähnten Ministerialerlasse von landwirthschaftlichen Lehranstalten überhaupt die Rede ist, worunter daselbe fowohl landwirthschaftliche Mittelschulen als auch Ackerbauschulen subsummirt

Die beiden höheren landwirthschaftlichen Lan= des-Lehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor können jedoch mit den nach dem Ministerialerlasse vom 23. Juni 1873 Z. 6044 eingerichteten landwirthschaftlichen Mittelschulen keineswegs in eine gleiche Linie gestellt werben, wie aus einer Vergleichung der beiderseitigen Lehrziele klar ersichtlich ist.

Als landwirthschaftliche Mittelschulen werden nach der in dem Ministerialerlasse vom 23. Juni 1873 Z. 6044 enthaltenen Normal-Vorschrift jene Anstalten aufgefaßt, aus denen zwar keine fertigen Landwirthe, jedoch brauchbare Hilfsorgane für den landwirthschaftlichen Betrieb hervorgehen, die sich in der Praxis zur Späteren eigenen Bewirthschaftung, Pachtung oder Verwaltung größerer Güter Befähigen sollen.

Ein weiter gehendes Lehrziel verfolgen jedoch die beiden nach den Von hohen Landtage mit Beschlus vom 13. April 1864 festgesetzten, noch immer aufrecht bestehenden Grundsätzen eingerichteten höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor, indem an benselben nicht Bloße H i l f s o r g a n e herangebildet werden.

Bei dieser Verschiedenheit in den Lehrzielen ist es selbstverständlich, daß die Lehrpläne sowie jede Aenderung derselben an den beiden mehrgenannten höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten von der Zustimmung des hohen k. k. Ackerbauministeriums, wie solche in dem Punkte c) gefordert wird, nicht abhängig gemacht werden können, wenn nicht eine Reconstruction der Anstalten in rückschrittlicher Beziehung gemacht werden soll, wo dann die großen und namhaften Opfer, welche bisher für diese beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten gebracht wurden, um dieselben auf die gegenwärtige Stufe der Entwickelung zu bringen, nutzlos sein würden.

Ebensowenig vermag der Landesausschuß die Einräumung der weiter geforderten Rechte bezüglich der endgiltigen Bestätigung der Lehrer sowie rücksichtlich der beanspruchten Vertretung in den Kuratorien zu befürworten, weil die Jahresubvention von 3000 fl., welche seit dem kurzen Zeitraume vom Jahre 1876 angefangen vom hohen k. k. Ackerbauministerium für jede der beiden mehrgenannten Landeslehranstalten gewährt wird, gegenüber dem bedeutenden Aufwande, den das Land seit dem Jahre 1866 getragen hat und noch leistet, so gering erscheint, daß damit diese weitgehende, von der Regierung beanspruchte Ingerenz des Bestätigungsrechtes der Lehrer an aus Landesmitteln gegründeten und aus solchen nahezu gänzlich erhaltenen Landeslehranstalten in gar keinem Verhältnisse steht und daher zur Annahme nicht empfohlen werden kann, während der Vertretung im Kuratorium das Bedenken entgegensteht, daß die Zusammensetzung der Kuratorien durch eine zwischen dem Besitzer der Fideikomiß-Domäne Tetschen, dann der Stadtgemeinde Tabor einerund dem Landesausschuße andererseits getroffene Vereinbarung geregelt erscheint, im Uebrigen aber in beiden Kuratorien dermalen bereits ein Vertreter des Landeskulturrathes, also eines von der k. k. Regierung bestellten Fachorgans seinen Sitz hat, demnach derselben bereits eine Vertretung im Kuratorium eingeräumt erscheint und bei Zuerkennung eines weiteren Vertreters die k. k. Regierung Sogar ein ausgedehnteres Vertretungsrecht als der Landesausschuß selbst hätte, welch' letzterer nur je einen Vertreter in den Kuratorien besitzt.

So sehr der Landesausschuß die von dem hohen k. k. Ackerbauministerium für die beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten gewährten Subventionen aus Staatsmitteln als eine Sublevirung der bedeutenden Auslagen, welche aus Landesmitteln für den landwirthschaftlichen Unterricht bestritten werden, zu würdigen weiß, so muß derselbe andererseits mit Rücksicht auf die für die beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor desteheude durch mehrfache Beschlüsse des hohen Landtages festgestellte Organisirung dieser Anstalten und im Hinbliecke darauf, daß der meitaus größte Theit des Aufwandes für dieselden aus Landesmitteln bestritten wird, darauf bedacht nehmen, baß der autonome Charakter dieser Anstalten in den wesentlichsten Vunkten gewahrt werde, demgemäß sich derselbe auch gegen die in den Punkten a), b) und c) des Ministerialerlasses vom 14. März 1877 Zahl 3159 von der k. k. Regierung geforderte Ingerenz auf die Bettung und Verwaltung dieser beiden Landesinstritute umsomehr aussprechen muß, als durch Einräumung des im Punkte d) enthaltenen Rechtes der Inspizirung der Anstalten und der Abverlangung von Berichten unf dtatistischen Ausweisen in Berbindung mit dem Vertretungsbefugnisse eines Mitgliedes des Landeskulturrathes in den Curatorien der k. k. k. Regierung ein hinlängliches Aequivalent für die diesen beiden Landeslehranstalten gewährten Staatssubventionen zugestanden sein dürfte.

Anders verhält es sich bei den aus Staatsmitteln subventionirten Ackerbauschulen, welche nicht Landesaustalten sind und vom Lande nur theilweise erhalten werben. Hier unterliegt es keinem Anstande, die in den Punkten a), b) unb d) vorgesehene Ingerenz einzuräumen und ist dies bereits auch faktisch geschehen, indem bei der Zusammensetzung der Curatorien für einzelne Ackerbauschulen die Regienutgsvertreter bereits gewählt und auch die Lehrpläne nach den Grundsätzen des Ministerialerlasses vom 23. Juni 1873, Z. 6044, welche im Wesentlichen mit den vom h. Landtage üder die Einrichtung der Ackerbauschulen hinausgegebenen Direktiven vom I. 1864 übereinstimmen, eingerichtet wurden.

Dagegen waltet gegen die seitens der k. k. Regierung vorbehaltene Bestätigung der Direktoren und Lehrer der Ackerbauschulen das Bedenken ob, daß, wenn der Autrag auf Uebernahme des Aufwandes für die Pensionen der Ackerbauschullehrer auf den Landesfoud seitens des h. Laudtages angenommen werden sollte, dann diese Bestätigung dem Landesausschuße zufallen müßte.

Es würde, wenn diese Bestätigung noch an eine höhere Zustimmung geknöpft würde, dies einen zu complicirten Geschäftsgang hervorrufen, der keineswegs im Interesse der Sache selbst gelegen fein kann, abgesehen daoon, daß mit der Uedernahme der Pendionspflicht die Einräumung dieses Bestätigungdrechted für den Landesausschuß vollkommen gegründet erscheint

Mit Rücksicht auf die im Borstehenden ent wickelten Gründe kann der gefertigte Landesaudschuß die von dem h. k. k. Ackerbauministerium an die Gewährung des Fortbezuges der Staatssubventionen für die beiden höheren landwirthschaftlichen Landeslehranstalten Tetschen-Liebwerd und Tabor, sowie für die hierländischen Ackerbauschulen geknüpften Bedingungen nur theilweise zur Annahme empfehlen und gelangt derselbe zu folgenden Schlußanträgen:

Der hohe Landtag geruhe zu beschließen:

1.   Es werde die Uebernahme des Aufwandes für die Pensionen der Ackerbauschullehrer und deren Angehörigen auf den Landeskulturfond im Prinzipe genehmigt und der Landesausschuß beauftragt, die näheren Modalitäten über die Durchführung dieses Prinzipes auszuarbeiten und dem hohen Landtage zur Genehmigung vorzulegen.

2.   Dergleichen hätte der Landesausschuß unter Zugrundelegung der in dem vorstehenden Berichte entwickelten Grundsätze behufs Gewährung des Fortbezuges der Staatssubventionen für die hierländischen landwirthschaftlichen Lehranstalten mit der k. k. Regierung in weitere Verhandlung zu treten.

Z výboru zemského království Českého.

Vom Landesausschuße des Königreiches Böhmen.

V Praze, dne 27. září 1878.

Prag, am 27. Septemder 1878,

Nejvyšší maršálek zemský:

Der Oberstlandmarschall:

Auersperg m. p.

Theumer m. p.