Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Zde, zejména po lednových událostech Palachova týdne, panovaly silně kritické nálady k tehdejšímu politickému vedení, a to jak mezi studenty, tak i mezi vedením škol. Jelikož výhodnou platformou pro řadu aktivit (např. studentské časopisy, sdružené do seskupení STIS, charakterem umírněný samizdat) byl SSM, existovaly zde vazby na Městskou vysokoškolskou radu SSM, (dále MěVR SSM). To bylo zdrojem myšlenky legalizovat tuto manifestaci spojením s SSM, což pražský MV SSM akceptoval, zvláště pro zrušení organizací SSM na DAMU a VŠUP.

K pražské organizaci SSM je nutno připomenout její téměř radikální postoje, projevené mj. na celostátní konferenci SSM, konané krátce před 17. 11. 1989. S požadavky, jejichž odvážnost je nutno měřit mezemi tzv. přestavby, však zůstávají pražští svazáci mezi kariéristy krajského a provinčního formátu osamoceni.

Na zástupce SSM, kteří se k organizování manifestace připojili, připadla úloha zabezpečit politický souhlas KSČ s konáním manifestace. Z tohoto důvodu zejména předseda MěV SSM M. Ulčák a J. Daňhel (vedoucí odboru MV SSM pro práci s nezávislou mládeží), absolvovali řadu politických jednání s představiteli MěV KSČ, u kterých prosazovali uskutečnění manifestace a jednáním získávali politický souhlas. Ulčák uvádí, že prvně informoval MěV KSČ na schůzi sekretariátu přibližně měsíc před 17. 11. 1989 a zde se setkal, stejně jako jinde, s odmítavým postojem, zejména ing. M. Štěpána. Z tohoto důvodu vyvíjí organizátoři, zastupující SSM, snahu změnit plánovaný průběh manifestace tím způsobem, že pietní pochod se vydá nikoliv do centra, jak bylo zamýšleno Nezávislými studenty, ale na Vyšehrad, kde položí květiny k hrobu K. H. Máchy, neboť "ten byl také mladý". Následkem této změny se 31. 10. 1989 setkává M. Ulčák na Městském výboru KSČ již s kladným ohlasem, neboť pro aparátčíky tato změna představuje zásadní zlom v charakteru připravované manifestace.

Původní trasa do Opletalovy ulice by totiž vedla přes Václavské náměstí a bylo by velmi pravděpodobné, že se povolená oficiální manifestace promění v nepovolenou demonstraci. To bylo konečně i skrytým záměrem Nezávislých studentů.

Zorganizováním ukončení manifestace na odlehlém Vyšehradě je však toto nebezpečí zásadním způsobem pacifikováno a pro stávající mocenské složky přestává mít tato plánovaná manifestace nebezpečný charakter.

Tato změna však představuje i určitý chaos do přípravy a organizace pietní manifestace, neboť někteří studenti a další mladší představitelé opozice nadále propagují původní trasu.

Podle Ulčáka došlo 7. 11. 1989 k politickému schválení akce na ÚV KSČ. Následující den byla podána žádost o povolení ONV Praha 2, který akci povolil.

V návaznosti na to bylo dne 14. listopadu 1989 projednáno na schůzi sekretariátu MěV KSČ politicko-organizační zabezpečení, které obsahovalo bod č. 7, podle kterého Kašpar (vedoucí odd. Státní administrativy MěV KSČ) a Chmelíček (náčelník S SNB hl. m. Prahy a SČK) měli zabezpečit zamezení eventuálního pochodu manifestantů Prahou mimo povolenou trasu. Oba jmenovaní jsou však v týdnu 13. - 17. 11. 1989 v Moskvě na služební cestě s družební delegací.

Schválením tohoto materiálu jsou prvně aktivovány složky bezpečnostních sil, pro které je rozhodnutí tohoto politického orgánu závazné a ukládá jim zabývat se připravovanou manifestací z hlediska svých úloh. Vyšetřováním nebyla zjištěna jiná dřívější zmínka o zapojení bezpečnostních složek, s výjimkou průběžné informační činnosti StB a aktivní opatření pro minimalizaci účasti studentů, která byla prováděna do doby legalizace připravované manifestace. Z bezpečnostních složek jsou však takto aktivovány pouze síly Správy SNB hl. m. Prahy a SČK. Projednání tohoto politicko-organizačního zabezpečení bylo pouze formální, neboť hlavní argumenty proti manifestaci vyvrátil v řadě neoficiálních střetů s konzervativními aparátčíky MěV KS jeho zpracovatel V. Pázler (tajemník MěV KSČ pro práci s mládeží).

Není však známo, kdy a jak se v usnesení ocitá citovaný bod č. 7, kterým byla do akce zainteresována Bezpečnost. Výsledky vyšetřování jsou zde odrazem odstupu doby, což mělo vliv na obsažnost výpovědí svědků k této věci. Pázler popírá, že by tento bod č. 7 do usnesení zapracoval a Generální prokuratura ČR vedla vyšetřování této věci v době, kdy hlavní představitel MěV KSČ Ing. M. Štěpán byl vyšetřován pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

Rovněž není známo, proč se zpracování podkladů neujal politicko-organizační úsek, který takováto usnesení obvykle zpracovával. Vysvětlení však lze hledat v Pázlerově iniciativě, který akci studentů a svazáků podporoval a nechtěl problematizovat její schválení absencí podkladů pro projednání, k čemuž by pravděpodobně při nepřítomnosti vedoucího politicko-organizačního oddělení došlo.

Dne 15. listopadu 1989 se scházejí M. Ulčák a J. Daňhel u V. Pázlera na MěV KSČ se zástupcem náčelníka pražské S SNB pro věci politické, plk. Bečvářem. Svazáci vyžadují příslib, že nedojde k zásahu pořádkových sil SNB. To je jim již dříve V. Pázlerem a ing. Štěpánem a nyní i plk. Bečvářem přislíbeno s tím, že nesmí dojít k vybočení ze schváleného průběhu. Bečvář jim nabízí návštěvu S SNB hl. m. Prahy a SČK, kam oba od Pázlera odcházejí. Na pražské Správě SNB jednají s příslušníky 2. odboru Správy StB zabývajícími se "ochranou" mládeže. Podle svědeckých výpovědí obou jmenovaných projevují tito příslušníci z připravované manifestace značné obavy.

Danihel se proto snaží navázat kontakt s představiteli opozice, což se mu podaří následující den 16. 11. 1989 večer v podobě schůzky s Václavem Bendou a R. Battěkem v bytě u Bendů požaduje od nich, aby opozice manifestace nevyužívala, zejména aby nezasahovala do schváleného průběhu a nechala po zahraničních rozhlasových stanicích vyhlásit schválenou trasu. Vše je dohodnuto a také splněno.

Je třeba si povšimnout rozporných postojů politických a mocenských orgánů ve vztahu k plánované akci. Na jednu stranu je spolupořadatelem SSM, na druhou stranu vykazuje připravovaná akce řadu rysů, shodných s tehdy probíhajícími demonstracemi, které se snaží stávající mocenské síly znemožnit a likvidovat pomocí tvrdých zákroků bezpečnostních složek. Nevyhraněnost tohoto přístupu má za následek, že mocenské složky nepostupují jednotně a do poslední chvíle si ujasňují své stanovisko k připravované manifestaci. V důsledku zainteresování pražské Správy SNB a na základě poznatků z bratislavské manifestace studentů dne 16. 11. 1989 dochází po jednání se zastupujícím náčelníkem pražské Správy SNB plk. Bytčánkem k aktivitě ministra vnitra Ing. Kincla, který vydává rozkaz č. 16/1989, kterým vyhlašuje Mimořádnou bezpečnostní akci (MBA) a kterým ukládá náčelníkům jednotlivých správ SNB, zabezpečit dne 17. listopadu veřejný pořádek a klid. Jedná se o stejnou formu, jakou jsou připravována opatření Bezpečnosti i při jiných demonstracím občanů. K posouzení připravované studentské manifestace jako případné nepovolené protirežimní akci dochází tedy těsně před jejím uskutečněním. Federální ministr vnitra Ing. Kincl, takto zainteresovaný na jejím průběhu, jedná s M. Jakešem a Ing. Štěpánem ještě během samotného pátku 17. 11. 1989, kdy údajně dochází ke shodnému stanovisku, totiž že navzdory připravené akci bezpečnostních složek k zásahu z politických důvodů nesmí dojít. Tentýž požadavek vznáší i předseda federální vlády L. Adamec.

Výsledkem těchto jednání je z odborně bezpečnostního hlediska rozporný, protichůdný a nesmyslný rozkaz zabránit manifestantům přístupu do centra Prahy, ale nepoužít při tom pořádkových prostředků, tedy nezasahovat.

Všichni si přitom uvědomovali patovou situaci, kterou požadavek uspořádat manifestaci vyvolal. Nebylo politicky únosné toto uctění významného data protifašistického odboje zakázat, ale současně existovaly určité hranice, za které stávající režim odmítal jít. Touto hranicí byla možnost, že se z plánované akce stane významný projev odporu obyvatelstva proti stávajícímu politickému zřízení, zejména tím, že k projevům odporu dojde v centru města. Určité signály (publikace "Aparát" Jaroslava Čejky, bývalého pracovníka ÚV KSČ) svědčí tomu, že se s nasazením bezpečnostních sil v případně překročení této hranice počítalo.

Manifestaci dne 17. listopadu 1989 nebyl přikládán zásadní význam. Svědčí tomu pohyb řady stranických funkcionářů, kteří se spokojí s povrchní informací o jejím průběhu v oficiálně povolené části a nikterak zvláštní pozornost této akci nevěnují. Jelikož se jedná o pátek večer, zájem většiny z nich je upřen na víkend.

Odlišnou roli zde sehrál JUDr. M. Kružík, nový vedoucí odboru bezpečnosti na oddělení státní administrativy ÚV KSČ, tedy jednoho ze tří odborů tzv. 13. oddělení ÚV KSČ R. Hegenbarta. Tento čerstvě jmenovaný stranický funkcionář na pokyn R. Hegenbarta projevuje intenzivní zájem o průběh manifestace a zejména Bezpečnostního opatření, během odpoledne navštěvuje zastupujícího náčelníka Správy SNB Praha, plk. Bytčánka, po té odjíždí přímo na Albertov, odtud jede navštívit Ing. Lorence, I. náměstka FMV, a zbytek večera do doby těsně před zásahem stráví opět v kanceláři plk. Bytčánka. Tuto svou aktivitu vysvětluje skutečností, že jako nově jmenovaný měl zájem se co nejhlouběji seznámit s průběhem a fungováním mimořádných bezpečnostních akcí a opatření (MBA, MBO), které byly na podzim 1989 již pravidlem. Ze svědeckých výpovědí k této jeho činnosti nevyplývají žádné podezřené okolnosti a tak lze soudit, že toto odůvodnění je pravdivé. Na závěr svého pozorování informuje o průběhu akce v Praze R. Hegenbarta s tím, že vybočení z povoleného průběhu došlo, ale bez potřeby razantnějších kroků Bezpečnosti.

Řada dalších funkcionářů KSČ i představitelů státních orgánů v průběhu akce 17. listopadu 1989 telefonuje na různá velitelská stanoviště bezpečnostních složek a dožaduje se informací o probíhající akci, případně dodává svá doporučení a pokyny. Nejvýznamnější je telefonát pracovníka 13. oddělení ÚV KSČ Cihláře, který se již v průběhu povolené části manifestace na Albertově dožaduje zákroku proti studentům, skandujícím hesla "Ať žije Havel", "Charta, Charta".

Největší aktivitu projevuje během celé manifestace a pozdější protirežimní demonstrace, Ing. Miroslav Štěpán, vedoucí tajemník MěV KSČ. Ten se nespokojuje s telefonickými informacemi, podanými vedoucími funkcionáři SNB, nýbrž si opatřuje konkrétní informace prostřednictvím pracovníků aparátu MěV KSČ, kteří jej informují o výsledcích svých pozorování na místě v průběhu celé manifestace. Své jednání odůvodňuje Ing. M. Štěpán tím, že ze své funkce se cítil být odpovědný za situaci v Praze. Přibližně v 19:45 hod. se Ing. M. Štěpán dožaduje na nejvyšším funkcionáři pražské S SNB energického postupu Bezpečnosti proti demonstrantům, kteří "narušují veřejný pořádek" a brání veřejné dopravě. Tento požadavek nenachází u velících důstojníků SNB patřičnou odezvu, neboť ti hodlají respektovat pokyn služebně nadřízeného genpor. Lorence, který nařídil nezasahovat. Ing. Štěpán na odmítání důstojníků Bezpečnosti reaguje snahou dovolat se gen. tajemníkovi KSČ, M. Jakešovi, který je ale tou dobou na cestě na Orlík.

Ing. M. Štěpán se již v době postupu demonstrantů po nábřeží snaží zaktivizovat jednotky Lidových milicí, aby podle jeho tvrzení zabezpečily ochranu budovy ÚV KSČ a dalších objektů KSČ v Praze, pokud by k nim demonstranti směřovali. To však složky LM nejsou schopny zajistit. Zabočením demonstrantů na Národní třídu se tato iniciativa stává zbytečnou.

Jednání nejrůznějších funkcionářů státního a stranického aparátu v této době je nutno posuzovat pod zorným úhlem skutečnosti, že byly vesměs hrubě nesprávně informováni o povaze a průběhu zákroku. Poté, co na Národní třídě došlo k nejbrutálnějším excesům, se na MěV KSČ v pracovně Ing. M. Štěpána s ním scházejí I. náměstek FMV genpor. Lorenc s náčelníkem II. Správy SNB plk. Vykypělem a primátore hl. m. Prahy Z. Horčík. Zde je konstatováno, že se podařilo paralyzovat hrozící masovou demonstraci na Václavském náměstí, a to bez potřeby razantnějšího postupu pořádkových sil SNB. Takovouto charakteristiku získávají citovaní funkcionáři telefonicky od nejvyššího velícího důstojníka SNB v Praze plk. J. Bytčánka, přičemž Ing. M. Štěpán potvrzuje, že jím získané informace jsou obdobné Telefonicky je odtud v tomto duchu informován i generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, federální ministr vnitra Ing. Kincl a další. Přítomní se před desátou hodinou rozcházejí domů.

Následující den, sobotu 18. 11. 1989, využívá řada mocenských činitelů k odjezdu z Prahy a celkově je z jednání všech osob vyznačujících se významnějším vlivem, patrné, že průběhu demonstrace ukončené na Národní třídě nepřikládají žádný podstatný význam. Nebyly zjištěny žádné poznatky v tom směru, že by některý z představitelů státních nebo stranických orgánů projevoval pochybnosti o věrohodnosti informace podané orgány SNB.

Informace o reakcích na zásah v podobě hromadných projevů občanské neposlušnosti probouzejí některé, zejména níže postavené funkcionáře KSČ, ke zkoumání příčin této napjaté atmosféry. Teprve v průběhu soboty se objevují některé informace, jako např. počty zraněných, svědčících tomu, že zásah na Národní třídě nebyl zcela bezproblémový. Ke skutečnému zaktivizování dochází teprve po odvysílání zprávy VIA o usmrcení M. Šmída. Teprve během těchto aktivit, spočívajících v dementování této zprávy, zvýšené pozornosti dění v Praze a konečně neplánovanému svolání předsednictva ÚV KSČ v neděli 19. listopadu 1989 dochází k opětným projevům zájmu o průběh akce dne 17. 11. 1989.

Z tohoto jednání nejvyššího politického seskupení, které soustředilo do svých rukou prakticky veškerou moc v tehdejší ČSSR, nebyl pořízen žádný zápis. Příslušný pracovník, vedoucí všeobecného odboru ÚV KSČ Jaroslav Molek, toto zdůvodnil tak, že údajně se zápisům tohoto orgánu nepřikládal význam a v tomto případě nebyl ani čas, ani zájem z důvodů obecného depresivního pocitu přítomných, že se vývoj situace vymkl jejich kontrole.

Paradoxně je nejlépe zachovalým materiálem z tohoto jednání poznámkový sešit přizvaného zástupce FMV Ing. Lorence, ze kterého vyplývá, že předmětem jednání nebyla otázka, zda mělo či nemělo dojít k zásahu na Národní třídě, případně otázka jeho adekvátnosti, ale problémy spojené s projevy občanské neposlušnosti a hledání nejefektivnějších způsobů a metod, jak tyto projevy paralyzovat. Samotnému zásahu na Národní třídě je přikládán význam pouze okrajový, a to v souvislosti s již tehdy vznášenými požadavky na jeho přešetření. Za povšimnutí stojí vystoupení Aloise Indry, který toto odmítl s poukazem na možnost, že případné vyšetřování by vyvolalo nedůvěru bezpečnostních složek k nejvyšším stranickým představitelům a oslabilo jejich ochotu slepě podporovat jimi učiněná politická rozhodnutí.

Při hodnocení bezpečnostních složek v událostech 17. listopadu 89, zejména okolností zásahu pořádkových sil na Národní třídě, je nezbytné předem uvést některé údaje týkající se organizačního rozčlenění těchto složek v bývalé ČSSR.

Předně je zde rozdělení celého Sboru národní bezpečnosti do dvou základních linií. Je to linie Veřejné bezpečnosti (VB) a linie Státní bezpečnosti (StB). Prioritní postavení zaujímá státobezpečnostní složka. Obě tyto linie mají dále kromě bezprostředních výkonných útvarů řadu zabezpečovacích pracovišť, přičemž pod linii státobezpečnostní je zahrnuta většina centrálních útvarů. Útvary SNB se nazývají správy, ty se potom člení na jednotlivé odbory. Pro účely této zprávy je vhodné připomenout, že tzv. vnitřním protivníkem se zabývaly 9.-12. odbor II. Správy SNB (kontrarozvědka), na krajích potom 2. odbory.

Pokud jde o dále uvedený Odbor zvláštního určení, jeho příslušníci byli součástí vojsk Ministerstva vnitra.

Na úrovni krajů jsou bezpečnostní složky organizovány do krajských Správ SNB, které jsou složeny ze složky VB (příslušníci VB, kriminálka apod.) a StB (operativa, odposlechy apod.), přičemž každá z těchto linií je řízena odlišným ministerstvem. Složky VB jsou řízeny převážně z úrovně republikového ministerstva, složky StB potom z úrovně ministerstva federálního. Samotné propojení těchto dvou složek je dáno jednak praxí, jednak skutečností, že obě složky pracují ve stejném prostředí a řadou dalších opatření, jako je zástupčí činnost náčelníka složky StB v případě nepřítomnosti náčelníka celé Správy SNB. Tak tomu bylo i v případě 17. listopadu 1989, kdy náčelníka pražské Správy SNB Chmelíčka zastupoval náčelník místně příslušného útvaru StB plk. J. Bytčánek. Tomuto důstojníkovi byly v inkriminované době 13. - 17. listopadu 1989 podřízeny všechny útvary Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, tedy správy, jejíž význam je pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 nejdůležitější.

Výchozím materiálem pro objasnění tohoto směru jsou výsledky vyšetřování Vojenské obvodové prokuratury Praha v trestní věci bývalého pplk. SNB JUDr. Michala Danišoviče a bývalého mjr. SNB Bedřicha Houbala stíhaných pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele, spočívající v neadekvátním řízení pořádkových sil SNB v průběhu zásahu a nezabránění neodůvodněnému a nepřiměřenému násilí ze strany těchto pořádkových sil. Dále je to rozsáhlý spis v této trestní věci, obsahující vedle výpovědí stovek účastníků demonstrace i příslušníků SNB také další podrobnou dokumentaci.

K aktivitě složek pražské Správy SNB dochází v souvislosti s usnesením MěV KSČ ze dne 14. listopadu 1989. Přibližně v téže době dochází k jednání plk. Bytčánka s vedením FMV s tím, že bude na 17. 11. 1989 připravena mimořádná bezpečnostní akce (dále MBA), podobná, jaká se připravovala i při jiných demonstracích roku 1989. Dne 16. listopadu 1989 dopoledne se koná u plk. Bytčánka porada, které se účastní jak zástupci VB, tak i StB, a jejímž cílem je připravit toto bezpečnostní opatření. Na této poradě jsou specifikovány síly a prostředky SNB, které mají být do akce 17. listopadu 1989 nasazeny. Jejich podrobný soupis obsahuje Rozkaz náčelníka Správy SNB hl. m. Prahy a SČK č. 27/1989. Jsou to:

- Pořádková jednotka ŠPO, složená z 72 příslušníků VB, desíti příslušníků StB v maskovacích uniformách a 31 příslušníků OZU a 5 psovodů.

- Zálohy, označené pořadovými čísly 1. - 4., každá o počtu 40ti příslušníků VB, zařazených nad rámec běžné pořádkové služby.

- Tři prapory Pohotovostního pluku, chápané jako záloha, v celkovém počtu 300 příslušníků.

Důležitým faktorem je zařazení eskortních autobusů pro zadržené osoby pro případ provádění zákroku.

Podle závěrů porady je s horečnou aktivitou ještě téhož dne zpracován již citovaný rozkaz č. 27/89, obsahující Bezpečnostní opatření (BO) STUDENT a současně je odeslána žádost federálnímu ministru vnitra o vyhlášení MBA. Následující den, 17. 11. 1989, vydává federální ministr vnitra svůj rozkaz č. 16/89, kterým vyhlašuje na celém území republiky mimořádnou bezpečnostní akci. Zajímavé je, že rozkaz federálního ministra vnitra je svým časovým rozsahem mnohem širší (do 20. 11. 1989) než rozkaz na úrovni pražské Správy SNB (pouze do rána dne 18. 11. 1989). Na úrovni MVZP ČSR je vydán rozkaz ministra č. 11/1989.

Ještě ráno 17. 11. 1989 jedná plk. Bytčánek s ing. Kinclem a ing. Lorencem. Na základě tohoto jednání upřesňuje na druhé poradě, konané u něj téhož dne dopoledne, všem zástupcům složek velených do MBA cíl celé akce: zabránit případnému postupu demonstrantů do centra Prahy nebo na Pražský hrad, avšak vyhnout se obvyklému násilnému zákroku. Podle rozkazu byl za provedení BO STUDENT odpovědný JUDr. M. Danišovič, velitel štábu pořádkových sil.

Tento narychlo dotvářený štáb se schází v nové budově pražské Správy naproti hotelu Fórum ve 14.00 hod téhož dne. Zhruba tou dobou prováděná instruktáž příslušníků, velených do pořádkových jednotek, je nejednotná a pouze všeobecná. Skutečnost, že tentokrát nemá k zásahu dojít, není řadovým příslušníkům vůbec formulována.

Zcela netypickým způsobem je do BO STUDENT začleněno 10 příslušníků StB, kteří mají plnit úkoly náležející spíše příslušníkům VB a kteří jsou z tohoto důvodu oblečeni do uniformy. Jejich maskovací stejnokroj vedl později k domněnkám, že se zásahu zúčastnili také Lidové milice. Neobvyklé má být působení i výstroj jednotky OZU. Tato jednotka byla při dřívějších akcích rozčleněna, její příslušníci se v civilním oděvu pohybovali v davu demonstrantů a při provádění zákroku jednotkami SNB zadržovali "organizátory" demonstrací. Tentokrát mají nastoupit v uniformách a v sevřeném útvaru. Příslušníci StB i OZU zařazením do pořádkových jednotek podléhají velení složky VB a jsou povinni plnit rozkazy velitelů pořádkových sil VB, nikoliv velitelů StB. Rozsah takto připravovaných sil a prostředků je paradoxně v některém směru ještě širší, než při jiných akcích podobného druhu, nicméně ve srovnání s dříve uskutečněnou povolenou demonstrací na Škroupově náměstí dne 10. 12. 1988 není takový rozsah připravených sil SNB nijak překvapující.

Tyto připravené síly SNB jsou dislokovány před zahájením oficiální části manifestace na Albertově v prostoru mezi Albertovem a centrem města zejména v okolí Karlova náměstí se zřejmým cílem zabránit účastníkům manifestace postupu tímto směrem.

Základním dokumentem o průběhu činnosti složky VB je zachovalý radioprovoz mezi řídícím štábem a pořádkovými silami SNB s výjimkou jednotek Pohotovostního pluku. Tento radioprovoz byl i přes závadu na Operačním středisku MS VB zachycen monitorovacím pracovištěm pražské Správy SNB a předán této komisi a orgánům prokuratury. Jedná se o autentický a autorizovaný záznam, na kterém je průběh celé akce zachycen v podobě povelů řídícího štábu a hlášení pořádkových jednotek, pohybujících se v terénu. Dále se zde vyskytuje hlášení vozidel operativního průzkumu, které podávají řídícímu štábu hlášení o situaci a jejím vývoji přímo z místa pohybu manifestantů.

Pořádkové síly SNB zůstávají po celý průběh manifestace na Albertově v naprosté pasivitě, což potvrzuje tvrzení nejvyšších funkcionářů KSČ i FMV, že neměli zájem na tvrdé represívní akci. Určité známky oživení nastávají v okamžiku, kdy průvod manifestantů odcházejících z Albertova projevuje tendence obrátit se nikoliv vlevo k Vyšehradu, ale doprava, směrem k Václavskému náměstí. Radioprovoz vykazuje přípravy na případný povel k zásahu, který by takovémuto postupu zabránil. K tomu však nedojde a úsilím organizátorů se průvod ubírá na Vyšehrad. S výjimkou monitorovací činnosti hlídek nevyvíjejí orgány VB žádnou aktivitu, pouze zajišťují odklon dopravy z trasy manifestace.

Opětné oživení v řídícím štábu nastává v okamžiku, kdy z informací, dodaných složkami StB, dostává zprávu o hromadném přesunu účastníků manifestace z Vyšehradu směrem ke Karlovu náměstí. Řídící štáb se snaží získat co nejpřesnější informaci o situaci pod Vyšehradem, ale jeho činnost je neefektivní a reakce zpožděné. V důsledku toho je postupující dav demonstrantů zadržován řídkým kordonem příslušníků VB a pořádkové jednotky bez odpovídající výzbroje a výstroje na úrovni MO VB Nové Město ve Vyšehradské ulici. Tento kordon je málo početný a není s to zadržet tlak davu, způsobený jednak tlakem zadních řad, jednak snahou demonstrantů o další postup. V další fází je dokonce protržen. Na to reagují příslušníci VB použitím služebních obušků, čímž zahánějí demonstranty zpět a bezprostředně poté jejich kordon posiluje jednotka Pohotovostního pluku, vybavená demonstrantům dobře známou pořádkovou výstrojí (tedy helmy a štíty), vyslána z blízkého Karlova náměstí.

Příslušníci VB, kteří se takto první ocitli ve střetu s davem demonstrantů, tvoří zálohu č. 2, která se po pozdějším začlenění do ŠPO účastní nejhorších excesů, ke kterým na Národní třídě došlo. V incidentu ve Vyšehradské lze hledat jejich určitou motivaci k těmto excesům. O úrovni organizace celého BO STUDENT svědčí i hlášení v radioprovozu, následující po srážce ve Vyšehradské ulici, kdy příslušníkům zálohy č. 2 je teprve po zákroku dovezena výzbroj a výstroj pořádkové jednotky (helmy, štíty a bílé obušky). Takto špatnou úrovní organizace dochází také tomu, že štáb BO velice pozdě zaregistruje skutečnost, že dav demonstrantů zastavený ve Vyšehradské ulici se přelévá na nábřeží a zde, nikým nezadržován, rychle postupuje směrem k centru Prahy. Z hlediska úkolů a cíle celého BO se jedná o velmi závažnou chybu v činnosti řídícího štábu, který nesplnil rozkaz zabránit demonstrantům přístupu do centra Prahy.

Řídící štáb začíná improvizovat a jenom s potížemi se mu daří přesunout pořádkové jednotky do takových míst, kde by ještě měly možnost postupu demonstrantů k centru zabránit.

Toto vše se odehrává za situace, kdy samotný řídící štáb komunikuje s pořádkovými jednotkami prostřednictvím radistů, kteří ani nejsou instruováni, který ze členů ze štábu je oprávněn dávat jim rozkazy. Navíc se tito operátoři radiostanic neměli možnost se plně věnovat pouze zprostředkování povelů a hlášení, protože plnili ještě další úkoly každodenní služby Operačního střediska.

V průběhu postupu demonstrantů po nábřeží Vltavy, směrem k Národnímu divadlu, vyhodnocuje řídící štáb BO STUDENT situaci takto:

1. může dojít k postupu na Pražský hrad po mostě 1. máje

2. může dojít k postupů dále po nábřeží k budově ÚV KSČ

3. demonstranti mohou zahnout na Národní třídu a směřovat k dolní části Václavského náměstí.

Z těchto důvodů jsou urychleně a (vzhledem k roztaženosti asi patnáctitisícového průvodu demonstrantů) obtížně přesouvány jednotky SNB na místa, na kterých by mohla dalším postupům demonstrantů bránit. Po 19. hodině jsou aktivizovány dvě roty Pohotovostního pluku, které se z prostoru pod Vyšehradem přesouvají k obchodnímu domu Máj a zde přehrazují Národní třídu. Kordon je sestaven z nejmladších frekventantů PP, kteří jsou teprve dva měsíce příslušníky SNB. Lze věřit tvrzení velitele Pohotovostního pluku, že je pro postavení kordonu vybral v rámci rozkazu nezasahovat, neboť doufal, že tito vrstevníci demonstrantů budou mít menší sklony používat násilí, než starší frekventanti, otrlí zkušenostmi např. lednových událostí. Jejich přesun je natolik opožděný a natolik problematický, že jejich kordon se staví napříč Národní třídu teprve ve chvíli, kdy je již pomalu postupující čelo průvodu demonstrantů vzdáleno necelých 150 metrů.

K tomu dochází přibližně v 19.25 hod. Ještě před tím je vyslána pořádková jednotka ŠPO pod velením mjr. Houbala k zaujetí postavení na mostě 1. máje u Národního divadla, kde by bránila eventuelnímu přístupu k Pražskému hradu. Rozestavení pořádkových sil a postup demonstrantů, kteří postupně vyplní prostor před kordonem PP u obchodního domu Máj, svádí k domněnce, že v tuto chvíli je konfigurací jednotlivých jednotek inspirováno velení řídícího štábu k realizaci toho, o co se pořádkové síly SNB pokoušejí již téměř dvanáct měsíců. Totiž obklíčení demonstrantů. Stačí jen přesunout ŠPO mjr. Houbala na opačný konec mostu a vydat mu příkaz postavit kordon na konec davu demonstrantů.

Tomu odpovídají rozkazy, vydané radioprovozem v 19:27 až 19:36, a zejména následující pasáž:

- "Tady....., jsme na tom mostě 1. máje u Národního divadla"

- "Rozumím, okamžitě výstup, za davem, za davem, pomalu, bez zákroku natlačit je co nejdál k ulici Spálená, proti vám stojí pluk a vyčkejte dalších pokynů"

- "... jsem u toho mostu 1. máje u Národního divadla, ale ten dav stojí u ulice, u ulice Voršilská, Voršilská"

- "Tak se přibližte k tomu davu, přibližte k tomu davu, aby se nedostal zpátky na nábřeží, je potřeba ho uzavřít tam"

- "Rozumím, jsme tady, my se posuneme před nový Národní divadlo"

Důležitý aspekt zásahu, tedy obklíčení demonstrantů, je takto realizován. Tento záměr je vzhledem k možnosti úniku demonstrantů z kontrolovaného prostoru ve Vyšehradské pochopitelný. Řídící štáb si nemůže vzhledem k blízkosti centra dovolit, aby došlo k podobné situaci, kdy by se dav demonstrantů přelil okolními ulicemi mimo uzavřené trasy a dosáhl tak Václavského náměstí. Z tohoto důvodu je také přibližně v 19.40 hod. uzavírána Mikulandská ulice, tedy jediná možná úniková cesta demonstrantů z uzavřeného prostoru.

Je však nezbytné upozornit na prokazatelný a v radioprovozu zachycený pokyn takto uzavřené demonstranty postupně propouštět, ovšem po provedené kontrole totožnosti.

Řídící štáb dosáhne opět kontroly nad situací a zřejmě vyčkává rozhodnutí na vyšších místech. Neurčitost v přístupu a postojích k studentské manifestaci dne 17. listopadu, jakou projevují vedoucí funkcionáři, vede řídící štáb k pasivitě, neboť není vyloučena ani možnost zrušení příkazu "zabránit postupu do centra", ani možnost zrušení příkazu "nezasahovat". Řídící štáb se v této situaci chová alibisticky.

Na jednu stranu vydává pokyn nepropouštět nikoho směrem do centra, tedy přes kordon Pohotovostního pluku u Máje, a odchod osob z uzavřeného prostoru povoluje pouze přes kordon ŠPO mjr. Houbala, ovšem s provedením perlustrace. Provádění perlustrací v takto širokém rozsahu je rozkazem v podstatě nesmyslným, ovšem nikoliv z toho hlediska, že řídící štáb zvažuje možnost provedením zákroku a své jednání v dané chvíli nechce od této linie odchýlit.

Jestliže nadřízený velitele řídícího štábu plk. Bytčánek konzultuje průběh celé akce s nadřízeným ing. Lorencem, telefonuje podobně i pplk. Daniševič, velitel BO STUDENT, s I. náměstkem MVŽP ČSR genmjr. Novákem. Genmjr. Novák je v častém služebním styku s pplk. Daniševičem a je po služební linii VB jeho nadřízeným. V dřívější době se angažoval při organizování zákroků pořádkových sil proti demonstracím. Během celé akce se uskuteční mezi nimi několik telefonátů. Během nich pplk. Daniševič informuje gen. mjr. Nováka o situaci v průběhu BO STUDENT, umístění pořádkových jednotek a konzultuje s ním další postup. Ačkoliv genmjr. Novák není zcela informovanou osobou v otázce účelu a cíle BO, nezříká se možnosti podílet se svými návrhy pplk. Danišovičovi na průběhu akce. V době, kdy dojde k obklíčení demonstrantů na Národní třídě, genmjr. Novák i přes údajně projevený názor o nevhodnosti zásahu, navrhuje pplk. Danišovičovi, aby rozkazem k vytahování iniciátorů a tzv. výtržníků demonstrace oslabil sílu davu. Tento návrh nadřízeného je výjimečný tím, že z rozkazů a pokynů daných pplk. Danišovičovi je v něm výjimečně obsažena možnost určitého zasahování vůči demonstrujícím. I