(11.30 hodin)
(pokračuje Klaus)
Bod 37 - pan ministr Rusnok. Je zde, nebo přijde? - Není tu, ale přijde, dobře.
V tom případě dám společně hlasovat o přeřazení bodů 34 a 38 na čtvrtek jako první dva body a potom o řazení dalších bodů v pořadí 36, 35, 37. Je možné o tom hlasovat společně? (Nebylo námitek.)
Zahajuji hlasování, kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 z přítomných 130 bylo 110 pro, 8 proti, návrh byl přijat.
Budeme tedy probírat bod
36.
Návrh poslanců Josefa Janečka a Viléma Holáně na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy,
ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 1266/ - prvé čtení
podle § 90 odst. 2. Prosím pana kolegu Janečka.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, znovu se na vás obracím s velkou žádostí. Předkládám návrh novely zákona o regulaci reklamy, jehož smyslem je zakázat reklamu, pokud se nejedná o reklamu umístěnou uvnitř prodejen na tabákové výrobky. Je to proto, že tato dikce přesně vyhovuje tomu, co žádali výrobci tabákových výrobků, když tvrdili, že jim nejde o to, získávat nové konzumenty, ale že jim jde o souboj značek mezi kuřáky.
Pokud ti, kteří souhlasí s tím, že reklama má být užívána pouze vůči kuřákům, pak je tato norma tím, co by měli podpořit.
Můžeme se na tu věc dívat samozřejmě různě, ale nemůžeme tvrdit veřejně v novinách, v televizi a v ostatních sdělovacích prostředcích, že tato sněmovna při poslední novelizaci zákona o reklamě přispěla k ochraně našich dětí. To, co jsme udělali, bylo to, že jsme uzákonili reklamní strategii tabákových výrobců. Jestliže jsme řekli, že billboard před školou může být umístěn, avšak nemůže být větší než 10 m2, pak jsme uzákonili onu strategii, která říká, že tabákový průmyslu potřebuje neprovokovat dospělé a lovit mezi dětmi. Onen lov je každý den, doplácejí na to nejen rodiny, doplácí na to naše zdravotnictví, které každý rok vydává na léčení nemocí způsobených kouřením více než 23 miliard korun.
Vzpomeňme si na to, jak se tady bojovalo o zákon, který by garantoval půjčku pro fakultní nemocnici Motol ve výši 4 mld. Kč. Vzpomeňme na různé sbírky, kde šlo o prospěch dětí onkologicky nemocných. Všechny tyto akce vynášejí po velikém úsilí jednotlivé miliony. My jsme tady nucení naprosto zbytečně vynakládat desítky miliard korun na léčení nemocí, které nemusí být.
Nechci rozebírat, co všechno čeká ty děti, které stojí před školami, a my o nich víme, že za pár let se u nich objeví chronická bronchitida, za dalších pár let se objeví první cévní choroby, za dalších několik let se začnou objevovat první nádorová onemocnění. Díváme se na děvčata, o kterých víme, že poté, co se stanou maminkami, řada z nich neprožije šťastné mateřství, ale bude to neustálé chození po lékařích, protože jejich děti díky tabáku budou chronicky nemocné.
Jsme tedy v situaci, kdy se máme rozhodnout, zda ony peníze, kterými tabákový průmysl disponuje, jsou nám bližší než rozum, který říká, že je nefér, aby na jedné straně stály monopoly disponující miliardami a na druhé straně stála dětská populace. Nelze tvrdit, že to je fér, vážení přátelé. Je to velmi nefér.
Samozřejmě, že každý z nás má pocit, že jeho se to netýká. Má pravdu. Ten souboj se odehrává v dětském věku. Devadesát procent kuřáků začne kouřit před 18. rokem svého života. Tabákový průmysl po 18. roce věku člověka uloví pouze 10 % svých konzumentů.
Já už jsem nevěděl, jak tuto situaci řešit, a proto jsem se rozhodl s panem profesorem Blahošem a s paní doktorkou Králíkovou vytvořit petiční akci a požádat instituce v našem státě a jednotlivce, aby se vyjádřili k tomu, zda podporují, či nepodporují zákaz reklamy na tabákové výrobky. Chci říci, že tuto myšlenku podpořila Česká lékařská společnost, podpořilo ji Sdružení ochrany spotřebitelů České republiky, podpořilo ji Sdružení zastánců dětských práv, podpořila ji Liga proti rakovině, Ústřední vojenská nemocnice, z pojišťoven, které samozřejmě tyto škody musí platit, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna Metal-Alianz, Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, kolegium děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, krajské hygienické stranice v Hradci Králové, Jihlavě, Olomouci, Ostravě atd.
Vážení přátelé, tady nejde o to, bavit se o argumentech. Ty argumenty jsou naprosto jasné a jsou na straně rozumu, protože neexistuje argument, který by obstál a mohl obhajovat myšlenku, že nutné nechat reklamu volně působit a získávat dětské konzumenty. Jediným argumentem jsou peníze. Je to souboj rozumu a peněz a já bych vás chtěl už poněkolikáté poprosit, abyste v tomto případě v při projednávání tohoto návrhu zákona podpořili rozum a ochránili ony statisíce českých rodin, které jinak budou čelit oné tragické zkušenosti, kdy někdo z jejich blízkých bude před jejich očima umírat naprosto zbytečně na nemoc způsobenou tabákovými výrobky.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci, který pateticky pronesl svůj antikuřácký testament. Děkuji, pane poslanče.
Poslanec Josef Janeček: Já bych, pane předsedo, žádal, abyste to nezlehčoval. To jsou velmi vážné věci.
Předseda PSP Václav Klaus: Já to považuji za velmi vážnou věc, jako zarputilý nekuřák to skutečně za velmi vážnou věc považuji.
Prosím zpravodaje poslance Teplíka.
Poslanec Tomáš Teplík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já předem, abych nebyl podezírán ze střetu zájmů, prohlašuji před vámi všemi přítomnými, že jsem nekuřák, dokonce bych řekl, že velmi netolerantní nekuřák. Nicméně moje zpravodajská zpráva v tomto duchu laděna nebude. Slibuji rovněž předem panu předkladateli, že nebudu zlehčovat jeho projev, ačkoliv bych na řadě míst mohl a mohl bych ho označit mnoha přívlastky, které by se mu určitě nelíbily. Dělat to ale nebudu.
***