Stenographischer Bericht

über die

VIII. Sitzung der zweiten Jahres=Session des böhwischen Landtages vom Jahre 1870, am 20. Oktober 1871.

Stenografická zpráva

o

VIII. sezení druhého výročního zasedání sněmu českého od rohu 1870, dne 20. října 1871.

Vorsitzender: Se. Durchlaucht der Herr Oberstlandmarschall Fürst Georg Lobkowicz.

Gegenwärtige: Der Oberstlandmarschall= Stellvertreter J. U. Dr. Wenzel Ritter von Bělský und die beschlußfähige Anzahl von Abgeordneten.

Am Regierungstische: Der k. k. Hofrath Johann Ritter von Neubauer, später Se. Exc. der k. k. Statthalter Graf Bohuslav Chotek.

Beginn der Sitzung um 10 U. 50 M. Vormittags.

Předseda: Jeho Jasnost nejvyšší maršálek kníže Jiří z Lobkowicz.

Přítomní: Maršálkův náměstek J. U. Dr. Václav rytíř Bělský a poslancové v počtu dostatečném k uzavírání platnému.

Zástupcové vlády: C. kr. dvorní rada Jan rytíř Neubauer, později Jeho Excel. c. k. místodržící hrabě Bohuslav Chotek.

Sezení počalo v 10 hodin 50 minut dopoledne.

Nejv. maršálek zemský: Jest dostatečný počet poslanců; zahajuji sezení.

Es ist eine genügende Anzahl von Abgeordneten vorhanden, ich eröffne die Sitzung.

Jednací protokol, sepsaný o 6. sezení dne 16. října byl po čas jednacím řádem ustanovený ve sněmovní kanceláři k nahlednutí vyložen.

Die Geschäftsprotokolle Der VI. Sitzung vom 16. Oktober sind durch die geschäftsordnungsmäßig vorgeschriebene Zeit in der Landtagskanzlei aufgelegt gewesen.

Dovoluji si otázku, zda-li někdo stran těchto protokolů má něco připomenouti.

Ich erlaube mir die Anfrage zu stellen, ob Jemand bezüglicb dieser Protokolle eine Bemerkung zu machen hat.

Není-li tomu tak, považuji tyto protokoly za schváleny.

Panu poslanci biskupskému vikáři Kubíčkovi jest dovolená na 8 dní z příčin důležitých povinností úředních povolena.

Dem Herrn Abgeordneten bischöflichen Vikär P. Kubiček ist ein achttägiger Urlaub in dringenden Berufsgeschäften bewilligt worden.

Rozdána byla stenografická zpráva III. sezení sněmovního.

Zur Vertheilung gelangte der stenograf. Bericht der III. Landtagssitzung.

Es wurde mir vom Abgeordneten Hrn. Dr. Grünwald eine Eingabe von den Angehörigen des Marktes Wallern mit 57 Unterschriften versehen, übergeben, in welcher dieselben den Bestrebungen des böhm. Landtages das beste Gedeihen wünschen und ihre Zustimmung zu den bisher gemachten Schritten des Landtags aussprechen. (Bravo! Bravo!)

Bylo mi odevzdáno Dr. Grünwaldem podání od 57 příslušníků městyse Volary, ve kterém tito "vyslovují blahopřání počínání českého sněmu. V posléze minulém sezení bylo pp. poslancům učiněno sdělení a požádání stran cestovného a diét.

Vzhledem k tomu žádám, aby páni poslanci likvidaci cestovného spojenou s žádaným udáním dnes neb zítra v kanceláři sněmovní odevzdali, tak aby se mohlo vyplácení cestovného nákladu a diét díti a učiním opatření, aby za oboje, jak náklad tak i diéty až do 20. t. m. účty se odevzdaly, aby v pondělí dne 23. t. m. v kanceláři presidiální vypláceny býti mohly.

In der letzverflossenen Sitzung ist den Herren Abgeordneten die Mittheilung und das Ersuchen gemacht worden betreffs der Reisekosten und Diäten. Mit Bezug darauf wiederhole ich das Ersuchen, die Reisekostenliquidazion mit den gewünschten Angaben heute oder morgen zuverlässig an die Landtagskanzlei abzugeben, damit die Zahlung der Reisekosten und Diäten vermittelt werden kann, und zwar werde ich die Versügung treffen, damit die Reisekosten und Diäten vom 20. d. M. incl. gerechnet, vom Präsidialburean Montag am 23. d. Mts. an die Herren Landtagsabgeordneten zur Auszahlung gebracht werden.

Byla mi odevzdána interpelace, podepsaná dostatečným počtem poslanců na p. místodržitele a žádám, by p. tajemník ji přečetl.

Sněm. sekretář Schrnidt (čte):

Interpellace k Jeho Excellenci p. t. panu místo držiteli v království českém.

Jak se dozvídáme, usnesla se dne 26. září b. r. zemská školní rada, aby konfessionální škola israelská v Roudnici proměněna byla ve dvoutřídní obecní školu, dosavadní učitel Lazar Reich za vrchního učitele dosazen a konkurs na obsazení místa podučitelského pro třídu druhou vypsán byl.

Jelikož dítky israelitů Roudnických druhdy bez závady navštěvovaly veřejnou hlavní školu

Roudnickou s vyučovacím jazykem českým společně s dítky křesťanskými a také až dosaváde následkem toho, že po celý útlý věk svůj výhradně s českou čeledí obcují, českého jazyka v řeči více jsou mocny, nežli německého, jelikož kromě dítek israelských v celém městě a okresu školním není dítek žádných, které by jazyka německého tak byly mocny, aby do německé školy choditi mohly a tedy slovem žádných německých dětí v Roudnici a okresu není, tož necítilo ani město ani okres Roudnický nižádnou potřebu nějaké německé školy v Roudnici, a když náboženská obec israelská zřídila pro israelské dítky tamější soukromou israelskou školu s vyučovacím jazykem německým a dosadila na ni tři israelské síly učitelské, musili israelité ovšem nejen školu ale i všechen ostatní s tím spojený náklad z vlastních prostředků uhražovati. K žádosti této náboženské israelské obce však c. k. zemská školní rada prohlásila nyní zdejší konfessionální školu israelskou za veřejnou a uvalila náklad s tím spojený na školní okres. V uvážení, že nové zákony školní neznají žádných škol konfessionálních, které by školní okres vydržovati měl; v uvážení, že israelité v Roudnici jako druhdy i nyní posílati mohou dítky své do tamější školy veřejné a obecní a nyní tím spíše, ana jest nekonfessionální a israelitům na vůli ponecháno, aby se o vyučování v náboženství svém zasadili; v uvážení, že dítky israelské oboum jazykům zemským rozumějí, v obou rozprávějí a o řádné přiučení se němčině i na české obecní škole s dostatek postaráno jest; v uvážení, že letošní rozpočet školní jest již na jisto postaven a schválen a žádný školní organ tedy není oprávněn překročiti jej po stvrzení tak značně, jak by toho zřízení německé veřejné školy v Roudnici vyžadovalo; v uvážení, že školní okres dosavádními břemeny tak již jest beztoho stížen, že by vyhazování peněz na školu zcela zbytečnou a jen z ohledův náboženských zvláště zřízenou, veřejnou nevoli spůsobilo; v uvážení konečně, že by takovým spůsobem jen zákon školní se obešel, ana by pod zástěrou němectví ryze konfessionální škola israelská, kterou israelité Roudničtí právě tak povinni jsou vydržovati si, jako protestanté v okresu Roudnickém vydržují si svoje konfessionální školy v Lipkovicích, Krabšicích a Lečicích, uvalena byla co břemeno fondu školního na okres Roudnický a Libochovický: dovolujeme sobě tázati se Jeho Excel. pana místodržitele:

1.   zda-li ráčí míti vědomost o tom, že by zemská školní rada podobné školním zákonům odporující usnešení byla učinila;

2.   zdali neuznává za dobré postarati se o zastavení tohoto usnešení již z ohledu na změny, které následkem předběžných prací enquetní komise školní a následkem návrhu poslance pana Zeleného a soudruhů i zákonodárství školním beztoho se očekávají a ne-li to, tedy

3. zda-li by nebyl ochoten vymoci u vysokého c. kr. ministerstva osvěty alespoň zatímné zastavení všech dalších opatření, které snad zemská školní rada v Roudnici již učinila, dokud skutečné poměry nestranně vyšetřeny nebudou.

Dne 20. října 1871.

JUDr. Prachenský.

Lad. Slavík.

Dr. Štros.

Dr. Esop.

Ant. Honc.

Ant. Schmidt.

Dr. Stan. Neumann.

Jílek.

Dr. Klíma.

Zelený.

V. Vávra.

K. Stefan.

Dr. Kodym.

F. Pokorný.

Fr. Fiala.

Jan Černý.

J. Krejčí.

JUDr. Škarda.

Fáček.

JUDr. Jan Žák.

Dr. Reichert.

Klimeš.

Dr. Karel Rott.

Josef Pražák.

Místodrž. rada ryt. Neubauer: Prosím za slovo. Dovoluji sobě ve jmenu Jeho Exc. p. místodržitele vyslovit, že na tu interpelaci bude odpověď dána v některém z příštích sezení slavného sněmu.

Nejv. maršálek zemský: Přejdeme k dennímu pořádku.

Žádám p. zpravodaje komise, by zaujal své místo.

Zpravodaj prof. Zelený: (čte) Zpráva komisí, zvolena ku poradě o návrhu poslance p. Zeleného, "kterak by se nejsnáze odstranily nejcitelnější vady v nynějším zřízení školství národního.

Slavný sněme! Komisí vzavši nynější stav školství národního, pokud krátkost času tomu dovolovala, v zralou úvahu, nemohla se tajiti s tím, že jest celkem dosti neutěšený.

Jakož obyvatelstvo celé země bez rozdílu národnosti a náboženství mnohými peticemi, protesty a jinými skutky zřejmě se osvědčilo, příčí se nynější zákon o školství národnímu citu a duchu jeho tou měrou, že v mnohých částech vlasti naší toliko prostředky donucovacími mohl se provésti, co do jednotlivých podstatných ustanovení však posud není proveden.

Obyvatelstvo domáhá se s nevšedním úsilím samosprávy na všech polích správy veřejné a se zvláštní horlivostí zasazuje se o samosprávu ve školství národním, spatřujíc v ní nejjistější rukojemství zdárného, samostatného rozvoje duševního.

Nynějším zřízením školy národní není tato oprávněná snaha nikterak uspokojena. Škola národní dána jest v područí c. k. úřadům a působení obcí a orgánů samosprávných vůbec jest při ní tak nepatrné, že ona účinná horlivost, kterou na mnohých stranách na povznesení školy tolik vykonáno, v mnohých obcích takořka zúplna vymizela a nevšímavost prospěchů školních ujala místo její.

Hluboce dotkl se nový zákon obyvatelstva bez rozdílu vyznání tím, že všecky školy národní prohlášeny jsou za školy bez vyznání náboženského.

Ustanovení toto nesrovnávající se nikterak s těmi vzory, dle nichžto nové zákony školní jsou zdělány, budí tím opravdovější obávání všech vyznání, že duchovní vyloučeni jsou z práva všem ostatním občanům příslušejícího, z práva dozorčího v obcích. Takového ustanovení neznají zákony ani jediného státu v celém světě.

Spravedlivé obávání vzbudilo ono ustanovení zákona, dle něhož, kdyby nastal spor o jazyk vyučovací při škole nějaké, rozhoduje konečně zemská školní rada, nebo nelze nikterak zapírati, že rozčilení myslí tímto opatřením způsobené nebylo a není nedůvodné, nebo vláda tak příkře strannická jako ta, která zákony tyto vydala, nedávala nižádné rukojemství, že orgány její budou si počínati v této příčině s potřebnou nestranností.

Velmi složité ústrojí správní a dozorčí, novými zákony založené, napomáhá velmi k zdražení škol národních, ale nikoli k jich povznesení. Že starý způsob správy školní i dozorství potřeboval důkladné opravy, nelze nikterak zapírati, jakož z druhé strany na jevě jest, že nový řád co do působnosti nikterak nečiní zadost požadavkům. Veliké nářky vede obyvatelstvo na" přílišná břemena novým zřízením naň uvalená. Sluší ovšem uznati, že zvýšení nákladu na školy již z té příčiny bylo nevyhnutelně potřebí, že na mnoze velmi nedostatečné postaveni učitelstva mocně vyhledávalo polepšení.

Zvýšení platův učitelských přáli si pak všichni rozumní občané, i bylo by spůsobilo uspokojení na všech stranách, kdyby nebylo bývalo provázeno tím, že učitel od obcí zúplna odtržen a jí odcizen jest. Vzájemná nedůvěra odtud vzniklá nejen uškodila škole, ale učinila i postavení učitelův na mnoze tak nemilým a trapným, že tím působení jeho z nemalé části přichází na zmar.

Nelze však s druhé strany nikterak popírati toho, že co do ustanovení nákladu na školy ani zákonodárci ani vykonávatelé zákona nepočínali si dosti obezřele. Nebyloť zajisté potřebou kázáno, aby v příčině zaopatřování nákladu na školy zúplna odstraněn byl zákon, daný 13. září 1864 a aby povinnost ta ukládala se okresu školnímu, čímž na obce, na školy ode dávna již pečlivé uvaleno jest břímě, aby s obcí, které byvše prospěchu školy nedbalí školních stavení nechaly pustnouti. Cit, že nespravedlivý jest tento spůsob, činí lidu celé zřízení nové tím nenáviděnějším.

Netajíc se s těmito smutnými stránkami nynějšího zřízení školního musela komise uznati, že v nynějších okolnostech nemůže se sněmu raditi, aby se jal cestou zákonodární opravovati, co kde v školství našem křivého a nedostatečného.

Poněvadž však zřejmé vady nového zřízení působí stížnosti mnohé a spravedlivé, jimž aby se vyhovělo, jest pilná potřeba, usnesla se komise na tom, že sl. sněmu navrhne, aby v té příčině učinil dvojí usnesení. Jedno má vysloviti vládě přání, aby do příštího zasedání sněmu připravila předlohu zákona o upravení záležitostí školních; do té doby pak, než by se nové upravení zákonem státi mohlo, aby hleděla šetrným vykonáváním zákonů zmírňovati četné nesrovnalosti ano i nespravedlnosti, které tyto zákony s sebou přinášejí.

Druhé usnešení se týče navedení, ježto se má dáti výboru zemskému. Navedení takového vidělo se tím více zapotřebí, že novými zákony dáno jest nakládání s penězi zemskými v ruce orgánu úřadnickému, jenž není ani povinnen činiti účty veřejné - ano právo, uvalovati břemena na celou zemi vykonává v nynějších okolnostech nezřídka jediná osoba, okresní hejtman. Takovým nepříslušnostem má se učiniti přítrž tímto usnešením.

Těmito úvahami jsouc vedena učinila komise návrhy, které tištěné p. členům tohoto sl. shromáždění jsou rozdány. Nežli přečtu návrhy této komise, dovolím si jen upozorniti, že v textu, jak v 3. čtení přijat byl, kteréžto 3. čtení stalo se teprv po vytištění tohoto návrhu, stala se malá proměna a sice v II. odst. místo "Uvažuje, že hrozí nebezpečím rovnému právu obojí národnosti a urážejí náboženský cit veliké většiny obyvatelstva" má státi " a urážejí náboženský cit obyvatelstva bez rozdílu náboženství. "

Im deutschen Texte wird alinea 2 in folgen= der Weise zu lesen sein:,, In Erwägung, daß sie das gleiche Recht der beiden Nationalitäten bedrohen und das religiöse Gefühl der Bevölkerung ohne Unterschied der Konfession verletzen. "

Pále potom jest ještě oprava v českém textu místo "Vyzývá se c. kr. vláda, " má státi "vyzývá c. kr. vládu. "

A posléz v 3. řádku od konce v českém textu mají se vynechat slova: "Odvracel všeliké ukládání břemen, " takže bude poslední věta takto zníti: "A měl péči o to, aby se zemi neukládala břemena neospravedlněná!"

Komise tedy činí tyto návrhy: (čte) I.

Uvažuje, že nové zákony školní z mnohých důležitých stran příčí se duchu i citu obyvatelstva;

uvažuje, že hrozí nebezpečím rovnému právu obojí národnosti a urážejí náboženský cit obyvatelstva bez rozdílu náboženství;

uvažuje, že nově stvořené ústrojí, hledíc k jeho působení vůbec, účelům školním nikterak neprospívá, nýbrž jim na mnoze jest na ujmu;

uvažuje, že vyloučením všelikého rozhodujícího působení obce ve škole samočinná horlivost a vydatné účastenství obyvatelstva při zvelebování školy národní se maří;

uvažuje posléze, že tímto novým ústrojím obyvatelstvu ukládají se přílišná břemena nad potřebu zvýšenými požadavky odůvodněnou a bez prospěchu škole samé a že krom toho nespravedlivé rozdělování těchto břemen a rušení práva vlastnického posud nikdy nepopíraného uráží cit právní obyvatelstva:

vyzývá c. k. vládu, aby srozuměvši se s výborem zemským, sněmu nejblíže příštímu připravila předlohu o zřízení školy národní.

Do té doby přihlížej c. k. vláda společně s výborem zemským k tomu, aby cestou administrativní nejcitelnější vady se odstranily.

Výboru zemskému ukládá se, aby v jednání, které bude míti s vládou, jak o novou předlohu zákona na upravení školy národní tak i o to, kterak by se nejcitelnější vady zatím cestou administrativní napravily, rovněž jako při všem úřadování měl neustále na zřeteli mínění sněmu vyslovené v resoluci výše položené: aby sobě slušně všímal přání obyvatelstva vyslovených mnohými peticemi, ohraženími a představeními orgánů samosprávních a měl péči o to, aby se zemi neukládala břemena neospravedlněná.

I.

In Erwägung, daß die neuen Schulgesetze dem Geiste und Gefühle des Volkes in vielen wichtigen Beziehungen widerstreben;

in Erwägung, daß sie das gleiche Recht der beiden Nazionalitäten bedrohen und das religiöse Gefühl der Bevölkerung ohne Unterschied der Konfession verletzen;

in Erwägung, daß der neugeschaffene Organismus in seiner Gesammtwirkung die Schulzwecke nicht fördert, ja demselben vielfach abträglich ist;

in Erwägung, daß durch die Beseitigung jedes bestimmenden Einflußes der Gemeinde auf die Schule der selbstthätige Wetteifer und die so wirksame Theilnahme der Bevölkerung an der Förderung der Volksschule lahmgelegt wird;

in endlicher Erwägung, daß durch diesen neuen Organismus über das durch erhöhte Anforderungen berechtigte Bedürfniß hinaus und ohne entsprechenden Nutzen für die Schule Selbst der Bevölkerung übermäßige Lasten auferlegt werden und daß durch die ungerechte Vertheilung dieser Lasten und durch Verletzung bisher unbestrittener Eigentumsrechte dem Rechtsgefühle des Volkes nahe getreten wird:

wird die k. k. Regierung aufgefordert, im Einvernehmen mit dem Landesausschuße für den nächsten Landtag eine Vorlage über die Regelung der Volksschule vorzubereiten.

Bis dahin möge die k. k. Regierung bestrebt sein, im Zusammeinvirken mit dem Landesausschuße im administrativen Wege den empfindlichsten Uibelständen abzuhelfen.

II.

Der Landesausschuß wird beauftragt, in den Verhandlungen, welche er mit der Regierung sowohl in Bezug auf eine neue Gesetzvorlage zur Regelung der Volksschule, als auch darüber zu führen haben wird, wie den empsfindlichsten Uibelständen einstweilen im administrativen Wege abzuhelfen sei, ebenso wie überhaupt bei der ihm obliegenden Geschäftsführung sich die in der vorstehenden Resoluzion ausgesprochene Auschauung des Landtages unverrückt vor Augen zu halten; auf die in zahlreichen Petizionen, Verwahrungen und Vorstellungen autonomer Organe zum Ausdruck gelangten Wünsche der Bevölkerung gebührende Rücksicht zu nehmen und jede unberechtigte Belastung des Landes hintauzuhalten.

Nejv. maršálek zemský: Jelikož návrhy komise pozůstávají ve dvou článcích, tedy dám napřed rokovat o obou návrzích pospolu v generální debatě, pak se bude rokovat a hlasovat o prvním odstavci, totiž o celém odstavci, který jest v návrhu komise jako čís. I. uveden, pak o druhém odstavci.

K prvnímu odstavci se přihlásil k slovu napřed p. Dr. Trojan.

Ich werde zunächst die Generaldebatte eröffnen über den Antrag der Kommission. Nach Beendigung derselben wird im Wege der Spezialdebatte zunächst über den Absatz I, dann über den Absatz II der Kommission debattirt und Beschluß gefaßt werden.

Zum Absatz I hat sich Herr Dr. Trojan zum Worte gemeldet.

Ich eröffne die Generaldebatte.

Zahajuji debatu generální a táži se, zdali někdo se hlásí k slovu.

Není-li tomu tak, tedy prohlašuji generální debatu za skončenou.

Ich erkläre die Generaldebatte für geschlossen und eröffne die Debatte über Absatz I.

Dávám slovo p. Dr. Trojanovi.

Pan Dr. Trojan: Komisi pro předlohu tuto byla vyměřena lhůta tak krátká, že mohla za jediný den držet ovšem jen dvě posezení a v těchto po uvážení všelikých okolností a poměrů i zákonův, o nichž se jedná, mohla ovšem jen všeobecné zásady as takového znění sestaviti a vypracovati, jaké jsou, pánové, vám zde předloženy. Odůvodnění a vysvětlení jich a dosahu jejich bylo by obšírnou zprávou snad mohlo se státi, avšak také k tomu nezbylo času. Našemu panu zpravodaji bylo uloženo jen přes noc o duchu naší debaty v komisi jakýsi rys podat ku povšechnému vysvětlení. Právě proto tuším, že je na nás, spoluúdech komise, abychom panu zpravodaji přispěli a abychom vůbec dle své síly pokusili se o to přispět k vysvětlení obsahu a dosahu i důvodu některých zvlášť důležitějších těch odstavců.

Pánové, za poslední doby právě zakusili jsme toho, jak mnoho hází se o důležitých věcech jen povšechnými větami, frázemi bez podkladu a dokladu.

Chci tedy dokázat, že jsme my nejednali tak, jako naši odpůrcové. V I. odstavci prvního článku předlohy této je ovšem věta povšechná, že "nové zákony školní z mnohých důležitých stran příčí se duchu i citu obyvatelstva. "

Následují pak čtyry odstavce, které hlavní příčiny a směry v tomto ohledu rozvinují a uvádějí. Hned v prvním uvádí se, že ty zákony "nebezpečím hrozí rovnému právu obojí národnosti, " a tu slyším, pánové, pak-li to někteří snad skutečně již nečtli, že se nám na tuto předlohu odpoví s protivné strany: aj jak vám může hroziti nebezpečí; což není 19. článku základních zákonů státních ?

Budiž mi dovoleno článek ten přečísti, abychom uvážili, zdali tomu tak. Zde stojí skutečně: "Všichni národové v státě mají rovné právo a každý národ má neporušitedlné právo, chovati a vzdělávati národnost a řeč svou. "

"Rovné právo všech v zemi obvyklých řečí ve škole, úřadě a v životě veřejném od státu se uznává" a teď přijde to nejdůležitější: "V zemích, v kterýchž bydlí několik národností, zřízena buďte veřejná učiliště tím spůsobem, aby se každému národu dostalo náležitých prostředků, vzdělati se ve své řeči, aniž by byl donucen, učiti se druhému jazyku zemskému. "

To poslední jest patrně závora, aby se nestalo něco podobného, jako krátce před tím zde v našem sněmu, kde jsme se usnesli, a sice u přítomnosti zástupců obou národností v zemi, na zákoně o středních školách, kde uloženo bylo, aby na středních školách bez újmy vychování národního učilo se druhé zemské řeči co předmětu povinnému.

My všichni víme, jaký hluk povstal na protivné straně za tou příčinou, jak spílalo se tomuto zákonu "Sprachenzwangsgesetz, " a sice ne jenom zde v této síni, ne jenom v Cechách, ano nejen v Rakousku, nýbrž i za hranicemi státu. A my tehdáž uložili jsme to svým dětem, dětem velké většiny národa v zemi tak dobře, jako německým dětem ve prospěch, aspoň tak mysleli jsme, ve prospěch možného dorozumění, ano i co přípravu pro budoucí úředníky, aby němečtí synkové nebyli vylučováni z krajin českých a naše děti z krajin německých.

Když tehdáž zástupcové z německých krajů tak velice hořekovali nad tím co násilnictví nad národností a dětmi svými a uzavřeno jest usnešení v čl. 19. základního zákona ze dne 21. prosince 1867, podívejme se tedy, jak tento zákon od té doby působil. Minuly od toho času 4 roky, a já ptám se: jak pak to vypadá na universitě pražské, kde jest to rovné právo, kde jest zachováno a provedeno to ujištění, že v zemích, v kterýchž bydlí několik národů, zřízěna budou veřejná učeliště tím spůsobem, aby se každému národu dostalo náležitých prostředků, vzdělati se ve své řeči, tedy ovšem vzdělati se vůbec ve všech oborech a všech stupních, aniž by byl kdo nucen učiti se druhému jazyku zemskému?

Ptám se: nemusí mladík český dosud se učiti jazyku německému, aby mu byly přístupny téměř všecky přednášky na universitě a sice ve všech odvětvích i co právník i co medik, co učen filosofie i co bohoslovec?

Jak to stojí na jiných místech ? Zrovna za vlády ze středu těch, kteří zde hořekovali nad tím "Sprachenzwangsgesetzem, " kteří sestavili naproti tomu jako palladium tento článek devatenáctý, za této vlády, jak stalo se po právu národnosti české na příklad v Budějovicích ? jak zachovali se titéž páni vůbec na Moravě ? jak dovolali se tohoto palladia občané ve Slezsku, Slovinci v jiných zemích, zdali prospěl jim říšský onen zákon ?

Pánové, naplnila nás ta zkušenost již velice nedůvěrou, že čl. 19. jest jen slovo na papíře bez všeho významu, ano bez ceny praktické. Přihlédněme dále, jak se titéž pánové zachovali v zákonodářství samém?

Dne 14. května 1869 jest vydán zákon říšský o školách obecných a hned jeho čl. 6. zní takto:,, Ve kterém jazyku se má vyučovati a zdali se má učiti některému jinému jazyku vlasteneckému, rozhoduje v mezích zákona školní úřad zemský, slyšev ty, kteří na školu náklad vedou. "

Pan zpravodaj poukázal dobře již v první řeči a dnes, tuším, zase k tomu, jak to vypadá u nás nyní s těmi školními úřady aneb dosud jak to vypadalo, kde zemská rada, jak známo, pozůstávala z dvou třetin mužův naší národnosti naprosto nepřátelských, když od nich, od jejich libovůle záviselo to, v jakém jazyku se má vůbec vyučovati kdekoliv, ve které-koliv vesnici a zdali se má také, třebas ve vesnici učiti některému jinému jazyku vlastenskému ?

Když jsem já roku tuším 1866 tehdáž při rokování o tom pověstném "Sprachenzwangsgesetzu" navrhoval, aby se libovůli nepodala žádná volnost, aby na jisto ustanovilo se, že řečí vyučovací všude má býti řeč lidu, obyvatelstva obce, zdali jest to místní škola, neb řeč celé vůkolní nejbližší krajiny, zdali jest to škola střední, poukázal s posměchem jeden pán z této strany, že by si Chomutovští neb Mostečtí nemohli zaříditi ani českého gymnasia. Pánové, na češtění zajisté nemysleli, kteří to psali, ovšem ale myslili patrně na poněmčování, jak se skutečně již v praxi ukázalo.

Připomínám jen nařízení okresního úřadu Smichovského a Karlínského v docela českých okresích, že se zaváděla již skutečně němčina ve vesnických školách, dle veřejných zpráv aspoň se nařídilo, aby se tam zaváděla.

Máme-li tedy, pánové, příčinu, pozastaviti se nad tím odporem, ve kterém stáli tak zjevně před světem lidé, kteří dříve u středních škol hořekovali a křičeli, ano protesty po celých německých krajinách způsobovali, že to hrozné, když druhému jazyku asi tak, jako latině, řečtině vyučováno, měli se učiti také Němci češtině a Češi němčině, hned na to ale dali to sami na libovůli úřadu zemského, aby ustanovil kdekoliv při školách národních, v jakém jazyku se má vyučovati a zdali se má učiti také jinému jazyku vlastenskému totiž druhé řeči zemské? Ze to v místě německém nikde nenařídili, aby se učilo češtině, víme, kdyby se to někde bylo stalo, nebyly by časopisy německé opomenuly nám to povědíti; že to ale úřady vládní za předešlé vlády nařizovaly v okresích čistě českých, že nařizovali učiti němčině, to jsem již připomenul! Nuže poohlédněme se dále: v tomtéž zákoně zní čl. 8.: "V příčině toho, kterých knih vyučovacích a kterých čítánek lze užíti, rozhoduje ministr vyučování slyšev dříve zemskou školní radu. " Připomeňme si jen, jací mužové stáli v čele úřadů vládních a kteří byli v ministerstvu vyučování, i můžeme se všeličeho nadíti po všem tom, co se stalo, co jsem již připomenul a co ještě dále povím. Připomenul jsem, jak zdálo se těm pánům hrozným býti, na středních školách učiti se druhé řeči jen co předmětu, ale na školách měšťanských, které jsou přece jen občanské školy, má se všady dle tohotéž zákona říšského čl. 17. vyučovati němčině tedy druhé řeči, ovšem ale jenom na školách, které nejsou německé, totiž na školách českých,, poskytnuta budiž příležitost, naučiti se jazyku německému. " Co to znamená? Že se na občanských školách našich musí vyučovat také němčině co předmětu "obligátnímu; " že to jest "obligátně" míněno, vysvítá tím více, když čteme dále: přivolí-li však úřad zemský (tuď podmínka, které v dřívějším odstavci není), pak se na školách měšťanských má vyučovati také ještě jinému jazyku živému, avšak spůsobem "neobligátním, " to jest ta protiva, že ten jiný jazyk jest "neobligátní, " a zde že úřad má teprv k tomu přivolit. Ale v předešlé větě jest to určitě a jasně nařízeno, že na školách měšťanských (občanských), které nejsou německé, musí býti poskytnuta příležitost naučiti se jazyku druhému totiž německému. Pánové, toto ustanovení není jen ohrožení národnosti naší, pánové, to jest urážka národu našeho! Toť má znamenat, že jedna třetina obyvatelstva země naší nemusí se učiti jazyku majority země, ovšem ale my dvě třetiny máme se" naučiti jazyku německému, abychom jim srozumění-se i na dále jako dosud ulehčili. (Výborně!)

Pánové! V tom duchu jsou též zákony, jež sněm zemský za naší nepřítomnosti o školách učinil; že to národnosti hrozí nebezpečím, o tom není, tuším, pochybnosti, neb ti pánové se nelekají patrných protiv ve svých pracích a jednáních se závadami od nich samých vystavenými; oni i v zákonech svých prohřešují se proti svým zásadám jinde prohlášeným, a kde takto se děje, hrozí patrné nebezpečí rovnému právu i vývinu obou národností. Co v návrhu našem praveno, můžeme tedy říci o těch zákonech, že ohrožují národnost, jmenovitě národnost naši, národnost většiny obyvatelstva v zemi. My jsme vždy v návrzích a usnešeních svých měly zásady a míry rovné pro německou minoritu v zemi jako sami pro sebe, my neukládali jim nikdy povinností a závazků větších, než sobě samým; ale minorita neostýchala se vypínati se nad majoritu, ukládali k vůli sobě libovolně majoritě větší břemena, než sama sobě. To jest opravdu nespravedlivé, to ohrožuje, ba více než ohrožuje rovné právo, to uráží je již.

Co dále se praví v tomtéž odstavci, že nové ony zákony urážejí náboženský cit obyvatelstva bez rozdílu vyznání, tu prosím, aby se tomu nerozumělo snad tak, jako bychom chtěli úplně starý slav, kde škola byla výhradně v rukou kněžstva. Tak to není míněno, ovšem ale, aby zástupcové církve nebyli lam úplně vyloučeni, jako jsou při dohlídce, že by naprosto nemohli býti dozorci nad školami. Dle zákonu zemského jest duchovní správce sice spoluoudem místní rady, ale nemá býti nikdy dozorcem. To mínili asi tak, že místní duchovní jsa spolu katechetou jest také učitelem, a tedy jako učitelé ostatních předmětů jest z dozoru nad učiteli vyloučen. Ale tu míníme, že toho ohledu zasluhují poměry, kde v obci zvláště malé venkovské, duchovní vyniká obyčejně spůsobilostí největší, aby nebyl naprosto vyloučen i lam, kde by důvěra občanstva sama ho k tomu povolala.

V odstavci 5. uznáváme, že jsou sice požadavky zvýšeny, že dosavadní slav škol nestačí ani co do počtu škol, ani co do počtu světnic školních, ani co do postavení učitelův a platů jejich. Avšak, pánové, dle toho zákona říšského z května 1869 a dle zákona zemského ze dne 19. února 1870 ,, o zřízení a vydržování veřejných škol národních" musel by se najednou počet škol tak rozmnožiti i počet světnic, že by ovšem ten převrat byl náramný, že by přetížení země zvláště v nynějších poměrech bylo přílišné, ba že bychom nemohli školy ani obsadili; neboť nedosti na tom, že oba ty zákony ustanovují, že tam, kde jest 80, - přísně vyřknuto: 80 - žáků, mají býti již 2 světnice a tedy také 2 učitelové; nedosti na tom, že tam, kde v obvodu 1 míle nebo-li od místa ve vzdálenosti hodiny cesty na každou stranu jest 40 žáků, má býti zvláštní škola, předepsáno jest tuto, že v každém správním obvodu, totiž v každém okresním hejtmanství má býti aspoň 1 měšťanská, neb jak v jiném zákoně se jmenuje občanská škola (Bürgerschule), která má pozůstávati i s národní školou dohromady z 8 tříd, a sice pro dívky zvlášť a pro hochy také zvlášť. Tedy má býti v obvodu každého hejtmanství aspoň 16 takových tříd. Pánové, račte si to spočítat, mnoho-li to dělá v celých Cechách a odkud vezmeme na jednou k tomu učitele spůsobilé, abychom mohli všecky ty školy a třídy obsaditi. Kromě toho má v každém městě, které chce činit školní okres o sobě stojící, mimo národní školu býti také ještě taková občanská škola.

Tedy to by zajisté musilo býti najednou přes 100 takových škol, každá s osmi neb s ohledem na pohlaví se šestnácti třídami a tolikéž učiteli. To jest zajisté více, než potřeba a proto je ospravedlněn ten odstavec, a to má znamenat věta, že se ukládají zemi přílišná břemena nad potřebu zvýšenou. My tedy uznáváme, že jsou zvýšeny požadavky, ale nikoliv v takové míře a takovým spůsobem, jak dosavádní zákony bez našeho přičinění uzavřené, toho vyžadují. V pravém návrhu totiž v podstatě návrhu našeho jest jakési provisorním naznačeno a sice v posledním odstavci článku I. navrhuje se, aby se vládě položilo na srdce, aby do té doby, nežli ustanovení cestou ústavní mohou opraviti zákony dotčené, přihlížela vláda k tomu, aby cestou administrativní odstranily se vady nejcitelnější.

Pánové! Snad někdo se bude tázati: jaké jsou to vady a jak se mají odstraniti administrativní cestou, aniž by se porušily zákony, které fakticky pozůstávají a úřadům mají býti měřídkem, pokud se neodvolají. Tu právě upozorňuji hlavně slavnou vládu na to, že nejkřiklavější bezpráví stává se zákonem zemským ze dne 19. února 1870 a sice spůsobem několikerým, především že dle čl. 37 jest najednou zřizování a vydržování potřebných škol národních společnou záležitostí každého celého okresu školního, který potřeby hmotné škol právě lak zapravuje jako služné učitelstva. Pánové! Teď nastává nový rok; jest to zůstaveno nejvíce na uznání a svědomitosti, na úvaze jednotlivých úředníků okresních, totiž každého okresního hejtmana, kterak asi ty rozpočty pro budoucí rok k novým stavbám atd. budou vypadat. Právě těm svým orgánům může vláda dát připomenutí, aby byli opatrní a nezakládali snad školy nové a okresní fondy z přirážek; neboť jest velice pravdě podobno, že ani ty okresy, jak jsou, nezůstanou ve svém složení; nastáva totiž potřeba nutná k opětnému jich přeložení již k vůli zákonu o národnostech, kde jsme na to kladli váhu, že se musí okresy všecky míchané přetvořit, lak aby byla hranice dle národnosti. Jak by to pak vypadalo, kdyby se započaly stavby, kdyby se založily okresní pokladny, které by se zase zrušily a najednou by ti, kteří tam přispívali, všelikým způsobem byli vyloučeni a skládali by se zase jinak do jiných okresův; nebylo by to patrně nespravedlivé?

Ano my jsme utvořili volební okresy zcela jiné než byly dosud okresy správní; bude zajisté přiměřeno, aby také dle toho se správní okresy přeložily a poopravily, bude-li volební řád schválen. A však očekávám, že krom toho musí v té zásado co clo právního závazku k stavbám nových škol býti učiněna změna po právu a slušnosti, totiž že nemůže zůstati na dlouho, aby okresy a obce, které mají své školy v pořádku, které si zaopatřily nové školy, dobré školy s nasazením všech svých sil obecních i občanských, ano i zadlužily se, aby ty měly jinde stavět školy obcím, které až dosud na to nedbaly, tedy obcím nedbalým. Míním, zůstanouli vůbec okresy školní, že se předně utvoří dle soudů a okresních zastupitelstev a nikoli dle obvodu politických úřadů, pak že v mezích těchto okresů se bude přihlížet k tomu, aby především každá obec, která má neb žádá školu, dala si ji do takového pořádku, aby byla škola úplně v dobrém stavu. Pak by bylo možno, že by se k společnému vydržování převzala. Ale tomu příčí se, jak jsem přesvědčen, cit spravedlnosti a slušnosti, aby se nepořádným a nedbalým obcím stavělo nákladem a přispěním obcí pořádnějších, které mají své školy v pořádku, a aby tím spůsobem celé okresy, ba celé země přispívaly obcím, které o školu nedbaly a dosud svou povinnost neplnily. Pan zpravodaj dobře na to ukázal, že i to jest podivné ustanovení urážející cit spravedlnosti, že to záleží na okresu kterémkoliv ba na jednotlivém úřadníku, jakoukoliv libovolnou přirážku uložiti celé zemi. Ustanoví-li stavbu školy a vypadne-li tam ku př. 50% na několik okresů, co to znamená, než že zemi ukládají 20% aniž se ptají zastupitelstva zemského, totiž oni sami přispívají 10%, v okresu pak se mají dle znění §. 56. rozdělit se zemí o těch 40% ostatních, každá strana tedy by platila 20%. Já ovšem mám za to, že to nemůže být tak rozuměno, aby bez planí a slyšení sněmu mohla se tím přestoupit snad míra rozpočtu zemského. Míním, že v tom ohledu má zemský výbor se zachovat asi takto: přijdou-li žádosti takové o příspěvky, má v mezích rozpočtu skoumati a povolovati to, co on za spravedlivé uznává; ale bez rozpočtu zemského a mimo rozpočet zemský nemůže ani zemský výbor, tím méně pak některý okresní hejtman něco povolovati a k vydaji poukazovati. Hlavně v tomto ohledu chtěl jsem slavnou vládu i zemský výbor upozorniti na to, jak asi rozuměti má našemu návrhu, budeli od slavného sněmu přijat, což doufám (výborně).

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo? Verlantgt noch Jemand das Wort zum Absatz 1? Nežádá-li nikdo za slovo, tedy prohlašuji debatu stran odstavce 1. za skončenou a dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj p. Zelený: Proti návrhu komise nebylo nic pověděno; vážený pan řečník přede mnou jenom vysvětlil se svého hlediště celý ten návrh, jak slavnému sněmu jest znám. Jen v některých věcech dovolím si tedy několik slov ještě promluviti, aby stanovisko komise, pokud možná, bylo nejzřetelnější. Komise v jedné věci se shodovala, totiž v té, že naše školství mělo zapotřebí opravy a že tedy mělo býti zákonodárnou cestou pečováno o opravu; komise však zároveň byla toho přesvědčení, že oprava, která provedena jest tímto zákonem, nikterak se nesrovnává s potřebami zemskými.

Nikde zajisté není tak zapotřebí, aby se zvláštnosti země, aby se toho, co činí vůbec duch národní, co nejbedlivěji šetřilo, jako při zákoně školním, kterýžto se týče právě nejposvátnějších a nejnedůtklivějších stránek života národního. Za tou příčinou nemohla ovšem komise než uznati, že tento zákon celou svou povahou jest násilnický, poněvadž nehledě nikterak k poměrům, jak jsou posavad, a nevšímaje si nikterak smýšlení obyvatelstva, stanovil věci, které se naprosto nedají srovnati s potřebami národu. Co se týče zejména ustanoveni tohoto zákona o jazyku vyučovacím, to již ve zprávě jest krátce vylíčeno a pan řečník přede mnou šířeji vyvodil. Co se týče nebezpečí odtud hrozícího, záleží nebezpečí toto hlavně v tom ustanovení, že, když by byl spor o to, jakým jazykem se má vyučovati na nějaké škole, má rozhodovati o tom školní rada zemská. V tom jest ovšem nebezpečenství, jehož popírati nelze. Jak násilně si však zákon tento počíná i co se týče náboženství, dovoluji si ještě několika slovy doložiti. Obec, v které jest obyvatelstvo čistě katolické, kde není ani jediného člověka jiné víry, nežli katolické, musí míti školu svou veřejnou bez vyznání náboženského; chce-li míti školu nějakou s vyznáním náboženským, musí si ji zříditi ještě krom toho zvláštním nákladem. Násilná povaha tohoto ustanovení bude ještě patrnější, porovnáme-li toto zákonodárství naše se zákonodárstvím země, jejížto život veřejný ze všech zemí na pevnině evropské za posledních 40 let nejklidněji a nejzdárněji se rozvíjel, se zákonodárstvím belgickým

I tam jest školství národní po zákonu bez vyznání náboženského; avšak kdekoli jest obec nějaká, která chce mít školu národní s vyznáním náboženským, může ji míti beze vší překážky, a činí-li tato škola zadost požadavkům zákona státního a vyhovuje potřebě, jest škola veřejná a obyvatelstvo není povinno, aby vedle této ještě nějakou jinou školu mělo. Takovým spůsobem může každá obec, která si toho žádá, míti bez zvláštního nákladu školu konfessionální.

Porovná-li se tento zákon, který skutečně provésti se snaží zásadu svobody, se zákonem naším, jest viděti, jak opravdově násilnickým jest zákon náš v této příčině. Důležité jest ještě, co praveno bylo o tom, že přílišná břemena uvalena jsou tímto zákonem na zemi.

Co se týče přílišných těchto břemen, nelze ovšem popírati, že jedna část jejich spůsobena jest jenom zbytečným aparátem správním a dozorčím.

Tím, že mnohé věci, které by se mohli v místě laciněji poříditi, se dávají okresní radou říditi a spravovati, tím se správa zbytečně zdražuje. Velmi pěkný příklad o tom podává přípis okresní rady liberecké, který učinila, když byla zřízena enquetní komise o školách; praví tato rada školní liberecká sama, že, když ona rada najímá nějaký pokoj k účelům školním v nějaké vesnici, který by starosta obecní dostal za 50 zl., že ona musí dát 100 zl., tak že za věc, která by obci přišla mnohem laciněji, musí dát pro tento nepříhodný správní aparát mnohem více. Rovněž tak se zdražuje celé školství národní tím, že aparát dozorčí jest spletený a složitý a při tom, jak jsem předešle vyložil, velmi málo vydatný a účelům školským prospěšný. Když musí dozorce mnoho mil dojíždět do okresu, patrno, že diety již dosti velkého nákladu vyžadují a předce není možno, aby častěji přijížděl a jeho návštěvy měly vliv, co se týče prospěchu škol.