Pánové! Dílo míru chceme provésti vzhledem ke království uherskému. My se nabízíme přijmouti vyrovnání, kteréž ráčil učiniti Jeho Veličenství nejmilostivější císař a král se Svým královstvím uherským. Pokud se toto stalo a pokud se vyrovnání týká pouze království uherského, neměli jsme nikdy úmyslu vkládati se v to, co král uherský se svým národem ujednal: avšak ustanovení vyrovnání uherského dosahují ovšem dále, v zájmy naše, v právo království našeho. Pokud se toho týče, náleží nám zajisté právo přivolení a pokud národ náš platným spůsobem takového přivolení nedal, posud na toto narovnání, na tuto smlouvu nebyla dána pečeť království Českého spůsobem platným. My nyní nabízíme se, že k vůli míru chceme tak učiniti.

My chceme učiniti dílo míru s ohledem na ostatní země tohoto mocnářství; my žádné z nich nechceme prejudikovati, rovněž jak sobě vyhražujeme právo sebeurčení, rovněž tak chceme se zachovati ke všem ostatním; tu samou autonomii, kterouž žádáme pro sebe, chceme dopřáti i všem ostatním, a pakli by míra této autonomie byla příliš velká a příliš těžká pro jejich bedra, nechť ať si učiní dle vůle své jiné opatření, třeba spojením se vespolek pro správy společné.

My s naší strany však jim netoliko prejudikovati nechceme, ano nabízíme jim také spolupůsobení svoje k řešení oněch úloh, které se dle povahy své dotýkají celé říše.

Pánové! My chceme učiniti dílo míru, tak i vzhledem ku cizozemsku, vzhledem ku státům sousedním!

Pánové! Všichni zajisté uznáváme, že zřízení federativní má povahu takovou, že kmenové spojení v takovém organismu státním mohou se pohybovati svobodněji uvnitř, že takovým zřízením jest všem kmenům dána možnost, pěstovati a vykonávati jakousi vzájemnost duševní, literární a kulturní s nároky většími, ku kterýmž dle kmene a jazyka náležejí!

S toho stanoviska na věc hledíce, musíme uznati, že kmenové němečtí obsažení v tomto mocnářství při zřízení jeho federativním budou svobodněji moci provozovati vzájemnost literární a duševní s rodáky svými a zachovati svazek duchovní s kmeny německými za hranicemi této říše. Nemať tedy návrh ten, kterýž činíme, nijak nepřátelského smyslu a nepřátelského směru proti sousednímu Německu ani proti žádnému jinému státu, s nimiž všemi sobě přejeme zachovati mír a a s nimiž ve svazky přátelské a národohospodářské vstoupiti nebude nikdy proti našemu účeli. Zřízení federativní je krom toho samo sebou, abych tak řekl, zřízení pokoje a míru, neležíť to ve federativním státu a povaze jeho, aby se choval agressivně k sousedům. Stát náš, dle našeho přání spořádaný, nemá býti výbojný, ale on má býti ovšem opatřen plnou sílou obrany; nechceme, aby mohl komu činiti křivdu, aby mohl vystupovati výbojně, ale toliko chceme, aby uspokojením všech národů svých nabyl mravní síly a nepřemožitelné moci v obraně.

Pánové! My chceme učiniti také dílo spravedlnosti, spravedlnosti to zvláště v dvojím směru, chceme totiž, aby zastoupení země bylo spravedlivější než posud, jak jsme po 10 let pracně se toho dovolávali a tuším, že i nepřítel náš nemůže neuznati, že řád volební, který navrhujeme, mnohem více odpovídá spravedlnosti, než volební řád posavadní. My chceme též spravedlivost vzhledem k rozdělení břemen. My, pánové, všichni to cítíme, že království české posud v poměru bylo obtíženo mnohem více než všecky ostatní země této velké říše. My sobě přejeme, aby ve prospěch všech našich krajanů jak českých tak německých tato nerovnost našla opravení a k tomu směřujeme, o to se hodláme zasazovati.                          

Nechceme však v té věci nijakých přechvatů a nijakých převratů náhlých, nechceme také prejudikovati jiným zemím, a za tou příčinou navrhli jsme ve fundamentálních článcích, aby v jaké míře budoucně jednotlivé země toho mocnářství mají přispívati k jeho potřebám, o tom rovnoprávně usnesly se deputace z jednotlivých sněmů zvolené, a aby se mezi nimi o tom stalo dohodnutí na základě dokladův statistických, kteréž jednotlivé deputace budou s to podati.

Pánové! My dále chceme učiniti dílo svobody, svobody v autonomii; neb dle našeho přesvědčení není pravé svobody, leda v autonomii (Výborně!), v autonomii a ve federativním zřízení, tu jedině se může k pravé a úplné platnosti dostati ten vznešený princip sebeurčení pro jednotlivce, obce a celé země.

Pánové! Proti tomuto právu sebeurčení bude vždy jen bídnou náhradou to, co liberalismus novověký tak vysoko klade, tak řečená odpovědnost ministrů. (Výborně!)

Ona specifická odpovědnost ministrů, kteráž činí ministerstvo všemohoucím a která dovoluje nižším úřadníkům hospodařiti neodpovědně (Výborně!), odpovědnost ministrů, která klade odpovědnost tam, kde není praktickou, a odnímá ji tam, kde by měla býti.

Pánové! My, jak pravím, vyhledáváme především platnost principu sebeurčení, sebeurčení ve všech kruzích života národního i politického.

Pánové! Nechť nás protivníci naši nechají jednou přijíti k tomu, abychom mohli jednati podlé přesvědčení svého, a pak nechť soudí nás dle skutků našich, zdali jsme svobodomyslni. (Výborně!)

My chceme učiniti dílo civilisace; takové jest přesvědčení naše, že každá moc, každá síla duševní a hmotná nejlépe se vyvinuje a nejsnáze dochází cíle svého, může-li se vyvíjeti podlé přirozenosti své, ve své vlastní povaze.

My tedy přejeme sobě ovšem jednotu říše, ale jen tam, kde ji žádá účel státu, bezpečnost a síla, síla obrany. My ale také chceme volnost, volnost, kde ji žádá svobodné vyvíjení se přirozených činitelů země.

My, pánové, chceme osvětou k civilisaci a prací k blahobytu (Výborně!), ten jest úkol náš.

My chceme konečně učiniti dílo přirozené. Uvažujeme-li zvláštní povahu tohoto velikého mocnářství, jeho vyvinutí historické, jeho složení z tolika rozličných kmenů, jazyků, národů i států, nelze neuznati, že všecky tyto rozdíly žádají, aby došly šetření práva svého ve zřízení státu, aby každý svým spůsobem vyvíjeti a svůj zvláštní život žíti mohl.

Jen zřízení takové, které těmto přirozeným faktorům dopřává také přirozeného výrazu, jest opravdu rakouské a tudíž chceme dílo opravdu rakouské. (Výborně!)

Konečně, pánové, chceme učiniti také dílo loyalní a dílo opravdivé a upřímné oddanosti k našemu legitimnímu králi. Jsmeť zajisté všickni toho přesvědčení, že legitimní právo našeho krále a mocnáře nemá jiného základu, než právo smlouvy s naším národem (Výborně!) a že tudíž historické právo země stojí na stejném základě s legitimním právem našeho krále. (Výborně!) My máme dále též přesvědčení, že národ náš nade všecko cení čest a slávu a zachování tohoto starého království, že každý Cech jest hotov se obětovati za ně a bojovati s nasazením života a statků. K ochraně jich bude zajisté všude ochotno a věrně následovati pozvání svého krále do boje, kdyby potřeba toho kázala. (Výborně!) Ale, pánové, kdyby se komu podařilo rozděliti toto království České v nějaké departementy, v nějaké provincie a nechati zahynouti samostatnou osobnost politickou tohoto království, pak nebyl-by více věru žádný Čech ochoten pro ně nějakých obětí přinésti; mocnářství by naň pak nemohlo počítati více. Byloť by to pochování patriotismu českého.

My pak doufáme a věříme pevně, že k tomu nikdá nedojde, ano my věříme naopak pevně, že milostivý král náš věrný slovům svým podaným v reskriptu, ráčí obhájiti sám práva tohoto království. A tak, pánové, v tom duchu vyhledáváme srozumění s naším králem a tou cestou přejeme sobě a hodláme učiniti našeho krále miláčkem našeho lidu (Výborně!) jakožto navrátitele starých jeho práv (výborné!), pak, pánové, přejeme sobě korunovati našeho krále korunou otce vlasti velikého Karla IV., jehož šlechetné skutky, jehož ducha vlasteneckého pomníky právě v této naší krásné Praze všude potkáváme.

Přejeme si opásati mocnáře našeho mečem sv. Václava, který nikdy nebyl tasen pro křivdu. (Výborně!)

Pánové! Jako muži tak i národu sluší, aby ve všem, cokoli jedná, především uměl zůstati věrným samu sobě.

Cokoli jsme navrhovali v tolika adresách a deklaracích našich, z toho alespoň, co do podstaty ani v návrzích, jež i nyní činíme, ničeho zadati si nesmíme a nehodláme. My vždy stáli jsme na tom, že národ náš stojí v právním závazku s naším králem, že jest osobností historicko-politickou, o jejíž osudech nesmí rozhodovati samostatně žádný třetí sbor zákonodárný, že bez přivolení našeho sněmu a bez správního a spravedlivého zastoupení našeho národu nemůže státní právo království českého nějaké změny utrpěti.

Pánové, na stanovisku tom stojíme posud, my posud hájíme zúplna právo sebeurčení pro národ náš. My dále, co jsme žádali, žádáme i posud v tom ohledu, aby oběma kmenům v naší zemi dáno bylo právo ochrany své národnosti, a možnost brániti se proti majorisování. My posud žádáme spravedlivé zastoupení a tudíž opravení volebního řádu našeho, aby byl přiměřen poměrům země.

My posud žádáme, aby právo historické neutrpělo přetržení, nýbrž aby na historickém stanovisku bylo stavěno dílo a aby byl přechod učiněn k potřebám a žádostem novější doby.

My jsme vždy žádali i to, aby království naše v poměru k státu rakouskému, k celému mocnářství bylo považováno jako bezprostředný, samostatný člen říše, aby nebylo, abych tak řekl, medialisováno, aby nebylo učiněno pouhým dílem jiného dílu tohoto mocnářství.

Pánové, i tuto žádost svou hleděli jsme a hledíme k platnosti přivésti v návrzích svých podle možnosti a v mezích narovnání uherského ohražením tím, že právo rozhodovati o království Českém v jistých věcech toliko přenášíme nebo-li chceme přenésti na sjezd delegátův, a však v principu právo toto sobě co vlastní právo sněmu hájíme. Pánové, nechci sobě toho tajiti, že v jisté míře v návrzích našich je uznán i dualismus, v jisté míře pravím, a že jsme byli přinuceni uznati i tak řečenou paritu království uherského s ostatními zeměmi říše. Pánové, my všickni si toho netajíme, že toto je, abych tak řekl, nejbolestnější částí celého našeho vyrovnání, v které leží jakési pokoření se království Českého; uváží-li se veliká jeho váha politická a finanční, my sami si toho jsme v plné míře vědomi, že tu přinášíme těžkou oběť a že činíme jaksi násilí svému přesvědčení. Činíme to, jak jsem řekl, z ohledu na konečné zavedení míru v zemích této veliké říše, že nechceme rušiti poměry jednou státoprávně ustanovené. Činíme to ze zvláštní úcty k vlastnímu jednání Jeho Veličenstva císaře a krále, činíme to především z úcty k Jeho přísaze, kterou se zavázal království uherskému. Tuto oběť ze všech těchto ohledů přinášíme spolku a celku mocnářství a konečnému řádnému upravení jeho poměrů. Bohdá že oběť ta a váha její bude všestranně uznána a že snad to, co v těchto věcech není spravedlivé a co se nezakládá na oné zásadě: rovná břemena, rovná práva, svým časem dojde upravení, ne násilím jakýmkoli, alébrž dobrovolným srozuměním národa, a že i na straně uherské konečně přijde na jevo poznání, že nejlepší a vytrvalejší bývá zřízení takové, které je přiměřené skutečným poměrům. Pánové, ten je smysl našeho dnešního politického skutku, to můžeme říci, že nežádáme nikdež více než právo své, že nechceme nikomu křivdu a chceme vše ohněm mír; ten je duch, ve kterém si přejeme působiti na politické poměry Rakouska.

Pánové, tato slova pokládal jsem za potřebná promluviti ke všem lidem dobré vůle, s nimiž chceme míti pokoj, především pak k německým krajanům našim, a sice k těm mezi nimi, kteří věrně chtějí státi k rodné zemi své a k tomu velkému mocnářství, kteří pochopují, že říše z tolika národů sestávající nemůže míti jiný úkol, než aby všechněm byla stejně spravedlivou a aby všem vespolným se podporováním dopřála síly a ochrany jejich individuality; a že říše tato postavena mezi světem slovanským a germanským a obsahující tolik různých a menších národů, musí právě pokládati za missi svou, aby činila prostředníka mezi světem západním románskogermánským a mezi světem slovanským a že tudiž rovněž tak (a to platí zejmena zvláště o naší vlasti) rozličným kmenům musí býti přáno stejný byt a stejné právo. Pánové! Bohdá že všichni němečtí naši krajané, kteří v souhlasu s námi spravedlivě na věc se dívají, uznají poctivost úmyslů našich. Pro ty pány, kteří sobě kladou za úkol tupiti všecko, co národ český činí, jejichž ideály kvetou na hrobě vlasti, jichž předním úkolem jest popírati království Českému všecka práva a tupiti jmeno české, pro ty nemluvím a u těch by slova moje byla marná. (Výborně. )

(Výborně na galerii. )

Nejv. maršálek zemský: Žádám galerii, aby se zdržela každého vyslovování souhlasu neb nesouhlasu, sice bych byl nucen dáti ji vykliditi.

Dr. Rieger: Avšak jsem toho přesvědčení, že velká většina obyvatelstva německého v tomto království Českém nikterak nesmýšlí tak, že, byť i mysle tu i tam byly na chvíli rozkvašeny, konečně nedostane vrch ona strana, o kteréž mohu říci, že jest jako onen pták špatný, který své vlastní hnízdo kalí. (Výborně. )

Pánové! Že tak nesmýšlí většina naší země a německého obyvatelstva jejího, to se ukazuje již nyní ve mnohých výrazech smýšlení veřejného a všelikých adresách, již nyní nám podávaných, a pánové, bylo by věru smutné, kdyby se tak nebylo stalo. Vždyť konečně jsme jen jeden přede národ politický. Co nás odrůzní našich německých krajanův ? Jedině jazyk. Však hleďme na všecky jiné momenty, které činí národ: Naše stejné vzdělání a názory, naše společná minulost, společná naše nedílná vlast, všecky naše poměry hmotné a tisíceré svazky pokrevenství poukazují oba kmeny na sebe, činí z nich jeden celek podle přirozenosti své nerozdílný. Cokoliv němečtí krajané naši dělají užitečného, cokoli krásného spůsobují, to zdobí i naši vlast, mi to rádi uznáváme, jejich čest jest naše čest.

Potká-li se Čech slovanského rodu s Čechem německého jazyka a naopak v cizině daleké, tu zajisté mnohem živěji zatluče jeho srdce, než kdyby se byl potkal Čechoněmec s nějakým Meklenburčanem nebo Čech s nějakým Bosňanem. Nebo tito jsou nám příbuzní toliko jazykem, ale druhý jest nám příbuzen vlastí, vzdělaností, názory, povahou a jest s námi příbuzen tolikerými svazky vzájemných poměrů a vzájemných interesů, ano svazky krve, tak že vespolek, byť bychom i nechtěli, při každé příležitosti cítíme se jako jeden národ.

Pánové! Jmena jako Rafaela Mengsa, Sennefeldera, Gerstnera a jiných slavných a čestných Němců naší země my zajisté s radostí a chloubou si připomínáme a počítáme je hrdě mezi své; a pánové, když naši básníci, pravím naši básníci: Ebert, Meissner, Hartman, Uffo Horn a jiní opěvají slávu naší vlasti a čest jména českého s tak krásným nadšením, tu zajisté české srdce se ozývá tlukotem živým, a pánové, což by vlastenecké tyto poesie neměly žádného ohlasu více mezi německými krajany našimi? (Výborně. )

My věříme a doufáme, že jakož oni snad tyto city nevylhaly, jakož snad bohdá city, jež tak živě líčí, byly upřímné a opravdivé, že musí posud najíti živé ozvěny i mezi krajany našimi německými a na této půdě společné lásky k naší vlasti, společného nadšení pro ni, bohdá že se shledáme v krátké době opět. (Výborně!)

Pánové! jen několik slov ještě. Pánové! Všichni cítíme, že krok politický, k němuž se chystáme, bude míti následky veliké, že krokem tímto národ náš vstoupí, abych tak řekl, ve větší míře mezi činitele politického života v Evropě a netoliko v Rakousku; neboť nemůže se státi jinak, než že maje napotom větší vliv na osudy Rakouska, nemůže zůstati i na záležitosti veškeré Evropy bez vlivu, přiměřeného jeho důležitosti v mocnářství rakouském.

Pánové, když člověk vstupuje do nějaké společnosti co nový host, tu se ptají lidé rádi na jeho jméno, zdali je minulost jeho nepoškvrněna a zdali úmysly jeho jsou poctivé.

Pánové, i nám se tak děje a z mnohých stran s jakousi nedůvěrou hledí se na národ český a ptají se lidé, v jakém as duchu bude užívati vlivu svého na osudy světa, vlivu, kterýž mu nyní snad připadne. Pánové, národ český podobá se v té věci synovi velkého rodu, kterýž neštěstím a křivdou cizí byl uvržen v porobu a bídu. Našli se však mužové čestní, kteříž mu odkryli slavný původ jeho a dali mu do rukou důkazy jeho rodu, jeho jména a jeho práva. Již nyní počal se cítiti, již nyní počal se hlasiti k svému právu a k svému jménu, slavnému to jménu. Nečiní to snad z pouhé marnosti, ovšem ale pamětliv těch povinností, které mu takové jméno ukládá podle slova: "noblesse oblige. " My jsme si toho vědomi a musíme si toho býti vědomi, že jakož předkové naši vždy kráčeli v popředí civilisace, osvěty a umění, tak i my nesmíme zůstati za jinými národy, že, kdykoli se příležitost k tomu ukáže, podle nejlepších sil svých se musíme zastati poctivě za vznešené zájmy člověčenstva. (Výborně !) Pánové, národ náš se poznal - on se opět našel; neboť lid náš mravem a vzděláním povznesl se k důstojnosti občanské, naše střední třída posvětila se, abych tak řekl, ve svých podnikách, šlechetnými zámysly, vlasteneckými snahami ve prospěch vlasti. Naše šlechta, kteráž -se byla na čas odcizila svému národu, vrátila se opět do jeho lůna (Sláva!), neboť cítí, že jen na rodné půdě najde opět moci, jako Anthaeus, když se do tknul rodné půdy. (Výborně !) Ona opět hlásí se k svému národu a statně v prvních šikách bojuje za právo jeho. (Sláva!) Pánové! můžeme teda říci, že národ náš se našel a že je národ náš opět celý, hle, nyní chystá se ke skutku velikému, jakýž v takové jednotě a bohdá v takové svornosti, v tak imposantní jednomyslnosti nevykonal již více než po dvě století. Pánové! Vůči takového skutku mohu zajisté právem říci a snad vy všichni souhlasíte se mnou, že národ náš takto opět sjednocený nedopustí toho více, aby království České bylo pochováno, že naopak národ náš chce rozmnožiti dědictví cti a jména českého, že národ náš chce žíti a bude. (Výborně! Bvavo!)                

Pánové! měl bych ještě odůvodniti návrh od komise učiněný se stanoviska formálního! Pánové, zdaliž jest třeba dokazovati nám, když jeho Veličenství sám ráčil nás vyzvati, abychom učinili Jemu návrh, jakým způsobem bychom chtěli upraviti státní právo království Českého ku poměru a potřebám jiných zemí; myslím, že nemůžeme jinak než odpověděti Jemu adresou, že nemůžeme jinak než formulovati návrhy na nás žádané, jak jsme právě učinili.

Pánové! Snad tu a tam bude někdo míti pochybnost, jest-li podle našeho nynějšího jednacího řádu a zřízení zemského máme právo učiniti taková usnešení, jak jsou obsažena zejmena v zákonech volebních, že snad nemáme těch známých 3/4 neb 2/3 - Pánové, ovšem myslím, že jak jsme tu shromážděni, aspoň 2/3 veškeré representace celé země obsahujeme (Zajisté!) a že není pochybnosti, že vyslovujeme skutečně oprávněné mínění velké většiny této země. Avšak, pánové, bylo by smutné, kdyby na velkých cestách, kterými národové kráčejí za posláním svým, nepatrný kamínek takového paragrafu měl zastaviti národy na cestách jejich!

Avšak my i tomuto kamínku vyhověli jsme a návrh náš předkládá se jen co příloha adresy a myslím, že v této formě vyhovujeme zajisté i požadavkům jednacího řádu. Pánové! Já nechci zde se pouštěti do rozbírání otázky, co u nás vlastně po právu platí, zda-li platí po právu ještě zřízení zemské a volební řád, jak nám byl zachován z roku 1848, aneb zda-li platí posud diplom říjnový s celým svým obsahem; dle tohoto obsahu nemohl národu českému dán býti žádný zákon definitivní bez svolení sněmu českého a byl-li nám dán zákon nad jiné důležitý o právě volebním, nemohl býti dán jinak než prozatimně. S toho stanoviska museli bychom nynější řád dosavád považovat za pouhé provisorium a obmezení, které v něm dáno stran reformy za provisorní obmezení - a jakož Jeho Veličenstvu vyhraženo jest a bylo i od Něho vykonáváno právo prodloužení oněch známých 6 let, zajisté nemůže se Mu odpírati ani právo odstraniti takovou překážku reformy, která jedině v Jeho nejvyšší vůli se zakládá.

Ostatně, pánové, když se podíváme na všechny ty převraty, které jsme za posledních 20 let přežili v našem životě státním a politickém, jest to pravý kaleidoskop všelikých ústav a všelikých forem. A v čem to má svůj základ? To zakládá se jedině v tom, že byla pohříchu opuštěna půda historického práva, že byla opuštěna půda smlouvy krále s národem. Kdyby se bylo stavělo na této historické půdě a kračelo se touto jedině oprávněnou cestou smlouvy mezi králem a národem, nebylo by se stalo tolik převratů a ústava stála by na půdě pevné.

Pánové, ale zdaliž jest kdo mezi námi i mimo tyto stěny, kterýž by si troufal dokázati, že diplom říjnový přešel spůsobem korrektním a právním v patenty únorové, že patenty únorové spůsobem korrektním a ústavním byly proměněny v ústavu prosincovou?

Pánové! Věru museli bychom říci: Tys moudrý Daniel. My pak myslíme, že z toho labyrintu všelikých podivných proměn a převratů ústavního práva vede nás ven jen jediná spasitelná cesta, cesta úmluvy národa s králem, cesta, ke které Vám ukazujeme cestu touto adresou (Výborně!).

Nejv maršálek zemský: Žádá, pánové, ještě někdo za slovo stran formální otázky ?

Verlangt noch Jemand das Wort über den formellen Antrag der Kommission?

Nežádá-li nikdo za slovo, tedy prohlašuju debatu stran formální otázky za skončenou.

Ich erkläre die Debatte über den formellen Antrag für geschlossen und werde zur Abstimmung schreiten.

Žádám, by oni pánové, kteří souhlasí s návrhem komise, ruku vyzdvihli. (K dru. Riegrovi): Račte ještě jednou přečíst ten návrh (Hlasy: Není třeba!)

Posl. Dr. Rieger: Jestliže tak ráčíte..

Hoher Landtag wolle beschließen: In Beantwortung des Allerhöchsten Reskriptes vom 12. September l. J. sei eine alleruntethänigste Adresse an seine Majestät zu richten und es feien die durch dasselbe abgeforderten Vorschläge des Landtages, formulirt in Fundamental = Artikeln, in dem Entwurfe eines Gesetzes zum Schutze des gleichen Rechtes der böhmischen und deutschen Rationalität im Königreiche Böhmen, und in dem Entwurfe einer Wahlordnung für den Landtag des Königreiches Böhmen als integrirender Bestandtheil der Adresse zu votiren und mit derselben allerhöchsten Ortes vorzulegen.

Slavný sněme račiž usnesti se: K nejvyššímu reskriptu ze dne 12. září t. r. budiž dána odpověď nejponíženější adresou k Jeho Veličenstvu a návrhy požádané nejvyšším reskriptem, jimž dán výraz v článcích fundamentálních, v návrhu zákona k ochraně rovného práva národnosti české a německé v království Českém, pak v návrhu volebního řádu do sněmu království Českého, buďtež hlasováním přijaty co docelující příloha a s ní na nejvyšším místě předloženy.

Nejv. maršálek zemský: Žádám, aby oni páni, kteří s návrhem komise souhlasí, vyzdvihli ruku.

Ich bitte diejenigen Herren, welche mit dem Antrage der Kommission einverstanden find, die Hand aufzubeben. (Geschieht. )

Der Antrag ist einstimmig angenommen.

Návrh přijat jednohlasně (läutet).

Wir übergehen nun zur eigentlichen General= Debatte über den gesammten Bericht der Kommission.

Přejdeme k generální debatě o celé zprávě komise a žádám, by pp. zpravodajové k zahájení této debaty přednesli své zprávy.

Ich ersuche die Herren Berichterstatter, ihre Berichte vortragen, um die Generaldebatte über den ganzen Bericht einzuleiten und bitte dieselben, in derjenigen Ordnung die Beuchte zu erstatten, in welcher ich früher mir etlaubt habe zu bestimmen, daß die Debatte stattfinden werde Ich ertheile das Wort dem Herrn Berichterstatter bezüglich der Funbamentalartikel.

Hrabě Clam Martinic: Slavný sněme! Generální zpravodaj výboru Vašeho výmluvnými a uchvacujícími slovy poukázal k vážnosti doby, vážnosti tohoto díla, ku kterému přistupujeme.

Nemohl bych to lépe vysloviti, nemohl bych nového co přidati a zajisté myslím, že toho potřeba ani není, proto že všickni zde přítomní vědomi sobě jsme této vážnosti doby, této důležitostí úkolu ano i povědomi odpovědnosti své v tomto okamžiku.

Pánové! Známa jsou slova, kterýmiž oslovil slovutný náčelník loďstva anglického ve významné bitvě loďstvo své. Zdá se mi, pánové, že slyším hlas, kterýž se ozývá ze všech končin vlasti naší a kterým volá netoliko národ nyní žijící, nýbrž i předkové naši, po kterýchž jsme dědili práva země a povinnost je hájiti. (Výborně!) "Vlasť očekává, že každý vykoná povinnost svou". Komise byla si povědoma úkolu svého a hleděla povinnosti své dostáti, předkládajíc Vám souhrn návrhů svých.

Nebudete, pánové, žádat na mně, abych do podrobna tyto návrhy vykládal, dovolte jen, abych především přečetl zprávu, která beztoho vykládá ve velkých obrysech návrhy, které v článcích fundamentálních obsaženy jsou.

(Čte česky):

Slavným sněmem zvolená komise poznávala ve vyzvání obsaženém v nejvyšším reskriptu z dne 12. září r. 1871, "aby sněm vzal v poradu, kterak by státoprávní poměry království Českého, jak toho čas žádá, se uspořádaly" nejvýznamnější a nejdůležitější povolání sněmu nyní shromážděného - a protož také jádro úkolují daného.

Při tom nemohla ovšem býti v omylu o hojných obtížích, které se staví v cestu prospěšnému rozluštění úkolu toho se stanoviště jak formálního tak i věcného.

Obtíže v oboru práva formálního jsou nevyhnutelným následkem nejasnosti a zmatenosti, jaké za ústavního boje již po celé desítiletí trvajícího v míře hrozivé zmocnily se celého oboru práva veřejného, kdežto obtíže věcné přirozeně vyvinuly se z protivy, do které dostaly se pokusové o nové státní útvary ke skutečným poměrům, ku přáním a potřebám, ku právním náhledům a oprávněným žádostem království a zemí, ano - neváháme to vyslovili - k nejvlastnější bytnosti celého mocnářství, k jeho organickému sestavení, k podmínkám jeho jednoty a moci.

Napravení v oboru formálního práva - uvážímeli, jak daleko věci již dospěly - jest úlohou státní akce, kteráž vycházejíc s pevné půdy zděděného práva, uvažujíc bedlivě faktické poměry jakož i skutky, jenž došly moci práva, při vespolné vážnosti a šetrnosti k právním náhledům a k oprávněným žádostem, jenom dorozuměním a umluvením za prostředkování koruny může přivedena býti k zdárnému ukončení.

Pak-li tudíž komise viděla se k tomu vedenu, aby úplný tvar náhledů a návrhů svých představila v osnově nejoddanější adresy, v příčině kteréž slavnému sněmu odporučuje, aby Jeho cís. a král. apoštolskému Veličenstvu podána byla, nemohla se předce ubránili úvahy, že se lze shody o cestu k vytknutému cíli tím jistěji nadíti, když o cíl sám zdárně dosaženo bude srozumění.

A protož sobě vytkla za úlohu přivésti určitým formulováním k jasnému výrazu nejpodstatnější základy, na nichž možná uspořádati poměry mezi královstvím Českým a celým mocnářstvím.

Takové formulování podává komise slavnému sněmu ve fundamentálních článcích.

Zásady, kterými, komise vésti se dala při své práci, položeny jsou v šírých obrysech v nejoddanější adrese zároveň navrhované; aby se zde opakovaly, nezdá se býti rádno, kdežto naopak přesahovalo by to meze této zprávě vykázané, kdyby se jednotlivá ustanovení zevrubně rozváděla a odůvodňovala; z rozhodujících momentů a hlavních zásad dá se samo sebou vyvoditi jich další vyvinutí.

Jen v krátkosti budiž zde uvedeno, že komise navrhujíc fundamentální články vycházela od onoho státoprávního postavení království Českého, jehož podstatné uznání v nejvyšším reskriptu bylo zemi naší nejmilostivěji přinešeno v ústretí, a jehož nejvlastnější povahu, povznesenou nad měnivé formy a instituce slavný sněm opět i opět uznal a vyslovil jakožto právo sebeurčení a jakožto bezprostředné postavení království Českého co svéprávný úd mocnářství rakouského.

U vnitřním souhlasu s nejvyšším reskriptem a svědomitě osvědčujíc smýšlení opětně projevovaná slavným sněmem, snažila se komise, aby právní nároky vyplývající zemi z onoho postavení státoprávního uvedla v srovnalost s tím, čeho vyžaduje mocné postavení říše, jakož i s oprávněnými požadavky ostatních království a zemí.

Za požadavek oprávněný muselo v každém případě uznáno býti ujištění společného jednání v příčině takých úkolů státních, při kterých jednota celé říše nebo naléhavé prospěchy praktické její členů vyžadují, aby byly sestředěny vespolek. V úmluvách s královstvím Uherským ovšem se vyskytly komisí co nezvratné momenty jednak meze oné pospolitosti v zákonodárství a správě, která obsahá všechna království a země, jednak spůsob, kterým náleží jednati o záležitostech takto společných. Komise musela ve shodě s nejvyšším reskriptem úmluvy tyto uznati za platné, pokud korunovační přísahou Jeho Veličenstva jako apošt. krále Uherského byly posvěceny a zákonem se staly pro království Uherské; ano komise jsouc pamětliva svého úkolu, musela ve základních článcích projeviti dodatečné přiznání-se království Českého k těmto úmluvám státním, aby konečně v tomto oboru veřejného práva, zahrnujícím nejdůležitější úkoly státní, založen byl stav zaručený uznáním obecným. Komise usnesla se na tomto návrhu ve prospěch duševního míru a zabezpečeného právního pořádku, ač dobře byla si vědoma toho, jednak že forma vyřizování nezabezpečuje království Českému ani místo přiměřené jeho postavení, ani vliv, který by byl v poměru spravedlivém k důležitosti jeho statistické i politické; jednak že meze položené pospolitosti nezajímají souhrn oněch záležitostí, které dle povahy a podstaty jejich společné jsou a společnými býti by měly. Kdežtomeze tyto uznány musely býti za platné, nemohla komise neuznati toho potřebu, aby postaráno bylo o vyřizování takých záležitostí, které, jsouce v podstatě své společné, nejsou zahrnuty do pospolitosti pro celou říši uznané: komise shledala v tom nejen oprávněnou žádost ostatních království a zemí, nýbrž také skutečnou potřebu celé říše.

Snažíc se vyhověti této potřebě, držela se komise nicméně rovnou měrou zásady, že státní instituce mají projevovati organickou souvislost všech království a zemí jakožto svéprávných a rovnoprávných členů velkého celku, a že nesmějí býti na úkor jejich právu sebeurčení. Dle této zásady neopomenula komise v příčině těchto záležitostí dáti výraz principu přenesení vlastního práva, zemím v podstatě příslušného, a vyhraditi aspoň co do zásady právo sebeurčení v základních pravidlech o institucích, které stran toho jsou navrženy.

Ve všech záležitostech, které nebyly výslovně prohlášeny za společné, byl - jak samo sebou se rozumí - v oboru zákonodárství rovněž jako i správy dán průchod nezoužený vlastnímu právu království našeho.

Při uvažování základních těchto článků račiž slavný sněm i toho sobě povšimnouti,

-   čeho za nynějších poměrů nelze neviděti,

-   že kdežto zde ustanovují se zásady, podle kterých, šetříc státoprávního postavení království Českého, státi se může a státi Se má upravení jeho poměrů k ostatním královstvím a zemím, že - pravíme - také těmto vyhraženo býti musí, aby svým náhledům právním a svým právním nárokům zjednaly platnost.

Vždyť základní články jsou právě jen rámcem, ve kterém bude lze dosíci dalšího rozvedení cestou úmluvy, úmluvy to, při které ovšem sněmu Českému úplně oprávněnému zachováno zůstane jmenem království votum rozhodné.

Komise byla si toho dobře vědoma, že těmito základními články a upravením věcí, které z nich vyplývá, ačkoli jimi se uznává historickopolitická osobnost a vlastní právo království Českého, ač dáno místo vývinu tohoto práva, vždy ještě mnohá vážná oběť se jemu ukládá.

Avšak komise byla tím přesvědčením puzena, že jest životním prospěchem jak říše, tak i království a zemí v ní spojených, aby ústavní spor již jednou byl ukončen a že ukončení jeho proto také hodné jest obětí tak velikých, když jenom podstatné podmínky státoprávní osobnosti země naší zůstanou zachovány a pojištěny; byla dále naplněna důvěrou, že po šťastném smluvení se spravedlivá mysl národův sbratřených neodepře řádného uvážení silám a váhám skutečným, aniž vzájemnosti osvědčené obětavosti národa českého, ani konečně uznání oprávněným jeho žádostem; ovšem pak kojila se komise pevnou nadějí, že nové instituce dosti v sobě chovají síly životní, aby se udržely a dále vyvíjely, i aby na základě opět nabytého pevného a ujištěného stavu právního k zdárnému se přišlo vývinu volným a radostným spolupůsobením všech národů říše, jež by ku platnosti přišlo v ústavních formách všeobecně uznaných.

Protož komise jednohlasně usnesla se navrhnouti: aby slavný sněm ráčil uzavříti, že tyto základní články jakožto výraz jeho názorů a návrhů k nejoddanější adrese připojeny a Jeho c. kr. apošt. Veličenstvu co nejuctivěji předloženy býti mají.

V Praze, dne 4. října 1871.

Meine Herren! Sie werben mir vielleicht erlauben, baß ich biesen Bericht nicht etwa auch zum vollen Wortlaute in der deutschen Sprache vorlese, mir vielmehr gestatten, den Gedankengang des Berichtes in kurzen Worten auseinanderzusetzen, ihn darzulegen und einiger Maßen zu erläutern. In dem allerhöchsten Reskripte und in der Aussorderung an das Königreich Böhmen, zu berathen und Vorschläge zu unterbreiten über die Revision der Beziehungen dieses Königreiches zur Monarchie und zu den übrigen Königreichen und Ländern, ist ein königliches Wort uns entgegengetreten, ich möchte sagen, eine königliche That! Nach 10jähriger Dauer des Verfassungsstreites haben die Gegensätze so schroff sich gestaltet, ist die Kluft, welche die Meinungsverschiedenheiten der Parteien trennt, so tief, ist der Knäuel der verschiedenen Ansprüche und Meinungen so verworren geworben, daß in der That ein Ausweg aus diesem Labyrinth kaum mehr zu erblicken war, der Ausweg zur Lösung kaum mehr sich unseren Blicken darstellte. Eine wahrhaft königliche Initiative hat uns den einzigen Weg geboten und gezeigt, um herauszugelangen aus diesem Wirrsal. Die Initiative ist aber nicht durch ein Machtgebot, nicht durch ein sie volo, sie jubeo, nicht durch Vorschreiben und Befehlen geboten worden, andererscits auch nicht durch ein Entäußern und Hingeben des königlichen Berufes und der königlichen Gewalt zu Gunsten von konstituirenden Gewalten, die dann unbeirrt um alles Bestehende unabsehbare Gebilbe aufzubauen bemüht Sein würden, sonderu in dem Sinne der Vereinbarung auf dem Boden des Rechts, der Vereinbarung der Krone mit den Völkern; hier ist nun das erste Wort an das Königreich Böhmen ergangen. Gewiß fühlen wir alle die Bedeutung dieses Augenblickes; wir fühlen, wie ich bereits früher angedeutet habe, die Verantwortung, die auf uns liegt, die Verantwortung gegen unser Land, gegen die Völker, die es bewohnen, gegen die Völker der Königreiche und Länber, mit denen wir im treuen Bunde vereint sind und bleiben wollen, wir fühlen unsere Verantwortung gegenüber Kaiser und Reich. Die Kommission war sich bewußt der Größe dieser Aufgabe, sie war sich bewußt und hat gefühlt diese Verantwortung, sie war bemüht, ihre Aufgabe im Geiste der Mäßigung zu lösen und ein Werk des Friedens vorzubereiten. Sie hat geglaubt, daß sie dieser großen Aufgabe am besten genügen wird, wenn sie in einer zusammenfassenden Aktion geraden Wegs auf´s Ziel losgeht. In dem Verfassungsstreite der letzten 10 Jahre waten nicht nur formale, sondern auch sachliche Gegensätze wirksam; in den fachlichen Gegensätzen steht System gegen System, Anficht gegen Anficht, Doktrin gegen Doktrin, während in dem Gegensätze auf dem formalen Rechtsgediete sehr oft zu den Verschiedenheiten der Meinungen sich auch noch Einstüsse der Gefühle, ja nicht selten der Leidenschaft, der Voreingenommenheit, der Parteiinteressen gesellen, die den Blick verwirren, das Urtheil trüben und, indem der Ausgangspunkt, der Weg, die Mittel selbst Gegenstand des Streites werden, die Vereinigung und Verständigung nur erschweren. Wir haben geglaubt und gehofft, daß, wenn wir in großen Zügen das Bild dessen entrollen, wie unser Volk die Vorschläge zur künftigen Einrichtung und Ordnung des öffentlichen Rechtes in unserem Vaterlaude und unserem gesammten Reiche gestaltet zu sehen wünscht, der Lüge die Wahrheit, dem Phantom, mit dem gekämpft wird, die Wirklichkeit entgegengestellt wird, und daß dann so manche Besorguiß behoben, so manche Leidenschaft beruhigt, so manche Unklarheit aufgehellt und manche Verdächtigung zurückgewiesen werden wird, und daß wir dann hoffen können, daß alle Söhne des Landes, die jetzt in versdiedenen Lagern ein= ander feindlich gegenüberstehen, zum gemeinsamen Ziele, zum gemeinsamen Bunde sich die Hand reichen werden. (Bravo. )

Die Kommission hat deshalb, um eben dieses Gesammtbild zu entrollen, die Fundamentalartikel entworfen und in diesen eben die Grundsätze in großen Zügen niedergelegt, nach welchen ihrer Ansicht nach die Ordnung auf dem Gebiete des öffentlichen Rechtes hergestellt weiden kann.

Wir sind hiebet allerdings nicht von der gewöhnlichen Schablone ausgegangen; wir sind ausgegangen von der Natur und Wesenheit des Reiches, um dessen Ordnung es sich handelt. Daß gegen diese Natur und Wesenheit gesündigt worden ist, ist Ursache des Verfassungsstreites und nur indem wir eben dieser Natur und Wesenheit gerecht werden, können wir Heilung erwarten. Vor nahezu anderthalb Hundert Jahren ist ein Bund geschlossen worden in der pragmatischen Sankzion, welche den Verband aller Königreiche und Länder sicherstellte und welcher den Verhältnissen der Zeit gemäß zunächst das dynastische Moment geregelt und festgestellt hat.

Wir sind nun daran, eine neue pragmatische Sankzion, einen neuen Bund der Völker zu schließen, und in diesem Bunde müssen, den Verhältnissen unsere Zeit entsprechend, die Rechte und Pflichten der Völker festgestellt weiden, die Rechte und Pflichten im Verhältniß zur Krone, zum Lande und zu den übrigen Königreichen und Ländern und im Verhältniß zur Gemeinsamkeit.

Dies ist die Aufgabe der Fundamentalartikel, welche im Wege der Vereinbarung Grundgesetze werden söffen. Wir haben eben deshalb als leitende Gesichtspunkte und als Grundlage die Einheit, das Eigenrecht und das gleiche Recht zu wahren uns bestrebt. Wir haben die Einheit gewahrt, indem wir gewahrt haben das Zusammenwirken aller Länder und Völker durch gewählte Vertreter zu den höchsten Staatsaufgaben.

Wir haben selbst über jene Grenzen hinaus, welche für das ganze Reich durch den ungarischen Ausgleich, durch das Uibereinkommen mit Ungarn gesetzt sind, über jene Grenzen hinaus das Bedürsniß der Gemeinsamkeit der Behandlung größerer Staatsausgaben anerkannt, jener Aufgaben, bei denen es des Zusammenwirkend der materiellen und der geistigen Kraft aller Völker bedarf. Wir haben diesem Ausdruck gegeben und ich glaube, wir können darum mit gutem Gewissen sagen, wir haben der Einheit des Reiches in den Fundamentalartikeln Genüge geleistet, wir haben dieselbe mit den Garantien des öffentlichen Rechtes umgeben. Allerdings durch diese Garantien allein wird die Einheit noch nicht gewahrt; die Einheit und Kraft beruht wesentlich auf dem freudigen Zusammenwirken und auf der freudigen Anerkennung der Völker, die, beruhigt über ihr Schicksal und über die Rechtsstellung ihres Landes, zu gemeinsamem Wirken und für die Verteidigung der Einheit und Macht zusammenstehen. Darum haben wir denn auch in den Fundamentalartikeln und in der Ordnung der Dinge, die wir anstreben, dasjenige zu beseitigen uns bestrebt, was fremdartiges, dazwischen getreten ist zwischen die Königreiche und Lander als eigeuberechtigte Glieder des Ganzen und zwischen die Gesammthcit; zu beseitigen jene Mittelglieder, welche die Königreiche und Länder nur im mittelbaren Zusammenhange mit dem Reiche belassen sollren, so daß nicht allen gleiche Rechte, nicht allen gleiche Uumittelbarkeit erkannt werden sollte, durch welche man sie dienstbar machen wollte einem staatsrechtlichen Verbande, den Sie nicht anerkennen, für den sie keine Verpflichtung anerkennen konnten. Eben deshalb glauben wir das Moment der Einheit und Macht des Reiches wesentlich noch dadurch zu schützen, indem wir das Eigenrecht des Landes zum Ausdruck und zur Geltung bringen. Das Eigenrecht der Länder haben wir in den Fundamentalartikeln zum vollen Ausdruck gebracht, in allen jenen Gebieten, welche nicht als gemeinsam anerkannt werden; aber auch in diesen gemeinsamen Angelegenheiten haben wir das Eigenrecht in dem Principe durch Uibertragung zur Anerkennung gebracht, wir haben es zur Anerkeunung gebracht in dem Prinzipe der Deputationen, welche über die Weitere Ausführung der allgemeinen Grundsätze die Verständigung der Länder anbahnen sollen und wir haben es drittens im Prinzipe der Vereinbarung überhaupt zum Ausdruck gebracht, wir haben die weitere Entwicklung der Vereinbarung vorbehalten, wir haben selbst das Werden der Fundamentalgrund= Gesetze auf die Grundlage der Vereinbarung gestellt und dadurch eben die eigentliche Rechtsquelle angedeutet, das Eigenrecht des Landes gewahrt.