Stenographischer Bericht

über die

VI. Sitzung der ersten Session des böhmischen

Landtages vom Jahre 1867, am 13. April

1867.

Stenografická zpráva

o

VI. sezení prvního zasedání sněmu českého

od roku 1867, odbývaném dne 13. dubna

1867.

Vorsitzender: Oberstlandmarschall Graf Edmund Hartig.

Gegenwärtig: Oberstlandmarschallstellvertreter J. U. Dr. Johann Ritter von Limbeck und die beschlußfähige Anzahl Abgeordneter.

Am Regierungstische: Der k. k. Statthalter Ernst Freiherr von Kellersperg und der k. k. Statthaltereirath Johann Ritter von Neubauer.

Beginn der Sitzung: 10 Uhr 25 Min.

Předseda: Nejvyšší maršálek zemský Edmund hrabě Hartig.

Přítomní: Náměstek nejvyššího maršálka zemského Dr. pr. Jan rytíř z Limbecků a poslanci v počtu k platnému, uzavírání dostatečném.

Zástupcové vlády: C. kr. místodržící Arnošt svobodný pán z Kellerspergů a cís. kr. rada místodržitelství Jan rytíř z Neubauerů.

Počátek sezení o 10 hod. 25 minut.

Oberstlandmarschall(läutet): Die Sitzung ist eröffnet, meine Herren. Es ist vertheilt worden der Entwurf eines Gesetzes, womit den Bezirksvertretungen in Horaždowitz, Politz, Neustraschitz, Kratzau und Skuč die Bewilligung zur Umlegung und Einhebung von Zuschlägen zu sämmtlichen direkten Steuern ertheilt wurde; ferner der Entwurf eines Gesetzes, womit mehreren Gemeinden die Bewilligung zur Enthebung von Umlagen ertheilt wird.

Nám. maršálkův: Rozděleno bylo dne 13. dubna návrh zák., jímž se okr. zastupitelstvům v Horažďovicích, Polici, Nové Strašecí, Kracově a Skutči uděluje povolení k rozepsání a vybírání přirážek k veškerým přímým daním v okresích jejich.

Pak návrh zákona, jímž se uděluje více obcím povolení k vybírání přirážek.

Ob erstland marsch all: Es ist mir eine Liste von Herren übergeben worden. Welche der gestern an seine Ex. den Statthalter gerichteten Interpellation beigetreten sind.

Ich werde sie vorlesen lassen, (zu Landtagssekretär Schmidt) ich bitte sie vorzulesen.

Sekret. Schmidt čte: K interpelací podané dne 12. t. m. panem dr. Klaudym ohledně pronásledování oposičních veřejných listů přistupují ještě následující poslancové.

V Praze, dne 13. dubna 1867:

Vincenc Vávra. Dr. Frant. Palacký, dr. Říha Josef, Josef Zikmund, Moravec, Zátka, Jílek, dr. Jeřábek, Faber, Mattuš, Jar. Slavík, Vojta Fingerhut, Jos. R. Vilímek, Josef Brzorád, K. Stefan, Fiala, Pštross, dr. Kodým, Pollach, Fr. Šipek, dr. Kralert, dr. V. Reichert, Kleisl, Karel baron Villani, Houška, dr. Karel Roth, Klimeš, dr. Još. Fritsch, dr. Jan Strakatý, P. Antonín Husák, dr. Antonín Majer, Jan Krejčí, dr. J. Štros, Dvořák, Kahles, Hone, Pokorný, Jos. Macháček, J. Wenzig.

Oberstlandmarschall: Ich werde die Angelobung einiger Herren vornehmen, welche noch nicht die Angelobung geleistet haben.

Landt. -Sekretär Schmidt (liest, die Angelobungsformel; folgende Herren leisten die Angelobung durch: "Ich gelobe: "

Fürst Elary-Aldringen,

Hr. Keil,

Hr. Rosenauer,

Hr. Dotzauer.

Hr. Dormitzer,

Hr. Lippmann, und durch: "Slibuji"

Hr. Dr. Trmal.

Oberstlandmarschall (läutet): Fürst Colloredo-Mannsfeld hat sich neuerdiugs entschuldigt, und drückt lebhaft sein Bedauern aus, daß die Krankheit ihn noch hindert.

Wir gehen zur Tagesordnung über, meine Herren.

Ich bitte den Herrn Redner der Minorität, Herrn Dr. Rieger.

Dr. Rieger: Slavný sněme! oznámil jsem včera, že jen několik slov chci pronésti o předmětu, který jest na denním pořádku, avšak jsa od přátel svých politických vyzván, abych předce poněkud určitěji naznačil naše stanovisko v té věci, musil jsem žádosti přátel svých vyhověti.

Komu z pánů zde přítomných by bylo obtížno mne poslouchati, prosím aby se neostýchal a odešel do restaurace. (Dobře!) Pánové! Jako referentu minority vlastně by mně náleželo vyvrátili důvody, které z protivné strany proti náhledu našemu byly vysloveny. V tom ohledu byla mi věc až příliš usnadněna, neboť ani jeden důvod proti náhledu našemu nebyl slyšán. Ti pánové ovšem myslí, kdo má majoritu, nepotřebuje důvodů; ale slušnost aspoň by žádala, když sami nechtějí žádných důvodů přednášeti, aby aspoň slyšeli důvody odpůrců svých, aby alespoň neodcházeli spůsobem tak okázalým, jako se stalo včera.

Pánové! kdyby tento spůsob parlamentární praxe u nás se zavedl, pak by snad již bylo lépe, aby se pouze v jednotlivých klubech vota sbíraly a sem do sněmu k sečítání se poslaly. (Výborně! Dobře!)

Na nejvýš by postačilo, aby každá strana poslala jednoho řečníka jakožto referenta pour sauver l'honeur du drapeau, a pro vyražení váženého obecenstva tam na galerii. (Veselost. ) Ale suďte sami, zdali by tím parlamentární system a vůbec konstitucionalismus, kterému zajisté i vy cenu a váhu přikládáte, na vážnosti získal neb ztratil.

Předeslav těchto několik slov obrátím se k věci samé. Pánové! mnoho trpkých slov bylo v posledních dnech proneseno. Jest to přirozená věc, že zvláště minorita a obzvláště tam, kde se snad ne bez příčiny domýšlí, že se jí křivda děje, často užívá slov a výrazů trpčích.

Však též výtečný referent majority, který také pozoroval vloni, jak trpko jest jídati chleba minority, nezřídka také ostrým způsobem zastával věc svou, až to sáhalo na samý kraj parlamentární slušnosti ba až povážný nejvyšší maršálek musel ho napomenouti. Já to připomínám za tou příčinou, že jestli z vaší strany jakási trpká slova pronešena byla, dá se to omluviti, a že aspoň já toho úmyslu nemám, ano přeji sobě mluviti k vám, pánové, spůsobem zcela objektivním a možno-li, smířlivým.

Pánové, vy zajisté, jakkoliv soudíte o mně a mém strannickém názoru, toho mi aspoň nikdo z vás neodepře, že vroucně a upřímně miluji tuto vlasť českou, a že přeji, aby oba národové, kterým Bůh zde sídlo vykázal, snažili se žíti v míru a aby právo své vzájemně uznávali. (Výborně. )

V minulém roce za svěží paměti naší udála se událost světohistorická, jakéž podobné naše století ještě nepoznalo.

Na polích nešťastných u Sádovy stalo se skutkem, co národ německý po kolik věků sobě přál, o čem blouznil a básnil, po čem toužil, o čem sníval. Jest to jednota národu německého.

Velké války Napoleonské byly odčiněny takřka ve všech svých následcích, invasí vojsk mocností alliovaných do Paříže.

Spojení Italie, kteréž se stalo za našich dnů, nemá zajisté tak velikého významu, jakéž má spojení všeho národa německého; nemať ho ani vzhledem dosahu materielního, ani vzhledem moralního.

Pánové, já zajisté dosti objektivně a spravedlivě dovedu se dívat na věci ty a milerád a ochotně uznávám velikost mnohostrannou národa něm. Já uznávám přednosti jeho povahy, jeho vysoké vzdělání, jeho vysoké ba takřka se může říci nejvyšší postavení ve vědě, které se přeneslo zároveň i na umění válečné, ježto Prušané za poslední války tak skvěle osvědčili. Z toho já pánové soudím, že spojení tak velikého národu, s mocí válečnou tak náramnou, národu, kterýž rád o sobě sám praví, že jest národ ve zbraní, není věru věcí malichernou, a soudím, že nemůže zůstati bez velikých a rozhodných následků pro všecky okolní státy a říše, pro všecky okolní národy. Jak já věc vidím, jest císařství německé od bitvy Sádovské hotovo.

Kdy se koruna císařská zastkví konečně na čele Hohenzollerův, to je rozdíl několika týdnů neb několika měsíců, ale že se stane, o tom žádný soudný člověk pochybovati již nemůže.

Pánové! pak bude válečná moc takřka 40 milionův pohromadě! Pak ale jest i to jisté, válečná moc tato nezůstane v těch mezích, kteréž si již nyní vydobyla, ona nutností věci samé, a tím instinktem, který jest položen do veškerého národa německého, bude sahat dále. Pánové, připomínám jedné věci, a ta jest v historii národův skutečné unicum. Já neznám žádné říše, žádného národu, jejížto panovník by byl nesl titul: "Alle Zeit Mehrer des Reiches. "

Pánové, to jest vážný moment. Pravím, žádný národ takového titulu neužíval. Já aspoň soudil bych, že by křesťanskému panovníku příslušelo se spíše nazývati: "každému což jeho jest nechatelem, ale nikoli jen napořád rozmnožovatelem. " "Vezdy rozmnožovatel říše" jest tolik, jako bych řekl každého souseda bez rozdílu odíratel. (Výborně. )

Pánové! jestliže se tento titul císařský zároveň se znovuzrozeným císařstvím Německým obnoví, pak suďte, jak se povede císařství Rakouskému, jak se povede i nám. Pánové, suďte, jestli tato událost jest veliká dosti, ohromná dosti, aby nás vyzvala k povážení této věci.

Myslím, že my všichni, kteříž v Rakousku žijeme, jsme tímto skutkem velice s blízka dotknuti a všem nám nastává povinnost, abychom vůčí tohoto skutku vzali pro všecku budoucnost svou posici, abychom řekli, jak dále se proti tomu svato-historickému faktu a nutným jeho nánásledkům zachovati chceme. Povinnost tato nastává především nejvyšší dynastii. Pánové! dynastie naše vládne nad tolika rozličnými národy a v celé této mnohojazyčné říši jest živel německý jen malou menšinou. Chce-li dynastie všecku budoucnost svou, všecku moc a sílu svou zakládati na jediném tomto živlu, ptal bych se vás, pánové, ptal bych se samé dynastie, jestli na takovémto úzkém základu panování její bude moci míti dlouhé trvání. Já, pánové, soudil jsem vždycky a soudím posud, že v té věci jest pro dynastii Rakouskou jen jedna cesta a to jest "rovné právo všem", (hlučné výborně! ve středu), nekřivditi ani Němcům, ani Slovanům, ani Maďarům, ani Rumunům, ale ku všem stejně spravedlivým býti. (Výborně. ) Jestliže dynastie Rakouská, jako jsem již dříve jednou pravil, bude živel slovanský považovat vždycky jen jako popelku ve své rodině a "vždy jen starší sestry německou a maďarskou všady v před stavěti, podporovati a přeceňovati, pak ovšem svornost a blaho v této rodině nebude, ale nebude pak také dlouhého trvání tohoto panství. (Výborně!)

Nyní promluvil bych o tom, jakým spůsobem mají se postaviti němečtí obyvatele Rakouska v této věci?

I oni především nyní a to v krátké době již musí se rozhodnouti, chtějíli zůstati na vždy. Rakouskými aneb chtějí-li se státi Němci; pravím Němci a beru tento název teď ne ve smyslu jazykovém a národním, ale ve smyslu politickém.

My všickni dobře víme, že Švýcarsko obsahuje, trojí národnost, německou, francouzskou a vlašskou; ale v politickém smyslu jsou předce všickni jenom Švýcaři, politického národu švýcarského. Tím národnost německá ve Švýcarsku ničeho netrpí, tím netrpí německý jazyk, tím netrpí německá literatura, jazyk německý se pěstuje jak na universitě, tak i na polytechnice a ve veřejném životě, ale politická národnost Němcův tam jest pouze švýcarská.

Nyní nastává krajanům našim německým otázka, o které, jak pravím, v krátké době se budou muset rozhodnouti, chtějí-li zůstati v Rakousku, a podobné postavení zaujímati, jako Němci ve Švýcarsku zaujímají, to jest, zachovávat svou národnost ale přiznávati se k politické národnosti Rakouské, anebo chtějí-li jednotu Německa provésti v celém smyslu slova a tudíž se odříci politické národnosti Rakouské a postaviti za jediný účel úplné spojení své s velkým svým národem. Pánové, já ani jednu ani druhou cestu odsuzovati nechci; v tak velkých a tak svatých věcech musí každý právo ve svých prsou hledati, ani nechci těm to za vinu klásti, kteří tento účel úplného spojení s velikým národem svým německým co nejvyšší sobě vytknuli. Pak, pánové, žádám, aby se to stalo upřímně, aby ani svět, ani veškeré ostatní Rakousko a národy jeho, ani zvláště dynastii nenechali v tomto ohledu v klamu a pochybnosti, (výborně), aby nepřišel den, kde by se tato najednou octla před skutkem, kterého se nenadala nikdy. Když dynastie o tom vědomost bude míti, jakým během věci dále půjdou, bude i ona vědět co dělat.

Nyní bych promluvil o tom, jak se dle mého zdání v této otázce mají zachovat Maďaři. Živel Maďarský je sám sebou nevelký; skutečných Maďarů čítá se jen půl páta milionu. Pánové, národek tak malý není, myslím, povolán, aby vykonával velký úkol světo-historický. Rudiž velká jakkoli jeho horlivost, jeho vlastenectví, jeho udatnost a hrdost národní, předce konečně proti kolosálním faktorům materielním, kteří vedle toho stojí, neukáže se se nikdy dosti mocná; jak jsem pravil, rozhodující váhu položiti do událostí světových a moci změniti tvářnost zemí, to jí není souzeno. Pánové, to je moment, který by Maďaři především pochopovati měli, který ale bohužel, líto mi, že tak musím říci, pro přílišnou jejich samolibost, jím docela z očí přišel. Já, pánové, soudím, že Maďaři podobně jako my mají osobnou existenci svou na jisto postavenou pro všecku budoucnost jenom ve spojení se státem Rakouským.

Pro ně mezi kolosem Ruským a mezi kolosem Německým není žádného jiného útočiště, než tento stát Rakouský a spojení národů, kteří tu pospolu jsou. Nicméně se mi zdá, že soudě dle řečí, vedených ve sněmu uherském a dle návrhů tam učiněných, jakož i z porad, kteréž byly držány před obličejem poslanců Chorvátských, a z toho, co našich uší z různých stran o tom došlo, dosti jisto, že Maďaři zcela jinak se dívají na tuto věc, ba že se jim zdá, jako by Rakousko již mělo činiti testament svůj a že oni nemají tudíž nic nutnějšího a nic pilnějšího na práci, než aby se postarali, aby až Rakousko se rozpadne, oni měli hospodářství své již zúplna zařízené a hotové.

Ano, pánové, jejich ctižádost jde ještě dále. Opírajíce se o staré titule někdejší říše uherské, která tehdáž ovšem ještě nebyla maďarská, o staré titule na Bosnu a Rámu, domýšlí, že jsou povoláni přejmouti misí Rakouska, vzhledem národů východních a poděditi netoliko Rakousko ale i Turecko, které již nyní k rozpadnutí svému se chýlí. Ba zdá se mi, že samo naše nynější ministerstvo zahraničné zaujato jest tímto názorem o věci a v tom směru hověti se zdá ideám Maďarů. Avšak, pánové! Já soudím, že jsou to skutečně plány marné. Jestli že se ty věci tam tím směrem vyvinou - pokojným způsobem zajisté se to státi nemůže, pak nelze jinak mysliti, než že živly Slovanské, Srbové, Chorvaté a Bulhaři se zbraní v rukou postaví se na jeviště a dojdou potřebného důrazu a vlivu na vyvinutí záležitosti té a utvoří-li se na místě Rakouska, jak si Maďaři myslí, nová říše podunajská, pak to nebude asi říše maďarská, ale říše Slovanská. (Výborně. )

Pánové! ta věc každému nepředpojatému musí býti dosti jasná a jak vidíte, já velmi pokojnou myslí o slovanské soukmenovce své i s úplnou klidností o tom se pronáším. Já tedy soudím, že kdyby Maďaři nebyli, příliš zaujati svou samolibostí, že kdyby se něco objektivněji dívali na tyto poměry národopisné, že by se lépe museli starati, aby toto Rakousko se zachovalo, které pro jejich existenci jest nutností a že by jemu neměli odebírati nevyhnutelné podmínky existence státní, bez níž ani oni sami býti nemohou. (Výborně!)

Pánové! kdyby se věci tak vyvinuly, jak Maďaři si to představují, Rakousko země, jež oni německými zovou, ztratilo, pak by ovšem německá říše stála všude na hranicích jejich. Z druhé strany pak musí se uvážeti, že jsou tu uvnitř a po hranicích Uher národové jiní, kteří sobě hledají také svou budoucnost.

Pánové! my Slované v Rakousku nemůžeme dosti toho litovati, že Rakouská dynastie a vláda posud tak málo rozuměla záležitostem slovanským, že na jihu slovanském všem mocnostem cizým dala vzniknouti a nabyti popularitu.

Zejména ruský i italský vliv se tam vzmohl, však i Francouzsku ba i v samému Anglicku u-stoupila tam Austrie, kdežto jí tak snadno bylo pomocí toho kouzla, které jí dávali u Jihoslovanů někdejší boje prince Eugena a všecka ta sláva bojů s Turky, a na základě této staré slávy a zasluh svých o minulost těchto kmenův sobě i budoucnost těchto zemí pojistiti. Bohužel zdá se mi, že i tento moment byl propasen, a nevím dá-li se ještě nyní v té věci co napraviti, zvláště když se Rakousko již tak pozdě a neobratně té věci uchopuje. Neb mezi tím vyvinul se již příliš samostatně živel srbský, jak znáte všickni, opanoval tyhle dni všecky pevnosti na půdě své, jedná se již nyní o připojení Bosny a Hercegoviny pod jeho správu; touto cestou, jak myslím, že se může dosti brzo objeviti před našemi zraky starý carát srbský; a bude-li ještě pak míti Rakousko dosti síly a příležitosti, aby své staré kouzlo a svou attrakci v oněch zemích provozovalo, o tom velice pochybuji. Myslím, že podobně i naděje Maďarů v tom ohledu jsou slabého základu. Zvláště uváží-li se to, že jižní národové jsou vesměs vyznání pravoslavného, ortodoxního, a že tedy moc katolická vždycky má u nich obtížnější postavení, kdežto Rusko, jsouc s nimi stejného vyznání, již v tom ohledu má před námi velikou přednost; připomínám tedy, že by též Maďaři neměli zapomínat, že mají mnohé živly Slovanstva pravoslavného a srbského ve své koruně uherské, a že asi dlouho nebudou moci jednat spůsobem, jejž sobě nyní oblibují. Připomínám, že mají i mnoho živlů rumunských, kterýž národ již také jak známo v poslední době pod korunou Hohenzollerův se postavil co samostatný stát, a zajisté, jestli se v tom postavení ještě nějaký čas udrží, také jistou attrakci provozovati bude vzhledem soukmenovců uherských.

Konečně pánové, měli by Maďaři nezapomínati, že na samé půdě uherského království ve východních krajinách zastoupen jest několika sty tisíci obyvatelů ruský živel sám, a pánové, jestliže moment národností bude rozhodujícím: Kdož vám za to ručí, a kdo za to ručí pánům Maďarům, že Rusové také ku svým bratrům za Karpatami se nebudou hlásiti? Pánové! když tomu všemu tak, zdá se mi, že by i Maďaři na všecky ty okolnosti měli bráti slušný ohled a dle nich zříditi svou národní politiku doma a nečiniti naproti císařství rakouskému takových pretensí, kteréž jak já soudím, na délku ani od dynastie ani od monarchie, má-li tato zachována býti, s prospěchem šetřeny a uznány býti nemohou.

Já myslím, že v podstatě poměrů a věcí měli by sami ochotně dělat říši a zachování jejímu ty koncesse, kterých jí jest nevyhnutelně potřebí; co se nás Čechů týče, naše situace jest velmi jednoduchá:

Naše historie, pánové, bohužel jest téměř po celé tisíciletí jediný boj o zachování naší individuality a naší národnosti proti attrakci a expansí živlu německého. To jest pánové faktum nepopiratelné a pokud národ český bude žíti, pokud v sobě bude cítit jakou sílu životní, bude předním účelem jeho chrániti tuto existenci a národnost svou, aby nevyhynula v tomto moři německém. (Výborně, Výborně!)

Pánové, ta věc jest tak jasná, že nikdo nemůže o tom pochybovati, a že z toho stanoviska především úkolem naším a první snahou naší býti musí: "Rakousko zachovati, a sebe v Rakousku zachovati. " Protož chceme dáti ochotně říši té všecko, co existenci, moci a jednotě její jest potřebí.

Já tedy soudím ze všeho toho, že i my i Maďaři i Poláci, kteří nyní postavení své velmi jasně začínají chápati, máme interes důtklivý, abychom říši Rakouskou zachovali co pevný organismus a ne jen co nějaké "membra disjecta"; co pevný organismus pravím, který by v čas potřeby i válečnou moc řádně a výdatně rozvinouti a nás všecky menší národy Rakouské vespolek zde spojené brániti a ochrániti mohl.

Pánové, takový organismus v dualismu nevidím.

Já se přiznávám, že nemohu se zbaviti té myšlenky, toho citu, toho přesvědčení, že dualismus krátce vésti musí k rozpadnutí říše. Jest mi to přirozená věc; přijde-li to k skutku, co i mezi vámi mnozí sobě přejí, pak budeme míti dva parlamenty, jeden uherský a jeden cislajtánský. Pánové, taková dvě tělesa na dlouho tak blízko vedle sebe státi nemohou, aby jedno nedostalo převahu nad druhým. Bude to jako v manželství, kde vždycky jedna strana udává tón a druhá sleduje.

Já ovšem pokládám za věc velmi přirozenou, že bude-li dualismus proveden, že ta strana a polovice, která jak intelligencí tak počtem obyvatelstva a velikostí produkce a industrií má neodpornou převahu, ohromnou přemoci mravnou i hmotnou bude rozhodujícím momentem celé říše, a že tedy to, co v sobě Maďaři vytoužili a co nyní s velkým plesáním, abych tak řekl vítězoslávou oslavují, že to bude státi na slabých nohou, neboť v politice rozhoduje jak známo vždy konečně jen právo silnějšího.

Já myslím tedy, že pro samé Maďary tato instituce a tento spůsob zřízení státního, jim tak žádoucí, jim nedává na délku žádných garancií a

přijde-li to k sporu nějakému, kde se obě strany nebudou moci srovnati, musí slabší chtěj neb nechtěj povoliti, zvláště opřeli se silnější ještě o národní živly potlačené.

Pánové, mám za to, že rakouská říše se nemá a nemůže jinak pevně ustanoviti, nežli na základě historickém.

Kdybychom historický tento poklad chtěli strhnouti, nastane nám chaos. Ve všech zemích takřka jsou národnosti tak mezi sebou pomíchané, že je od sebe hranicemi odděliti naprosto nelze, a nezachováme-li historickou půdu všech národností a zemí, pak bude nejen nebezpečno, ale zhola nemožno organisovat opět celek z částí těch jen na základě národnosti; následek pokusu toho bude boj všech proti všem, boj veliký a žalostivý. (Výborně!).

Pánové, my však též víme, že vedle historického práva jest ještě druhý moment náramné váhy, tento moment, který vládne nyní vlastně celou Evropou a pohybuje v našem věku všemi národy a řídí kroky jejich. Byla by to pošetilost záhubná, kdybychom chtěli nedbati na tento moment, který jak pravím, vládne nyní vlastně celou Evropou a pohybuje všemi národy a řídí kroky jejich, tento moment jest: "idea národnosti. " My, pánové, máme přesvědčení, že vedle historického práva zároveň národnost všech kmenů v této říši vedle sebe postavených úplného šetření práva svého a úplné vážnosti dojíti musí.

Pošetilá byla by věru každá národnost, která by se v našem věku domýšlela, že jestli je snad v té neb oné zemi náhodou ve většině, že může proto snad druhou národnost potlačovati. Pánové, pošetilost taková by se v krátké době na každém národě trestala. Pánové, nezřídka se i o nás pronáší, jako by jsme my co takového měli v úmyslu vzhledem německých krajanů našich. Já, pánové, mohu se vám doložit svou ctí a samým Bohem, že takového úmyslu mezi námi není. (Výborně. )

Nechcete-li věřit v naší poctivost, tak aspoň věřte v naší moudrost. My pánové, věřte, my tomu rozumíme, že jsme příliš blízko hranic německých, než abychom mohli našich krajanů německých jakým koli spůsobem tísniti. My víme dobře, jak veliký je národ německý, a pánové, tak pošetilí nejsme, abychom z nich chtěli udělati "děti bolesti" a pustiti se v boj, naši vlastní existenci hrozící, pro křivdu!

My známe sami po sobě jak nezlomná je síla národností a že se německé národnosti úplného zadostučinění po právu dostati musí.

V tomto ohledu nic sobě upřímněji nepřejeme, než aby konečně se našla básis, básis, která by byla nám oběma stejně spravedliva, kterou by obě národnosti ochotně, upřímně a dobrovolně přijmouti a respektovati mohly. (Výborně. )

My víme, pánové, že nenajde-li se básis tato, že by jsme konečně museli resignovati, a toho zajisté žádný poctivý Čech nemůže dopustit, aby ona vlast drahá, aby tato země naše se rozdělila, kterou Bůh sám tak nápadným spůsobem co jeden celek utvořil.

My panové tedy sami si z celé duše přejeme, abyste vy, kteří se obáváte, že by vám v zemi této hrozilo nebezpečenství nějaké pro vaší národnost, abyste upřimně a bez ohledu všecka přání svá v této věci vyslovili. - Budiž mi dovoleno zde užíti slov Deákových: my vám nabízíme čistý lístek, aby jste na tomto sami napsali všecky garancie, jakými si přejete ohraditi na příští národnost svou v zemi této (výborně). My zajisté vám ochotně zaručíme takové garancie, neboť jest to i pro nás zárukou, že tak zemi této jednotu zachováte a Bůh ví jest to ovšem srdečné naše přání (výborně).

Jakož my sami o sobě a poměrech národnosti ve vlasti naší soudíme, a co jinému přáti chceme, to přejeme si, aby se podobně také našim krajanům a rodákům v Uhersku dostalo.

My nemůžeme toho zapomenouti, že pod korunou Uherskou žijí téměř tři miliony Čechoslovanů, kteří mluví podnářečím českým, kteří mají aneb měli aspoň po mnohé věky společnou s námi literaturu, a kteří nám dali největší mistry našeho jazyka, nejslavnější illustrace literatury naši, Šafařika a Kolára. Přejeme si upřímně, aby se jim činilo po právu.

My doufáme a slušně očekáváme toho též od moudrosti a opatrnosti Maďarů. I oni se naučejí ve škole poměrův býti spravedlivými k našim snahám, pokud je čas. Pánové! Maďaři mají přísloví říkati: Extra Hungariam non est vita! Tato samolibost jejich jest skutečně nebezpečná. Oni by neměli zapomenout, že také za hranicemi jich lidé žijí, a jestli že oni Slovany v Uhrách považují za pouhý vládní materiál, kterýž by děliti a řezati mohli podle libosti, neměli by zapomenouti, že to tento materiál bolí, když se řeže, a že tento materiál křičí a že tento křik jiné lidé za hranicemi slyší!

Pánové! dovolte, abych přešel ještě k jiné záležitosti, o kteréž jest mi nutno promluvili. Jest to elaborát uherského sněmu, resp. komise sněmovní, známý elaborát Deakův, kterýž se má státi, abych tak řekl, napotom základním zákonem veškeré říše rakouské, aneb abych to řekl korrektněji, budoucích dvou říší rakouských: uherské a cisleythánské. Zvláštní věc, která v tom nápadná jest, jest to, že celý tento elaborát zakládá se na pragmatické sankcí a že vychází jedině z této pragmatické sankce a že z toho conkludovati se chce, jakož se praví zde v §. 29.: "Ohledně oné části záležitostí společných, která nenáleží zúplna správě vládní, nevidí se nám ani úplná rada říšská ani jakýkoliv společný nebo centrální parlament prospěšným; nepřijímáme ani jednoho ani druhého, nýbrž přejeme si, ježto i dle nejvyšší trůnní řeči Jeho Veličenství sankce pragmat. společným nám jest stanoviskem, aby jednak země koruny uherské dohromady, jednak ostatní země a province Jeho Vel. dohromady považovaly se za dvě oddělené a zcela rovnoprávné části" Pánové! tento passus pana Deaka předpokládá, že pragmatická sankce z jedné strany přijata byla od Uhrů a z druhé strany od všech ostatních zemí a provincií Rakouska pojednou a vespolek. Pánové! jestli pragmatická sankce jest skutečně postavena co fundamentální zákon celé říše, na kterémž stojí ne toliko Rakousko ale i sama dynastie, pak musím připomenouti, že tenkráte, když byla dána, a to není ještě tak dávno, že tento fundamentální zákon byl přijatý od stavů českých, od sněmu českého. tak dobře jak od stavů uherských, nikoli snad od všech zemí neuherských zároveň. Jestliže tedy tehdáž k přijetí fundamentálního zákonu celé říše žádáno bylo svolení na jedné straně sněmu, uherského a na druhé straně sněmu českého, a jestli že zákon tento byl předložen, jim oběma ba i jiným sněmům, pak nevím, proč by se nyní měla státi odchylka od toho pravidla, které zajisté se ukázalo býti velmi prospěšným. Neboť právě pragmatická sankce jest ten jediný akt státoprávní, kterýž se žádné strany se nepopírá, poněvadž od všech stran, od všech sněmů přímo a dobrovolně byl přijat. Připomínám zejména, jak jsem již jednou podotknul, že stavové čeští přijali pragm. sankci ne pouze s oněmi formalemi servilní zdvořilostí, kteráž byla znakem., tehdejší copové doby a kteréž jeden historik, jehož způsobem bývá, vybírati z akt vždycky jen to, co se mu pravě hodí, připomínal takovím zalíbením, jakoby byly celým obsahem usnešení sněmovního. Vedle těch slov kancelářské kurtoisie, dle náhledů našich časů ovšem již trochu servilní kurtoisie oné doby, pověděli nicméně stavové čeští zároveň přece dosti zřetelně, že se nadějí od Jeho Velič., že naše práva, naše privilegia, naše majestáty na příště věrně zachovati ráčí.

Pánové, jiný moment, který jest mně v tomto elaboráte Deakově nápadný, jesti to stálé opakování slova odpovědnost! Pánové, tento výraz jest dle mého osobního zdání zcela přirozený a při jakékoli moci přenesené ovšem nezbytný; a já ovšem nemohu žádný věrný konstituční život mysliti, kde by nebylo odpovědnosti na všech stupních veřejných výkonů. Jen tam, kde jest prostý absolutismus - není aspoň na vrcholu žádná odpovědnost. Ale spůsob, jakým to slovo bylo německými státnickými a ústavními theoriemi abych tak řekl přióstřeno, takřka destillováno na jakousi specifickou odpovědnosť ministerstva, zdá se mi, že má i nejedny následky zlé ba mnohé nebezpečenství, neboť plyne z tohoto, beře-li se jednostranně v tomto právě naznačeném smyslu, omnipotence ministerstva, kteří mohou dělat sami a skrze ústroje své co se jim líbí, jen když řeknou, my se z toho před sněmem zodpovíme. Musím se přiznati, že se mi zdá, že v tom ohledu sám slavný spisovatel těchto článků, i ti pánové, kteří s ním souhlasili, byli zoujati až přes potřebu v theorie zastaralé centralistického konstitutionalismu pravé svobodě nehrubě příznivého, ač neníli v tom ještě něco jiného, že se jim jednalo o to, zříditi jakousi centralisaci mocnou ad hoc, t. j. vzhledem na národy slovanské, kteří jsou v Uhrách. (Výborně. ) Panové, byla-li to, a jestli to jest vedoucí myšlénka nynější politiky uherské, pak myslím, jakož jsem již dříve povídal, že se Uhři nalézají na falešné cestě a že konečně přivedou slovanské kmeny k odporu velmi rozhodnému, k odporu, pod kterýmž utrpěti může nejen koruna uherská, ale i celá říše rakouská.

Jiná věc velmi nápadná v tomto elaborátu jest mě to, že v čl. 35. praví se, že obě delegace sněmu uherského a cislajthanského nesmí rokovati pospolu v schůzi smíšené, nýbrž že každá sdělovat má své náhledy a usnesení písemně, a skrze písemní poselství.

Tato písemní poselství každé delegace má býti psána jazykem jejím vlastním, připojíc překlad authentický.

Uherský jazyk jest ovšem jazyk maďarský, aspoň jest to již tak vůbec přijato, ač jindy tak nebývalo, aspoň officialně, pokud byla rovnoprávnost mezi národy; uherským byl jazyk veřejný jazyk latinský. Ale ptám se, který jest vlastně jazyk cislajthanský? To se ovšem neví, který se tu mínil a jest mi skutečně nápadno, že s takovou nešetrností a nevšímavostí k tomu, co se za Lajthou děje, a jaké zde národnosti jsou, pan Deak takového výrazu užívá.

Pánové, vyslovil jsem se už dříve o tom, že netoliko nám, ale také našim sousedům Maďarům jest velice potřeba, aby Rakouská říše byla silným organismem politickým a především organismem také válečným, a že v tom ohledu nemohu chváliti cokoliv na desorganisaci a seslabení jednoty válečné moci bylo položeno do těchto punktů; že tak věci rozumím, to každý podlé mého stanoviska snadně usoudí a myslím, že také Maďaři, kterým se nemůže jednat pouze o to, aby zachovali svou národnost, ale zajisté také štít této národnosti - totiž Rakousko, že by i oni mohli to pochopiti. Zvláštní věc jest také spůsob, jakým se pojednává v elaboráte komise o věcech celnických a o věcech daní nepřímých. Pánové, myslím, a povím jen krátce, že tento modus na délku praktickým by se osvědčiti nemohl; tím méně ukazuje se býti praktickým, když i samostatné státy německé mnohem kompaktnější forum pro vyřízení těchto věcí sobě dali. Ale ovšem zvláště podivné jest tam navržené vyřízení společné záležitosti našich financí. Tu se velmi zřetelně praví: "Dluh státní, kterýž nebyl od uherského sněmu povolen, ten pro nás neplatí. " Pánové, ptám se vás, kdo jej tedy bude platit? Od našeho sněmu také nebyl povolen a já myslím,