Herr Dr. Rieger wird die Gefälligkeit haben, es böhmisch vorzutragen.
Dr. Rieger liest:
Slavný sněme!
Výbor usnešením od 11. Dubna 1861 k tomu cíli zvolený, aby navrhl poděkovací adresu k Jeho c. kr. Ap. Veličenstvu, nejmilostivějšímu císaři a králi našemu, měl za to, že samo znění onoho ode mnohých p. p. poslanců podaného a jednohlasně přijatého návrhu pro obsah adresy naší jako měřítkem býti musí.
Předpokládaje návrh na tomto základě vypracovaný Slavnému Sněmu ku přijetí, přidává výbor jště návrh, aby Jeho Excell. nejvyšší maršálek zemský sám tuto adresu na stupních trůnu složil.
Bedřich kníže Šwarcenberg,
kard. A arcibiskup.
Dr. Ferdinand Stamm. Karel kníže Auersperg.
Dr. E. Waidele. Jindřich J. hrabě Clam-Martinic.
Dr. Frant.Palacký.
Dr. Fr. Lad. Rieger.
Nejjasnější císaři a králi! Nejmilostivější pane!
Sněm království Českého na základě nejvyššího diplomu od 20. října 1860 a zemského zřízení od 26. února 1861 svolaný a právě kontituovaný nemůže zasvětiti činnost svou spůsobem slušnějším, než spěchaje propůjčiti slov nehynoucí vděčnosti k Vašemu c. kr. Apoštolskému Veličenství za milost, kteráž povolala věrné národy do rady Své k účastenství v zákonodárství a ku spolupůsobení při dostavení ústavy říšské i zemské.
Koje se přesvědčením, že je ve věci té věrným tlumočníkem citův veškerého národa Českého, dovoluje si věrně poslušný sněm, výraz těchto citů na stupních posvátného trůnu s tou nejpokornější prosbou složiti, aby jich Vaše Veličenstvo s přirozenou milostí přijmouti ráčilo.
Oberstlandmarschall: Findet Jemand über diesen Entwurf etwas zu bemerken? Wenn Niemand etwas findet, bitte ich die Versammlung, durch Aufstehen erkennen zu geben, daß sie dem Emtwurfe beitritt. (Alle erheben sich.)
Nach den Weisungen der Instrukzion sind die Adressen an seite k. k. Apostolische Majestät zu fertigen durch den Oberstlandmarschall, durch den Präsidenten-Stellvertreter und durch die neun Korrektoren. Ich werde die Adresse jetzt gleich zur kalligraphischen Abschrift schicken, und ich werde am Schluße der Sitzung den Herren bekannt machen, um welche Stunde wir uns zur Fertigung versammeln können. Nun kommt der Antrag des herrn Dr. Rieger zur Berathung.
Präsidenten-Stellvertreter Dr. Wanka liset den Antrag:
Poslanec Dr. Fr. Ladisl. Rieger činí tento návrh:
Slavný sněm ráčiž uzavříti:
1) Členové sněmu zemského nejsou odpovědni za slovo, jež mluví, ani za skutky, jež vykonávají v řečené vlastnosti své, leč sněmu samému.
2) Členové sněmu zemského nemohou, pokud sezení sněmu trvají, bez zvláštního ustanovení sněmu ani pro přestupek zákonu od soudu stíháni ani ve vyšetřování vzati býti; aniž pro takový aneb pro dluhy uvězněni býti, vyjma dostižení při samém skutku.
V Praze, dne 5. dubna 1861.
Oberstlandmarschall: Ich ertheile dem herrn Antragsteller das Wort zur Unterstützung seines Antrages.
Dr. Rieger:
Slavný sněme! Každý člověk, kdykoli ho stíhá nemovc nějaká, povolá k poradě své lékaře. Vznešenější osoby mívají osobní lékaře, kteří zdraví jejich neustále opatrují, a svými dietními předpisy jejich život spravují. Takový lékař jest často přinucen, vznešenému pánu, jehož léčí, říci: "Pane! Nemoc tvá pochází z tvého nepořádného života; musíš napraviti život svůj, a pak musíš užívati toho neb onoho léku, který jest snad perný a nepříjemný." V podobném případě jest také sněm náš. I naše vlast, i náš stát nyní jest v poměru jaksi chorobném a potřebuje lékaře.
Náš sněm jest takový lékař jeho, jest právě jakési collegium medicum, kteréž mu má dávati radu; rada ta musí býti upřímná, a léky, které má předpisovati, musí býti snad trpké.
Kdyby každému lékaři, kdykoli předpisuje trpké léky, anebo kydkoli dává radu svému pacientovi přísné napomenutí, jíti mělo o hrdlo, bylo by málo dobrých lékařů, a též bylo by podobně málo sněmovníků, kteří by neohroženě léky předpisovali, kdyby nebyli docela neodvislí v mínění svém, a kdyby měli za slovo a radu svou odpovídat. Protož myslím, že nebude našim pomněrům, ovšem chorobným, ani rady ani pomoci, nebudeli se mluviti upřímně, jak říkáme, do pravdy, a nebudouli se předpisovat léky, ať jsou již trpké nebo sladké. Náš stav nynější jest jaksi nejistý; ovšem že v nynějším okamžiku vane jakýsi větřík lehký, jakýsi teplý dech jarní. Ale kdo nám za to ručí, nepřijdeli brzo po něm litá bouře neb vítr mrazivý, který mladé hlavičky květin spraží; nepřijdeli dusné ticho a umrtvující parno. Však bohužel máme již zkušenost v tom směru; už jednou zavítala k nám svoboda, a opět nás opustila; a kdo nám za to ručí, nestaneli se podobně i nyní?
Jsou mezi námi poslancové, kteří seděli na říšském sněmu, kterí tam mluvili a rokovali dle poctivého přesvědčení svého neohroženě. A však máme zkušenost, že nejeden z nich pro jednání své na říšsém sněmu byl později pronásledován. Víme, že úředníci, kteří byli tehdáž na říšském sněmu, později nebyli povýšeni ve svých úřadech, nýbrž museli seděti mnohá léta na tom samém místě; víme, že jiní později nemohli přijíti ani k notářství ani k advokacii, ačkoliv se všemi zákonními předpisy vykázali. Nejsmutnější příklad toho jest můj nezapomenutelný přítel Havlíček (Bravo), jeden z nejšlechetnějších synů našeho národa; i on zastával na sněmu a později v tisku přesvědčení své, a to přesvědčení poctivé a upřímné, spůsobem řádným a v policejních mezích zákona; ani jediný soud nebyl v stavu, odsouditi ho. Nicméně stalo se, že mocí policejní byl vyrván z lůna rodiny své, že byl násilně zavezen do cizí země, kdež léta tráviti musel v opuštěnosti; srdce mu uschnulo, tak že se nám vrátil do vlasti se zárodkem smrti v prsou, aby zde kosti své složil vedlé věrné ženy své, kterouž podobný osud potkal. Pánové! Jakož se stalo příteli mému, podobně může se státi i nám. Možná, že nejeden z nás slova toho se nezhrozí; že i kdyby zákona, kterýž navrhuji, nestávalo, neohroženě a upřímně bude mluviti pravdu. A však ne každý z nás jest hrdina, ne každý z nás jest povahy takové, jaké byl nebožtík Havlíček; nejeden z nás vázán jest svou rodinou, svými poměry sociálními, svým úřadem, svou službou, a ne každý může obětovati ne toliko blaho své, ale blaho rodiny své, jakož učinil on. Protož myslím, že jest nevyhnutelná potřeba, aby vše, cokoli poslanec činí na sněmu a cokoli mluví v úřadu svém, bylo volno, a on nebyl z toho odpovědným. Též podobně přikládám za potřebu nevyhnutelnou, aby poslanec nemohl býti stíhán ani uvězněn bez přivolení sněmu tohoto, leč by byl dostížen při skutku samém; to žádá důstojnost poslance, důstojnost samého sněmu, kterýž bera účastenství v zákonodárství, béře účastenství v samé souverenitě; musí býti poatřen, aby nemohl býti stíhán okolnostmi nahodilými, které na něho podezření uvrhují neb nastraženými. Protož myslím, že není ani svobody sněmu, kde není neodpovědnosti jeho poslanců, a že není ani důstojnosti sněmu, kde není neporušitelnosti jejich. (Bravo! Hlučný potlesk).