Meine Herren! Diese Verhandlungen sind zu keinem Resultate gebracht worden; daß die ange= baynte Verständigung unter den Völkern abgebrochen wurde, daß das so geschehen ist, wie es geschah, war nicht unsere Schuld; ich habe davor gewarnt. Daß wir Böhmen an diesen Verhandlungen Theil genommen haben, das beweist ja eben, daß wir jeder Zeit bereit waren, selbst mit Aufopferung der eigenen Selbstbestimmung und Rechte des eigenen Landes ein mächtiges Oesterreich herzustellen; (Bravo!) und daß man uns jetzt daraus einen Vorwurf macht und aus diesem aufopfernden Vorgang gegen uns eine Vergebung unserer Rechte, eine Rechtsverwirkung behauptet, das Scheint, mir wahrlich kein korrekter, kein löblicher Vorgang zu sein.

Meine Herren! Die einzelnen Abgeordneten hatten ja zudem nicht einmal das Recht etwas für das ganze Königreich zu vergeben; und übrigens, nehmen wir an, wir sind 3 oder 4 zusammengetreten, um unter sich einen Vertrag zu vereinbaren; dieser Vertrag jedoch ist nicht zu Stande gekommen, weil eine mächtigere Hand vernichtend darüber hinweggegangen ist; es besteht sonach kein Vertrag, folglich ist jeder in feine alten Rechtsverhältnisse, in seine früheren Rechte zurückgetreten und es ist hieraus keine Aufgebung eines Rechtes,, kein Rechtsverlust erfolgt. (Výborně: Oho. links. ).

Pánové, musím se obrátiti ještě k jiné řadě myšlenek, která od pánů řečníkův na levé straně tohoto domu opět a opět pronesena byla. Pánové, jsou to myšlenky, abych tak řekl, řady politické.

Praví se nám, že jest to tak obecný běh našeho věku, že vedou všecky státy k větší centralisaci a jeden z pánů řečníků, Jeho Exc. bývalý pan ministr dr. Hasner, pravil dokonce, že jest to věc velmi žádoucí, aby všecky ústavy a zákony byly co možná stejné a jednotvárné.

Pánové, já v tom ohledu mám docela jiné názory a musím věru politování své vysloviti, že na oné straně v tak velké míře hoví se ideám centralistickým. Pánové, jestli mně někdo z vaší strany řekne, to jest idea ducha germanského, tedy bych to musil popírati, neb duch germanský od věků nikdy k centralisaci se nenesl.

Neboť duch germanský dle své přirozenosti spíše k decentralisaci se táhl a ke tvoření skupin samosprávných; jestli že tedy Vy nyní takovou horlivostí zastáváte idei centralisace, a jestli že jedinou spásu svou v dokonalém organismu byrokratickém vidíte, tedy nejednáte v tom dle ducha germanského. Činili byste tím věru duchu germanskému křivdu. Pánové! já mám za to, že duch centralisace jest a byl od jakživa duch absolutismu (Výborně).

Pánové! Jest to patrná véc, že nebyly to idey svobodomyslně reformatorské, které zničily a zrušily stará práva někdejších sněmů u nás i jinde; byl to duch absolutistický, který nejprvé jmenovitě ve Francii se vyvinul a který chtěl soustřediti celou moc státní a všecky síly celého národa v jedné ruce neobmezeného panovníka. Pánové! za tím neblahým proudem státní všemohoucnosti táhla pak celá Evropa. Pánové! Faktum toto popírati nechci, ale že by tento směr byl krásný, že by to byl lidstva důstojný, že by to byl liberální: to, pánové, naprosto popíráni (Výborně).

Právě naopak, centralisace nikdež vedle sebe svobody nestrpí, ona ji vždy zmaří a zhubí (Výborně). Pánové, centralisace státní dá se jenom zastávati co stroj válečný, když jest, národ některý ve velikém nebezpečí, pak se dá poněkud vysloviti a vysvětliti, že složí moc celou v ruku jednoho diktátora, aby tím horlivějí a jednotněji mohl sestřediti síly své a zastávati prospěšněji práva země a svobodu národu. Ale, pánové, kdykoli nastanou opět poměry normální, musí taková přílišná mimořádná moc přestati, musí se navrátiti právo svobodného sebeurčování národu; to jediné jest, pánové, pravé a svobodné (Výborně).

Ale, pánové, jest-li že se již jednou duch centralisace vtělil do všech institucí některého národa, pak, pánové, je nadlouho veta po svobodě téhož národa!

Když francouzská revoluce byla přinucena si dáti centralisaci, aby se v boji proti celé Evropě udržela, tu dědicem republiky od Dantona zřízené a stroje centralisace stal se Napoleon (Výborně) a jeho vojenská vláda. Pánové! Uvedlo se nám, že prý v poslední době na bojišti ukázalo se, kterak centralisace dává větší moc, než federace. Pánové! musím se přiznat, že mne toto uvedení toho faktum k tomu cíli velmi překvapilo. Pánové! Kdo zvítězil? Zvítězila federace německých státův a suverenních mocnářů nad říší, která jest vzor centralisace (Výborně) a, pánové, ačkoli tato země byla tak mistrovsky centralisována, že se ani živá duše až do nejmenší vesnice hýbati nemohla jinak než na drátech administrace a že tam sám ministr ustanovoval, jak se v některé vsi má postaviti lávka; hle, předce právě tato říše byla pokořena a poražena od federace německé! (Výborně. )

Pánové, jak pravím, já nechci nikterak popírati, že by centralisace byla prospěšna k tomu, ustanoviti dobrou válečnou mašinu, ale že by byla centralisace prospěšna svobodě a sebe určování národů, jich spokojenosti a důstojnosti - to naprosto popírám.

Pánové, já popírám i více. Já nedopouštím, že by centralisace hmotný blahobyt i vzdělanost národů trvale a mocně podporovala. Pánové, jestli že národ německý v poslední době povznesl se na takovou výši vzdělanosti a politické váhy, na jaké ho vidíme nyní státi, a kterou já z plného srdce uznávám, tedy to neděkuje své centralisaci. Pánové, právě volnost a nynější všestrannost národu německého z toho vzala svůj původ a pramen a z toho vyrostla jeho převaha nynější, že byl rozdělen v tolik rozličných zemí a států, že se kmenové zvláštnosti volné vyvinovali, že všude tvořila se malá centra, malá ohniska vzdělanosti a samostatné činnosti, že všude byly university a jiné ústavy vzdělávací; jen takovým způsobem mohl se duch německý vyvinouti mocněji, než se vyvinul v centralisované Francii a právě tou přehnanou centralisací, která jen jedno centrum skvělé utvořila a všecky vlastni části postavila do stínu, šla Francie nazpátek. (Tak jest!)

Pánové, tedy ne centralisací svou, krom toho mladou a nedokonanou, ale opakem centralisace zvítězilo Německo nad Francií, vítězství jeho jsou ovocem decentralisace, posud v Němcích panující, ovoce svobodného vývoje národu v samosprávě.

Ano, pánové, já se vám přiznám, že mám za to, že národ německý snad právě nyní přistoupil na cestu svůdnou, na cestu nebezpečnou a falešnou. Národ německý totiž dlouho již na to toužil a žaloval, že nemá válečné slávy a válečné moci; a tato touha jeho po takové válečné moci a slávě ho vedla k centralisaci a jednotě, kterou nyní tak horoucně vyhledává. Pánové, jestli tento skutek a tato jednota neukáže se býti oupadkem jeho slávy, aneb aspoň počátkem toho oupadku, to budoucí historie ukáže, a jestli, jak mile národ německý klesati počne hledáním slávy veliké, na jeho místo nevstoupí jiný mladší národ, to historie opět dokáže. (Výborně!)

Ale i při tom přesvědčení, pánové, trvám, že ani jeho blahobyt, ani vzdělanost nebude prospívat tak jako posud, jestli povede svou centralisaci dále. Ostatně události, které v poslední době ve Francii se vyvinuly, nevíme jakým spůsobem budou reagovat na národ německý a jaký obrat věci vezmou a nepřijdouli u něho opět k platnosti zasády samosprávy.

To, pánové, jsem pokládal za potřebné povědít stran toho tahu všeobecného k centralisaci, který zde byl prohlášen za tak žádoucí. S druhé strany vy mně nebudete popírat, ohlednete-li se dobře po světě, že všude, kdekoliv jest federace, jest skutečně svoboda; neboť svoboda, pánové, není nic než samospráva, nic než autonomie (Velmi dobře! v pravo), jsou to jen rozličná jména pro ten samý pojem. (Tak jest!) Federace je hvězdou budoucí Evropy - heslem všech opravdu svobodomyslných. Jestli že Vy, pánové, opravdu chcete svobodu, tedy musíte podporovati autonomii. Vy musíte podporovati samosprávu i v našem státě a vlasti naší, jakož i my ji chceme a hodláme ji podporovati všude a upřímně. My jsme pověděli Vám, že naším úmyslem není nikterak centralisovat snad v naší zemi a decentralisovat snad pouze říši. My naopak chceme princip federace a autonomie provésti i v zemi, aby okresy, obce byly samosprávny a svobodny; jen tak doufáme založiti opravdovou svobodu v zemi naší. Že opravdová svoboda nikde není, kde vládne centralisace, to, pánové, vidíte znamenitým spůsobem právě na národu francouzském. Tam tolik a tolik vlád se proměnilo a vystřídalo; měli jsme vlády monarchické, konstituční a republikánské, ale pánové, při všech těch, i při tom posledním vychvalovaném suffrage universel, o které nynější císařství se opíralo, národ francouzský pravé svobody nikdy neměl, jako Prokrustes pořád se povaloval na tvém loži bolestném, ale pokoje dojíti nemohl, poněvadž neměl samosprávy, jsa bolestně svírán centralisovanou administrací. Pánové, všecky tyto změny nečinili národ ten svobodným ani blaženým, ať již zdobila hlavu jeho koruna císařská nebo koruna z lilií, nebo frygická čepice! zdálo se to vše jedno, jako by byl změnil pouze coifuru, organismus jeho ueozdravél, vždy se svíjel v bolestech nemaje samosprávy, ale na tom jediné vše záleží, má-li národ býti opravdu svoboden a šťasten. Jeden státník anglický pravil trefně, že rozdíl mezi národy svobodnými a nesvobodnými jest ten, že jedni se starají sami o sebe a o druhé jejich vlády.

Pánové! jestli že během času konečne tu neb tam má se obětovat z části samospráva země státu, tedy se to musí státi spůsobem rozumným, spůsobem obmezeným, pouhou nutností a konečně musí se to díti a žádati jen pro takové instituce státní, které národům skutečně slibují pojistiti blahobyt, vzdělanost, štěstí! Ale, pánové! zdali pak Rakousko naše nyní jest organisováno tak, aby mohlo žádat od nás takových obětí naší samosprávy, našeho sebe určování? Pánové, já toho nevidím! Vy nám to pravíte, vy nám to ubezpečujete, nabízíte nám to a ono tvrdíce, že to jsou všecko výtečné velmi liberální věci. Pánové, my toho nevidíme! Jak mile však my toho nepoznáváme a se zdráháme to přiznati, tu Vy přicházíte hned s hrozbou: Jest-li nepůjdete dobrovolně, tedy vás přinutíme. Pánové, to jest u Vás liberální? (Veselost. ) Jest-li budete odmlouvati, strčíme vás do kriminálu; to jest zas liberální? (Výborně! Veselost. )

Pánové, tou cestou nepřijdete k cíli, národ tak vzdělaný, tak politický, zralý, tak sebevědomý, jako jest národ Český, ten se nedá tak snadno přinutit! Vy musíte s námi mluvit rozumně a konečně když se domluvíme a vzájemně opravíme, přijdeme na pravou cestu. Dejme tomu, že názor národu českého v jeho většině jest mylný a že názor některý Váš jest pravý, ale přinutit se, pánové, nedáme; vůbec vynutit se přesvědčení nedá. Německé přísloví praví:

Des Menschen Wille ist sein Himmelreich,

a jeden básník dí:

Man muß ihn Selber bauen, den Himmel, dran man glauben soll.

Pánové! tak jest i u nás. Má-li celý národ Český uznat nové instituce Rakouska, jež mu nabízejí se, musí to učinit z dobré vůle; a chcete-li, aby z nich byl šťastný a spokojený, musí je přijmout z vlastního přesvědčení, musí přijít prvé k poznání, že jsou dobré. Ale pánové, toho bohužel po resultátech nynější vládní soustavy nevidíme; ona již od 10 let jest při díle a my z ní nikdy blahého účinku nepoznáváme. Pánové, ptám se vás, zda-li jest nynější administrace naše tak výtečná? Bohužel není? My vidíme, že úřadové všichni pozbyli v zemi důvěry (tak jest!), že jsou v neustálém boji a sporu s národem a že nemohou nejjednoduší věc provésti ve srozumění s lidem (tak jest!) ano že se stala ta škandální událost, že jednomu okresnímu v celém městě nebylo ani možná bytu nalézti. (Veselost. )

Pánové! a jak se provádějí zákony školní?

Kterak se školství u nás stalo bohužel polem strannického zuření; o tom šíře mluviti nebudu. (Výborně, výborně!) Jaká je dále naše justice, to Vám kollega Čížek včera pověděl. Pánové! to vidíme všickni, že ani za absolutních dob Metternichovských tak hanebné věci, (Hlasy: nebývaly!) tak hanebné ukřivďování spravedlnosti nikdy se nedělo, jako se děje za liberálních dob posledních. (Výborně!)

Panové, máme snad z této doby jaký pokrok v zákonodárství? Již někdo povídal, že je to všecko opsané a já slyšel jednoho výtečného právníka, který mi pravil - a byl to Němec - že to pravý škandál, s jakým pospěchem se nyní zákony dělají a vydávají, že ti lidé již ani německy neznají; to přece aspoň za císaře Františka uměli. (Veselost!) Já se Vás ptám, kde je ten pokrok v naší armádě? povězte sami poctivě, jestli armáda naše je nyní v takové organisaci, která jí byla Vašimi institucemi dána, v tomto stavu, aby mohla podstoupiti boj s velikým nepřítelem? Pánové, já myslím, že není! Prohlížejme větve státní správy jakékoliv: - ptáte se na naše finance. Je tento stav, kde se při neustále rostoucích břemenech předce dluhy neustále množí a kde nevíme vždy ode dneška na zítřek, jak si pomoci, je tento stav uspokojující? A zlepšilo se v něm něco od posledních desíti let? nezhoršilo se naopak všechno podstatně ? Bylo zde poukázáno na ten povznes průmyslu a železnic! Pánové, ale tak již i zde bylo zase ukázáno z jiné strany, že věru všechny tyhle události neslouží ku cti naší době. (Výborně!) Pověstný proces Scharf a Schiff ukázal, jak hluboká demoralisace panuje v těchto kruzích, které plynou nyní na vrchu (Výborně!) a které mají největší váhu na ustanovení státních záležitostí.

Pánové, ne bez příčiny bylo vysloveno, že by nynější reichsrát měl se vlastně jmenovat "Verwaltungsrath. " (Veselosť, Výborně!)

Pánové! když takové věci se stanou, jako se stalo, že osoby postavené u samé osoby J. Veličenstva mohou býti obžalovány, veřejným způsobem skandalosováni a že se nehledá od nich satisfakce, že se nehledá očištění před soudem: Pánové, pak je to mravní nákaza, jaké Rakousko před dobou nynější vládní soustavy ještě nepoznalo. (Výborně, výborně, výborně ve středu a z části na levici a pravici. )

Pánové, my jsme ukázali v našem promemoria, že ústava nynější u nás nemá žádného právního základu. Pánové, co je toho původem a příčinou? Jediné to, že Vy všichni historické a zděděné právo pokládali jste za nic a že máte za to, že jediná milost císařská je a má býti u nás jediným pramenem všeho práva. Pánové, jeden ze řečníků levé strany pravým vítězoslavným spůsobem ukazoval na to včera, že prý nebyl císař vázán k nijakým právům země, že ze svobodné vůle a svobodného sebeurčení, že z pouhé milosti dal zemi naší ústavní práva. Pánové, on to vyslovil jakýmsi tonem blaženosti a vítězoslávy, že jsem byl věru nad tím překvapen.

Když Beranger zpívá: Le suis vilain, vilain! tu to pochopuji, je v tom jakási pointe a jakýsi vtip; ale jak si člověk může zakládat na tom říci: Já a moji předkové byli jsme bez práva, byli jsme otroky a vše, co jsme a máme, jsme a máme jen z pouhé milosti císaře. Pánové, jeli tohle spůsob mužů liberálních, jeli to spůsob mužů důstojný, já toho nevidím. (Výborně!) My, pánové, naopak jsme jiného mínění, my právě soudíme, že všechno neštěstí, kteréž bylo uvaleno na císařství rakouské a národ český, které bylo příčinou nynějšího rozdvojení říše, že všechno to má svou příčinu v tom, že historicky zděděné právo nebylo nikdy respektováno, nýbrž novými a vždy opět novými oktrojírkami odstraňováno.

Pánové, ta chyba se stala jmenovitě také s královstvím uherským; my jsme dobře v čas varovali před tím v říšské radě ve Vídni, že to není ani chvalno ani moudro popírat národu uherskému jeho zděděná práva a já sám tenkráte uvedl jsem na doklad toho podobenství žertovné; připomenul jsem známou veselohru, kde muž se ženou se hádá, aby řekla, že je stolek přikrytý a konečně muž musí povolit a odpor svůj zaplatit drahým šálem. Já, pánové, jsem pravil, že i my a s námi cislajtánské země budou muset také drahý výkup zaplatit a hle, pánové, s těmi 30 procenty, kteréž jste přijali, jste to skutečně draze zaplatili, jak jsem Vám prorokoval.

Pánové, toho všeho příčina byla, že jste nechtěli v čas respektovat historická práva zemi, že jste nechtěli domluvit se s národy; a hle, pánové, tak se věc přivedla do takové krajnosti, že se muselo konečně více povoliti, než bylo z počátku žádáno, než snad bylo radno a celé monarchii prospěšno.

Pánové, podobně může se stát též v jiných zemích a aby se tak nestalo: caveant consules! nechať se pamatují rádcové koruny na poučení to, pokud je čas, aby se obrátili z cest bludných, v kterých chtějí nám vnutiti instituce, které jsou proti našemu právnímu vědomí a ať smluví se s námi o instituce rozumné a přiměřené a státu neškodné.

Pánové, co se nás týče, my vždy ukázali ochotu k takovému dílu.

My jsme již v roku 1848 chtěli postoupiti co možná nejvíce moci říši; my opět později, ačkoliv jsme jen pod protestem šli do říšské rady, jsme byli ochotni dáti říši, co nevyhnutelně potřebuje k moci své. My, pánové, i dnes stojíme na tomto stanovisku, ale jedna věc stala se od té chvíle, která učinila podstatný rozdíl v situaci, že říše již není říší, nýbrž že jest dvoustátím; a, pánové, toho původem jsme věru my nebyly; jestli jeden řečník k tomu ukazoval, pánové, jako by my jsme byli toho původem, nečiní to zajisté s právem, my jsme zajisté naopak pověděli v adrese, že jsme ochotni obeslati mimořádnou říšskou radu, kdežto se mělo za dob Belcredovských vyjednávati mezi národy; z naší strany proti tomuto dorozumění protest nevyšel a právě tím, že tato říšská rada byla zmařena, bylo i dorozumění mezi národy nemožným učiněno, tím spůsobem se všecko to stalo, co nyní vidíme před sebou a čeho snad na mnoze zvláště vzhledem na naši zemi litovati musíme (Výborně).

Pánové, my tedy, jak pravím, jestliže jsme v naší nynější adrese pověděli, že chceme obeslati delegaci přímo, tedy jsme to učinili pouze z dobré vůle; tím nechceme, jakož nám řečník přede mnou vytýkal, nějakou oktrojírku, aniž ukřivďujeme tím spůsobem jiným národům říše, že hájíme jen právo a stanovisko svého národa. My pravíme: koruna česká a politický národ český mají právo o sobě rozhodovati a oni se vám nabízí k smlouvě. Jak nyní vláda Jeho Veličenstva s naším návrhem naložiti má, to jest její věc, my nežádáme, aby číkoli práva byla zrušena a zlomena násilně jakoukoli oktrojírkou. Nechť tedy vláda Jeho Veličenstva návrh předloží zákonodárným (neřekli jsme legálním) sborům, kterým náleží jej předložiti a kterých se týká a ti ať se vysloví, co o tom soudí, aneb ať s námi vstoupí ve vyjednávání. Pánové, mám za to, ano slyšel jsem, že mnozí z Vás vyčítali hraběti Beustovi, že prvé než vyrovnání učinil s Uhry, nesvolal říšskou radu, že s ní obmyslené změny prvé neumluvil, nýbrž že udělal fait accompli, a pak teprva v nutném položení říšské radě dal o něm věděti a nezbytné již změny provésti. My pak ani nežádáme, aby se tento chybný krok při nás opakoval, ano my jsme spokojeni, ať vláda Jeho Veličenstva předloží naše návrhy sboru zákonodárnému, ať to rozhodne, ať se stane mezi námi usnešení a smlouva. Ale vy naopak nepřestáváte vždy a vždy opět opakovati nám tu ten paragraf a tu zas onen paragraf ústavy, to Vás ani vládu k cíli nepovede, jako to vládu k cíli nepřivedlo, když se jednalo o vyrovnání s Uhry, ano mohlo by se státi, že by konečně těžko bylo nalézti vůbec jakou opravu.

Pánové, musím zde ještě připomenouti řeč, pronešenou od jednoho řečníka, který se vždy k naší straně přiznával; v řeči té čelící proti adrese, byly sice pronešeny některé podrobnosti, které já za správné uznávám, a však nemohu a nechci se zde pouštěti v zevrubné jich vyvracování. Podstatná mýlka oné řeči jest ta, že komisi vyčítá, že chceme oběti přinésti nynějšímu systemu.

Pánové, to patrně ani z naší adresy, ani z pamětního spisu nevysvitá; my naopak povídáme, že tento system politický pokládáme za zhoubný, že mu sloužiti a obětovati nechceme a že žádáme za změnu toho systému. My ukazujeme k tomu, že jestliže nyní neobjevuje se patriotismus tak horlivý jako jindy, ano jestli že se tu a tam objevuje nespokojenost mezi národem naším, že to právě onomu systému připisovati sluší. Onen pan řečník, o kterém mluvím, povídal to sám, ovšem způsobem mnohem ostřejším a vedl jenom konklusi z toho tu, že by se vůbec žádná adresa psáti neměla, že ve Vídni dobře vědí, co národ český žádá a mají-li jen poctivou a upřímnou vůli, že to mají přiznati.

Pánové, my zase z druhé strany soudili o té věci jinak. My jsme soudili, že národ Český nemá v té věci ztráceti trpělivosti. Připomínáme si slova svatého evangelia: "Klepejte a bude vám otevříno. " My myslíme tudiž, že jest radno opět a opět klepati a nepřestávati v trpělivosti, až konečně ti kruhové, na jichž rozhodnosti záleží, přijdou k poznání a učiní národu našemu po právu.

Pánové! Ale zapříti ovšem nemohu, že ten řečník, který mluvil, z veliké části skutečně vyslovil mínění i cítění lidu Českého (Výborně!) a, pánové, bylo by žalostné, aby také mínění a cítění konečně nalezlo výraz v praktickém životě a aby u nás věci došly k tomu místu, aby smíření mezi Rakouskem a dynastií rakouskou s jedné strany a národem Českým se strany druhé již více možným nebylo.

Pánové! My jsme uvažovali těžké doby, ve kterých se nalezá nyní mocnářství rakouské. My jsme uvažovali, že zároveň s mocnářstvím rakouským i také národ český a království české jest postaveno do vážného, nebezpečí, a v této době pokládáme za povinnosť svou hledati cesty a kroky mírné, hledati smíření, hledati dorozumění a hledati přesvědčení u trůnu nejvyššího, aby konečně bylo napraveno, co bylo posud ukřivděno. (Výborně I) Pánové, jak pravím, jestli onen řečník snad snažil se mluvit citem českého národa, my se snažíme mluvit rozumem národa českého (Výborně !), cnladným to rozumem, - a mám za to, že v této vážné době žádná náruživost, žádná pomstychtivost, žádná odvěta nesmí kroky naše vésti, nýbrž jen chladná rozvaha a to přesvědčení, abychom sloužili poctivě našemu národu, naší vlasti a s ní celému mocnářství. (Výborně!)

Pánové, v tom duchu jsou učiněny naše návrhy. Přáli jsme si, aby se jich neodmítali jako posud spůsobem příkrým a urputným.

Pánové, nerozhodne se nic pouhým uváděním paragrafů ani z naší strany, ani z Vaší strany, tím se věci nezmění. My musíme konečně respektovat jeden stanovisko druhého a musíme se hledět vyrovnati a přesvědčiti vespolek. Pánové, kdyby ku př. dnes sešel se sbor theologů katolických a protestantských s tím úmyslem, aby našli cestu, kde by opět mohl býti jeden ovčinec a jeden pastýř, nedošli by zajisté cíle, kdyby na př. katolíci začali takto: "Pánové! nejdříve musíte udělati vyznání víry katolické a uznati neomylnost papeže. "

Pánové, přede vším musí se každému přiznati právo svého stanoviska hájiti a jeden druhému musí v tom vyhověti; pak snad jest nějaká naděje, že přijdeme k cíli. Ale jest-li že Vy postavíte tu ústavu, kterou jsme již dostatečně karakterisovali, jako nějakého neomylného boha, jako modlu, které se musíme klaněti, k tomu kroku, pánové, nás nikdy nepřivedete. Ne na zříceninách spokojenosti a svornosti národů rakouských, nýbrž na jejich svornosti a na shodě může se postaviti, co i Vy jako my žádáte, říše Rakouská. Jen v takové můžeme dojíti všichni rozliční kmenové její spokojenosti, stejného práva a volného vyvinutí.

Pánové, mnoho zde bylo mluveno o feudálech. Pánové, jako jsou "černí Čechové" jsou také "němečtí feudálové. "

Němečtí feudálové jsou v mých očích ti, kteří rakouského císaře a krále českého chtějí udělat vasalem pruským. (Oho v levo; Výborně v centrum!) Pánové, němečtí feudálové jsou ti, kteří vědí také o modré krvi mezi národy (Výborně!) a kteří myslí, že jeden národ jest povolán k tomu, aby panoval, a druhý, aby sloužil. (Výborně!)

Pánové, s takovými feudály u nás žádného smíření není, ale s takovými krajany německými, kteří skutečně a upřímně chtějí uznávati a hájiti za vlast svou zemi, ve které se zrodily, a vyhledávati ubezpečení mocnářství Rakouského a jeho trvání pro budoucnost, kterým není pouze jednota Německa jediným a hlavním cílem, s takovými se zajisté dobře srovnáme. (Výborně!) Protož, pánové, volám k Vám opět: Neukazujte nám věčně jen ty paragrafy Svojí ústavy, nežádejte, abychom se klaněli té Vaší modle; hleďte nám raději podat ruku a se s námi smluvit, vraťte národům rakouským jejich sebeurčení. Vraťte národy rakouské sobě samým, a pak budete míti zajisté Rakousko silné a svobodné. (Výborně! Potlesk. )

Ich bitte noch zu einem faktischen Nachtrag ums Wort. Es wird mir eben aus dem Landesarchiv die Mittheilung überbracht, daß allerdings im Jahre 1848 auch in der Stadt Prag die Wahlen vorgenommen worden sind. Die Dokumente darüber liegen hier vor, wie sich die Herren überzeugen können.

Dr. Herbst: Ich kann nur sagen, daß am 25. Juni von dem damaligen Gubernialprasidenten die von mir vorgelesene Kundmachung erlassen worden ist.

Oberstlandmarschall: Hier ist der Aus= weis über die Landtagswahlen in der Stadt Prag und es sind 12 Deputirte und 6 Ersatzmänner gewählt worden. Die Wahlakten sind im Einreichungsprotokolle des Landesausschußes eingegeben worden. Nach diesem Ausweise sind damals 192 Wahlakte eingereicht worden und es sind 322 Gewählte in diesen Wahlakten ausgewiesen.

Ich bitte Se. Durchl. den Herrn Statthalter! Statthalter (liest): Hoher Landtag ! Bevor der h. Landtag zur Schlußfassung über die Adresse schreitet, welche bestimmt ist, eine Antwort auf die kaiserliche Botschaft zu bilden, halte ich mich für verpflichtet, auf diese selbst hinzuweisen, und ohne in die Erörterung der dargelegten Standpunkte einzugehen, die Aufmerksamkeit des hohen Landtages darauf zu lenken, daß die kaiserliche Botschaft an den Landtag des Königreiches Böhmen gerichtet ist, daß daher Sr. Majestät Regierung den gegenwärtigen Landtag als den auf Grundlage der Landesordnung vom 26. Februar 1861 zusammengetretenen legalen Landtag, als die vollberechtigte Vertretung des Königreiches Böhmen ansehe.

Ich halte mich ferner für verpflichtet, dem h. Landtage den in der kaiserlichen Botschaft ausgesprochenen allerhöchsten Wunsch nahe zu legen, daß die Wahlen in den Reichsrath augesichts der ernsten Zeitverhältnisse ohne Aufschub vorgenommen werden und kann schließlich der hohen Versammlung nur die Worte der kaiserlichen Botschaft gegenwärtig halten, in welchen die allerhöchste Versicherung ausgesprochen ist, daß die Wünsche, welche ein großer Theil der Bevölkerung des Königreiches Böhmen für eine Revision der Beziehungen des= selben zum Gesammtreiche hegt, den Gegenstand sorgfältiger Erwägung bilden und daß es die eifrige Sorge der Regierung sein wird, die Befriedigung dieser Wünsche im Einklange mit den Bedürfnissen der Monarchie und auf der Grundlage des konstitutionellen Gesammtrechtes und gleicher Billigkeit für alle Theile herbei zu führen.

Möge der hohe Landtag durch säeine Beschlüsse die kaiserliche Regierung in die Lage setzen, baldigst diesen Allerhöchsten Intentionen entsprechen zu können.

Oberstlandmarschall: Wir werden jetzt, nachdem die Debatte geschlossen ist, zur Abstimmung schreiten und ich werde nach der Bestimmung der Geschäftsordnung als den abändernden Antrag das Minoritätsvotum zuerst zur Abstimmung bringen.

Dr. Schmeykal: Darf ich um's Wort bitten? Ich erlaube mir zu beantragen, daß namentliche Abstimmung angenommen werde.

O b e r s t l a n d m a r s ch a l l: Wird dieser Antrag unterstützt? - (Geschieht. ) Also werde ich die namentliche Abstimmung einleiten. Ich bitte das Minoritätsvotum verzulesen.

Landt. =Sekr. Schmidt liest: Die Minorität der Kommission stellt den Antrag:

Hoher Landtag wolle beschließen: Es sei die

betfolgende allerunterhänigste Adresse an Sekaiserliche und königliche Apostolische Majestät zu richten und Seine Excellenz der Herr Oberstlandmarschall zu ersuchen in Gemäßhelt des §. 16 der Landesordnung und der in der kaiserlichen Botschaft vom 25. August enthaltenen Aufforberung die Vornahme der Wahl für das Abgeordnetenhaus des Reichsrathes auf die Tagesordnung einer der nächsten Sitzungen des Landtages setzen zu wollen.

Menšina komise činí návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti takto: Budiž podána Jeho císařskému královskému apoštolskému Veličenstvu připojená nejponíženější adresa a Jeho Excelencí nejvyšší pan maršálek zemský budiž požádán, aby dle §. 16 zřízení zemského a dle vybídnutí v císařském poslání ze dne 25. srpna obsaženého vykonání volby pro komoru poslanců rady říšské položil na denní pořádek některého z nejblíže příštích sezení sněmu.

Oberstlandmarschall: Ich bitte die drei Herren Verifikatoren, die heute im Dienste sind, sich hier zu diesem Tische zu bemühen, um die Stimmen aufzuschreiben.

Ich bitte, diejenigen Herren, die für das Minoritätsvotum stimmen, mit "ja", diejenigen, die gegen das Minoritätsvotum stimmen, mit "nein" zu stimmen.

Landt. =Sekr. Schmidt verliest die Namen dei Ubgeordneten. Die Stimmen werden abgegeben, wie folgt:

Fürst=Erzbischof zu Prag Nein.

Bischof zu Bubweis.

Bischof zu Königgrätz.

Bischof zu Leitmeritz

Rector magnificus der Pragec Universität.

Adam Herrmann. Ja.

Adlerfels Gustav, Ritter. Nein.

Atzmann Karl. Ja.

JUDr. Banhans Anton. Ja.

Battaglia Josef, Freiherr. Nein.

Bauriebl Christoph. Ja.

JUDr. Bělský Wenzel, Ritter. Ne.

Bischof Otto. Ja.

Bouquoi=Lonqueval Georg, Graf. Nein.

MDr. Bozděch Wenzel. Ne.

Kanonicus Bradáč Vincenz. Ne.

JUDr. Brauner Fr. Ne.

Brzorad Josef. Ne.

Chotek Rudolf, Graf. Nein.

Clam=Martinic. Heinrich, Graf. Nein.

Clam=Martinic Richard, Graf. Nein.

Claudi Eduard. Ja.

JUDr. Czyhlarz Karl. Ja.

Černin Jaromir, Graf. Nein.

Černin Ottokar, Graf. Nein.

Černin Rudolf, Graf. Nein. Černin Theobald, Graf. Nein. JUDr. Čížek Anton. Ne. Deym Ferdinand, Graf. Nein.

Dittrich Franz. Nepřitomen.

Dormitzer Marmilian. Ja.

Dotzauer Richard, Ritter. Ja.

Ehreuburg Johann, Freiherr. Nein.

Eisenstein August, Ritter. Nein.

JUDr. Aistemstein Wenzel, Ritter. Nein.

Eissert Albert. Ja.

MDr. Esop Josef. Ne.

Faber Karl. Ne.

Fáček Franz Ne.

Fiala Fr. Ne.

Fingerhut Adalbert. Ne.

JUDr. Fink Anton. Ne.

JUDr. Forster Emanuel. Ja.

Frank Heinrich. Ja.

JUDr. Frič Josef. Omluven.

Friedrich Anton. Ja.

Fuczikovský Ed., Ritter von Grünhof. Nein.

Fürth Jos. W. Ja.

JUDr. Gabriel Josef. Ne.

JUDr. Görner Anton. Ja.

Götzl Josef. Ne.

Dr. Graf Lubert. Ja.

MDr. Grégr Eduard. Ne.

JUDr. Grégr Julius. Ne.

Dr. Grohmann Virgil. Ja.

Grond Josef. Ja.

Phil. Dr. Groß Robert. Ja.

JUDr. Grünwald Wendelin. Ne.

J. Dr. Halbmayer. Ja.

Hanke Friedrich. Ne. Harrach Franz, Graf. Ne. Harrach Johann, Graf. Hartl Franz. Ne. JUDr. Hasner Leop., Ritter von Artha. Ja. JUDr. Haßmann Theodor. Ja. Hausmann Vincenz, Prof. Ne. Heisinger Fr. Ja. JUDr. Herbst Eduard. Ja.

Hildprandt Robert, Freiherr. Ne. Honc Anton. Ne. Höfer W. Ja. Kanonikus P. Hron Adalbert. Nepřitomen. Hruby=Jeleni Theod., Freiherr. Nein. Huscher Georg. Ja. P. Husáf Ant. Ne. JUDr. Jablonský Rudolf. Ne. Jahnel Ant. Ja. Janouš Johann. Ne. JUDr. Jeřábek Johann. Ne. Jitek Johann. Ne. Kahles Aug. Ne.

Kinský Friedrich Karl, Graf. Ne. Kittel Eduard, Prof. Ja. JUDr. Klaudy Leopold. Ne. JUDr. Klepsch Adolf. Ja. Klima Wenzel. Ne. JUDr. Klier Franz. Ja. Klimeš Jof. Ne. JUDr. Knoll Alfred. Ja.

Knödtgen Adolf. Ja.

Kobinger J. Ja.

MDr. Kodym Philipp Stanisl. Ne.

Kolowrat Krakowský Johann, Graf. Ne.

Kořank Franz. Ne.

Köpl Mathias. Ja.

Kole Johann. Ne.

Kostial Aler. Ja.

Kounic Albrecht, Graf. Nein.

MDr. Kralert Franz. Ne.

JUC. Kratochwile Johann. Ne.

Krejči Johann, Prof. Ne.

P. Kubiček Mathias. Ne.

JUDr. Kučera Johann. Ne.

Kuh David. Ja

Leeder Friedrich. Ja.

Lehmann Ferdinand. Ja.

Leitenberger Friedrich, Ritter. Ja.

JUDr. Leitner Kart. Ja.

Liebig Franz jun., Ritter. JIa.

Lippmann Josef, Ritter von Lissingen. Ja.

Lobkowic Georg, Fürst. Ne.

Lobkowic Josef, Fürft. Ne.

Lobkowic Franz, Fürst. Ne.

Lobkowic Moriz, Fürst. Nemocen.

Löffler Wenzel. Ja.

Lenk Friedr. Ja.

Mareš Vincenz. Ne.

JUDr. Mattuš Karl. Ne.

Dr. Mayer Ernst. Ja.

Morawec Ignaz. Ne.

Müller Josef. Nein.

Nádherný Johann, Ritter von Borotin. Ne.

Neuberg Johann, Ritter. Ne.

JUDr. Neumann Stanisl. Ne.

Neumann Wenzel. Ja.

Neupauer Karl, Ritter.

JUDr. Rittinger Rob. Ne.

Nostitz Albert, Graf.

Nostitz Hugo, Graf. Nein.

Nostitz Josef, Graf. Nein.

Oliva Alois. Ne.

Paar Karl, Graf. Nein.

Dr. Palacký Franz. Ne.

Dr. Palacký Johann. Ne.

JUDr. Pelzer Josef. Ja.

Dr. Pretis di Cagnodo Sisinio, Freiherr. Ja.

Pfeil=Schurffenstein Alfred, Freiherr. Nein.

Phil. Dr. Pickert Karl. Ja.

Pistl Franz. Ne.

P. Platzer Wilhelm. Ne.

Plener Ignaz, Edler von. Ja.

Pokorný Franz. Ne.

Pollach Stephan. Ne.

Med. Dr. Porak Ant. Ne.

Potuček Karl. Ne.

Pour Wenzel. Ne.

JUDr. Prachenský Josef. Ne.

Pražak Josef. Ne.

Pstros Franz. Ne.

JUDr. Raudnitz Moriz. Ja.

Redlhammer Albert. Ja.

JUDr. Reichert Wenzel. Ne.

Renner Alois. Ne.

Richlý Josef. Ne.

Richter Anton. Ja.

Riedl Eduard. Ne.

JUDr. Rieger Fr. Ladidl. Ne.

Ritterstein Benedikt, Ritter. Nein.

Rombald Wenzel. Ne.

MDr. Roser Fr. Ja.

JUDr. Roth Karl. Ne.

Dr. Theol. P. Rotter Johann, Abt. Nein.

JUDr. Ruß Wilhelm. Ja.

JUDr. Říha Jos.

Salm Siegfried, Altgraf. Ne.

Dr. Phil. Schlesinger Ludwig. Ja.

Schier Jos. Ja

Schirnding Karl, Freiherr. Nein.

JUDr. Schmeykal Fr. Ja.

Schmidt Ant. Ne.

MDr. Schöder Ant. Ja.

Schönborn Erw., Graf. Nein.

Schönborn Karl, Graf. Nein.

Schulz Ferd. Ne.

P. Schütz Adeodat. Ne.

Schwarzenberg Jos. Adolf, Fürst. Nein.

Schwarzenberg Karl, Fürst. Nein.

JUDr. Seeling Karl. Ne.

Seidl Vincenz. Ja.

Seidemnnn Heinrich. Ja.

P. Sichrawa Norbert, Abt. Nepřítomen.

Skrejšowský Johann. Nepřítomen.

JUDr. Sladkowský Karl. Ne.

Slawik Josef. Ne.

Sporck Eduard, Graf. Ne.

JUDr. Stamm Ferdinand. Ja.

Stangler Josef. Nein.

Stefan Christ., Prof. Ne.

Stöhr Karl. Ja.

JUDr. Strakatý Johann. Ne.

Streeruwitz Adolf, Ritter. Ja.

Stummer Josef. Ja.

JUDr. Slámek Laurenz. Ne.

Swoboda Henrich. Ja.

Šipek Franz. Ne.

JUDr. Škarda Jak. Ne.

Šobr Thom. Ne.

MDr. Štroß Johann. Ne.

Tachezy Adolf. Ja.

MDr Tedesco Ludw. Ja.

Theumer Josef. Ja.

Theumer Leo. Ja.

Thun=Hohenstein Friedrich, Graf. Nein.

Thun-Hohenstein Leo, Graf. Nein.

Thun=Hohenstein Theodor, Graf. Ne.

Thurn=Taris Hugo, Fürst. Nein.

Tilšer Fr., Prof. Ne.

Tonner Emanuel. Ne.

JUDr. Trmal Em. Ne.

JUDr. Trojan Prawoslaw. Ne.

Tusner Em. Ne.

Phil. Dr. Tyrš Miroslaw. Nepřítomen.

Urbánek Ferdinand. Ne.

Wáclavik Alois. Ne.

JUC. Wáera Vinc. Ne.

Veith Ant. Ne.

Wilimek Josef. Ne.

Villani Karl, Freiherr. Ne.

Wrba Aler. Ne.

JUDr. Waldert Ant. Ja.

Watzka Josef. Ja.

JUDr. Weeber Ant. Ja.

Welz Alois. Ne.

Wenzig Josef. Ne.

Werner Ant. Ne.

Westphalen Friedrich, Graf. Nepřítomen.

JUDr. Wiener Friedrich. Ja.

Windischgrätz Ernst, Fürst. Nein.

Wojáček Johann Theodor. Ne.

Wolfrum Karl. Ja.

Wolkenstein Karl, Graf. Abwesenb.

Wolkenstein Wilhelm, Graf. Entschuldigt.

JUDr. Woratschka Wilhelm. Ja.

Zátka Ignaz. Ne.

Zedtwitz Kurt, Graf. Nein.

Zeithammer Otokar. Ne.

Zelený Wenzel. Ne.

Zeßner Vincenz, Freiherr. Nein.

Dr. d. Ehemie Zintl Jos. Ja.

JUDr. Žák Joh. Ne.

Oberstlandmarschall: Das Resultat der Abstimmung ist 77 ja und 146 nein. Der Antrag der Minorität ist daher abgelehnt und wir werden jetzt zur Abstimmung über ben Antrag der Majorität schreiten.

Dr. Schmeykal: Darf ich ums Wort bitten ? Im Namen aller meiner Gesinnungsgenossen, welche bei der so eben vollzogenen namentlichen Abstimmung für den Minoritäts=Antrag eingetreten sind, erlaube ich mir die Erklärung abzugeben, daß wir dem Zustandekommen der von der Kommissionsmajorität beantragten Adresse unsere Mitwirkung zu leihen nicht vermögen, uns daher an der weiteren Verhandlung und Beschlußfassung bezüglich dieser Adresse nicht betheiligen, - in keiner Weise betheiligen werden und daß wir ferner zur Vermeidung eines jeden Präjudizes für diesen Fall mit Bedauern den Saal verlassen werden.

(Die Abgeordneten der Linken verlassen den Saal. )

Oberstlandmarschall (läutet): Wir werden nun in der Abstimmung fortschreiten und ich werde nun über das Majoritätsvotum abstimmen lassen. Ich bitte das Majoritätsvotum nun vorzulesen, dann werden wir uns über die Form der Abstimmung einigen. Ich bitte Herrn Grafen Clam.

Se. Erc. Gf. Clam = Martinic: Ich will mir erlauben einen Antrag quoad formalia der Würdigung des hohen Hauses zu unterbreiten, daß auch diesmal namentlich abgestimmt werde zur Constatirung der Beschlußfähigkeit des Hauses und ich erlaube mir noch einen weiteren Antrag zu stellen, nicht in eine Lesung der Adresse und der Denkschrift einzugehen, sondern dieselbe, nachdem letztere einen unzertrennlichen, integrirenden Bestandtheil der ersteren bildet, en bloc zur Abstimmung zu bringen. (Dobře, Ja. )

Oberstlandmarschall: Ich bitte die Herren, die für namentliche Abstimmung sind, die Hand auszuheben. (Geschieht, Einstimmig. )

Ich bitte nun die Herren, die dem Antrage des Herrn Grafen Clam beipflichten, daß über den Inhalt der Adresse und der einen integrirenden Bestandtheil derselben bildenden Denkschrift en bloc und im Ganzen durch "ja" abgestimmt werde, die Hand aufzuheben. (Geschieht. ) Einstimmig.

Ich bitte die Herren Verifikatoren das Skrutinium zu besorgen und bitte noch Jemand hinzu = zutreten, damit drei Verifikatoren seien; wenn auch vier sind, das macht nichts, es wird um so sicherer fein. Ich bitte nun die Namen vorzulesen und bitte weiter die Herren, die für die Annahme der von der Majorität beantragten Adresse sammt der einen integrirenden Bestandtheil derselben bildenden Denkschrift en bloc sind, "ja" zu sagen; die dagegen sind: "nein". Ich bitte alle Namen nach einander zu lesen der Sicherheit wegen, sonst könnten Sie einen überspringen, der anwesend ist.

Sněm. sekr. S c h m i d t (čte jmena a poslanci odpovídají):

Kníže arcibiskup Pražský. Ja.

Biskup Budějovický. Abwesend.

Biskup Královéhradecký. Abwesend.

Biskup Litoměřický. Abwesend.

Rector magniflcus university Pražské. Ab= wesend.

Adam Herrmann.

Adlerfels Gustav, rytíř. Ja.

Assmann Karel.

JUDr. Banhans Ant.

Battaglia Josef, svobodný pán. Ja.

Bauriedl Krištof.

JUDr. Bělský Václav, rytíř. Ano.

Bischoff Otto.

Bouquoi-Lonqueval Jiří, hrabě. Ja.

MDr. Bozděch Václav. Ano.

Bradáč Čeněk, kanovník. Ano.

JUDr. Brauner Fr. Ano.

Brzorad Josef. Ano.

Chotek Rudolf, hrabe. Ano.

Clam-Martinic Jindřich, hrabě. Ano.

Clam-Martinic Richard, hrabě. Ano.

Claudi Eduard.

JUDr. Czyhlarz Karel.

Černín Jaromír, hrabě. Ja.

Černín Otakar, hrabě. Ano.

Černín Rudolf, hrabě. Ja.