Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Řídící štáb BO STUDENT je znervózňován informacemi operativních hlídek, tvořených příslušníky SNB, kteří podle zajištěného radioprovozu v některých hlášeních projevují obavy z údajných agresivních tendencí davu. Tyto informace mají značný dopad na atmosféru a postup řídícího štábu. I Situaci komplikuje skutečnost, že z prostoru Národní třídy dochází k výpadkům spojení v důsledku špatné spojovací techniky. K úrovni řízení štábu sestaveného v časovém napětí a zmatcích, díky kterým došlo k opomenutí spustit, respektive zkontrolovat záznamové zařízení radioprovozu, je třeba ještě dodat, že v této době pplk. Daniševič odchází za účelem večeře a soukromých telefonátů z místnosti štábu. V místnosti štábu panuje, zdá se, chaos, způsobený příchody a odchody různých funkcionářů SNB.

Současně jsou pplk. Danišovič i další členové štábu BO vytíženi telefonáty s řadou stranických a státních funkcionářů, kteří se dožadují jak informací, tak i určitých kroků ze strany Bezpečnosti, ačkoliv se jedná o vojensky řízenou složku, podléhající vyššímu velení. Z těchto intervencí je nejvýznamnější telefonát plk. Bytčánkovi v 19:45 hod., ve kterém se ing. Štěpán dožaduje zásahu Bezpečnosti "všemi prostředky, které jsou k dispozici". Plk. Bytčánek však nehodlá ing. Štěpána uposlechnout a zakazuje veliteli řídícího štábu na případný ing. Štěpánův telefonát reagovat. I

Tomu odpovídají i radioprovozem vydané rozkazy pořádkovým jednotkám, podle nichž stále nesmí být zasahováno proti demonstrantům, s výjimkou případů, kdy by tito sami napadli příslušníky SNB. Za této situace je však důležité hlášení jedné ze záloh, které posilovaly sestavu kordonu ŠPO, kterým ve 20:19 oznamuje řídícímu štábu, že došlo k napadení jejích příslušníků agresivními demonstranty. Tato skutečnost se vyšetřováním nepotvrdila a vzhledem k nenásilnému průběhu demonstrace je její pravdivost velmi pochybná. Původ hlášení je však možno hledat ve vypjaté atmosféře, jaká v té době na Národní třídě byla, a také v tom, že někteří demonstranti se pokoušeli přes kordon ŠPO prodrat.

Z radioprovozu v této době zhruba od 19:40 až 20:20 nevyplývající žádné zmínky o tom, že by na Národní třídě docházelo k nějakým násilnostem. Jsou zvažovány varianty vytlačování demonstrantů směrem k Národnímu divadlu, uhašení pásu hořících svíček, které rozestavělo čelil demonstrantů před sebe a pořádkovou jednotku pohotovostního pluku a dále jsou řešeny otázky, spojené s přeskupováním dalších pořádkových sil SNB (vytlačování shromážděného davu před Národním divadlem, stavění kordonu okolo křižovatky Perštýna a posilování kordonu ŠPO zálohami) II. I. I Na Národní třídě mezitím došlo a nadále dochází k pplk. Daniševičem nenařízenému, ale řídícímu štábu ohlašovanému postupu jednotek, tvořících kordon ŠPO, směrem k OD Máj. Dav demonstrantů je takto vytěsňován na stále menší plochu. Během tohoto postupu projevují zejména příslušníci OZU značnou aktivitu a nad rámec BO provádějí prohlídky přilehlých domů, ve kterých vyhledávají demonstranty, kteří zde se chtěli ukrýt. Po určitou dobu dochází také k propouštění velmi omezeného počtu osob a umožnění jejich odchodu z uzavřenému prostoru směrem k Národnímu divadlu. Tato možnost ve 20: 18 hod končí na přímý rozkaz velitele mjr. Houbala, a to i přes to, že od obchodního domu Máj jsou slyšitelné výzvy k rozchodu demonstrantů tímto směrem.

Ačkoliv mjr. Houbal tyto skutečnosti hlásí řídícímu štábu, ten nereaguje a nebrání jeho dalšímu postupu. Rozkazy mjr. Houbala, na základě kterých se kordon ŠPO posouvá stále dopředu, je třeba chápat s ohledem na skutečnost, žel se již vel 20:07 hod. dotazoval v souvislosti s výzvami megafonu řídícího štábu, zda mají demonstranti opravdu možnost odejít z prostoru Národní třídy Mikulandskou ulicí a bylo mu striktně odpovězeno, že tomu tak není a být nemá. Postupně je pak I řídícímu štábu hlášeno, že kordon ŠPO ve 20.25 hod. úroveň Mikulandské překračuje.

Na Národní třídě se situace stává kritickou. Dav demonstrantů je stísněn mezi dvěma kordony pořádkových jednotek SNB. V takto uzavřeném prostoru provádějí přibližně od 20:25 příslušníci OZU předvádění iniciativních jedinců z řad účastníků demonstrace. Toto předvádění probíhá tak, že skupina příslušníků především OZU si prorazí za použití násilí cestu davem k vyhlédnutému jedinci, toho zadrží a násilím jej odvádějí za hranici tvořenou kordonem ŠPO. Dav před těmito útoky couvá a vznikají v něm značné tlaky, které hrozí některým slabším jedincům téměř udušením a vzniká zde vážné nebezpečí ušlapání osob.

Do uvolněného prostoru opět postupuje kordon ŠPO, který se nakonec zastaví na konci podloubí Kaňkova domu. V kordonu ŠPO vytváří zasahující příslušníci SNB propusti, kterými mohou demonstranti odcházet a zde dochází k projevům násilných excesů. Tyto nejbrutálnější projevy násilí jsou však páchány pouze řádově několika desítkami příslušníků na koncentrovaných místech, zejména v podloubí, kam není možný průhled z okolí. To je později důsledkem dohadů a malé informovanosti složek SNB o skutečném průběhu zásahu na Národní třídě.

Rozhled v místě zásahu snižují i dva obrněné transportéry. Tyto obrněné transportéry patří do sestavy Pohotovostního pluku a jsou určeny k tomu, aby po dosažení určitého místa zabránily průchodu osob rozevřením zábran, které mají instalované na čelní části vozidla. Původně byly vyslány, aby takto uzavřely průchod ulicemi Voršilskou a Mikulandskou. Jelikož příjezd na takto určená postavení nebyl pro zaparkovaná vozidla možný, ocitly se tyto obrněné trasportéry při hledání jiné cesty na Národní třídě. Zde byly rozkazem velitele ŠPO mjr. Houbala vyslány posílit jeho kordon. V té době docházelo k výpadkům spojení s řídícím štábem a vzhledem k tomu, že byly špatně viditelné na stacionární kameře, způsobily značné překvapení velících důstojníků SNB, když se jim podařilo tyto ztracené a opět nalezené obrněné transportéry na obrazovce monitoru rozeznat.

Tlaky, vznikající v davu při výpadech příslušníků OZU, doléhají i na kordon Pohotovostního pluku. Jeho velitel, kpt. Valčík, žádá štáb BO, aby zastavil postup kordonu, jdoucího proti jeho jednotce. Mjr. Houbalovi je pak skutečně nařízeno zastavit postup, ale ten se zase dožaduje umožnění odchodu demonstrantů uvolněním protějšího kordonu, stojícího u OD Máj před Spálenou ulicí.

V 19:45 se pak dává do pohybu kordon, tvořený Pohotovostním plukem, stojícím za křižovatkou u obchod. domu Máj. Příčiny, pro které se tento kordon začal pohybovat proti davu demonstrantů, se nepodařilo zcela jednoznačně objasnit.

Tento kordon postoupí až k úrovni podloubí pasáže Metro, avšak ani zde není zastaven svým velitelem, nýbrž po kratší prodlevě postupuje dále. Tímto způsobem je celý dav demonstrantů donucen opustit uzavřený prostor zmíněnými prpustěmi a "uličkami", ve kterých dochází ke koncentraci násilí extrémní povahy, vzbuzující podezření na defektnost osobností jeho pachatelů (kopání žen do rozkroku a pod.).

Provokujícím impulsem k tomuto násilí bylo nepřiměřeně tvrdé zasahování příslušníků OZU při předvádění údajných agresivních jedinců a organizátorů demonstrace z davu. Někteří příslušníci projevovali značně negativní postoj vůči demonstrantům, což je vysvětlitelné skutečností, že při předchozím zásahu 28. 10. 1989 byl jejich kolega demonstranty napaden a zraněn.

Příčinou tak značného rozsahu násilnosti, je skutečnost, že vytvořením "uliček" dostávají řadoví příslušníci VB nezvyklou možnost odreagovat své nahromaděné antipatie k demonstrantům. Podle služebního předpisu může totiž příslušník SNB použít mírnější prostředek (služební obušek) pouze při přemáhání odporu zadržené nebo předváděné osoby. V takovémto případě je písemně zaznamenáno, který konkrétní příslušník VB konkrétní osobu předváděl či zadržoval a v případě jakýchkoli známek zranění na takovéto osobě je možné okamžitě najít v jejich možného původce. Vytvořením uliček však takovýto adresní vztah naprosto mizí, neboť postižené osoby utíkají mimo prostor zásahu a ani později, v průběhu vyšetřování, nejsou schopni pachatele identifikovat.

Okolo 21.00 hod jsou potom dávány pokyny k rozehnání dalších skupin občanů shromážděných v okolí prováděného zásahu, a to jak před Novou scénou Národního divadla, tak i v prodloužení Národní třídy směrem k Můstku. Při tomto rozhánění dochází k dalším excesům a nepřiměřenému napadání ze strany příslušníků SNB, které nezastaví ani prostory eskalátorů a nástupiště metra. Osoby zadržené v průběhu zásahu jsou rozváženy na jednotlivá MO VB, kde dochází k dalšímu napadání občanů a dalším násilnostem, jako tomu bylo např. na MO VB Benediktská, které vyústilo v trestní stíhání celé řady zde usvědčených příslušníků VB.

Na místo zásahu přijíždějí sanity Záchranné služby, přičemž první z nich je přivolána orgány SNB až ve 21:02, po opakovaných urgencích mjr. Houbala, k srdeční příhodě. Tato sanita informuje centrálu Záchranné služby o situaci a na místo jsou vysílány sanity další.

Jednotky SNB opouštějí prostor Národní třídy, přičemž dochází k některým dalším násilným excesům (napadení Dr. Vávrové por. Oudránem). Tyto další, již zcela bezdůvodné projevy agresivity po ukončení samotného zásahu dokazují, že předcházející násilnosti či nepřiměřené tvrdosti nebyly dílem velících složek, ale osobní motivace a agresivity zasahujících příslušníků SNB.

Objektivně zjištěné následky zásahu představují těžkou újmu na zdraví u 4 osob, zranění dosahující intenzity ublížení na zdraví utrpělo celkem 22 osob a několik set potom různá drobná až nepatrná poranění. II.

Jako příčiny toho, k čemu na Národní třídě došlo, je možno kromě již výše popsaných uvést:

1. Nedostatečné a chybně řízení celého BO STUDENT, jehož prokazatelné nedostatky konstatuje obžaloba, podaná na JUDr. M. Danišoviče, a svévolné prvky ve velitelském postupu B. Houbala, který je žalován spolu s ním zejména za to, že jako velitel nezabránil násilným excesům jemu podřízených příslušníků.

2. Atmosféra, jaká se vytvořila mezi příslušníky SNB pražské Správy SNB v důsledku značného zatížení úkoly nad rámec běžné služby v souvislosti s demonstracemi v měsících, které předcházely 17. listopadu 1989. V rámci vyšetřování zásahu byl vypracován znalecký posudek z oblasti psychologie, který v části, zabývající se psychickým stavem příslušníků pořádkových jednotek SNB, konstatují, že "zaměřené, systematické a dlouhodobé ovlivňování prožívání a chování příslušníků SNB ideologickou indoktrinací a sociálním učením při předchozích zákrocích vytvářelo vhodné psychické klima pro využití těchto příslušníků k zákrokům proti opozičním skupinám a nespokojeným občanům. K tomu přispívalo i omezování osobního volna příslušníků, které vedlo k řadě případů k podrážděnosti a I zlostnému vyladění příslušníků, jež mohlo být v situaci na místě zákroku uvolněno proti demonstrantům".

3. Skutečnost, že SNB byl budován nikoliv jako nástroj ochrany veřejného pořádku a služby občanům, ale jako mocenská opora úzké kliky dogmatiků a aparátčíků, uzurpujících veškerou moc ve společnosti. Z těchto důvodů byly již samotného od náboru při výkonu služby preferováni ti, kteří projevovali slepou oddanost politickému systému. Vytvářel se tak systém, pracující na zásadách bezduchého drilu, ve kterém se nejlépe dařilo jednodušším osobnostem, neschopným projevů vlastní iniciativy a inteligence. A že se právě takovéto osobnosti ocitly na Národní třídě v konfliktu s představiteli vysokoškolské inteligence, dosvědčují svědecké výpovědi, zachycující verbální projevy agresivních příslušníků SNB během násilných excesů (svině študácký, flákači, zrádci).

4. Poslední, ale nikoliv svým významem, příčinou byl stav společnosti, ve které nepozorovaně odumíral systém tzv. reálného socialismu. Důsledkem toho byl všeobecně laxní přístup k plnění jakýchkoliv povinností, podrážděnost, kdykoliv taková povinnost nastala a všeobecně nízká úroveň pocitu odpovědnosti. Typickým projevem je např. obhajoba obou zmíněných obviněných, kteří se hájí mj. tím, že neznali příslušný služební předpis, kterým je stanoven dovolený postup orgánů SNB při provádění pořádkových zákroků.

Ze zachovaných dokumentačních materiálů, jako je radioprovoz, záznam stacionární kamery, i ze svědeckých výpovědí účastníků zásahu i zasahujících příslušníků SNB, včetně velitelských složek, nevyplývá, že by řídící štáb byl zcela informován o skutečné intenzitě průběhu zásahu na Národní třídě. Stejně vypovídali i operátoři radiostanic, kteří zprostředkovávali spojení mezi štábem BO a zasahujícími jednotkami SNB.

Z některých svědeckých výpovědí, zejména pak příslušníků SNB, kteří měli možnost seznámit velitele řídícího štábu, pplk. Danišoviče, jako přímí účastníci akce se skutečným průběhem celého zásahu, a z reakcí pplk. Danišoviče na tuto informaci, kterou obdržel až za několik dnů po 17. 11. 1989, lze věrohodně soudit, že si velení pořádkových sil SNB skutečného průběhu zásahu na Národní třídě nebylo ani po jeho provedení vědomo.

Z tohoto důvodu dochází ke stažení zasahujících jednotek zpátky na základní útvary a zpracování takového záznamu o průběhu celé akce, ze kterého nevyplývají žádné poznatky o tvrdosti zásahu, ani o dalších specifických rysech toho, co se na Národní třídě odehrálo. Obsah tohoto služebního záznamu je potom přenesen do svodné informace, poskytované Správou SNB hl. m. Prahy a SCK nadřízeným útvarům, zejm. FMV, a odtud politickým činitelům. Jelikož osmou hodinou ráno dne 18. 11. 1989 končí pohotovost, vyhlášená pro složky SNB pražského kraje, aktivita složky VB naprosto vyhasíná. Příslušníci Pohotovostního pluku se již v sobotu ráno rozjíždění do svých domovů na dovolenky.

Následující den dochází ke shromažďování občanů na Národní třídě. Pražská Správa SNB jen obtížně sestavuje dostatečný počet příslušníků SNB pro pořádkové jednotky. Příslušníci VB proto uvítají iniciativu studentského aktivisty, který úspěšně přesvědčuje shromážděné k dobrovolnému rozchodu. Studenti se již nehodlají vystavovat policejnímu násilí při rozhánění demonstrací - jejich formou odporu je nyní již stávka.

Dochází k výtkám I. náměstka MVZP ČSR genpor. Nováka veliteli Pohotovostního pluku, že oslabil stavy své jednotky čerpáním dovolenek a rozkazu tyto příslušníky telegraficky povolat zpět. V neděli se shromáždění na Národní třídě opakuje. Dav demonstrantů se odtud vydává k Pražskému hradu a je zastaven na druhém břehu Vltavy, na Újezdě. K zásahu však nedochází a účastníci této demonstrace vesměs uvádějí, že pociťovali ze strany příslušníků pořádkových jednotek jakousi rezervovanost. O pět dnů později odmítá velitel Pohotovostního pluku nasazení svých jednotek proti občanům.

V závěrech minulé komise bylo konstatováno, že zůstává neobjasněná úloha složky StB v událostech 17. listopadu 1989. Dále je zde vyslovena domněnka, že mnohé z aktivit, které StB vyvíjela dne 17. 11. 1989, jí zůstalo utajeno. Z konečných výsledků vyšetřování plyne, že podezření na výraznější aktivitu StB bylo mylné, ale oprávněné vzhledem k úloze por. Zifčáka a zejména jeho svědecké výpovědi ze dne 30. 3. 1990, kterou označil StB za rozhodující faktor v pozadí celého listopadového procesu. Proto byla této složce při vyšetřování věnována eminentní pozornost a byla prověřována činnost téměř všech příslušníků StB, kteří byli do akce 17. 11. 1989 více či méně zainteresováni.

Přednostní význam z hlediska objasnění úlohy StB má pražská Správa StB, která byla útvarem, ve kterém působil býv. por. SNB L. Zifčák. Další významnou složkou byla II. Správa SNB, která plnila úlohu centrálního útvaru složek StB kontrarozvědného zaměření. Úloha IV. a vl. Správy SNB, tedy Hlavní správy sledování a Správy zpravodajské techniky a sledování, je spíše podružná, neboť tyto útvary vždy plnily pouze úkoly zadané výkonnými úseky a sami vlastní iniciativu nevyvíjely. Zkoumáním činnosti těchto posledně jmenovaných Správ SNB je možné pouze ověřovat, jaké úkoly výkonné složky StB skutečně plnily.

V době přípravy studentské manifestace je StB poměrně málo informována o občanské iniciativě Nezávislí studenti (STUHA). V zachovalých dokumentech zpracovávaných StB se zmínky o této iniciativě téměř nevyskytují Snahu organizovat veřejné vystoupení však StB s předstihem zachytí a vyhodnocuje ji jako nebezpečnou. V tomto směru jsou jak z II. Správy SNB, tak i z pražské Správy StB podávány informace politickým činitelům. To je důvodem, proč ze strany stranických orgánů je kladen vyjednávajícím zástupcům SSM zásadní požadavek, podmiňující schválení celé akce odklonem trasy manifestace z centra. Poté, co stranické vedení dostává od SSM ujištění o změně cíle trasy místo centra na Vyšehrad a manifestaci schvaluje, aktivita II. Správy SNB naprosto vyhasíná. Jiná je situace na pražské Správě StB, jejíž příslušníci jsou dobře známi mezi představiteli disentu jako iniciativní zasahovatelé proti jejich aktivitám, často překračující rámec svých povinností, uložených zákony. Zatímco na úrovni II. Správy SNB se setkáváme spíše s profesionálním přístupem a ukázněností, na úrovni kraje tomu tolik není. Tito příslušníci StB potom při jednáních s Ulčákem a Danhelem projevují značné obavy z celé akce.

O informacích, jaké StB měla v době před zásahem svědčí i skutečnost, že do pořádkové jednotky mezi deset příslušníků StB, ustrojených v maskovací uniformě se zařazuje náčelník oddělení mládeže JUDr. A. Prchal. To nasvědčuje tomu, že pražská S StB pokládala manifestaci 17. 11. 1989 za projev především mladší generace opozičních proudů, jako bylo Nezávislé mírové sdružení či mladší aktivisté HOSu. Pražská Správa StB tedy nepřikládala při organizování manifestace 17. 11. 1989 velký význam hlavním představitelům a rozhodujícím proudům opozice. Účelem zařazení příslušníků StB do pořádkové jednotky nebylo podílet se bezprostředně na násilí páchaném na demonstrantech, ale zajištění účasti těch příslušníků, kteří se zabývali rozpracováním předpokládaných organizátorů protistátních vystoupení a kteří je z tohoto důvodu osobně znali a snadno mohli na jejich činnost upozornit příslušníky pořádkové jednotky, kteří by potom sami takovéto jedince zadrželi.

Při plnění tohoto úkoly by postupovali příslušníci StB zařazení do pořádkové jednotky v úzké součinnosti s jednotkou OZU. Tak tomu skutečně bylo. Třicet příslušníků OZU spolu s deseti příslušníky StB bylo rozděleno do tříčlenných skupin.

Spolupráce Správy StB Praha a útvaru OZU probíhala i při předcházejících manifestacích, kdy příslušníci obou těchto složek působili v civilním oděvu a byli rozptýleni v davu demonstrantů. Při provádění zákroku pořádkovou jednotkou SNB potom zadržovali nejaktivnější jedince.

Při hodnocení těchto akcí se podle některých signálů měl objevit požadavek ze strany pražské Správy StB, aby příslušníci OZU v davu vyprovokovali rvačku, která by pak odůvodnila zákrok pořádkových sil SNB proti celé demonstraci. Právě nynější zařazení OZU jako pořádkové jednotky v uniformách možnost podobných provokací vylučuje.

Je třeba připomenout také fakt, že sestavení jednotky OZU bylo dílem okamžité improvizace na základě požadavku jejich nasazení, ke kterému došlo až dopoledne 17. 11. 1989.

Trestní spisy Vojenské obvodové prokuratury Praha obsahují mimo jiné také zápis o návrhu, který útvar OZU zpracoval po zkušenostech ze své účasti na předchozích demonstracím. V něm hodnotí negativně předcházející způsob nasazení, tedy rozptýlení v civilním oděvu v davu demonstrantů a navrhuje pro některou z příštích akcí nasazení v té podobě, v jaké byli nasazení samotného 17. listopadu 1989. Jejich výstroj a šok, který tato jednotka způsobila, je překvapivě obsažen již ve zmiňovaném návrhu, kde je psychologickému dopadu takto ustrojené a zasahující jednotky přikládán značný význam. Nasazení OZU v této formě je zřejmě způsobeno skutečností, že při předcházející akci dne 28. 10. 1989 byl jeden z příslušníků OZU poznán demonstranty jako příslušník SNB v civilu a jako předpokládaný příslušník složky StB při provádění zákroku napaden a zraněn.

Proti různým podezřením, které se snaží bez znalosti věci démonizovat úlohu OZU, je nutno konstatovat, že se jednalo o vojensky řízený útvar, který takto měl podstatně menší možnost vlastní iniciativy, než tomu bylo při předchozích zákrocích.

K zasahování samotných příslušníků StB v průběhu předchozích demonstrací je nutno uvést, že byli většinou veleni pouze do operativního průzkumu a jejich účast na zadržování demonstrantů byla spíše záležitostí jejich osobní iniciativy. Někteří z nich se navíc takovýchto akcí účastnili zcela svévolně, aniž byli do nich veleni.

Pro činnost StB během zákroku je nutno úvodem uvést, že úkoly jejich příslušníků spočívaly v hlásné činnosti o vývoji manifestace, dokumentování nejzávažnějších projevů na videokamery a operativní průzkum v lokalitách, ve kterých byl předpokládán nepovolený pochod demonstrantů. V podstatě se tedy jednalo o přiřazení operativních (přímo výkonných) složek StB k činnosti, jakou vykonávala IV. Správa, tedy útvar sledování. Podle takto získaných informací potom postupovalo velení pořádkových jednotek SNB.

Dne 17. listopadu 1989, na rozdíl od jiných zásahů, nebylo vyhlášeno MBO (mimořádné bezpečnostní opatření), skládající se z celé řady akcí jak složek VB, tak i složek StB, nýbrž svým rozsahem užší MBA (mimořádná bezpečnostní akce). Urychleně jsou zpracovávány součinnostní plány jednotlivých útvarů, tedy Správy StB Praha a II. Správou SNB a IV. Správou SNB. Všechny tyto plány obsahují úkoly, spočívající v bedlivém sledování pohybu osob na předpokládané nepovolené trase demonstrantů, tedy trase Albertov - Opletalova ulice. Na této trase bylo určeno celkem pět stanovišť, na kterých provádělo celkem 21 příslušníků IV. Správy SNB již zmíněnou hlásnou a informační činnost. Po provedení výslechů téměř všech těchto příslušníků StB bylo konstatováno, že do vývoje situace nijak nezasahovali, a to ani když se pohybovali v blízkosti manifestace na oficiálně povolené trase Albertov - Vyšehrad.

Co se týče VI. Správy SNB (zpravodajská technika), která zajišťovala odposlechy a další technické úkony, bylo zjištěno, že byl nařízen výkon služby zintenzivněný o sledování případných signálů o pokusech narušit veřejný klid a pořádek. Tento postup je v podstatě opisem opatření, jaká byla nařizována při jiných demonstracích a nejednalo se o nic překračujícího běžný rámec.

K činnosti pražské Správy StB, která hraje dominantní úlohu z důvodů své přímé odpovědnosti za vývoj situace na svém obvodu, bylo zjištěno, že měla určené pouze dva úkoly. Prvním z nich bylo zajištění již zmíněných deseti příslušníků StB v maskovacích uniformách do pořádkové jednotky.

Druhým bylo potom vyčlenění tří příslušníků do operativního průzkumu, který zabezpečoval získávání informací podle potřeb a požadavků řídícího štábu BO STUDENT. Jejich hlášení jsou zachycena v radioprovozu, který byl pro vyšetřování k dispozici.

I když obsah některých hlášení, jaké tito příslušníci StB dodávali řídícímu štábu, je poněkud zkreslený ve směru zdůrazňování údajných tendencí k agresivitě, které měli tito příslušníci StB registrovat v davu manifestantů, nebylo vyšetřováním zjištěno, že by tyto informace byly podávány se skrytou motivací a úmyslem ovlivnit řídící činnost štábu BO STUDENT. Jelikož se tito příslušníci StB pohybovali v civilních vozidlech neustále poblíž celé demonstrace, byla zde značná možnost jejich dekonspirace před demonstranty a v případě nějakého konfliktu možnost jejich ohrožení. Z tohoto důvodu projevují ve svých hlášeních přemrštěnou pozornost jakýmkoliv poznámkám, či jiným projevům, z nichž bylo možno jen s vekou dávkou fantazie usuzovat, že jsou projevy případných budoucích projevů násilností.

Bohužel právě hlášení tohoto druhu, i když jejich podíl je nepatrný, mají značný dopad na řídící štáb BO STUDENT, který je izolován v budově MS VB Praha a informace o atmosféře a průběhu akce získává prostřednictvím takovýchto hlášení.

Dále byly vyčleněny čtyři skupiny příslušníků Správy StB Praha, které se pohybovaly v prostoru Albertova, Karlova náměstí, Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Výslechy účastníků tohoto operativního průzkumu bylo zjištěno, že jejich úkolem bylo nijak se neangažovat v případných zákrocích, pouze plnit hlásnou činnost o situaci na svém úseku. Z vyšetřování nevyplynul žádný poznatek o tom, že by činnost těchto příslušníků pražské Správy StB byla jiného charakteru, než pouze pasivní.

Ostatní příslušníci Správy StB Praha měli přítomností na pracovišti v průběhu bezpečnostní akce tvořit zálohy. V rozporu s tím se někteří příslušníci 2. odboru (jehož zaměřením byla opatření proti antisocialistickým silám) S StB Praha odebrali na Národní třídu a zde se účastnili zásahu napadáním zejména zahraničních novinářů. Spolu s nimi se na Národní třídě pohybuje i plk. Bečvář, zástupce náčelníka pražské Správy SNB a nejvyšší funkcionář SNB na místě zásahu, který se také účastní útoků na demonstranty, a mjr. Springer z II. S SNB, který je zde také v rozporu s uloženými úkoly.

Poznatky získávané z terénu byly v případě IV. Správy SNS předávány radiostanicemi cestou operačního střediska IV. správy, který byl dislokován na velitelském stanovišti pražské Správy StB a ten je předával přítomnému zástupci náčelníka Správy StB Praha mjr. Bahníkovi. K němu se soustřeďovaly také informace, podávané příslušníky pražské Správy StB. Všechny tyto poznatky předával mjr. Bahník zastupujícímu náčelníkovi Správy SNB hl. m. Prahy a SČK plk. Bytčánkovi a odtud tyto informace dostával i samotný řídící štáb BO STUDENT. Tímto informačním kanálem procházely také informace získané a předané příslušníky II. Správy SNB.

Na této II. Správě SNB byl formálně zřízen štáb, který však svou činnost nevykonával. Zástupce náčelníka II. S SNB pro 9.-12. odbor, pplk. Chovanec, odcestoval již v odpoledne na Slovensko za rodinou. Veškeré informace se proto soustřeďovaly u náčelníka 10. odboru mjr. Žáka Ten také zprostředkoval zadržení A. Dubčeka.

Setkání A. Dubčeka se zástupcem italské komunistické strany v Praze bylo již předem předmětem pozornosti StB. Z tohoto důvodu byl také odposloucháván telefon v bytě, ve kterém se A. Dubček zdržoval. Po zachycení telefonátu J. Urbana z Albertova, kterým přesvědčoval A. Dubčeka k účasti na manifestaci, byl o jeho úmyslu účastnit se informován nejprve mjr. Žák, který tuto informaci sdělil náčelníku II. Správy SNB plk. Vykypělovi a ten potom genpor. Lorencovi. Na základě rozhodnutí genpor. Lorence mjr. Žák vysílá své podřízené, aby A. Dubčeka na Vyšehradě zadrželi. Tam však plní své úkoly ve vztahu k MSS další příslušníci II. S SNB, kteří zadržení nechali provést. Zadržení A. Dubčeka lze tedy interpretovat jako běžnou rutinu v práci StB. Otázkou zůstává, zda by se toto zadržení skutečně tak rychle uskutečnilo, kdyby se A. Dubček sám neoddělil z davu v důsledku svého rozhodnutí oficiální manifestaci, přerůstající na Vyšehradě v nepovolenou demonstraci, opět opustit.

Příslušníci II. Správy SNB v počtu 10 příslušníků posilovali operativní průzkum příslušníků pražské Správy StB. I na této Správě byly získány informace o skutečném průběhu zásahu až po návratu jeho svědků z řad příslušníků. Nebylo zjištěno, že by vyslaní příslušníci vykonávali jakoukoliv činnost ve směru ovlivňování ať demonstrantů, tak zasahujících jednotek SNB.

Co se dalších složek týče, v případě I. Správy SNB (rozvědka) bylo zjištěno, že opět velice formálním způsobem byly zřízeny celkem tři jednotky různého zaměření. Činnost těchto jednotek spočívala v tom, že do nich zařazení příslušníci byli telefonicky dosažitelní,. Provedeným vyšetřováním nebyla jiná aktivita I. Správy SNB zjištěna.

K III. S SNB (vojenská kontrarozvědka) je možno konstatovat, že podle rozkazu federálního ministra vnitra byla nařízena opatření ve vztahu k objektům nebo příslušníkům ČSLA, která nijak nesouvisela se studentskou akcí v Praze. I když byla nařízena úzká součinnost útvarů III. S SNB s teritoriálními útvary SNB, vztahovala se opět na problematiku ČSLA. Vyšetřováním VOP bylo zjištěno, že se příslušníci této III. S SNB nijak neúčastnili na BO STUDENT.

V. Správa SNB (ochrana stranických a státních činitelů) se věnovala ochraně objektů, kterým se demonstranti dne 17. 11. 1989 ani nepřiblížili. Tudíž ani tato Správa SNB se v událostech 17. 11. 1989 neangažovala. Co se ostatních útvarů FMV týče, bylo zjištěno, že zde nebylo, snad pro opožděné vydání rozkazu ministra vnitra ČSSR, žádné opatření k MBA ani vyhlášeno, natož realizováno.

Pokud jde o samotné vedení FMV, nepřítomného federálního ministra vnitra ing. Kincla, který v pátek 17. 11. 1989 odletěl v 16 hodin do svého bydliště v Ostravě, zastupoval v době MBA I. náměstek FMV genpor. ing. Lorenc. Ten nebyl v průběhu akce o žádných opatřeních StB informován a také žádné pokyny složce StB nevydával, s výjimkou zadržení A. Dubčeka. Další náměstek plk. O. Sedlák se věnoval informativnímu poslechu radioprovozu v průběhu BO STUDENT a do průběhu akce nijak nezasahoval.

Co se týče prioritní pražské Správy StB, její příslušníci zaregistrovali již těsně po zásahu pořádkových sil, že mezi různě shromážděnými občany se diskutuje jako o pravděpodobné možnosti, že během zásahu přišel někdo o život. Z tohoto důvodu prověřují příslušníci této správy okolo půlnoci situaci na pražských nemocnicích.

Skutečnost, že svodná informace pražské Správy SNB i přes to neobsahuje žádné údaje o tvrdosti zásahu, si lze snadno vysvětlit tím, že vedení S SNB nemělo zájem zdůrazňovat, že pokyn nezasahovat proti případným demonstrantům nebyl splněn.